17 C 52/2017- 214

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], narozená dne [datum] b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] c) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem všichni [obec a číslo], [PSČ], [obec] zastoupeni: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [ulice a číslo], [PSČ], [obec] zastoupený: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec] Za účasti: [pojišťovna] [IČO] sídlem [adresa] náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [jméno] [celé jméno žalobkyně] 500 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1.3.2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1.3.2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1.3.2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni [jméno] [celé jméno žalobkyně] 389 557 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

V. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] 350 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

VI. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] 500 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

VII. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 131 060 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

VIII. Žalovaný je povinen nahradit státu na nákladech řízení 9 958 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 10 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali svou žalobou ze dne 1.3.2017 zaplacení nemajetkové újmy od žalovaného. Žalovaný dne 2.3.2014 způsobil dopravní nehodu u [územní celek], když na křižovatce hlavní pozemní komunikace I/35 s vedlejší pozemní komunikací [spisová značka] překročil v osobním automobilu Mercedes Benz ML 320 povolenou rychlost nejméně o 29 km/h a narazil do osobního automobilu Fiat Punto, který vjížděl z vedlejší pozemní komunikace a odbočoval vlevo na hlavní komunikaci. Ve vozidle Fiat zemřel jeho řidič, [celé jméno žalobce], syn [jméno] a [celé jméno žalobce] a bratr [celé jméno žalobkyně]. Žalovaný byl za tuto nehodu odsouzen v trestním řízení a poškození byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. V době podání žaloby (1.3.2017) ještě nebyl rozsudek pravomocný. Všichni žalobci prozívají tragické úmrtí syna a bratra velmi intenzivně, [celé jméno žalobce] je v trvalé ambulantní péči psychiatra pro chronickou posttraumatickou stresovou poruchu s depresivní symptomatologií. Rodina žalobců je velmi soudržná a ztráta syna a bratra ji těžce zasáhla, hlavně proto, že zemřelý byl v mladém věku, měl celý život před sebou. Žalovaný svým zaviněným jednáním způsobil nemajetkovou újmu žalobcům a měl by ji tedy nahradit.

2. Intenzita vztahů [celé jméno žalobce] k žalobcům a naopak byla nadprůměrná, jeho osobnost se projevovala i mimo rodinu. Částky zmíněné v judikatuře jsou brány jako základní a v tomto případě by měly být navýšeny s ohledem na osobnost zemřelého a jeho vztahy k žalobcům.

3. V průběhu řízení byla výše požadované nemajetkové újmy žalobci modifikována, naposledy dne 3.12.2018 na částky 700 000 Kč pro [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] a 889 557 Kč pro [jméno] [celé jméno žalobkyně], když u [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] se jednalo o rozšíření žaloby, neboť původně bylo požadováno 720 000 Kč, pak 250 000 Kč. Pro žalobkyni [jméno] [celé jméno žalobkyně] bylo původně požadováno 1 200 000 Kč. Všechny dispozice se žalobou soud zahrnul do rozhodnutí o změně žaloby. Soud změnu žaloby připustil usnesením při jednání dne [datum]. Toto usnesení bylo všem účastníkům vyhlášeno.

4. Žalobkyně [celé jméno žalobce] je dle tvrzení žalobců sekundární obětí dopravní nehody a byla jí způsobena újma na zdraví, která je specifikována ve znaleckém posudku psychiatra [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a byla vyčíslena posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], na částku 889 557 Kč za ztížení společenského uplatnění. Takovou poruchu zdraví lze považovat za těžkou újmu na zdraví, která byla žalovaným [jméno] [celé jméno žalobkyně] způsobena a jako taková by měla být nahrazena v plné výši.

5. Žalovaný uvedl, že v případě jeho dopravní nehody nešlo z jeho strany o hrubou nedbalost, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nebyla naplněna skutková podstata přečinu zahrnující porušení důležité povinnosti ze strany žalovaného. Smrt [celé jméno žalobce] nastala zaviněním obou účastníků dopravní nehody a při spoluzavinění poškozeného nelze obětem přečinu přiznat plnou náhradu nemajetkové újmy. Výše požadovaného odškodnění neodpovídá současné judikatuře, která nadále nepřipouští mnohamilionové částky k odškodnění. Spoluzavinění poškozeného podle trestních rozsudků dosahovalo 50%, což by se mělo promítnout i do výše případně přiznaného odškodného. Žalobkyně [celé jméno žalobce] není primární obětí a nemůže tedy uplatnit právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění, posudky na tento její stav nelze použít. Žalovaný namítl promlčení části nároku žalobců, neboť rozšíření žaloby bylo provedeno po uplynutí promlčecí lhůty.

6. Vedlejší účastník uvedl, že ocenění provedené znalcem [příjmení] [příjmení] se vztahuje ke ztížení společenského uplatnění a nikoliv k nemajetkové újmě ve formě duševních útrap. Náhrada duševních útrap nemá exaktně stanovená pravidla a je blíže specifikována v judikatuře. Také namítl promlčení části žalobního nároku, které bylo provedeno v posledním rozšíření žaloby.

7. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 2.3.2014 ve 21:15 hod. u [územní celek] na křižovatce silnic I/35 a [spisová značka] došlo k dopravní nehodě, při níž se střetla vozidla žalovaného (Mercedes Benz), který přijížděl po hlavní silnici a [celé jméno žalobce] (Fiat Punto), který na silnici č. 35 najížděl z vedlejší silnice. [celé jméno žalobce] na následky zranění dne 4.3.2014 zemřel. Trestní řízení trvalo od 3.3.2014 do 12.9.2017, kdy Nejvyšší soud ČR vzal na vědomí zpětvzetí dovolání, které podal žalovaný. Během trestního řízení byl vydán rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dne 15.10.2014, v němž byl žalovaný v postavení obžalovaného uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti dle ust. § 143 odst.1,2 trestního zákoníku když způsobil jinému smrt proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti. Porušení důležité povinnosti bylo spatřováno v překročení povolené rychlosti nejméně o 32 km/h, čímž za snížené viditelnosti výrazně snížil možnost poškozeného dát přednost v jízdě. Tento rozsudek vycházel ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení]. Odvolání do tohoto rozsudku bylo Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích zamítnuto. Obžalovaný podal dovolání, ke kterému přiložil jiný znalecký posudek [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], z nějž vyplývalo, že překročení rychlosti na jeho straně bylo nižší, než udával předchozí znalecký posudek a příčinu nehody tak viděl více na straně poškozeného. Nejvyšší soud ČR pak rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí zrušil a přikázal nové projednání a rozhodnutí ve věci. V odůvodnění svého usnesení Nejvyšší soud uvedl, že primární povinností v dopravním provozu je dát přednost v jízdě vozidlu na hlavní komunikaci. Pokud tedy dojde ke střetu, je u řidiče jedoucího po hlavní pozemní komunikaci předpokladem pro jeho odpovědnost ta skutečnost, že výrazně překročil povolenou rychlost, čímž znemožní nebo ztíží řidiči na vedlejší komunikaci, aby mu dal přednost v jízdě. Je tedy třeba dále zkoumat, zda je naplněna kvalifikovaná skutková podstata přečinu, tedy porušení důležité povinnosti, když z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že spoluzavinění poškozeného bylo zhruba poloviční. Za situace, která nastala, by měla být vyslovena vina obžalovaného pouze co do základní skutkové podstaty, neboť překročení rychlosti nebylo extrémní. Okresní soud pak znovu vyslechl všechny znalce a následně zadal zpracování revizního ústavního znaleckého posudku – Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně. V tomto znaleckém posudku bylo konstatováno, že jedinou technickou příčinou střetu byla rychlost vozidla obžalovaného, která v okamžiku střetu činila 119 km/h a poškozený mohl střetu zabránit jenom v případě, že by předpokládal, že přijíždějící vozidlo značně překračuje povolenou rychlost. Okresní soud v Ústí nad Orlicí pak dne 18.1.2017 vydal rozsudek, v němž uznal obžalovaného vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle ust. § 143 odst.1 trestního zákoníku. Za tento přečin byl obžalovanému uložen trest odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců s odkladem na tři roky a trest zákazu činnosti na čtyři roky. Poškozené (žalobce) odkázal s nemajetkovou újmou na řízení ve věcech občanskoprávních. V odůvodnění soud uvedl, že i nadále setrvává na tom, že překročení rychlosti obžalovaným o 29 km/h bylo výrazné a způsob jízdy obžalovaného byl významnou trestněprávní příčinou vzniku následku. Způsob jízdy obžalovaného soud hodnotil jako hazardní, hrubě riskantní a na vzniku následku se tedy dle soudu podílel obžalovaný stejnou měrou jako poškozený [celé jméno žalobce]. Také proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích snížil trest zákazu činnosti na tři roky, v ostatním ponechal rozsudek v platnosti. Krajský soud ve svém rozsudku uvedl, že pro vznik dopravní nehody je významná souvztažnost povinnosti poškozeného dát přednost v jízdě vozidlu na hlavní silnici na straně jedné a nikoliv bezvýznamné překročení nevyšší povolené rychlosti jízdy obžalovaným. Poškozený se rozhodl najet do silnice v takové situaci, že kdyby obžalovaný jel předepsanou rychlostí nebo ji překročil max. o 10%, pak by křižovatkou projel. Poškozený spoléhal na to, že po projetí obcí [obec] je rychlost vozidla na hlavní silnici nižší, obžalovaný však výrazně překročil povolenou rychlost už v obci [obec]. Přesto měl být i poškozený obezřetnější, neboť byla snížená viditelnost. Bylo to pro něj ale obtížnější než pro obžalovaného zachovat předepsanou rychlost na hlavní silnici. Obžalovaný byl také nepříznivě hodnocen jako řidič, neboť měl několik záznamů v kartě řidiče a svědci jeho způsob jízdy popisovali jako riskantní již při projíždění obcí [obec]. Spoluzavinění poškozeného v rozsahu 50% pak krajský soud sdílí s okresním soudem. S ohledem na změnu právní kvalifikace však bylo dle krajského soudu nutné snížit výměru trestu zákazu činnosti. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný opět dovolání, které vzal následně zpět. (zjištěno ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp.zn. 3T 170/2014, zejména rozsudků na str. 264, 644, 693 a usnesení na čl. 310 a 424).

8. Soud se zabýval vztahem žalobců k poškozenému [celé jméno žalobce]. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že celá rodina byla aktivní v obecních aktivitách, otec i syn byli u hasičů. Rok po úmrtí [jméno] byla v obci soutěž, kdy hasiči na něj emotivně vzpomínali. Nyní je na rodičích znát změna, jezdí často na hřbitov, je vidět, že jim syn chybí. Otec často zmiňuje, že by potřeboval jeho pomoc, předtím spolu chodili pomáhat sousedům. Před úmrtím syna chodívali jako rodina na procházky, teď už nechodí. Matka bývala veselá, teď je posmutnělá. Dřív u nich doma bývala legrace, teď je cítit změna.

9. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že zemřelého [jméno] dobře znal, měl hezký vztah s rodiči, např. chodili na procházky. [příjmení] [jméno] zakládali hasičskou soutěž, když zemřel, měly se konat závody, ani nechtěli běžet, jak byli všichni rozhození, ale nakonec běželi. Pak si nechali na [příjmení] počest udělat nové dresy, mají je dosud. Teď už se tolik hasičským soutěžím nevěnují, chybí jim motivace. Znal celou rodinu, dřív u nich bývalo veselo, teď paní [celé jméno žalobkyně] ani nechodí ven. [jméno] měl hezký vztah i se svou sestrou chodili do společnosti spolu, ona sama teď nechodí. Celá rodina trávila čas spolu, jezdili na dovolené, grilovali atd. Teď žádné grilování nedělají, rodina je rozsypaná, je to vidět. Když se stala ta nehoda, jel [jméno] poprvé na noční do Iveca do [obec], když se loučil s babičkou, tak jí říkal, že jí pak řekne, jaká ta noční byla, ale už se nevrátil.

10. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že zná rodinu dlouho, předtím bývali všude spolu, účastnili se společenského života. Otec se synem chodili pomáhat s prací sousedům, po smrti syna již se to neděje. Měli hospodářství, o které se otec se synem starali, asi rok po smrti syna s tím skončili. Paní [celé jméno žalobkyně] dřív chodila s ostatními ženami z vesnice na víno, od smrti syna ne, je to hromádka neštěstí. Syn se držel doma, svědkovi to přišlo obdivuhodné. K rodičům i sestře měl [jméno] nadstandardní vztah.

11. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že rodinu zná, byl spolužákem [jméno]. Jako rodina hodně drželi pohromadě, do všeho se společně zapojovali. Paní [celé jméno žalobkyně] dřív chodívala s ostatními ženami na víno, teď nic, jejich domácnost je rozvrácená. [jméno] se hodně zapojoval u hasičů, organizoval např. i tréninky, nyní se sotva sejdou, jezdí už jen na okresní soutěž, předtím se vždy sejdou u [příjmení] hrobu a zapálí svíčku. [jméno] hodně dělal doma, neměl přítelkyni. Vždy počítal např. i s babičkou, měl plány. Paní [celé jméno žalobkyně] jezdí denně na hřbitov, pan [celé jméno žalobce] obden. U paní [celé jméno žalobkyně] se ztratila jiskra, každý si toho musí všimnout.

12. Z fotografií soud zjistil, že hasiči v [obec] mají na dresech stužku se jménem [příjmení], svědci uvedli, že je to pro vzpomínku na [celé jméno žalobce].

13. Průměrná hrubá měsíční mzda na přepočtené počty zaměstnanců za rok 2013 činila 25 128 Kč (zjištěno ze zprávy Českého statistického úřadu).

14. Ke zdravotnímu stavu žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] byly zpracovány tři znalecké posudky. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (odvětví psychiatrie) ze dne 9.10.2014 soud zjistil, že žalobkyně trpěla od nehody úzkostně depresivními příznaky a následně se u ní rozvinula duševní porucha – posttraumatická stresová porucha. Tato se rozvinula po nových zjištěních ohledně tragické smrti jejího syna. V době zpracování posudku nebylo v léčbě dosaženo pozitivního pokroku. Žalobkyně byla zcela nefunkční ve všech obvyklých činnostech, sociálních, interpersonálních, což byl přímý následek nastalé duševní poruchy a byla plně invalidizována. Z dalšího znaleckého posudku téhož znalce ze dne 17.1.2019 soud zjistil, že u žalobkyně došlo i přes psychiatrickou léčbu k rozvoji typické depresivní poruchy, což je další negativní posun v rámci rozvoje primární posttraumatické stresové poruchy. Její prognóza je jednoznačně negativní, její úzdravu již nelze považovat za současných možností medicíny za možnou.

15. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (odvětví soudního lékařství a stanovení nemateriální újmy na zdraví) ze dne 5.7.2017 bylo zjištěno, že stanovil nemateriální újmu na zdraví u [jméno] [celé jméno žalobkyně] na 889 557 Kč.

16. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] ze dne 19.2.2020 (odvětví psychiatrie a nemateriální újmy na zdraví) bylo zjištěno, že stanovila nemateriální újmu na zdraví [jméno] [celé jméno žalobkyně] na 564 127 Kč.

17. Ze zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 5.2.2021 bylo zjištěno, že stav žalobkyně je stále stejný, bojí se, někdy špatně spí, má střídavě pocity, že všechno zkazila. Je jí předepsáno 5 různých léků 18. Soud všechny znalce vyslechl, neboť k posudku [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] měli výhrady žalobci s tím, že se značně liší od předchozího posudku [anonymizována tři slova] [celé jméno znalkyně] a [anonymizována tři slova] se neshodli v tom, jakým způsobem stanovili omezení žalobkyně v jednotlivých oblastech života a jakou hodnotu těmto omezením přiřadili. 19. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ve výslechu uvedl, že žalobkyně je učebnicovým případem posttraumatické stresové poruchy. Podle poslední zprávy psychiatra se již jedná o patologickou depresi, která je neodklonitelná. Z psychiatrického hlediska je stav žalobkyně velmi negativní, neboť potíže stále přetrvávají, to již vybočuje ze standardních předpokladů, žalobkyni je nasazena velmi intenzivní medikace. S uzdravením již nelze počítat.

20. Ve svém výslechu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] uvedl, že hodnotil potíže žalobkyně čtyřmi kvantifikátory, které přiřazoval k jednotlivým zjištěným potížím. Potíže hodnotil jako lehké až těžké, tomuto hodnocení jsou pak přiřazeny procentní body, které program v součtu ohodnotí bodovým vyjádřením újmy. Znalec se vyjádřil ke všem funkcím a k tomu, jakou jim přiřadil intenzitu. Celkové procento ztížení společenského uplatnění určil na 8%, čemuž odpovídá 890 000 Kč [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] hodnotila některé potíže odlišně, z toho pak vzešel rozdíl mezi oběma posudky. Hodnotil žalobkyni v domácím [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] některé potíže hodnotila jako závažnější a přesto ve výsledku došla k nižší částce, což by měla zdůvodnit. Závěr posudků by měl být stejný i v případě, že by oba znalci posuzovali depresi, byť v jeho posudku je posuzována posttraumatická stresová porucha. 21. [celé jméno znalkyně] uvedla, že ji udivilo, že [anonymizována tři slova]. vypracoval znalecký posudek na nemajetkovou újmu pro psychickou nemoc, i když není psychiatr, což by se stávat nemělo. Je také nestandardní, že vyšetření probíhalo u posuzované doma a byli přítomni členové rodiny. Stanovení nemateriální újmy musí vycházet z vyšetření, které osobně provede znalec, nemůže vycházet z vyšetření někoho jiného. Pacienta však nemůže vyšetřovat nepsychiatr. Ke svému posudku pak uvedla, že posuzovala již ustálený stav a zjistila periodickou depresivní poruchu, v čemž se shodla s [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno]. Způsob, jakým je vypracováván posudek na nemajetkovou újmu, popsala shodně jako [anonymizována tři slova]. Při zadání určitého stupně postižení se automaticky vygenerují procenta, pokud se ona domnívá, že ta automaticky vygenerovaná procenta neodpovídají skutečnosti, tak je manuálně změní. Neprováděla dotazníkové testy, protože vhodnější diagnostikou je rozhovor, pokud by měla dojem, že je třeba testů, vyžádala by si psychologa. Testy vypovídají spíše o tom, jak se vnímá sám posuzovaný. Prognóza žalobkyně je spíše nepříznivá, bude mít trvalou medikaci psychofarmaky. Žalobkyně je však schopna se o sebe postarat, neschopnost zapojit se do rozhovoru, posuzovaná [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]. mohla být dána přítomností ostatních členů rodiny a tím, že o některých věcech mluvit nechtěla.

22. Ke znaleckým posudkům se žalobci obsáhle vyjádřili a uvedli, že posudek [anonymizována tři slova] je konzistentní, podrobný a relevantní. Některé závěry [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] jsou nepřezkoumatelné – např. názor, že by neměl být vypracováván znalecký posudek v případě psychiatrických diagnóz nepsychiatrem. Také nelze souhlasit s tím, že posttraumatická stresová porucha se týká jen výjimečných situací. Také nemůže být pravdou, že se u žalobkyně vyvinula periodická depresivní porucha na základě toho, že jí zemřel syn, v psychiatrické literatuře se uvádí, že takové onemocnění má svůj základ v předcházejícím vývojovém stádiu posuzované osobnosti a znalkyně tak ze žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] udělala psychicky postiženou osobu ještě před úmrtím syna. Stav žalobkyně neodpovídá tomu, jak je v posudku popsán. Pokud skutečně oba znalci postupovali stejnou metodikou, není možné, aby se jejich závěry lišily o 36%. Pokud znalkyně [celé jméno znalkyně] hodnotila některá postižení vyšším stupněm, nemohla dojít na závěr k nižší [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] provedla pouze standardní psychiatrické vyšetření.

23. Podle ust. § 2894 odst.1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

24. Podle ust. § 2894, odst.2 o.z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

25. Podle ust. § 2959 o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

26. Podle ust. § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

27. Podle ust. § 2957 o.z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.9.2018, sp.zn. 25 Cdo 894/2018 je třeba při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Požadavek srovnání výše náhrad přiznaných v některých případech zásahů do práva na čest, důstojnost, popřípadě soukromí veřejně známých osob ze strany informačních médií a v případech jiných zásahů do osobnostních práv nelze mechanicky vykládat tak, že by náhrada za usmrcení osoby blízké měla být vždy vyšší než náhrada za zásah do jiných osobnostních práv. Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného.

29. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.2.2020, sp.zn. 7 Tdo 1485/2019 lze za základní částku náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké podle § 2959 o. z., modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného (rozhodnutí č. 85/2019 Sb. rozh. obč.); v případě sourozenců lze vycházet ze základní částky o jednu čtvrtinu nižší.

30. V nálezu Ústavního soudu ze dne 22.12.2015, sp. zn. i . ÚS 2844/14 se v odůvodnění v odst. 56 uvádí: Při určování výše náhrady nemajetkové újmy v penězích je důležitým aspektem to, aby její výše odrážela obecně sdílené představy o spravedlnosti. Ústavní soud konstatuje, že při stanovení výše částky relutární náhrady je nutno použít princip proporcionality též tím způsobem, že obecné soudy porovnají částky této náhrady přisouzené v jiných případech, a to nejen v obdobných, ale i v dalších, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, a to zejména do práva na lidskou důstojnost. Jinými slovy způsobem, jak lze dosáhnout relativně spravedlivého vyčíslení výše relutární náhrady, je zohlednění částek přiznaných v jiných srovnatelných řízeních.

31. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.2019, sp.zn. 25 Cdo 3463/2018 může výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením sourozence v případě intenzivnějších vztahů pozůstalého se zemřelým dosáhnout úrovně základu pro nejbližší osoby (manžel, rodiče, děti).

32. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.4.2020, sp.zn. 25 Cdo 281/2019 pak uvádí: Rozvoj duševního onemocnění u pozůstalého (druhotné oběti) v důsledku úmrtí blízkého člověka je důvodem pro přiměřené zvýšení peněžité náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 o. z., a to při respektování právně významných kritérií a pravidel pro rozhodování o její výši.

33. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.5.2016 sp. zn. 6 Tdo 1421/2015 slouží metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolesti a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.), která byla publikována pod Rc 63/2014 k posouzení stupně a intenzity zásahu do zdraví primární oběti a k určení výše náhrady za její bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. Proto ji nelze využít pro zjištění výše nemajetkové újmy v podobě duševních útrap pozůstalých poškozených, kteří jsou sekundárními oběťmi ve smyslu § 2959 o. z.

34. V projednávané věci je prokázáno, že žalovaný způsobil dopravní nehodu, při které zemřel [celé jméno žalobce], syn a bratr žalobců. K nehodě došlo tak, že žalovaný byl na hlavní silnici, kde překročil rychlost a tím ztížil nebo znemožnil poškozenému na vedlejší silnici splnit povinnost dát přednost v jízdě. Trestní soudy shledaly odpovědnost za vznik nehody u obou účastníků zhruba stejnou. Rodina žalobců byla velmi soudržná, měli hezké vztahy, poškozený byl činný i v místě bydliště jako dobrovolný hasič, s otcem pomáhali sousedům jako zedníci. U [jméno] [celé jméno žalobkyně] se v důsledku smrti syna rozvinula nejprve posttraumatická stresová porucha, která se později vyvinula do periodické depresivní poruchy, která je již současnými medicínskými způsoby neléčitelná.

35. Nejprve se soud zabýval námitkou promlčení části nároku poškozených, neboť k rozšíření žaloby došlo až po uplynutí promlčecí doby. Žaloba byla podána dne 1.3.2017, poslední rozšíření dne 3.12.2018, k nehodě došlo dne 2.3.2014. V době podání žaloby ještě nebyl pravomocný trestní rozsudek. Podle ust. § 619 odst.1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle ust. § 620 odst.1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Promlčecí doba je dle ust. § 629 odst.1 o.z. tříletá. Je zřejmé, že již způsobením dopravní nehody došlo na straně poškozených k újmě a že ihned po nehodě věděli, kdo je povinen k úhradě. Trestní řízení však probíhalo velmi dlouho a otázka viny žalovaného byla opakovaně trestními soudy řešena, a to ne vždy jednotně. Podle ust. § 2 odst.3 o.z. nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Žalobci podali svou žalobu včas, v žalobě vylíčili, co požadují a z jakého důvodu, nebylo jejich povinností uvádět, podle jakého ustanovení by mělo být jejich právo posouzeno. V žalobě také uvedli výši újmy, kterou požadují, v konečném rozhodnutí však výše nemajetkové újmy pro sekundární oběti trestných činů záleží na úvaze soudu, která se činí po rozsáhlém dokazování a pečlivém zhodnocení všech okolností, jak bude dále uvedeno. Za takové situace by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby soud přihlédl k námitce promlčení, neboť prodlení od dopravní nehody bylo způsobeno především značnou délkou trestního řízení, na níž se žalobci jako poškození ničím nepodíleli, dovolání ve věci podával žalovaný. Nemůže tedy být žalobcům jako poškozeným přičítána k tíži délka jiného soudního řízení, byť měli možnost podat žalobu i před skončením trestního řízení. Základ nároku promlčen není a jeho vyčíslení je věcí úvahy, takže opět by bylo příliš přísné, kdyby žalobci museli jednoznačně určit výši svého nároku bez možnosti změn, pokud by např. během řízení došlo ke zjištění, že újma na jejich straně je ve skutečnosti vyšší. Soud proto k námitce promlčení nepřihlédl a zkoumal celý uplatněný nárok žalobců.

36. Žalovaný a vedlejší účastník nenamítali nic proti základu nároku [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně], považovali však žalovanou částku za příliš vysokou. U [jméno] [celé jméno žalobkyně] namítali, že není možné odškodnit její ztížení společenského uplatnění, ale rovněž pouze újmu dle ust. § 2959 o.z. Je nepochybné, že žalobcům byla způsobena újma tím, že jim zemřel blízký příbuzný. Soud při stanovení výše újmy vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.9.2018, sp.zn. 25 Cdo 894/2018, kde je za základní částku pro odčinění újmy vzat dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, což pro rok 2013, který smrti poškozeného předcházel, činí 502 560 Kč. Tuto částku soud považuje za orientační měřítko, přičemž bylo nutno zvážit veškeré okolnosti případu, a to pro každého ze žalobců zvlášť. Poškozený se na vzniku dopravní nehody spolupodílel, to zjistily všechny soudy v trestním řízení a došly k závěru, že podíl obou účastníků nehody byl stejný. Toto hledisko by pro rodiče poškozeného snížilo náhradu na cca 250 000 Kč. Vztahy v rodině žalobců byly nadstandardní, otec poškozeného se synem spolupracoval, spojoval s ním i další budoucnost a byl tedy jeho smrtí výrazně poškozen, nicméně jej to nevyřadilo zcela z běžného života a smrt syna je vždy velmi razantním zásahem do života. Žalobci nebyli svědky dopravní nehody, nebyli s jejími následky bezprostředně konfrontováni a nebyli na synovi existenčně závislí. Zemřelý však byl mladého věku, měl takzvaně celý život před sebou a jeho smrt byla náhlá a nečekaná. Žalovaný žalobcům neposkytl jinou satisfakci. Když soud uvážil všechny tyto faktory na straně otce zemřelého, určil výši nemajetkové újmy na 350 000 Kč, což je více, než polovina základní částky, a to hlavně s ohledem na blízké vztahy účastníků. Sestra poškozeného by mohla mít právo na stejnou míru zadostiučinění, pokud by bylo prokázáno, že jejich vztahy byly mimořádně intenzivní. Svědci hovořili o tom, že sourozenci chodili všude spolu, co se však týká následků pro další život, bylo z výslechů svědků zřejmé, že rodiče byli zasaženi smrtí poškozeného více, chodí častěji na hřbitov, otec přestal hospodařit a vypomáhat v sousedství, opustil aktivity, které předtím se synem provozoval. Ohledně sestry poškozeného nic obdobného prokázáno nebylo, sestra je mladšího věku než rodiče a v budoucnu má ještě šanci na plnohodnotný život, soud proto určil míru zadostiučinění na 200 000 Kč.

37. Jiná situace je u [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Matka poškozeného je smrtí syna nenávratně postižena v duševním zdraví. Znalecké posudky ohledně nemajetkové újmy pro ztížení společenského uplatnění vzal soud jako vodítko pro zjištění následků, které měla dopravní nehoda na další život žalobkyně, podle těchto posudků však nelze přiznat vypočtené ztížení společenského uplatnění, neboť u sekundární oběti trestného činu chybí pro přiznání takového nároku příčinná souvislost. Ze znaleckých posudků však jednoznačně vyplývá, že žalobkyně trpí vážnou duševní chorobou, která se projevila po úmrtí syna, tato choroba má na její běžný život značný dopad a její prognóza je nepříznivá. Tyto okolnosti vedou soud k tomu, aby zvýšil zadostiučinění pro matku poškozeného na 500 000 Kč, tedy plnou základní náhradu dle výše uvedeného judikátu, i přes poloviční spoluúčast poškozeného na dopravní nehodě. Žalobkyně je trvale znevýhodněna v dalším životě, nedá se předpokládat, že by se její budoucí život přiblížil stavu před nehodou. Námitky proti znaleckému posudku [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] soud neshledal důvodnými, neboť znalkyně svůj posudek při výslechu obhájila, její závěry byly přesvědčivé. Stanovila stejnou diagnózu jako [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] a na základě svého vlastního vyšetření a diagnostiky také vypočetla ztížení společenského uplatnění. Soud se také ztotožňuje s jejím vyjádřením, že znalecký posudek, který hodnotí ztížení společenského uplatnění v důsledku duševní nemoci, by neměl vypracovat nikdo, kdo nemá specializaci psychiatrie. Pokud žalobci namítali, že znalkyně vycházela ze standardního psychiatrického vyšetření, pak to soud za vadu posudku nepovažuje, naopak to svědčí o profesionalitě znalkyně. Její výpočet ztížení společenského uplatnění se blíží částce 500 000 Kč, která byla žalobkyni jako zadostiučinění přiznána, což je další z důvodů, proč soud tuto částku považuje za odpovídající. Výpočet znalce [příjmení] [příjmení] nepovažuje soud za přesvědčivý, i když i on své závěry logicky odůvodnil. Základním problémem je však skutečnost, že tento znalec není psychiatr a nemůže se tak odborně vyjadřovat k psychickému stavu žalobkyně a tento stav pak ve svém znaleckém posudku hodnotit. Soud proto k jeho posudku nepřihlédl.

38. Soud také zvažoval poměry škůdce na straně druhé, žalovaný však netvrdil ani neprokazoval, že by výše zadostiučinění byla pro něj likvidační, netvrdil, že by poskytl jinou satisfakci nebo že by nehoda měla dopad do jeho duševní sféry. Tyto okolnosti nebyly zjištěny ani v trestním řízení. Soud tedy vycházel z toho, že jeho poměry jsou standardní, jinou satisfakci neposkytl a do jeho duševní sféry neměla událost výjimečný dopad.

39. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu zamítl.

40. Žalobci požadovali po žalovaném zákonný úrok z prodlení a to od podání žaloby, na což mají právo dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne prodlení ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou.

41. Žalobci byli ve věci částečně úspěšní, plnění však spočívalo na znaleckém posudku a na úvaze soudu, soud jim proto přiznal plné náklady řízení dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., které jsou tvořeny náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 2 480 Kč za jeden úkon právní služby pro každého žalobce (hodnota plnění 50 000 Kč dle ust. § 9 odst.4 písm.a) vyhl. č. 177/1996 Sb. sníženo o 20% dle ust. § 12 odst.4 vyhl.) celkem tedy 100 440 Kč za 13,5 úkonu (převzetí věci a žaloba, účast u osmi jednání, dva delší než dvě hodiny, doplnění žaloby a půl úkonu za vyjádření k odvolání) dle ust. § 6 a 7, 9 odst.4 písm.a) a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. pro každého žalobce, celkem 40,5 úkonu a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 42 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 12 600 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem Suzuki se spotřebou 6,7 l benzínu na 100 km za 22 km v roce 2017 při základní sazbě 3,90 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 29,50 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 440/2016 Sb.), celkem 129 Kč, za 44 km v roce 2018 při základní sazbě 4 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 30,50 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 463/2017 Sb.), celkem 266 Kč, za 22 km v roce 2019 při základní sazbě 4,10 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 33,10 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 333/2018 Sb.), celkem 139 Kč, za 22 km v roce 2020 při základní sazbě 4,20 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 32 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 358/2019 Sb.), celkem 140Kč a za 66 km v roce 2021 při základní sazbě 4,40 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 27,80 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 589/2020 Sb.), celkem 413Kč a 16 půlhodin ztráty času po 100 Kč – ztrátu času soud přiznal pouze jednou, neboť ji nelze násobit počtem zastupovaných účastníků (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, v období, kdy byl zástupce plátcem DPH (od 1.2.2007 do 10.11.2020) tedy o 15 333 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 131 060 Kč. Soud nepřiznal náklady řízení vůči jednotlivým žalovaným, jak požadoval žalobce, neboť žalovaným byl pouze [celé jméno žalovaného], [právnická osoba] má postavení vedlejšího účastníka. Kromě toho byly úkony činěny pro jedno řízení, nikoliv pro každého účastníka zvlášť.

42. Dále soud uložil žalovanému dle ust. § 148 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení státu ve výši 9 958 Kč. Jedná se o znalečné, které soud vyplatil za znalecký posudek a výslechy znalců. Žalovaný byl co do základu nároku žalobců neúspěšný, je tedy povinen státu náklady řízení uhradit.

43. Žalovaný je dále povinen zaplatit státu soudní poplatek ve výši 10 500 Kč dle ust. § 2 odst.3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích jako 1% přiznané částky dle položky 3 písm. b) sazebníku poplatků.

Poučení