17 C 48/2020-120

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa ] [Anonymizovaný odstavec.] sídlem [adresa] o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 65 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 000 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 135 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 135 000 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 34 912 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 3. 2020 domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“ nebo„ předmětné řízení“). Toto řízení bylo vedeno o částku 351 900 000 Kč s úrokem z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobce není majetný, mělo toto řízení pro žalobce zvýšený význam. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 20. 5. 2013. Dne 6. 11. 2013 byl podán opravný prostředek a dne 2. 1. 2014 byl spis odeslán nadřízenému soudu, odkud byl vrácen dne 22. 9. 2014. Ve dnech 5. 5. 2015 a 20. 5. 2015 byly opět podány opravné prostředky, načež probíhalo řízení u nadřízeného soudu. Dne 5. 10. 2015 byl spis vrácen. Dne 11. 11. 2015 bylo vydáno rozhodnutí, proti němuž byl ve dnech 9. 12. 2015 a 14. 12. 2015 podán opravný prostředek, který byl vyřízen dne 12. 9. 2016, načež byl spis s obživnutou věcí vrácen soudu I. stupně. Dne 31. 10. 2016 došlo k přerušení předmětného řízení, dne 2. 8. 2019 bylo v řízení pokračováno. Dne 18. 9. 2019 bylo vydáno rozhodnutí, proti němuž byly dne 19. 9. 2019 podány opravné prostředky. Soud přerušil posuzované řízení z důvodu řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2016, č.j. [číslo jednací], ve věci projednávané [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení o dovolání trvalo cca 3 roky, neboť soudce nevybral soudní poplatek, spis mu byl tedy vrácen bez vyřízení. Následně soudce zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, aniž by dovolatele vyzval k jeho zaplacení. O takovém dovolání přitom Nejvyšší soud rozhoduje v řádu měsíců, jako např. v řízení sp. zn. 28 Cdo 1992/2019, 30 Cdo 3509/2018, 26 Cdo 1061/2019, 30 Cdo 2475/2018, 30 Cdo 2389/2015, 30 Cdo 679/2017, 30 Cdo 470/2019, 30 Cdo 2056/2019, 24 Cdo 890/2020 či 30 Cdo 529/2019. V době podání žádosti k žalované řízení stále probíhalo. Dovolací řízení bylo vedeno zmatečně a s průtahy. Opravný prostředek byl podán dne 11. 8. 2016, dne 21. 9. 2016 byl spis odeslán, dne 19. 6. 2017 byl vrácen. Dne 22. 11. 2017 byl spis opět odeslán. Dne 28. 6. 2018 bylo řízení přerušeno a dne 27. 6. 2019 byl opravný prostředek vyřízen. Dovolací soud skutečnost, že nebyl vybrán soudní poplatek za dovolání, zjistil až po 9 měsících. Po opětovném předložení mu pak trvalo 1,5 roku řešení procesní otázky týkající se záměny účastníků na straně žalobce. K tomu odkázal žalobce na řízení vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1907/2018, kdy bylo konstatováno, že řízení o regresní nárok z pojištění (ve své podstatě náhrada škody), které bylo složité z hlediska dokazování, bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy a trvalo cca 4,5 roku, bylo nepřiměřeně dlouhé. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne 19. 9. 2019, počínaje dnem 20. 3. 2020 je tedy žalovaná v prodlení. Žalovaná v rámci předběžného posouzení nároku žalobce dospěla k závěru, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, ačkoliv trvalo 6 let a 7 měsíců. Žalobce se tedy domáhal úhrady částky 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce skutečně uplatnil svůj nárok dne 19. 9. 2019. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení s tím, že toto řízení trvalo celkem 6 let a 7 měsíců, přičemž délka řízení byla zapříčiněna mimořádně složitým skutkovým stavem, neboť se jednalo o spor o náhradu škody, která měla být způsobena [právnická osoba] – [anonymizováno] investiční [anonymizována dvě slova]. Žaloba byla původně podána proti devíti žalovaným, přičemž škoda měla být způsobena více než čtyřiceti v žalobě popsanými skutky. Z důvodu hospodárnosti řízení soud usnesením ze dne 29. 12. 2014 vyloučil skupiny souvisejících skutků k samostatným řízením. Původní věc vedená pod sp. zn. [spisová značka] tak byla vedena pod devíti spisovými značkami. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, odvolací soud rozhodoval nejen ve věci, ale i o odvoláních některých účastníků proti procesnímu rozhodnutí soudu I. stupně. Od 22. 1. 2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání v související věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Následně bylo předmětné řízení po dobu téměř tří let přerušeno z důvodu podaného dovolání v dalším z vyloučených řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], kdy se řešila otázka procesního nástupnictví na straně žalobce. Toto dovolací řízení bylo procesně komplikovanější. Opomenutí vyzvat dovolatele k zaplacení soudního poplatku nebyl jediný důvod vrácení spisu soudu I. stupně bez věcného vyřízení, právní zástupce dovolatele uváděl v podáních i jinou osobu, účastníka řízení, avšak ne řízení o vyloučeném nároku vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Význam řízení by s ohledem na výši žalované částky bylo možno hodnotit jako zvýšený, na druhou stranu vícero vyloučených řízení bylo pravomocně skončeno dříve (již v roce 2017), kdy byla žaloba v projednávaných skutcích zamítnuta z důvodu promlčení, což bylo potvrzeno jak Nejvyšším soudem (rozhodnutí ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. [spisová značka]), tak Ústavním soudem (usnesení ze dne 3. 2. 2017, sp. zn. [ústavní nález]). Žalobce tak mohl být od roku 2017 v menší nejistotě ohledně výsledku řízení, neboť věděl, jaký výsledek řízení může s největší pravděpodobností očekávat. K žalobcem uvedenému srovnávanému řízení žalovaná uvedla, že každé řízení je specifické a je třeba vždy hodnotit okolnosti konkrétního případu.

3. V reakci na vyjádření žalované žalobce uvedl, že řízení trvalo 6 let a 7 měsíců, za celou dobu však nebylo nařizováno žádné jednání za účelem projednání věci. Věc nebyla složitá skutkově, soud se zabýval pouze otázkou promlčení nároku. Kdyby soud„ nerozsekal“ původní žalobu na jednotlivá řízení, mohla věc být skončena dříve jediným rozsudkem a navíc by byly šetřeny náklady řízení účastníků, které v daném případě činily 404 150 Kč. Co se týče nepřiměřenosti délky řízení, odkázal žalobce např. na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 61/2018, 11 Co 147/2018, 19 Co 123/2013, 11 Co 290/2018, 54 Co 305/2015, 28 Co 262/2015, 64 Co 119/2015, 29 Co 220/2015, 19 Co 123/2013, 54 Co 305/2015, 28 Co 262/2015, 64 Co 119/2015 či 29 Co 220/2015. V obdobné věci jiného účastníka vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 66/2019 bylo tomuto žalobci přiznáno peněžité zadostiučinění. Dalšími obdobnými řízeními jsou pak řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C 66/2019 či sp. zn. 27 C 130/2019. Co se týče výše základní částky, rozmezí 15 000 Kč – 20 000 Kč za rok řízení bylo stanoveno již v roce 2010. Od té doby se ekonomika vyvíjela ve smyslu bohatnutí společnosti, částky by tedy měly být s ohledem na vývoj životní úrovně celé společnosti„ valorizovány“. Reálná mzda za tu dobu vzrostla cca na dvojnásobek. Navíc je třeba brát v potaz inflaci.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Dne 20. 5. 2013 byla [název soudu] doručena žaloba [anonymizováno] [jméno] [jméno], správce konkurzní podstaty úpadce [anonymizováno] – [anonymizována čtyři slova]., [IČO], proti devíti žalovaným včetně [celé jméno žalobce] (žalobce v této věci). Jednalo se o žalobu na náhradu škody, přičemž jednání [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a dalších čtyř žalovaných bylo označeno jako skutek A s tím, že tyto osoby měly způsobit škodu nejméně ve výši 351 900 000 Kč. Dále byl [anonymizována dvě slova] u skutku F (společně s jedním dalším žalovaným) s tím, že jejich jednáním měla být způsobena škoda nejméně ve výši 1 899 321,94 Kč. Zároveň s uvedenými částkami byla požadována úhrada úroku z prodlení a náhrada nákladů řízení. Usnesením ze dne 27. 5. 2013 byli žalovaní vyzváni k vyjádření se k žalobě, což učinili postupně ve dnech 10. 6. 2013, 11. 6. 2013, 12. 6. 2013, 13. 6. 2013 a 21. 6. 2013, přičemž vznesli námitku promlčení. [anonymizováno] [celé jméno žalobce] dne 13. 6. 2013 uvedl, že se k dané problematice jakožto laik nedokáže vyjádřit, a proto žádá o ustanovení advokáta s tím, že s jeho věcí je seznámen Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] ustanovení zástupce požádal i žalovaný [příjmení]. Usnesením ze dne 24. 9. 2013 byl žalobce vyzván k doplnění žaloby. Téhož dne byli žalovaní Ing. [celé jméno žalobce] [anonymizováno] vyzváni k doložení svých poměrů, což učinil Ing. [celé jméno žalobce] dne 2. 10. 2013 a žalovaný [příjmení] dne 4. 11. 2013. Usnesením ze dne 14. 10. 2013 byla žádost Ing. [celé jméno žalobce] o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítnuta. Dne 7. 11. 2013 podal Ing. [celé jméno žalobce] proti tomuto rozhodnutí odvolání, téhož dne požádal žalobce o prodloužení lhůty k doplnění žaloby, zároveň uvedl, že lze předpokládat společný návrh účastníků na přerušení řízení nejpozději do konce února 2014. Dne 15. 10. 2013 bylo soudu sděleno, že požadovaný spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] nebude dlouhodobě dostupný. Dne 28. 11. 2013 se žalovaný [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] vyjádřil k věcné příslušnosti soudu a požádal o projednání své věci v samostatném řízení. Dne 6. 1. 2014 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2014 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. Přípisem ze dne 19. 11. 2014 žádal soud o zaslání stejnopisů rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Usnesením ze dne 29. 12. 2014 byly jednotlivé skutky popsané v žalobě pod písmeny A-G vyloučeny k samostatnému řízení s tím, že pod sp. zn. [spisová značka] bude projednáván skutek A týkající se Ing. [celé jméno žalobce] a dalších čtyř žalovaných, kdy je požadována náhrada škody ve výši 351 900 000 Kč. Usnesením ze dne 17. 2. 2015 byli účastníci vyzváni k předložení listinných důkazů, jichž se dovolávají, žalobce byl navíc vyzván ke sdělení procesního stanoviska k námitce promlčení vznesené třemi ze žalovaných. Žalobce reagoval na výzvu soudu dne 3. 3. 2015. Dne 10. 3. 2015 se ve věci vyjádřil žalovaný [příjmení], který vznesl námitku litispendence a námitku promlčení. Dne 11. 3. 2015 Ing. [celé jméno žalobce] namítl, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o ustanovení zástupce, zároveň vznesl námitku promlčení uplatněného nároku. Dne 23. 3. 2015 se ve věci vyjádřil žalovaný [příjmení], dne 26. 3. 2015 předložil žalovaný [příjmení] [příjmení], CSc. důkaz. Usnesením ze dne 16. 4. 2015 byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti (výrok I.), byl zamítnut návrh na zastavení řízení pro překážku litispendence (výrok II.), byl zamítnut návrh na odmítnutí žaloby (výrok III.), účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání (výrok IV.), Ing. [celé jméno žalobce] byl ustanoven zástupce pro řízení Mgr. [jméno] [příjmení], čímž bylo změněno rozhodnutí ze dne 14. 10. 2013 (výrok V.), a zástupce pro řízení byl ustanoven rovněž žalovanému [příjmení] (výrok VI.). Rozsudkem ze dne 13. 4. 2015, č.j. [číslo jednací], byla zamítnuta žaloba ohledně skutku E a skutku G z důvodu promlčení. Dne 5. 5. 2015 bylo soudu doručeno blanketní odvolání žalovaného [příjmení] proti výroku II. usnesení ze dne 16. 4. 2015 (zamítnutí návrhu na zastavení řízení pro překážku litispendence). Toto odvolání bylo odůvodněno dne 5. 5. 2015. Dne 20. 5. 2015 bylo soudu doručeno odvolání Ing. [celé jméno žalobce] rovněž proti výroku II. usnesení ze dne 16. 4. 2015. Dne 2. 6. 2015 byl spis předložen odvolacímu soudu, který usnesením ze dne 29. 9. 2015 usnesení soudu I. stupně v odvoláními napadeném výroku II. potvrdil. Usnesením ze dne 5. 10. 2015 byli účastníci vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že soud se bude primárně zabývat otázkou, zda nárok žalobce na náhradu škody není již promlčen. Ve dnech 7. 10. 2015 a 15. 10. 2015 sdělili dva ze žalovaných, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 11. 11. 2015 byl vyhlášen rozsudek (pod č.j. [číslo jednací]), jímž byla žaloba z důvodu promlčení zamítnuta, výrokem IV. pak bylo rozhodnuto, že žalobce a žalovaný [příjmení] [celé jméno žalobce] nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení, neboť náklady ustanoveného advokáta nesla Česká republika. Dne 9. 12. 2015 podal žalovaný [příjmení] odvolání proti nákladovému výroku týkajícímu se jeho osoby. Dne 14. 12. 2015 se proti rozsudku odvolal žalobce. Dne 16. 12. 2015 se k odvolání žalobce vyjádřil žalovaný [příjmení] a zároveň doplnil své odvolání. Podáním doručeným soudu dne 21. 12. 2015 navrhl žalobce přerušit řízení do pravomocného jmenování opatrovníka úpadci [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno]. či do okamžiku, kdy budou do obchodního rejstříku nově zapsáni nejméně dva členové představenstva tohoto úpadce. Tento návrh byl doručen žalovaným, kteří podáními doručenými soudu dne 4. 1. 2016 a dne 5. 1. 2016 vyjádřili nesouhlas s přerušením řízení. S předkládací zprávou ze dne 22. 1. 2016 bylo Nejvyššímu soudu ČR předloženo dovolání ve věci sp. zn. [spisová značka], jako příloha tohoto spisu byl Nejvyššímu soud předložen rovněž spis sp. zn. [spisová značka]. Dne 2. 2. 2016 se k odvolání žalobce vyjádřil Ing. [celé jméno žalobce], který zároveň sdělil, že nesouhlasí s přerušením řízení. Podáním ze dne 8. 2. 2016 doplnil žalobce své odvolání. Dne 23. 6. 2016 bylo soudu doručeno podání Ing. [celé jméno žalobce] nazvané„ Stížnost na průtahy v řízení a další věci“. Na toto jeho podání soud reagoval přípisem doručeným Ing. [celé jméno žalobce] dne 4. 7. 2016. Dovolání ve věci sp. zn. [spisová značka] (skutek E a skutek G) bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2016, č.j. [číslo jednací], odmítnuto. Stejně tak bylo odmítnuto dovolání ve věci sp. zn. [spisová značka] (skutek C) i ve věci sp. zn. [spisová značka] (skutek D). Dne 1. 9. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu, který usnesením ze dne 12. 9. 2016 zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť tento nejednal s účastníkem řízení, kterým byl [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno]., když konkurzní správce okresnímu soudu nesdělil, že již v průběhu řízení došlo k jeho návrhu k vyloučení pohledávek z konkurzní podstaty úpadce. Dne 23. 9. 2016 byl soudu doručen návrh žalovaných [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] na přerušení řízení do doby rozhodnutí o dovolání ve věci sp. zn. [spisová značka], kdy je rozhodováno o procesním nástupnictví, když se jedná o totožnou otázku, kterou svým rozhodnutím nastolil odvolací soud v této věci. Ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo usnesením ze dne 15. 6. 2016 rozhodnuto, že bude v řízení pokračováno s procesním nástupcem žalobce: [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno]., usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2016 bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Dne 27. 9. 2016 bylo soudu doručeno doplnění návrhu na přerušení řízení o spisovou značku dovolacího soudu ([spisová značka]). Ve dnech 5. 10. 2016 a 19. 10. 2016 sdělili dva z ostatních žalovaných (včetně Ing. [celé jméno žalobce]), že s přerušením řízení souhlasí. Usnesením ze dne 31. 10. 2016 přerušil soud řízení z důvodu zahájeného dovolacího řízení evidovaného pod sp. zn. [spisová značka]. Následně byl sledován průběh předmětného dovolacího řízení, které bylo ukončeno usnesením ze dne 27. 6. 2019, č.j. [číslo jednací], jímž Nejvyšší soud změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 8. 2016, č.j. [číslo jednací] s tím, že usnesení [název soudu] ze dne 15. 6. 2016, č.j. [číslo jednací], se mění tak, že se usnesení o procesním nástupnictví nevydává. Usnesením ze dne 1. 8. 2019 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení a účastníci byli vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 9. 8. 2019 byl soudu doručen návrh na přerušení řízení do rozhodnutí o ústavní stížnosti ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález], přičemž tato ústavní stížnost byla podána proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, č.j. [číslo jednací]. Dne 13. 8. 2019 sdělil Ing. [celé jméno žalobce] soudu, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2019 byla uvedená ústavní stížnost odmítnuta. Rozsudkem ze dne 18. 9. 2019, č.j. [číslo jednací], byla žaloba z důvodu promlčení uplatněného nároku zamítnuta, přičemž Ing. [celé jméno žalobce] (ani ostatním žalovaným) nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť jednání žalovaných způsobilo citelnou majetkovou újmu nejenom [anonymizována dvě slova], ale i jeho jednotlivým akcionářům, ačkoliv žalovaní se v důsledku liknavosti [anonymizována dvě slova] při uplatňování tohoto nároku z náhrady škody vyvázali. Navíc je [anonymizována dvě slova] na rozdíl od žalovaných v úpadku, když jeho majetek byl vytunelován jednáním žalovaných. Toto rozhodnutí nabylo (včetně nákladového výroku týkajícího se Ing. [celé jméno žalobce]) právní moci dne 16. 10. 2019. K odvoláním některých z žalovaných pak byl rozsudek v nákladových výrocích týkajících se těchto osob změněn tak, že žalobce je povinen nahradit těmto žalovaným náklady řízení (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

6. Pod spisovou značkou [spisová značka] byl [název soudu] projednáván skutek B (netýkající se žalobce v této věci) věci původně vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 9. 11. 2015, č.j. [číslo jednací], jímž byla žaloba týkající se uvedeného skutku zamítnuta. K odvolání žalobce byl rozsudek soudu I. stupně usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2016, č.j. [číslo jednací], zrušen s odůvodněním, že nejprve je třeba vyřešit otázku procesního účastenství na straně žalobce. Usnesením ze dne 15. 6. 2016, č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno s procesním nástupcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem (usnesením ze dne 1. 8. 2016, č.j. [číslo jednací]). Proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo dne 11. 8. 2016 podáno dovolání, které bylo doplněno dne 18. 8. 2016 a dne 19. 8. 2016. Ve dnech 15. 9. 2016 a 19. 9. 2016 se k dovolání vyjádřili ostatní účastníci. Dne 26. 9. 2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR, kde byla věci přidělena sp. zn. [spisová značka]. Ve dnech 24. 10. 2016 a 14. 11. 2016 zaslal dovolatel Nejvyššímu soudu doplnění dovolání. Dne 19. 6. 2017 byl spis vrácen [název soudu] k provedení dalších úkonů s tím, že je třeba ujasnit okruh dovolatelů a vyzvat dovolatele k úhradě soudního poplatku, navíc ve spise chybí plná moc právního zástupce druhého žalovaného. Usnesením ze dne 4. 7. 2017 byl dovolatel vyzván k úhradě soudního poplatku. K rozhodnutí je připojena doručenka z datové schránky Mgr. [jméno] [příjmení], ačkoliv právním zástupcem dovolatele byl Mgr. [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 31. 8. 2017 bylo dovolací řízení zastaveno s odůvodněním, že soudní poplatek nebyl uhrazen. Dle úředního záznamu ze dne 8. 9. 2017 telefonoval téhož dne pracovník advokátní kanceláře Mgr. [jméno] [příjmení] s tím, že výzvu k úhradě soudního poplatku dosud neobdrželi, již dne 7. 9. 2017 pak bylo podáno odvolání proti usnesení o zastavení dovolacího řízení. Dne 20. 9. 2017 bylo Mgr. [příjmení] doručeno usnesení s výzvou k úhradě soudního poplatku, tento byl uhrazen dne 21. 9. 2017. Usnesením ze dne 16. 10. 2017 bylo zrušeno usnesení ze dne 31. 8. 2017, jímž bylo zastaveno dovolací řízení. Dne 24. 11. 2017 byl spis opětovně předložen dovolacímu soudu, který usnesením ze dne 27. 6. 2019, č.j. [číslo jednací], změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 8. 2016, č.j. [číslo jednací], tak, že se usnesení [název soudu] ze dne 15. 6. 2016, č.j. [číslo jednací], mění tak, že se usnesení o procesním nástupnictví nevydává (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

7. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 19. 9. 2019. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

8. Soud neprovedl dokazování žádostí o náhradu škody včetně doručenky, potvrzením žalované ze dne 23. 9. 2019 a stanoviskem žalované ze dne 23. 4. 2020, neboť skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokazovány, byly mezi účastníky nesporné. Dále soud neprovedl dokazování výslechem žalobce, rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 3. 2020, č.j. [číslo jednací], náhledem na https://www.czso.cz/csu/czso/prace_a_mzdy_prace, náhledem na https://www.czso.cz csu/czso/indexy_cen_nemovitosti, náhledem na https://www.czso.cz/csu/czso/mira_inflace a náhledem na http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Casov%C3%A1_hodnota_pen%C4%9Bz, neboť s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci měl tyto důkazy za nadbytečné.

9. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

10. Podle § 1 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

13. Podle § 5 písm. b) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Podle § 31a odst. 2 zák. o OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Podle § 31a odst. 3 zák. o OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věty první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“ či„ Soud“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu.

21. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění bylo třeba přihlédnout konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. o OdpŠk).

23. Posuzované řízení trvalo celkem 6 let a 5 měsíců (od 27. 5. 2013, kdy byli žalovaní vyzváni k vyjádření se k žalobě, a tedy kdy se nejdříve o řízení mohli dozvědět, do 16. 10. 2019, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí).

24. Předmětem řízení byla náhrada škody ve výši přes 350 000 000 Kč, jíž se žalobce v posuzovaném řízení domáhal po žalobci a dalších čtyřech žalovaných (po vyloučení jednotlivých skutků k samostatnému projednání a rozhodnutí).

25. Řízení bylo usnesením ze dne 31. 10. 2016, tedy po třech letech a pěti měsících od zahájení řízení, přerušeno do rozhodnutí o dovolání ve věci sp. zn. [spisová značka], kdy bylo rozhodováno o procesním nástupnictví, když se jednalo o totožnou otázku, kterou bylo třeba vyřešit v posuzovaném řízení. Dovolací řízení bylo ukončeno rozhodnutím ze dne 27. 6. 2019, usnesením ze dne 1. 8. 2019 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Posuzované řízení tedy bylo přerušeno po dobu 2 let a 9 měsíců. Byť se jednalo o přerušení řízení na návrh účastníků, bylo tak učiněno dle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni rozhodování soudu (dále jen„ o.s.ř.“), a bylo tedy na soudu, aby si důvodnost přerušení sám posoudil (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3044/2016). V daném případě soud zhodnotil toto přerušení jako účelné, když dovolací soud rozhodoval o otázce procesního nástupnictví ohledně téhož žalobce, který vystupoval i v posuzovaném řízení, když navíc vyřešení této otázky uložil soudu I. stupně odvolací soud.

26. Ve věci bylo řešeno osvobození žalobce (žalovaného v posuzovaném řízení) od soudních poplatků a ustanovení mu zástupce, účastníci museli být vyzýváni k doložení důkazů, na které odkazovali, bylo rozhodováno o námitce místní nepříslušnosti, návrhu na odmítnutí žaloby a námitce litispendence, o tomto pak rozhodoval i odvolací soud.

27. Věc sama byla rozhodována na dvou stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud jednou, bylo však zároveň třeba rozhodovat o shora uvedených procesních otázkách. První rozsudek soudu I. stupně byl zrušen odvolacím soudem, neboť soud I. stupně jednal s nesprávným účastníkem. Po skutkové ani právní stránce se nejednalo o obtížnou věc, celá věc stála na posouzení otázky promlčení. Po procesní stránce vykazovala věc mírně vyšší obtížnost, když bylo rozhodováno o procesních otázkách, jak je uvedeno výše, zároveň byla rozdělena původně jediná žaloba týkající se mnoha účastníků a skutků, přičemž i po vyloučení věci vystupovalo na straně žalované pět účastníků.

28. Žalobce se na délce řízení nepodílel, naopak jednou podal stížnost na průtahy v řízení.

29. Ke zhodnocení chování orgánů státu v průběhu řízení, soud uvádí, že v posuzovaném řízení neshledal průtahy v podobě nečinnosti soudu. Soud řízení přerušil do skončení dovolacího řízení ve věci sp. zn. [číslo jednací], přičemž měsíc po vynesení rozhodnutí dovolacího soudu rozhodl o pokračování v řízení a za další měsíc a půl vyhlásil konečný rozsudek.

30. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zák. č. 82/1998 Sb., je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009). Soud tedy rovněž posuzoval, zda byl plynulý a bezprůtahový postup soudu v řízení souvisejícím, ohledně něhož bylo posuzované řízení přerušeno, a dospěl k závěru, že nikoliv. Soud v daném případě shledal průtahy v období od 14. 11. 2016, kdy zaslal dovolatel Nejvyššímu soudu doplnění dovolání, do 20. 9. 2017, kdy bylo zástupci dovolatele doručeno usnesení s výzvou k úhradě soudního poplatku za dovolání, když v mezidobí byl spis vrácen dovolacím soudem s tím, že je třeba mimo jiné vyzvat dovolatele k úhradě soudního poplatku, přičemž usnesení s touto výzvou bylo nejprve doručeno nesprávnému advokátovi. Je-li počítáno s obecně uznávanou lhůtou k provedení úkonu v trvání tří měsíců, jedná se o průtah v délce sedmi měsíců. Dále soud shledal průtah v období od 24. 11. 2017, kdy byl spis opětovně předložen dovolacímu soudu, do 27. 6. 2019, kdy Nejvyšší soud rozhodl. Je pravdou, že na rozhodování dovolacího soudu nelze nahlížet stejně jako na rozhodování soudů I. a II. stupně, když tento nečiní jednotlivé procesní úkony, je však třeba uzavřít, že lhůta 6 měsíců pro rozhodnutí ve věci procesního nástupnictví by měla být i v případě dovolacího soudu dostačující. Soud tedy v tomto případě shledal průtah v délce jednoho roku a jednoho měsíce.

31. V řízení, kvůli němuž bylo posuzované řízení přerušeno, byl tedy shledán průtah v délce 1 roku a 8 měsíců.

32. Při posouzení významu řízení pro žalobce vyšel soud ze skutečnosti, že posuzované řízení nemá typově vyšší význam pro účastníky řízení, jako je tomu například v případě řízení trestního, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Spory o majetek mohou mít pro účastníka řízení zvýšený význam, například pokud se jedná o určení vlastnictví k domu, ve kterém účastník žije, a tento dům představuje jeho jediný majetek, nebo u řízení o vypořádání společného jmění manželů, ve kterém se rozhoduje o veškerém majetku účastníků, případně u restitučních sporů, kde se jedná nejen o majetky zpravidla velké hodnoty, ale nadto o křivdy způsobené minulým režimem. Pokud se spor vede o určitou peněžitou částku, bude vždy záležet na osobě účastníka řízení a na tom, nakolik je sporná částka důležitou součástí jeho života, tedy zda tato částka s ohledem na osobní a majetkové poměry účastníka pro něj představovala zcela zásadní položku či nikoliv (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu v databázi nalus). V daném případě byla předmětem řízení částka přes 350 000 000 Kč, kterou by byl žalobce (jakožto žalovaný) v případě neúspěch nucen uhradit společně s dalšími čtyřmi žalovanými. I bez zkoumání majetkových poměrů žalobce lze uzavřít, že se jedná o tak vysokou částku, že by tato představovala zásadní položku a důležitou součást jeho života. Soud tedy shledal zvýšený význam řízení pro žalobce.

33. Na základě shora popsaného průběhu řízení je nutné uzavřít, že celková délka řízení 6 let a 5 měsíců byla nepřiměřená zejména z důvodu průtahů v souvisejícím řízení, a rovněž i z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce. V řízení tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk, přičemž v důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. Daný případ pak soud neshledal jako výjimečný v tom smyslu, že by žalobci nemělo být přiznáno zadostiučinění v relutární formě (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 862/10).

34. Soud v daném případě vycházel ze základní částky za rok trvání řízení ve výši 15 000 Kč (blíže viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010), když délka posuzovaného řízení nebyla extrémní, naopak se blížila spíše hranici přiměřenosti. Za první dva roky trvání řízení pak počítal soud s částkou v poloviční výši. Celkem základní částka za řízení dlouhé šest let a pět měsíců činí 81 250 Kč. Tuto částku soud ponížil o 10 % z důvodu procesní obtížnosti věci a o dalších 10 % z důvodu rozhodování věci na dvou stupních soudní soustavy, resp. v souvisejícím řízení bylo rozhodováno rovněž Nejvyšším soudem. Ke zvýšení částky pak soud nepřistoupil, neboť průtahy v řízení i vyšší význam řízení pro žalobce soud zohlednil při posouzení dané délky řízení jako nepřiměřené, když tato se nachází na samé hranici přiměřenosti, v případě navyšování základní částky z těchto důvodů by se pak jednalo o duplicitní odškodnění. Soud tedy základní částku snížil o 20 % a dospěl tak k částce 65 000 Kč.

35. K námitce žalobce ohledně překonání stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011) a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019).

36. Nad rámec výše uvedeného pak soudu uvádí, že ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byla řešena tatáž věc týkající se jiného žalobce, kdy tento žádal přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (tedy stejného řízení jako v našem případě). Soud neshledal důvod odchýlit se od rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 7. 2020, č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č.j. [číslo jednací], a přiznal žalobci za stejné řízení tutéž částku, tedy částku 65 000 Kč.

37. Žalobci tedy byla přiznána částka 65 000 Kč, ve zbytku, tedy v částce 135 000 Kč, soud žalobu zamítl.

38. Úrok z prodlení žalobci náleží ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované (k tomu srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010), tedy ode dne 20. 3. 2020, když žádost žalobce byla žalované doručena dne 19. 9. 2019. Výše úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci zcela úspěšný s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013. Žalobci tedy byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 34 912 Kč zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení - odměna advokátky dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) ve výši 24 800 Kč za osm úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, 4x vyjádření ve věci, 2x účast na jednání soudu), 8x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a odst. 4 AT ke každému z uvedených úkonů právní služby a náhrada za 21% DPH z odměny advokátky a z náhrad jejích hotových výdajů ve výši 5 712 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

40. Soud nepřiznal žalobci odměnu za úkon spočívající v přípravě předžalobní výzvy, neboť poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (§ 31 odst. 4 zák. o OdpŠk).

41. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když je třeba brát ohled na potřebu žalované čerpat finanční prostředky ze státního rozpočtu.

Poučení