17 C 354/2021 - 319

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mileny Rejchové a přísedících Antonína Hušky a Mgr. Jany Kocábové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/1] za účasti vedlejšího účastníka [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČ [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení částky 108 982,20 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 108 982,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 108 982,20 Kč za období od 18. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 88 088 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové na náhradě nákladů řízení částku 13 670 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2021, ve znění následných podání, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 131 868,46 Kč, následně ponížené na 108 982,20 Kč s příslušenstvím, z titulu náhrady škody. K té, podle žalobních tvrzení došlo dne 29. 1. 2020, když žalovaný při výkonu práce narazil s vysokozdvižným vozíkem D214C ve vlastnictví žalobkyně do sloupu, čímž způsobil škodu na vozíku spočívající v poškození nosiče vidlic a přídavného zařízení. Žalovaný byl dle interního předpisu povinen nahlásit náraz nadřízenému a obsluze nabíjecí stanice, která incidenty tohoto typu postupuje k posouzení společnosti [právnická osoba]., ovšem žalovaný svou povinnost splnil pouze vůči svému nadřízenému. Poškození tak bylo zjištěno pracovníkem žalobkyně na pozici mistra [jméno FO] až dne 4. 2. 2020. Žalobkyně nechala dne 4. 2. 2020 poškození zdokumentovat. Žalovaný v souvislosti se zjištěným poškozením vozíku podepsal dne 6. 2. 2020 vyjádření k události, ve kterém popsal náraz a zatržením kolonky potvrdil, že si je vědom způsobené škody. Žalobkyně tedy rozporování následků nárazu považuje za překvapivé, když žalovaný mohl svůj postoj vyjádřit již dne 6. 2. 2020, což neučinil. Následně nechala žalobkyně vozík dne 7. 5. 2020 opravit u odborné společnosti [právnická osoba]., za což zaplatila částku ve výši 131 868,46 Kč včetně 21 % DPH, která jí byla vyúčtovaná fakturou č. [tel. číslo] ze dne 22. 5. 2020 se splatností ke dni 21. 6. 2020. Následně vyzvala žalovaného k úhradě způsobené škody (ceně opravy) na předmětném vozíku, ovšem bezvýsledně. Z uvedeného důvodu dne 2. 9. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 131 868,46 Kč do 17. 9. 2021, avšak žalovaný na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil. K věrohodnosti žalovaného žalobkyně dále dodala, že pracovní poměr žalovaného skončil ke dni 31. 7. 2021 pro porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Dále žalobkyně doplnila, že předmětný vozík byl před jeho poškozením ze strany žalovaného naposledy opravován dne 13. 1. 2020, a při opravě bylo namontováno nové přídavné zařízení a byla provedena montáž vidlic. Dle žalobkyně v období od 13. 1. 2020 do 7. 5. 2020 zaznamenal vozík šest nárazů, a to ve dnech 23. 1. 2020, 28. 1. 2020, 29. 1. 2020, 16. 2. 2020, 23. 2. 2020 a 3. 3. 2020, přičemž pouze náraz žalovaného mohl škodu způsobit. K výše uvedenému žalobkyně doplnila, že žalovaný byl povinen si vozík před jeho použitím zkontrolovat, přičemž jeho používáním bez výhrad založil domněnku, že jej převzal bez poškození. Naopak žalobkyně uvedla, že nadřízený žalovaného (mistr [jméno FO]) nebyl po nárazu odborně způsobilý určit, zda byl vozík poškozen a stanovit rozsah poškození, neboť k tomu byla kompetentní pouze společnost [právnická osoba]. Tím, že žalovaný nesplnil svou povinnost nahlásit škodu obsluze nabíjecí stanice, znemožnil její řádné zdokumentování a uvedl žalobkyni do důkazní nouze. Současně žalovaný podpisem vyjádření ze dne 6. 2. 2020, aniž by rozporoval následky nárazu, uvedl žalobkyni v legitimní utvrzení, že poškození uznává. Obranu žalovaného tak žalobkyně považuje za zjevné zneužití práva, když neměla možnost zajistit důkazní materiál dříve než 4. 2. 2020. Ke znaleckému posudku žalobkyně uvedla, že sice nepotvrdil, že jednání žalovaného rezultovalo v poškození vozíku, ovšem současně ani znalci nevyvrátili, že k danému poškození mohlo dojít. K tomu žalobkyně upozornila na to, že při nárazu byla zaznamenána rychlost vozíku 5,6 km/hodinu. Závěrem žalobkyně uvedla, že uplatněný nárok odpovídá zákonnému limitu 4,5 násobku mzdy žalovaného.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznává a navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V prvé řadě připustil, že dne 29. 1. 2020 při práci s vysokozdvižným vozíkem D214C v čase okolo 13:30 hodin narazil do sloupu, načež se vozík vypnul. V době nárazu měl na vozíku naloženu železnou paletu (klec o rozměrech cca 3x1,5x2 m). Jeho nadřízený mistr, [jméno FO], uvedl vozík pomocí své čipové karty opět do provozu a zkontroloval, přičemž nebylo shledáno žádné poškození. Žalovaný na vozíku dokončil směnu, která trvala do 14.00 hodin. V záznamu je nesprávně evidováno jméno nadřízeného mistra, když mistr vozík spustil, aby mohl žalovaný v práci pokračovat. Před každou směnou se vozík kontroluje, přičemž předmětný vozík byl využíván nejméně v dalších 12 směnách jinými pracovníky, než bylo poškození zjištěno. Žalovaný tak má za to, že poškození mohlo být způsobeno kýmkoliv jiným, kdo používal vozík před žalovaným nebo po něm, a to i v době, kdy bylo otřesové čidlo vypnuto. Dle žalovaného mezi nárazem žalovaného a vznikem škody není prokazatelná příčinná souvislost. Žalovaný poukázal na to, že původně žalovaná částka 131 868,46 Kč byla uplatněna včetně 21 % DPH, načež vzala žalobkyně v této části (DPH) žalobu zpět a řízení bylo částečně zastaveno (viz usnesení č. j. 17 C 354/2021–156). Žalovaný také navrhl přistoupení vedlejšího účastníka, [právnická osoba], u kterého měl sjednáno pojištění pro případ vzniku škody na pracovišti. K listině nazvané „vyjádření k události“ ze dne 6. 2. 2020 (čl. 12) žalovaný uvedl, že podpis na listině je jeho, ovšem listina nemůže sloužit jako důkaz o vzniku a rozsahu škody na vozíku, neboť žalovaný ve vyjádření pouze souhlasil s tím, že si je vědom nárazu vozíku. Z dané listiny by se dalo předpokládat, že nějaká škoda vznikla, ale není specifikováno jaká (mohlo dojít ke škodě např. na sloupu). Naopak zaškrtnutí políčka, že nesouhlasí s úhradou škody, lze vyložit tak, že nebylo co hradit, když relevantní škoda nevznikla. Dále žalovaný upozornil na to, že poškození zjistila jiná zaměstnankyně při běžné obhlídce, takže bylo okem viditelné. V řízení bylo prokázáno, že s vozíkem narazili v rozhodné době i jiní zaměstnanci žalobkyně, přičemž tyto nárazy zdokumentovány také nebyly. Dle interního pokynu měl žalovaný upozornit na náraz nadřízeného, což učinil. Žalovaný sice neinformoval obsluhu nabíjecí stanice, ovšem praxe je většinou jiná, jak to uvedl i svědek [jméno FO]. Nadto měl dle interních pokynů nadřízený žalovaného povinnost uvědomit servisní středisko. Žalovaný poukázal na závěry znaleckého posudku, ve kterém znalec uvedl, že umístění palety na vidlicích by mělo tlumící účinky na náraz v takovém rozsahu, že by bylo vyloučeno proniknutí rázu do zařízení. Ze znaleckého posudku ani dalšího dokazování (záznamů o nárazu poskytnutých žalobkyní a dalších listin včetně výslechu svědků) se žalobkyni nepodařilo prokázat, že poškození vozíku bylo způsobeno právě žalovaným.

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného navrhl žalobu zamítnout, neboť dle jeho názoru žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když neprokázala příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Tvrzení žalobkyně byla spolehlivě vyvrácena provedeným znaleckým posudkem. V průběhu řízení ještě vedlejší účastník – pojišťovna – navrhoval, aby byla odpovědnost žalovaného ponížena na 20 %, když zavinění nelze spolehlivě prokázat a ve stejné míře za škodu odpovídají i jiní zaměstnanci, konkrétně [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Na toto však žalobkyně nepřistoupila.

4. Soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne 12. 4. 2022, č. j. 17 C 354/2021–156, a to pokud jde o částku 22 886,26 s úrokem z prodlení z této částky, z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní v daném rozsahu. Jak již uvedeno výše, šlo částku vyčíslující DPH. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že pracovní poměr žalovaného byl původně sjednán podle pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2017, ve znění dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 15. 3. 2018, na dobu určitou a následně změněn ve smyslu ust. § 65 odst. 2 zákoníku práce na pracovní poměr na dobu neurčitou.

6. Účastníci dále učinili nesporným, že na vozíku D214C je v systému posunuté datum o jeden den.

7. Žalovaný byl zaměstnán u žalobkyně na pozici operátor logistiky (viz Pracovní smlouva ze dne 1. 6. 2017, Dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 15. 3. 2018 a docházka za období leden 2020). Dne 29. 1. 2020 žalovaný vykonával práci v pracovní směně od 5:42 hodin do 14:04 hodin (viz docházka za období leden 2020 na čl. 46). V průběhu pracovní směny v 13:30 hodin narazil vozíkem D214C do sloupu (viz vyjádření k události na čl. 12, záznam o provozu vozíku čl. 9 a čl. 29 a nesporné prohlášení ke skutečnosti, že záznam k události je o jeden den posunut). Žalovaný následně informoval o nárazu svého nadřízeného [jméno FO], který zkontroloval, zda je vozík provozuschopný a následně jej v 13:31 hodin svou kartou odblokoval. Žalovaný pak pokračoval v práci (viz výpověď [jméno FO] čl. 177 p.v. a záznam o provozu vozíku). Vozík byl následně používán k práci dalšími 13 lidmi (viz záznam o provozu vozíku v období od 29. 1. 2020 do 4. 2. 2020 na čl. 29 – 30), přičemž jako třináctá jej používala [jméno FO], a to necelých 8 hodin, když právě [jméno FO] dne 4. 2. 2020 svému nadřízenému [jméno FO] nahlásila jeho poškození. [jméno FO] na její žádost zavolal na středisko nabíjecí stanice a informaci o poškození vozíku jim předal (viz svědecká výpověď [jméno FO] na čl. 178 p.v. a záznam o provozu vozíku od [právnická osoba] hodin do 13.46 hodin na čl. 101). Téhož dne byla pořízena fotodokumentace rozsahu poškození, ze kterých je patrno viditelné ohnutí nosiče vidlic (viz fotografie vozíku na čl. 137 – 148). Dne 6. 2. 2020 žalovaný vyplnil listinu „vyjádření k události“, ve které popsal skutkový děj nárazu tak, že při rozjezdu narazil do sloupu, neboť jej přehlédl, přičemž si není jistý číslem vozíku ani dnem události. Dále v listině zatrhl ANO u kolonky stanovící, že si je vědom škody, kterou svým jednáním způsobil. Naopak u kolonky stanovící, že souhlasí s úhradou škody, zatrhl NE (viz vyjádření na čl. 12). Dne 8. 2. 2020 žalovaný převzal od žalobkyně protokol o škodní události, vyhotovený dne 7. 2. 2020, ve kterém byla stanovena škoda v rozsahu 120 000 Kč, přičemž žalovaný dále do protokolu dopsal, že nesouhlasí se svou odpovědností za poškození (viz protokol o škodě čl. 124 – 125). Žalobkyně dne 18. 6. 2020 uhradila společnosti [právnická osoba]. za opravu vozíku částku 131 868,46 Kč vč. DPH (viz výpis z účtu čl. 48 a platební avízo čl. 49).

8. Předmětný vozík disponuje systémem, který odesílá a přijímá data a vedle toho je vybaven tzv. nárazovým čidlem, které zaznamenává sílu nárazu. Záznam o nárazu se odešle na server, zde se ukládá v programu do tzv. fleetmanageru, a to ve 3 osách – X osa – označuje směr jízdy vozíku/nárazu zepředu dozadu, osa Y – označuje směr z boku a osa Z – označuje směr zespodu a ze shora. Při uvedení do provozu byly na vozíku nastaveny limitní parametry, a když jsou při nárazu překročeny všechny tři parametry, tedy všechny tři osy, nahlásí vozík náraz. Po nárazu se vozík přepne na nižší rychlost (viz výpověď [jméno FO], technika spol. [právnická osoba] působícího u žalobce – na čl. 193 p.v.). Předmětný vozík byl před dnem 29. 1. 2020 naposledy opravován dne 13. 1. 2020, kdy bylo mimo jiné namontováno nové přídavné zařízení (viz servisní zpráva č. [tel. číslo]-[Anonymizováno] na čl. 166). Následně byl předmětný vozík opravován dne 7. 5. 2020, přičemž společnost [právnická osoba]. provedla opravu poškozeného nosiče vidlic a přídavného zařízení. Za opravu vyúčtovala částku 108 982,20 Kč, respektive po započítání 21 % DPH – částku 131 868,46 Kč (viz servisní zpráva na čl. 13 a fakturace čl. 15).

9. Dle záznamu o provozu vozíku došlo za rok 2019 u vozíku D214C k 31 nárazům. V roce 2020 v období od 13. 1. 2020 do 7. 5. 2020 zaznamenal vozík prostřednictvím svého čidla 6 nárazů, a to dne 23. 1. 2020, 28. 1. 2020, 29. 1. 2020, 16. 2. 2020, 23. 2. 2020 a 3. 3. 2020 (viz záznamy o provozu vozíku na čl. 70 a následující). U nárazu žalovaného byly zaznamenány údaje úrovně nárazu X= 3,53, Y= 1,90 a Z =2,01, rychlost jízdy v době nárazu 5,6 km/hodinu, brždění 100 % a natočení kol 0 (viz vyhodnocení nárazu čl. 117).

10. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že pracuje u společnosti [právnická osoba]., přičemž po nahlédnutí do tabulek zobrazujících údaje zachycené čidlem vozíku při nárazech dne 3. 3. 2020, 28. 1. 2020 a 23. 1. 2020 svědek uvedl, že nedokáže určit, jaké poškození mohlo tím kterým nárazem vzniknout, neboť to závisí i na dalších okolnostech, jako např. co měl řidič na vidlicích naloženo, když naložená paleta poškození rozloží a funguje de facto jako deformační nárazník. Dle svědka nelze říct, že např. v důsledku nárazu s hodnotou X = 4,65 G musí být vozík nutně poškozen. Svědek dále uvedl, že poškození přídavného zařízení bylo možné rozpoznat hned, neboť bylo viditelně ohnuté.

11. Soud dále ze záznamu zjistil, že následující den po nárazu – dne 30. 1. 2020 – s vozíkem pracoval mimo jiné [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to od 2:19 hod do 5:49 hod, následně vozík používala [jméno FO], a to od 5:55 hodin do 13:51 hodin, přičemž vozík zapnula v 5:55 hodin a odstavila v 8:43 hodin, následně zapnula v 8:49 hodin a odstavila v 8:49 hodin, následně zapnula v 8:49 hodin a odstavila v 10:12 hodin, znovu zapnula v 10:38 hodin a odstavila v 11:47 hodin, zapnula v 12:10 hodin a odstavila v 13:51 hodin (viz záznam o provozu vozíku čl. 29 a 101), když ještě týž den, tedy 29. 1. 2020, vozík po žalovaném řídil od 13:53 hodin [jméno FO] (viz čl. 29).

12. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že k poškození předmětného vozíku muselo dojít v období mezi 13. 1. 2020, kdy byl vozík naposledy opravován, a dnem 4. 2. 2020, kdy bylo poškození zaznamenáno včetně fotodokumentace. V tomto období eviduje systém vozíku celkem 3 záznamy o nárazu. Po žalovaném až do dne 4. 2. 2020, kdy došlo k nahlášení škody jiným zaměstnancem ([jméno FO]), používalo vozík dalších 13 zaměstnanců, přičemž při předání vozíku mezi zaměstnanci vznikaly časové prodlevy. Časové prodlevy, kdy byl vozík odstaven – vypnut, vznikaly i v rámci směny jednoho zaměstnance, viz výše uvedený odstavec, kdy vznikla např. prodleva v trvání 26 minut. Soud tedy učinil částečný skutkový závěr také o tom, že systém záznamu na předmětném vozíku nebyl aktivován po celou dobu jeho provozu, a to ani v rámci směny jednoho pracovníka.

13. Z výtahu z interní dokumentace soud zjistil, že žalovaný měl jakožto řidič vysokozdvižného vozíku povinnost nahlásit škodní událost svému přímému nadřízenému a obsluze nabíjecí stanice. Přímý nadřízený nebo obsluha nabíjecí stanice pak uvědomí o škodní události SO/5, tj. servisní stanici (viz článek 1.1.4 písm. a). Dále pak dle čl. 1. 1. 2 má každý řidič před zahájením jízdy povinnost zkontrolovat technický stav vozíku a případně nahlásit zjištěnou závadu nadřízenému a obsluze nabíjecí stanice (viz dokumentace [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno].[Anonymizováno] na čl. 118 – 120). V řízení nebylo prokázáno, jak byl žalovaný seznámen s touto interní dokumentací (soudu byla předložena v podobě žalovaným nepodepsané).

14. Dále byl v rámci dokazování k otázce příčiny poškození předmětného vozíku vypracován znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 12. 5. 2023, a to ve spolupráci s konzultantem – znalcem [tituly před jménem] Drahotským. V tomto posudku znalec dospěl k závěru, že nelze jednoznačně stanovit souvislost mezi poškozením vozíku (projevujícím se deformací nosiče vidlic a přídavného zařízení) se zaznamenaným rázem v době, kdy jej obsluhoval žalovaný. Znalec předně k výsledkům šetření uvedl, že nárazy vozíku z předchozího a následného období nejsou zdokumentovány. V období od 13. 1. 2020 do 7. 5. 2020 zaznamenal vozík 6 nárazů, a to dne 23. 1. 2020, 28. 1. 2020, 29. 1. 2020, 16. 2. 2020, 23. 2. 2020 a 3. 3. 2020. Znalec porovnával údaje o nárazech ze dne 23. 1. 2020, 28. 1. 2020 a 29. 1. 2020, přičemž mu pro posouzení následků nárazů chyběly údaje o poloze vozíku vůči překážce, poloze vidlic a naklopení přídavného zařízení. Znalec doplnil, že při případném umístění palety na vidlicích v době nárazu, by tato představovala tlumící prvek, který by zamezil průniku rázu až do hydraulického zařízení. Dále znalec uvedl, že byl zaznamenán pohyb vozíku i po nárazu způsobeným žalovaným, což by u překážky v podobě sloupu nemělo nastat. Znalec nad to uvedl, že při umístění čidla na rámu vozíku doložené údaje odpovídají rázu nacházejícímu se mimo rozměry vozíku (dokonce pod úrovní terénu). V poznámce k odpovědi na znalecký úkol znalec uvedl, že nelze vyloučit ani variantu, při které by došlo k poškození odstaveného vozíku například v důsledku pohybu jiného vozíku či tělesa. Pokud není vozík aktivován, není ráz v evidenci vozíku zaznamenán.

15. Při výslechu znalec setrval na svých závěrech a doplnil, že provedl ohledání na místě škodní události. Dále uvedl, že čidlo měří jen zrychlení a teprve při překročení mezní hodnoty dojde k záznamu. V situaci, kdy vozík stojí, tj. je vypnutý, se náraz nezaznamená. K tomu odkázal na stranu 20 ZP, kde je uvedené zjevné z nulových hodnot. Pro účely posudku zpracoval údaje ze tří nárazů, přičemž hypoteticky by mohlo dojít k poškození každým ze zmíněných tří nárazů. Konzultant při ústním jednání ZP doplnil tak, že čidlo zaznamenává překročení mezního zrychlení a po inicializaci události je uchován záznam týkající se rychlosti, brždění a úhlu natočení kol, znalci tedy dopočítali ujetou dráhu, dráhu celkem a zrychlení. Konzultant potvrdil, že největší zrychlení (z porovnávaných incidentů) bylo zjištěno u žalovaného, ale také u něho bylo zjištěno největší brždění, a to 100%, takže není možno určit, zda v případě žalovaného šlo o tuhý náraz. Současně konzultant uvedl, že vozík nemohl být odražen, neboť to by se objevilo jako záporná hodnota v uvedených údajích.

16. Na základě výše popsaného dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že v řízení nebylo spolehlivě prokázáno, zda škodu na vozíku D214C, tak jak byla zjištěna dne 4. 2. 2020 a opravena dne 7. 5. 2020, tj. v rozsahu poškozeného nosiče vidlic a přídavného zařízení, způsobil žalovaný v důsledku nárazu do sloupu dne 29. 1. 2020. V řízení bylo prokázáno, resp. bylo nesporné, že žalovaný do sloupu s vozíkem narazil, ovšem ani znaleckým zkoumáním nebylo možné spolehlivě stanovit, že charakter nárazu odpovídá míře poškození. Samotnou deformaci nosiče vidlic a přídavného zařízení na místě nezjistil ani přímý nadřízený žalovaného [jméno FO], když podle svědka [jméno FO] šlo o poškození, které bylo hned na místě pouhým okem viditelné (jeho výpověď na čl. 194). Svědek [jméno FO] naopak vozík hned odblokoval a nechal žalovaného pokračovat i po nárazu v práci. Před datem 29. 1. 2020 bylo s vozíkem naraženo hned 2krát. Následek nárazů z 23. 1. 2020, 28. 1. 2020, ani náraz žalovaného dne 29. 1. 2020 však z poskytnutých údajů nebyl schopen stanovit pracovník servisní firmy ani sám znalec. Znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že není evidován záznam o rázu, když není vozík aktivován, přičemž k vypnutí (odstavení) vozíku opakovaně po dni 13. 1. 2020 docházelo, a to i v rámci směny jednoho pracovníka. Z uvedeného plyne, že pro závěr o souvislosti poškození vozíku s jednáním žalovaného nebyl předložen dostatek důkazních prostředků a současně zde jsou pochybnosti, zda vozík nemohl být poškozen jiným nárazem jiného zaměstnance. Zvlášť v situaci, kdy i v rámci jedné pracovní směny měli (dle záznamu o provozu vozíku) zaměstnanci vícekrát odstavený vozík, přičemž mezi zapnutím a odstavením vozíku jsou i 20 minutové prodlevy. K tomu soud dodává, že při jednání dne 3. 3. 2022 poučil žalobkyni, že na ní spočívá břemeno tvrzení a důkazní, aby prokázala, že v souvislosti s jednáním žalovaného (náraz vozíku) došlo v příčinné souvislosti ke vzniku škody, kterou uplatňuje v tomto řízení. Žalobkyně však své důkazní povinnosti nedostála. Soud nemohl přisvědčit námitce žalobkyně, že poškození vozíku v žalovaném rozsahu prokazuje písemné vyjádření k události podepsané žalovaným na čl. 12 spisu, neboť uvedená listina neobsahuje žádný popis způsobené škody. Předmětná listina tak pouze prokazuje existenci průběhového děje incidentu nikoliv jeho následky. Nato tato listina obsahuje kolonku, ve které žalovaný zatrhl, že nesouhlasí s úhradou škody. Žalobkyně se tak k 6. 2. 2020 nemohla domnívat, že žalovaný uznává následky nárazu a hodlá případnou škodu hradit.

17. Ohledně námitky, že dle interního pokynu žalobkyně se má každý zaměstnanec povinnost seznámit se stavem a funkčností vozíku před zahájením prací, soud uvádí, že případnou nedbalostí žalobce při kontrole pracovních pomůcek nelze prokazovat průběhový děj škodní události a jeho následky (námitka žalobkyně na čl. 114 p.v.), když nad to v řízení nebylo prokázáno, jak už uvedeno výše, že byl žalovaný prokazatelně seznámen s touto interní dokumentací (soudu byla předložena v podobě žalovaným nepodepsané).

18. Žalovaný dosáhl za rok 2019 čisté mzdy 406 949 Kč., tj. 33 912 Kč/měsíc. Čtyřapůlnásobek uvedené částky činí 152 604 Kč (viz vyúčtování mzdy čl. 44 spisu).

19. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci.

20. Soud neprovedl další ve věci navržené důkazy, zejména revizním znaleckým posudkem, neboť uzavřel, že ani revizní posudek by nemohl z důvodu nedostatku vstupních údajů změnit důkazní situaci. V řízení provedený znalecký posudek nebyl žalobkyní nikterak věrohodně rozporován a současně jej soud považuje za dostatečný podklad k učinění závěru o tom, že z doložených podkladů nelze učinit jednoznačný závěr o odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu.

21. Dle § 65 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „Zák. práce“), pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby (§ 48 odst. 2) s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.

22. Dle § 250 odst. 1 a odst. 3 Zák. práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

23. Dle § 257 odst. 2 Zák. práce, výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu (k tomu viz dále § 352 Zák. práce).

24. Po právní stránce posoudil soud věc následovně, když uzavřel, že žaloba není důvodná.

25. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán od 1. 6. 2017 v souladu s § 65 odst. 2 Zák. práce na pozici operátor logistiky, přičemž při výkonu své pracovní náplně dne 29. 1. 2020 narazil s vozíkem do sloupu. Následně žalobkyně dne 4. 2. 2020 zjistila, že na vozíku vznikla škoda ve výši 108 982,20 Kč (bez DPH). Dle § 250 odst. 1 a 2 Zák. práce je předpokladem pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu 1) porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a 4) zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoli z nich, nárok, a tedy ani povinnost k zaplacení, nevzniká. V řízení o náhradu škody podle § 250 odst. 1 Zák. práce má žalobkyně povinnost prokázat všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu, a to v souladu s § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále také „o. s. ř.“. Soud hodnotil věc v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

26. Po provedeném dokazování uzavřel, že v tomto případě nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností žalovaným a vznikem škody prokázána, když znalec nemohl jednoznačně stanovit souvislost mezi poškozením vozíku (rezultujícího v deformaci nosiče vidlic a přídavného zařízení) se zaznamenaným rázem v době, kdy jej obsluhoval žalovaný a současně zde není jiný důkaz, který by tvrzený následek nárazu ze dne 29. 1. 2020 prokazoval. O tom svědčí i vyjádření znalce, že předchozí dva zaznamenané nárazy mohly dané poškození rovněž způsobit. Dále soud uvažoval v tom směru, že i v rámci předávání vozíku mezi zaměstnanci i v rámci jedné směny jsou časové prodlevy, kdy je vozík vypnut a případný náraz by se nezaznamenal.

27. Dále soud uzavřel, že poškození vozíku nebylo skryté a bylo viditelné pouhým okem, když jej dne 4. 2. 2020 zjistila zaměstnankyně žalobkyně také jen pouhým pohledem a k viditelnosti poškození se vyjádřil i svědek [jméno FO] (přídavné zařízení bylo viditelně ohnuté). Vycházejíc z těchto zjištění pak soud uzavřel, že poškození mohl na místě ihned zjistit i přímý nadřízený žalovaného, mistr [jméno FO].

28. Dle ustálené rozhodovací praxe výsledky hodnocení důkazů umožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, lze-li na jejich základě nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) o tom, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V tom případě soud rozhodne – jak vyplývá z výše uvedeného – v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (k tomu srov. rozsudku Nejvyššího soudu z 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013). Přijmout závěr o skutkovém stavu tedy může soud tehdy, pokud o něm nemá žádné rozumné pochybnosti. Nižší důkazní standard v pracovněprávním právu připustit nelze.

29. Soud výše podrobně rozvedl veškeré pochybnosti, které mu zamezují ve vytvoření uceleného obrazu o skutkovém škodovém ději a jeho následku, a proto nebylo možné žalobě vyhovět. Pokud jde o námitku žalobkyně ohledně porušení pracovních povinností žalovaného – nenahlášením nárazu nabíjecí stanici, soud uvádí, že tato okolnost neměla vliv na vznik poškození předmětného vozíku. Porušení pracovní povinnosti může mít pouze pracovněprávní následek předvídaný zákoníkem práce, nikoliv povinnost hradit škodu, u které nebyla prokázána příčinná souvislost ve vztahu k porušení pracovní povinnosti. Soud v jednání žalovaného (nenahlášení nárazu na nabíjecí stanici) neshledal ani zneužití práva, když náraz ohlásil svému přímému nadřízenému. Dle interní dokumentace pak měl jeho nadřízený hlásit tuto skutečnost příslušnému pracovišti, které by provedlo dokumentaci. Toto soud uvádí pro případ, že by byl žalovaný s touto interní směrnicí seznámen. Zde však soud trvá na tom, že žalobkyně ani neprokázala, že by žalovaného s danou směrnicí prokazatelně seznámila. Žalobkyni tak podle názoru soudu nebylo zabráněno primárně žalovaným zajistit si potřebné důkazy (např. pro soudní spor). Poškození bylo viditelné pouhým okem, takže si jej mohli povšimnout i další zaměstnanci, kteří vozík užívali mezi 29. 1. 2020 a 4. 2. 2020.

30. Pokud jde o žalobkyní uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 2018 sp. zn. 28 Cdo 3228/2018 soud uvádí, že jeho závěry nejsou s daným rozhodnutím v rozporu, když v této věci připustil dokazování nepřímými důkazy, ovšem po jejich provedení dospěl k závěru, že nelze bez rozumných pochybností nabýt přesvědčení o tom, že poškození předmětného vozíku nastalo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl výrokem I. o zamítnutí žaloby.

31. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným soud rozhodl z úřední povinnosti výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

32. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný (žaloba byla zamítnuta, když ještě před tím, žalobkyně zavinila zastavení řízení co do částky 22 886,26 Kč), a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Jeho náklady řízení sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za zastupování stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen „AT”), vycházejíc z tarifní hodnoty ve výši 131 868,46 Kč (pracovně dále prvé období) a od 6. 5. 2022 z částky 108 982,20 Kč (pracovně dále druhé období).

33. Tzn. odměna v prvém období činí 6 380 Kč/1 úkon právní služby, když zástupce žalovaného provedl pro žalovaného tyto 4 úkony: převzetí věci, podání odporu, vyjádření ve věci ze dne 11. 1. 2021 a účast na jednání dne 3. 3. 2022, ke kterým je třeba připočíst paušální odměnu ve smyslu ust. § 13 odst. 4 AT (tzn. 4krát 300 Kč = 1 200 Kč) a DPH, jehož je zástupce žalovaného plátcem, tudíž odměna za toto prvé období dosahuje výše 32 331,20 Kč.

34. Odměna advokáta žalovaného pak v druhém období činí 5 460 Kč/1 úkon právní služby, když zástupce žalovaného provedl pro žalovaného těchto 8 úkonů právní služby: písemné vyjádření ve věci ze dne 5. 5. 2022, účast na jednání dne 10. 5. 2022, účast na jednání dne 7. 6. 2022 (trvalo déle než 2 hodiny = 2 úkony), vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 26. 5. 2023, účast na jednání dne 1. 6. 2023, účast na jednání dne 12. 9. 2023 a písemný závěrečný návrh ze dne 18. 9. 2023, ke kterým je třeba připočíst paušální odměnu ve smyslu ust. § 13 odst. 4 AT (tzn. 8krát 300 Kč = 2 400 Kč) a DPH, jehož je zástupce žalovaného plátcem, tudíž odměna za toto prvé období dosahuje výše 55 756,80 Kč. Soud tedy žalovanému přiznal na náhradě nákladů celkem částku 88 088 Kč.

35. O nákladech řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Vedlejší účastník byl v řízení plně úspěšný, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Jeho náklady řízení sestávají paušální náhrady hotových výdajů za 7 úkonů po 300 Kč, tj. celkem 2 100 Kč, když vedlejší účastník vstoupil do řízení dne 10. 5. 2022. Jde přitom o tyto úkony: převzetí věci, účast na jednání soudu dne 7. 6. 2022, které trvalo déle než dvě hodiny – dva úkony, písemné vyjádření ze dne 1. 7. 2022, účast na jednání soudu dne 1. 6. 2023, účast na jednání soudu dne 12. 9. 2023, písemný závěrečný návrh ze dne 19. 9. 2023.

36. O nákladech řízení České republiky soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku dle § 148 odst. 1 o.s.ř, podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu v tomto řízení činí celkem 18 670 Kč za vyplacené znalečné znalci [tituly před jménem] [jméno FO], když co do výše 5 000 Kč byly náklady státu již pokryty žalobkyní zaplacenou zálohou. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit podle výsledku řízení celou náhradu nákladů řízení České republice, tedy celkem částku 13 670 Kč.

37. Lhůtu k plnění dle výroku č. II. až IV. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.

Poučení