17 C 437/2019-67

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví k pozemkům takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] zahrada o výměře 462 m2 a parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře 95 m2, zapsaných na [list vlastnictví] pro obec Ostrava a katastrální území [část obce] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. V řízení se žalobce domáhal, po změně žaloby připuštěné usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 17 C 437/2019-30, vůči žalovanému určení svého vlastnictví k oběma shora označeným pozemkům v k. ú. [část obce] (dále jen„ sousedící pozemky“). Tyto sousedící pozemky bezprostředně přiléhají k pozemku p. [číslo] který spolu s dalšími převzal od svých rodičů, jako dárců, darovací smlouvou N 582/88, Nz 565/88, ze dne 30. 5. 1988, registrovanou Státním notářstvím v [obec] dne 7. 6. 1988 pod č. reg. R I 526/88, jejímž předmětem byly kromě pozemku p. [číslo] (tehdy p. [číslo]), též pozemky p. [číslo] dále nemovitosti rekreační chata [adresa] na pozemku p. [číslo] garáž na pozemku p. [číslo] vše v k.ú. [část obce], zapsaných na [list vlastnictví] jako pozemky p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům, p. [číslo] jehož součástí je garáž bez čísla popisného nebo orientačního a p. [číslo] vše pro obec Ostrava a katastrální území [část obce] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava O tom, že vlastníkem sousedících pozemků je ve skutečnosti žalovaný dozvěděl až v roce 2019 v souvislosti vyřizováním tzv.„ kotlíkové dotace“. Doté doby je užíval v dobré víře, že je jejich vlastníkem, stejně jako jeho právní předchůdci [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] společně se svými, následně na žalobce převedenými, pozemky shora v přesvědčení, že jsou součástí pozemku p. [číslo]. Sousedící pozemky převzal žalobce po rodičích již oplocené, kdy toto oplocení vybudovali rodiče krátce po nabytí pozemků koupí v roce 1977. Pozemky byly ve špatném stavu, postupně je zvelebil navezením zeminy a pozemek p. [číslo] navíc přeměnil na zahradu. Mezi pozemky sousedícími ani pozemkem p. [číslo] nebyly patrny žádné hranice. Žalovaný se o sousedící pozemky nezajímal, proti jejich zhodnocování a oplocení se nikdy neohradil a žalovaný tak neměl žádné pochybnosti o tom, že jsou součástí jeho pozemků. Již rodiče žalobce měli pozemky v oprávněné držbě na základě kupní smlouvy ze dne [datum], registrované Státním notářstvím v [obec] dne 23. 8. 1977 pod č. reg. R I 599/77 a v této dobrověrné držbě pokračoval i žalobce jako jejich bezprostřední právní nástupce. Naléhavý právní zájem na určení dle § 80 o. s. ř., že je vlastníkem sousedících pozemků, ačkoliv v KN je jako jejich vlastník zapsán žalovaný, shledává žalobce ve skutečnosti, že bez tohoto určení nemůže být do KN jako jejich skutečný a právoplatný vlastník zapsán. Žalovaný na písemnou předžalobní výzvu žalobce odmítl k vydržení přihlédnout a nadále se považuje za vlastníka sousedících pozemků.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že žalobce ani jeho právní předchůdci nikdy ani nemohli být oprávněnými držiteli především pro absenci dobré víry už jen s ohledem na rozdíl mezi výměrou pozemku žalobce p. [číslo] která činí 350 m2 a výměrou sousedících pozemků žalovaného, která činí 557 m2 (95 + 462). Takový zásadní rozdíl mezi celkovou výměrou nezastavěného pozemku, které měl žalovaný užívat spolu se sousedícími pozemky jako vlastní a jež fakticky činila 907 m2 a pozemkem, který jako jeho vlastník užívat měl a jež činí 350 m2, musel být objektivně patrný každému průměrnému člověku a vzbuzovat důvodné pochybnosti o tom, zda mu pozemky, ve vlastnictví žalovaného, patří. Neomluvitelným pak tento omyl žalobce a jeho právních předchůdců dále činí skutečnost, že se jedná o pozemky pravidelného tvaru, v přehledném terénu, s délkou pozemku žalobce p. [číslo] cca 30 m a délkou pozemků žalovaného p. [číslo] p. [číslo] cca 27 m. Každá osoba s obvyklými rozumovými schopnostmi přitom pozná rozdíl v délce pozemku 30 m oproti cca 60 m, stejně tak, že pozemek o výměře 350 m2 při délce 60 m by musel být široký pouze cca 6 m, což ve skutečnosti není. Nadto muselo být uvedené patrné, včetně polohy a hranic jejich pozemků i bezprostředním právním předchůdcům žalobce, kteří dne [datum] se žádostí o zápis novostavby garáže do listu vlastnictví jako přílohu předložili geometrický plán pro vyznačení garáže, z něhož je patrná hranice mezi pozemkem původní p. [číslo] pozemkem původní p. [číslo]. Z procesní opatrnosti dále zpochybnil, že žalobce dobrou víru ztratil až v roce 2019, když to, že sousedící pozemky nejsou jeho vlastnictvím, se žalobce musel dozvědět dříve, než před uplynutím 10 let od nabytí svých pozemků v červnu 1988, neboť v průběhu této lhůty, po kterou je žalobce jako vlastník stále zapsán na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava, došlo několikrát k obnově katastrálního operátu, zejména i na počátku roku 1998, naposledy pak v říjnu 2009. To, že probíhá obnova operátu, jakož i platnost následně obnoveného operátu je vždy vyhlašována veřejně a jsou informováni i dotčení vlastníci ze strany katastrálního úřadu, příp. obce.

3. Nesporným mezi účastníky bylo a soud tak vzal taková tvrzení za prokázána, zvláště, když jsou v souladu listinnými důkazy, konkrétně s Informacemi o parcelách z května 2002, ve spojení s Seznamem nemovitostí na [list vlastnictví], Informacemi o pozemcích p. [číslo] Výpisy z Katastru nemovitostí k datu [datum] pro [list vlastnictví] ohledně pozemků p. [číslo] p. [číslo] pro k.ú. [část obce], že žalovaný je jako vlastník evidován u pozemků na [list vlastnictví] p. [číslo] p. [číslo] (tj.„ sousedících pozemků“ viz shora), žalobce je jako vlastník evidován u pozemků na LV [číslo] to kromě p. [číslo] též u pozemku p. [číslo] trvalý trávní porost, o výměře 350 m2, v k.ú. [část obce] (dále též„ pozemky žalobce“), že tento bezprostředně sousedí s pozemkem p. [číslo] trvalým trávním porostem, o výměře 95 m2, který dále bezprostředně sousedí s pozemkem p. [číslo] zahradou, o výměře 462 m2, vše v k.ú. [část obce]. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení se Sdělením katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava ze dne [datum], Srovnávacím sestavením parcel pro [list vlastnictví], Srovnávacím sestavením parcel pro [list vlastnictví] a Informacemi o parcelách z května 2002, že [datum] byla provedena obnova katastrálního operátu, když již v roce 1998 (viz označení řízení Z [číslo] 1998 [číslo] v Informaci o parcelách) vznikly pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] z pozemku původní p. [číslo] když do té doby existovaly již dříve v roce 1986 a 1989 (viz označení řízení Z [číslo] 1986 [číslo] a Z [číslo] 1989 [číslo] v Informaci o parcelách) z pozemku původní p. [číslo] vyčleněné pozemky p. [číslo] (viz Žádost o zápis novostavby garáže ze dne [datum], vč. k ní připojeného geometrického plánu) a byly tak zrušeny parcely vedené do té doby ve zjednodušené evidenci a nahrazeny parcelami katastru nemovitostí. Konečně je též prokázáno z nesporných tvrzení účastníků zejména ve spojení s Informacemi o parcelách shora a Notářským zápisem ze dne 21. 7. 1977 Nz 794/77, N 900/77, o kupní smlouvě registrované Státním notářstvím v [obec] dne 23. 8. 1977 pod R I 599/77, že v roce 1977 byly pozemky žalobce aktuálního p. [číslo] p. [číslo] o celkové jejich výměře 511 m2 evidovány a na právní předchůdce žalobce ze třetí osoby koupí takto přešly pod„ parc. [číslo] [webová adresa] o vým . 63 m2“ a„ parc. [číslo] pastva o vým . 448 m2“ i tehdy evidované na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce]; o celkové jejich výměře 511 m2 (63+448). Uvedená totožnost pozemků byla mezi účastníky nesporná. Ze tří fotografií předložených žalobcem ve spojení s leteckými snímky z [webová adresa] dokumentujícími faktický stav v roce 2015, 2018 a současnost ve spojení s katastrální mapou s průmětem ortofoto (pozn.: letecký snímek promítnutý do katastrální mapy), je prokázáno, že na sousedících pozemcích byly provedeny rozsáhlé terénní úpravy, včetně vymýcení vrostlých listnatých stromů (srovnej se leteckým snímkem z r. 2015 oproti r. 2018) osázení okrasnými dřevinami; tedy ono postupné zvelebování sousedících pozemků, v markantním měřítku pak zejména po roce 2015. Z uvedených fotografií ve spojení s leteckými snímky z [webová adresa] a katastrální mapou pozemků veřejnosti přístupné na [webová adresa] (konkrétně [webová adresa]), kde je možno provádět mimo jiné i orientační měření vzdáleností, což také bylo v rámci dokazování soudem prováděno k důkazu promítáním na obrazovce počítače v jednací síni, má soud dále za prokázáno, že jak u pozemků žalobce, tak u pozemků sousedících, jde o pozemky pravidelného tvaru lichoběžníku blížícího se tvaru obdélníku, u pozemku p. [číslo] se střední šířkou cca 16 m a délkou cca 30 m a délkou včetně sousedících pozemků p. [číslo] p. [číslo] pak cca 58 m (30+28). Pozemky sousedící a i žalobcovy se nenacházejí např. na svažitém, či jinak výškově značně členitém a tudíž nepřehledném terénu, naopak jde o celek s průběžným mírným sklonem pravidelného tvaru. Délka hranice mezi pozemky p. [číslo] p. [číslo] činí cca 19 m. Z leteckého snímku z roku 2015 v porovnání se snímkem z roku 2018 je dokonce patrný průběh hranice mezi pozemky p. [číslo] který je při pohledu shora zvýrazněn odlišným způsobem osázení dřevinami odlišného stáří, kdy pozemek p. [číslo] je na své jižní části ukončen výsadbou stromů ve tvaru písmene„ L“ a dále směrem na jih již po pozemku p. [číslo] následují stromy vysázené do trojúhelníku, jehož přepona je shodná s úhlopříčkou celku pozemků p. [číslo] jeho odvěsny jsou totožné s hranicemi těchto pozemků. V roce 2018 je již stromový porost na sousedících pozemcích odstraněn a z původního porostu zbývají již jen stromy ve sponu tvaru„ L“ a ve vnějších rozích sousedících pozemků. Žádostí o zápis novostavby do listu vlastnictví, sepsanou dne [datum] manžely [příjmení] (rodiči žalobce), má soud za prokázáno, že pro účely výstavby garáže na pozemku tehdejší p. [číslo] v k.ú. [část obce] k této žádosti bezprostřední právní předchůdci žalobce předložili středisku geodézie též Geometrický plán vyhotovený [datum] spolu s Výkazem výměr podle evidence nemovitostí dle zaměření v terénu dne [datum], na základě kterého byl v k.ú. [část obce] rozdělen pozemek původního p. [číslo] o výměře 136 m2 na pozemek p. [číslo] – stavební plocha o výměře 111 m2 a p. [číslo] – garáž/stavební plocha o výměře 25 m2. Již v tomto geometrickém plánu je přesně a zcela názorně vyznačena hranice mezi pozemky p. [číslo] p. [číslo] pozemek p. [číslo] již navíc označena jako zahrada a není tedy pravdivé tvrzení žalobce, že tento pozemek byl ve špatném stavu až žalobce po jeho převzetí po rodičích jej přeměnil na zahradu (vykácení listnatých stromů a rozsáhlé terénní úpravy jsou však patrné a mezi roky 2015 a 2018 (viz letecké snímky z [webová adresa]). Kolaudačním rozhodnutím ObNV [obec a číslo] [číslo] ze dne [datum], byl poté s právní mocí dne [datum] završen proces kolaudace a stavba ve formě přístavby garáže a s tím spojené adaptace střechy chaty a garáže, byla povolena k užívání rodičům žalobce, coby tehdejším uživatelům. Výzvou před žalobou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván žalobcem vyzván k součinnosti s ohledem na jím tvrzené vydržení sousedících pozemků, avšak žalovaný svým dopisem ze dne [datum] namítal, že k jakékoliv součinnosti z důvodu údajného vydržení není důvod s tím, že vydržení žalobce řádně neprokázal.

4. Soud pro nadbytečnost – s ohledem na neomluvitelnost omylu, na základě kterého se žalobce a jeho právní předchůdci chopili držby sousedících pozemků spolu s pozemky žalobce viz níže – neprovedl dokazování k tvrzením žalobce, popřeným žalovaným, že se žalovaný o sousedící pozemky do roku 2019 nezajímal, proti jejich zhodnocování a oplocení se nikdy neohradil což vedlo žalobce k (osobnímu a tedy toliko subjektivnímu) přesvědčení, že mu sousedící pozemky patří jako součást pozemku [parcelní číslo]. Je přitom notorietou, kterou není třeba prokazovat, že dle § 13 a násl. zákona č. 344/1992 Sb., Zákon o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění účinném ke dni [datum], obnovu katastrálního operátu zjišťováním průběhu hranic provádí katastrální úřad. Zahájení obnovy novým mapováním oznamuje příslušný katastrální úřad obci, která tuto informaci zveřejňuje způsobem v místě obvyklým. Samotné zjišťování hranic provádí komise složená ze zástupců katastrálního úřadu, ze zástupců obce a dalších orgánů určených katastrálním úřadem (např. stavebního úřadu apod.). Zjišťování hranic se provádí za účasti vlastníků, kteří jsou zváni písemnou pozvánkou. Platnost obnoveného katastrálního operátu katastrální úřad veřejně vyhlásí a dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní katastrální operát stává neplatný, a nadále se používá obnovený katastrální operát. Soud se však pro nadbytečnost nezabýval skutkovými tvrzeními žalovaného toliko z procesní opatrnosti zpochybňujícími žalobcem tvrzenou ztrátu dobré víry až v roce 2019, když níže vysvětluje, proč dobrá víra na straně žalobce ani na straně jeho právních předchůdců vzniknout ani nemohla. Soud pro nadbytečnost neprovedl účastnický výslech žalobce, který byl žalující stranou navrhován k prokázání existence jeho dobré víry ve vlastnictví sousedících pozemků a jeho reálných kroků učiněných v rámci zvelebování sousedících pozemků, když takto mělo být prokazováno toliko jeho osobní vnitřní přesvědčení o vlastnictví sousedících pozemků, ačkoliv pro existenci dobré víry je třeba prokazovat vnější okolnosti projevů takového vnitřního přesvědčení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1493/2001), čehož bylo již dosaženo listinami shora, k jejichž obsahu a autenticitě nebylo jakýchkoliv připomínek, stejně tak i ony terénní úpravy, zejména po roce 2015, již byly prokázány zejm. leteckými snímky z [webová adresa]. Pro posouzení dobré víry je totiž podstatné nikoliv jen subjektivní přesvědčení žalobce, coby faktického držitele cizích pozemků (k subjektivnímu posuzování blíže viz níže), nýbrž objektivní hledisko, kdy se průměrný obvyklý člověk může z objektivně omluvitelného důvodu domnívat, že mu patří též sousedící pozemky (blíže viz níže). Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: U pozemků na [list vlastnictví] p. [číslo] p. [číslo] (tj.„ sousedících pozemků“ viz shora) je jako jejich vlastník evidován žalovaný. Žalobce je jako vlastník evidován u pozemků na LV [číslo] to kromě p. [číslo] též u pozemku p. [číslo] trvalý trávní porost, o výměře 350 m2, v k.ú. [část obce], který bezprostředně sousedí s pozemkem p. [číslo] trvalým trávním porostem, o výměře 95 m2, který dále bezprostředně sousedí s pozemkem p. [číslo] zahradou, o výměře 462 m2, vše v k.ú. [část obce], oba se společnou délkou hranice cca 19 m. Pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] historicky vznikly obnovami katastrálního operátu z pozemku původní p. [číslo] když do té doby existovaly již dříve v roce 1986 a 1989 z pozemku původní p. [číslo] vyčleněné pozemky p. [číslo]. Pozemky aktuálního p. [číslo] p. [číslo] nabyli koupí dne [datum] rodiče žalobce pod tehdejšími„ parc. [číslo] [webová adresa] o vým . 63 m2“ a„ parc. [číslo] pastva o vým . 448 m2“, již tehdy evidovanými na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], již tehdy o celkové jejich výměře 511 m2 (63+448). Na sousedících pozemcích byly prováděny rozsáhlé terénní úpravy, včetně osázení okrasnými dřevinami a vymýcení vrostlých listnatých stromů, v rozsáhlém měřítku pak zejména po roce 2015 do roku 2018. V roce 2015 byl patrný průběh hranice mezi pozemky p. [číslo] když byl zvýrazněn odlišným způsobem osázení dřevinami odlišného stáří, kdy pozemek p. [číslo] byl na své jižní části ukončen výsadbou stromů ve tvaru písmene„ L“ a dále směrem na jih již po pozemku p. [číslo] následují stromy vysázené do trojúhelníku, jehož přepona je shodná s úhlopříčkou celku pozemků p. [číslo] jeho odvěsny jsou totožné s hranicemi těchto pozemků. V roce 2018 byl již stromový porost na sousedících pozemcích odstraněn a z původního porostu zbývaly již jen stromy ve sponu tvaru„ L“ a ve vnějších rozích sousedících pozemků. Jak u pozemků žalobce, tak u pozemků sousedících, jde o pozemky pravidelného tvaru lichoběžníku blížícího se tvaru obdélníku, u pozemku p. [číslo] se střední šířkou cca 16 m a délkou cca 30 m a délkou včetně sousedících pozemků p. [číslo] p. [číslo] pak cca 58 m (30+28). Pozemky sousedící a i žalobcovy se nenacházejí např. na svažitém, či jinak výškově značně členitém a tudíž nepřehledném terénu, naopak jde o celek s průběžným mírným sklonem pravidelného tvaru. Délka hranice mezi pozemky p. [číslo] p. [číslo] činí cca 19 m. Dne [datum] rodiče žalobce spolu se žádostí o zápis novostavby garáže na pozemku tehdejšího p. [číslo] v k.ú. [část obce], předložili středisku geodézie též Geometrický plán mj. s vyznačením hranice mezi pozemky p. [číslo] p. [číslo] pozemek p. [číslo] označen jako zahrada, a to spolu s Výkazem výměr podle evidence nemovitostí, na základě kterého byl pozemek původního p. [číslo] o výměře 136 m2 rozdělen na pozemek p. [číslo] – stavební plocha o výměře 111 m2 a p. [číslo] – garáž/stavební plocha o výměře 25 m2. Stavba ve formě přístavby garáže a s tím spojené adaptace střechy chaty a garáže, byla povolena k užívání rodičům žalobce následně vydaným Kolaudačním rozhodnutím, které nabylo právní moci dne [datum]. Výzvou před žalobou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván žalobcem vyzván k součinnosti s ohledem na jím tvrzené vydržení sousedících pozemků, avšak žalovaný svým dopisem ze dne [datum] namítal, že k jakékoliv součinnosti z důvodu údajného vydržení není důvod s tím, že vydržení žalobce řádně neprokázal.

5. Po právním posouzení věci soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobci se sice podařilo ve smyslu § 80 o. s. ř. prokázat jeho naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, když tato směřuje k odstranění stavu nejistoty, neboť v Katastru nemovitostí je u sousedících pozemků jako vlastník zapsán žalovaný, ačkoliv jím má být dle tvrzení v žalobě žalobce. Nabytí vlastnictví žalobce opřel o právní institut vydržení upravený, s ohledem na jím tvrzené plynutí vydržecí doby za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. 4. 1983 ve vztahu k držbě sousedících pozemků rodiči žalobce jako jeho bezprostředních právních předchůdců (dále též„ obč. zák. ve znění účinném od 1. 4. 1983“) a následně od roku 1988 žalobcem a ve znění účinném od 1. 1. 1992 ve vztahu k pokračující držbě žalobce (dále též„ obč. zák.“ nebo„ obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992“), ustanovením § 135a odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od 1. 4. 1983, příp. § 134 odst. 1 obč. zák., podle kterých obdobně platilo, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Historicky mohlo k vydržení dojít až v souvislosti novelou obč. zák. provedenou zákonem č. 131/1982 Sb., tedy s účinností od [datum] do [datum], a to dle § 135a ve spojení s § 132a obč. zák. v tehdejším znění, tedy v případě nemovitostí desetiletým nepřetržitým užíváním dobrověrným držitelem s možností započtení doby takového užívání též právním předchůdcem (§ 507a odst. 3 obč. zák. ve znění účinném od 1. 4. 1983) s tím však, že k vydržení vlastnictví věci mohlo dojít, dle přechodného ustanovení § 507a odst. 3 obč. zák. ve znění účinném od 1. 4. 1983, nejprve jeden rok po dni účinnosti novely, tedy k [datum]. Rodiče žalobce se spolu s pozemky žalobce stali držiteli sousedících pozemků dne [datum] (viz registrace státním notářstvím) a v případě, že by byli dobrověrnými držiteli sousedících pozemků (žalobce totiž shodná skutková tvrzení ohledně své dobré víry vztahoval též na ně, jako své bezprostřední právní předchůdce s tím, že navíc právě rodiče nabyté pozemky včetně těch sousedících oplotili), vydržecí lhůta 10 let by jim uplynula dnem [datum]. V takovém případě by ale nebylo možno dovodit, že se darováním až poté, dne [datum], stal vlastníkem do té doby vydržených sousedících pozemků i žalobce, neboť jeho rodiče na něj takto výslovně darovací smlouvou převedli„ pouze“ pozemky v darovací smlouvě řádně a úplně označené a nikoliv již pozemky p. [číslo] jimi vydržené. Za takové situace by tedy nadále (spolu) vlastníky sousedících pozemků byli předemřelí rodiče žalobce, neboť vydržené sousedící pozemky nebyly dosud projednány v dědickém řízení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 131/2019, 22 Cdo 3767/2014, 22 Cdo 2761/2012, 22 Cdo 4282/2009, o nemožnosti započtení doby právního předchůdce, jestliže ten již vlastnické právo sám vydržel). Sám žalobce by tak nemohl„ znovu“ sousedící pozemky vydržet. V dané věci však soud kontinuitu desetileté vydržecí doby nezkoumal, když má zato, že na straně žalobce ani jeho právních předchůdců, nemohla být dána především dobrá víra, jak bude vysvětleno dále.

6. V projednávané věci totiž bylo třeba především posoudit, zda byl žalobce, resp. jeho bezprostřední právní předchůdci (jeho rodiče) oním oprávněným držitelem dle § 132a odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od 1. 4. 1983 do [datum], příp. dle § 129 odst. 1 ve spojení s § 130 odst. 1 obč. zák., tedy tím, kdo se sousedícími pozemky nakládal jako s vlastními a pro účely vydržení tím kdo, byl jako držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu tyto pozemky patří. Hlavním argumentem žalovaného, že tomu tak být nemohlo bylo, že ačkoli žalobce„ ví, že je vlastníkem pozemku – trvalého porostu o výměře 350 m2, užívá oprávněně, jako vlastní, pozemek o celkové výměře celkem 907 m2 (!)“, tedy nejen že žalobci i jeho rodičům, ale objektivně každému průměrnému člověku, by musel být od počátku zcela zjevně patrný tzv. zásadní nepoměr ve výměře pozemku jehož vlastnictví právní předchůdci žalobce nabyli koupí v roce 1977 a následně žalobce darováním od nich v roce 1988 (p. [číslo] o výměře 350 m2; pozemky p. [číslo] jsou z tohoto hlediska marginální, když pozemek p. [číslo] je obklopuje a je tak v terénu dominujícím) v poměru k pozemkům bezprostředně s ním sousedících (p. [číslo] p. [číslo] o celkové výměře 557 m2) jejichž držby se spolu s pozemkem p. [číslo] ujali a opatřili je po vnějším obvodu plotem. Soudu je známa judikatura Nejvyššího soudu, kterou mimo jiné citoval, resp. na ni odkazoval žalobce a s níž zdejší soud souhlasí, neboť zejména rozhodnutí 22 Cdo 1990/2018 stejně jako jemu předcházející sp.zn. 22 Cdo 386/2000, 22 Cdo 1689/2000, dopadají na případy posuzování vydržení sousedních pozemků, jichž se držitelé v omylu a dobré víře chopili s tím, že jsou součástí převáděného pozemku a jehož velikost byla téměř o 50 % menší oproti domnělému stavu, dokonce i o více jak 100 % dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp.zn. 22 Cdo 3872/2015. Je však třeba zdůraznit, že tato rozhodnutí nabádají k tomu, že závěry o objektivní omluvitelnosti omylu při překročení výměry nabytého pozemku, byly připuštěny jen zcela výjimečně a jen, byly-li pro to dány mimořádné okolnosti případu. Pod ty však nelze podřadit žalobcem tvrzené důvody o„ oplocování a zhodnocování stavu“ sousedících pozemků (viz podání ze dne [datum]), když takové skutečnosti by byly významné např. při obraně proti vymáhání bezdůvodného obohacení za jejich užívání apod. Naopak jednotícím prvkem shora citované judikatury je při posuzování dobré víry držitele to, že dobrá víra se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem majícím za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby, že je ji třeba hodnotit objektivně (rozuměj nikoliv z jednostranného individuálního pohledu žalobce, či jeho předchůdců), to vše tak, aby nenastaly situace, kdy v jedné z nich by byl držitel v dobré víře, a ve druhé stejné situaci nikoliv - viz nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. IV.ÚS 2000/18 ze dne [datum], který dále uvádí:„ Ze slov zákona„ se zřetelem ke všem okolnostem“ vyplývá, že omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl a nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. [obec] víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo.“. Uvedený názor pak koresponduje s tím, že je třeba brát do úvahy všechny okolnosti, za kterých byla držba uchopena a nelze vycházet jen z toho, že stav vzniklý v důsledku uchopení držby nebyl v souladu s údaji v evidenci nemovitostí o kterých se držitel nepřesvědčil, že nenechal vytyčit hranice apod. (viz odkaz žalobce na sp.zn. 22 Cdo 3688/2008 a k tomu soud též odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000). Soud se ztotožňuje též s názorem, že čím menší je poměr mezi pozemkem skutečně nabytým a pozemkem drženým, tím více je třeba klást důraz na okolnosti způsobilé objektivně vyvolat omluvitelný omyl ohledně výměry držených pozemků (viz odkaz žalobce na sp.zn. 22 Cdo 1384/2021).

7. Jak již však bylo shora uvedeno a jak to žalobce stručně parafrázoval, žalobce, respektive jeho právní předchůdci, nabyli pozemek o výměře 350 m2 a fakticky užívali pozemek o celkové výměře celkem 907 m2, tedy o výměře o 159 % větší. Takový omyl však není, a to nejen vzhledem k rozdílu výměr o více než 100 %, ale i se zřetelem, k pravidelnému a tudíž i přehlednému tvaru pozemku p. [číslo] blížícímu se tvaru obdélníku, ležícímu nikoliv na svažitém, či jinak výškově značně členitém a tudíž nepřehledném terénu, se střední šířkou cca 16 m a pro dodržení výměry 350 m2 s délkou cca 30 m a nikoliv s délkou včetně sousedících pozemků p. [číslo] p. [číslo] cca 58 m (30+28), tedy téměř dvojnásobnou, omylem omluvitelným, způsobilým založit dobrou víru držitele v oprávněnost držby. To vše samozřejmě posuzováno striktně objektivně (!), tedy z pohledu průměrného člověka průměrných vlastností s průměrnou pečlivostí v průměrné situaci, avšak se znalostí výměry nabytého pozemku 350 m2, který užívá takový pozemek v šíři cca 16 m s jasně vymezenou a na první pohled patrnou hranicí danou plotem zřízeným v jeho hranicích, a který pak nemůže být objektivně přesvědčen o správnosti délky takového pozemku přesahující ne skutečných 30 m, ale dosahující téměř dvojnásobku, tedy cca 58 m, natolik, aby jej bylo lze objektivně považovat za oprávněného držitele pozemku o 159 % většího. Jakkoliv může být žalobce niterně, bohužel však toliko subjektivně, přesvědčen, že mu oprávněná držba svědčila a že nabyl vlastnictví po rodičích v hranicích vymezených oplocením rodiči zbudovaným, nemůže soud k takovému subjektivnímu názoru (osobnímu přesvědčení) přihlédnout, jak ostatně vyplývá i ze shora, paradoxně i žalobcem odkazované judikatury. Jinak řečeno, jak právní předchůdci žalobce, tak i žalobce, s ohledem na tvar, umístění, přehlednost a pro průměrného člověka jeho smyly ještě reálně vnímatelnou a tudíž i uchopitelnou šířku pozemku cca 16 m, a nikoliv větší, kde již průměrný člověk není schopen svými smysly (nepočítaje v to faktické přeměřování pozemku) posoudit rozdíl mezi 200 m a 250 m, mohli a měli mít důvodné pochybnosti o tom, že jim sousedící pozemky patří a tudíž nelze jejich omyl, kterým se chopili jejich držby v souvislosti s nabytím pozemků žalobce, za omyl omluvitelný. Dokonce má soud za to, že v důsledku těchto důvodných pochybností by bylo lze po průměrném člověku v takové situaci spravedlivě požadovat, aby si alespoň vlastními silami pozemek přeměřil. Pokud žalobcovi právní předchůdci vystavěli na hranicích plot v 70. letech minulého století, zajisté museli také vědět o skutečných rozměrech především západní hranice, která, vzhledem k tvaru lichoběžníku, činí dokonce přes 62 m, zatímco východní hranice 56 m (viz možnost měření na [webová adresa] již shora zmíněná). Už jen na základě shora uvedeného nelze učinit závěr o tom, že by dobrá víra držitelů, daná se zřetelem ke všem okolnostem věci dala vzniknout věcnému právu – vlastnictví sousedících pozemků, nabytému v dobré víře v to, že vlastníky od počátku tito držitelé jsou. Shora již vyslovený závěr o neexistenci dobré víry tentokráte již na straně právních předchůdců žalobce zásadním způsobem podporuje též jejich žádost o zápis novostavby garáže s připojeným geometrickým plánem vypracovaným dne [datum], ze které je zcela jasně patrný průběh hranice mezi pozemky původního p. [číslo] p. [číslo]. Nelze souhlasit s argumentem žalobce, že jeho rodiče tehdy řešili stavbu garáže a v té souvislosti dodávali úřadům, co bylo třeba a plánu nevěnovali pozornost. Jak už totiž bylo opakovaně shora zdůrazněno, dobrou víru je třeba vykládat objektivně a nikoliv subjektivně a při jejím posuzování je tedy třeba klást na každého (průměrného) držitele stejné nároky, bez ohledu na jeho duševní vyspělost, na vzdělání (viz např. argument žalobce o jeho dělnickém původu), životní zkušenosti apod. Těžko pak obstojí argument, že vyobrazení na geometrickém plánu právní předchůdci žalobce nevěnovali průměrnou pozornost. Nadto je potřeba zdůraznit, že v dobré víře rodiče žalobce nemohli být ani„ pouze“ ohledně oprávněnosti držby pozemku p. [číslo] o výměře 95 m2, když i u rozměru cca 19 m (viz délka hranice mezi pozemky p. [číslo]) musí činit jeho druhý rozměr 5 m, což je z geometrického plánu, nejen vzhledem k pravidelnému tvaru pozemku a přehlednému umístění nikoliv ve členitém terénu, jasně pro průměrného člověka zřejmé; rodiče žalobce navíc vystavěli plot a minimálně vnější obvody pozemků tak museli zaměřovat (viz úvahy shora). Právní předchůdci žalobce stejně jako žalobce tedy nepostupovali s obvyklou mírou opatrnosti, kterou bylo lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po nich, jako po průměrném člověku požadovat a takový omyl pak není omylem objektivně omluvitelným a oni jako držitelé tak nebyli a nemohli být držiteli oprávněnými. Na takto učiněném závěru pak nemůže ničeho změnit ani skutečnost, pokud by se žalovaný o sousedící pozemky nezajímal, proti jejich zhodnocování a oplocení se neohrazoval, což se s ohledem na rozsáhlost vlastnictví pozemků v celém k.ú. [část obce] žalovaným, coby statutárním městem, logicky pochopitelné, zvláště za situace, kdy nebylo třeba řešit např. jakékoliv sousedské spory, zatížení věcnými břemeny apod. v tamní„ okrajové“ lokalitě (viz katastrální mapa, podle které se za pozemky žalobce nachází již jen rozlehlý pozemek p. [číslo]). O tom, že na straně žalobce nešlo o omluvitelný omyl pak nepřímo svědčí i ono zjištění o odlišném způsobu osázení na hranicích mezi pozemky p. [číslo] učiněné shora v rámci dokazování leteckými snímky z různých let z [webová adresa].

8. Plně procesně úspěšný žalovaný má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], která se skládá z odměny advokáta za 4 úkony po [částka], dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ AT“), při tarifní hodnotě sporu [částka] dané § 9 odst. 4 písm. b) AT, dále z náhrady hotových výdajů za 4 úkony po [částka] dle § 13 odst. 4 AT, tj. za přípravu a převzetí věci, sepis dvou vyjádření ze dne [datum] a [datum] a za účast u jednání dne [datum] Náklady řízení se dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. platí k rukám advokátky žalobce. Splatnost byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení