17 C 37/2016-289

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a původní účastnice] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a původní účastnice] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa ] za niž před soudem [anonymizováno 8 slov], [IČO] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy ve výši 253 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 31 125 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 125 Kč od 14.2.2016 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 31 125 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 125 Kč od 14.2.2016 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobce a) domáhal úhrady částky 95 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 95 375 Kč od 14.2.2016 do zaplacení, zamítá.

IV. Žaloba se v části, jíž se žalobce b) domáhal úhrady částky 95 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 95 375 Kč od 14.2.2016 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 73 404,80 Kč k rukám zástupce žalobců do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 2. 2016 domáhají na žalované úhrady částky 126 500 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců jakožto náhrady nemajetkové újmy, která jim měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 469/2006. Původně se úhrady částky 170 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce tohoto řízení domáhala i původní žalobkyně 1), která však dne 15.3.2021 zemřela, přičemž do jejích práv a povinností nikdo nevstoupil, jak plyne z usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 2.6.2021, č.j. 36 D 1173/2021-57. Z tohoto důvodu soud řízení ve vztahu k původní žalobkyni 1) zastavil usnesením ze dne 29.6.2021, č.j. 17 C 37/2016-270, které nabylo právní moci dne 26.7.2021. Původní žalobkyně 1) podala dne 30. 10. 2006 žalobu k Okresnímu soudu v Karviné, jíž se domáhala po [právnická osoba] (dále jen„ žalovaná pojišťovna“) zaplacení pojistného plnění ve výši 50 000 Kč z titulu pojistné smlouvy uzavřené zemřelým [jméno] [celé jméno žalobce] (manželem původní žalobkyně 1) a otcem žalobců). V listopadu 2006 byla věc postoupena místně příslušnému Okresnímu soudu v Pardubicích. V srpnu 2008 původní žalobkyně 1) specifikovala nárok tak, že se domáhá úhrady částky 20 000 Kč a každý z žalobců č. 2 a 3 částky 15 000 Kč Okresní soud v Pardubicích vydal dne 27. 3. 2008 platební rozkaz, který byl v důsledku podaného odporu žalované pojišťovny zrušen. První jednání ve věci se konalo dne 25. 7. 2008 Okresní soud v Pardubicích ve věci rozhodl dne 24. 11. 2011 rozsudkem pod č.j. 11 C 469/2006-441, jímž žalobu zamítl. K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové tento rozsudek dne 29. 1. 2013 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 13. 8. 2013, č.j. 11 C 469/2006-542, znovu zamítl. Odvolací soud tento rozsudek dne 11. 3. 2014 potvrdil. Žalobci (včetně původní žalobkyně 1)) následně podali dovolání, ve vztahu k žalobcům bylo dovolací řízení pravomocně zastaveno dne 17. 6. 2015, ve vztahu k původní žalobkyni 1) bylo dovolání pravomocně odmítnuto dne 6. 10. 2015. Po úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce] byli žalobci v tíživé životní a finanční situaci, během celého řízení byli vystaveni značnému a nepřetržitému nervovému vypětí. Řízení mělo pro žalobce zásadní význam, neboť vysouzená částka by jim pomohla v hmotné nouzi. Řízení zároveň nebylo po skutkové stránce nijak složité, přesto činila celková délka řízení ve vztahu k žalobcům téměř 7 let, což je nepřiměřené a vznikla jim tím nemajetková újma, přičemž průtahy v řízení žalobci nezapříčinili. S žádostí o náhradu této nemajetkové újmy se žalobci obrátili na žalovanou dne 13. 8. 2015. Ta zhodnotila, že je dostačující samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě však nemůže odčinit nemajetkovou újmu žalobců. Žalobci požadují každý úhradu částky 126 500 Kč (7 500 Kč za každý z prvních dvou roků trvání řízení, 20 000 Kč za každý z následujících 5 roků řízení, to vše navýšeno o 10 %, tedy o částku 11 500 Kč). Dále se žalobci domáhají zákonného úroku z prodlení z žalovaných částek od 14. 2. 2016 do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že potvrdila, že u ní žalobci dne 13. 8. 2015 uplatnili nárok na poskytnutí zadostiučinění, přičemž žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení. V předmětném řízení nelze konstatovat žádné průtahy, jednotlivé úkony byly prováděny průběžně, koncentrovaně a s vysokou péčí. Žalobci v průběhu řízení nepodali stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Řízení trvalo ve vztahu k žalobcům 6 let a 8 měsíců (od srpna 2008 do června 2015). Žalovaná neshledala v posuzovaném řízení žádné průtahy. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, přičemž dvakrát rozhodoval ve věci soud I. stupně, dvakrát odvolací soud a třikrát Nejvyšší soud. Ve věci bylo vydáno velké množství procesních rozhodnutí (především ohledně osvobození žalobců od soudních poplatků). Řízení bylo po skutkové stránce složité, po stránce právní do jisté míry rovněž. Bylo prováděno rozsáhlé dokazování ke zdravotnímu stavu zemřelého včetně dvou znaleckých posudků. Na délce řízení měli zásadní podíl žalobci (žaloba byla podána k místně nepříslušnému soudu, původní žalobkyně 1) byla mnohokrát vyzývána k doplnění neprojednatelné a neurčité žaloby, žalobci opakovaně žádali o osvobození od soudních poplatků). Žalobci nemohli být v nejistotě ohledně dovolacího řízení, neboť toto bylo ve vztahu k nim zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Dovolání původní žalobkyně 1) bylo s ohledem na svůj obsah věcně neprojednatelné, což nemůže jít k tíži státu. S ohledem na uvedené žalovaná uzavřela, že finanční odškodnění žalobců by bylo v rozporu s dobrými mravy.

3. V reakci na vyjádření žalované žalobci uvedli, že jakožto osoby bez právnického vzdělání neměli povědomí o možnosti podat stížnost na průtahy v řízení či návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Žalobcům nelze klást k tíži žádost o osvobození od soudních poplatků. Řízení nebylo po skutkové ani právní stránce nijak složité, v řízení nebyl dán cizí prvek, rozsah účastníky navržených důkazů nijak nevybočoval z rámce obdobných řízení, provedení důkazů či jejich obstarání nebylo spojeno s žádnými obtížemi.

4. K výzvě soudu žalobci následně doplnili, že posuzované řízení pro ně mělo zásadní význam z hlediska hmotného zabezpečení, neboť v důsledku úmrtí [jméno] [příjmení] si žalobce b) musel obstarávat prostředky na uspokojení svých základních potřeb prostřednictvím úvěrů, v důsledku čehož se nakonec ocitl v úpadku, který je řešen oddlužením. Řízení pak mělo pro žalobce zvýšený význam i proto, že byla objasňována příčina smrti otce žalobců, což se zásadně dotklo jejich morální integrity.

5. Žalovaná k tvrzenému zvýšenému významu řízení pro žalobce uvedla, že nešlo o trestní řízení ani o řízení, jehož předmětem by bylo právo žalobců na ochranu osobnosti, rodinně-právní vztahy či pracovně-právní spor, šlo tedy o spor pro žalobce standardní. Žalobci požadovali každý úhradu částku 15 000 Kč. Příjem žalobce a) byl v té době 50 000 Kč, zvýšený zájem řízení z hlediska hmotného se tedy přinejmenším ve vztahu k žalobci 1 jeví jako nevěrohodný. Výše uplatňovaných nároků nebyla natolik zásadní, aby na dobu delší než jednoho, maximálně dvou měsíců hmotně zajistila všechny žalobce.

6. Ve věci rozhodl zdejší soud poprvé rozsudkem dne 28. 2. 2017, č.j. 17 C 37/2016-56, jímž žalobu zamítl a uložil žalobcům nahradit žalované společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 300 Kč. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobců potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2017, č.j. 23 Co 178/2017-80. Obě uvedená rozhodnutí byla k dovolání žalobců zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2019, č.j. 30 Cdo 3002/2018-143 Nejvyšší soud konstatoval, že je třeba odlišit právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) od práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), přičemž je třeba přihlédnout k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Dovolací soud dále konstatoval, že na celkové délce řízení se významnou měrou podílel nesprávný postup orgánů veřejné moci, když první rozsudek ve věci byl odvolacím soudem zrušen z důvodu závažných procesních vad (vadné vymezení okruhu účastníků), přičemž na tuto vadu byl okresní soud upozorněn již v dřívějším rozhodnutí odvolacího soudu.

7. Ve věci rozhodl zdejší soud podruhé rozsudkem ze dne 16. 1. 2020, č. j. 17 C 37/2016-167, jímž konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 469/2006 došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I rozsudku), v části požadavku žalobců na peněžité zadostiučinění žalobu zamítl (výroky II, III a IV rozsudku) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 69 220 Kč (výrok V rozsudku). O odvolání všech účastníků znovu rozhodoval Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 20207, č. j. 23 Co 155/2020-204, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. 5. 2020, č. j. 23 Co 155/2020-207, kterým rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé změnil tak, že žalobu„ na přiznání zadostiučinění za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 469/2006 ve formě konstatování porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě“ zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu) s odůvodněním, že konstatování porušení práva již bylo žalovanou poskytnuto v rámci předběžného projednání nároku, a proto není důvod, aby porušení práva opakovaně konstatoval soud. V zamítavých výrocích II, III a IV o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Současně rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 2 700 Kč (výrok III) rozsudku odvolacího soudu). Obě uvedená rozhodnutí byla k dovolání žalobců zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5.1.2021, č.j. 30 Cdo 3208/2020-226 Nejvyšší soud konstatoval, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době bude ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk postačujícím zadostiučiněním jen za zcela výjimečných okolností. V projednávané věci však žádné takové judikaturou dovozené výjimečné okolnosti, pro něž by bylo možno uznat zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době za postačující, shledány nebyly a jejich existence se z vydaných rozsudků nepodává. Nesouhlasil s hodnocením kritéria postupu procesního soudu v posuzovaném řízení, kritéria složitosti věci a kritéria chování účastníků z toho hlediska, zda lze žalobcům jejich procesní aktivitu v posuzovaném řízení klást tíži z hlediska prodloužení délky řízení, nebo zda jde o okolnosti směřující k umocnění dovoláním zpochybňovaného kritéria složitosti věci působícího naopak ve prospěch žalované. Dle Nejvyššího soudu nebyly rovněž dostatečně zohledněny průtahy způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku a případně i při navazujícím výslechu znalce. Dle Nejvyššího soudu nebyla splněna podmínka existence výjimečných okolností posuzovaného řízení, aby bylo možné kompenzovat zjištěnou nemajetkovou újmu toliko konstatováním porušení dotčeného práva, pročež bude namístě poskytnout žalobcům relutární satisfakci.

8. V dalším řízení je soud vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v dovolacím rozsudku, konkrétně že v dalším řízení soud při zvažování výše peněžitého zadostiučinění posoudí, které z rozhodných okolností se projevily v hodnocení délky řízení jako nepřiměřené (v porovnání s těmi, jež by jinak odůvodňovaly závěr o přiměřenosti délky řízení), opětovně posoudí kritéria složitosti věci, postupu poškozených a postupu procesních soudů a nevyjdou-li v řízení najevo nové skutečnosti, které by poskytnutí relutární satisfakce vylučovaly, bude třeba posoudit adekvátní výši zadostiučinění v penězích, samozřejmě s přihlédnutím ke kritériu významu posuzovaného řízení pro jednotlivé žalobce daného zejména tím, co pro ně bylo v daném sporu tzv. v sázce.

9. Ze spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 11C 469/2006 soud zjistil, že dne 30. 10. 2006 doručena Okresnímu soudu v Karviné žaloba, kterou se původní žalobkyně 1) domáhala na žalované pojišťovně zaplacení částky 50 000 Kč jako pojistného plnění z titulu pojistné smlouvy uzavřené zemřelým [jméno] [celé jméno žalobce]. Pojistné plnění bylo pojišťovnou odmítnuto z důvodu, že zemřelý měl porušit § 793 odst. 1 občanského zákoníku v tehdy platném znění, když při podpisu pojistné smlouvy zatajil svůj skutečný zdravotní stav. Původní žalobkyně 1) současně požádala o osvobození od soudních poplatků. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 11. 2006, které nabylo právní moci dne 20. 12. 2006, byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích jako místně příslušnému. Spis byl doručen Okresnímu soudu v Pardubicích dne 27. 12. 2006. Usnesením ze dne 13. 2. 2007 byla původní žalobkyně 1) vyzvána k odstranění vad žaloby. Přípisy ze dne 7. 3. 2007 soud zjišťoval majetkové poměry původní žalobkyně 1). Doplnění žaloby bylo soudu doručeno dne 22. 3. 2007, původní žalobkyně 1) současně předložila potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Usnesením ze dne 2. 4. 2007 byla původní žalobkyně 1) opět vyzvána k odstranění vad žaloby. Usnesením z téhož dne bylo původní žalobkyni 1) přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dne 7. 5. 2007 soud obdržel doplnění žaloby. Usnesením ze dne 9. 5. 2007 byla původní žalobkyně 1) opět vyzvána k odstranění vad žaloby. Podáním ze dne 7. 6. 2007 původní žalobkyně 1) sdělila, že požaduje plnit v rozsahu 40 % pro sebe a 30 % pro každého ze žalobců. Usnesením ze dne 18. 6. 2007 byla původní žalobkyně 1) vyzvána, aby předložila plnou moc k zastupování žalobců v tomto řízení. Původní žalobkyně 1) plnou moc doložila dne 30. 7. 2007. Usnesením ze dne 7. 8. 2007 byla původní žalobkyně 1) vyzvána k doplnění žaloby. Dne 18. 7. 2007 soud obdržel podání původní žalobkyně 1). Usneseními ze dne 18. 9. 2007 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za žalobu, k čemuž podáními ze dne 25. 10. 2007 požádali o osvobození od soudních poplatků. Dne 2. 11. 2007 byli žalobci vyzváni k prokázání svých majetkových poměrů, přičemž prohlášení o svých majetkových poměrech předložili dne 28. 11. 2007. Dne 17. 12. 2007 žalobci požádali o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usneseními ze dne 4. 1. 2008 byl původní žalobkyni 1) ustanoven zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] a žalobcům bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dne 22. 2. 2008 soud obdržel doplnění žaloby prostřednictvím ustanoveného advokáta. Pokynem ze dne 22. 2. 2008 soud vyžadoval listinné důkazy – zdravotní a smluvní dokumentaci. Dne 26. 3. 2008 žalovaná pojišťovna soudu předložila kopii pojistné smlouvy a kopii spisu pojistné události. Dne 27. 3. 2008 soud vydal ve věci platební rozkaz. Proti platebnímu rozkazu podala žalovaná pojišťovna včas odpor, přičemž zpochybnila, zda byla pojistná smlouva uzavřena oprávněným zprostředkovatelem, když původní žalobkyně 1) tvrdila, že tuto smlouvu uzavřela ona coby zprostředkovatel, i když údaje na pojistné smlouvě tomu ale neodpovídali. Dne 15. 5. 2008 bylo soudu doručeno odůvodnění odporu. Dne 19. 5. 2008 bylo nařízeno jednání na 25. 7. 2008. Na tomto jednání účastníci učinili nesporným, že došlo k platnému uzavření pojistné smlouvy, jednání bylo odročeno za účelem vyžádání zdravotní dokumentace [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne 7. 8. 2008 soud obdržel změnu žaloby, která byla usnesením ze dne 11. 8. 2008 připuštěna. V září 2008 soud obdržel část požadované zdravotní dokumentace. V říjnu a listopadu 2008 soud dále vyžadoval zdravotní dokumentaci [jméno] [celé jméno žalobce]. V prosinci 2008 žalovaná pojišťovna navrhla ustanovení znalce z oboru zdravotnictví, odvětví interna - vnitřní lékařství. Přípisem ze dne 16. 12. 2008 soud vyzval žalobce, aby se vyjádřili k návrhu žalované pojišťovny a sdělili návrhy otázek znalci. Původní žalobkyně 1) se vyjádřila dne 2. 1. 2009. V průběhu ledna až března soud vyžadoval dokumentaci od České správy sociálního zabezpečení. Usnesením ze dne 10. 4. 2009 byl ustanoven znalcem ve věci MUDr. [jméno] [příjmení] za účelem zjištění příčiny úmrtí pojištěného, zda pojištěný trpěl před rokem 2003 [anonymizováno 19 slov], apod. Žalované pojišťovně bylo současně uloženo složit zálohu na náklady důkazu. Posudek bylo znalci uloženo předložit ve lhůtě dvou měsíců. Spis byl znalci zaslán dne 20. 7. 2009. Znalecký posudek soud obdržel dne 2. 10. 2009. Posudek byl rozeslán dne 14. 10. 2009 s výzvou, zda účastníci řízení trvají na výslechu znalce. Podle úředního záznamu ze dne 2. 12. 2009 došlo ke změně v osobě soudce. Dne 7. 1. 2010 bylo nařízeno jednání na 16. 2. 2010. Dne 1. 2. 2010 se znalec omluvil pro úraz z nařízeného jednání. Jednání proto bylo odročeno na 15. 4. 2010. Na tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami a znaleckým posudkem, jednání bylo odročeno na 18. 5. 2010 za účelem opětovného obeslání znalce a svědkyně. Přípisem ze dne 15. 4. 2010 soud prověřoval, zda žalobci stále splňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Dále soud zajišťoval účast svědkyně - ošetřující lékařky [jméno] [celé jméno žalobce] - u jednání. Dne 5. 5. 2010 soud obdržel potvrzení o majetkových poměrech žalobců. Usneseními ze dne 11. 5. 2010 bylo žalobcům odňato osvobození od soudních poplatků. Na jednání dne 18. 5. 2010 bylo konstatováno, že se nedostavila obeslaná svědkyně ani znalec, původní žalobkyně 1) podala odvolání proti odejmutí osvobození od soudních poplatků, jednání bylo za účelem předložení spisu odvolacímu soudu odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 19. 5. 2010 byla svědkyni uložena pořádková pokuta. Usnesením ze dne 26. 5. 2010 bylo svědkyni uloženo nahradit účastníkům řízení separátní náklady řízení s ohledem na jejich vyúčtování. Žalobce 1 se rovněž odvolal proti usnesení z 11. 5. 2010. Svědkyně se odvolala proti usnesení z 19. 5. 2010 a 26. 5. 2010. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále také jako„ krajský soud“ nebo„ odvolací soud“) ze dne 30. 8. 2010 bylo potvrzeno usnesení o odnětí osvobození od soudních poplatků žalobci a). Usnesením krajského soudu z téhož dne bylo změněno usnesení okresního soudu o uložení pořádkové pokuty tak, že se pořádková pokuta neukládá. Dalším usnesením z téhož dne bylo změněno usnesení okresního soudu tak, že původní žalobkyni 1) se osvobození od soudních poplatků neodnímá. Konečně dalším usnesením krajského soudu bylo rozhodnuto, že se svědkyni neukládá povinnost nahradit separátní náklady řízení v souvislosti s jednáním soudu. Dne 4. 10. 2010 bylo nařízeno jednání na 26. 10. 2010. Na tomto jednání byla vyslechnuta svědkyně – ošetřující lékařka [jméno] [celé jméno žalobce] - a znalec, jednání bylo za účelem zvážení dalšího dokazování odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 31. 12. 2010 bylo znalci přiznáno znalečné. Usnesením ze dne 16. 2. 2011 byla znalcem ustanovena MUDr. [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví interna, specializace interní lékařství a diabetologie a bylo jí uloženo zpracovat znalecký posudek ve lhůtě 90 dnů. Následně soud vyžadoval další zdravotní dokumentaci [jméno] [celé jméno žalobce]. Spis byl zaslán znalkyni dne 8. 4. 2011. Dne 20. 5. 2011 znalkyně požádala o zproštění povinnosti. Soud vyhověl znalkyni usnesením ze dne 28. 5. 2011 a ustanovil znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] ke zpracování revizního znaleckého posudku. Spis byl znalkyni zaslán dne 23. 6. 2011. Soud obdržel znalecký posudek dne 29. 8. 2011. Dne 30. 8. 2011 byl znalecký posudek rozeslán. Usnesením ze dne 7. 9. 2011 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 30. 9. 2011 bylo nařízeno jednání na 25. 10. 2011. Podáním ze dne 11. 10. 2011 požádala žalovaná pojišťovna o odročení jednání, které bylo k její žádosti odročeno na 15. 11. 2011. Na tomto jednání byla vyslechnuta znalkyně [příjmení], bylo ukončeno dokazování, jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 24. 11. 2011. Dne 21. 11. 2011 obdržel soud vyúčtování ustanoveného advokáta. Na jednání dne 24. 11. 2011 byl vyhlášen rozsudek, č.j. 11C 469/2006-441, kterým byla žaloba zamítnuta co do zaplacení částky 50 000 Kč s úroky z prodlení (výrok I.), žaloba byla zamítnuta i co do požadavku původní žalobkyně 1) na zaplacení částky 500 Kč s úroky z prodlení (výrok II.), žalobcům bylo uloženo nahradit žalované náklady řízení (výroky III. až V.), bylo rozhodnuto, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči původní žalobkyně 1) (výrok VI.) a žalobcům bylo uloženo nahradit náklady řízení státu (výroky VII. až VIII.). Usnesením ze dne 24. 11. 2011 bylo rozhodnuto o znalečném. Původní žalobkyně 1) podala odvolání proti výroku I. a III. rozsudku, žalobce a) podal odvolání proti výroku I., IV. a VII. rozsudku, přičemž usnesením ze dne 7. 2. 2012 byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. V podání ze dne 12. 3. 2012 požádal žalobce a) o osvobození od soudních poplatků. Dne 23. 3. 2012 mu byla zaslána výzva k osvědčení majetkových poměrů. Žalobce a) doložil prohlášení o majetkových poměrech dne 12. 4. 2012. Usnesením ze dne 18. 4. 2012 bylo rozhodnuto, že se žalobci a) osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Usnesením ze dne 24. 5. 2012 bylo odmítnuto odvolání žalobce a) proti tomuto rozhodnutí. Proti tomuto usnesení podal žalobce a) odvolání, usnesením ze dne 22. 6. 2012 byl vyzván k odstranění vad odvolání. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 8. 8. 2012, usnesením krajského soudu ze dne 29. 8. 2012 bylo i druhé odvolání žalobce a) odmítnuto. Usnesením ze dne 21. 9. 2012 byl žalobce a) vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve věci samé. Usnesením okresního soudu ze dne 15. 10. 2012 bylo řízení o odvolání žalobce 1) zastaveno. Jelikož žalobce a) následně v odvolací lhůtě soudní poplatek zaplatil, bylo toto usnesení usnesením ze dne 31. 10. 2012 zrušeno. Spis byl předložen odvolacímu soudu s odvoláními ve věci samé dne 12. 12. 2012. Usnesením krajského soudu ze dne 29. 1. 2013, č.j. 22 Co 1181/2012-504, byl rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nenapadeného výroku II. zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud přitom jednak dovodil, že odvolání ve věci samé podal i žalobce b), dále se zabýval otázkou, zda žalobci vůbec byli účastníky tohoto řízení a uzavřel, že tito účastníky řízení vůbec nejsou, neboť tak nebyli označeni v původním návrhu a nikdy nebylo navrženo jejich přistoupení do řízení, ani o něm nebylo rozhodnuto, a okresní soud v tomto případě zaměnil otázku procesního účastenství ve věci a aktivní věcné legitimace. Ačkoliv žalobci nebyli účastníky řízení, bylo jednáno o jejich právech a povinnostech a byli shledáni jako osoby oprávněné podat proti rozsudku odvolání. Z uvedených důvodů, kdy bylo jednáno o právech a povinnostech osob, které nebyly účastníky řízení, bylo rozhodnuto o zrušení napadeného rozsudku. Dne 22. 2. 2013 soud obdržel návrh na přistoupení žalobců do řízení. Dne 5. 3. 2013 byli žalobci vyzváni, zda se svým vstupem do řízení souhlasí. Dne 28. 3. 2013 soud obdržel souhlas žalobce a), dne 25. 4. 2013 souhlas žalobce b). Usnesením ze dne 29. 4. 2013 byl připuštěn vstup žalobců do řízení na straně žalující. Usnesením ze dne 5. 6. 2013 byli účastníci řízení vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Původní žalobkyně 1) s takovým postupem nesouhlasila. Dne 28. 6. 2013 bylo nařízeno jednání na 13. 8. 2013. Na tomto jednání bylo skončeno dokazování a byl vyhlášen rozsudek, č.j. 11C 469/2006-542, kterým byla žaloba zamítnuta co do zaplacení částky 50 000 Kč s úroky z prodlení (výrok I.), žalobcům bylo uloženo nahradit žalované náklady řízení (výroky II. až IV.), bylo rozhodnuto, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči původní žalobkyni 1) (výrok V.) a žalobcům bylo uloženo nahradit náklady řízení státu (výroky VI. až VII.). Proti rozsudku podali žalobci odvolání. Usnesením ze dne 30. 9. 2013 byli žalobci vyzváni k odstranění vad odvolání. Dne 25. 10. 2013 soud obdržel doplnění odvolání. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 12. 12. 2013. Dne 13. 1. 2014 bylo nařízeno jednání u odvolacího soudu na 18. 2. 2014. Žalovaná pojišťovna požádala o odročení jednání, to bylo odročeno na 4. 3. 2014. Na tomto jednání se vyjádřili účastníci řízení a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 11. 3. 2014. Rozsudkem z tohoto dne, č.j. 22Co 651/2013-581, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Oba rozsudky nabyly právní moci dne 5. 5. 2014. Usnesením ze dne 16. 5. 2014 bylo rozhodnuto o odměně ustanoveného zástupce. Proti tomuto usnesení podala původní žalobkyně 1) odvolání. Původní žalobkyně 1) podala rovněž dovolání proti rozsudku krajského soudu a žádost podle § 30 a § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Žalobci požádali o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 21. 7. 2014 soud obdržel potvrzení o majetkových poměrech žalobců. Dne 29. 7. 2014 soud obdržel též potvrzení žalobce b). Usneseními ze dne 13. 8. 2014 bylo původní žalobkyni 1) přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce, žalobci a) bylo pro dovolací řízení přiznáno osvobození v rozsahu 50 %, návrh na ustanovení advokáta byl zamítnut, žalobci b) nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ani ustanoven zástupce. Žalobci byli současně vyzváni k zaplacení soudního poplatku z dovolání a ke zvolení si advokáta. Žalobci se proti usnesením, kterými jim nebylo vyhověno, odvolali. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 17. 10. 2014. Usneseními krajského soudu ze dne 30. 10. 2014 byla potvrzena usnesení okresního soudu ohledně žádostí žalobců dle § 30 a § 138 o.s.ř. Usnesením ze dne 8. 12. 2014 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Usnesením okresního soudu ze dne 21. 1. 2015, č.j. 11C 469/2006-649, bylo dovolací řízení ohledně žalobců č. 2 a 3 zastaveno, proti tomuto usnesení podali žalobci odvolání, spis byl předložen odvolacímu soudu dne 1. 4. 2015. Usnesením krajského soudu ze dne 21. 5. 2015, č.j. 22 Co 161/2015-657, bylo usnesení okresního soudu o zastavení dovolacího řízení ohledně žalobců potvrzeno, obě usnesení nabyla právní moci dne 17. 6. 2015. Spis byl předložen s dovoláním Nejvyššímu soudu dne 27. 8. 2015. Usnesením ze dne 22. 9. 2015, č.j. 32 Cdo 3798/2015-669, bylo dovolání původní žalobkyně 1) odmítnuto pro nepřípustnost. Usnesení nabylo právní moci dne 6. 10. 2015.

10. Z dopisu žalobců s razítkem žalované ze dne 13. 8. 2015 pak soud zjistil, že žalobci uplatnili předběžně nárok u žalované, ze stanoviska žalované ze dne 9. 2. 2016 má za prokázané, že žalovaná žalobcům poskytla kompenzaci nemajetkové újmy formou konstatování porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě.

11. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 469/2006 (předtím i krátce Okresním soudem v Karviné) s tím, že ve vztahu k žalobcům jeho počátek nastal dne 30. 7. 2007, kdy byly soudu doručeny jejich plné moci udělené původní žalobkyni 1), když od této doby s nimi bylo jednáno jako s účastníky řízení, ačkoliv jak se později ukázalo, jimi formálně právně vzato vzato nebyli. Řízení pak bylo vůči žalobcům skončeno dne 17. 6. 2015, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení dovolacího řízení. Celkem tedy vůči nim trvalo řízení 7 let a 11 měsíců.

12. Soud v původním řízení zamítl návrh na doplnění dokazování insolvenčními návrhy původní žalobkyně 1) a žalobce a) ve věci sp. zn. [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka], a dále obsahem průběhu dokazování příčin úmrtí [jméno] [příjmení] v posuzovaném řízení pro jejich nadbytečnost.

13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

14. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Žalovaná shledala nesprávný úřední postup spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a tento konstatovala.

24. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

25. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoliv sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2011 sp. zn. 30 Cdo 1313/2010).

26. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce řízení je nezbytné při posuzování přiměřenosti délky řízení nejprve určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považovat za celkovou dobu řízení.

27. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval předně tím, zda délka předmětného soudního řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk) byla přiměřená, přičemž vycházel z kritérií stanovených v § 31a odst. 3 b) až e) OdpŠk a ze závěrů stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ stanovisko Nejvyššího soudu“). Předmětné soudní řízení trvalo ve vztahu k žalobcům od 30.7.2007 do 17.6.2015, celkem tedy 7 let a 11 měsíců. Soud nesdílí názor žalované, že délku posuzovaného řízení je třeba posuzovat až od okamžiku, kdy procesní soud I. stupně formálně přibral žalobce do posuzovaného řízení. Soud i předtím s žalobci jednal a ti neměli důvod se domnívat, že účastníky řízení nejsou. Ostatně to byl též důvod, proč procesní odvolací soud první rozsudek procesního nalézacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Žalobcům proto nelze nyní přičítat k tíži původně procesně nesprávný postup soudu a uzavřít, že doba, po kterou formálně účastníky posuzovaného řízení nebyli, se do jeho celkové délky nezapočítává.

28. Z hlediska složitosti řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) učinil soud následující závěry. Předmětný spor lze řadit spíše k obtížným po skutkové stránce, kdy bylo třeba zkoumat zdravotní stav pojištěného [jméno] [celé jméno žalobce] a rovněž bezprostřední příčinu jeho smrti (v souvislosti s pravdivostí jím uvedených údajů při uzavírání pojistné smlouvy), zda pojištěný o svém zdravotním stavu věděl, to vše s časovým odstupem přibližně 6 let od smrti pojištěného. Ve věci bylo nutno ustanovit znalce a revizního znalce pro zodpovězení odborných otázek. Znalci ve věci byli rovněž vyslechnuti, soud také provedl důkaz výslechem svědkyně – ošetřující lékařky pojištěného, bylo třeba vyžadovat a provést větší množství listinných důkazů, především zdravotní dokumentaci pojištěného. Procesně byla věc ztížena mnohostí žalobců, během řízení soud prvního i druhého stupně vydávaly celou řadu procesních usnesení, počínaje řešením místní nepříslušností, opakovaně bylo soudy obou stupňů rozhodováno o žádostech žalobců o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, soud prvního stupně rovněž několikrát rozhodoval o znalečném a také o odměně ustanoveného advokáta, dále bylo rozhodováno o pořádkové pokutě a separovaných nákladech žalobců, a to i odvolacím soudem, bylo vydáno usnesení o připuštění změny žaloby a přistoupení žalobců do řízení. Věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy, před soudem prvního stupně se konalo celkem 7 jednání, před odvolacím soudem proběhlo 1 jednání. Okresní soud vydal ve věci samé platební rozkaz a dva rozsudky, odvolací soud se věcí samou zabýval rovněž dvakrát, Nejvyššímu soudu byla věc s dovoláním předložena jednou. Soud proto pro kritérium složitosti řízení snížil základní částku odškodnění o 20 %.

29. Ohledně jednání žalobců jako poškozených, zda přispěli k průtahům v řízení, a k tomu, zda využili dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) učinil soud následující závěry. Žalobci byly v posuzovaném řízení zastoupeni na základě plné moci svoji matkou (původní žalobkyní 1)), v důsledku čehož jsou jim veškeré jejich procesní kroky přičitatelné, neboť si ji jako procesní zástupkyni zvolili. Lze proto konstatovat, že na délce řízení se částečně podíleli i žalobci tím, že původní žalobkyně 1) podala návrh na zahájení řízení, který byl neurčitý a neúplný a k jehož doplnění musela být soudem opakovaně vyzývána. Na straně druhé soud nezohledňoval, že žalobkyně 1) podala žalobu k místně nepříslušnému soudu, neboť pro žalobce bylo řízení zahájeno až v době, kdy o něm již jednal soud místně příslušný. Soud rovněž nepřičítal k tíži žalobců, že využívali žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků, o němž bylo v řízení opakovaně rozhodováno, či o ustanovení zástupce) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Nebylo zjištěno, že by se jednalo o aktivitu obstrukčního charakteru (NS 30 Cdo 4067/2010). Soud proto pro kritérium jednání žalobců v posuzovaném řízení snížil základní částku odškodnění o 5 %.

30. Pokud jde o postup soudů během řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), je třeba konstatovat, že na celkové délce řízení se podílel rovněž Okresní soud v Pardubicích, jehož první rozsudek (č.j. 11 C 469/2006-441) byl odvolacím soudem zrušen z důvodu vadného vymezení okruhu účastníků. Nelze však bez dalšího uzavřít, že by řízení mohlo být o celou dobu, kdy soud činil úkony k rozhodnutí tímto prvním rozsudkem, kratší. V řízení byla učiněna celá řada úkonů, které měly význam i pro další řízení, když byla doplňována žaloba, bylo rozhodováno o osvobození žalobců od soudních poplatků a ustanovení jim zástupce pro řízení, a to i pro původní žalobkyni 1), bylo prováděno následně využité dokazování ohledně zdravotního stavu [jméno] [příjmení] apod. Po zrušení prvního rozsudku Okresního soudu v Pardubicích soudem odvolacím již došlo pouze k nápravě v okruhu účastníků, když dne 29. 4. 2013 bylo rozhodnuto o připuštění vstupu žalobců do řízení, přičemž již dne 13. 8. 2013 byl vyhlášen druhý (opět zamítavý) rozsudek, který byl následně odvolacím soudem potvrzen. Jinak soud neshledal žádné pochybení procesních soudů v rámci posuzovaného řízení, které by mělo vliv na délku řízení, řízení probíhalo plynule a úkony na sebe logicky navazovaly. Soud proto pro kritérium postupu procesních soudů zvýšil základní částku odškodnění o 5 %.

31. Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozené (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Soud v tomto směruuvádí, že dle výše uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu je zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu povinen tvrdit a prokazovat poškozený žalobce. Žalobci netvrdí, že by byli osobami nemocnými nebo vysokého věku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012), přičemž skutečnost, že byla v řízení zjišťována příčina smrti osoby blízké (v souvislosti s posouzením pravdivosti jí uvedených údajů při uzavření pojistné smlouvy), neznamená automaticky zvýšení významu řízení pro jeho účastníky. Předmětem řízení byla pohledávka žalobců ve výši 20 000 Kč pro původní žalobkyni 1) a 15 000 Kč pro každého ze žalobců s úroky z prodlení. Aniž by soud vyčísloval příslušenství pohledávky, lze uzavřít, že význam řízení pro žalobce byl vzhledem k výši požadovaného plnění běžný, ohledně žalobce a) až snížený, když z jeho potvrzení o majetkových poměrech plyne, že dosahoval průměrné měsíční mzdy rovnající se žalobnímu nároku. S ohledem na zde uvedené se soud blíže nezabýval prokazováním úpadku původní žalobkyně 1) a žalobce b), neboť přiznaná částka 20 000 Kč, resp. 15 000 Kč by hmotně zabezpečila žalobce na dobu jednoho, maximálně dvou měsíců, jak správně uvedla žalovaná, a tvrzená hmotná nouze žalobců by tak stejně nebyla vyřešena. Nadto je třeba poznamenat, že žalované částky žalobcům v posuzovaném řízení přiznány nebyly, i při dřívějším skončení posuzovaného řízení by tak žalobci museli svou hmotnou nouzi řešit jinak. V rámci kritéria významu řízení je třeba zohlednit i kritérium sdílené újmy, když v tomto ohledu soud poukazuje na skutečnost, že z posuzovaného řízení se podává, že oba žalobci jsou bratři, přičemž újmu sdíleli současně i se svojí matkou (původní žalobkyní 1)), pročež je na místě pro kritérium sdílené újmy snížit základní částku odškodnění o 15 %. Celkově soud pro kritérium významu předmětu řízení pro žalobce snížil základní částku odškodnění o 50 %.

32. Je tedy možno uzavřít, že posuzované řízení, přestože patřilo spíše k obtížnějším, trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu (7 let a 11 měsíců). S ohledem na skutečnost, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v důsledku nevydání rozhodnutí v přiměřené době (§ 13 odst. 1 OdpŠk), přičemž nebyla zjištěna existence výjimečných okolností posuzovaného řízení, aby bylo možné kompenzovat zjištěnou nemajetkovou újmu toliko konstatováním porušení dotčeného práva, přiznal soud žalobcům její relutární satisfakci.

33. Jelikož posuzované řízení trvalo vůči každému z žalobců 7 let a 11 měsíců, činí výše základní částky při 15 000 Kč za jeden rok řízení, přičemž první dva roky se započítávají poloviční částkou, 103 750 Kč (15 000 + 71* 1250) pro každého z žalobců. Tuto základní částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených v § 31a odst. 3 pod písmeny b) až e) OdpŠk, jak výše vysvětleno. Základní zadostiučinění ve výši 103 750 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil celkem o 70 % (- 20-5 5-50). Po zhodnocení všech okolností posuzovaného řízení a kritérií vyjádřených § 31a odst. 3 OdpŠk soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši 31 125 Kč (103 750 – (103 750*0,70)) pro každého z žalobců.

34. Žalovaná žalobcům zadostiučinění nepřiznala, a proto soud uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců částku ve výši 31 125 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění, a proto každému z žalobců náleží nejen částka 31 125 Kč ale i zákonný úrok z prodlení ode dne 14.2.2016, tedy ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku žalovanou, do zaplacení odůvodněný § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výrocích I a II rozsudku.

35. Žalobu v části, jíž se každý ze žalobců domáhal po žalované částky 95 375 Kč s příslušenstvím, soud jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výrocích III a IV rozsudku.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a 3 ve spojení s § 151 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měli žalobci, bez ohledu na to, že nebyli úspěšní s celým nárokem, neboť jeho výše závisela na úvaze soudu. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 7 000 Kč (za podání dovolání při osvobození žalobců v rozsahu 50 %) a v nákladech právního zastoupení žalobců podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, replika na vyjádření žalované ze dne 30.3.3016, sepis odvolání proti rozsudku ze dne 7.4.2017, sepis dovolání ze dne 3.10.2017, účast na soudním jednání dne 7.1.2020, sepis odvolání proti rozsudku ze dne 24.2.2020, sepis dovolání ze dne 24.8.2020, účast na soudním jednání dne 1.3.2022 dle § 11 odst. 1 písm. a),d),g) advokátního tarifu) z tarifní hodnoty 50 000 Kč (§ 7, bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), ve výši á 3 100 Kč, za 2 úkony právní služby v poloviční výši (za účast při vyhlášení rozsudku odvolacím soudem dne 2.8.2017 a sepis žádosti žalobců o osvobození od soudního poplatku ze dne 27.11.2017 dle § 11 odst. 2 písm. a),f) a odst. 3 advokátního tarifu) z téže tarifní hodnoty ve výši 1 550 Kč a 11 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 34 300 Kč (27 900 + 3 100 + 3 300) pro každého z žalobců, snížených o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy 27 440 Kč, zvýšených o náhradu za 21% DPH ve výši 5 762,4 0 Kč na základě dokladu o registraci advokáta žalobců coby plátce této daně. Za žádost ze dne 12.8.2015 podanou žalované k předběžnému projednání nároku náhrada nákladů nepřísluší (§ 31 odst. 4 OdpŠk). Náklady právního zastoupení jsou tedy v celkové výši pro každého z žalobců 33 202,4 0 Kč (27 440 + 5 762,40). Celková výše nákladů, které žalobcům v tomto soudním řízení vznikly, činí 73 404,80 Kč (2*33 202,40 + 7 000). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům uvedenou částku společně a nerozdílně, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení