17 C 378/2019-105

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Mařádka a z přísedících Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Soud určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované ze dne 27. 9. 2019 je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 552 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalované domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení svého pracovního poměru ze dne 27. 9. 2019 (dále„ okamžitého zrušení“) se zdůvodněním, že se 23. 9. 2019, posledního dne své dočasné pracovní neschopnosti trvající od 1. 10. 2018, dostavil do sídla žalované, kde oznámil, že je od 24. 9. 2019 opět schopen práce. Poté, kdy odmítl podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru, mu žalovaná na den 24. 9. 2019 nařídila dovolenou a na dny 25. a 26. 9. 2019 neplacené volno. Dne 25. 9. 2019 žalobce podal výpověď z pracovního poměru, jež byla žalované doručena dne 26. 9. 2019. Dne 27. 9. 2019 žalobce opět přibyl do sídla žalované a chtěl zde nastoupit do práce, leč bylo mu řečeno, že má jít domů, přičemž téhož dne převzal okamžité zrušení z téhož dne, které dne 1. 10. 2019 obdržel také poštou. V dopisu ze dne 1. 10. 2019 žalobce žalované oznámil, že trvá na tom, aby jej zaměstnávala až do 30. 11. 2019, poněvadž pokládá okamžité zrušení za neplatné. Podle žalobcova názoru bylo okamžité zrušení neplatné, protože jeho absence v práci ve dnech 25. 9. a 26. 9. 2019 byla vzhledem k nařízení neplaceného volna žalovanou v souladu s právním řádem a navíc žalovaná žalobce k nástupu do práce nevyzvala. Naopak mu výkon práce znemožnila. Není pravdou, že by žalobce neprováděl zápisy do systému CRM a navíc v době od 1. 2. do 27. 9. 2019 nemohl doložit žalovanou požadované dokumenty, poněvadž se do 23. 9. 2019 nacházel v pracovní neschopnosti s tím, že před nástupem na ni žalované odevzdal služební vozidlo s příslušenstvím a notebook, pročež v daném období žádné zápisy provést nemohl. Tento důvod je navíc v okamžitém zrušení vymezen neurčitě stejně jako údajné žalobcovo chování odporující dobrým mravům a vytvoření špatné atmosféry na pracovišti. Pokud jde o vytvoření neprodejného zboží, tzv. ležáků (dále„ ležáků“), k tomu jednak nedošlo, druhak je žalovaná uplatnila opožděně, poněvadž se jej měl žalobce dopustit již v roce 2017.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že okamžité zrušení bylo žalobci předáno dne 27. 9. 2019 osobně. Dne 23. 9. 2019 se žalobce dostavil do zaměstnání a na schůzce s vedením opakovaně zdůrazňoval, že nemá jakýkoli zájem nadále pracovat pro žalovanou, sám přinesl připravenou písemnou dohodu o ukončení pracovního poměru a domáhal se jejího podpisu, a to právě s poukazem na to, že u žalované„ nehodlá pracovat už ani minutu“. Žalobce též oznámil, že má ještě jeden den dovolené a že do konce září si bere neplacené volno, protože do práce již nastoupit za žádnou cenu nechce. Jednodenní dovolená byla žalobci schválena, jelikož se jednalo o nevyčerpanou dovolenou za rok 2018, nicméně neplacené volno žalobci schváleno nebylo a byl vyzván, aby nastoupil do práce, což žalobce neučinil, čímž se dopustil neomluvené absence. Žalobce si tedy přišel žalovanému diktovat podmínky a když mu nebylo vyhověno, začal se chovat verbálně agresivně. Zřejmě proto pak urážel přítomné osoby a vyhrožoval jim. S ohledem na rodinný charakter společnosti věděl, jak zranit účastníky schůzky co nejvíce, když přesně mířil svými výroky na jejich citlivá místa. Jednateli žalované předhodil, že narozdíl od něj se on mohl věnovat rok svému malému dítěti a finančně se měl dobře (že systém v ČR je štědrý k lidem na nemocenské) a že jednatel je v práci od nevidím do nevidím a nemůže se věnovat svým malým dětem, což se jednatele obzvláště dotklo, když přesně toto je věc, kterou si často sám vyčítá. Žalobce všechny osočoval, že jsou„ looseři“ a že žalovaná společnost je neschopná. Jednatel žalované pak nebyl ochoten vyjít žalobci vstříc a dohodu podepsat, a to za situace, kdy zaměstnance v zaměstnání bylo nutně potřeba. Do této doby jednatel věřil, že rozmíšku urovnají a případně se domluví na rozumných podmínkách ukončení pracovního poměru. Po této schůzce však žalobce vyšel mezi ostatní zaměstnance, které také popichoval a urážel. Toto chování samozřejmě v ostatních zaměstnancích žalované vyvolalo silnou nelibost, opakovaně se dotazovali vedení společnosti, zda si toto nechají líbit a pokud ano, že oni se tedy budou taky takto chovat. Žalované trvalo několik týdnů, než se situace po návštěvách žalobce ve společnosti uklidnila. Někteří zaměstnanci se dokonce vyjádřili tak, že pokud by měl žalobce ve společnosti nastoupit, tak že raději skončí oni. V okamžitém zrušení také žalovaná žalobci vytkla, že jí způsobil škodu ve výši nejméně 100 000 Kč tím, že nerespektoval pokyny žalované v rámci systému objednávání zboží a vytvořil tak sklad ležáků. Tyto úkoly žalobce obdržel po inventuře skladu ložisek na konci roku 2017, od začátku roku 2018 byly s žalobcem opakovaně vedeny ústní jednání na ekonomickém oddělení, aby do inventury 2018 byl tento sklad ležáků vyřešen a tento úkol mu byl tedy dáván opakovaně, přesto až do svého nástupu na nemocenskou dne 1. 10. 2018 nesplnil ničeho. Dne 1. 2. 2019 byl žalobci předán vytýkací dopis za porušení pracovních povinností, kterých se žalobce dopustil před nástupem na nemocenskou a opakovaně mu bylo uloženo, že po nástupu do zaměstnání po ukončení nemocenské musí vyřešit sklad ležáků. Že tak neučiní, se žalovaná dozvěděla až na schůzce ze dne 23. 9. 2019 kdy žalobce poprvé oznámil, že již nehodlá pracovat„ ani minutu.“ Pokud jde o neprovádění zápisů v CRM systému, žalobce nedokončil projekty, které rozpracoval a svou práci nikomu nepředal, přestože danou práci mohl dokončit pouze on. Zároveň žalobkyně uvedla, že v době jeho nepřítomnosti na pracovišti žalobce zastupoval pan [jméno] [příjmení].

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z úřední činnosti je mu známo, že žaloba byla podána dne 26. 11. 2019. Z níže uvedených důkazů pak vyplynula tato zjištění. Žalobce u žalované působil v pracovním poměru na neurčito na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 11. 2003 jako asistent obchodního referenta (pracovní smlouva žalobce ze dne 3. 11. 2003, dodatek [číslo] ze dne 1. 1. 2005 k pracovní smlouvě), na základě dodatků posléze jako samostatný obchodní referent (dodatek [číslo] ze dne 1. 11. 2005, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 3. 2007). Žalobce žalované dne 19. 11. 2018 předal služební vozidlo s příslušenstvím a služební notebook s příslušenstvím (potvrzení o vrácení předmětů svěřených zaměstnanci). Od 1. 10. 2018 do 23. 9. 2019 včetně se žalobce nacházel v dočasné pracovní neschopnost, načež dne 24. 9. 2019 čerpal dovolenou (shodná skutková tvrzení účastníků, oznámení o trvání na dalším zaměstnávání, přípis žalované ze dne 10. 10. 2019, potvrzení o vrácení předmětů svěřených zaměstnanci). V dopisu ze dne 1. 2. 2019 žalovaná žalobce upozornila, že v budoucnu může vypovědět jeho pracovní poměr na základě ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, protože„ v období roku 2018 byla [příjmení] povinnost dodávat na schůze vedení společnosti a obchodních zástupců následující podklady… Dodání těchto podkladů spadá do náplně Vaší práce…, přesto jste podklady ve stanovené lhůtě nedodal… díky Vaší nečinnosti nebylo možno plnit předepsaný plán prodeje respektive zisku na oddělení prodeje ložisek“ (upozornění na porušení pracovních povinností). Dne 25. 9. 2019 dal žalobce výpověď (výpověď z pracovního poměru). Dne 27. 9. 2019 žalobce na pracovišti převzal okamžité zrušení, v němž je uvedeno, že žalobce…„ po ukončené dočasné pracovní neschopnosti nenastoupil dne 25. 9. 2019 řádně do zaměstnání. Do zaměstnání jste pak nenastoupil ani do dnešního dne a svou absenci jste nijak neomluvil, a to ani telefonicky či emailem. Proto s Vámi zaměstnavatel okamžitě ruší pracovní poměr. Dále 1. 2. 2019 Vám bylo doručeno upozornění na neplnění pracovních povinností, ve kterém Vám bylo vytýkáno, že jste zaměstnavateli nedodal seznam nových projektů zaregistrovaných v systému CRM, záznamy z pravidelných porad ložiskového oddělení, seznam rozpracovaných respektive získaných nových klientů, záznamy ze všech osobních jednání, analýzu veškerých nabídek včetně registrace v CMR a byl jste upozorněn, že tímto Vaším jednáním jste poškodil zaměstnavatele. Shora uvedené dokumenty jste ani do dnešního dne zaměstnavateli nedodal. Zaměstnavatel Vás zde i upozornil na možnost výpovědi. Dne 25. 9. 2019 jste zaměstnavateli doručil výpověď z pracovního poměru a jak bylo uvedeno výše, nenastoupil jste bez jakéhokoliv vysvětlení k výkonu práce. Díky Vašemu přístupu, kdy jste nezajistil předání Vašeho pracoviště a Vám přidělených pracovních povinností, jejichž splnění bylo pro zaměstnavatele velmi důležité, jste narušil chod firmy. Váš přístup k zaměstnavateli tak svědčí o Vaší naprosté laxnosti a [příjmení] nezájmu ve vztahu k plnění jakýchkoliv pracovních povinností pro zaměstnavatele. Z informací od zaměstnanců je navíc známo, že jste chováním v rozporu s dobrými mravy, které vybočovalo z běžného standardu chování na pracovišti vytvořil velmi špatnou pracovní atmosféru, která měla vliv na pracovní prostředí. Rovněž bylo zjištěno, že jste objednal zboží bez řádné objednávky – tj. nedodržel jste u zaměstnavatele stanovený postup, kdy dané zboží je do dnešního dne na skladě zaměstnavatele a není prodejné. Tímto jste zaměstnavateli způsobil škodu ve výši cca 100.000 Kč“ K okamžitému zrušení byl přiložen tento přípis:„ …zaměstnavatel s Vámi ukončil pracovní poměr… z důvodu Vašich neomluvených absencí trvajících od 25. 9. 2019 nejméně do dnešního dne…., doplňujeme z opatrnosti pro případ, že by bylo dané okamžité zrušení neplatné následující: Tímto Vás informujeme, že zaměstnavatel pro Vás aktuálně nemá vhodnou práci, kdy v souladu s § 207 a násl. Zákoníku práce se jedná o překážky v práci na straně zaměstnavatele. Zaměstnavatel konstatuje, že tato situace se může změnit, a to i nečekaně. Zaměstnavatel tedy rozhodnul, že v době od [číslo] – [číslo] hod budete v místě svého bydliště připraven k výkonu práce pro zaměstnavatele, kdy na výzvu zaměstnavatele se obratem dostavíte do práce“ (okamžité zrušení s přiloženým přípisem, podací lístek, plná moc ze dne 26. 9. 2019, přípis žalované ze dne 10. 10. 2019, podací lístek, výpis z obchodního rejstříku). V dopisu ze dne 1. 10. 2019 žalobce žalované oznámil, že trvá na tom, aby jej zaměstnávala až do konce výpovědní doby, tedy do 30. 11. 2019 (oznámení o trvání na dalším zaměstnávání). Žalovaná reagovala dopisem ze dne 10. 10. 2019, v němž mimojiné uvedla, že žalobce„ již před rokem v létě“ opakovaně upozorňovala, že se blíží inventura, kdy žalovaná požadovala vysvětlení škody, kterou žalobce způsobil nesprávným nákupem zboží (přípis žalované ze dne 10. 10. 2019). Žalobce v dopisu ze dne 30. 10. 2019 zopakoval, že trvá na dalším zaměstnávání u žalované (pokus o smír ze dne 30. 10. 2019, informace o pokusu o smír ze dne 30. 10. 2019). Žalovaná poté informovala žalobce, že sice pokládá okamžité zrušení za platné, leč zároveň mu nabídla uzavření nové pracovní smlouvy do 30. 11. 2019 (přípis žalované žalobci ze dne 12. 11. 2019). Žalovaná žalobci vytýkala nízkou aktivitu a z ní plynoucí nižší zisky za rok 2018 či dokonce 2017 oproti roku 2019, kdy měl oddělení vést„ [příjmení] místo [anonymizováno]“ tedy [jméno] [příjmení] místo žalobce (porovnání plnění RFP 2019 vs 2018, bilance aktivity za rok 2017, seznam nových zákazníků za rok 2017, záznam z elektronické knihy jízd, měsíční výkazy prémií zaměstnance THP, seznam ležáků, skladové karty, seznam nepředaných projektů, tvrzení žalované, pracovní smlouva žalobce ze dne 3. 11. 2003). Žalobce vystavil na webu [webová adresa] profesní životopis, načež jej [právnická osoba] a. s. pozvala na osobní pohovory uskutečněné ve dnech 18. 9. a 23. 9. 2019, na jejichž základě s ním uzavřela pracovní smlouvu na dobu od 1. 11. 2019 do 30. 4. 2020 (zpráva [právnická osoba] a. s., pracovní smlouva ze dne 1. 11. 2019). Výše jmenované důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Soud nevyslechl žalovanou navržené svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ani jednatele žalované, [jméno] [příjmení], poněvadž došel k níže rozvedenému závěru o neplatnosti okamžitého zrušení na základě okamžitého zrušení samotného, na kterém by nemohly nic změnit ani výše naznačené výpovědi. Soud neprovedl ani důkaz v podobě žádosti o vyplacení mzdové rezervy, protože žalobce ani netvrdil, že by se vztahovala k důvodu okamžitého zrušení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žaloba byla podána dne 26. 11. 2019. Žalobce u žalované působil v pracovním poměru na neurčito na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 11. 2003 jako asistent obchodního referenta, na základě dodatků posléze jako samostatný obchodní referent. Od 1. 10. 2018 do 23. 9. 2019 včetně se žalobce nacházel v dočasné pracovní neschopnost, načež dne 24. 9. 2019 čerpal dovolenou. V dopisu ze dne 1. 2. 2019 žalovaná žalobce upozornila, že v budoucnu může vypovědět jeho pracovní poměr na základě ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, protože„ v období roku 2018 byla [příjmení] povinnost dodávat na schůze vedení společnosti a obchodních zástupců následující podklady… Dodání těchto podkladů spadá do náplně Vaší práce…, přesto jste podklady ve stanovené lhůtě nedodal… díky Vaší nečinnosti nebylo možno plnit předepsaný plán prodeje respektive zisku na oddělení prodeje ložisek.“ Dne 25. 9. 2019 dal žalobce výpověď. Dne 27. 9. 2019 žalobce na pracovišti převzal okamžité zrušení, v němž je uvedeno, že žalobce…„ po ukončené dočasné pracovní neschopnosti nenastoupil dne 25. 9. 2019 řádně do zaměstnání. Do zaměstnání jste pak nenastoupil ani do dnešního dne a svou absenci jste nijak neomluvil, a to ani telefonicky či emailem. Proto s Vámi zaměstnavatel okamžitě ruší pracovní poměr. Dále 1. 2. 2019 Vám bylo doručeno upozornění na neplnění pracovních povinností, ve kterém Vám bylo vytýkáno, že jste zaměstnavateli nedodal seznam nových projektů zaregistrovaných v systému CRM, záznamy z pravidelných porad ložiskového oddělení, seznam rozpracovaných respektive získaných nových klientů, záznamy ze všech osobních jednání, analýzu veškerých nabídek včetně registrace v CMR a byl jste upozorněn, že tímto Vaším jednáním jste poškodil zaměstnavatele. Shora uvedené dokumenty jste ani do dnešního dne zaměstnavateli nedodal. Zaměstnavatel Vás zde i upozornil na možnost výpovědi. Dne 25. 9. 2019 jste zaměstnavateli doručil výpověď z pracovního poměru a jak bylo uvedeno výše, nenastoupil jste bez jakéhokoliv vysvětlení k výkonu práce. Díky Vašemu přístupu, kdy jste nezajistil předání Vašeho pracoviště a Vám přidělených pracovních povinností, jejichž splnění bylo pro zaměstnavatele velmi důležité, jste narušil chod firmy. Váš přístup k zaměstnavateli tak svědčí o Vaší naprosté laxnosti a [příjmení] nezájmu ve vztahu k plnění jakýchkoliv pracovních povinností pro zaměstnavatele. Z informací od zaměstnanců je navíc známo, že jste chováním v rozporu s dobrými mravy, které vybočovalo z běžného standardu chování na pracovišti vytvořil velmi špatnou pracovní atmosféru, která měla vliv na pracovní prostředí. Rovněž bylo zjištěno, že jste objednal zboží bez řádné objednávky – tj. nedodržel jste u zaměstnavatele stanovený postup, kdy dané zboží je do dnešního dne na skladě zaměstnavatele a není prodejné. Tímto jste zaměstnavateli způsobil škodu ve výši cca 100.000 Kč“ K okamžitému zrušení byl přiložen přípis, podle nějž„ …zaměstnavatel s Vámi ukončil pracovní poměr… z důvodu Vašich neomluvených absencí trvajících od 25. 9. 2019 nejméně do dnešního dne…., doplňujeme z opatrnosti pro případ, že by bylo dané okamžité zrušení neplatné následující: Tímto Vás informujeme, že zaměstnavatel pro Vás aktuálně nemá vhodnou práci, kdy v souladu s § 207 a násl. Zákoníku práce se jedná o překážky v práci na straně zaměstnavatele. Zaměstnavatel konstatuje, že tato situace se může změnit, a to i nečekaně. Zaměstnavatel tedy rozhodnul, že v době od [číslo] – [číslo] hod budete v místě svého bydliště připraven k výkonu práce pro zaměstnavatele, kdy na výzvu zaměstnavatele se obratem dostavíte do práce.“ V dopisu ze dne 1. 10. 2019 žalobce žalované oznámil, že trvá na tom, aby jej zaměstnávala až do konce výpovědní doby, tedy do 30. 11. 2019. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 10. 10. 2019, v němž mimojiné uvedla, že žalobce„ již před rokem v létě“ opakovaně upozorňovala, že se blíží inventura, kdy žalovaná požadovala vysvětlení škody, kterou žalobce způsobil nesprávným nákupem zboží. Žalovaná žalobci vytýkala nízkou aktivitu a z ní plynoucí nižší zisky za rok 2018 či dokonce 2017 oproti roku 2019, kdy měl oddělení vést„ [příjmení] místo [anonymizováno]“ tedy [jméno] [příjmení] místo žalobce.

5. Soud kvalifikoval právní základ žaloby jako pracovní poměr (§ 33n ve spojení s § 364 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p.“). Žaloba byla včasná, poněvadž ji žalující zaměstnanec podal do 2 měsíců ode dne, kdy měl jeho pracovní poměr skončit okamžitým zrušením (§ 72 z. p.); pracovní poměr měl skončit 27. 9. 2019, žaloba byla podána 26. 11. téhož roku. Žalovaná z obecného hlediska mohla žalobcův pracovní poměr rozvázat okamžitým zrušením poté, kdy žalobce podal výpověď, poněvadž v té době plynula výpovědní doba, takže žalobcův pracovní poměr stále trval (§ 51 odst. 1 první věta z. p.). Uplatnila zde okamžité zrušení ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) z. p. ve znění zákona č. 32/2019 Sb., tedy ve znění účinném v den sepsání okamžitého zrušení. Podle tohoto ustanovení„ může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.“ Soud nejprve zkoumal otázku, zda není okamžité zrušení neplatné z důvodu, který by vyplynul z tohoto právního jednání samotného. Okamžité zrušení je písemné a bylo předáno žalobci (§ 60 třetí věta z. p.). Je nicméně neplatné, protože je částečně neurčité, částečně opožděné a částečně (ve své podstatě) neoprávněné. Podle § 60 první a druhé věty z. p. totiž„ musí zaměstnavatel i zaměstnanec v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn.“ Obě pravidla úzce souvisejí přinejmenším v tom smyslu, že právě konkrétní skutkový popis důvodu okamžitého zrušení zamezuje jeho pozdější změně ze strany zaměstnavatele třebas i pro případ, že by se zaměstnanec před okamžitým zrušením skutečně dopustil ještě jiného zvlášť hrubého porušení svých pracovních povinností, které však zaměstnavatel zaměstnanci v okamžitém zrušení nevytkl. Požadavek určitosti zakotvený v ustanovení § 60 první a druhé věty z. p. má tudíž čtyři související účely: 1. aby nebyl důvod okamžitého zrušení zaměnitelný s jiným (zde s důvodem podle § 55 odst. 1 písm. a) z. p.), 2. aby zaměstnanec přesně věděl, proč s ním zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením, 3. aby bylo později ověřitelné, zda byl důvod okamžitého zrušení skutečně naplněn, 4. aby zaměstnavatel nemohl tento důvod dodatečně spatřovat v jiném zaměstnancově skutku. Okamžité zrušení ze dne 27. 9. 2019 tento účel naplňuje pouze v pasáži týkající se absence v práci, z níž je evidentní, že žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení proto, že žalobce ve dnech 25. 9. – 27. 9. 2019 nebyl v práci. Co se týče pasáže o ležácích, žalovaná ani obecně nevysvětlila, kdy škoda vznikla, jaký byl správný a žalobcem nedodržený postup objednávky či jakou konkrétní pracovní povinnost měl žalobce porušit. Nerozvedla ani výpočet škody včetně otázky, zda se škoda rovná tržní ceně ležáků, nebo něčemu jinému. Navíc je daná pasáž vnitřně rozporná, protože není jasné, jak je možné„ objednat zboží bez řádné objednávky.“ Ještě povšechnější je úsek stran porušení dobrých mravů, pod který lze podřadit prakticky cokoli, neboť zde zcela chybí alespoň obecný popis, kdy, kde, vůči komu a jakým způsobem žalobce dobré mravy porušil, nemluvě o specifikaci pracovní povinnosti, které tím neměl dostát. O něco konkrétnější je odstavec popisující nedodání seznamu projektů atd. Ani z něj ovšem není zřejmé, kdy se žalobce vytýkaného skutku dopustil, kterou pracovní povinnost tím porušil ani jakou škodu žalované způsobil. I tato pasáž je vysoce obecná a pro nezúčastněného pozorovatele, který nezná chod firmy tak, jako účastníci, dočista neuchopitelná. Navíc, a to je rovněž důležité, z ní nevyplývá, že by žalobce své prvořadé pracovní úkoly skutečně nesplnil (neprovedl poradu ložiskového oddělení, nezískal nové klienty, nevedl osobní jednání, neanalyzoval nabídky), nýbrž to, že podle žalované jí o splnění svých úkolů spíše nepředal žádný záznam (např. formou registrace v systému CRM). Konkretizace pracovních úkolů, která žalobce neměl splnit ani předat jinému zaměstnanci proto, že ve dnech 25. 9. a 26. 9. 2019 nenastoupil do práce, zcela schází. Výše popsané důvody sice nevyvolávají nebezpečí záměny se skutečnostmi spadajícími pod důvod podle § 55 odst. 1 písm. a) z. p., nicméně jejich velmi neurčitý popis znemožňuje ověřit, zda k nim opravdu došlo a ani nevylučuje výše uvedené nebezpečí dodatečné změny ze strany zaměstnavatele. Ležáky a nedodání podkladů jsou však jako důvod okamžitého zrušení nepřípustné také pro svou opožděnost. Podle § 58 odst. 1 z. p. totiž může zaměstnavatel se zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní poměr jen„ do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.“ Z tvrzení samotné žalované i z důkazů výše vyhodnocených vyplynulo, že měl žalobce vytvořit ležáky a nedodat potřebné podklady ještě před začátkem své dočasné pracovní neschopnosti, a to v létě roku 2018, případně dokonce již v roce 2017. Žalovaná tak o těchto problémech, byly-li skutečné, prokazatelně věděla již v době, kdy nastávaly, o čemž také zjevně svědčí výše analyzované důkazy. To znamená, že mohla okamžitě zrušit žalobcův pracovní poměr jen do 2 měsíců od daného okamžiku. To se nestalo. V zákonném časovém limitu pro okamžité zrušení ze strany zaměstnavatele se znatelně projevuje ochranná funkce pracovního práva z pohledu zaměstnance, kterou rozhodně nelze relativizovat ani poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu podle níž lze při úvaze o platnosti okamžitého zrušení ze strany zaměstnavatele přihlížet k širokým souvislostem případu v podobě např. osoby zaměstnance a jeho dosavadního postoje k pracovním povinnostem, škody, kterou zaměstnavateli vyčteným jednáním způsobil, míře jeho zavinění atd. Zaprvé nejde o povinnost soudu v každém jednotlivém případě, zadruhé je to možné přirozeně pouze v mezích zákona. Podle zákona zde bylo okamžité zrušení v příslušné pasáži jednoznačně opožděné. Právě kvůli neurčitosti a opožděnosti výše uvedených důvodů soud neprovedl navržené výslechy fyzických osob, protože neurčitost i opožděnost plynou z okamžitého zrušení samotného (ve spojení s ostatními provedenými důkazy), které jedině může být právním důvodem rozvázání pracovního poměru a které v žádném případě nelze nahradit ani doplnit důkazy provedenými v soudním řízení. Skutkový důvod okamžitého zrušení musí tudíž v zákonem požadované kvalitě vyplynout z okamžitého zrušení, nikoli teprve z důkazů, jež soud provede v řízení o žalobě na jeho neplatnost.

6. Žalobcův pracovní poměr tudíž mohl být okamžitě zrušen jen na základě jeho absence v práci. Tomu mimochodem jasně nasvědčuje i formulace prvního odstavce okamžitého zrušení i k němu přiložený přípis, z nichž plyne, že sama žalovaná za dominantní důvod okamžitého zrušení považovala neomluvenou absenci. Nepřímo to vyplývá i z vytýkacího dopisu ze dne 1. 2. 2019, v němž žalovaná žalobce v souladu se zákonem nevaruje před okamžitým zrušením, nýbrž před výpovědí. V tomto případě šlo o absenci ve dnech 25. 9. a 26. 9. 2019, poněvadž dne 24. 9. žalobce podle shodných skutkových tvrzení účastníků čerpal dovolenou a dne 27. 9. 2019 podle přílohy k okamžitému zrušení nastaly překážky v práci na straně žalované. Jestliže si sama žalovaná výslovně přála, aby žalobce dne 27. 9. 2019 do práce nechodil, nemohla jeho absence odporovat právnímu řádu a nemůže mu být přičtena k tíži. V rozsudku ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4150/2019, Nejvyšší soud shrnul prejudikaturu obecným závěrem, že„ neomluvené zameškání práce v trvání pěti a více dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.“ Tento právní názor tedy vyplývá z již ustálené judikatury. Jestliže žalobce v práci chyběl pouhé 2 dny, nemohlo tedy jít o zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, jež by ospravedlnilo okamžité zrušení. To je výjimečným, teprve krajním prostředkem, použitelným právě jen při zvlášť hrubém porušení, jemuž předcházejí přinejmenším dva nižší stupně protiprávnosti zaměstnancova jednání: méně závažné (§ 52 písm. g) část věty za středníkem) a závažné (§ 52 písm. g) část věty před středníkem) porušení. Soud zde přihlédl k faktu, že před svou absencí ve dnech 25. 9. a 26. 9. 2019 žalobce nepracoval téměř rok, poněvadž byl v pracovní neschopnosti. V tom případě pouhé další 2 dny nepřítomnosti těžko mohly pro žalovanou znamenat tak závažný problém, aby na něj musela reagovat okamžitým zrušením. Zvlášť pokud žalobce v jeho nepřítomnosti zastupoval pan [jméno] [příjmení], jak sama žalovaná uvedla ve vyjádření ze dne 3. 2. 2020. Pozdější nové tvrzení ze dne 21. 6. 2021, že danou práci mohl zastat pouze a jen žalobce, soud pro rozpor s dříve zmíněným tvrzením v tomto ohledu pokládá jen za snahu, dodatečně přičíst žalobci k tíži něco, co z okamžitého zrušení nevyplývá. Tomu, že dvoudenní žalobcova absence nebyla pro žalovanou natolik palčivá, nasvědčuje i vůle žalované, která nechtěla, aby žalobce dne 27. 9. 2019 nastoupil do práce. I kdyby tudíž žalobcova absence odporovala právnímu řádu, nemohla být zvlášť hrubým porušením jeho pracovních povinností. Proto soud nevyslechl svědky ani jednatele k objasnění otázky, zda žalobcova nepřítomnost byla neomluvená, jak tvrdila žalovaná, nebo žalovanou vynucená, jak tvrdil žalobce; objasnění této otázky by na výsledku řízení nemohlo nic změnit. V tomto případě nebylo okamžité zrušení absolutně neplatné na základě § 19 odst. 1 z. p., protože žalovaná nebyla povinna k němu opatřit souhlas jiné osoby. Proto mohlo být absolutně neplatné jen tehdy, jestliže by se buďto zjevně příčilo dobrým mravům (§ 4 z. p. ve spojení s § 588 první větou zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona [číslo] 2018 Sb., dále„ o. z.“), anebo by odporovalo zákonu a zjevně narušovalo veřejný pořádek (tamtéž). Podle § 4 z. p. musí být podpůrná aplikace o. z. souladná se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Podle § 1a odst. 2 z. p. tyto zásady, např. zásada„ zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.“ Soud v okamžitém zrušení neshledal žádné porušení dobrých mravů. Pokud jde o veřejný pořádek, okamžité zrušení odporuje zákonu svou neurčitostí (§ 60 první věta z. p.), opožděností (§ 58 odst. 1 z. p.), případně neoprávněností (§ 55 odst. 1 písm. b) z. p. a contrario). Všechny tři nesplnněé požadavky přitom z výše popsaných důvodů manifestují základní zásadu pracovněprávních vztahů v podobě zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, protože výše rozvedeným způsobem brání rozvázání jeho pracovního poměru. Tato zásada je podle § 1a odst. 2 z. p. součástí veřejného pořádku, který zde byl narušen zjevně, jelikož mu okamžité zrušení odporuje na první pohled (je to patrno z okamžitého zrušení samotného) a zároveň intenzivně, poněvadž se příčí hned třem zákonným požadavkům. Proto je okamžité zrušení neplatné absolutně (§ § 60 první věta a contrario, 58 odst. 1 a contrario, 55 odst. 1 písm. b) a contrario, 4 z. p. ve spojení s § 588 první větou o. z. a s § 1a odst. 2 z. p.).

7. Z těchto všech důvodů soud výrokem I. vyhověl žalobě a určil, že je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné.

8. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobce byl v řízení plně úspěšný. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z položek vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § § 9 odst. 3 písm. a) a 7 bodem 5. a. t., tedy částkou 2 500 Kč. Paušální náhradu hotových výdajů pak částkou 300 Kč za 1 úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Protože je žalobcův advokát plátcem DPH, připočítal soud k nákladům též 2 352 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 15 552 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobci, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jeho zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 2 500 Kč; 300 Kč; replika ze dne 6. 3. 2020; § 11 odst. 1 písm. d); 2 500 Kč; 300 Kč; účast na jednání dne 25. 9. 2020; § 11 odst. 1 písm. g); 2 500 Kč; 300 Kč; účast jednání dne 8. 9. 2021; § 11 odst. 1 písm. g); 2 500 Kč; 300 Kč; celkem 2 352 Kč 9. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě.

Poučení