17 C 52/2018

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vobrovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] zastoupená opatrovnicí [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s tím, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci a) částku 39 120 Kč s příslušenstvím a žalobkyni b) částku 39 120 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Opatrovníkovi žalobkyně b) [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za zastupování žalobkyně ve výši 16 988,40 Kč. Tuto odměnu nese stát a opatrovníkovi bude vyplacena prostřednictvím zdejšího soudu po právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 3. 2018 domáhali po žalované zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím pro žalobce a) a částky 150 000 Kč s příslušenstvím pro žalobkyni b), a to z titulu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobci podali dne 14. 4. 2008 u [stát. instituce] návrh na obnovu kolaudačního řízení ve věci stavby oplocení a terénních úprav na pozemku [anonymizováno] [rok] a [rok] v k.ú. [obec]. Důvodem návrhu na obnovu bylo, že žalobci měli být účastníky kolaudačního řízení, a přesto s nimi stavební úřad jako s účastníky nejednal. Návrhu na obnovu [stát. instituce] nevyhověl a rozhodnutím ze dne 8. 6. 2009 řízení zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání a [anonymizována dvě slova] [územní celek] rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil rozhodnutím ze dne 16. 9. 2009. Žalobci proti tomuto rozhodnutí podali správní žalobu k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 9. 3. 2011, č.j. 10 Ca 409/2009-48 žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí [anonymizována dvě slova] zrušil. Následně došlo k delegaci spisu na [stát. instituce], který dne 22. 4. 2013 rozhodl tak, že se řízení zastavuje. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání a [anonymizována dvě slova] [územní celek] rozhodnutí [stát. instituce] dne 16. 9. 2013 potvrdil. Proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] podali žalobci správní žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který svým rozsudkem ze dne 15. 2. 2016, č.j. 45A 59/2013 žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí [anonymizována dvě slova] zrušil včetně rozhodnutí [stát. instituce]. Následně došlo k delegaci věci na [stát. instituce], který svým rozhodnutím ze dne 28. 11. 2016 obnovu kolaudačního řízení povolil. Proti tomuto rozhodnutí podal stavebník [jméno] [příjmení] odvolání, rozhodnutí bylo [anonymizována dvě slova] [územní celek] potvrzeno a tímto byla k datu 27. 3. 2017 pravomocně povolena obnova řízení. Tím, že řízení o obnově trvalo deset let, žalobcům vznikla nemajetková újma. Žalobci v průběhu řízení opakovaně zasílali podněty správnímu orgánu a dožadovali se odstranění průtahů v řízení. Žalobci byli tedy velmi aktivní a na výsledku správního řízení jim velmi záleželo, správní orgány však byly zjevně úmyslně nečinné. Nemajetková újma žalobců spočívá v tom, že sousedova stavba, která byla postavena v rozporu s projektovou dokumentací, zasahuje na pozemek žalobců, a tak je přímo omezuje v jejich vlastnickém právu k předmětnému pozemku. Žalobci mají částečně znehodnocený svůj pozemek tím, že na něj zasahuje stavba [jméno] [příjmení] a došlo k nepovolenému navýšení terénu, který zabraňuje výhledu z okna domu žalobců. Pokud by stavební řízení netrvalo tak dlouhou dobu, mohla být již dnes stavba odstraněna, což se však nestalo a žalobci mají svůj pozemek částečně znehodnocený. Žalobci uplatnili dne 14. 7. 2017 u [stát. instituce] své nároky na zadostiučinění, a to každý ve výši 300 000 Kč. Žalobci vycházejí z toho, že nepřiměřeně dlouhé řízení je nesprávným úředním postupem a řízení, které trvalo deset let, je neúměrně dlouhé. Žalobci svou žalobou uplatnili nárok v poloviční výši, tedy každý ze žalobců uplatňuje nárok na zadostiučinění za průtahy v řízení ve výši 150 000 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení se nerozhoduje o soukromoprávních právech či závazcích a není zde tedy možné aplikovat článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva). V první fázi totiž správní orgán rozhoduje pouze o tom, zda bude obnova řízení povolena a až teprve, pokud dojde k jejímu povolení, rozhoduje ve druhé fázi správní orgán znovu ve věci, a tedy rozhoduje o právech a povinnostech účastníků. V úvahu tedy přichází pouze odškodnění jednotlivých průtahů v řízení, nikoliv celkové délky řízení, přičemž žalobci jsou povinni prokázat jak vznik újmy, tak příčinnou souvislost mezi průtahy a vznikem nemajetkové újmy. Žalobci navíc pomíjí fakt, že do celkové délky správního řízení nelze započítat dvě soudní řízení u správních soudů, které každé z nich trvalo déle než dva roky. Tvrzenou délku celého řízení o obnově je proto nutné zkrátit o téměř pět let. Žalovaná má navíc za to, že v daném případě se jedná o občanskoprávní záležitost, o níž rozhoduje soud v civilním řízení, neboť úprava vztahů k neoprávněné stavbě včetně rozhodnutí o jejím odstranění je občanskoprávní záležitostí, která je v pravomoci civilního soudu. V případě, že by se jednalo o stavbu nepovolenou, může stavební úřad nařídit odstranění stavby bez rozhodnutí nebo opatření, řešena by byla část stavby provedená v rozporu se stavebním povolením a odstranění této stavby je podle stavebního zákona v kompetenci stavebního úřadu.

3. Na základě sdělení předběžného právního názoru soudu při jednání dne 11. 6. 2019 ohledně otázky aplikace článku 6 Úmluvy na danou věc vzali žalobci žalobu částečně zpět, a to v rozsahu 80 880 Kč pro každého ze žalobců s tím, že nadále požadovali odškodnění pouze za průtahy ve správním řízení, které trvalo celkovou dobu 14 měsíců + 25 měsíců + 13 měsíců, tj. 52 měsíců. Žalobci tedy počítali částku 4 roky x 15 000 Kč, tj. 60 000 Kč + 20 % za jednoduchost věci, + 20 % za nečinnost správních orgánů, - 20 % za projednávání věci na třech stupních soudní soustavy, + 25 % význam předmětu řízení pro poškozené a sdílená újma dvěma účastníky - 20 %, tj. každý ze žalobců požadoval zaplacení částky 69 120 Kč.

4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud při jednání dne 19. 11. 2019 tak, že dle § 96 o. s. ř. řízení co do částky 80 880 Kč s příslušenstvím pro žalobce a) a co do částky 80 880 Kč s příslušenstvím pro žalobkyni b) zastavil. 5. [stát. instituce], které bylo v řízení původně účastníkem na straně žalované, uvedlo, že žalobci v žalobě uvádějí, že nemajetková újma spočívá v tom, že sousedova stavba, která byla postavena v rozporu s projektovou dokumentací, zasahuje na jejich pozemek, a tím je přímo omezuje v jejich vlastnickém právu. Výsledkem obnovy řízení by však bylo rozhodnutí o tom, zda bude či nebude povoleno užívání předmětné stavby, což však nemohlo zasáhnout do osobní sféry žalobců v té míře, aby jim byla způsobena nemajetková újma vyžadující finanční kompenzaci. Odstranění stavby nemohli v řízení o obnově kolaudačního řízení ani v případném obnoveném kolaudačním řízení žalobci dosáhnout. [příjmení] peněžité satisfakce přichází do úvahy v případě, že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné. V daném případě žalovaná konstatovala porušení práva, což vzhledem ke vztahu žalobců k projednávané věci považovala za dostatečné zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu. Žalobci újmu, která jim měla být způsobena, tvrdí nedostatečným způsobem a nijak ji neprokazují.

6. Usnesením ze dne 24. května 2021, čj. 17 C 52/2018-142 rozhodl zdejší soud tak, že ve věci bude na straně žalované jednáno s [stát. instituce] jako s příslušnou organizační složkou. [stát. instituce] následně ve svém vyjádření k žalobě uvedlo, že smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoliv sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo. Intenzita dopadu případného nesprávného úředního postupu do sféry žalobců však nemohla být taková, aby žalobcům vznikla požadovaná peněžitá nemajetková újma. Výsledkem správního řízení by totiž bylo rozhodnutí o tom, zda vlastníkovi sousedního pozemku bude či nebude povoleno užívání předmětné stavby, což však nemohlo zasáhnout do osobní sféry žalobců v té míře, že by jim byla způsobena nemajetková újma vyžadující kompenzaci v požadované formě a výši. Žalovaná tedy uvedla, že přestože lze konstatovat, že celková délka řízení byla nepřiměřená, poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva se jeví jako dostatečné.

7. Žalobce následně při jednání dne 22. 9. 2021 opětovně požadovali změnit žalobní petit, a to zpět na částku 150 000 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců. Soud však s ohledem na ukončené dokazování, koncentraci řízení a již pravomocné částečné zastavení řízení ohledně tohoto nároku změnu žalobního petitu nepřipustil.

8. Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázaný následující skutkový stav:

9. Účastníci v průběhu řízení učinili nesporným průběh správního řízení o obnově kolaudačního řízení tak, jak je zachycen ve správních spisech.

10. Z výslechu žalobce vzal soud za prokázáno, že při realizaci oplocení k jinému sousedovi a zaměření oplocení zjistili, že stavba pana [příjmení] zasahuje na jejich pozemek, pan [příjmení] si na pozemek navezl velké množství zeminy, navýšil terén a opěrnou zeď postavil částečně na jejich pozemku. Žalobci nebyli účastníky kolaudačního řízení, chtěli, aby se ověřilo, zda je plot postaven dle stavebního povolení a tím se rozběhl celý desetiletý maraton řízení. Stavba je vyšší než ve stavebním povolení. Úpravami byla zrušena drenáž, došlo k navýšení terénu, což způsobilo to, že žalobci nemají z okna žádný výhled. Zeď plotu je v důsledku zastínění vlhká, jedná se o tmavý vlhký kout, daří se tam např. mechu, přičemž dříve se jednalo o otevřený světlý prostor.

11. Ze správního spisu [stát. instituce], [číslo jednací] soud zjistil následující skutečnosti: Dne 14. 4. 2008 podali žalobci k [stát. instituce] – [anonymizována dvě slova] podnět ke zrušení kolaudačního rozhodnutí [číslo jednací] [ulice] úřad nařídil na den 22. 7. 2008 ústní jednání spojené s místním šetřením. Dne 29. 7. 2008 byla žalobcům zaslána technická zpráva, ke které se žalobci dne 25. 8. 2008 vyjádřili. Dne 4. 9. 2008 vydal [stát. instituce] rozhodnutí [číslo jednací], kterým zamítl návrh žalobců na obnovu kolaudačního řízení s tím, že není důvodná. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci dne 22. 9. 2008 odvolání, které bylo doplněno dne 15. 10. 2008. Dne 22. 12. 2008 vydal [anonymizována dvě slova] [územní celek] rozhodnutí, kterým bylo napadené rozhodnutí [stát. instituce] zrušeno, a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 1. 2009. Dne 12. 3. 2009 [stát. instituce] vyrozuměl účastníky o pokračování řízení. Dne 8. 6. 2009 vydal [stát. instituce] usnesení čj. [anonymizováno] [číslo], kterým správní řízení ve věci obnovy kolaudačního řízení zastavil. Dne 10. 6. 2009 podali žalobci odvolání proti tomuto rozhodnutí, dne 30. 7. 2009 podal žalobce stížnost na pozdní předání spisu odvolacímu správnímu orgánu. Dne 16. 9. 2009 vydal Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutí, kterým bylo odvolání žalobců zamítnuto a usnesení stavebního úřadu, jímž bylo zastaveno správní řízení ve věci kolaudačního řízení, bylo potvrzeno. Toto rozhodnutí bylo následně usnesením ze dne 25. 11. 2009 opraveno v části odůvodnění. Proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] podali žalobci žalobu k Městskému soudu v Praze dne 8. 12. 2009, o této žalobě bylo Městským soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne 9. 3. 2011, čj. 10 Ca 409/2009-48 tak, že rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne 16. 9. 2009 bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto úřadu k dalšímu řízení. Následně došlo k delegaci z důvodu podjatosti zaměstnanců [stát. instituce] na stavební úřad [stát. instituce]. Dne 26. 3. 2013 vydal [stát. instituce] vyrozumění o pokračování řízení o obnově kolaudačního řízení. Dne 25. 2. 2013 vydal [stát. instituce] usnesení, kterým ustanovil znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] v řízení o povolení obnovy kolaudačního řízení. Znalecký posudek byl předložen dne 22. 3. 2013. Dne 22. 4. 2013 vydal [stát. instituce] usnesení, kterým řízení o obnově řízení zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 9. 5. 2013 odvolání, o kterém rozhodl [anonymizována dvě slova] [územní celek] dne 16. 9. 2013 tak, že toto odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 22. 4. 2013 potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci dne 13. 11. 2013 správní žalobu ke Krajskému soudu v Praze O této žalobě bylo Krajským soudem v Praze rozhodnuto dne 15. 2. 2016, č.j. 45A 59/2013-56 tak, že rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne 16. 9. 2013 bylo zrušeno a věc byla vrácena [anonymizována dvě slova] k dalšímu řízení. Dne 15. 6. 2016 vydal [anonymizována dvě slova] [územní celek] usnesení, kterým došlo k delegaci věci na [stát. instituce] z důvodu podjatosti zaměstnanců svatebního úřadu v [obec]. Dne 28. 11. 2016 vydal [stát. instituce] rozhodnutí sp. zn. [číslo], kterým byla povolena obnova kolaudačního řízení před stavebním úřadem. Proti tomuto rozhodnutí podal dne 28. 12. 2016 odvolání [jméno] [příjmení], o tomto odvolání rozhodl [anonymizována dvě slova] [územní celek] dne 14. 3. 2017 tak, že jej zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu [stát. instituce] ze dne 28. 11. 2016 potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 4. 2017.

12. Dne 19. 7. 2017 žalobci uplatnili u [stát. instituce] své nároky na přiměřené zadostiučinění za průtahy správního úřadu, a to ve výši 300 000 Kč pro každého z žalobců. Uvedená žádost byla [stát. instituce] zaslána dne 19. 7. 2017 (zjištěno ze žádosti o přiměřené zadostiučinění s podacím lístkem).

13. Dne 8. 8. 2017 oznámilo [stát. instituce] žalobcům, že jejich žádost o náhradu nemajetkové újmy byla postoupena [stát. instituce] k vyřízení, neboť [stát. instituce] není příslušným úřadem k projednání uplatněného nároku (zjištěno ze zprávy [stát. instituce] ze dne [datum]).

14. Dne 4. 1. 2018 oznámilo [stát. instituce] žalobcům, že obdrželo jejich dopis, ve kterém uplatňují nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem a následně dne 11. 6. 2018 [stát. instituce] sdělilo žalobcům, že jejich nárok na přiznání zadostiučinění ve výši 300 000 Kč odmítá a pouze z části uspokojuje nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu tím, že konstatuje porušení práva způsobené průtahy řízení v projednávané věci, ke kterému došlo v působnosti obecních stavebních úřadů [obec] a [obec] a [anonymizována dvě slova] [územní celek] v řízení o žádosti o povolení obnovy kolaudačního řízení (prokázáno dopisem [stát. instituce] ze dne [datum] a ze dne [datum]).

15. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 14 odst. 1 se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

17. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Vzhledem k tomu, že skutkový stav a průběh správního řízení byl mezi účastníky nesporný, předmětem řízení bylo především právní posouzení nároku žalobců na nemajetkovou újmu.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobci uplatnili u žalované v souladu s ust. § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody, který je konstituován jako realizace práva na spravedlivé a rychlé projednání věci ve smyslu článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a článku 13 Úmluvy o lidských právech a svobodách. S účinností od 27. 4. 2006 se poskytuje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci, zejména v případech tzv. průtahů v řízení, které v souvislosti s délkou řízení představují odškodnění nejistoty a nepříznivého působení dlouhotrvajícího sporu do osobnostní sféry účastníka. Soud vycházel při svém rozhodování z posouzení nikoliv samostatných průtahů, ale z celkové délky řízení a dospěl k závěru, že předmětné správní řízení o návrhu žalobců na obnovu řízení jako celek neodpovídá svou délkou času, v němž mohli žalobci očekávat jeho skončení (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1613/2009). V projednávané věci má soud za to, že v řízení před správními orgány nebyly dodrženy lhůty pro vydání rozhodnutí ve smyslu ust. § 71 správního řádu, dle kterého je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu a pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, je-li třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření a dále doba nutná k provedení dožádání ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. V řízení bylo prokázáno, že žalobci projednání svého návrhu opakovaně urgovali, soud proto shledal ve věci vedené před správním orgánem nedůvodné průtahy, když v důsledku nesprávných rozhodnutí správních úřadů, které byly opakovaně rušeny soudními rozhodnutími, celková délka správního řízení dosáhla téměř deseti let. Soud má za to, že v daném případě bylo právo žalobců na přiměřenou délku předmětného správního řízení porušeno již trváním správního řízení nepřiměřeně dlouhou dobu, přičemž není rozhodné, zda ve správním řízení došlo ke konkrétním průtahům či nečinnosti správních orgánů. Podstatné je, že správní řízení nebylo ukončeno v době, ve které to mohli žalobci rozumně očekávat. K tomuto závěru dospěl soud proto, že má za to, že na daný případ je třeba aplikovat článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, neboť tento článek nelze interpretovat tak, že se týká výlučně průběhu řízení zahájeného před soudem, když Ústavní soud ČR dovodil existenci práva na projednání věci bez zbytečných průtahů i ve vztahu ke správním řízením, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II ÚS 570/20.

20. Následně i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020 uvedl, že právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny, mají účastníci správních řízení, na něž dopadá článek 6 Úmluvy nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum. V daném případě má soud za to, že ust. článku 6 odst. 1 Úmluvy dopadá i na stavební řízení, pokud nepřiměřenou délku tohoto řízení namítá vlastník sousední nemovité věci. V případě, kdy vlastník sousední nemovité věci v daném řízení poukazuje na nedodržení předpisů veřejného práva, je zřejmý jeho zájem zamezit zásahu do jeho majetkových práv. Práce na sousedním pozemku mohou ohrozit vlastníka sousedního pozemku v užívání jeho majetku a mohou také snížit jeho hodnotu. V případě vlastníka sousední nemovité věci na stavební řízení dopadá článek 6 odst. 1 Úmluvy, a tudíž jeho délku je nezbytné posuzovat jako celek ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5103/2015).

21. Z uvedených důvodů, kdy soud dospěl k závěru, že na daný případ je třeba aplikovat článek 6 odst. 1 Úmluvy, není z hlediska nároku žalobců rozhodné, zda žalobcům vznikla v souvislosti s trváním předmětného řízení škoda v majetkové sféře, když rozhodný je pouze dopad tohoto řízení do jejich osobnostní sféry, který je namístě kompenzovat poskytnutím peněžité náhrady. Soud přitom vycházel z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamenala pro žalobce morální újmu, na žalobce v tomto směru však nelze klást důkazní břemeno, neboť rozsah takové újmy je obecně obtížně prokazatelný. Žalobci dle názoru soudu dostatečně vyjádřili rozhodující skutečnosti v poměru k uplatněnému nároku a vysvětlili motivaci jeho uplatnění spočívající v dlouhotrvající frustraci z neodstraněné neoprávněné stavby na jejich pozemku. Náhrada nemajetkové újmy má přitom sloužit právě ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byli žalobci uvedeni v důsledku nepřiměřeně dlouho vedeného správního řízení. Soud dospěl k závěru, že vzhledem k míře skutkové a právní složitosti předmětného správního řízení nelze celkovou dobu trvání správního řízení pokládat za přiměřenou. Na tom nic nemění skutečnost, že probíhající správní řízení bylo dvakrát přerušeno probíhajícím řízením před správními soudy, když soud poměřuje celkovou délku správního řízení, které nebylo možné považovat za skončené v době, kdy probíhalo řízení před soudy. Vzhledem k tomu, že žalobci vzali žalobu v části týkající se doby, kdy probíhalo řízení před soudy zpět, rozhodoval však soud pouze o poměrné části trvajícího správního řízení, které trvalo ve svém souhrnu 53 měsíců.

22. Soud se zabýval přiměřeností délky správního řízení z hledisek okolností případu, tj. složitosti věci, chování žalobců a významu řízení pro žalobce a shledal, že žalovanou poskytnuté zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva nelze považovat za dostatečné a je na místě poskytnout žalobcům i přiměřené finanční zadostiučinění. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. CPJN 206/2010. Základní odškodné tedy za dobu trvání řízení před správním orgánem 53 měsíců činí 15 000 Kč ročně s tím, že částka odškodného činí za první dva roky 7 500 Kč ročně a následujících 28 měsíců částku 35 000 Kč, tj. celkem 50 000 Kč pro každého ze žalobců. Z důvodu skutkové a procesní složitosti řízení pak je namístě snížit odškodné o 10 %. Z obsahu správního spisu nevyplynulo, že by žalobci činili účelová či obstrukční podání, čímž by mařili postup správních orgánů, proto soud neshledal důvod pro snížení odškodného za chování poškozených. Postup správních orgánů v daném řízení je třeba ohodnotit snížením 10 %, neboť řízení probíhalo ve dvou stupních soustavy, když proběhnuvší soudní řízení nebylo započítáno s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby. Význam předmětu řízení pro žalobce soud hodnotí jako běžný, když v řízení nebyla prokázána hloubka zásahu či ovlivnění životní situace žalobců nepřiměřenou délkou daného řízení. Vzhledem k tomu, že v řízení vystupovali oba žalobci ve shodě, soud zohlednil i tzv. sdílenou újmu a z tohoto důvodu snížil částku přiznaného zadostiučinění o 20 %. Výše přiznaného zadostiučinění pro každého ze žalobců tedy činí 30 000 Kč (50 000 Kč - 40 %).

23. Důvodným shledal soud i nárok žalobců na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když žalovaná se ocitla v prodlení uplynutím šestiměsíční lhůty ve smyslu ust. § 15 odst. 1 OdpŠk, která počala běžet od 17. 7. 2017, kdy byly žalované doručeny žádosti žalobců o předběžné projednání a zaplacení žalobou uplatněného nároku. Žalovaná se tedy ocitla v prodlení dne 18. 1. 2018 a žalobci požadují zaplacení zákonného úroku od 21. 3. 2018, tj. jejich nárok je i v této části důvodný. Výše úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1 vyhl. č. 142/1994 Sb. a k datu 21. 3. 2018 činí 8,05 % ročně.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobci měli ve věci úspěch pouze částečný. S ohledem na původně požadovanou částku 300 000 Kč a přiznanou částku 60 000 Kč činí úspěch žalobců 20 %, neúspěch 80 %, žalobci jsou proto povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně 60 % jejích nákladů. Náklady žalované tvoří 5 úkonů nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb. á 300 Kč, tj. 1 500 Kč, 60 % z těchto nákladů činí částku 900 Kč, kterou jsou žalobci povinni společně a nerozdílně žalované zaplatit.

25. Ve výroku V. pak přiznal soud ustanovené opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení] odměnu za zastupování žalobkyně b). Opatrovnice byla žalobkyni ustanovena dle § 29 odst. 3 o. s. ř., neboť se nemohla ze zdravotních důvodů nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení. Náklady ustanoveného opatrovníka činí celkem 16 988,40 Kč a tvoří je 4,5 úkonu právní služby a 3 120 Kč (převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu, účast při jednání soudu, závěrečný návrh, úkonu za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku), 5 režijních paušálů á 300 Kč a 21 % DPH z této odměny. Celkem tedy odměna opatrovníka činí 16 988,40 Kč. Tato odměna bude opatrovníkovi vyplacena prostřednictvím zdejšího soudu po právní moci rozsudku.

Poučení