17 C 36/2019 - 594

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro 1.500.000 Kč / náhrada škody takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 1.500.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.500.000 Kč od 12. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalované se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném náhrady za ztížení společenského uplatnění v částce 1.400.000 Kč a dále zaplacení nemajetkové újmy 100.000 Kč za duševní útrapy v důsledku poškození zdraví žalovaným (pro ztrátu životní perspektivy). Žalobkyně byla poškozenou (chodkyní) z dopravní nehody dne 3. 12. 2008, kterou zavinil žalovaný jako řidič automobilu Škoda Pickup [registrační značka]. Žalovaný byl trestně stíhán a jeho trestní věc byla podmíněně zastavena pod sp. zn. 7 T 362/2009 (v rámci dohody účastníků byla žalované uhrazena částka 50.000 Kč). Žalovaný byl pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla pojištěn u vedlejšího účastníka, pojistná událost měla č. PU [číslo] Zdravotní stav žalobkyně se zhoršoval a od 10. 5. 2018 byla žalobkyně invalidní v III. stupni s poklesem pracovní schopnosti o 70 %; do 11/ 2017 jí zdravotní stav umožňoval pouze občasné brigády (v té době pobírala invalidní důchod II. stupně). [ulice] nehoda vedla k psychickým obtížím, rozvinula se u ní schizoafektivní porucha – depresivní typ se sebevražednými sklony, byla hospitalizována v Psychiatrické nemocnici [obec a číslo]. V důsledku poškození zdraví byla žalovaná jeden rok na vozíku, podrobila se operaci kolena, v době podání žaloby byla skoro nepohyblivá a pohybovala se o berlích na krátké vzdálenosti, trpěla bolestmi a omezeními životní perspektivy. Žalobkyně namítala, že její zdravotní stav v době odškodnění v roce 2012 nebyl ustálen a že výše odškodnění neodpovídá zásadám slušnosti. Dále se žalobkyně domáhala aplikace z. [číslo] 2012 na posuzovanou věc s ohledem na a) mladý věk, b) nemožnost zlepšit situaci vlastními silami, c) dlouhou dobu odkázanosti na pomoc druhých, d) ztrátu běžného způsobu života, e) špatný psychický stavem, f) dobu zhoršení zdravotního stavu (na počátku produktivního života). Odškodnění podle vyhl. č. 440/2001 Sb. není důstojné (s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. z. IV. ÚS 2122/2015) a dosud nebyly odškodněny duševní útrapy žalobkyně (omezení rodinného života, kontaktu s muži). Ve vztahu k dohodě z 16. 11. 2012 se žalobkyně domáhala následné změny zdravotního stavu v roce 2014 (k novému ustálení došlo v roce 2018) a podstatné změny okolností dle § 1765 z. č. 89/2012 Sb.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že není zřejmý vztah mezi dopravní nehodou a psychickým onemocněním žalobkyně. Žalobkyně vychází z aktuálních zdravotních zpráv, aniž je zřejmý vývoj jejího zdraví od 2008 do 2017 a není zohledněno zdraví žalobkyně před dopravní nehodou. Podle informací žalovaného je žalobkyně schopna vyřizovat nákupy. Žalobkyně již byla odškodněna vedlejším účastníkem a poskytnutím plnění byl nárok na náhradu škody zcela vypořádán. Žalovaný rozporoval právo žalobkyně na úroky z prodlení před doručením žaloby žalovanému. 3. [ulice] účastník na straně žalovaného se žalobou nesouhlasil a vznesl námitku promlčení, protože k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo nejpozději v březnu 2012, kdy byl zpracován znalecký posudek MUDr. [příjmení], který uplatnila žalobkyně. Není dán důvod pro aplikaci z.č. 89/2012 Sb., protože škoda vznikla v roce 2008; i kdyby se snad zdravotní stav žalobkyně ustálil za účinnosti o.z. 2012, pak nejsou důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci nové právní úpravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 337/2018). [ulice] účastník uplatňoval, že vyplatil žalobkyni na odškodnění ztížení společenského uplatnění částku 1.026.000 Kč podle lékařského posudku z 23. 2. 2010 a znaleckého posudku MUDr. [příjmení] z 31. 3. 2012 v souladu s dohodou o narovnání z 16. 11. 2012, kterou byly vypořádány veškeré sporné nároky. Že by došlo u žalobkyně ke vzniku nových trvalých následků, nebylo ze žaloby seznatelné. Nebylo dále prokázáno, že by současný zdravotní stav byl v příčinné souvislosti s dopravní nehodou z 3. 12. 2008; dle odborného vyjádření, kterým disponoval vedlejší účastník, nebyla schizoafektivní porucha v příčinné souvislosti s dopravní nehodou (jde o projev struktury osobnosti a zneužívání návykových látek). Dále bylo namítáno, že úroky z prodlení nemohou náležet z částky mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 3. 12. 2008 žalovaný jako řidič osobního automobilu Škoda Pickup, [registrační značka] zavinil (způsobil) dopravní nehodu, při které srazil na dopravním přechodu žalobkyni; žalobkyni vznikly bezprostředně při dopravní nehodě zranění: tříštivá zlomena horního konce pažní kosti vpravo, tříštivá zlomenina horního konce bérce vpravo zasahující do kloubu, poranění předního zkříženého vazu a postranního vazu pravého kolene, tržná rána hlavy, zlomenina prvního bederního obratle.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že [jméno] [příjmení] jako provozovatel škodícího motorového vozidla se pojistila pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou motorovým vozidlem, kterým žalovaný dopravní nehodu zavinil, u vedlejšího účastníka na straně žalované.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že v důsledku dopravní nehody dle odstavce 4. odůvodnění vznikly u žalobkyně tyto následky poškození zdraví – v době odškodnění, tj. uzavření dohody z 6. 11. 2012 o narovnání mezi vedlejším účastníkem na straně žalované a žalobkyní: omezení hybnosti páteře středně těžkého stupně, omezení pohyblivosti pravého ramenního kloubu středního stupně, poúrazový zkrat pravé dolní končetiny o dva cm, omezení pohyblivosti pravého kyčelního kloubu lehkého stupně, viklavost pravého kolenního kloubu, poúrazová deformita kostí pravého bérce a chronické otoky pravého bérce, psychické problémy.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že ve věci zdejšího soudu sp. zn. 7 T 36/2009, ve které bylo jednání žalovaného (specifikované ve 4. odstavci odůvodnění) projednáváno, podmíněně zastaveno; žalovaný vyplatil žalobkyni částku 50.000 Kč na základě dohody o způsobu vyrovnání z 16. 6. 2009.

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že ohledně poškození zdraví žalobkyně v důsledku dopravní nehody dne 3. 12. 2008 a o způsobu jejího odškodnění byla uzavřena dohoda mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného o odškodnění (narovnání) a to v podobě založené na č.l. 38 p.v. a násl. spisu): byly konstatovány poškození zdraví žalobkyně uvedené v odstavci 6. odůvodnění, nesporné bylo odškodnění bolesti 138.120 Kč, odškodnění ztížení společenského uplatnění 513.000 Kč, náhrada účelných nákladů spojených s léčením 5.265 Kč a nákladů spojených s právním zastoupením 35.712 Kč, sporné bylo plnění za ztížení společenského uplatnění, tj. zda se jedná o případ zvlášť výjimečný a hodný mimořádného zřetele pro zvýšení odškodnění dle § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. (žalobkyně požadovala 513.000 Kč). Dohoda o narovnání upravila mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění na dvojnásobek tj. o 513.000 Kč s tím, že mezi účastníky bylo nadále nesporné bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění a že splněním povinnosti podle dohody pojišťovnou povede k vyrovnání veškerých vzájemných závazků, které se týkají ztížení společenského uplatnění (za žalobkyni uzavírala dohodu 6. 11. 2012 JUDr. [jméno] [příjmení], advokátka).

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že vedlejší účastník na straně žalované žalobkyni vyplatil částky specifikované v dohodě o narovnání z 6. 11. 2012 v čl. II, druhý odstavec (138.120 Kč bolestné, 5.265 Kč účelné náklady spojené s léčením, 35.712 Kč účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením), s výhradou dále uvedenou týkající se částky ZSU ve výši 513.000 Kč.

10. Mezi účastníky bylo sporné, zda vedlejší účastník na straně žalované žalobkyni plnil na odškodnění ztížení společenského uplatnění částku v celkové výši 1.026.000 Kč, sporné bylo vyplacení částky mimořádného zvýšení o částku 513.000 Kč (nesporné bylo zaplacení pouze částky 513.000 Kč). Žalovaný a vedlejší účastník označili ke sporné skutečnosti důkaz výpisy z účtu vedlejšího účastníka (čl.. 83 – 84), dále výpisy ze systému vedlejšího účastníka (č.l. 90 – 90 p.v.). Žalobkyně označila důkaz zprávou banky žalobkyně, která vedla v době výplat účet žalobkyně (o přijetí tvrzených plateb).

11. Z výpisů z účtu vedlejšího účastníka (č.l. 83 a násl.) vyplývalo dne 3. 6. 2010 odepsání částky 216.997 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 24. 5. 2012 odepsání částky 321.000 Kč na účet [bankovní účet], dne 23. 11. 2012 odepsání částky 513.000 Kč na stejný účet. Ze zprávy [právnická osoba] z 21. 11. 2019 (č.l. 116) vyplývalo, že žalobkyně byla od 22. 9. 2008 do 31. 12. 2010 vlastníkem účtu č. [bankovní účet] a z výpisu (čl. 117), že žalobkyni byla vedlejším účastníkem vyplacena dne 4. 6. 2010 částka 216.996 Kč, z výpisů z uvedeného účtu (č.l. 120 a násl.) soud zjistil, že žalobkyně obdržela od vedlejšího účastníka 321.000 Kč dne 24. 5. 2012. Z výpisu z účtu žalobkyně [bankovní účet] (č.l. 141 a násl.) soud zjistil, že žalobkyně obdržela od vedlejšího účastníka 23. 11. 2012 513.000 Kč; vyplacení částky 1.026.000 Kč žalobkyni potvrzoval i výpis z systému žalobkyně (č.l. 90 a násl.). Ze sdělení výše pojistného plnění z 3. 12. 2008 vyplývalo, že žalobkyně byla vedlejším účastníkem informována o vyplacení částky 216.996 Kč (24.600 Kč bolestné, 192.000 Kč ztížení společenského uplatnění a 396 Kč jízdné, ztížení odpovídalo 1 600 bodům po 120 Kč); ze sdělení výše pojistného plnění z 21. 5. 2012 vyplývalo, že vedlejší účastník oznámil zástupkyni žalobkyně úhradu částky 321.000 Kč (2 675 bodů po 120 Kč) za ztížení společenského uplatnění na účet žalobkyně u [právnická osoba] a částky 17.250 Kč za účelné náklady spojené s léčením na účet žalobkyně u [právnická osoba]; ze sdělení výše pojistného plnění z 28. 11. 2012 vyplývalo, že vedlejší účastník oznámil zástupkyni žalobkyně plnění ztížení společenského uplatnění dle dohody o narovnání ve výši 513.000 Kč (na účet žalobkyně u [právnická osoba]). Soud tak dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalobkyni bylo na ztížení společenského uplatnění vyplaceno 1.026.000 Kč podle dohody o narovnání. Ostatně i kdyby žalobkyně uvedené částky neobdržela, nemělo by to pro výsledek sporu praktický význam: žalobkyně se domáhala dalšího odškodnění ztížení společenského uplatnění pro další trvalé následky a dále pro duševní útrapy (spojené se ztrátou životní perspektivy) po zhoršení zdravotního stavu žalobkyně v letech 2014 - 2018. Jde však i o to, že vedlejší účastník vůči žalobkyni postupoval řádně, v souladu s jejich ujednáními o vypořádání vzájemných vztahů.

12. Mezi účastníky je sporné, že v letech 2014 - 2018 došlo u žalobkyně k dalšímu, původně (v době odškodnění) nepředpokládanému zhoršení zdravotního stavu. Toto zhoršení zdravotního stavu žalobkyně vymezovala jako důsledek opakovaných operací kolene žalobkyně, zhoršení psychického onemocnění, zhoršení stavu zad a ramene; to vše spolu s důsledky výrazného poškození zdraví v důsledku nehody vedlo ke vzniku odškodnitelných psychických útrap. K ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo podle jejích tvrzení k 10. 5. 2018 – viz Posudek o invaliditě – příloha G/ př. obálky. Žalobkyně označila k uvedené sporné skutečnosti důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, výslechy matky žalobkyně [celé jméno žalobkyně], sestry žalobkyně [jméno] [příjmení], druha sestry [jméno] [příjmení] a kamarádky žalobkyně [jméno] [příjmení]. Žalovaný označil ke sporným skutečnostem důkaz výslechem žalovaného v pozici účastníka řízení, výslech manželky žalovaného [jméno] [příjmení], dohodou o narovnání, lékařským posudkem MUDr. [příjmení], znaleckým posudkem MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], odborným vyjádřením MUDr. [příjmení] z 5. 3. 2019 [ulice] účastník dále označil jako důkaz notářský zápis ze 14. 11. 2019, snímky obrazovky facebookového profilu žalobkyně, výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], jeho zprávou z 11. 11. 2019, videozáznamem a fotografiemi, které pořídil uvedený svědek, to vše k prokázání nepravdivosti tvrzení žalobkyně o její sociální izolaci a imobilitě. Dále zást. vedlejšího účastníka označuje důkaz zprávou Mgr. [jméno] [příjmení] z 11. 11. 2019, videozáznamem a fotografiemi (13 ks) z pořízeného videozáznamu, a to k nepravdivosti tvrzení žalobkyně o její imobilitě a sociální izolaci.

13. Účastníky byly shromážděny posudky a vyjádření, které se týkaly zdravotního stavu žalobkyně před uzavřením dohody o narovnání. Dohoda o narovnání z 6. 11. 2012 / č.l. 38 p.v.) čerpala (v bodovém ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění) z těchto posudků a zpráv. Již 24. 2. 2010 byl zpracován na žádost vedlejšího účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení] lékařský posudek o ztížení společenského uplatnění žalobkyně (č.l. 85) s vyčíslením 1 700 bodů (omezení hybnosti pravého ramene, bolesti a deformace pravého bérce a léze LC3 + viklavost kolene); znalecký posudek z 31. 3. 2012 zpracoval v odvětví ortopedie znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] (č.l. 73) na objednávku žalobkyně (její zástupkyně) a dospěl k závěru, že za ztížení společenského uplatnění přísluší [číslo] bodů (poúrazové omezení hybnosti páteř středně těžkého stupně, omezení hybnosti pravého ramene středního stupně na pravé dominantní končetině a déle postižení pravé dolní končetiny: omezení hybnosti pravého kyčelního kloubu lehkého stupně, viklavost kolenního kloubu, deformita kostí bérce, zkrat o 2 cm, chronické otoky a po navýšení dle § 6 odst. c/ vyhl.č. 440/2001 Sb. o 50 % [číslo] bodů. Znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie z 2. 3. 2012 (č. l. 85 p.v.) MUDr. [jméno] [příjmení] na žádost vedlejšího účastníka dospěl k závěru, že za vážnou duševní poruchu vzniklou působením otřesných zážitků etc. přísluší odškodnění ztížení za 1 000 bodů; pro poruchu přizpůsobení ve středně těžké formě s protrahovanou depresivní reakcí a osobnostními změnami navrhl zvýšení dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 440/2001 Sb. o 50 % na 1 500 bodů. Účastníci spor o výši bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění řesili v dohodě o narovnání z 6. 11. 2012 (č.l. 38 p.v.) tak, že stanovili základní ohodnocení na částku 513.000 Kč ([číslo] bodů: z dalších listin vyplývalo ohodnocení ortopedického postižení na 2 775 bodů a psychiatrického na 1 500 bodů – vizte poznámky v posudku MUDr. [příjmení] na č.l. 75) a mimořádné zvýšení na dvojnásobek tj. na částku 1.026.000 Kč s tím, že nadále není mezi účastníky ohodnocení a ocenění sporné. Z posudků MUDr. [příjmení] i MUDr. [příjmení] vyplývalo, že pro budoucnost je vývoj zdravotního stavu (v souvislosti s posuzováním konkrétních zdravotních poškození) nepříznivý. S uvedenými posudky se mohla tehdejší zástupkyně žalobkyně v souvislosti s přípravou dohody o narovnání seznámit; znalecký posudek MUDr. [příjmení] byl vyhotoven na žádost žalobkyně (její právní zástupkyně).

14. Posudky o invaliditě řešily zdravotní stav žalobkyně a jeho změny v návaznosti na pracovní schopnost žalované z 10. 5. 2018 (příloha G/) a z 22. 1. 2018 (příloha H/), a to komplexně, bez rozlišování příčin změn ve zdravotním stavu žalobkyně a bez zohlednění, zda se jednalo (jedná) o změny předpokládané, nebo neočekávatelné; starší z posudků přitom vycházel z dominantního působení schizoafektivní poruchy a ztráty pracovní schopnosti 55 %, mladší z dominantního působení ortopedických obtíží a ztráty pracovní schopnosti 70 %). Znalecký ústav se ve znaleckém posudku z 14. 7. 2022 (č.l. 443) ve znění výslechu osoby pověřené ke stvrzení posudku (č.l. 549) vyjadřoval ke změnám zdravotního stavu z hlediska očekávatelnosti změn ve funkčnosti jednotlivých dotčených tělesných soustav a uzavřel, že ortopedické problémy žalobkyně sice mají (převážně) souvislost s dopravní nehodou, k ustálení zdravotního stavu v tomto ohledu došlo v roce 2010 a další zhoršování (postupné) zdravotního stavu bylo již v době odškodňování žalobkyně v roce 2012 předvídatelné. Pokud jde o psychické obtíže žalobkyně, pak nově vzniklé obtíže v onemocnění schizoafektivní poruchou (hospitalizace žalobkyně v roce 2015) v dopravní nehodě příčinu nemají v tom se shodoval s odporným vyjádřením MUDr. [jméno] [příjmení] z 4. 3. 2019 (č.l. 40 p.v.); nebyly sice předvídatelné, nehoda jejich vznik nezapříčinila. Psychické obtíže, které souvisely s nehodou, byly stabilizovány (ustáleny v roce 2012) a posudky a dohoda o narovnání s nimi počítaly. Znalecký ústav připomněl i to, že artrotické obtíže mají cyklický průběh (po zhoršování obtíží následuje zlepšování a pak zase zhoršování; celkový trend je nepříznivý, takový je ostatně obecný trend u všech lidí, u žalobkyně je zhoršování obtíží akcelerováno důsledky předmětného úrazu). Poukazoval na opětovné posuzování invalidity žalobkyně v letech 2020 [číslo], při kterém došlo k návratu míry ztráty pracovní schopnosti na 55 % a opětovné dominování důsledků schizoafektivní poruchy.

15. Pro objektivní posouzení zdravotního stavu (včetně jeho ustálení) nejsou výslechy osob blízkých osobě poškozené (popř. osob spolužijících) ústřední, protože takové osoby zpravidla nejsou odborníky v oboru zdravotnictví (a logicky neumí rozlišit různé příčiny chování žalobkyně jako poškozené) a protože jejich vnímání obtíží žalobkyně je ovlivňováno blízkým vztahem k ní (je to obecný sklon a i výslechy, které se týkaly žalobkyně, nebyly výjimkou). Protipólem obrazu průmětu obtíží žalobkyně do jejího života očima osob blízkých jsou skutečnosti zjištěné svědkem [příjmení] [jméno] [příjmení] a dále výslechy žalovaného a jeho manželky (svědek Sova neměl zájem na výsledku sporu, žalovaný a jeho manželka ano, byť výsledek věci je ovlivňován pojištěním odpovědnosti žalovaného). Z výpovědí svědkyň [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se zdálo vyplývat, že žalobkyně se pohybuje prakticky pouze jenom s pomocí opěrných pomůcek, je závislá na pomoci druhých a trpí stálými bolestmi a sociální izolací; s ohledem na setrvalou pomoc uvedených osob byly však uvedené osoby poměrně málo informovány o obvyklém běhu dní u žalobkyně (zejména matka žalobkyně, přítel sestry žalobkyně i nejlepší kamarádka žalobkyně). Jednoznačné závěry o prakticky plné závislosti žalobkyně na okolí (jak se podávalo v žalobě) jsou však v rozporu i s obsahem uvedených svědeckých výpovědí blízkých žalobkyně a i s údaji samotné žalobkyně v rámci jejích výpovědí (která připouštěla pohyb i bez opěrných pomůcek) i s lékařskými zprávami (č.l. MUDr. [jméno] [příjmení] z 2. 12. 2019, č.l. 169 a násl. včetně zpráv [nemocnice] a MUDr. [jméno] [příjmení] z 19. 12. 2019, č.l. 242 a MUDr. [jméno] [příjmení], č.l. 246) i s výpovědí dalších svědků: [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], stejně tak s obsahem svého facebookového profilu žalobkyně (v letech 2016 – 2018 v podobě vytištěných snímků obrazovky i notářského zápisu v příloze II/) a zprávou svědka [příjmení] (příloha IV/) a odpovídajícím videozáznamem na č.l. 309 (a fotografiemi v příloze I/). Znalecký posudek znaleckého ústavu se zdá lépe odpovídat zdravotnímu stavu žalobkyně a ostatně i dominantní příčině invalidity žalobkyně (psychickému onemocnění, jak vyplývá z posouzení invalidity Okresní správou sociálního zabezpečení v [obec] a ČSSZ, s výjimkou posouzení v květnu 2018). Znalecký ústav měl v této souvislosti zdravotní dokumentaci v plném rozsahu ošetřování žalobkyně praktickým lékařem i lékaři specialisty; uvedená dokumentace od Psychiatrické nemocnice v [obec], č.l. 146, MUDr. [jméno] [příjmení] z 5. 3. 2019, č.l. 40 p.v., MUDr. [jméno] [příjmení], č.l. 47, 246, MUDr. [jméno] [příjmení], č.l. 49, 242, MUDr. [jméno] [příjmení], č.l. 67, 169, 268, [nemocnice], č.l. 182, [příjmení] psychiatrické nemocnice [obec], č.l. 188, Oblastní nemocnice [obec], č.l. 193, Karlovarské krajské nemocnice, a.s., č.l. 202) byla podstatná pro posouzení znaleckým ústavem pro její odborné zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, jeho projevů a důsledků pro život žalobkyně).

16. V souvislosti s vyhodnocením výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] (a jím připravených videí, fotografií i listin) je třeba posoudit námitku žalobkyně, že uvedený postup je v rozporu s právem žalobkyně na ochranu soukromí. Licence podle § 88 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (tj. pořízení podobizny, zvukového či obrazového záznamu pro potřeby ochrany jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob) je zřejmě naplněna. Žalobkyně je tou, která se domáhá na žalovaném plnění s ohledem na poškození svého zdraví (z úrazu před 15 lety), musí tedy snášet přiměřené ověření, že její životní situace odpovídá jejím tvrzením. Navíc podnět pro takové přezkoumání vzešel z pochybností získaných žalovaným (a jeho manželkou) v souvislosti s náhodným setkáním se žalobkyní. Mgr. [jméno] [příjmení] čerpal své poznatky z veřejně dostupných zdrojů a z vlastních poznatků na místech mimo výlučnou kontrolu žalobkyně (tj. např. v mimo její obydlí, nebo jiný soukromý prostor).

17. Z výpovědi svědka [příjmení], svědkyně [příjmení] i z výpovědi žalovaného, ze zprávy svědka [příjmení] z 11. 11. 2019 (příloha IV/) a jím zpracovaného videa ze sledování žalobkyně (č.l. 309, fotografie v příloze I/) lze čerpat poznatky z roku 2019, které svědčí o podstatně menší míře omezení, než žalobkyně ve svých přednesech u soudu popisovala. Jde navíc o dobu, kdy žalobkyně měla trpět akcelerací ortopedických obtíží (v souvislosti s uznáním invalidity III. stupně) S žalobkyní lze souhlasit v tom, že poznatky o jejím životě (a jejích obtížích) jsou omezeny na čtyři dny (2 dny sledování Mgr. [příjmení] a dvě náhodná setkání se žalovaným v [obec]). Na stranu druhou aktivita žalobkyně na Facebooku (viz snímky obrazovky profilu žalobkyně v letech 2016 – 2018, notářský zápis o obsahu profilu, příloha II./, fotografie týkající se žalobkyně, příloha III/) svědčila pro širší sféru aktivit žalobkyně, než sama žalobkyně přiznávala (byť některé z aktivit mohly mít souvislost se zdravotními výkony). Vzhledem k náhodnému výběru dní sledování (a setkání) lze prakticky vyloučit náhodu, že žalobkyně v uvedené dny prožívala výjimečné chvíle bez bolesti, pohybových omezení a psychických obtíží. Ve dvou dnech sledování žalobkyně soustředila relativně namáhavý program, po cestě do Karlových Var (autobusem) nijak žalobkyni nelimitoval v doprovodu syna do školy a ze školy a zejména ve stěhování. Znalec znaleckého ústavu připustil, že uvedená zátěž mohla u žalobkyně vyvolat bolestivou reakci (z přetěžování), minimálně v době stěhování se tak evidentně nestalo. Soud tedy považoval za přiléhavější popis aktivit žalobkyně, jak je učinil ve své zprávě a videu a též svědecké výpovědi svědek [příjmení].

18. Znalecký posudek znaleckého ústavu Institutu pro další vzdělávání ve zdravotnictví z 14. 7. 2022 (č.l. 443) ve znění výslechu osoby pověřené znaleckým ústavem ke stvrzení písemného znaleckého posudku dne 7. 11. 2022 (č.l. 549) potvrdil, že od poloviny roku 2010 byl stav po zlomenině pravého bérce stabilizován a přetrvávaly projevy kloubní nestability (jako následku zlomeniny, nikoli jako projevy akutního poranění), tedy od té nedošlo k žádnému nepředpokládanému zhoršení zdravotního stavu žalobkyně ortopedického charakteru, po ustálení psychických obtíží (v návaznosti na dopravní nehodu) v roce 2012, tj. reaktivní deprese, za kterou byla žalobkyně odškodněna, došlo v roce 2015 došlo k nepředpokládaného zhoršení zdravotního stavu (hospitalizace v Psychiatrické nemocnici [obec] pro schizoafektivní poruchu), avšak uvedené onemocnění (zhoršení zdravotního stavu) nemá svou příčinu v dopravní nehodě v roce 2008 (jde o endogenní onemocnění). Ortopedické obtíže (konkrétně s v důsledku zlomeniny pravého bérce) se kontinuálně zhoršují, což je však očekávaný vývoj po úrazu žalobkyně. Žalobkyně má omezení v důsledku dopravní nehody s ohledem na postižení pravé dolní končetiny v déletrvající chůzi, přenášení těžkých břemen (nikoli již v sociálních kontaktech). Bolestivost pravého kolene žalobkyni omezuje, nikoli však v míře odůvodňující používání invalidního vozíku; bolestivost pravého ramene je možná, vliv na funkčnost končetiny je malý. Úraz má vliv na rychlost degenerace kloubů, tento vliv však (viděno objektivně) je menší, než bylo možné předpokládat v době úrazu. Počet (sedmi) operací kolene není ani s ohledem na důsledky úrazu, ani na disponibilní informace o zdraví žalobkyně odůvodnitelný. Vyšetření žalobkyně před podáním posudku nebylo potřebné. Zdravotní dokumentace MUDr. [jméno] [příjmení] započíná v roce 2016 a v souvislostech zdravotních obtíží žalobkyně s dopravní nehodou vychází z aktuálního stavu a údajů žalobkyně, nemá k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci žalobkyně (a v tomto smyslu není pro znalecký ústav určující). Znalecký ústav neměl připomínky k bodovému ohodnocení poškození zdraví žalobkyně v důsledku předmětné dopravní nehody.

19. Soud neuložil znaleckému ústavu provedení vyšetření žalobkyně (zejména s ohledem na psychiatrické obtíže), protože to znalecký ústav s ohledem na obsah dokumentace a typ obtíží považoval za zbytečné. Jedná se o odbornou otázku (určení rozsahu potřebných podkladů pro zpracování posudku), a tedy soudu nepřísluší do takového vymezení zasahovat. K aktuálním zprávám o zdravotním stavu žalobkyně (č.l. 547 a násl. – Fakultní nemocnice [obec], Karlovarské krajské nemocnice a.s., ortopedického oddělení a algeziologické ambulance) se znalecký ústav vyjadřoval při výslechu osoby určené k podání posudku.

20. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že po uzavření dohody o narovnání k žádnému neočekávanému (náhlému) zhoršení zdravotního stavu žalobkyně nedošlo.

21. Mezi účastníky bylo sporné (pro případ, že žalobkyně prokáže existenci zhoršení zdravotního stavu oproti stavu v době, kdy byla uzavírána dohoda o narovnání), že mezi dopravní nehodou a zhoršením zdravotního stavu žalobkyně v roce 2014 - 2018 je příčinná souvislost. [ulice] účastník namítal, že v posudku o invaliditě II. stupně je činěna neodůvodněná souvislost mezi invaliditou a psychickým onemocněním žalobkyně; toto onemocnění nemá a nemůže mít souvislost s dopravní nehodou, a tedy i k této otázce by se měl vyjádřit soudní znalec. Protože znalecký ústav takovou souvislost mezi neočekávaným zhoršením zdravotního stavu žalobkyně a dopravní nehodou vyloučil (neočekávané zhoršení zdravotního stavu se týkalo toliko psychického onemocnění), nebylo potřebné se touto otázkou dále zabývat.

22. Mezi účastníky bylo sporné, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že po předem neočekávaném zhoršení zdravotního stavu v důsledku dopravní nehody od roku 2014 do roku 2018 došlo ke stabilizaci tohoto zhoršení k 10. 5. 2018 viz posudek o invaliditě pod písm. G/ přílohové obálky; ostatní účastníci to popírali (k ustálení došlo před uzavřením dohody o narovnání. Žalobkyně označila důkaz posudky o invaliditě příloha G/ k 10. 5. 2018 a příloha H/ k 22. 1. 2018 a dále jako důkaz ke sporné skutečnosti neočekávaného zhoršení zdravotního stavu výše, lékařskou zprávou MUDr. [příjmení] z 19. 12. 2017 a 12. 4. 2018 (písm. F/ přílohové obálky), zprávami MUDr. [jméno] [příjmení] z 3. 10. 2017 a MUDr. [jméno] [příjmení] z 18. 1., 19. 1. 2018 a propouštěcí zprávy [právnická osoba] z 5. 1. 2018, z 27. 2. 2018, propouštěcí zprávou Karlovarské krajské nemocnice a.s. z 3. 4. 2018 (příloha E/ přílohové obálky) označuje zást. žalobkyně k neočekávanému zhoršení zdravotního stavu a k příčinné souvislosti mezi ním a dopravní nehodou. Žalovaný a vedlejší účastník znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví a znaleckým posudkem MUDr. [příjmení].

23. K otázce ustálení zdravotního stavu žalobkyně se vyjadřoval znaleckým ústav ve svém znaleckém posudku a potvrdil závěry v posudcích MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] (jak již byly výše citovány). V době uzavření dohody o narovnání již byl zdravotní stav vychýlený z rovnováhy dopravní nehodou ustálen. Změny po roce 2012 byly předem předpokládané (zhoršování ortopedických obtíží v důsledku zlomeniny pravého bérce), nebo sice neočekávané, ale nesouvisející s dopravní nehodou (vznik psychického onemocnění v roce 2015). Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že zdravotní stav žalobkyně byl po dopravní nehodě ustálen již před podepsáním dohody o narovnání. Poté již nové následky poškození zdraví v souvislosti s dopravní nehodou nevznikly (docházelo k očekávatelnému zhoršování těch existujících).

24. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dopisem z 3. 5. 2018 odeslaným poštou 4. 5. 2018 žalovanému na adresu [adresa žalobkyně]. Mezi účastníky je však sporné, zda uvedená výzva splňuje náležitosti předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. co do své určitosti, tedy zda z této výzvy je zřejmé, čeho se konkrétně žalobkyně na žalovaném domáhá a proč. Žalobkyně označuje k uvedené sporné skutečnosti důkaz dopisem z 3. 5. 2018, podacím lístkem z 4. 5. 2018, závadou ze 4. 5. 2018 (příloha A/); k jednání s pojišťovnou žalobkyně označila důkaz korespondencí založenou pod písmenem I přílohové obálky, a dále písemnou korespondencí (přílohy J/, K/, L/, M/). Žalobkyně označila dále důkaz dopisem pojišťovny z 15. 3. 2019 a reakcí zást. žalobkyně e-mailem z 18. 3. 2019 (přílohy O/, P/). S ohledem na neúspěch žaloby nebylo potřebné se uvedenými důkazy zabývat; vyhodnocení dostatečnosti vymezení požadavku žalobkyně na žalovaném (vedlejším účastníku) by na výsledku sporu nic nezměnilo.

25. S ohledem na spornost aplikace právního předpisu na případné odškodnění dalšího ztížení společenského uplatnění žalobkyně bylo též sporné, zda a) žalobkyně správně vypočetla částku, ze které odvozuje svůj nárok na odškodnění v částce 1.400.000 Kč. Pokud jde o b) odškodnění další nemajetkové újmy, pak způsob stanovení částky odškodnění ponechávala žalobkyně na rozhodnutí soudu a na vyjádření soudního znalce. Správnost výpočtu náhrady za (další) ztížení společenského uplatnění byla nepodstatná, pokud podle závěru dokazování žalobkyni další nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění nevznikl. Pokud jde o odškodnění další nemajetkové újmy (psychické útrapy), soud vycházel z existence zdravotních obtíží již v roce 2012 a i z toho, že k uvedeným obtížím další obtíže, které by souvisely s dopravní nehodou, nepřistoupily. Znalecký ústav se vyjádřil k závažnosti poškození zdraví v důsledku dopravní nehody tak, že uvedené poškození zdraví není nijak mimořádné (oproti v úvahu přicházejícím zásahům do života a životních příležitostí, ke kterým při poškození zdraví dochází, popř. může docházet). V této souvislosti je třeba opakovat, že k dalšímu neočekávanému poškození zdraví žalobkyně po roce 2012 nedošlo; tedy pokud žalobkyně váže svůj nárok na takové další poškození, nárok jí ani vzniknout nemohl.

26. Soud neprovedl důkaz listiny z přílohové obálky C/ (usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání žalované), protože se týkal nesporných skutečností, dále soud neprovedl důkaz listinou z přílohy D/ (potvrzením o příjmech z důchodového pojištění žalobkyně), protože soud uvedené skutečnosti nepovažoval za významné pro rozhodnutí v řízení (význam má příjem žalované pouze ve vztahu rozhodnutí o nákladech řízení; soud informace o poměrech žalobkyně před svým rozhodnutím aktualizoval). Soud neprovedl důkaz listinou z přílohy N/ (rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), protože se jednalo o rozhodnutí týkající se podmínek zastupování žalobkyně, nikoli rozhodnutí ve věci samé. Výslechy svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] soud neprovedl, protože uvedené osoby měly vypovídat o skutečnostech, které vyplývaly ze zdravotnické dokumentace; současně nebylo tvrzeno, že uvedené osoby mají uvádět něco jiného, než z této dokumentace vyplývá. Dále soud neprovedl důkaz lékařskými zprávami z přílohy podání z 25. 6. 2021, protože se jednalo o podklady pro zpracování znaleckého posudku (nebylo tvrzeno, že z nich mělo být zjištěno něco nad rámec podkladů nad rámec posudku). Lékařské zprávy z přílohy podání žalobkyně z 25. 4. 2022 soud neprováděl jako důkaz, protože byly žalobkyní nahrazeny aktuálnějšími zprávami, které byly předestřeny při výslechu osoby pověřené znaleckým ústavem ke stvrzení znaleckého posudku. Soud neprovedl důkaz posudkovou dokumentací ohledně žalobkyně z roku 2020 [číslo] (změna invalidity III. stupně na II. stupeň), protože znalecký ústav ji měl k dispozici (a obsah této dokumentace i učinil součástí svého posudku); z uvedené dokumentace nemohlo být zjištěno nic nad rámec podkladu pro zpracování znaleckého posudku.

27. Soud za svůj skutkový závěr převzal skutečnosti mezi účastníky nesporné a dále dílčí skutkové závěry (výše).

28. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 3079 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z. 2012“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3079 odst. 2 o.z. 2012 nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

29. Podle § 420 odst. 1 z.č. 40/1964 (dále jen „o.z. 1964“) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle § 420 odst. 3 o. z. odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Podle § 444 odst. 1 o.z. 1964 při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.

30. Podle § 11 o.z. 1964 fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle § 13 odst. 1 o. z. fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle § 13 odst. 2 o.z. 1964 pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle § 11 odst. 3 o.z. 1964 výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

31. Podle § 585 odst. 1 o.z. 1964 dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet. Podle § 585 odst. 3 o.z. 1964 dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.

32. Insolvenční řízení na straně žalobkyně nebylo pro postup v řízení podstatné (insolvenční zákon nijak žalobkyni v podání žaloby na náhradu škody (újmy na zdraví) neomezoval; ostatně oddlužení žalobkyně již bylo v průběhu tohoto sporného řízení ukončeno.

33. K poškození zdraví žalobkyně došlo při dopravní nehodě dne 3. 12. 2008, a tedy ve smyslu § 3079 odst. 1 o.z. 2012 se má náhrada škody na zdraví žalobkyně řídit o.z. 1964 (včetně vyhl. č. 440/2001 Sb., která řešila postup při vyčíslení nemajetkové újmy pro bolest a ztížení společenského uplatnění, ledaže jsou splněny podmínky § 3079 odst. 2 o.z. 2012). Je zřejmé, že žalovaný za škody na zdraví žalobkyně v důsledku předmětné dopravní nehody odpovídá jako řidič motorového vozidla, který porušil § 5 odst. 1 písm. h) z. č. 361/2000 Sb. (ve znění účinném ke dni dopravní nehody), tj. srazil žalovanou při přecházení vozovky na přechodu pro chodce (odpovědnost vychází z § 420 odst. 1 o.z. 1964). Žalovaný své (presumované nedbalostní) zavinění dopravní nehody (a s ní související újmy odpovědnosti za újmy na zdraví žalované) nepopíral; i v tomto řízení bylo možné vycházet z odpovědnosti žalovaného za následky dopravní nehody na zdraví žalobkyně. Pro vymezení rozsahu odpovědnosti, tedy jaké byly důsledky dopravní nehody na zdraví žalobkyně, jsou podstatné odborné závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, který byl zpracován v tomto řízení, m.j. i pro závěr o vztahu mezi zdravotními obtížemi žalobkyně a dopravní nehody a dále o tom, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně (po jeho porušení z viny žalovaného).

34. V posuzované věci byla uzavřena dohoda o narovnání vztahů ze zaviněné škody na zdraví žalobkyně (konkrétně sporné náhrady za ztížení společenského uplatnění, pokud jde o navýšení dle § 7 odst. 3 vyhl.č. 440/2001 Sb.) dle § 444 a násl. o.z. 1964 podle § 585 a. n. o.z. 1964, dosavadní závazek na náhradu škody (v části ztížení společenského uplatnění) byl substituován novým závazkem podle dohody o narovnání dle § 585 odst. 3 o.z. 1964. Protože odpovědnost za škodu byla podrobena narovnání v části navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění a protože v dalších ohledech bylo vyčíslení vzniklé škody nesporné, jsou nároky specifikované v dohodě o narovnání (čl. I, čl. II.) z uvedeného jednání žalovaného vypořádány (plnění bylo žalobkyni poskytnuto; včetně odškodnění ztížení společenského uplatnění, m.j. ohledně vážných duševních poruch vzniklých působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací – porucha přizpůsobení, středně těžká forma, s protrahovanou depresivní reakcí a osobnostními změnami). Zdravotní obtíže žalobkyni vznikající od roku 2015 do roku 2018 mají jen částečnou souvislost s dopravní nehodou. Ortopedické obtíže na pravém bérci (zhoršení jejich projevů) mají svůj původ v dopravní nehodě, nejedná se však o neočekávatelné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, ale o obecný důsledek očekávatelného zhoršování obtíží při používání pravého bérce (akcelerace degenerativní procesů, které jsou přirozené). Znalecký ústav také zmínil, že počet artroskopických operací kolena (sedm) není odůvodnitelný obtížemi žalobkyně (podle obsahu zdravotní dokumentace). Psychické obtíže žalobkyně byly přítomné již v době odškodňování a i ony se vyvíjejí (zhoršují) předpokládaným způsobem. Nepříznivý prognostický odhad vývoje zdraví žalobkyně (ohledně ortopedických obtíží a psychických obtíží) lze dovozovat již z posudku MUDr. [příjmení] (č.l. 74 p.v.) a MUDr. [příjmení] (č.l. 88 p.v.), což vede k odmítnutí námitky žalobkyně, že o nepříznivé prognóze nevěděla a k závěru o neexistenci vzniku dalšího poškození zdraví, které nebylo dohodou o narovnání (dohodou účastníků) předpokládáno. Podle znaleckého posudku znaleckého ústavu č.l. 443 (č.l. 514) došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně po dopravní nehodě (2008) v roce 2010 – pokud jde o ortopedické obtíže převážně na pravé dolní končetině – a v roce 2012 – pokud jde o psychické obtíže. Odškodnění dovršené dohodou o narovnání (a jejím splněním) odškodňovalo i tato zranění (včetně jejich nepříznivých důsledků v budoucnosti). Psychiatrické onemocnění schizoafektivní psychóza nevzniklo v souvislosti s dopravní nehodou (znalecký ústav nemá souvislost dopravní nehody a schizoafektivní poruchy za prokázanou). Pokud žalobkyně poukazuje na časovou posloupnost, znalecký ústav vysvětlil, že schizoafektivní porucha není způsobená zevními vlivy, ale má vnitřní příčiny (jako možná příčina přichází v úvahu např. abúzus návykových látek, i když konkrétní příčinu zjistit nelze). Jde tedy o to, že žalobkyni právo na odškodnění dalšího ztížení společenského uplatnění (ať již se jedná o ortopedické obtíže, nebo psychické onemocnění) nevzniklo, nemohlo se tady ani promlčet.

35. Právní úprava odškodnění škody (újmy) na zdraví dle o.z. 1964 a dle o.z. 2012 není zcela odlišná, např. předpoklady odpovědnosti škůdce, který porušil právní normu, jsou obdobné. Je ale pravda, že o.z. 2012 vede (může vést) k vyššímu odškodnění újmy na zdraví a dále upravuje i některé nároky, které o.z. 1964 výslovně neupravoval. Odškodnění duševních útrap (byť jejich uspokojení dle § 11 a násl. o.z. 1964 je/bylo možné) jako další nemajetkové újmy je výslovně zmiňováno až v § [číslo], § 2958 věta první o.z. 2012 Ani samotná existence (vznik) duševních útrap by však k aplikaci § 3079 odst. 2 o.z. 2012 nevedla, protože jde o újmu odškodnitelnou dle o.z. 1964, aniž by výše náhrady měla být rozdílná oproti odškodnění dle o.z. 2012 (žádný právní předpis ani metodika stanovení odškodnění neurčují).

36. V souvislosti se zhoršováním zdravotního stavu žalobkyně po roce 2014, bylo třeba řešit otázku, zda žalobkyni vznikla na jejích osobnostních (přirozených) právech újma, která nebyla odškodněna a která má svůj původ v dopravní nehodě, tedy zda žalobkyni vznikly duševní útrapy (nepodřaditelné pod odškodněné psychické poruchy). Nález Ústavního soudu z 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20 obsahuje přehled dosavadní judikatury a literatury k odškodnění duševních útrap a vymezil pravidla pro náležité odškodnění případných psychických útrap (tedy dalších důsledků újmy na zdraví pro život poškozeného nad rámec odškodnění bolesti a překážky lepší budoucnosti). Uzavřel, že není podstatné zařazení útrap pod konkrétní kategorii náhrady, ale to, aby zásah do osobnostních práv poškozené (ho) byl úplně odškodněn. Žalobkyně byla odškodněna pro zásah do své psychické pohody a zúžení životní perspektivy již v souvislosti s dohodou o narovnání (součástí odškodnění ztížení společenského uplatnění byly i důsledky nehody na psychiku žalobkyně a její vnímání budoucnosti). Pokud jde o zdůrazněné zhoršení psychických obtíží žalobkyně (vypuknutí schizoafektivní poruchy) v roce 2015, pak nejde o onemocnění, za které by žalovaný odpovídal. Podle většiny odporných posouzení zdraví žalobkyně (v souvislosti s invaliditou a též v souvislosti se znaleckým zkoumáním v této věci) je dominantní působení právě schizoafektivní poruchy (nikoli ortopedické obtíže, které se evidentně významněji zhoršily jen na přechodnou dobu, pokud žalobkyně byla schopná výkonů, které byly popsány v roce 2019; tyto nemohly vést ke ztrátě životní perspektivy pro podstatnou a dlouhodobou, popř. trvalou změnu v životě žalobkyně). Důsledky dopravní nehody pro žalobkyni jsou zajisté závažné (i s ohlédnutí od schizoafektivní poruchy), nejsou však srovnatelné s mírou poškození zdraví, kterou jako modelovou posuzoval ve svém nálezu Ústavní soud, byť ten je ve své směrnici pro odškodňování benevolentnější, než je ve své judikatuře Nejvyšší soud (vykládající duševní útrapy jako reakci na spíše mimořádné události). Musí však být tvrzen takový zásah do života žalobkyně, který se vymyká odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění a současně má příčinný vztah k protiprávnímu zásahu do přirozených práv žalobkyně. Protože žalobkyně tvrdila útrapy v důsledku podstatného omezení životních možností (zejména ztrátu životní perspektivy, možnosti partnerského, rodičovského a pracovního života), které však v řízení ve tvrzeném (masivním) rozsahu prokázány nebyly (najevo vyšly skutečnosti namítané protistranou), není žádný důvod pro vznik nároku žalobkyně na odškodnění další nemajetkové újmy (ať již v režimu o.z. 1964, nebo o.z. 2012).

37. V posuzovaných případech byly duševní útrapy důsledkem masivního a život ohrožujícího poškození zdraví, který v podstatné míře poškozeného vylučuje z běžného života (sebeobstarávání, pracovní a partnerský život). Takové důsledky pro žalovanou shledat nelze. Žalobkyně prožila partnerský vztah, pracuje, vychovává své dítě a je v kontaktu se svým okolím. Nejvíce omezující se jeví být porucha, která k dopravní nehodě vztah nemá. Lze souhlasit s tím, že vážný úraz (v důsledku předmětné dopravní nehody) na prahu dospělosti měl na žalovanou nepochybně nemalý význam. Na stranu druhou v řízení z provedeného dokazování nevyplývá ztráta životních perspektiv. Postupné zhoršování ortopedických obtíží (i krátkodobými výraznějšími zhoršeními) nemohou představovat tvrzenou změnu zdraví, která by implikovala vznik dalších újem, které nebyly odškodněny a které by objektivně viděno mohly způsobit ztrátu životní perspektivy nebo jiné výrazné zásady na osobnostní sféry žalobkyně.

38. Soud se zabýval též tím, zda bylo na místě uvažovat o aplikaci § 3079 odst. 2 o.z. 2012. Žalobkyně tuto aplikaci (zejména s ohledem na očekávanou rozdílnou výši odškodnění) požadovala, současně se jednalo o odškodnění důsledků jednání, které porušilo právní normu v době do 31. 12. 2013. I když je posouzení aplikovatelnosti o.z. 2012 spíše doplňkové, protože aplikace tohoto právního předpisu nemohla přivodit vznik práva žalobkyně na odškodnění (ten by totiž byl případně dán i dle o.z. 1964). Šlo v důsledku o to, zda jsou zde mimořádné důvody zvláštního zřetele hodné pro posouzení práv žalobkyně dle o.z. 2012.

39. K § 3079 odst. 2 o.z. 2012 a předpokladům pro jeho aplikaci se pojednávají komentáře: [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s., s. 2026 – 2028 a též [příjmení], F., [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník – velký komentář, svazek IX., § [číslo] – [číslo], [obec]: Leges, 2018, [číslo] s., str. [číslo] a násl. První komentář uzavírá, že použití o.z. 2012 je na místě pouze tehdy, pokud by aplikace o.z. 1964 vedla k důsledků uvedeným v § 2 odst. 3 o.z. 2012 a pokud jednání škůdce mělo zvláštní kvality (kvalifikovaná zlovůle, zavrženíhodné pohnutky atp.), druhý komentář kombinuje kvalifikované zavinění škůdce a vysokou intenzitu vzniklé nemajetkové újmy, dále dodává, že podmínkou takového řešení je, že případ nelze řešit podle úpravy účinné do 31. 12. 2013, např. § [číslo] odst. 2, § 2971 o.z. 2012; lze uvažovat i o zcela nepřiměřeně nízké náhradě, ale i předchozí právní úprava umožňovala navyšování, popř. úvahu soudu či znalce. Touto otázkou se zabývá též judikatura: rozsudek Nejvyššího soudu; z 31. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1965/2016 (ani odsouzení škůdce pro trestný čin, který zapříčinil vznik škody na zdraví, není samo o sobě důvodem pro postup dle § 3079 odst. 2 o.z. 2012), rozsudek Nejvyššího soudu z 13. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4162/2017 (opuštění právní úpravy určené § 3079 odst. 1 o.z. není automatické u věcí náhrady škody na zdraví, které nebyly skončeny do 31. 12. 2013; případné opuštění žádá předchozí pečlivé uvážení ve světle § 2 odst. 3 o.z. 2012), rozsudek z 10. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2863/2019 (posuzoval obdobný případ posuzovanému, pokud jde o míru poškození zdraví poškozené, dospěl k obdobné míře odškodnění a odmítl, že by byly splněny podmínky pro aplikaci z. č. 89/2012 Sb., a to již s ohledem na požadavky spravedlností stejného posouzení obdobných poškození zdraví ve stejnou dobu). Okolnosti poškození zdraví žalobkyně a způsob jeho odškodnění (včetně úvahy o novém odškodnění) neodůvodňují aplikaci § 3079 odst. 2 o.z. 2012.

40. Podle § 142 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) odpovídá neúspěšný účastník úspěšným účastníkům za vynaložené náklady řízení, které sloužily k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná, ale posouzení souvislosti zhoršení zdravotního stavu žalobkyně (zjištěné i při posuzování její invalidity) bylo závislé na znalci. Poměry žalobkyně (ať již odpovídají současnému snížení pracovní schopnosti o 55 %, nebo snížení schopnosti pro roky 2018 – 2020 o 70 %) prakticky vylučují, aby žalobkyně žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalované uhradila náhradu nákladů řízení. Žalobkyně je závislá na svém důchodu s určitým doplňkem příjmu z doplňkové výdělečné činnosti a pečuje o své nezletilé dítě (jehož otec zemřel). Žalobkyně uplatňovala další (nové) požadavky v důsledku dopravní nehody, která jí změnila život, aniž by žalobkyně byla schopna uvedené důsledky odvrátit. I když se okázalo, že odpovědnost žalovaného dána není, lze postup žalobkyně shledat za pochopitelný a omluvitelný. Žalovaný musel nepochybně vynaložit náklady na svou obranu, přesto není zdravotně nijak limitován v získání příjmu k úhradě těchto nákladů. [ulice] účastník je pojišťovnou, pro kterou nepřiznání náhrady nákladů řízení v poměrně malé výši (ve vztahu k předmětu řízení) nehraje podstatnější roli. Soud proto vyslyšel požadavek žalobkyně a žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 150 o.s.ř.).

41. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. svědčí státu právo na náhradu nákladů řízení, které hradil, vůči neúspěšnému účastníku řízení, pokud nejsou u povinného účastníka splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. U žalobkyně tyto podmínky splněny jsou, jak je ostatně zřejmé z předchozího odstavce odůvodnění (a i z rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta, které předcházelo podání žaloby). Soud výslovně rozhodl o těchto nákladech tak, že státu se vůči žalobkyni toto právo nepřiznává (§ 150 o.s.ř.).