17 C 445/2021- 86

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] trvale bytem [adresa žalované] o zaplacení částky 51 245 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 924,60 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 15 924,60 Kč ve výši 8,50 % ročně za dobu od 22. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení: - částky 35 320,40 Kč -) úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 018 Kč od 23. 10. 2018 do 1. 9. 2020 ve výši 7 302,31 Kč -) úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 39 693,03 Kč od 2. 9. 2020 do 1. 6. 2021 ve výši 2 709,05 Kč -) úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 317,93 Kč od 2. 6. 2021 do 1. 7. 2021 ve výši 272,38 Kč -) úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 029,96 Kč od 2. 7. 2021 do 17. 8. 2021 ve výši 423,35 Kč - úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 34 742,60 Kč za dobu od 18. 8. 2021 do 21. 12. 2021 - úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 818 Kč za dobu od 22. 12. 2021 do zaplacení - úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 15 924,60 Kč za dobu od 22. 12. 2021 do zaplacení - úroku ve výši 86,11 % p. a. z částky 34 583,38 Kč od 23. 10. 2018 do 17. 8. 2021 ve výši 81 215,50 Kč, z částky 33 345,32 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 10. 2018 dosáhne částky 150 048 Kč.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 28. 12. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 51 245 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je na základě úpravy v přechodných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně na základě ustanovení § 169 odst. 1, držitelem živnostenského oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů. Mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovanou jako klientem byla dne 7. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru č. 9102112915. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 35 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 27. 3. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,69 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 605 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2018, to vše podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitelky) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 2 700 Kč ze dne 24. 4. 2018, částka ve výši 2 700 Kč ze dne 18. 5. 2018, částka ve výši 2 700 Kč ze dne 18. 6. 2018 a částka ve výši 2 700 Kč ze dne 20. 7. 2018. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu [číslo] v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 5 a č. 6, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je podle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 5 a 6, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je podle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované byla ve smlouvě sjednána na základě ustanovení § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, tak jak je níže rozepsáno: Jednotkový rozpad nákladů žalobkyně vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou každé splátky o délce 15 dnů: 1/ jednotkové mzdové náklady zaměstnanců podílející se na předžalobním vymáhání 43,94 Kč, 2/ jednotkové provozní náklady interního Call centra 6,99 Kč, 3/ jednotkové náklady - Provize externí vymáhací společnosti 93,42 Kč, 4/ jednotkové náklady - provize inkasní sítě 59,84 Kč, 5/ ostatní provozní náklady Collection Department 1,64 Kč a 6/ jednotkový náklad celkem 205,83 Kč. Jednotkový náklad zaokrouhlen na 200 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 5 splatné dne 17. 8. 2018. K datu 21. 10. 2018 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 41 620,72 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobkyně uvádí, že úvěr podle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 23. 10. 2018 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 3 324,97 Kč ze dne 1. 9. 2020, částka ve výši 3 375,10 Kč ze dne 1. 6. 2021, částka ve výši 287,97 Kč ze dne 1. 7. 2021 a částka ve výši 1 287,36 Kč ze dne 17. 8. 2021. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 33 345,32 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 41 620,72 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 34 583,38 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 037,34 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu podle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 10. 2018 do zaplacení, tj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 41 620,72 Kč od 23. 10. 2018 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 16 502 Kč a e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 23. 10. 2018 do zaplacení, tj. úrok z částky 34 583,38 Kč od 23. 10. 2018 do 17. 8. 2021 ve výši 81 215,50 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 33 345,32 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,11 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala.

2. Žalobkyně doplnila svá tvrzení v přípise ze dne 12. 1. 2023, kde podrobně popsala, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované. Uvedla, že řádně zjišťovala úvěruschopnost, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Schopnost žadatelky řádně hradit úvěr byla ze strany věřitelky prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že: 1) celkový čistý měsíční příjem žalované činí 23 100 Kč, 2) celkové měsíční náklady žalované činí 10 810 Kč a 3) volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 11 290 Kč. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že: a) žadatelka nebyla v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, b) žadatelka neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, c) doklad totožnosti žadatelky nebyl evidován jako neplatný, d) zaměstnavatel žadatelky nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, e) obchodník, jednající se žadatelkou, doporučil úvěr ke schválení. Z doložených dokladů byly zjištěny následující informace: Z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že byla zejména provedena analýza bonity žalované, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou 11 290 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se jejího stavu, zaměstnání, vzdělání; v tomto formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány a je to právě klientka/žalovaná, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. K uvedeným výdajům žalobkyně/věřitelka dále přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které jí je objektivně známo. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku 3 410 Kč. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce (vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají), je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou 3 410 Kč. Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. Pokud by žadatel o úvěr uvedl částku nižší než 3 410 Kč a poskytovatel úvěru by pro posouzení úvěruschopnosti vycházel z takto uvedené nižší částky, v tu chvíli je třeba žadatelem důvěryhodně vysvětlit, na základě čeho došel k uvedené nižší částce. Jen pro pořádek je třeba uvést, že životní minimum není minimální částkou stanovenou„ k přežití“ (kterou je existenční minimum), ale částkou, která postačuje k obživě. Avšak další výdaje byl povinen uvést žalovaný. Pokud žalovaný zatají výdaje, nebo je uvede v nižší výši, dopouští se porušení § 6 zákona č. 89/2012 Sb., kde je stanoveno, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Pokud tedy zatají nebo zkreslí výdaje, které nelze věřitelem ověřit, nemůže posouzení na základě dostupných a tvrzených skutečností způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která byla dopodrobna přezkoumávána. Takovým jednáním žalovaného by mohlo dojít též k porušení trestněprávních předpisů. Z kopie občanského průkazu, která byla ověřena dle originálu, bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a ověřena identita žalované. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) vyplývá, že byl proveden skóring žalované v registru NRKI. Z výpisu z registru [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Z potvrzení o příjmu, z výplatní pásky, z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory a rozsudku soudu bylo doloženo, že žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy zajištěný trvalý příjem. Z dokladu o ověření bankovního účtu bylo zjištěno, že žalovaná je majitelkou účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Na důkaz toho, že žalovaná byla seznámena s podmínkami poskytovaného úvěru, žalobkyně nadepsanému soudu dokládá Předsmluvní formulář opatřený podpisem žalované. Žalobkyně také odkazuje na dokument Prohlášení klientů, ve kterém žalovaná prohlásila (a dokument opatřila svým podpisem), že: 1) Poskytovatel provedl jeho kontrolu ve smyslu zákona 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění, poskytnutý úvěr (bude-li smlouva uzavřena) bude pro osobní potřeby klienta a bude splácen z vlastních zdrojů klientů, a že na výzvu poskytovatele tyto skutečnosti písemně potvrdí i kdykoli po uzavření smlouvy (bude-li smlouva uzavřena). Při změně účelu použití úvěru nebo při změně ve zdrojích jeho splácení se zavazuje poskytovatele o této změně neprodleně písemně informovat; 2) stvrzuje, že úvěr nebude splácen z výnosů z trestné činnosti nebo prostředků z terorismu, nebude použit na legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a že byla poskytovatelem poučena o všech právech a povinnostech, které pro smluvní strany plynou ze zákona č. 253/2008 Sb., v platném znění, 3) si je vědoma, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, který má být poskytnut dle smlouvy, souhlasí s ní, považuje ji za přiměřenou a bere na vědomí, že se jedná o úvěr od nebankovního subjektu, kdy cena za poskytnutí úvěru od nebankovních subjektů je zpravidla vyšší, než u bank, 4) nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, pokud v dohodě o konsolidaci (bude-li smluvními stranami uzavřena) nebude stanoveno jinak, nebyla proti ní podána jakákoli žaloba a ani si není vědoma důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy (bude-li smlouva uzavřena), 5) nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a o způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, nebyl proti její osobě podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti její osobě pro nedostatek majetku, 6) veškeré údaje, které z její strany budou uvedeny ve smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti s touto smlouvou poskytl či poskytne poskytovatel, jsou pravdivé a úplné, 7) smlouvu neuzavírá v tísní, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopen úvěr řádně a včas splácet. K posouzení výdajů žalované žalobkyně uvádí, že při hodnocení úvěruschopnosti vychází zejména z údajů uvedených žalovanou, které žalovaná svým podpisem potvrdí v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovanou. Žalobkyně v této souvislosti opětovně odkazuje na prohlášení žalované, ve kterém žalovaná uvedla, že„ nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy, dále nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebylo proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku.“ Žalovaná v tomto prohlášení dále uvedla, že„ Veškeré údaje, které z její strany budou uvedeny ve smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti s touto smlouvou poskytla či poskytne, jsou pravdivé a úplné“. Je tak zcela zřejmé, že žalobkyně dostála své povinnosti vyplývající jí ze zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet – měla k dispozici řadu listin prokazujících jeho příjem, ohledně výdajů vycházela ze sdělení žalované, ověřila si taktéž z veřejných registrů informaci ohledně jeho případných dalších závazků, příjem žalované měl postačovat k úhradě sjednaných splátek bez nějakého výrazného omezení životního standardu žalované. Žalobkyně uvádí, že povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobkyně při uzavření smlouvy vycházela z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by tak bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaná je osobou svéprávnou a vzhledem ke skutečnosti, že byla zcela prokazatelně seznámena s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděla (vědět mohla a měla) kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se zavazuje žalobkyni vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobkyně případné lehkomyslné chování žalované. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že posoudila úvěruschopnost žalované dostatečně a (nejen) z tohoto pohledu jde o platnou úvěrovou smlouvu. V souvislosti s výše uvedeným odkazuje i na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento soud uvádí, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což v tomto případě bylo nade vší pochybnost prokázáno. Po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní. Ke způsobu prověření aktivní a pasivní stránky poměrů žalované provedla žalobkyně následující zjištění. A) K nákladům na bydlení: Žalovaná uvedla, že její náklady na bydlení činí 2 000 Kč (nájemné + inkaso). Žalobkyně stále vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit, a to v souladu s § 6 obč. zákoníku. Oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovanou a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovanou není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaná uvedla, že její měsíčními náklady na bydlení činí částku 2 000 Kč, je třeba z takové částky vycházet. Žalobkyně nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalované souvisejících s bydlením. Je důležitá skutečnost, že jako své výdaje na bydlení žalovaná uvedla částku ve výši 2 000 Kč. Nadto si dovolí žalobkyně i krátkou polemiku, kde, pokud žadatel o úvěr uvede, že výdaje na bydlení jsou ve výši několika tisíc korun (odlišně od běžné cenové hladiny), je možné považovat takovou výši za dostatečně prokázanou nebo je třeba další zkoumání, např. doložením nájemní smlouvy? Je třeba prohlášení třetí osoby, že u nich žadatel o úvěr bydlí a že na bydlení přispívá pouze částkou ve výši několika tisíc korun, případně, že bydlících osob skládajících se na nájemné je více (což je poměrně časté) ? Má se prověřovat, zda prohlášení podepsaly opravdu dané osoby a žadatel o úvěr jej nepadělal? Pokud budeme věřit takovému prohlášení, je třeba jej vůbec požadovat, pokud žadatel již v kartě hodnocení klienta svým podpisem potvrdil pravdivost a správnost údajů a prohlásí, jaké jsou jeho náklady na bydlení a jakou formou je bydlení uskutečňováno? Je patrné, že věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem, a kromě zjevně nepřiměřených údajů mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. B) K vyživovací povinnosti: žalobkyně uvádí, že žalovaná uvedla, že má vyživovací povinnost ke třem dětem, se kterými žije ve společné domácnosti, ve výši celkem 5 000 Kč měsíčně, je na žalované, aby uvedla, kolik činí skutečná výše výživného, případně zda má kromě výživného další závazky vůči dítěti a v jaké výši, C) Ke zkoumání dalších závazků žalovaného: žalovaná neměla v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy se žalobkyní uzavřenu žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu. Žalovaná neuvedla žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů a je to právě žalovaná (klientka), kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. D) K ostatním výdajům žalované žalobkyně dodává, že k ostatním výdajům žalované nemá další doklady. Žalobkyně také spoléhá na prohlášení žalované, kterým se zavazuje přiznat veškeré své příjmy, ale i výdaje, a to pravdivě a bez jakéhokoliv zatajení svých případných dalších závazků. Žalobkyně tedy vycházela z výdajů uvedených ve formuláři hodnocení klienta, kdy ostatní výdaje žalované související s případnými dalšími potřebami mohou být zahrnuty také v rámci stanovených minimálních výdajů ve výši 3 410 Kč (dle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu – viz vyjádření žalobkyně výše), popř. také v části„ Ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.)“. E) K finanční situaci žalované a poměru příjmů a výdajů: žalobkyně dále uvádí, že příjmy žalované převyšovaly jeho tvrzené výdaje, kdy v tomto případě tedy nelze shledat nemožnost splácet. Žalovaná byla povinna přiznat veškeré příjmy, ale i výdaje, popřípadě údaje uvedené ve formuláři hodnocení klienta zkontrolovat a v případě nesrovnalostí upravit podle stavu odpovídajícího skutečnosti. Není v silách žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelských úvěrů prověřovat výdaje žalované (klientky) natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klientky a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jí uvedené budou vždy přesně odpovídat. K ověřování údajů sdělených žalovanou žalobkyně sdělila následující: Ve věci ověření údajů sdělených žalovaným žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 238/2019 ze dne 20. 3. 2019, ve kterém Nejvyšší soud uvádí, že„ je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou…“ Na rozdíl od obviněného má Nejvyšší soud za to, že této povinnosti úvěrové společnosti dostály, když jednak všechny požadovaly při sjednávání úvěrové smlouvy sdělení takových údajů, které byly pro rozhodnutí o uzavření úvěrové smlouvy podstatné (údaj o výši příjmu, výši splátek, náklady na bydlení, výživné apod.) … je třeba uvést, že to byl právě obviněný, který při vědomí toho, že není schopen ze svého příjmu hradit předchozí splátky a že nemá dostatek příjmů na úhradu svých každodenních životních potřeb, úmyslně, aby získal další finanční prostředky na úhradu svých předchozích dluhů, úvěrovým společnostem zatajil při sjednávaní úvěrů rozhodné skutečnosti týkající se výše jeho splátek (vždy), popř. uvedl nepravdivě výši svého měsíčního příjmu, přičemž tak činil proto, aby získal úvěr, neboť si by vědom, že výše jeho splátek a nákladů na život převyšuje jeho příjmy a že pokud by skutečně uvedl pravdivé údaje, tak by úvěry nezískal.“ Z výše uvedeného rozhodnutí zřetelně plyne, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient – žalovaný) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Klient je zodpovědný za to, že údaje, které uvede, jsou správné a jedině klient je zodpovědný za to, že pokud uvede úmyslně nesprávné údaje, pak takovému jednání nepřísluší žádná ochrana, natož ochrana soudní. Žalobkyně zjišťovala veškerá objektivní kritéria, která lze doložit, a při sjednávání úvěru postupovala s maximální a řádnou péčí, kterou po něm lze požadovat, a to nad rámec povinností plynoucích ze zákona. Žalobkyně tímto považuje uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. Žalobkyně má za to, že shora uvedenými skutečnostmi prokázala, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Je třeba poukázat na fakt, že povinnosti plynoucí z uvedeného zákona nelze vykládat extenzivně a není možné, aby veškerá odpovědnost šla k tíži žalobkyně. Žalovaná jako osoba svéprávná mohla a měla posoudit důsledky, jaké pro ni bude uzavření úvěrové smlouvy mít – s podmínkami úvěrové smlouvy byla zcela jasným a srozumitelným způsobem seznámena. To žalobkyně prokázala – předložila podepsaný předsmluvní formulář, podepsanou smlouvu o úvěru, údaje o podmínkách poskytovaného úvěru byly uvedeny též v Oznámení o schválení úvěru, jehož součástí byl i splátkový kalendář. Výše poskytované částky, výše měsíční splátky, počet měsíců, po kterou budou splátky hrazeny, výše úrokové sazby a v neposlední řadě i částka, kterou se celkem žalovaná zavazuje vrátit žalobkyni – to vše bylo žalované známo, a přesto poskytované finance od žalobkyně přijala a na podmínky úvěrové smlouvy tím přistoupila. Podle žalobkyně je možné přihlédnout k závěru Ústavního soudu, podle kterého„ ten, kdo se staví k uplatňování svých práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto svých práv“ (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl ÚS-st. 20/05, publikované pod č. 1/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Ochrana spotřebitele je jistě významnou hodnotou, nicméně není jedinou hodnotou, na kterou by měl být brán zřetel. Je to i zásada právní jistoty, obezřetnosti a zásada, že smlouvy se mají dodržovat.

3. Žalovaná se k žalobnímu požadavku žalobkyně nevyjádřila.

4. Z obsahu smlouvy o úvěru č. 9102112915 soud zjistil, že žalující společnost jako poskytovatel úvěru uzavřela smlouvu se žalovanou jako klientkou, na základě které jí poskytla bezúčelový úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku spolu s úrokem ve výši 129,69 % ročně, tedy celkovou částku 125 040 Kč v 48 měsíčních splátkách po 2 605 Kč vždy k 17. dni v kalendářním měsíci.

5. Z kopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně před podpisem smlouvy prověřovala totožnost žalované.

6. Ze zprávy [anonymizována tři slova], z.ú. ze dne 20. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná k žádosti o úvěr doložila potvrzení zaměstnavatele o svém příjmu ve výši 15 779 Kč měsíčně.

7. Podle obsahu dokladu„ hodnocení klienta“ ze dne 27. 3. 2018 byla žalovaná v době podání žádosti o úvěr zaměstnankyní s příjmem 14 300 Kč měsíčně, ručně přepsaném na 15 779 Kč měsíčně. Další příjmy tvořily výživné pro děti a dávky státní sociální podpory ve výši 8 800 Kč měsíčně. Výdaje uvedla ve výši životního minima 3 410 Kč měsíčně, náklady na bydlení 2 000 Kč měsíčně a výdaje na dopravu ve výši 400 Kč měsíčně. S připočtením rezervy ve výši 1 000 Kč byly u žalované zjištěny„ volné zdroje“ ve výši 11 290 Kč. Klientka prohlásila, že neočekává relevantní událost mající dopad do příjmů nebo výdajů domácnosti a má k dispozici dostatečné příjmy pro splácení úvěru, aniž by došlo k nepřiměřenému strádání nebo předlužení. Podle uvedeného prohlášení žalovaná v době podání žádosti o úvěr nežila se žádným partnerem ve společné domácnosti. Byt, ve kterém bydlela, je bytem nájemním.

8. Podle předložených ústřižků poštovních poukázek zaměstnavatel otce dětí, [právnická osoba], a.s. zasílal žalované výživné pro děti ve výši zpravidla 5 900 Kč měsíčně. Přídavky na 3 děti činily celkem 2 910 Kč měsíčně.

9. Podle obsahu rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 22. 3. 2011 soud neučinil relevantní skutková zjištění, a to s ohledem na dlouhý časový odstup.

10. Z výpisu z registru [příjmení] bylo zjištěno, že ke dni 26. 2. 2018 v 14.21 hodin žalovaná neměla nikde evidovánu dlužnou částku po splatnosti.

11. Na základě oznámení ze dne 21. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalující společnost oznámila žalované její prodlení s úhradou splátky daného úvěru o délce 65 dnů, a proto tímto dnem došlo v souladu s ustanovením smlouvy k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy. Tímto byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů 43 018 Kč.

12. Z obsahu předžalobní upomínky ze dne 6. 12. 2021 bylo zjištěno, že advokátka žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vyplývajícího z dané smlouvy ve výši celkem 34 743 Kč do 15 dnů od doručení této výzvy. Podle obsahu poštovního podacího archu ze dne 6. 12. 2021 byla zásilka odeslána doporučenou poštou na adresu trvalého pobytu žalované uvedeného dne.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla dne 27. 3. 2018 odepsána částka 35 000 Kč ve prospěch žalované.

14. Podle žalobních tvrzení žalobkyně, kterým nikdo neodporoval, žalovaná zaplatila na úhradu dluhu z předmětné smlouvy částku celkem 19 075,40 Kč.

15. Po právním vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Smlouva o zápůjčce, resp. smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 3. 2018 nebyla v daném případě řádně sjednána. Soud shledává neplatnost uzavřené smlouvy jednak v nedostatečném zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, jednak v neplatně sjednaném úroku za poskytnutí zápůjčky. Pokud jde o posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pak podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle názoru soudu žalobkyně nezkoumala náležitě poměry žalované a zejména je nevyhodnotila s potřebnou odbornou péčí řádného hospodáře. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby 12. 1. 2023 podrobně uvádí obecná kritéria, kterými se řídila při vyhodnocení platební schopnosti žalované, dokonce polemizovala se všemi možnými variantami pravdivých a nepravdivých údajů uváděných žalovanou, kladla si sama otázky a sama na ně odpovídala tak, aby co nejvíce vynikla absurdita požadavku soudu na pečlivé zkoumání skutečných poměrů žalované a aby obhájila postup, kdy se pouze spoléhala na vyjádření klientky. Ve skutečnosti se ale žalobkyně alespoň v tomto případě neřídla ani tím prohlášením klientky. Žalovaná podle obsahu dokladu„ hodnocení klienta“ žije sama bez partnera, pouze se třemi dětmi, v pronajatém bytě, kde uvedla náklady na bydlení 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ve svém obsáhlém přípise ze dne 12. 1. 2023 mimo jiné uvádí, že náklady popsané klientkou prověřuje dále pouze v situaci, kdy klientka tyto náklady označí v nepřiměřeně nízké výši. Podle názoru jde v tomto řízení právě o takový případ, kdy se jeví více než nepravděpodobné, že osoba bydlící sama v pronajatém bytě platí za bydlení pouze 2 000 Kč. Nadto je potřeba uvést, že v jiných sporech, které žalobkyně zahájila podáním své žaloby u zdejšího soudu, pravidelně uvádí náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně a životní náklady ve výši životního minima ve výši 3 410 Kč měsíčně.

18. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. Soud dále dospěl k závěru, že výše ujednaných úroků 129,69 % ročně je v rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 občanského zákoníku, neboť přesahuje více než 3násobně nejvyšší úrokovou míru úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy. Podle současné soudní judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 a spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), které jsou použitelné za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., neboť institut dobrých mravů nedoznal s novým občanským zákoníkem změn, pokud zákonodárce odmítá určit maximální výši úroků a ponechává korektiv pouze na posouzení hlediskem dobrých mravů, je soud povinen toto zohlednit i bez návrhu podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, pokud je rozpor s dobrými mravy zjevný. Vyšší rizikovost klientů nebankovních společností může být zohledněna vyšší úrokovou sazbou právě do trojnásobku nejvyšších úrokových sazeb v době uzavírání úvěrové smlouvy. Navíc rizikovost klienta by měla žalobkyně důkladně prověřit podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a nelze tedy rizikovost kompenzovat neúměrnými úroky úvěru. I výše uvedená judikatura u úroků přesahujících zhruba 60 % dovozovala jejich nemravnost. Ani obvyklá námitka, že vyšší úrok zohledňuje specifika nebankovních úvěrů (odmítnutí bankami, rychlejší poskytnutí úvěru apod.) neobstojí. Zákonodárce naopak vede věřitele k důkladnému posuzování poměrů žadatele a v podstatě je nabádá k posuzování úvěrů přísněji, jako u bank. Podle názoru soudu není na místě posoudit ujednání o výši úroků jako oddělitelné od zbytku úvěrové smlouvy ve prospěch zachování platnosti zbytku právního jednání, neboť bez úroku za poskytnutí půjčky by jistě žádná částka žalované poskytnuta nebyla, navíc je úrok pojmovým znakem úvěrové smlouvy. Také z uvedeného důvodu soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za neplatnou.

20. Vzhledem k výše uvedeným závěrům soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dluh pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně jí poskytla částku 35 000 Kč, žalovaná podle sdělení samotné žalobkyně zaplatila jen 19 075,40 Kč. Dluh žalované tak činí rozdíl mezi uvedenými částkami, tj. 15 924,60 Kč.

21. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 15 924,60 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. ve výši 8,50 % ročně od 22. 12. 2022 do zaplacení.

22. Žalovaná byla prokazatelně požádána o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní upomínce ze dne 6. 12. 2021 (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na úředně evidovanou adresou pobytu žalované. Podle obsahu předžalobní výzvy měla žalovaná uhradit dluh do 15 dnů od odeslání, tj. do 21. 12. 2021 a od následujícího dne 22. 12. 2021 je v prodlení s úhradou. Od tohoto dne je žalovaná povinna platit úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně.

23. Pokud žalobkyně požadovala úhradu další části jistiny ve výši 35 320,40 Kč a zaplacení úroku z prodlení již ode dne 23. 10. 2018, byl její požadavek co do období od 23. 10. 2018 do 21. 12. 2021 jako nedůvodný podle argumentů uvedených v předchozím odstavci zamítnut. Ze stejného důvodu byl zamítnut úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně, tedy v části, která přesahuje zákonnou výši úroku z prodlení platného ve výši, kdy skutečně prodlení nastalo. Z důvodu neplatnosti smlouvy zcela i nárok na úhradu smluvního úroku.

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v daném řízení méně procesně úspěšná, proto jí náhrada nákladů řízení nepřísluší. Žalované podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením nálady nevznikly.

Poučení