17 C 42/2021-170

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., LL.M. sídlem [adresa] proti žalované: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město o zaplacení 251 729,40 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se co do požadavku žalobce na zaplacení částky 4 537,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 537,50 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39 191,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 191,90 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 208 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 208 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 191,90 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení státu v rozsahu 74,63 % s tím, že výše náhrady a lhůta k plnění budou uvedeny v samostatném usnesení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení státu v rozsahu 25,37 % s tím, že výše náhrady a lhůta k plnění budou uvedeny v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal po žalované původně úhrady částky 270 166,40 Kč s příslušenstvím sestávající z částky 43 726,40 Kč coby vynaložených nákladů obhajoby, z částky 18 440 Kč coby nákladů vynaložených v souvislosti s uplatněním nároku u žalované a z částky 208 000 Kč, požadované co by náhrada nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím vydaným v nedůvodném trestním stíháním. Uplatněné nároky souvisí s trestním řízením vedeným posléze u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že byl jako [anonymizováno] [stát. instituce] dne [datum] obviněn pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) TZ, přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 1 písm. a) TZ, a zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 aliena jedna, odst. 3 písm. b) TZ. Podáním ze dne 1.7.2019, č.j. VZV 49/2018-130, podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v [obec] na poškozeného obžalobu ze spáchání výše uvedených trestných činů k [název soudu]. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla věc postoupena podle § 222 odst. 2 TŘ jinému orgánu, protože soud dospěl k závěru, že nejde o trestný čin. Nabytím právním právní moci tohoto usnesení dne [datum] trestní stíhání skončilo, kdy trvalo více než 16 měsíců. Rozhodnutím ředitele územního odboru [obec] [stát. instituce] ze dne [datum], [číslo] bylo kázeňské řízení zastaveno z důvodu, že skutek, o němž se vedlo řízení, nebylo kázeňským přestupkem. Jednání poškozeného nebylo ani trestným činem, ale ani kázeňským přestupkem. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že mu hrozil trest odnětí svobody až v délce 8 let. Osobní utrpení bylo umocněno i invazivními úkony v samotném trestním řízení. Došlo k omezení svobody poškozeného, když byl na dobu 21 hodin zadržen v cele předběžného zadržení. V rámci trestního stíhání byla provedena rozsáhlá domovní prohlídka prostor, které obývá nejen on sám, ale i jeho širší rodina. Tato domovní prohlídka trvala nejméně 6 hodin. Žalobce působil a působí jako policista, tedy jako osoba, jejímž primárním úkolem je dbát o dodržování zákonnosti. Nařčení ze zneužití svého postavení ke svému vlastnímu prospěchu zcela mimořádným způsobem zasáhlo do jeho dobré pověsti. Významným způsobem byl dehonestován před svými kolegy u Policie ČR, což zesílilo i dočasné zproštění výkonu služby. Zatčen byl přímo na pracovišti před kolegy, čímž získal nálepku kolegy, který zradil základní profesní čest. Odsouzení by žalobci zcela znemožnilo výkon jeho profese. S ohledem na povahu této profese by byl postaven před zásadní existenční problémy, protože bezpečnostní služba je primárně doménou veřejné moci. Musel by se tedy ucházet o zaměstnání v soukromém sektoru jako zcela nekvalifikovaná síla. Po dobu zproštění výkonu služby obdržel poškozený jen 50 % průměrného platu, což mu způsobilo závažné existenční problémy se splátkami hypotéčního úvěru, či chodu domácnosti. K velmi významnému zásahu do dobré pověsti žalobce došlo však i v místě bydliště poškozeného. Do místa bydliště byl k provedení domovní prohlídky před sousedy transportován v potech. Místo bydliště žalobce, [územní celek], je malá obec s cca [anonymizováno] obyvateli. Celá událost byla též medializována, když o ní informovaly [příjmení] deník, [příjmení] deník i [příjmení] deník. Ve zprávě sice nebyl jmenován, bylo jen uvedeno, že jde o policistu, jehož případ bude projednávat [název soudu], avšak s ohledem na obecnou znalost místních poměrů toto zcela postačovalo k jeho osobní identifikaci ze strany sousedů a ostatních obyvatel obce. Sama informace je stále zveřejněna na internetových stránkách [příjmení] deníku a [příjmení] deníku. Informace o skončení trestního stíhání naproti tomu nikdy medializována nebyla. Žalobci bylo zadržováno několik elektronických zařízení po dobu 4 měsíců, a to osobní počítač, notebook, mobilní telefon, USB flash disk. Samo vedení trestního stíhání bylo značně jednostranné, protože veškeré důkazy o trestním stíhání si poškozený musel obstarat sám, což konstatoval ve svém rozsudku ze dne [datum] i [název soudu] Trestní stíhání působilo trauma celé rodině, což opět doléhalo na žalobce, a dále podstatně zvýšilo míru jeho nemajetkové újmy. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že předběžně nárok uplatnil dne [datum], aniž by v šestiměsíční lhůtě byl nárok žalobce jakkoli vyřízen. Dne [datum] a dne [datum] zaslal žalobce žalované předžalobní výzvy k plnění, na které žalovaná žádným způsobem nereagovala. I tato nekomunikace ze strany žalované zvyšuje jeho frustraci, a tím i samu nemajetkovou újmu.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní nárok na náhradu majetkové újmy 43 726,40 Kč a náhradu nemajetkové újmy 208 000 Kč uplatnil dne [datum]. Žalovaná mimosoudní projednávání žalobcova nároku ukončila stanoviskem ze dne [datum], kterým žalobcovu žádost shledala částečně důvodnou. Nárok na náhradu škody představující náklady obhajoby ve výši 43 726,40 Kč žalobce neprokázal žádnými doklady, když doložil toliko prosté vyúčtování, které nemá obsahové náležitosti faktury a nelze jej za doklad o vzniku škody považovat. Tento nárok tedy žalovaná pokládala za nedůvodný. K požadovanému odškodnění nemajetkové újmy 208 000 Kč žalovaná uvedla, že žalobce kromě dvou novinových článků nepředložil žádné podklady, které by jeho tvrzení prokazovaly. Žalovaná považovala za dostačující odškodnění konstatování porušením práva žalobce, které přiznala stanoviskem ze dne [datum]. Nárok na částku 18 440 Kč žalovaná neuznala s poukazem na § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v rozhodném znění (dále jen„ OdpŠk“). Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Jelikož vzal žalobce žalobu částečně, co do částky 18 440 Kč zpět, soud usnesením ze dne 28.7.2021, č.j. 17 C 42/2021-97, řízení ohledně této části požadovaného nároku zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 251 729,40 Kč. Soud zjistil, že došlo k početní chybě žalobce, kdy součet požadovaných nákladů vynaložených na obhajobu (č.l. 40) činí 43 729, 40 Kč a nikoli 43 726,40. Předmět řízení je tak o 3 Kč vyšší.

4. Podáním ze dne [datum] vznesla žalovaná námitku promlčení k nároku žalobce na odškodnění nemajetkové újmy. Podle žalované s ohledem na právní moc skončení trestního stíhání, uplatnění nároku u žalované a marné uplynutí šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání, byl posledním dnem k podání žaloby dne [datum], popřípadě dne [datum]. Pokud žalobce podal žalobu až [datum], podal ji až po uplynutí promlčecí lhůty, čehož se žalovaná dovolává.

5. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. S ohledem na vznesenou námitku promlčení, soud seznámil účastníky se svým předběžným právním názorem a dal rovněž účastníků na srozuměnou, že dokazování bude s ohledem na to vedeno pouze k újmě majetkové. Soud s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení neprováděl dokazování dalšímu navrženými důkazy, které žalobce k prokázání nemajetkové újmy navrhl v podané žalobě i poté, co byl předběžnou písemnou výzvou soudu vyzván k doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Soud blíže nehodnotil důkazy provedené k prokázání nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu před tím, než žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť z nich žádné skutkové závěry neučinil. Soud dále blíže nehodnotil důkazy provedené k prokázání nároku na ty náklady obhajoby, ohledně nichž při jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět. Soud z důvodu hospodárnosti řízení přijal jako důkaz k prokázání jednoho úkonu první služby, spočívající v poradě s klientem dne [datum] účastnický výslech žalobce, aby nebylo nutné jen za účelem splnění případné výzvy podle § 118a odst. 3 o.s.ř. jednání odročovat a navyšovat tak náklady řízení na straně obou účastníků.

6. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobce má v souvislosti s vedeným nezákonným trestním stíháním nárok na náhradu i za úkony právní služby, které žalovaná neodškodnila a dále zda má žalobce nárok na odškodnění za nemajetkovou újmy v penězích za předpokladu, že tento nárok není promlčen, jak namítla žalovaná.

7. Soud ve věci z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

8. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] a ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byl žalobce obviněn z přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) TZ, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 1 písm. a) TZ, a zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea jedna, odst. 3 písm. b) TZ. Dne [datum] byla státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v [obec] na žalobce podána obžaloba ze dne 1.7.2019, č.j. VZV 49/2018-130, ze spáchání výše uvedených trestných činů k [název soudu]. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla věc postoupena podle § 222 odst. 2 TŘ jinému orgánu, protože soud dospěl k závěru, že nejde o trestný čin. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

9. Ze shodných tvrzení účastníků, uplatnění práva na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ze dne [datum] na č.l. 27 a potvrzení Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] na č.l. 38, soud zjistil, že Ministerstvu spravedlnosti byla žádost žalobce doručena dne [datum], že žalovaná žalobci potvrzení žádosti o odškodnění potvrdila a informovala ho i o běhu promlčecích lhůt a o možnosti obrátit se na soud v případě prodlevy s vyřízením projednání a že žalovaná jeho nárok projednala až po podání žaloby, což sdělila vyrozuměním ze dne [datum]. Z tohoto vyrozumění na č.l. 85, jakož i ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí v předmětném trestním řízení, žalobci však žádné finanční odškodnění neposkytla, a to ohledně majetkové újmy proto, že vznik škody na nákladech obhajoby nebyl prokázán a ohledně nemajetkové újmy proto, že morální satisfakci žalovaná shledala postačující. Ze shodných tvrzení účastníků a ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v návaznosti na založení faktur do soudního spisu, doprojednala nárok žalobce na odškodnění za majetkovou újmu a přiznala celkem částku 34 182,50 Kč, kterou dosud žalobci nevyplatila. Ze stanoviska ze dne [datum], jehož obsah nebyl mezi účastníky sporný, soud zjistil, že žalovaná v této částce uznala 10 úkonů právní služby po 2 300 Kč, jeden úkon v poloviční hodnotě po 1 150 Kč, 13 režijních paušálů po 300 Kč a náhradu za promeškaný čas 800 Kč. V souhrnu je zjevná chyba v psaní, neboť součet odpovídá nikoli 13 režijním paušálům, ale 11, což koresponduje i s počtem úkonů právní služby, které žalovaná žalobci přiznala.

10. Z Vyúčtování právních služeb, nedatováno, na č.l. 40 soud zjistil, náhrady jakých úkonů právní služby a dalších výdajů souvisejících se žalobce po žalované domáhá.

11. Z rozhodnutí ředitele územního odboru [obec] ve věcech kázeňských ze dne [datum] [číslo] na č.l. 89 soud zjistil, že řízení o kázeňském přestupku žalobce pro skutek, který byl původně projednáván v předmětném trestním řízení, bylo zastaveno.

12. Z faktury [číslo] ze dne [datum] na č.l. 113, soud zjistil, že šlo o vyúčtování právních služeb v předmětném trestním řízení, dodavatel JUDr. [jméno] [příjmení], č. [číslo advokáta], odběratel žalobce, na částku 30 250 Kč.

13. Z výpisu z účtu žalobce ze dne [datum] na č.l. 115, soud zjistil, že byla odepsána částka 30 250 Kč ve prospěch účtu, kde jako majitel je uveden JUDr. [příjmení], s datem zaúčtovaní [datum], 14. Z faktury [číslo] ze dne [datum] na č.l. 118, soud zjistil, že šlo o vyúčtování právních služeb – částečná úhrada, dodavatel JUDr. [jméno] [příjmení], č. [číslo advokáta], odběratel žalobce na částku 18 150 Kč.

15. Z výpisu z účtu žalobce ze dne [datum] na č.l. 116, soud zjistil, že byla odepsána částka 18 150 Kč ve prospěch č. účtu [bankovní účet].

16. Ze shodných tvrzení účastníků a technického průkazu vozidla [anonymizována tři slova], [registrační značka], soud zjistil, že obhájce žalobce vykonal dvě jízdy, a to dne [datum] k seznámení se s výsledky policejního vyšetřování a dne [datum] k účasti na veřejném zasedání [název soudu], v obou případech na trase [obec] – [obec] - [obec], že tato cesta trvala celkem vždy do dvou hodin, vozidlem s palivem nafta a kombinovanou spotřebou 6,9 l [číslo] km.

17. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že dne [datum] se žalobce sešel na schůzce se svým tehdejším obhájcem JUDr. [příjmení]. Schůzka proběhla v [obec], týkala se hlavního líčení. Žalobce se seznámil se stavem věci. Probrali s obhájcem trestní věc, porada trvala asi hodinu a půl.

18. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení s tím, že trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Nárok u žalované žalobce uplatnil dne [datum], žalovaná nárok žalobce v šestiměsíční lhůtě neprojednala, žaloba soudu došla dne [datum]. Pokud jde o žalovanou neuznané náklady obhajoby, má soud účastnickým výslechem žalobce a předloženým vyúčtování na č.l. 40 za prokázané, že porada s klientem dne [datum] se konala, byla přípravou na hlavní líčení dne [datum] a trvala přes 1 hodinu. Rovněž byly učiněny nespornými jízdy obhájce k úkonům trestního řízení dne [datum] a [datum] shora uvedeným vozidlem.

19. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

23. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

24. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

25. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

26. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

27. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

28. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

30. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

31. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

32. Podle § 32 odst. 3 věta OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

33. Podle § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

34. V řízení bylo prokázáno, že původní žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

35. Žalobce se v tomto řízení domáhá jednak poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a jednak odškodnění majetkové újmy, vzniklé mu v souvislosti s trestním řízením vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Soud posoudil nárok v podobě požadovaného zadostiučinění ve výši 208 000 Kč s příslušenstvím jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce coby obviněného, přičemž toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum], žalovaná v šestiměsíční lhůtě nárok žalobce neprojednala. K jeho projednání došlo až dne [datum] a k doprojednání dne [datum]. Žaloba byla podána u soudu dne [datum]. V průběhu soudního řízení žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku na odškodnění nemajetkové újmy.

36. Námitka promlčení vznesená žalovanou k žalobcem uplatněnému nároku na odškodnění nemajetkové újmy byla soudem shledána důvodnou. Žaloba na náhradu nemajetkové újmy ve výši 208 000 Kč soudu došla dne [datum]. Usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nabylo právní moci dne [datum], o čemž nebylo sporu. Tímto dnem bylo trestní stíhání i trestní řízení ve věci žalobce skončeno. Ode dne následujícího začala běžet šestiměsíční promlčecí doba (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, sp.zn. 28 Cdo 4554/2011), která by bez stavení uplynula dnem [datum] (§ 32 odst. 3 OdpŠk). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], přičemž doba předběžného projednání nároku žalovanou (maximálně šest měsíců) se do běhu lhůty nezapočítává. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nárok žalobce neprojednala (projednala jej až dne [datum]), je třeba konec promlčecí lhůty posunout právě o šest měsíců (§ 35 odst. 1 zák. OdpŠk). Promlčecí lhůta tedy skončila dnem [datum]. To byl také poslední den, kdy mohla být podána žaloba k soudu. Žaloba přitom byla podána až dne [datum]. Nárok žalobce je tudíž promlčen, přičemž žalovaná námitku promlčení nároku vznesla.

37. Judikatura je ustálena v závěru, že obviněný z trestného činu, který je posléze obžaloby zproštěn se o jemu v souvislosti s trestním stíháním způsobené újmě dozvídá postupně během trestního řízení tím, že ji pociťoval, přičemž okamžik vzniku nemajetkové újmy nelze zaměňovat s okamžikem, kdy se poškozený dozví o tom, kdo za tuto újmu odpovídá, tedy dnem nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku. Z hlediska vědomosti žalobce o vzniku nemajetkové újmy proto nemá okamžik právní moci rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení skončeno s účinky zproštění obžaloby (v případě žalobce usnesení, kterým byla původně trestní věc postoupena do kázeňského řízení) žádný právní význam. Žalobce sám uvádí, že se újmy projevily již v průběhu trestního stíhání, což je ostatně i logické, neboť újmy, o kterých žalobce hovořil, těžko mohou nastat až po té, co je trestní řízení skončeno. K posunutí běhu promlčecí doby nedošlo ani v důsledku toho, že skutek, z něhož byl žalobce obviněn a posléze obžalován, byl dále projednáván příslušným policejním funkcionářem v kázeňském řízení. Jelikož výsledek takového řízení netvoří jeden celek s předchozím trestním řízením a ani jeho výsledek není rozhodný pro odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím vydaným v trestním řízení, nedochází v této souvislosti ani k posunutí počátku běhu promlčecí doby. Tento závěr plyne z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, na kterou případně poukázala žalovaná (srov. rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 4771/2015 či sp.zn. 30 Cdo 1273/2016).

38. Nedůvodný je i poukaz žalobce na obecná ustanovení občanského zákoníku o promlčení. Subsidiární aplikace ustanovení občanského zákoníku je jistě i ve věcech neupravených OdpŠk možná, tudíž ani aplikace obecných ustanovení o promlčení není a priori vyloučena. Poukaz na § 647 o.z. však v tomto případě není přiléhavý. Žalovaná žádná mimosmluvní jednání s žalobcem nevedla ani mu nedala najevo, že jeho nárok uspokojí. Žalovaná toliko projednávala povinnou žádost žalobce coby poškozeného v rámci předběžného projednání nároku, který je podmínkou pro uplatnění nároku u soudu. Nelze tedy hovořit ani o tom, že by snad žalovaná ponechávala žalobce v naději, že jeho nárok uznává a tento uspokojí. Žalovaná toliko žalobci sdělila, že o jeho nároku dosud nebylo rozhodnuto. O situaci, na kterou by případně dopadal § 647 o.z., se tak nejednalo a k žádnému dalšímu stavení promlčecí doby nedošlo.

39. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci nebyla či neměla být známa. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22.8.2002, sp.zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19.3.2019, sp.zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14.9.2016, sp.zn. I. ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3.4.2018, sp.zn. II. ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25.7.2017, sp.zn. I. ÚS 2330/2016).

40. Otakovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl po celou dobu řízení zastoupen advokátem, který se jako právní profesionál včas dozvěděl o tom, kdy bylo trestní řízení vůči žalobci pravomocně skončeno. Žalobci již v té době muselo být zřejmé, zda a pokud ano jaká újma mu v souvislosti s vedeným trestním stíháním vznikla, jak výše soud vyložil. Žalobci v rozhodné době nic nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu a žalobce tak svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění měl u žalované uplatnit dříve, případně neotálet s podáním žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalobci bylo prostřednictvím advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupuje, zasláno potvrzení přijetí žádosti o odškodnění ze dne [datum], v němž byl zcela jednoznačně a srozumitelně upozorněn na to, že promlčecí doba se staví nejdéle po dobu šesti měsíců, přičemž byl současně poučen, ke kterému soudu má poté případně podat žalobu.

41. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace nelze považovat vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy. Jelikož tedy promlčecí lhůta uplynula dnem [datum] a žalobce podal žalobu k soudu až dne [datum], je jeho nárok na odškodnění nemajetkové újmy promlčen, a proto soud žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl. (výrok III.).

42. Dále se soud zabýval nárokem na odškodnění újmy majetkové, spočívající ve vynaložených nákladech obhajobu v trestním řízení. Otomto nároku soud uvážil takto.

43. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

44. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk je třeba považovat usnesení o zahájení trestního stíhání i v případě, kdy trestní stíhání skončí postoupením věci do jiného (v tomto případě kázeňského) řízení. Kázeňské řízení není v takovém případě pokračováním trestního stíhání; jeho výsledek je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný (srov. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 30 Cdo 4771/2015). Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl žalobce obviněn z přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr.zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 1 písm. a) tr.zákoníku, a zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea jedna, odst. 3 písm. b) tr.zákoníku. Toto usnesení bylo odklizeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byla věc postoupena podle § 222 odst. 2 tr.řádu jinému orgánu, protože soud dospěl k závěru, že nejde o trestný čin. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

45. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

46. Ohledně části uplatněného nároku na náhradu nákladů obhajoby žalovaná nárok žalobce uznala, a to co do částky 34 182,50 Kč. Podle § 153a odst. 1 věty první o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Jelikož žalovaná výslovně uznala, že nárok žalobce je v částce 34 182,50 Kč oprávněný, a do okamžiku vyhlášení rozsudku neuvedla, že již předmětnou částku žalobci vyplatila, rozhodl soud o této části nároku rozsudkem pro uznání, aniž by blíže zkoumal důvody, které k tomu žalovanou vedly.

47. Jelikož při jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně, co do částky 4 537,50 Kč zpět, a žalovaná se zpětvzetím souhlasila, soud výrokem I. řízení ohledně této části požadovaného nároku zastavil. Zbývalo tak rozhodnout o sporném nároku ve výši 5 009,40 Kč, sestávajícím z jednoho úkonu právní služby – porada s klientem dne [datum] s režijním paušálem 2 600 Kč (2 300 + 300) a cestovné dne [datum] a [datum] a náhradu za 21% DPH. Soud má stanoviskem ze dne [datum] za prokázané, že částka 800 Kč (promeškaný čas) již byla žalovanou žalobci přiznána a tvoří součást celkové částky 34 182,50 Kč. Soud o této části nároku uvážil takto.

48. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Mezi účastníky bylo nadále sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkon právní služby: -) Úkon - další porada s klientem přesahujcí jednu hodinu ([datum]). Vykonání úkonu bylo mezi účastníky sporné. Žalovaná namítla, že tento úkon nebyl žalobcem nijak doložen. Žalobce tvrdil, že úkon je potvrzen tím, že byl obhájcem žalobci vyúčtován. Soud má účastnickým výslechem žalobce, kterému uvěřil, za prokázané, že se porada mezi ním a obhájcem uskutečnila tak, jak vypověděl. Ostatně jednalo se o jedinou poradu s klientem, která byla jako úkon právní služby účtována za celou dobu trestního řízení a i z průběhu trestního řízení je zjevné, že předcházela hlavnímu líčení dne [datum]. Soud je toho názoru, že podstatná je účelnost a návaznost na úkon trestního řízení, což prokázáno bylo. Soud nadto vychází z povinnosti advokáta zachovávat profesní etiku, tedy že by si nevyúčtoval úkon, který by se vůbec nekonal, či nebyl účtovatelným úkonem právní služby. Soud tak uvěřil, že se porada s klientem dne [datum] konala a přesáhla jednu hodinu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu. Žalobci za něj náleží 2 300 Kč + 300 Kč + náhrada za 21% DPH (546 Kč), celkem tedy 3 146 Kč. -) Cestovné dne [datum] a dne [datum] k úkonům trestního řízení u policejního orgánu ([ulice a číslo], [obec a číslo]) a u [název soudu] ([příjmení] [příjmení] 234, [obec a číslo]) ze sídla advokátní kanceláře ([ulice a číslo], [obec]). Cesty byly v roce 2019 učiněny motorovým vozidlem [anonymizováno], [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 6,9 l, palivem nafta, podle vyhlášky č. 333/2018 Sb., při ceně paliva 33,60 Kč a náhradě za použití vozidla 4,10 Kč/km. Soud zjistil vzdálenost na trase [obec] – [obec] – [obec] v prvním případě 128 km a ve druhém případě 125 km. Žalobce požadoval za každou cestu 240 km, což je téměř dvojnásobek. Současně však soud zjistil, že žalobce požadoval pouze náhradu za ujeté kilometry, nikoli též základní sazbu, která v roce 2019 činila 4,10 Kč km. Žalobci by za první cestu náleželo 821,55 Kč a za druhou cestu 802,29 + náhrada za 21% DPH. Jelikož této výše žalobcem požadované částky nedosahují, přiznal soud žalobci jím požadované částky 556 Kč a 984 Kč + náhradu za 21% DPH, celkem tedy 1 963,40 (1 540 + 323,40).

49. Soud nad rámec částek přiznaných na náklady původního žalobce v předmětném trestním řízení žalovanou shledal nárok žalobce oprávněným co do částky 5 009,40 Kč, které žalobci přiznal (výrok II.).

50. Soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 39 191,90 Kč (34 182,50 + 5 009,40), avšak až od [datum]. Je třeba dát za pravdu žalované, že žalobce jí v rámci předběžného projednání neposkytl součinnost a nepředložil doklady o tom, že mu v souvislosti s vynaloženými náklady na obhajobu vznikla škoda či že mu v této souvislosti vznikl dluh. Žalobce tak učinil až k výzvě soudu, a to ve vyjádření ze dne [datum]. Žalovaná byla s doplněním dokladů seznámena dne [datum], kdy jí toto vyjádření bylo soudem doručeno. Tento den je také třeba považovat za účinné uplatnění nároku, kdy žalobce doložil všechny chybějící podklady. Od tohoto dne počala žalované běžet nová šestiměsíční lhůtu k projednání tohoto nároku žalobce. K prodlení žalované s náhradou majetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet dne [datum], a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení ohledně přisouzené částky dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2003, sp.zn. 25 Cdo 2060/2001). Zákonný úrok z prodlení činil k tomuto dni 15 % (srov. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a odst. 3 a § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] v celkové výši 251 726,40 Kč, přičemž žalovaná reagovala stanoviskem ze dne [datum], tedy po uplynutí šestiměsíční lhůty, jímž konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, ale finanční odškodnění žalobci nepřiznala, stejně tak nepřiznala náhradu nákladů obhajoby pro nedoložení potřebných podkladů. Jelikož žalobce uplatnil v řízení dva nároky, jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a jednak nárok na odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 a vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení konečného poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy vztažené k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Do částečného zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby co do částky 18 440 Kč usnesením ze dne 28.7.2021, č.j. 17 C 42/2021-97, které nabylo právní moci dne [datum], byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty po zaokrouhlení částka 112 169 Kč (50 000 + 62 169). Jelikož ke zpětvzetí nedošlo pro dobrovolné plnění ze strany žalované, zavinil zastavení řízení žalobce a jde tak o dílčí procesní úspěch žalované v rozsahu 16,44 %. Poté byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 93 729 Kč (50 000 + 43 729), přičemž žalobce byl tarifně úspěšný v částce 39 192 Kč po zaokrouhlení, neboť částka 34 182,50 Kč byla žalovanou uznána a částku 5 009,40 Kč shledal soud po právu. Žalovaná byla tarifně úspěšná v částce 54 537 Kč po zaokrouhlení, neboť ohledně částky 4 537,50 Kč vzal žalobce žalobu částečně zpět nikoli však pro chování žalované a ohledně požadovaného odškodnění nemajetkové újmy byla žaloba zamítnuta pro žalovanou důvodně vznesenou námitku promlčení. V této fázi řízení byla procesně úspěšnější žalovaná v rozsahu 58,19 %. Celkově tak byla v řízení procesně úspěšná žalovaná v rozsahu 49,26 % (74,63 – 25,37), po zaokrouhlení v rozsahu 50 %. V tomto rozsahu tak má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci. Náklady žalované jsou představovány 8 režijními paušály po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), a to za písemná podání ze dne [datum] a [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky), účast a přípravu na jednání dne [datum] (trvající přes 2 hodiny) a [datum] a účast na jednání při kterém byl vyhlášen rozsudek dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky, za přípravu na jednání při kterém byl pouze vyhlášen rozsudek soud nepřiznal náhradu za přípravu na toto jednání, neboť se na tomto jednání od účastníků neočekává žádná procesní aktivita, na kterou by se měli připravovat), celkem ve výši 1 200 Kč ( (8*300) * 50 %, výrok IV.).

52. Výroky V. a VI. o nákladech státu jsou odůvodněny § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném řízení vznikly státu náklady řízení v podobě svědečného, které byly hrazeny z prostředků soudu. Tyto náklady státu za svědečné jsou účastníci povinni státu uhradit v poměru jejich úspěchu a neúspěchu v řízení, přičemž v tomto případě se dílčí úspěch druhého účastníka od poměru úspěchu úspěšnějšího účastníka neodečítá. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků činí 74,63 %: 25,37 % ve prospěch žalované. V tomto rozsahu jsou účastníci povinni hradit náklady státu s tím, že o výši náhrady a lhůtě k plnění bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku.

53. Lhůtu k plnění soud stanovil ohledně výroku II. podle v souladu s § 160 odst. 1, části věty první za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která v principu žalobce nijak nepoškozuje. Ohledně výroku o nákladech řízení (výrok IV.) soud postupoval v souladu s § 160 odst. 1, části věty první před středníkem o.s.ř. a stanovil obecnou třídenní pariční lhůtu, když nevyšly v řízení najevo žádné skutečnosti odůvodňující případně lhůtu delší.