17 C 437/2017-255

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 374 786 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení v části týkající se zaplacení částky 30 613 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 28.1.2014 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 344 173 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 174 673 Kč od 28.1.2014 do zaplacení a z částky 169 500 Kč od 21.1.2014 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 12. 2017 domáhal po žalované zaplacení částky 374 786 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že ve smyslu § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dne 7. 10. 2013 uzavřel s žalovanou smlouvu o dílo č. R16/2013, na základě které se zavázal pro žalovanou provést dílo, spočívající v dodání materiálu v souvislosti s provedením a rovněž samotné provedení venkovních prací kolem rodinného domu včetně zbudování terasy, a žalovaná se za toto zavázala žalobci zaplatit cenu ve výši 259 636,76 Kč včetně DPH, která byla dle dohody smluvních stran splatná ve lhůtě 14 dnů od předání díla. Dílo bylo žalobcem prováděno na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované parc. [číslo] v k.ú. [část obce] v [obec] a ve sjednaném rozsahu řádně provedené bylo předáno žalované v oboustranně dohodnutém termínu dne 13. 1. 2014. Nedílnou součástí smlouvy o dílo byly obchodní podmínky žalobce platné od 1. 1. 2013. Žalovaná na cenu díla provedla úhradu částky ve výši 176 682 Kč; žalobce zároveň v důsledku méněprací cenu díla ponížil o částku 4 887,50 Kč. Na sjednanou cenu díla tak zbývala k úhradě po zaokrouhlení částka ve výši 78 067 Kč. Žalovaná na tuto zbývající část ceny díla neuhradila ničeho.

2. Dále pak žalobce, jako zhotovitel, v rámci výkonu svého podnikání uzavřel dále se žalovanou, jako objednatelem, ve smyslu § 536 a násl. obchodního zákoníku dne 21. 10. 2013 smlouvu o dílo č. [spisová značka], na základě které se zavázal pro žalovanou provést dílo, spočívající v dodání materiálu, resp. realizaci instalatérských prací (podlahové topení, kotel, vedení ke kotli, rozvody k radiátorům, apod.), a žalovaná se za toto zavázala žalobci zaplatit cenu ve výši 195 500 Kč včetně DPH. Cena za dílo byla dle dohody smluvních stran splatná ve lhůtě 7 dnů od předání díla. Dílo bylo žalobcem opět prováděno na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované parc. [číslo] v k.ú. [část obce] v [obec] a ve sjednaném rozsahu řádně provedené bylo předáno žalované v oboustranně dohodnutém termínu dne 13. 1. 2014. Nedílnou součástí smlouvy o dílo byly opět obchodní podmínky. Žalovaná na cenu díla provedla úhradu částky 26 000 Kč, na sjednanou cenu díla tak zbývala k úhradě částka 169 500 Kč, na níž již žalovaná neuhradila ničeho.

3. Konečně pak žalobce, jako zhotovitel, v rámci výkonu svého podnikání uzavřel dále se žalovanou, jako objednatelem, ve smyslu § 536 a násl. obchodního zákoníku ještě dne 9. 11. 2013 smlouvu o dílo č. R613/2013, na základě které se zavázal pro žalovanou provést dílo spočívající ve výrobě a montáži kuchyňské linky, a žalovaná se za toto zavázala žalobci zaplatit cenu ve výši 247 250 Kč včetně DPH. Cena za dílo byla dle dohody smluvních stran splatná ve lhůtě 14 dnů od předání díla. Dílo bylo žalobcem také prováděno na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované parc. [číslo] v k.ú. [část obce] v [obec] a ve sjednaném rozsahu řádně provedené bylo předáno žalované v oboustranně dohodnutém termínu dne 13. 1. 2014. Nedílnou součástí této smlouvy byly i v tomto případě obchodní podmínky. Žalovaná na cenu díla provedla úhradu částky 100 000 Kč; žalobce současně v důsledku méně prací cenu díla ponížil o částku 20 031,49 Kč. Na sjednanou cenu díla tak zbývala k úhradě po zaokrouhlení částka 127 219 Kč, na kterou žalovaná neuhradila ničeho.

4. Žalobce přitom pro žalovanou prováděl postupně de facto výstavbu celého rodinného domu, který je nyní součástí pozemku parc. č.st. [číslo], k.ú. [část obce], přičemž žalovaná po celou dobu od předání jednotlivých děl doposud rodinný dům užívá. Účastníci takto uzavřeli tři platné smlouvy o dílo dle § 536 a násl. Zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, obsahující veškeré nezbytné náležitosti, žalobce pro žalovanou jednotlivá díla ve sjednaném rozsahu provedl a tato žalované současně v oboustranně dohodnutém termínu předal. Žalovaná však sjednanou cenu díla uhradila pouze zčásti.

5. V podání ze dne 17. 6. 2019 dále žalobce doplnil, že žalovaná nerozporuje uzavření jednotlivých smluv o dílo nebo předání děl. Pokud jde o stěžejní argument žalované, spočívající v tom, že na žalovanou cenu díla žalobci (údajně) vše uhradila, pak žalobce trvá na tom, že žalovaná nadále žalobci dluží žalované částky a pokud žalovaná tvrdí něco jiného, musí tato svá tvrzení relevantně prokázat. Pokud jde o další argument žalované, spočívající v tom, že o věci již bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, pak je skutečností, že mezi účastníky ohledně nároků na zaplacení ceny díla v souvislosti s pracemi na rodinném domě žalované probíhalo rozhodčí řízení. Původní rozhodnutí rozhodce bylo k odvolání žalované zrušeno„ odvolacím“ rozhodcem, který dospěl k závěru, že ohledně některých nároků (včetně žalovaných nároků) nemá pravomoc rozhodnout, tzn., jinými slovy - ve vztahu k těmto je založena pravomoc obecného soudu. Pokud se týče smlouvy č. [spisová značka], žalobce popírá, že byla zrušena dohodou účastníků, či od ní bylo ze strany žalované odstoupeno, případně byla (platně) zrušena jiným způsobem. I zde žalovaná na podporu svého tvrzení nepředložila jediný důkaz, ačkoli jí tíží důkazní břemeno. Pouze uvedla, že ke zrušení smlouvy (údajně) došlo ústně (přestože samotná smlouva byla uzavřena v písemné podobě, a tudíž i její změny by měly být provedeny v této formě). Mezi účastníky současně není sporu o tom, že předmětné instalatérské práce fakticky provedl pan [jméno] [příjmení], [IČO]. Žalobce ovšem v této souvislosti zdůrazňuje, že se jednalo o jeho subdodavatele, přičemž smluvní vztah mezi žalobcem a panem [jméno] [příjmení] kopíroval rozsahově práce dle nabídky, jak tato tvoří nedílnou součást smlouvy o dílo č. [spisová značka] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Obsah smluvního vztahu mezi žalobcem a panem [příjmení] není předmětem tohoto sporu. Platnost smlouvy o dílo č. [spisová značka] včetně jejího rozsahu či ceny za skutečně provedené dílo (provedení instalatérských prací žalovaná nerozporuje) nebyla zpochybněna. Žalovaná je tak povinna za provedené dílo žalobci uhradit sjednanou cenu, resp. její zbývající část, ve výši 169 500 Kč. Pokud žalovaná skutečně úhradu za provedené instalatérské práce učinila přímo k rukám pana [příjmení], jedná o pochybení na její straně, resp. taková skutečnost jí (bez dalšího) v žádném případě nemůže zbavovat povinnosti plnit k rukám žalobce. Dále doplnil, že žalovaná ve vztahu k němu učinila dne 18. 4. 2014 uznávací prohlášení, kdy v tomto prohlášení výslovně vůči žalobci co do důvodu a výše uznala dluh ve výši„ 855 971 Kč a příslušenství“ - za neuhrazenou cenu díla vyúčtovanou fakturami podrobněji popsanými v prohlášení. Žalobce uvádí, že jde o faktury, které žalované vystavoval v souvislosti s účtováním ceny díla za práce realizované v rámci dovýstavby jejího rodinného domu, tzn., (mj.) i v souvislosti se smlouvami o dílo, které jsou předmětem tohoto řízení. Ostatně jiný smluvní vztah ze smlouvy o dílo mezi účastníky neexistoval. Souvislost uznávacího prohlášení s neuhrazenou cenou díla (mj.) ze smluv, které jsou předmětem tohoto řízení, je zřejmá i z obsahu rozhodčího spisu, kdy jej žalobce také k důkazu předkládal. V předmětném prohlášení žalovaná přitom dokonce explicitně uvedla, že dluh ve výši 500 000 Kč žalobci uhradí do 12. 5. 2014. Takto se nestalo. I z tohoto projevu žalované, jakož i z faktického postupu žalované, je dle názoru žalobce zjevné, že tato se brání úhradě dluhu, který navíc sama uznala.

6. Ještě před zahájením jednání dne 7. 5. 2019 vzal žalobce žalobu v části týkající se zaplacení částky 30 613 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 28. 1. 2014 do zaplacení zpět, když ve vztahu k této částce provedl dne 25. 7. 2016, tedy ještě před podáním žaloby, jednostranný zápočet této částky na pohledávku, kterou zaplatila žalovaná v rámci exekuce vedené [exekutorský úřad] [anonymizováno] [obec] – městě pod sp.zn. [spisová značka], přičemž tuto částku započetl žalobce na svoji pohledávku ze smlouvy č. R16/2013 a z této tak nadále požadoval částku 47 454 Kč, žalovaná však až po zahájení tohoto řízení vůbec potvrdila, že tento jednostranný zápočet převzala. S ohledem na tuto skutečnost proto soud výrokem I. rozsudku řízení v této části zastavil ve smyslu § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), přičemž souhlasu žalované s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, když k tomuto došlo ještě před zahájením prvního jednání ve věci. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 344 173 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 174 673 Kč od 28. 1. 2014 do zaplacení a z částky 169 500 Kč od 21. 1. 2014 do zaplacení.

7. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí v celém rozsahu. V podání došlém soudu dne 18. 6. 2018 poukázala na to, že žalobce od počátku vytváří mezi účastníky zmatky, ve věci již bylo rozhodnuto rozhodcem, žalovaná uhradila vše, co od počátku sporu mezi účastníky uznávala, že dluží a má za to, že vůči žalobci již žádný dluh nemá. U jednání dne 7. 5. 2019 dále doplnila, že pokud jde o objednávku č. R17/2013, tuto skutečně nejprve učinila vůči žalobci, na objednávce je její podpis, zaplatila zálohu ve výši 26 000 Kč, ovšem poté dostala příznivější nabídku od [podnikající fyzická osoba] [příjmení] [anonymizována dvě slova], který ji provedl veškeré instalatérské práce, které byly předmětem původní objednávky, vyúčtoval jí cenu provedených prací fakturou ze dne 24. 2. 2014 a tuto mu i zaplatila. Žalobci sdělila ústně, že se na provedení prací nově dohodla s p. [příjmení], žalobce s tímto souhlasil s podmínkou, aby tyto práce navazovaly na jeho práce. Zaplacenou částku 26 000 Kč žalobce žalované nevrátil. Dále namítla, že objednávku č. R16/ 2013 shledává spornou, neboť za tuto již žalobci zaplatila v plné výši, dle posledního odečtu, výpočtu a chybného odpočtu se s žalobcem dostali dne 7. 5. 2019 na částku 47 454 Kč a dle jejích výpočtů zaplatila žalobci dle dodacího listu č. 003/ 2014 částku 20 000 Kč dne 11. 10. 2013 na běžný účet č. [bankovní účet], a dále v hotovosti částku 50 000 Kč. Dalších 24 000 Kč za štěrk pak hradila v hotovosti, o čemž soudu předložila doklad, a není možné, aby na svém pozemku měla štěrk za téměř 50 000 Kč. Pokud jde o objednávku č. R 613/2013, týkající se kuchyňské linky, rovněž tuto považuje za spornou, žalobce původně navrhoval doplňky, které si žalovaná nemohla dovolit, proto jej žádala o úpravu návrhu, pokud by byl veden stavební deník, změny by byly zcela jistě zaznamenány. Na tuto objednávku složila dne 26. 11. 2013 zálohu ve výši 100 000 Kč, dále dne 25. 11. 2013 uhradila na fakturu č. 080/ 2013 částku 6 856 Kč, montáž kuchyňské linky účtovaná R 614/2013 byla uhrazena dne 3. 11. 2013 částkou 11 000 Kč a dne 5. 11. 2013 hotovostí ve výši 50 000, linka však nekoresponduje s návrhem a u spotřebičů nejsou specifikovány ceny, navíc je započtena i pračka, kterou si žalovaná pořizovala sama.

8. V podáních došlých soudu dne 25. 5. 2020 a dne 27. 11. 2020 pak žalovaná vznesla vůči žalobou uplatněným nárokům žalobce námitku promlčení, když podle ní je uznávací prohlášení ze dne 18. 4. 2014 zcela neplatné z důvodu nepravdivých a neurčitých částek uvedených v uznávacím prohlášení, přitom součet faktur, které žalobce požaduje zaplatit, vykazují jiný součet. Upozornila na to, že žalobce jí nejprve zaslal v březnu 2014 evidenci vystavených faktur v celkové částce 828 733 Kč, k níž se vázala příloha – sestavení pohledávek v hodnotě 858 966 Kč, následovala připravené uznávací prohlášení na částku 855 971 Kč, ale skutečný součet faktur dle uznání je 928 637 Kč. Navíc žaloba nebyla podána ve lhůtě 30 dnů od vydání rozhodčího nálezu [titul] [jméno] [příjmení], a tedy odpadly i účinky jejího případného zachování.

9. Po provedeném řízení a dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Listinou označenou jako Smlouva o dílo ze dne 26. 8. 2013 včetně příloh je prokázáno, že tato byla uzavřena dne 26. 8. 2013 mezi žalovanou jako objednatelem a žalobcem jako zhotovitelem, v listině je uvedeno, že se uzavírá podle ust. § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v čl. 1 je dále uvedeno, že zhotovitel se zavazuje k provedení díla – stavby, dodání a montáže vnitřních stěn, dodávky a provedení elektro instalace a zařízení o rozsahu a obsahu prvků dle cenové nabídky – přílohy č. 1 tj. OSB desek, parozábran obvodových příček, tepelné a zvukové izolace, konstrukce sádrokartonových příček, stropu a střechy, elektroinstalační práce a provedení anhydritové podlahy. V čl. 2 bod 11 smlouvy bylo dohodnuto, že vyvstane-li potřeba rozšířit dílo o další prvky, části, neuvedené v příloze č. 1, sjednají strany nový rozsah díla písemným dodatkem k této smlouvě. Namísto písemného dodatku postačí vzájemně, podpisem obou, stran odsouhlasený zápis ve stavebním deníku.

10. Objednávkou č. R16/2013 ze dne 7. 10. 2013, cenovými nabídkami č. CNEXT 131-13/25092013 A a CNTER 131-13/25092013 C ze dne 30. 9. 2013, fakturou č. 088/ 2013 vydanou žalobcem dne 8. 12. 2013 a č. 018/ 2014 vydanou žalobcem dne 6. 3. 2014, dodacím listem D003/2014 bez uvedení data, je v řízení zjištěno, že žalovaná u žalobce objednala stavební práce dle cenových nabídek č. CNEXT 131-13/25092013 A (odkopání základu, zpětný zásyp s hutněním, odškrab zeminy, půjčovna bednění, izolace základu RD, lapač střešních splavenin, drenážní rozvod, vsakovací šachta, včetně její komplementace, napojovací hrdlo na dešťovou kanalizaci, systém dešťové kanalizace – práce i materiál, vysypání štěrkem a usazení obrubníku pro stání pro vozidla, polosuchý beton, pokládka zámkové dlažby na chodník betonový základ pro plot) a CNTER 131-13/25092013 C ze dne 30. 9. 2013 (betonová podesta u vstupu do domu, betonová terasa, terasový systém EPS, PVC terasový ukončovací profil s okapničkou, PVC rohový segment, spojovací krytka, PVC distanční profil, terasové koncovky UNIVEX, difúzní a separační rohož, dvoukomponentní hydroizolační stěrka, vyrovnávací stěrka, konstrukční lepidlo, spárovací hmota, těsnící šňůra, tmel, dlažba pro trasu, dlažba pro podestu, schodová profil nerez, pokládka dlažby včetně spárování) za celkovou cenu ve výši 235 510 Kč bez DPH, včetně přepravy a montáže; místem doručení a montáže byla parc. [číslo] [obec] – [část obce]; splatnost ceny byla dohodnuta tak, že objednatel uhradí zálohu ve výši 50 000 Kč do 5 dnů od podpisu objednávky, další zálohu ve výši 100 000 Kč do 30. 10. 2013, další zálohu ve výši 50 Kč do 20. 11. 2013 a doplatek ve výši 35 510 Kč do 14 dnů od předání díla; předmětná objednávka odkazuje na obchodní podmínky žalobce na [webové stránky] [webová adresa], s tím že tyto jsou nedílnou součástí objednávky i následné smlouvy vzniklé ve smyslu bodu 3. nebo 4 obchodních podmínek. Fakturami č. 088/ 2013 ze dne 8. 12. 2013 a č. 018/ 2014 ze dne 6. 3. 2014, je dále prokázáno, že žalobce vyúčtoval vůči žalované částky 142 579 Kč včetně DPH za provedení exteriérových stavebních prací – venkovní terasa, vstupní podesta, betonářské práce, plot, obrubníky s tím, že splatnost faktury byla stanovena na 10. 12. 2013 a žalovaná svým podpisem stvrdila, že předmětnou fakturu převzala; dále pak žalobce vyúčtoval vůči žalované částku 88 852 Kč včetně DPH za provedené práce dle dodacího listu č. D003/2014 s tím, že splatnost faktury byla stanovena na 11. 3. 2014; dodacím listem D003/2014 bez uvedení data, avšak s podpisem žalované, je pak v řízení prokázáno, že žalovaná blíže neurčeného dne převzala materiál a práce na terase, podestě a exteriéru v celkové hodnotě 77 263,06 Kč.

11. Objednávkou č. R17/2013 ze dne 21. 10. 2013, fakturou č. 009/ 2014 vydanou žalobcem dne 13. 1. 2014, je v řízení dále zjištěno, že žalovaná u žalobce dne 21. 10. 2013 objednala instalatérské práce dle přílohy, která měla být součástí předmětné objednávky za celkovou cenu ve výši 170 000 Kč bez DPH, včetně přepravy a montáže; místem doručení a montáže byla parc. [číslo] [obec] – [část obce]; splatnost ceny byla dohodnuta tak, že objednatel uhradí zálohu ve výši 120 000 Kč bez uvedení doby splatnosti a doplatek ve výši 50 000 Kč do 7 dnů od předání díla; předmětná objednávka odkazuje na obchodní podmínky žalobce na www. [webová adresa], s tím že tyto jsou nedílnou součástí objednávky i následné smlouvy vzniklé ve smyslu bodu 3. nebo 4 obchodních podmínek. Cenovou nabídkou ze dne 2. 10. 2013, jakož i výpovědí svědka [jméno] [příjmení] je pak v řízení prokázáno, že tuto vypracoval pro žalovanou [podnikající fyzická osoba] [příjmení] [jméno] [příjmení], na dodání WC Geberit, podlahového topení, měděného potrubí k rozdělovači, otopných těles, H-bloku včetně ventilů k sušákům a k otopným tělesům, odpadů HT 30-110, montáže otopných těles, měděného potrubí press pro topení, protizámrazového ventilu, plynovodu komplet v plastu, kotle Immergass 45 L nerez, odtahu pro kondenzační kotel, revize plynu, uvedení kotle do provozu, dodání pokojového termostatu Immergass, venkovního čidla, montáže kotle, vše včetně cestovného, aniž by v ní byly uvedeny jakékoliv ceny materiálu a prací. Fakturou č. 009/ 2014 ze dne 13. 1. 2014 je pak prokázáno, že žalobce vyúčtoval vůči žalované částku 51 635 Kč včetně DPH za dodání kotle Immergas 45 l nerez s tím, že splatnost faktury byla stanovena na 20. 1. 2014. Ve vztahu k této objednávce byl v řízení slyšen dále svědek [jméno] [příjmení], který potvrdil, že podniká v oboru instalatérských a topenářských prací, před nějakou dobou jej kontaktoval žalobce s tím, že pro žalovanou staví rodinný dům a potřeboval by na stavbě provést instalatérské a topenářské práce, když sám na tyto činnosti neměl živnostenské oprávnění, práce přitom dělal přímo pro žalovanou, která na stavbu docházela na tyto s ní konzultoval, nevzpomíná si, že by za nějaké práce na této stavbě něco fakturoval přímo žalobci, žalobce mu za tuto zakázku ani ničeho neplatil, resp. pokud je na faktuře fakturován pouze doplatek za plynový kotel Immergas 45l v ceně 14 835 Kč, pak žalobce mu zaplatil částku 30 000 Kč.

12. Objednávkou č. R613/2013 ze dne 9. 11. 2013, cenovou nabídkou č. CNKUCH131-13/0901 2013 ze dne 9. 11. 2013, fakturou č. 010/ 2014 vydanou žalobcem dne 21. 1. 2014, je v řízení zjištěno, že žalovaná u žalobce objednala výrobu a montáž kuchyňské linky dle cenové nabídky č. CNKUCH131-13/0901 2013 (kompletní kuchyňská linka dle grafického návrhu se specifikací korpusu, dvířek, pracovní desky, šuplíkových pojezdů a pantů, led osvětlení, obkladu za kuchyňskou linkou, včetně prací, dále granitový dřez, vodovodní baterie, a spotřebičů zn. Whirpool – blíže nespecifikované elektrické vestavné trouby, vestavné mikrovlnné trouby, vestavné myčky, vestavné plynové desky, pračky a výsuvné digestoře) za celkovou cenu ve výši 215 000 Kč bez DPH, včetně přepravy a montáže; místem doručení a montáže byla parc. [číslo] [obec] – [část obce]; splatnost ceny byla dohodnuta tak, že objednatel uhradí zálohu ve výši 100 000 Kč bez uvedení data splatnosti a doplatek ve výši 147 250 Kč do 14 dnů od předání díla; předmětná objednávka odkazuje na obchodní podmínky žalobce na [webová adresa] [webová adresa], s tím že tyto jsou nedílnou součástí objednávky i následné smlouvy vzniklé ve smyslu bodu 3. nebo 4 obchodních podmínek. Fakturou č.010/ 2014 ze dne 21. 1. 2014 je dále prokázáno, že žalobce vyúčtoval vůči žalované částku 127 219 Kč včetně DPH za výrobu, dodávku a montáž kuchyňské linky vč. spotřebičů dle objednávky č. R613/2013 s tím, že zohlednil ménědodávky v podobě dřevěné police v ceně 4 600 Kč, dohodnuté změny tvaru kuchyňských dvířek v ceně 4 370 Kč, pračky v ceně 10 911,99 Kč a krytek led osvětlení v ceně 149,50 Kč, a současně zohlednil zaplacenou zálohu ve výši 100 000 Kč, přitom splatnost faktury byla stanovena na 4. 2. 2014.

13. Obchodními podmínkami žalobce platnými ode dne 1. 1. 2013 je pak v řízení zjištěno, že dle bodů 1., 2., 3. a 4. měla být smlouva mezi dodavatelem a zákazníkem (objednatelem) uzavřena tím, že pokud objednatel vystaví objednávku, zašle dodavatel do 5 dnů zprávu o jejím přijetí, následně objednatel zaplatí na bankovní účet dodavatele uvedený objednávce zálohu za objednané zboží dle data splatnosti a v takovém případě při využití služeb dodavatele i k přepravě zboží, jeho montáži a zkoušce, platí, že mezi objednatelem a dodavatelem je uzavřena platná a účinná smlouva o dílo podle zákona č. 513/1991 Sb., kdy předmětem smlouvy je dodání zboží uvedeného v objednávce za dohodnutou celkovou cenu uvedenou v objednávce a za ostatních smluvních podmínek, jak jsou uvedeny v objednávce a těchto obchodních podmínkách. Obchodní podmínky neobsahují ujednání, že ke včasnému oznámení vad díla stačí, oznámí-li objednatel vady díla zhotoviteli v záruční době.

14. Příjmovými pokladními doklady ze dne 5. 11. 2013 a ze dne 13. 1. 2014 je v řízení prokázáno, že jednak žalobce dne 5. 11. 2013 stvrdil, že od žalované převzal částku 100 000 Kč jako zálohu objednávky (z toho 24 000 Kč na štěrk, 50 000 Kč na R16 a 26 000 Kč na R17), dále dne 13. 1. 2014 stvrdil, že od žalované převzal částku ve výši 60 000 Kč na částečnou úhradu faktury č. 088/ 2013.

15. Rozhodčím spisem vedeným rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení] pod sp.zn. S 01/16, zejména pak rozhodčím nálezem sp. zn. [spisová značka] ze dne 7. 8. 2015, vydaným rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení], je dále prokázáno, že tímto rozhodčím nálezem byla žalovaná zavázána vůči žalobci k úhradě celkové částky ve výši 634 674,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení; pravomoc k rozhodnutí rozhodce tento dovozoval z rozhodčí smlouvy ze dne 26. 8. 2013, v níž se žalobce s žalovanou dohodli, že veškeré majetkové spory, které by v budoucnu vznikly ze smlouvy o dílo č. 006/ 2013 nebo v souvislosti s ní, budou rozhodovány v rozhodčím řízení; rozhodce dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 26. 8. 2013 písemnou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební práce na domě žalované v [obec] [část obce]; ke smlouvě byla následně uzavírána řada dodatků, kterými se předmět smlouvy rozšiřoval o další práce dle požadavků žalované; mimo jiné šlo o práce dle objednávek č. R613/2013, R16/2013 a R 17/2013); žalobce prokázal uzavření smlouvy o dílo, dále že dílo provedl a žalované předal. Rozhodčím nálezem vydaným následně rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení] dne 13. 6. 2016 pod sp.zn. [spisová značka], na základě odvolání žalované, je dále prokázáno, že tento rozhodce přezkoumal rozhodčí nález sp. zn. [spisová značka] ze dne 7. 8. 2015 a ve vztahu k nárokům žalobce mimo jiné z objednávek č. R613/2013, R16/2013 a R 17/2013 vyslovil nedostatek pravomoci k rozhodnutí a příslušnou část přezkoumávaného rozhodčího nálezu sp. zn. [spisová značka] ze dne 7. 8. 2015 zrušil. Dle obsahu rozhodčího spisu je dále v řízení prokázáno, že rozhodčí nález ze dne 13. 6. 2016 pod sp.zn. [spisová značka] byl doručen právní zástupkyni žalobce dne 23. 6. 2016.

16. Listinou označenou jako Prohlášení o jednostranného zápočtu ze dne 25. 7. 2016 je pak dále prokázáno, že žalobce započetl vůči žalované svou pohledávku dle objednávky č. 621/ 2013 (faktura č. 087/ 2013) ve výši 25 829 Kč co do částky 16 053 Kč vůči pohledávce žalované vůči žalobci vyplývající z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení] dne 13. 6. 2016, sp. zn. [spisová značka], kdy k úhradě na fakturu č. 087/ 2013 zůstalo 9 776 Kč, a dále pohledávku dle objednávky č. R16/2013 (faktura č. 088/ 2013) ve výši 82 579 Kč co do částky 30 613 Kč vůči pohledávce žalované vůči žalobci jako částky uhrazené v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka] u [exekutorský úřad] [anonymizováno] [obec], kdy k úhradě na fakturu č. 088/ 2013 zůstala částka 51 966 Kč.

17. Listinou označenou jako„ Uznávací prohlášení“ ze dne 18. 4. 2014 bylo dále zjištěno, že žalovaná prohlásila, že„ uznává“, že věřiteli – žalobci dluží částku ve výši 855 971 Kč s příslušenstvím za neuhrazenou cenu díla, účtovanou fakturami č. 87/2012 ze dne 8. 12. 2013, 88/ 2013 ze dne 8. 12. 2013, 7/ 2014 ze dne 10. 1. 2014, 3/ 2014 ze dne 13. 1. 2014, 5/ 2014 ze dne 13. 1. 2014, 6/ 2014 ze dne 13. 1. 2014, 8/ 2014 ze dne 13. 1. 2014, 9/ 2014 ze dne 13. 1. 2014, 10/ 2014 ze dne 21. 1. 2014, 11/ 2014 ze dne 21. 1. 2014, 18/ 2014 ze dne 6. 3. 2014, 19/ 2014 ze dne 6. 3. 2014 a 20/ 2014 ze dne 6. 3. 2014, a to co důvodu a výše. Ručně je v uznávací prohlášení dopsáno, že částku 500 000 Kč žalovaná uhradí do 12. 5. 2014 a o zůstatku se bude dále jednat. Pod podpisem žalované je rukou psaná poznámka, že k výše uvedené částce dodá konkrétní připomínky do 23. 4. 2014. Svědkyně vyslýchané v rámci rozhodčího řízení potvrdily, že žalovaná uznávací prohlášení podepsala, přestože rozporovala dlužnou částku ve výši 855 971 Kč, avšak bez konkrétních důvodů.

18. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 7. 2019, č.j. 20 C 395/2017-94, ve spojení s rozsudkem ze dne Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2020, č.j. 15 Co 62/2020-173, jakož i usnesením Nejvyššího soudu v Brně ze dne 21. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 2341/2021-230, je dále v řízení prokázáno, že u zdejšího soudu bylo pod sp.zn. 20 C 395/2017 vedené řízení mezi týmiž účastníky, v němž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 177 066 Kč s příslušenstvím s tím, že jde o podobný nárok, jako v tomto řízení, tedy nárok vyplývající s jednotlivých smluv o dílo v souvislosti se stavbou rodinného domu žalované, avšak z jiných faktur, kdy provedené práce byly sjednány ve smlouvách o dílo č. 610/ 2013 ze dne 7. 10. 2013, č. 612/ 2013 ze dne 21. 10. 2013 a č. 621/ 2013 ze dne 21. 10. 2013. Po provedeném řízení a dokazování soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 7. 2019 nejprve řízení o zaplacení částky 16 053 Kč s příslušenstvím zastavil pro částečné zpětvzetí ze strany žalobce, výrokem II. zavázal žalovanou k úhradě částky 142 501 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, výrokem III. zamítl žalobu v části týkající se zaplacení částky 18 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky, výrokem IV. pak žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 24 542 Kč a výrokem V. jí zavázal k úhradě soudního poplatku ve výš 7 083 Kč. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud zhodnotil, že je dána jeho pravomoc k projednání žalobou uplatněných nároků, když v odvolacím řízení rozhodce zrušil výrok III. rozhodčího nálezu sp. zn. [spisová značka] ze dne 7. 8. 2015 (tj. povinnost žalované zaplatit žalobci částku 634 674,85 Kč s úrokem z prodlení vyplývající mimo jiné z objednávek č. 610/ 2013, 612/ 2013, 621/ 2013) a vyslovil, že není dána pravomoc rozhodce, dále pak vyslovil, že mezi stranami byly uzavřeny tři smlouvy o dílo, které je nutno posoudit ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, když podřízenost obchodnímu zákoníku nelze sjednat v obchodních podmínkách a navíc v konkrétním případě by takové ujednání směřovalo ke zhoršení právního postavení objednatele jako spotřebitele, neboť obchodní podmínky žalobce neobsahují ujednání, že ke včasnému oznámení vad díla stačí, oznámí-li objednatel vady díla zhotoviteli v záruční době; dohodu o volbě obchodního práva tak shledal neplatnou. Ve vztahu k uznání dluhu ze strany žalované vůči žalobci v částce 855 971 Kč s příslušenstvím za neuhrazenou cenu díla, účtovanou fakturami č. 87/2012 ze dne 8. 12. 2013, 88/ 2013, 7/ 2014, 3/ 2014, 5/ 2014, 6/ 2014, 8/ 2014, 9/ 2014, 10/ 2014, 11/ 2014, 18/ 2014, 19/ 2014 a 20/ 2014, soud konstatoval, že toto uznání je platným právním jednáním. Odvolací soud pak svým rozsudkem ze dne 29. 9. 2020 rozsudek okresního soudu ve výroku II. Změnil tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 142 501 Kč s příslušenstvím, zamítl a současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů řízení částku 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že v doplnění odvolání žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že uznávací prohlášení ze dne 18. 4. 2014 je zcela neplatné z důvodu nepravdivých a neurčitých částek, když správný součet částek vyúčtovaných fakturami uvedenými v uznávacím prohlášení činí celkem 928 637 Kč Odvolací soud předně souhlasil se závěrem soudu okresního o tom, že projednání nároků žalobce uplatněných v daném řízení na doplatek ceny díla nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu ust. § 159a odst. 4 o.s.ř. v podobě existence rozhodčího nálezu rozhodce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 6. 2016, sp. zn. [spisová značka], neboť, jak se podává z výroku i z odůvodnění tohoto rozhodčího nálezu, rozhodčím nálezem nebylo věcně rozhodnuto o nárocích žalobce mimo jiné z objednávek č. 610/ 2013 ze dne 7. 10. 2013, č. 612/ 2013 ze dne 21. 10. 2013 a č. 621/ 2013 ze dne 3. 12. 2013, protože rozhodce vyslovil nedostatek své pravomoci k rozhodnutí o těchto nárocích. Za správný považoval odvolací soud také závěr okresního soudu, že žalobce učinil předmětem řízení nároky zhotovitele na doplatek ceny díla ze tří samostatných smluv o úpravě věci ve smyslu ust. § 652 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného v době vzniku závazkových vztahů, a to s ohledem na přechodná ustanovení zakotvená v ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dále vyslovil, že okresní soud nepochybil ani v názoru, že dohoda stran, a to žalobce jakožto podnikající fyzické osoby a žalované jako nepodnikatelky o tom, že se jejich vztah ve smyslu ust. § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, řídí obchodněprávní úpravou, je neplatná, neboť míří ke zhoršení postavení účastníka smlouvy, jenž není podnikatelem a v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 13. 4. 2016 ve věci sp. zn. 31 Cdo 3732/2012) a judikaturu navazující (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2019 ve věci sp. zn. 32 Cdo 3322/2017), kdy za zhoršení postavení nepodnikatele v případě smlouvy o dílo se považuje absence ujednání smluvních stran, že ke včasnému oznámení vad díla postačí, oznámí-li objednatel vady díla zhotoviteli v záruční době. Pokud jde o žalovanou v odvolacím řízení vznesenou námitku promlčení, tuto považoval v systému neúplné apelace odvolacího řízení za přípustnou, neboť skutkové okolnosti, na základě kterých byla založena (obsah smluvního ujednání stran, splatnost nároku žalobce), i na kterých spočívala procesní obrana žalobce proti vznesené námitce promlčení (uznání nároku žalovanou a průběh rozhodčího řízení o totožných nárocích), byly tvrzeny a zjištěny již v řízení před okresním soudem, přičemž dospěl k závěru, že uplatnil-li žalobce nárok na doplatky ceny díla, splatné ve dnech 20. 1. 2014 a 27. 1. 2014, pak ode dne následujícího, tj. ode dne 21. 1. 2014 a 28. 1. 2014 mohl žalobce vykonat právo, tj. uplatnit nárok na úhradu dlužné částky u soudu. Od tohoto dne tedy počala běžet tříletá promlčecí doba, která by v případě, že by nedošlo k jejímu přetržení dle ust. § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v důsledku uznání nároku či stavení uplatněním práva u soudu či jiného příslušného orgánu a řádného pokračování v tomto řízení (§ 112 tohoto zákona), uplynula dne 20. 1. 2017 a 27. 1. 2017; pokud se žalobce námitce promlčení bránil tak, že žalovaná nároky uplatněné žalobou, mimo další nároky žalobce uznala v písemném prohlášení ze dne 18. 4. 2016 a navíc uplatnil své právo proti žalované rozhodčí žalobou podanou v promlčecí době dne 14. 8. 2015, pak dané uznávací prohlášení odvolací soud vyhodnotil jako zcela neurčité ve smyslu ust. § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a tedy absolutně neplatné, když ač dle žalobce měl součet účtovaných částek v uznávacím prohlášení uvedených faktur činit částku 855 971 Kč, žalovaná souhlasila a projevila ochotu dluh uhradit pouze co do částky 500 000 Kč, jak plyne formulace, že„ částku 500 000 Kč uhradí do 12. 5. 2014 a o zůstatku dluhu budou (účastníci) dále jednat“, a to aniž by však současně bylo určeno, o dluh ze kterých z tam uvedených faktur se jedná. Neurčitost tohoto uznání je dále zdůrazněna i tím, že se nejednalo o vyúčtování z jediného závazkového vztahu účastníků, ale z různých, účastníky postupně uzavíraných smluv o dílo. To, že žalovaná neformulovala námitky proti rozdílu účtované částky 855 971 Kč a uznané částky 500 000 Kč, a to ani dodatečně, nemohla odstranit neurčitost tohoto uznávacího prohlášení, když nadto je nutno zdůraznit, že v podmínkách právní úpravy platné do 31. 12. 2013 byla následná konvalidace právních úkonů jednoznačně vyloučena. Takovéto uznávací prohlášení nemohlo mít za následek přetržení promlčecí doby běžící od 21. 1. 2014, resp. 28. 1. 2014, a nemohlo ani založit běh nové desetileté promlčecí doby uvedené v ust. § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobce uplatnil vůči žalované nároky ze smluv o dílo v celkové výši 855 971 Kč s úrokovým příslušenstvím rozhodčí žalobou podanou u tohoto rozhodce dne 14. 8. 2014, rozhodce [titul] [jméno] [příjmení] ve věci sice rozhodl rozhodčím nálezem ze dne 7. 8. 2015, sp. zn. [spisová značka], tak, že co do částek 1 817 Kč, 46 682 Kč a 14 663,15 Kč, vždy s úrokem z prodlení, bylo řízení ve výroku I. zastaveno; co do částky 217 681 Kč s úrokem z prodlení byl návrh na vydání rozhodčího nálezu výrokem II. zamítnut; a ve výroku III. bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 634 674,85 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých částek, avšak tento rozhodčí nález pak k odvolání žalované přezkoumal rozhodce II. stupně [titul] [jméno] [příjmení], který v rozhodčím nálezu ze dne 13. 6. 2016, sp. zn. [spisová značka], zrušil rozhodčí nález [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 8. 2015, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 218 511 Kč s úrokovým příslušenstvím a vyslovil nedostatek pravomoci k rozhodnutí v části týkající se nároků žalobce mimo jiné z potvrzených objednávek č. 610/ 2013, 612/ 2013 a 621/ 2013. Uplatnění nároku rozhodčí žalobou přitom vyvolá účinky stavení promlčecí doby uvedené v ust. § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, i v případě, že rozhodce rozhodne, že není dána jeho pravomoc; tyto účinky pro následné uplatnění nároku u soudu však ve smyslu ust. § 16 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, zůstávají zachovány pouze tehdy, pokud strana sporu podá u soudu žalobu do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí rozhodce o nedostatku jeho pravomoci, v opačném případě nemá podání rozhodčí žaloby na běh promlčecí doby žádný vliv a tato skončí po uplynutí zákonné délky od okamžiku, kdy počala běžet poprvé. Pokud rozhodce [titul] [jméno] [příjmení] vyslovil nedostatek své pravomoci rozhodnout o nároku žalobce ze smluv o dílo založených objednávkami žalované č. 610/ 2013, 612/ 2013 a 621/ 2013 v rozhodčí nálezu ze dne 13. 6. 2016, který byl dle obsahu spisu tohoto rozhodce právní zástupkyni žalobce doručen dne 23. 6. 2016, mohly účinky rozhodčí žaloby podané u rozhodce v I. stupni [titul] [jméno] [příjmení] dne 14. 8. 2015 zůstat zachovány jen tehdy, podal-li by žalobce u soudu žalobu ve lhůtě 30 dnů od 23. 6. 2016, která skončila v pondělí dne 25. 7. 2016. Protože žalobce podal žalobu v dané věci u soudu až dne 22. 12. 2017, účinky stavení promlčecí doby vyvolané rozhodčí žalobou odpadly a zákonná tříletá promlčecí doba uvedená v ust. § 101 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, která počala běžet dne 21. 1. 2014 a 28. 1. 2014, uplynula dne 20. 1. 2017, resp. 27. 1. 2017. Byla-li žaloba v této věci podána u soudu až dne 22. 12. 2017, stalo se tak zjevně po uplynutí promlčecí doby. Dovolací soud pak usnesením ze dne 21. 4. 2022 žalobcem podané dovolání odmítl, když vyslovil, že nesprávná, popř. neúplná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem (skutkový stav věci je v dovolacím řízení nezpochybnitelný) a ani hodnocení důkazů opírající se o zásadu zakotvenou v § 132 o.s.ř. nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. K dohodě účastníků o tom, že jejich závazkové vztahy ze smluv o dílo podléhají úpravě obchodního zákoníku, pak dospěl k závěru, že bez ohledu na to, o jaká práva a povinnosti v konkrétním případě jde (předmět sporu), je závěr odvolacího soudu o neplatnosti dohody podřizující právní vztahy účastníků ze smluv o dílo (úpravě věci) obchodnímu zákoníku v plné shodě s judikaturou dovolacího soudu. K dovolání se promlčení práva uplatněného žalobou v odvolacím řízení pak konstatoval, že v projednávané věci žalovaná sice namítla promlčení v průběhu odvolacího řízení, ale skutkové okolnosti, na kterých byla námitka založena (obsah smluvních ujednání, splatnost doplatků, uznávací prohlášení, průběh rozhodčího řízení o totožných nárocích žalobce) byly zjištěny v řízení před soudem prvního stupně. Jestliže odvolací soud promlčené právo žalobci nepřiznal, rozhodl v souladu judikaturou dovolacího soudu.

19. Soud dále provedl v řízení i účastnický výslech žalobce a žalované, nicméně jejich výpovědi byly zcela ve shodě s jejich skutkovými tvrzeními a nic podstatného pro skutkový závěr, ani pro právní posouzení dané věci z jejich výpovědí nevzešlo, zejména pak s ohledem na to, že žalovaná v průběhu řízení uplatnila námitku promlčení nároků žalobce.

20. Všechny zmíněné provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že pokud tyto jsou v podstatě ve shodě a navzájem se doplňují a podporují, přičemž s ohledem na žalovanou uplatněnou námitku promlčení nároků žalobce jsou skutková zjištění učiněná z takto provedených důkaz naprosto dostačující pro právní posouzení dané věci. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani žádný z účastníků nevznesl námitky, soud následně všechny tyto důkazy vyhodnotil jako věrohodné a pravdivé, a potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

21. Na základě těchto zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že mezi žalobcem s žalovanou byly uzavřeny celkem tři dohody o provedení prací a dodání materiálů na stavbu jejího rodinného domu, a to objednávkou č. R16/2013 ze dne 7. 10. 2013, č. R17/2013 ze dne 21. 10. 2013 a č. R613/2013 ze dne 9. 11. 2013. Ve vztahu k objednávkám č. R16/2013 a R613/2013 pak v řízení nebylo sporu o tom, že žalobce osobně práce skutečně provedl a materiál dodal, následně provedl vyúčtování fakturami č. 088/ 2013 vydanou žalobcem dne 8. 12. 2013, splatnou dne 10. 12. 2013, a č. 018/ 2014 vydanou žalobcem dne 6. 3. 2014, splatnou dne 6. 3. 2014 (ve vztahu k objednávce č. R16/2013) a č. 010/ 2014 vydanou žalobcem dne 21. 1. 2014 (ve vztahu k objednávce č. R613/2013), splatnou dne 4. 2. 2014. Pokud jde o objednávku č. R17/2013 ze dne 21. 10. 2013 na instalatérské práce, tyto ve skutečnosti pro žalovanou prováděl [jméno] [příjmení], kterému žalovaná na základě jím vystavené faktury práce a materiál rovněž řádně uhradila, byť [jméno] [příjmení] byl původně osloven k těmto pracím žalobcem, tomuto za provedené práce a dodaný materiál nikdy ničeho nevyúčtoval, žalobce mu pouze uhradil částku 30 000 Kč, které obdržel původně jako zálohu od žalované na koupi plynového kotle; žalobce však přesto tyto práce a materiál v podobě dodání plynového kotle naúčtoval žalované fakturou č. 009/ 2014 se splatností dne 20. 1. 2014; všechny objednávky přitom odkazovaly na obchodní podmínky žalobce na [webová adresa] [webová adresa], s tím že tyto měly být jejich nedílnou součástí, stejně jako i součástí následně vzniklých smluv. Žalobce pak svoje nároky vůči žalované dle výše uvedených objednávek a vyúčtování uplatnil v rámci rozhodčího řízení žalobou podanou dne 14. 8. 2015, toto bylo v rámci odvolání přezkoumáno rozhodce II. stupně [titul] [jméno] [příjmení], který v rámci rozhodčího nálezu ze dne 13. 6. 2016, doručeného právní zástupkyni žalobce dne 23. 6. 2016, vyslovil nedostatek pravomoci rozhodnout o nároku žalobce ze smluv o dílo založených mimo jiné i objednávkami žalované č. R16/2013, č. R17/2013 a č. R613/2013, žalobce pak podal žalobu v dané věci u soudu dne 20. 12. 2017.

22. Podle ust. § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až § 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

23. Podle ust. § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

24. Stejně jako v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 20 C 395/2017 mezi týmiž účastníky ve zcela skutkově i právně obdobné věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda projednání a rozhodnutí věci nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř., když o věci již bylo jednou rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení] dne 13. 6. 2016, sp.zn. [spisová značka], přičemž však dospěl k závěru, že ani v tomto případě tomu tak není, neboť rozhodce [titul] [jméno] [příjmení] v rámci odvolacího řízení zrušil výrok III. původního rozhodčího nálezu ze dne 7. 8. 2015, sp. zn. [spisová značka] (tj. povinnost žalované zaplatit žalobci částku 634 674,85 Kč s úrokem z prodlení vyplývající mimo jiné z objednávek č. R16/2013, č. R17/2013 a č. R613/2013) a vyslovil, že není dána pravomoc rozhodce k rozhodnutí o těchto nárocích.

25. Dále má soud za to, že i v tomto případě (stejně jako v řízení sp.zn. 20 C 395/2017) je nutno v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podřadit právní vztahy mezi účastníky pod zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, neboť jde o právní poměry ze závazkových právních vztahů, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., a rovněž práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, se mají řídit dosavadními právními předpisy. Mezi žalobcem a žalovanou s ohledem na nárok uplatněný touto žalobou byly uzavřeny tři dohody o zhotovení díla, resp. úpravě věci, které je nutno posoudit ve smyslu ust. § 652 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. V tomto směru není možno souhlasit s právním názorem žalobce, podle něhož se má smluvní vztah mezi stranami řídit úpravou provedenou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, vycházeje z obchodních podmínek, které byly podle dohody stran nedílnou součástí jednotlivých smluv. Jak již vyslovil i Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 20 C 395/2017, ve svém rozsudku ze dne 29. 9. 2020, č.j. 15 Co 62/2020-173, na jehož závěry soud i v tomto řízení plně odkazuje, dohoda žalobce, jakožto podnikající fyzické osoby, a žalované, jako nepodnikatelky, o tom, že se jejich vztah ve smyslu ust. § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, řídí obchodněprávní úpravou, je neplatná, neboť míří ke zhoršení postavení účastníka smlouvy, jenž není podnikatelem. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 13. 4. 2016 ve věci sp. zn. 31 Cdo 3732/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2019 ve věci sp. zn. 32 Cdo 3322/2017), za zhoršení postavení nepodnikatele v případě smlouvy o dílo se považuje absence ujednání smluvních stran, že ke včasnému oznámení vad díla postačí, oznámí-li objednatel vady díla zhotoviteli v záruční době; takové ujednání stran, které by odstranilo nevýhodu obchodněprávní úpravy pro žalovanou jako nepodnikatelku, však není obsaženo ani v cenové nabídce, ani v objednávce žalované ani v obchodních podmínkách žalobce, na které tyto listiny odkazují. Je tedy nutno dovodit, že vztah účastníků založený jednotlivými smlouvami, uzavřenými formou cenové nabídky žalobce a její akceptace žalovanou podpisem objednávky nabízených prací, se jako celek řídí občanským zákoníkem, a to včetně otázky promlčení nároků žalobce uplatněných touto žalobou.

26. Pokud pak žalovaná vznesla v řízení námitku promlčení, kterou odvíjela od splatnosti účtovaných částek, když současně popřela, že by nároky žalobce uznala v uznávacím prohlášení ze dne 18. 4. 2014 (které považovala za absolutně neplatné – viz níže), byť tato námitka byla vznesena po koncentraci řízení, která byla soudem vyhlášená u jednání soudu konaného dne 17. 5. 2019 s tím, že stranám byla poskytnuta 30 denní lhůta k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, která takto uplynula dne 17. 6. 2019 (při zohlednění, že konec této lhůty připadl na neděli 16. 6. 2019), soud tuto námitku považoval i v tomto řízení za přípustnou, neboť stejně jako v řízení sp.zn. 20 C 395/2017, kde byla tato námitka uplatněna až dokonce v průběhu odvolacího řízení, skutkové okolnosti, na základě kterých byla založena (obsah smluvního ujednání stran, splatnost nároku žalobce), i na kterých spočívala procesní obrana žalobce proti vznesené námitce promlčení (uznání nároku žalovanou a průběh rozhodčího řízení o totožných nárocích), byly tvrzeny a zjištěny již před vyhlášením koncentrace řízení. Ke stejnému závěru pak dospěl i dovolací soud v rámci dovolacího řízení ve věci sp.zn. 20 C 395/2017. Žalobce se proti námitce promlčení bránil tím, že žalovaná i v tomto řízení uplatněné nároky uznala v písemném prohlášení ze dne 18. 4. 2016 a navíc uplatnil své právo proti žalované rozhodčí žalobou podanou v promlčecí době dne 14. 8. 2015. S ohledem na obsah uznávacího prohlášení ze dne 18. 4. 2014, má soud za to, že toto je nutno vyhodnotit jako zcela neurčité ve smyslu ust. § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a tedy absolutně neplatné. Žalovaná v tomto uznávacím prohlášení ze dne 18. 4. 2014 měla uznat dluh ve výši 855 971 Kč s příslušenstvím„ za neuhrazenou cenu díla, účtovanou fakturami …“ a dále měla navrhnout, že částku 500 000 Kč žalobci zaplatí do 12. 5. 2014, a o zůstatku dluhu budeme dál jednat.“ Žalovaná přitom v tomto prohlášení měla uznat svoje závazky z několika faktur specifikovaných čísly a datem vystavení a současně měla projevit ochotu uhradit žalobci toliko částku 500 000 Kč, aniž by však současně specifikovala, o jaké konkrétní dlužné částky ze kterých faktur se jedná, což však bylo významné proto, že vyúčtování se týkalo skutečně závazků z různých postupně uzavíraných smluv o dílo. Na této neurčitosti nemohlo nic změnit ani to, pokud by žalovaná dodatečně formulovala námitky proti rozdílu účtované částky 855 971 Kč a uznané částky 500 000 Kč, když navíc v podmínkách právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2013 byla následná konvalidace právních úkonů jednoznačně vyloučena. Dané uznávací prohlášení tedy nemohlo mít za následek přetržení promlčecí doby, která započala ve vztahu k jednotlivým smlouvám běžet od splatnosti jednotlivých vystavených faktur, tedy od 10. 12. 2013, resp. 6. 3. 2014 (ve vztahu k objednávce č. R16/2013), resp. od 4. 2. 2014 (ve vztahu k objednávce č. R613/2013), resp. od 20. 1. 2014 (ve vztahu k objednávce č. R17/2013), a nemohlo ani založit běh nové desetileté promlčecí doby uvedené v ust. § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

27. Stejně tak, dle názoru okresního soudu, ve shodě s názorem vysloveným odvolacím a dovolacím soudem v řízení sp.zn. 20 C 395/2017, ani následné žalobcem vyvolané rozhodčí řízení o sporných nárocích nemohlo s ohledem na skutečnosti, které v řízení vyšly najevo, způsobit stavení promlčecí doby vyvolané touto rozhodčí žalobou. Pokud totiž žalobce určil splatnost doplatků ceny díla ve dnech 10. 12. 2013, resp. 6. 3. 2014, resp. 4. 2. 2014, resp. 20. 1. 2014, pak ode dne vždy následujícího, tj. ode dne 11. 12. 2013, 7. 3. 2014, 5. 2. 2014 a 21. 1. 2014 mohl žalobce ve vztahu k jednotlivým fakturám vykonat právo, tj. uplatnit nárok na úhradu dlužné částky u soudu. Od tohoto dne tedy počala běžet tříletá promlčecí doba, která by v případě, že by nedošlo k jejímu přetržení dle ust. § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v důsledku uznání nároku či stavení uplatněním práva u soudu či jiného příslušného orgánu a řádného pokračování v tomto řízení (§ 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), uplynula dne 11. 12. 2016, 7. 3. 2017, 5. 2. 2017 a 21. 1. 2017. Pokud k odvolání žalované přezkoumal odvolací rozhodce II. stupně [titul] [jméno] [příjmení], původní rozhodčí nález ze dne 7. 8. 2015 a ve svém nálezu ze dne 13. 6. 2016, sp. zn. [spisová značka], tento zrušil a v části týkající se nároků žalobce mimo jiné z objednávek č. R16/2013, č. R17/2013 a č. R613/2013 vyslovil nedostatek pravomoci k rozhodnutí, pak uplatnění nároku rozhodčí žalobou vyvolá účinky stavení promlčecí doby uvedené v ust. § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, sice i v případě, že rozhodce rozhodne, že není dána jeho pravomoc, avšak tyto účinky pro následné uplatnění nároku u soudu ve smyslu ust. § 16 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, zůstávají zachovány pouze tehdy, pokud strana sporu podá u soudu žalobu do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí rozhodce o nedostatku jeho pravomoci; v opačném případě nemá podání rozhodčí žaloby na běh promlčecí doby žádný vliv a tato skončí po uplynutí zákonné délky od okamžiku, kdy počala běžet poprvé. Nález rozhodce, kterým byl vysloven nedostatek pravomoci rozhodnout o nárocích žalobce ze smluv o dílo založených objednávkami žalované č. R16/2013, č. R17/2013 a č. R613/2013, byl právní zástupkyni žalobce doručen dne 23. 6. 2016, pročež účinky rozhodčí žaloby podané u rozhodce v I. stupni [titul] [jméno] [příjmení] dne 14. 8. 2015 mohly zůstat zachovány jen tehdy, podal-li by žalobce u soudu žalobu ve lhůtě 30 dnů od 23. 6. 2016, která skončila v pondělí dne 25. 7. 2016. Protože žalobce podal žalobu u soudu až dne 20. 12. 2017, účinky stavení promlčecí doby vyvolané rozhodčí žalobou odpadly a zákonná tříletá promlčecí doba uvedená v ust. § 101 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, která počala běžet dne 11. 12. 2013, 7. 3. 2014, 5. 2. 2014 a 21. 1. 2014, uplynula dne 11. 12. 2016, 7. 3. 2017, 5. 2. 2017 a 21. 1. 2017 a žalovaná pak námitku promlčení žalobou uplatněných nároků vznesla zcela důvodně, pročež žalobci jeho promlčené právo v souladu s ust. § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nelze přiznat. Veden těmito důvody proto soud žalobu v celém rozsahu (po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby) zamítl jako nedůvodnou.

28. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a to ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V daném případě bylo nejprve řízení částečně zastaveno ohledně částky 30 613 Kč s příslušenstvím pro chování žalované v době po podání žaloby, když tato až po podání žaloby potvrdila, že obdržela jednostranný zápočet žalobce vůči pohledávce, kterou vůči žalobci žalovaná měla, a z procesního hlediska tak částečné zastavení řízení zavinila, ve zbytku, tj. co do částky 344 173 Kč, pak měla žalovaná se svou žalobou úspěch. Tento její úspěch tak představuje 81,7 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení ve výši 374 786 Kč). Naopak neúspěch žalované představuje 18,3 %. Čistý úspěch žalované (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 63,4 % a žalované proto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu 63,4 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná přitom u jednání soudu dne 22. 8. 2022 uplatnila nárok na náhradu těchto nákladů, v soudem stanovené lhůtě tří dnů od konání jednání však tyto vůbec nevyúčtovala, resp. neučinila tak ani později, pročež jí byla přiznána částka 0 Kč tak, aby byla zachována shodnost výroku vyhlášeného s výrokem uvedeným v písemném vyhotovení rozsudku, když při vyhlášení rozsudku bylo rozhodnuto výrokem III. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 63,4 % nákladů řízení s tím, že konkrétní výše těchto nákladů bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení