17 C 64/2021-40

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Kyselovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalované] o zaplacení 8 394,40 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 516,60 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 1. 6. 2019 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba co do částky 4 000 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 1. 6. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 877 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 1. 6. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalovanou podanou u Obvodního soud pro Prahu 5 dne 6. 6. 2019 (původně vedenou pod sp. zn. 11 C 116/2019, z níž bylo projednání nároku žalované vyloučeno k samostatnému projednání usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2021 č. j. 11 C 116/2019-424) po žalované domáhal zaplacení částky 8 394,40 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nezastavěného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve vlastnictví žalobce, a to za období od 9. 6. 2016 do 31. 12. 2018 s tím, že výši žalované částky odvozuje od velikosti spoluvlastnického podílu žalované na společných částech nemovitostí (bytových domů a garáží) v areálu, které k pozemku žalobce přiléhají s tím, že tyto současně tvoří tzv. funkční celek. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2021 č. j. 11 C 116/2019-424 bylo řízení týkající se nároku žalobce za užívání předmětného pozemku po žalované vyloučeno k samostatnému projednání a je nadále vedeno pod sp. zn. 17 C 64/2021. Tvrzení žalobce 2. Žalobce svůj nárok z bezdůvodného obohacení odůvodňuje tím, že byl v uvedeném období vlastníkem předmětného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], a žalovaná byla podílovým spoluvlastníkem (o velikosti podílu [číslo]) bytových domů a garáží přilehlých k tomuto pozemku, tj. staveb [adresa], [adresa], [adresa], [adresa], [adresa] a [adresa]. Dle žalobce předmětný pozemek tvořil v příslušných obdobích (a nadále tvoří) s přilehlými stavbami funkční celek. Za této situace je pro přiznání nároku relevantní pouze prokázání vlastnictví žalobce k pozemku a spoluvlastnictví žalované k přilehlým stavbám, a dále skutečnost, že pozemek žalobce tvoří s přilehlými stavbami funkční celek, a to jako součást obytného areálu [anonymizováno] [ulice] (sdružujícího spoluvlastníky bytových domů a garáží v předmětném areálu, jehož posláním je vytváření optimálních podmínek pro bydlení členů v něm sdružených, zastupování a obhajoba zájmů jeho členů, dále jen„ [anonymizováno]“), a to aniž by bylo třeba prokazovat, zda, jakým způsobem a v jakém rozsahu žalovaná pozemek užívá.

3. Skutečnost, že bytové domy a garáže ve spoluvlastnictví členů [anonymizováno] [ulice] (jakož i předmětný pozemek žalované), jsou součástí uceleného areálu, žalobce odvíjí z charakteru areálu. Do bytových domů a do garáží se vstupuje (vjíždí) přes pozemek žalobce, který vyplňuje také prostranství mezi bytovými domy a garážemi, kde tvoří zelenou plochu. Na pozemku žalobce je vybudováno hřiště (zpevněná plocha s osazeným basketbalovým košem), dále přístupové cesty k bytovým domům, přístupové cesty ke garážím, další zpevněné cesty a cestičky, část pozemku si členové [anonymizováno] [ulice] ohradili jako předzahrádky. Zelená plocha, jejíž součástí je hřiště, je užívána jako rekreační (oddychová) plocha (hrají si zde děti, probíhá zde venčení psů, v zimě se zde sáňkuje a bobuje) a jako komunikační prostor mezi bytovými domy a garážemi. Celý areál bytových domů, garáží a přilehlých pozemků je koncipován jako logicky a z podstatné části i fakticky uzavřený areál, který tvoří jednotný funkční celek – areál sídliště, který má sloužit potřebám obyvatel bytových domů. Areál je ohraničen z jedné strany bytovými domy s předzahrádkami ohraničenými železným zábradlím a betonovou zdí (prostor mezi domy a betonovou zdí je vyplněn železnými kolíky), plotem podél ulice [ulice], garážemi spojenými protihlukovou stěnou ze strany komunikace [ulice] a z poslední strany ulicí [ulice], která byla původně lemována souvislým keřovým porostem – živým plotem (v r. 2013, v souvislosti s výstavbou sousedního sídliště [anonymizována dvě slova], bylo podél živého plotu vybudováno drátěné oplocení). Žalobce dále odkázal na bohatou judikaturu Nevyššího soudu ČR i Ústavního soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 672/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2746/2013, nebo jeho usnesení ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3348/2015, či ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016), z níž vyplývá, že bezdůvodné obohacení za užívání pozemku lze požadovat i po vlastnících nezastavěných pozemků, které se stavbou tvoří jeden funkční celek, a to bez ohledu na okolnost, zda jsou tyto funkčně spojené pozemky oploceny či nikoli, či zda tyto užívá také jejich vlastník, případně, zda jsou tyto užívány ze strany třetích osob. Pasivní věcná legitimace k vydání bezdůvodného obohacení náleží vlastníku stavby, a to pouze z titulu vlastnictví stavby. Je přitom nerozhodné, zda vlastník stavby své užívací právo fakticky realizuje, či zda je realizuje sám nebo prostřednictvím jiné osoby (např. svého nájemce). Vlastník pozemku, ať již zastavěného stavbou či se stavbou funkčně spojeného, nemusí prokazovat konkrétní užívání pozemku ze strany vlastníka (spoluvlastníka) stavby. Poukázal na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, nebo ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014), podle které je funkční souvislost pozemků se stavbou dána též v případě přilehlých pozemků, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení a které jsou se zřetelem k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami součástí vzájemně propojeného souboru nemovitostí (areál jako funkční celek). Zdůraznil, že obytné sídliště je třeba dle závěrů Nejvyššího soudu chápat jako„ celek zahrnující nejen obytné objekty, objekty občanské a technické vybavenosti, ale i plochy nacházející se mezi těmito objekty, pokud v rámci sídliště plní nějakou konkrétní funkci“ (NS ČR 28 Cdo 821/2007) s tím, že„ pozemky přiléhající k obytným domům a určené ke společnému užívání vytváří zpravidla s domem, jediný celek, slouží k lepšímu využití domu (jednotek v něm umístěných) a blízkost obytného domu zlepšuje využití zahrady, resp. plochy pro rekreaci“ NS 22 Cdo 1216/2019. Na uvedené závěry lze dle žalobce aplikovat projednávaný pozemek parc. [číslo] který bezprostředně přiléhá jak k obytným domům, tak i ke garážím a tvoří oddychovou a komunikační plochu mezi bytovými domy a garážemi, tvoří s těmito jeden funkční celek, a to jako součást areálu [anonymizováno] [ulice].

4. Žalobce má dále za to, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení se musí nutně vztahovat k celému pozemku žalobce parc. [číslo] (bez komunikace [ulice]), přičemž ohrazení jasně vymezuje rozsah areálu, a vytváří určitá omezení pro vstup. Zdůraznil, že pozemek tvořil v rozhodných obdobích jeden celek (byl v KN zapsán jako jeden pozemek) a především celý pozemek žalobce je součástí areálu [anonymizováno] [ulice], pouze jeho jednotlivé části plní rozdílné funkce (komunikační, oddychovou, rekreační), které jsou však vzájemně provázané a vzájemně se doplňují.

5. Za zásadní považuje žalobce dále skutečnost, že posuzovaný areál byl již v době jeho výstavby koncipován jako uzavřený areál obytného sídliště, který měl sloužit potřebám obyvatel nové bytové výstavby, přičemž poukázal na okolnosti výstavby (výstavba proběhla po odnětí původně zemědělsky využívaného pozemku parc. [číslo] s účelem využití role právního předchůdce žalobce, v roce 1992 byla uzavřena dohoda o vydání pozemku, investorem výstavby bytových domů a garáží byla společnost [právnická osoba] a státní podnik [anonymizováno 5 slov], spoluinvestorem bylo i [anonymizováno] [ulice], přičemž členové [anonymizováno] [ulice] se stali spoluvlastníky bytových domů a garáží s technickým zázemím a do katastru nemovitostí bylo jejich spoluvlastnické právo zapsáno v roce 1996), kdy rozhodnutím o umístění stavby ze dne 23. 12. 1985 bylo rozhodnuto o umístění stavby 220 bytových jednotek a hromadných garáží vč. odpovídající technické vybavenosti tak, že obytné domy měly být dle územního rozhodnutí seskupeny„ do dvou polouzavřených bloků od ul. [ulice a číslo] m, od [anonymizováno] komunikace měly být odcloněny dvěma objekty dvoupodlažních garáží prodloužených a propojených protihlukovou zdí podél této komunikace,“ přičemž mezi objekty garáží a obytných domů (roz. na pozemku žalobce) bude řešena„ zeleň s dětskými hřišti, pískovišti a hřišti na odbíjenou, sadové úpravy měly být doplněny drobnou architekturou“. Stavebním povolením ze dne 27. 12. 1985 byla povolena stavba„ 220 bytových jednotek – [anonymizováno 7 slov]“, v rámci této stavby byly dále povoleny mj. také„ komunikace pro pěší, drobná architektura, oplocení, sadové úpravy, hřiště, náměstí.“ Žalobce dále uvedl, že kolaudace obytných domů s příslušenstvím, garážemi a s technickými stavbami (včetně osvětlení bytového areálu) se zelení probíhaly v období od 29. 4. 1992 do 30. 4. 1993. Součástí kolaudačního rozhodnutí ze dne 3. 3. 1993 je výslovné konstatování, že:„ Je provedeno oplocení areálu.“ Z uvedeného dle žalobce jasně vyplývá, že pozemek žalobce byl již původně určen k užívání jako součást funkčního celku, pro potřeby členů [anonymizováno] [ulice]. Má za to, že vzhledem k tomu, že [anonymizováno] [ulice] bylo spoluinvestorem staveb, jednalo se de facto o jeho vlastní záměr. Předmětný pozemek žalobce byl členy [anonymizováno] [ulice] (včetně žalovaného) po celou dobu využíván (a je využíván nadále), přičemž původní charakter areálu do dnešního dne nedoznal žádných změn.

6. Pozemek žalobce není veřejným prostranstvím, u něhož existuje veřejnoprávní titul užívání, neboť u pozemku nejsou splněny všechny znaky legální definice veřejného prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, resp. § 14b zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Předmětný pozemek žalobce není fakticky přístupný bez omezení, když z konkrétních okolností lze dovodit vůli vlastníka pozemku zamezit vstupu široké veřejnosti (areál je a vždy byl oddělen od okolí zčásti oplocení/živým plotem, zčásti protihlukovou zdí, zčásti samotnými bytovými domy s ohrazenými předzahrádkami, ochrannou zdí a kovovými kolíky – u nichž ještě v lednu 2020 byla umístěna cedule„ soukromý pozemek, vstup zakázán,“ přičemž jediný vjezd do areálu je opatřen dopravní značkou zákaz vjezdu s dovětkem, že vjezd ze je povolen jen členům [anonymizováno] [ulice]). Pozemek ani není určen k tomu, aby sloužil veřejně prospěšným účelům (je pouze volně přístupnou sídlištní zelení, na jejímž zachování mají rezidenti z okolí (poměrně logicky) zvýšený zájem), přičemž pokud je pozemek i obyvateli jiných obytných domů než areálu [anonymizováno] [ulice], nejedná se o užívání, které by mělo význam přesahující nejbližší okolí. Žalobce (ani jeho právní předchůdce) nedal souhlas s veřejným užíváním pozemku, o čemž svědčí mimo jiné spory o vlastnictví daného pozemku probírající od roku 1995.

7. Pokud jde část pozemku žalobce představovaného sjezdy do garáží a přístupovými cestami do bytových domů či cestičkami ve vnitrobloku, tyto nejsou veřejnou účelovou komunikací a neexistuje zde veřejnoprávní titul jejich užívání. Ačkoli přístupové cesty do bytových nacházejících se na předmětném pozemku žalobce jsou sice obyvateli bytových domů evidentně užívány (o čemž svědčí např. odklizený sníh před hlavními vchody do bytového domu, umístění zvonků a listovních schránek u hlavních vchodů do domu), nejsou ale jediným přístupem do bytových domů, není tedy u nich splněna podmínka nutné komunikační potřeby (totéž platí o cestičkách ve vnitrobloku). Dalším důvodem, proč nemohou být uvedené cesty považovány za účelovou komunikaci, je skutečnost, že ani žalovaný, ani jeho právní předchůdkyně (paní [příjmení] nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku od státu, případný souhlas státu (státní organizace) ji nemohl ve vztahu k souhlasu s užíváním těchto přístupových cest zavazovat) nikdy neudělili souhlas s jejich užíváním pro veřejnou potřebu, a o zřízení veřejných účelových komunikací zde ani nebylo autoritativně rozhodnuto (za náhradu). Potřebný souhlas nebyl dán ani k užívání sjezdů do garáží. Co se týče sjezdů do garáží, tyto dle žalobce nemohou být veřejně přístupnou účelovou komunikací již jen s ohledem na znění § 10 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, podle kterého lze pozemní komunikace navzájem připojovat zřizováním křižovatek nebo na ně připojovat sousední nemovitosti zřízením sjezdů nebo nájezdů, avšak přímé napojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci není účelovou komunikací. V této souvislosti odkázal i na stanovisko ombudsmana [číslo] [rok] ze dne [datum], kdy v situaci, kdy garáž stěžovatele a místní komunikaci nedělil žádný chodník, který by mohla využívat veřejnost, došel ombudsman k závěru, že samotný sjezd nemůže sloužit pro užívání veřejností, neboť účel sjezdu (přístup do nemovitosti stěžovatele) vylučuje jiné (potenciální uživatele) z jeho užívání, přičemž pokud se v našem případě jedná o sjezdy do soukromé (nikoli veřejné) garáže ve spoluvlastnictví členů [anonymizováno] [ulice], nemůže se jednat o veřejně přístupnou účelovou komunikaci.

8. V neposlední řadě žalobce poukázal na princip legitimního očekávání ve vztahu k dosavadní rozhodovací praxi v obdobních případech v téže věci, nejaktuálněji vyjádřeném v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 8. 2021, č. j. 17 C 117/2020-175 ve spojení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022 č. j. 28 Co 448/2021-272, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalobce byl ve skutkově zcela totožné věci posouzen jako oprávněný.

9. Žalobce uzavřel, že jeho nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání jeho pozemku je důvodný, neboť bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku (aktivní věcná legitimace), žalovaný je spoluvlastníkem staveb přilehlých k pozemku (pasivní věcná legitimace), a pozemek žalobce tvoří se stavbami funkční celek jako součást areálu [anonymizováno] [ulice], a to v souladu s naplněním principu legitimního očekávání, který je nutným předpokladem fungování právního státu. Částečné zpětvzetí žaloby 10. Podáním ze dne 13. 10. 2022 vzal žalobce nárok ve vztahu k části pozemku žalobce tvořeného přilehlým chodníkem ke komunikaci [ulice] zpět. Soud proto řízení co do nároku žalobce vztahujícímu se částce 516 Kč s příslušenstvím zpět, soud tedy o tuto část řízení zastavil (výrok ad I. tohoto rozsudku). Splnění části nároku úhradou žalované před podáním žaloby 11. V průběhu řízení bylo prokázáno (a účastníky řízení učiněno nesporným), že ještě před podáním žaloby došlo ze strany žalované k úhradě částky 4 000 Kč. Jelikož závazek žalobce v této části nároku zanikl splněním před podáním žaloby, soud žalobu v této části (včetně požadovaného příslušenství) zamítl (výrok ad II.). Vyjádření žalované 12. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že předmětný pozemek žalobce není oplocen a je veřejně přístupný bez jakéhokoli omezení, přičemž je veřejným prostranstvím a není součástí funkčního celku posuzovaného areálu. Žalobce má zajištěn přístup na svůj pozemek z pozemku parc. [číslo] ve spoluvlastnictví [anonymizováno] [obec], který je veřejnou komunikací (ulice [ulice]). Na pozemku žalobce se rovněž nachází veřejná silniční komunikace III. třídy ve vlastnictví [anonymizováno] [obec] (komunikace [ulice]), v důsledku čehož se dle žalované na pozemku žalobce nachází veřejné prostranství. Namítla, že plocha chodníků je v žalobě zahrnuta do plochy pozemku, za kterou žalobce požaduje bezdůvodné obohacení. Z komunikace III. třídy na pozemku žalobce (která je ze zákona veřejným prostranstvím) je přístup na zbývající část pozemku žalobce, která je tvořena sídlištní zelení, hřištěm na míčové hry a chodníky pro pěší. Pozemek žalobce je v katastru nemovitostí evidován jako druh pozemku„ ostatní plocha“ se způsobem využití„ zeleň.“ 13. I kdyby měla žalovaná zájem užívat pozemek žalobce, nemůže jej užívat, a to z důvodu, že části pozemku jsou plně zarostlé vysokými a hustými náletovými dřevinami, tudíž je nelze nikterak užívat. Nadto žalobce požaduje bezdůvodné obohacení za užívání pozemku, který neudržuje ani v letním, ani v zimním období.

14. Žalobce dle žalovaného rovněž neprokázal, že by žalovaná pozemek žalobce užívala. Všechny budovy ve spoluvlastnictví žalované stojí na pozemcích v jeho spoluvlastnictví a do všech bytových domů má žalovaná vstup z pozemků, které jsou v jejím spoluvlastnictví, a tudíž pozemek ve vlastnictví žalobce ke vstupu do budov ani k jinému účelu nepotřebuje. Nárok žalobce je požadován pouze na základě hypoteticky možného, nikoli skutečného užívání.

15. Žalovaná své nemovitosti může plnohodnotně užívat bez pozemku žalobce, o čemž svědčí především skutečnost, že žalobce převážnou část svého pozemku prodal developerské společnosti [právnická osoba] za účelem výstavby nových bytových domů (předmětný pozemek žalobce tak bude zastavěn novými stavbami bytových domů). Žalobce tedy svůj pozemek užívá a má zájem užívat (ve Smlouvách o nájmu pozemku si toto právo výslovně jako pronajímatel vyhrazuje), užívá jej i ke komerčním účelům (např. na pozemku je instalován billboard). Nadto žalobce požaduje po žalované mimo jiné bezdůvodné obohacení za užívání veřejné komunikace – chodníku přilehlého k ulici [ulice] o výměře 314 m, přičemž za užívání tohoto chodníku již žalobci poskytlo náhradu hlavní město Praha.

16. Pozemek žalobce je dle žalovaného užíván širokou veřejností, zejména vlastníky sousedního objektu [anonymizována dvě slova], kteří si z pozemku žalobce (na který tento požaduje bezdůvodné obohacení do vlastnících bytových domů [ulice]) nechali vybudovat branku. V plánovači tras Google maps a [webová adresa], vedený jako veřejná trasa pro pěší i automobily, přičemž žalobce po celou dobu svého vlastnictví předmětného pozemku nevyvinul žádnou aktivitu, která by směřovala k vyloučení veřejnosti a z užívání žalobcova pozemku. Žalobce nikdy nedal aktivně veřejnosti najevo, že jde o pozemek v jeho vlastnictví a že si jeho užívání veřejností nepřeje, tedy nebránil jeho veřejnému užívání. Veřejnosti tak tato skutečnost nemůže být známa, a tudíž pozemek užívá. Pozemek žalobce je rovněž územním plánem HMP určen k bytové výstavbě, bylo tedy na svobodném rozhodnutí žalobce, zda ponechá svůj pozemek, aby splňoval znaky veřejného prostranství a byl užíván veřejností, popřípadě, aby realizoval možnosti, které mu územní plán nabízel (žalobce se však sám rozhodl ponechat pozemek k užívání veřejností).

17. Jelikož pozemek žalobce je veřejně přístupný a užíván veřejností je pasivně věcně legitimovanou a povinnou vydat případné bezdůvodné obohacení obec, na jejímž území se veřejné prostranství nachází, neboť jsou to práva občané obce, kteří veřejné prostranství užívají. Předmětný pozemek žalobce tvořený veřejnými chodníky, veřejnou komunikací III. třídy, sportovním hřištěm a travnatými plochami je dotčen veřejným užíváním a podléhá zvláštnímu právnímu režimu obecného užívání. Pokud žalobce odkazoval na judikaturu týkající se funkčních celků, tuto považuje žalovaný na nepříhodnou, neboť se netýká funkčních celků zatížených veřejným užíváním. Žalovaná dále namítala, že žalobce dosud nepředložil žádný judikát, který by se týkal sídlištního pozemku, ve kterém by byli pasivně legitimováni k vydání bezdůvodného obohacení vlastníci bytového domu. Pozemek žalobce splňuje všechny znaky veřejného prostranství. Pozemek je veřejně přístupný každému bez omezení, a to z komunikace [ulice], která se nachází na pozemku žalobce a je ze zákona veřejným prostranstvím (kolem komunikace [ulice] není instalována žádná zábrana, ani cedule, žádná zeď ani plot, který by bránil veřejnosti v užívání pozemku žalobce); pozemek žalobce splňuje i účel veřejného prostranství (komunikační a relaxační funkci); pozemek je veřejně užíván a souhlas s užíváním pozemku dal žalobce konkludentně svou letitou nečinností. Prostor splňující zákonné znaky veřejného prostranství je veřejným prostranstvím ze zákona (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. dubna 2005 sp. zn. Pl. ÚS 21/02, dle něhož se pozemek stává veřejným prostranstvím ex lege, pokud splňuje předpoklad, že je obecně, resp. veřejně užíván) a obec proto ani nerozhoduje, který pozemek bude veřejným prostranstvím. Užíváním pozemku jako veřejného prostranství neurčeným okruhem osob zakládá povinnost dané obce k náhradě vlastníku pozemku z titulu bezdůvodného obohacení.

18. Žalovaná dále namítala, že všechny chodníky na pozemku žalobce jsou ze zákona veřejným prostranstvím a jsou předmětem veřejného užívání. Pokud se na pozemcích žalované nacházely cedule, v žalovaném období se jednalo pouze o jednu ceduli umístěnou u dětského hřiště (z důvodu, že dětské hřiště je osazeno herními prvky, které nejsou certifikovány pro dětská hřiště, o čemž jsou informováni pouze členové [anonymizováno]), přičemž od roku 2017 (tedy mimo rozhodné období) byla uprostřed pozemků KG umístěná cedule z důvodu, aby se snížila návštěvnost a hlučnost této lokality (zejm. v nočních hodinách). Pokud jde o dopravní značku umístěnou při vjezdu do silnice [ulice], tato není respektována, přičemž na její instalaci se (ani jako člen [anonymizováno]) nepodílel. Stejně tak, jde-li o cca 30 cm ohraničení předzahrádek, které bylo instalováno ještě před vydáním předmětného pozemku právnímu předchůdci žalobce v restituci.

19. Žalovaná namítla, že žalobce se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, o jehož získání se žalovaná nejen nikterak nepřičinila, ale jehož vzniku ani nemá možnost zabránit (žalobce sám umožnil vstup veřejnosti na svůj pozemek a nic mu nebrání ve vyloučení veřejnosti z užívání jeho pozemku jeho oplocením, popřípadě jiným způsobem, kterým by veřejnost z užívání vyloučil). Výkon práva žalobce za daných okolnosti dle žalované odporuje obecně uznávané právní zásadě, dle níž nikdo nesmí k újmě jiného těžit ze svého chování, vůči němuž se dotčený nemůže bránit, pročež je na místě právu žalobce odepřít soudní ochranu a žalobu zamítnout. Provedené dokazování 20. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a v jiné kauze shodného předmětu řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 324/2014 dne 16. 2. 2021 i místním šetřením areálu, v němž se nachází pozemek žalobce a nemovitosti ve spoluvlastnictví žalovaného, z něhož byl pořízen protokol a fotodokumentace, přičemž vzdálenosti a rozměry nemovitostí v posuzovaném areálu byly provedeny pomocí ortomap předložených účastníky řízení a prostřednictvím veřejně dostupného měření na webových stránkách nahlížení do katastru nemovitostí ČR. Současně soud vycházel z listin a příloh připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 17 C 117/2020 (spojeného se spisem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 11 C 422/2014) projednávající skutkově totožnou věc, jež byla pravomocně skončena ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu, jakož spisem původní hromadné žaloby sp. zn. 11 C 116/2019 a spisem 11 C 328/2014 (týkající se sporu mezi týmiž účastníky za předchozí období, spojená věc 17 C 4/2021). Skutkový stav Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Vlastnictví předmětného pozemku žalobcem 21. Žalobce ve všech rozhodných obdobích, o nichž je v tomto řízení rozhodováno, byl vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu [okres] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí pro [územní celek], kat. území [část obce], [list vlastnictví], nespornými tvrzeními účastníků, listinami založenými v kmenovém spise hromadné žaloby podané u zdejšího soudu sp. zn. 11 C 116/2019). Vlastnictví zastavěných pozemků přiléhajících k pozemku žalobce 22. Žalovaná byla v rozhodném období spoluvlastníkem domu [adresa] stojícího na pozemku na parc. [číslo] domu [adresa] stojícího na pozemku parc. [číslo] domu [adresa] stojícího na pozemku parc. [číslo] domu [adresa] stojícího na pozemku parc. [číslo] garáže [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] garáže [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] to podílem [číslo] (výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] k 9. 6. 2016, nesporná tvrzení účastníků). Historické souvislosti nabytí vlastnictví nemovitostí účastníků 23. Mezi účastníky není sporu o historických souvislostech předmětného pozemku, jež korespondují se zjištěními zdejšího soudu učiněnými v jiných právních sporech (konkrétně rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 2. 2015, č. j. 15 C 143/2014-202 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018 č. j. 18 Co 334, [číslo], kterým byla zamítnuta žaloba některých spoluvlastníků bytových jednotek posuzovaného areálu na určení vlastnictví pozemků žalobce, včetně předmětného pozemku parc. [číslo]) tak, že původním vlastníkem pozemku (parc. [číslo]) byl pan [jméno] [příjmení], jemuž byl v roce 1961 pozemek odejmut a převeden do vlastnictví československého státu a do správy [anonymizována tři slova] [obec]. V roce 1985 bylo rozhodnuto o tom, že na původním pozemku parc. [číslo] (ale i dalších pozemcích – konkrétně částech pozemků č. kat. [anonymizována dvě slova], [číslo] o celkové výměře 13 688 m - poznámka soudu) bude umístěna stavba 220 bytových jednotek a hromadných garáží (areál bytových domů [ulice]) a pozemek byl odňat zemědělské výrobě (rozhodnutím o umístění stavby ze dne 23. 12. 1985). Původní pozemek parc. [číslo] byl rozdělen geometrickými plány z let 1992 a 1993 na jednotlivé pozemkové parcely (mj. i parcelu [číslo] o výměře 6 635 m projednávanou v tomto řízení – poznámka soudu) a na takto vzniklých pozemcích byly na základě Smlouvy o výstavbě nemovitosti postaveny nemovitosti s byty a garážovými stáními (kolaudace proběhla v roce 1992 1993), přičemž vzniklé byty a garážová stání jsou ve vlastnictví právnických a fyzických osob, které jsou zároveň spoluvlastníky všech bytových jednotek a garáží v areálu [ulice] (členové [anonymizováno] [ulice], žalovaní ve sporech žalobce o bezdůvodné obohacení). Výstavbu provádělo několik investorů, mimo jiné společnost [právnická osoba], která spravovala bytové jednotky budoucích vlastníků bytů, kteří se stali na základě uzavřených smluv o spoluinvestorství v průběhu let 1991 a 1992 podílovými spoluvlastníky obytného areálu. Jednotlivé spoluvlastníky v té době zastupovala [právnická osoba], s.r.o., správcem bytových objektů byl po dokončení výstavby státní podnik [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], který byl též investorem stavby. Ohledně předmětného pozemku parc. [číslo] (resp. ohledně z tohoto pozemku prolomených pozemků) probíhalo v letech cca 1993 - 1996 vkladové řízení u [anonymizována dvě slova], pozemky podlomené z původního pozemku parc. [číslo] však nebyly ve prospěch spoluvlastníků nemovitostí posuzovaného areálu zapsány, neboť bylo zapsáno vlastnické právo právního předchůdce žalobce (paní [příjmení]). Univerzální (závětní) dědičkou původního vlastníka pozemku pana [jméno] [příjmení] parc. [číslo] se totiž v roce 1986 (po smrti pana [příjmení]) stala paní [jméno] [příjmení], jejím právním nástupcem je žalobce. [příjmení] [jméno] [příjmení] byl předmětný pozemek parc. [číslo] vydán na základě tzv. restituční dohody z 19. 2. 1992, přestože již byl předmětný pozemek částečně zastavěn (platnost předmětné restituční dohody byla rovněž předmětem soudního přezkumu, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 8. 1999 č. j. 17 C 73/95-87 byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 54 Co 228/2000-107 (prokázáno spisem zdejšího soudu 17 C 117/2020); k tomu dále srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 236/97 a rozhodnutí NS 28 Cdo 1177/2001, se závěrem, že„ restituční dohoda o vydání předmětných pozemků mezi paní [jméno] [příjmení] a [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] byla uzavřena platně a paní [příjmení] na základě ní nabyla předmětné pozemky do svého vlastnictví, s tím, že pokud se strany restituční dohody na vydání zastavěných pozemků dohodly, je třeba tuto jejich dohodu respektovat a nestíhá ji sankce neplatnosti“). Z původního pozemku parc. [číslo] byly vyčleněny mimo jiné i pozemky parc. [číslo] které byly zastavěny bytovými domy [adresa] a budovy garáží [adresa]. Žalovaní členové [anonymizováno] [ulice] se v průběhu let stali i podílovými spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] (pozemek vnitrobloku přiléhající k zadním vchodům bytových domů [adresa]) a [číslo], [číslo] a [číslo] zapsaných v evidenci nemovitostí [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy], pro [územní celek], kat. úz. [část obce], neboť předmětné pozemky byly v letech 2007 /2008 odkoupeny od žalobce prostřednictvím společnosti [právnická osoba] (v předchozích soudních sporech žalobce a spoluvlastníků nemovitostí posuzovaného areálu – členů [anonymizováno] o bezdůvodné užívání pozemku žalobce bylo bezdůvodné obohacení požadováno i za užívání pozemku žalobce, který byl zastavěn nemovitostmi ve spoluvlastnictví členů KG – poznámka soudu) (prokázáno Rozhodnutím o umístění stavby ze dne 23. 12. 1985, stavebním povolením ze dne 27. 12. 1985, kolaudačním rozhodnutím ze dne 3. 3. 1993, dohodou o vydání věci registrované Státním notářstvím pro Prahu 5 19. 2. 1992, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2000 č. l. 54 Co 228/2000-107, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 11. 1999, č. j. 18 D 1105/98-147, Nd 191/98, kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba] ze dne 12. 12. 2007, jakož listinami připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 17 C 117/2020). Bytový areál [ulice] ([anonymizováno] [ulice]) 24. [anonymizováno] [ulice] (dále jen„ [anonymizováno]“) je zájmovým sdružením podle z. č. 83/90Sb. všech právnických a fyzických osob, jež jsou spoluvlastníky napevno stanovených podílů nemovitosti podle stavebního povolení OÚ [obec a číslo], čj. VÝS. Hl. p. [číslo] ze dne 27. 12. 1985 vč. dodatků a kolaudačních rozhodnutí. Jeho posláním je vytváření optimálních podmínek pro bydlení členů v něm sdružených, zastupování a obhajoba zájmů jeho členů, tj. zájmovým sdružením žalovaných k nemovitostem - domu [adresa] na parcele [adresa], domu [adresa] na pozemku p. [číslo] domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] garáže č. e. [číslo] na pozemku parc. [číslo] garáže č. e. [číslo] na pozemku parc. [číslo] (prokázáno stanovami [anonymizováno] [ulice]).

25. Výstavba posuzovaného bytového komplexu ulice [ulice] byla dle územního rozhodnutí koncipována tak, že se mělo jednat o umístění stavby 220 bytových jednotek a hromadných garáží vč. odpovídající technické vybavenosti tak, že obytné domy měly být seskupeny„ do dvou polouzavřených bloků od. ul. [ulice a číslo] m, od [anonymizováno] komunikace měly být odcloněny dvěma objekty dvoupodlažních garáží prodloužených a propojených protihlukovou zdí podél této komunikace, obytná skupina bude pouze dopravně obslužná z komunikace [ulice]“ přičemž mezi objekty garáží a obytných domů (roz. na pozemku žalobce) měl být řešen jako„ zeleň s dětskými hřišti, pískovišti a hřišti na odbíjenou, sadové úpravy měly být doplněny drobnou architekturou“. Stavebním povolením ze dne 27. 12. 1985 byla povolena stavba“ 220 bytových jednotek – [anonymizováno 7 slov]“, v rámci této stavby byly dále povoleny mj. také„ komunikace pro pěší, drobná architektura, oplocení, sadové úpravy, hřiště, náměstí.“ Kolaudace obytných domů s příslušenstvím, garážemi a s technickými stavbami včetně osvětlení bytového areálu se zelení probíhaly v období od 29. 4. 1992 do 30. 4. 1993. Součástí kolaudačního rozhodnutí ze dne 3. 3. 1993 je výslovné konstatování, že:„ Je provedeno oplocení areálu.“ Součástí kolaudačního rozhodnutí ze dne 28. 4. 1993 je konstatováno, že„ stavba byla dokončena spoluinvestory sdruženými v [anonymizováno] [ulice]“ (prokázáno z rozhodnutí o umístění stavby ze dne 23. 12. 1985, stavebním povolením ze dne 27. 12. 1985, kolaudačním rozhodnutím ze dne 3. 3. 1993). Popis areálu bytového domu [anonymizováno] [ulice]

26. Areál bytových domů a garáží [ulice], jehož je posuzovaný pozemek žalobce (spolu s dalšími budovami nezastavěnými pozemky jiných vlastníků, konkrétně pozemku parc. [číslo] vlastníka [anonymizováno] [ulice] o výměře cca 17 000 m, pozemku parc. [číslo] o výměře cca 2 500 m a pozemku parc. [číslo] o výměře cca 2 700 m – tj. pozemky paní [příjmení] [jméno] [příjmení] a pana [příjmení] [jméno] [příjmení] – nesporná tvrzení účastníků, spisem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 17 C 117/2020) součástí, se nachází na téměř čtvercovém půdorysu o délky stran cca 180 m (160 – 200), a zahrnuje stavby cca 200 bytových jednotek seskupených do dvou polouzavřených bloků a dvou dvoupodlažních budov hromadných garáží, které jsou prodlouženy protihlukovou zdí podél komunikace [ulice]. Protihluková zeď (fotografie místního šetření č. 26-27) navazující na stavbu garáží (jejichž zadní stranu prodlužuje) ohraničuje zadní (jižní) stranu areálu od komunikace [ulice]. Ze západní strany (z předního pohledu areálu levé strany) je areál ohraničen silnicí [ulice], jejíž přilehlý chodník je ohraničen od areálu [ulice] drátěným oplocením (fotografie místního šetření č. 36-38), v němž se nachází neuzamčená branka umožňující průchod do areálu (fotografie místního šetření č. 29-32), z vnitřní strany areálu je oplocení osázeno (v poměrně strmém svahu) keři a stromy a rovnoběžně s ulicí [ulice] je v areálu vybudován vnitroareálový chodník. Z přední strany areálu (z ulice [ulice]) je areál tvořen parkovištěm přilehlým ke komunikaci [ulice] (silnice [ulice] je od stavby bytových domů vzdálená cca 30 m), zelení a chodníkem podél přední strany bytových domů (fotografie místního šetření č. 39-41), z něhož se vstupuje do areálu prostorem mezi dvěma bloky bytových domů (vzdálenost mezi nimi cca 25 metrů). V tomto cca 25 metrů širokém průchodu mezi domy (v úrovni podél chodníku) je postavena konstrukce zdi o délce cca 10 m, přičemž po stranách této zdi se při vstupu objektu nacházející prvky (kolíky) bránící průjezd vozidlem do prostor vnitrobloku (fotografie místního šetření č. 42-44). Vnitroblok je tvořen jakýmsi„ náměstíčkem“ ováného tvaru o délce cca 70 m, lemovaném alejí stromů, kde se nacházejí lavičky a další vnitroareálové chodníky (fotografie místního šetření č. 45), které vedou k nalevo od náměstíčka umístěné kotelně (fotografie místního šetření č. 34) a zelení osázenému prostoru (kde se nachází dětské hřiště a pískoviště – fotografie místního šetření č. 35). Z náměstíčka pak napravo (z pohledu vstupu) vedou vnitroareáové chodníčky směrem k vnitrobloku (zadním vchodům) bytového domu [adresa] – [číslo] (fotografie místního šetření [číslo]) a přístupovému chodníku před předzahrádkami vchodů do bytových domů [číslo] a [číslo]. Od„ náměstíčka“ do zadní části areálu směrem k budovám garáží se nachází zatravněná plocha oddělená od objektů garáží silnicí [ulice] a jí přilehlým chodníkem, která je rozdělena dalším vnitroareálovým chodníkem představujícím spojnici pro pěší od garáží (cca 1/3 této zatravněné plochy představuje část pozemku žalobce, na níž je umístěna betonová obdélníková plocha osazená basketbalovým košem – dále označovaná jako sportoviště). Z pravé strany je čtvercový areál [ulice] ohraničen silnicí [anonymizováno], která je z levé strany (z pohledu vjezdu) lemována jí přilehlým chodníkem (jež je její součástí), z něhož vedou další vnitroareálové chodníky k vchodům do bytových domů [adresa] – [číslo], s tím, že prostor mezi těmito chodníky a přístupovými cestami je vyplněn zelení představující předzahrádky bytových domů (jež jsou ohraničeny obrubníkem a několikacentimetrovým oplocením – fotografie místního šetření č. 1, 6-8). Bytové domy [adresa] - [číslo] mají hlavní/přední vstup z ulice [ulice] (fotografie místního šetření č. 7), bytové domy [adresa] [číslo] mají hlavní vchod ze zadní (vnitřní) strany bytového domu (z důvodu jeho tvaru do písmene U), přičemž zadní vchody bytových domů [adresa] - [číslo] se nacházejí z vnitrobloku bytového domu (jež je součástí pozemku [anonymizováno]), kdy avšak ke vstupu do objektu je třeba překonat výškový rozdíl pomocí schodů. Přístupové cesty vedoucí k hlavním vchodům do bytových domů [adresa] [číslo] jsou umístěny na pozemku žalobce (stejně jako předzahrádky bytových domů [adresa] [číslo]), přičemž zvenčí na fasádě těchto bytových domů se nacházejí poštovní schránky a zvonky (fotografie místního šetření č. 7). Objekt 2 dvoupodlažních garáží [adresa] – [číslo] je umístěn v zadní straně areálů (jejich stěna je prodloužena protihlukovou zdí k silnici [ulice]), přičemž vjezd do nich je zajištěn pouze komunikací [ulice], z níž vede 6 sjezdů ke garážím (4 z toho na pozemku žalobce, z toho 3 do objektu [adresa]). Součástí sjezdů ke garážím je manipulační plocha (fotografie místního šetření čl. 23, 26-28) u garáží (shodného povrhu jako silnice [ulice]), přičemž prostor mezi sjezdy, manipulačními plochami, silnicí [ulice] a budovami garáží je tvořen zelení pokrytými plochami (tráva, stromy, keře, popř. náletové dřeviny – fotografie místního šetření [číslo]). V areálu se rovněž nachází veřejné osvětlení, a to jak silnice [ulice] a jí přilehlého chodníku, tak ostatních ploch areálu, a to v jednom případě i na hraně pozemku žalobce (kopie fotografií č. l. 110 - 112 spisu 11 C 422/2011, čl. 125-126, 127 spisu 17 C 117/2020). Popis a charakter posuzovaného pozemku žalobce 27. Pozemek žalobce parc. [číslo] spadající do kat. území [část obce], byl v rozhodném období (27. 1. 2010 - 9. 6. 2016) v katastru nemovitostí evidován jako druh„ ostatní plocha“, způsob využití„ zeleň“ o výměře 6 635 m (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne 27. 11. 2008, příloha III. žalobce, geometrickým plánem č. 2201-6/ 2013, příloha 81-82 spisu 11 C 422/2014) a nachází se v prostoru areálu bytových domů [ulice], na hranici se sousedním bytovým areálem [anonymizována dvě slova] (oddělený silnicí [ulice], jejíž stavba je zřízena na předmětném pozemku žalobce). Jedná se o pozemek téměř trojúhelníkového tvaru, jeho kratší odvěsnu tvoří část protihlukové zdi oddělující posuzující areál od silnice [ulice], delší odvěsnu pak silnice [ulice] (slepá silnice zajišťující vjezd ke garážím [ulice] a kotelně nacházející ve vnitrobloku areálu, přičemž od zbudování bytového domu [anonymizována dvě slova] je touto silnicí zajištěn též přístup a příjezd k části tohoto bytového komplexu přístupného z pohledu silnice [ulice]) a nepravidelná přepona trojúhelníku (z původního pozemku byly odděleny části pozemku [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] zastavěné bytovými domy [adresa] – [číslo] a garážemi [adresa] [číslo]) prostupuje napříč (kopíruje ohraničení pozemků pod bytovými doby [adresa] – [číslo]) pravou (východní) částí areálu od ústní sinice [ulice] k zadní (severní) hranici areálu tvořené protihlukovou zdí od silnice [ulice] (vzdušnou čarou se může jednat o vzdálenost cca 150 m). Takto vymezený pozemek je zčásti zastavěn silnicí [ulice] a jí přilehlým chodníkem (z levé strany z pohledu vjezdu do ulice [ulice]), která vede podél bytových domů [ulice a číslo], poté v pravém úhlu doleva zatáčí ke garážím [ulice] ([adresa] a částečně [adresa]), a dále pak pokračuje ke kotelně posuzovaného areálu umístěné v jeho západní části. Při vstupu/vjezdu do ulice [ulice] z ulice [ulice] jsou umístěny (na jednom stojanu) dopravní značky Zákaz vjezdu, Zákaz zastavení, Slepá pozemní komunikace s informační tabulí Vjezd povolen pro členy [anonymizováno] [ulice] (fotografie z místního šetření č. 1). [ulice] strana silnice [ulice] (pohledu vjezdu z ulice [ulice]) je ohraničena (resp. takto je ohraničen bytový komplex [anonymizována dvě slova] nacházející na napravo od silnice [ulice]) lineárním drátěným oplocením (za nímž se nachází živý plot z keřů a stromů) v délce cca 130 m (fotografie z místního šetření č. 2, 3, 14), jež se stáčí napravo směrem ve vstupu do objektu bytového domu [anonymizována dvě slova] (fotografie místního šetření č. 12, 13), v jehož oplocení se nachází volně přístupná neuzamčená branka (fotografie místního šetření č. 16, 17; č. l. 59 spisu 11 C 422/2014). Z pozemku žalobce zastavěného silnicí [ulice] vedou sjezdy a manipulační plochy ke garážím [adresa] (3 sjezdy do garáže [adresa] do garáže [adresa] - fotografie místního šetření č. 20, 25, 26 - neboť pozemek žalobce obklopuje zastavěný pozemek garáže [adresa] pouze z pravé/východní a částečně přední/jižní strany), které jsou zpevněny shodným povrchem jako silnice [ulice] (včetně obrubníku) s tím, že pozemek žalobce nezpevněný asfaltem je pokrytý zelení (fotografie místního šetření č. 21, 22, 23, 27). Na pozemku zastavěného bočním sjezdem do garáže [adresa], jehož šíře podél oplocení bytového komplexu [anonymizována dvě slova] umožňuje parkování několika osobních vozidel (fotografie místního šetření čl. 20, 15, 18, 19), je umístěna stavba billboardu (fotografie místního šetření č. 24, č. l. 58 spisu 11 C 422/2014).

28. V rámci místního šetření bylo dále zjištěno, že nejvýchodnější sjezd ke garáží [adresa] je využíván i jako parkovací plocha pro nejméně 4 osobní vozidla (fotografie místního šetření [číslo]) a pro příjezd a přístupovou plochu ke komplexu části bytových domů [anonymizována dvě slova] (např. v průběhu místního šetření vjíždí k objektu [anonymizována dvě slova] vozidlo dopravní služby Messenger za účelem doručení do objektu bytového komplexu [anonymizována dvě slova], na této ploše sjezdu před garáží probíhá stěhování do objektu bytového komplexu [anonymizována dvě slova] (fotografie z místního šetření [číslo]), jakož, že v objektu areálu bytových domů [ulice] se na procházce s kočárkem během místního šetření nacházely nejméně 2 samostatně se procházející osoby s kočárkem nebydlící v areálu [ulice], nýbrž v ulici [ulice] (prokázáno citovaným protokolem z místního šetření připojeného spisu 11 C 324/2014).

29. Další část pozemku žalobce se nachází podél levé strany silnice [ulice] (z pohledu vjezdu od ulice [ulice]) a je tvořená k silnici [ulice] přilehlým chodníkem (cca po 130 metrech spolu se silnicí [ulice] zatáčí doleva směrem ke garážím [ulice] a ke kotelně), přičemž z chodníku [ulice] vedou 2 přístupové cesty (o délce cca 8 m) k hlavním (předním) vchodům bytových domů [adresa], na jejichž vnější fasádě se nacházejí poštovní schránky a zvonky (fotografie místního šetření č. 6-8). Z chodníku [ulice] v návaznosti na další bytové domy [adresa] (jež jsou orientovány svou vstupní částí do zadní části areálu, neboť bytové domy jsou uspořádány svým tvarem do písmene U) odbočuje (cca po 100 metrech od začátku silnice [ulice]) vnitroareálový chodník (v šířce cca 3 m a délce cca 40 m) doleva (z pozice vjezdu do ulice [ulice]) a z něhož odbočující 2 přístupové cesty vedoucí k přednímu (severnímu) hlavnímu vstupu k bytovým domům [adresa] (bytové domy [adresa] – [číslo] mají z vnitrobloku zadní vchod, ke vstupu je však nutno překonat převýšení pomocí schodů, viz fotografie místního šetření č. 47-48, příloha 15A-El žalobce spisu 11 C 422/2014). Pozemek žalobce v prostoru mezi bytovými domy a vnitroareálovým chodníku (popř. chodníkem [ulice]) je osázen zelení, přičemž okraj zelené plochy od chodníku je ohraničen nízkým (několikacentimetrovým) oplocením (fotografie místního šetření č. 1, 6, 7, 8). Pozemek žalobce v části mezi silnicí [ulice] (resp. chodníkem [ulice]) a prostorem za předními vchody bytových domů [adresa] (resp. vnitroareálovým chodníkem před těmito domy) je představován zatravněnou plochou (cca 2 100 m) s vybetonovaným sportovištěm (cca 23 x 14 m) osázeným basketbalovým košem, k němuž (vybetonované ploše) vede krátký (cca 9 m dlouhý) vnitroareálový chodníček (odbočující z přístupových chodníčků před vchody do bytových domů [adresa] – [číslo]). Na pozemku žalobce se nachází část (cca 15 m dlouhého) vnitroareálového chodníčku odbočujícího z chodníku [ulice] v prostoru mezi garážemi [adresa], který tvoří spojnici v zadní části areálu mezi garážemi a bytovými domy [ulice] (prokázáno ortomapou posuzovaného objektu - příloha spisu 17 C 117/2020, místním šetřením konaným dne 16. 2. 2021 – protokolem o místní šetření Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci 11 C 324/2014, zejména fotodokumentace, dále měřením vzdálenosti v aplikaci webových stránek katastru nemovitostí ČR v dané ortomapě posuzovaného pozemku a bytového areálu [ulice] – čl. 155-158, katastrální mapou – snímek č. 2 žalovaného na čl. 54 spisu 11 C 422/2014, informací o stavbě objektů z katastru nemovitostí – příloha výpisu z katastrů nemovitostí, příloha III. žalobce spisu 17 C 117/2020).

30. Do předních vchodů bytových domů [adresa] – [číslo] a do garáží [adresa] se vstupuje (vjíždí) přes pozemek žalobce. Vstup na pozemek žalobce je možný prostřednictvím komunikace [ulice] (jež v rozhodné byla ve vlastnictví žalobce), dále z ulice [ulice] mezi bytovými domy KG z ulice [ulice] přes vnitroblok areálu KG (viz snímek č. 3 a 4 žalovaného na č.l. 55-66 spisu 11 C 422/2014), popř. brankou do areálu ze silnice [ulice] přes pozemky jiných vlastníků ([anonymizováno], paní [příjmení], [anonymizováno] [příjmení]). Pozemek žalobce částečně vyplňuje také prostranství mezi bytovými domy [adresa] a garážemi [adresa] (částečně i [číslo]), kde tvoří zelenou plochu, na níž je vybetonovaná obdélníková plocha osazeným basketbalovým košem (sportoviště). Na pozemku žalobce se nachází přístupové cesty k bytovým domů [adresa] - [číslo], přístupové cesty ke garážím [adresa] - [číslo], další zpevněné cesty a cestičky, na další části pozemku žalobce před hlavními vstupy do bytových domů [adresa] - [číslo] jsou předzahrádky ohraničené nízkým kovovým oplocením. Zelená plocha, jejíž součástí je sportoviště, je užívána jako plocha, kde si hrají děti, probíhá zde venčení psů, v zimě se zde sáňkuje a bobuje (prokázáno kopiemi fotografií č.l. 144 – 147 spisu 11 C 422/2014 (17 C 117/2020), fotografie místního šetření čl. 11). Značky a cedule v areálu [anonymizováno] [ulice]

31. V blíže neurčené době po vybudování bytového areálu [ulice] (před zahájením výstavby bytového areálu [anonymizována dvě slova], kdy pravá strana silnice [ulice] z pohledu vjezdu byla lemována souvislým pásem zeleně) se na pozemku žalobce tvořeného předzahrádkami bytových domů [adresa] nacházela cedule s nápisem„ CIZÍM VSTUP ZAKÁZÁN, POZEMEK [anonymizována dvě slova]. Cedule s nápisem shodného znění se v roce 2006 (tj. v době před zahájením výstavby bytového areálu [anonymizována dvě slova], kdy začaly výkopové práce související s budováním lávky pro pěší přes silnici [ulice]) nacházela na plotě ohraničující areál [ulice] ze strany ulice [ulice] a další cedule shodného znění se v blíže neurčené době nacházela na pozemku (nikoli žalobce) přestaveného zelení před budovami garáží areálu [ulice] (prokázáno nedatovanou fotografií - příloha II. spisu 17 C 117/2010, internetovým článkem s názvem [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum], příloha E žalobce spisu 11 C 422/2004 a scanem fotografie – příloha č. 5A-D žalobce spisu 11 C 422/2014, shodně též kopií snímku žalovaného G příloh žalovaného spisu 11 C 422/2014).

32. Cedule obdélníkového tvaru s bílým podkladem a červeně provedeným nápisem„ SOUKROMÝ POZEMEK, VSTUP ZAKÁZÁN) se ještě v lednu 2020 nacházela na pozemku členů [anonymizováno] v místě otevřeného průchodu mezi komplexy bytových domů [ulice] z ulice [ulice] (prokázáno kopií fotografie ze dne 28. 1. 2020, Příloha č. 3 A, B žalobce spisu 11 C 422/2014). Stejná cedule (pořízena v květnu 2017) se v lednu 2020 nacházela na pozemcích [anonymizováno] v prostoru u vnitroareálového chodníku směrem od ulice [ulice] (prokázáno skutkovými tvrzením účastníků, kopiemi fotografií čl. 227, kopií daňového dokladu ze dne 26. 5. 2017 spisu 11 C 422/2014). V areálu se nyní na pozemcích KG v blízkosti dětského hřiště (nikoli u vstupu mezi bytové domy areálu [ulice] z licie [ulice]) nachází cedule s CIZÍM VSTUP ZAKÁZÁN, POZEMEK [anonymizována dvě slova] (prokázáno kopií fotografie čl. 226 spisu 11 C 422/2014, skutkovými tvrzeními účastníků v připojeném spise 17 C 117/2020).

33. Mezi účastníky je nesporným, že na rohu ulice [ulice] (na pravém okraji chodníku křižovatky [ulice], [ulice]) se nejméně od roku 2010 nachází dopravní značky (zákazové značky - Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech a Zákaz zastavení a informativní dopravní značka provozní - Slepá pozemní komunikace) doplněné cedulí s označením„ VJEZD POVOLEN PRO ČLENY [anonymizováno] [ulice]“ (prokázání kopií fotografie dopravní značky s informační tabulí, č. 67 spisu 11 C 328/2014, místním šetřením soudu – fotografie č. 1 spisu 11 C 324/2014).

34. Výzvou Úřadu městské části Praha 5, odboru dopravy ze dne 18. 11. 2019, byl žalobce vyzván k odstranění nepovoleně umístěného dopravního značení V12c (zákaz zastavení) a V12b (žluté zkřížené čáry) umístěné na účelové komunikaci [ulice] (u křižovatky [ulice]) na pozemku parc. [číslo] (zjištěno z citované výzvy, čl. 83 spisu 11 C 328/2014). K žádosti [anonymizováno] [ulice] silniční správní úřad [obec a číslo] sdělil, že dopravní značení v ulici [ulice] na křižovatce s ul. [ulice] (B1 - zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech, s podtabulkou E13 – vjezd povolen pro členy [anonymizováno] [ulice], B29 – zákaz stání a IP10a – slepá pozemní komunikace) bylo instalováno před mnoha lety, přičemž v délce skartační lhůty (5 let) nemá odbor dopravy k dispozici příslušné stanovení dopravního označení (citováno se sdělení odborem dopravy ÚMČ [obec a číslo] ze dne 2. 3. 2020, č. l. 60 a kopií fotografie dopravní značky na čl. 37 spisu 11 C 328/2014). Komunikace [ulice]

35. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy, č. j. MHMP-44161/2000/DOP-04/R, ze dne 11. 10. 2000 byla Komunikace [ulice] zařazena do sítě místních komunikací III a IV. třídy s tím, že místní komunikace jsou veřejně přístupné pozemní komunikace, které slouží místní dopravě na území obce (prokázáno citovaným rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 11. 10. 2000, včetně seznamu komunikací, č. l. 68 spisu 11 C 328/2014).

36. K žádosti Kondominia [ulice] o sdělení charakteru komunikací při ul. [ulice] a [ulice] odbor dopravy Úřadu městské části [obec a číslo] sdělil, že v území vymezeném ul. [ulice] a [ulice] se nachází veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu zák. č. 13/1997, o pozemních komunikacích, které zajišťují nezbytnou obsluhu přilehlých objektů a pozemků (včetně komunikací pro pěší – chodníků), s tím, že vlastníci těchto komunikací (žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]) nepožádali příslušný silniční správní úřad o omezení přístupu či vjezdu na výše uvedené účelové komunikace (zjištěno z citovaného sdělení odboru dopravy Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 2. 3. 2020, čl. 60).

37. V technické zprávě o zaměření ploch komunikací na předmětném pozemku, kterou zpracoval [anonymizováno] [příjmení] na základě objednávky [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno], bylo vyčísleno, že celková plocha komunikací na pozemku ke dni 19. 3. 2020 činí 2 206 m a plocha chodníků 541 m (zjištěno z Technické zprávy – Zaměření ploch komunikací na p. K 964/22 vypracované [anonymizováno] [jméno] [příjmení], geodetické práce ze dne 23. 3. 2020, č. l. 62 spisu 11 C 328/2014).

38. V internetovém portálu ArcGis je silnice [ulice] zaměřena jako místní komunikace III. třídy nikoli pouze v lineární podobě lemující k ní přilehlý chodník, ale včetně sjezdů k objektu garáží (zjištěno z internetového výňatku mapy silniční sítě ArcGis, č.l. 79 spisu 11 C 328/2014).

39. K problematice situace sjezdu/příjezdové cesty do soukromé garáže napojené na místní komunikaci se ve svém stanovisku sp. zn. [číslo] [rok] vyjádřil ombudsman tak, že„ sjezd do garáže nesloužící k tzv. obecnému užívání nesplňuje definiční znaky veřejného prostranství podle § 34 zák. o obcích“ s odůvodněním, že „zákon o pozemních komunikacích stanovuje, že sousední nemovitosti lze na pozemní komunikaci připojit prostřednictvím sjezdů či nájezdů, výslovně přitom zakotvuje, že sjezdy a nájezdy nejsou účelovými komunikaci, tedy zákon vylučuje sjezdy a nájezdy z množiny pozemních komunikací, které jsou veřejně přístupné“ (prokázáno stanoviskem veřejného ochránce práv sp. zn. [číslo] [rok], příloha spisu 11 C 117/2020).

40. V místě sjezdu z komunikace [ulice] k objektu garáží [adresa] je vyasfaltovaná plocha pozemku podél oplocení areálu [anonymizována dvě slova] u vstupní branky do objektu [anonymizována dvě slova] - manipulační plocha - užívána jako parkovací stání (prokázáno místním šetřením, spis 11 C 324/2014).

41. Povrch sjezdů ze silnice [ulice] ke garážím [adresa] areálu [ulice] je tvořen vybetonovaným/vyasfaltovaným povrchem majícím stejný charakter jako povrch silnice [ulice] v lineární podobě (prokázáno místním šetřením, spisu 11 C 324/2014).

42. Žalovaný (a někteří členové KG) informovali žalobce o tom, že předmětný pozemek žalobce je užíván veřejností s návrhem, že pokud je část předmětného pozemku žalobce užívána v rozporu s jeho představou, nechť si jej žalobce zabezpečí proti vstupu cizích osob např. jeho oplocením (kopie fotografií ohraničení sportovního hřiště drátěným výškovým oplocení, či oplocení předzahrádek v ulici [ulice], [ulice], [ulice], [ulice], [ulice], [ulice], dále zákres navrhovaného oplocení zelení osídlených částí pozemku žalobce, č. l. 178, 180-181 spisu 17 C 117/2020 a č. l. 110-112 spisu 11 C 422/2014) s tím, že žalovaný jej nemá zájem užívat (prokázáno emailem žalovaného adresovaným zástupci žalobce ze dne 14. 3. 2014 a 30. 5. 2019, včetně kopie podacího lístku, č. l. 89, rovněž čl. 151 spisu u 17 C 117/2020-11 C 422/2014). Předchozí rozhodování soudu ve skutkově shodných sporech žalobce s členy [anonymizováno]

43. Z úřední činnosti soudu je známo, že spory žalobce z titulu bezdůvodného obohacení za užívání zastavěných i nezastavěných pozemků proti jednotlivým členům [anonymizováno] byly podávány u zdejšího soudu od roku 2003 do 2019 (viz hromadné žaloby v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 184/2003 (proti 89 žalovaným), sp. zn. 11 C 594/2007 (proti 44 žalovaným), sp. zn. 11 C 521/2008 (proti 155 žalovaným), sp. zn. 11 C 15/2012 (proti 155 žalovaným), sp. zn. 200/ [osobní údaje žalobce] [číslo] (proti 56 žalovaným), sp. z. 142/2016 (proti 53 žalovaným) a sp. zn. 11 C 116/2019 (proti 109 žalovaným), z nichž ve věcech 11 C 200/2014, 11 C 142/2016 a 11 C 116/2019 byla řízení vůči jednotlivým žalovaným vyloučena k samostatnému projednání a následně k žádosti žalobce přerušena do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 117/2020 (které bylo pravomocně skončeno k datu 3. 8. 2022 vyhověním žalovanému nároku poníženému o chodník přiléhající ke komunikaci [ulice] – poznámka soudu). V ostatním řízených (s výjimkou 7 žalovaných z původní hromadné žaloby sp. zn. 11 C 15/2012), včetně řízení vyloučených k jednotlivým samostatným projednáním, byla řízení pravomocně skončena vyhověním žaloby (přičemž některá z řízení byla z důvodu zpětvzetí žaloby převážně pro uzavření mimosoudní dohody zastavena), a to jak rozhodnutím prvoinstančního soudu (zej. v bagatelních sporech), tak odvolacího soudu, přičemž k návrhu některých žalovaných byla odmítnuta i ústavní stížnost proti jednomu z prvoinstančních žalobě vyhovujících rozsudků s tím, že soud 1. stupně vycházel ze spolehlivě osvědčujících důkazů a věc přiléhavě odůvodnil (k tomu srov. usnesení ÚS III. 532/12, IV. ÚS 530/12 a IV. ÚS 526/12). Celkem bylo zdejším soudem vydáno cca 350 vyhovujících rozhodnutí (prokázáno lustrací rejstříku ISAS zdejšího soudu, příloha 18 AA příloh žalobce spisu 11 C 422/2014) týkajících se totožného pozemku žalobce ve vztahu k jiným žalovaným – členům [anonymizováno] [ulice]), kdy Obvodní soud pro Prahu 5 doposud zcela jednotně posuzoval nároky žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako oprávněné, a vydal několik stovek konsistentních rozhodnutí. Některá z těchto rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 byla aprobována rozhodnutími Městského soudu v Praze (konkrétně např. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 5 C 128/2011-22 z 22. 11. 2011 přezkoumávaný rozhodnutím Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 262/2012-72 z 27. 9. 2012, potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2008 č. j. 11 C 184/2003 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 6. 2009 č. j. 11 C 184/2003-736, přezkoumávaný rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 248/2009-807 ze dne 19. 2. 2010).

44. Nejaktuálnější rozhodovací praxe představuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 8. 2021, č. j. 17 C 117/2020-175 ve spojení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022 č. j. 28 Co 448/2021-272, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalobce byl ve skutkově zcela totožné věci posouzen jako oprávněný. Odvolací soud v něm shrnul, že„ žalobce konstatoval, že„ žalobce v rozhodném období byl vlastníkem předmětného pozemku nacházejícího se v areálu bytového komplexu [ulice] a žalovaný byl spoluvlastníkem v rozsahu ideálního podílu [číslo] na nemovitostech tohoto bytového komplexu. Na pozemku žalobce jsou předzahrádky a přístupové cesty k hlavním vchodům bytových domů [adresa] - [číslo], sjezdy ke garážím [adresa] s manipulačními plochami, zeleň obklopující objekty garáží a sjezdy, zatravněné plochy a zpevněná plocha osazená basketbalovým košem, přístupové a další vnitroareálové chodníky vnitrobloku bytovému komplexu [ulice]. Na pozemku nejsou významné estetické, kulturní, či oddechové prvky (např. dětské hřiště, stánky s občerstvením, vodní prvky, grily či ohniště), které by svým charakterem byly pro užívání širokou veřejností určeny. Pozemek neměl a nemá charakter veřejného parku, který by svým významem pro širší okolí (ve smyslu celého sídliště [anonymizováno]), plnil rekreační a oddychovou funkci pro širší okruh uživatelů než obyvatele bytového komplexu [ulice] a přilehlé zástavby zvané [anonymizována dvě slova]. Dále uzavřel, že pozemek s bytovým komplexem [ulice] od počátku, tedy i v rozhodném období, tvořil funkční celek. Nebylo přitom prokázáno, že by předmětný pozemek od počátku tvořící se stavbami bytového areálu [ulice] funkční celek, ztratil své funkční určení, přičemž Městský soud v Praze jako soud odvolací v obdobných věcech, jež u něj byly vedeny pod sp. zn. 20Co 262/2012 a sp. zn. 18Co 248/2009, dospěl k závěru, že předmětný pozemek žalobce tvoří s bytovým komplexem [ulice] funkční celek - areál sídliště a odvolací soud v této právní věci neshledal důvod pro odchylný závěr.“ Cenové předpisy 45. Za období od 9. 6. 2016 do 31. 12. 2018 byl platný cenový výměr Ministerstva financí ČR (dále jen„ MF“) č. 01/2016 ze dne 27. 11. 2015, č. 01/ 2017 ze dne 25. 11. 2016 a č. 01/2018 ze dne 28. 11. 2017, jímž byla stanovena cena za pronájem pozemku ve výši 120 Kč/m2/rok, při počtu dní (tj. 9. 6. 2016 do 31. 12. 2018 = 936 dní) (prokázáno citovanými cenovými výměry, příloha žalobce ke spisu hromadné žaloby 11 C 116/2019).

46. K úhradě bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána písemnou výzvou ze dne 25. 4. 2019 odeslanou na adresu žalovaného doporučenou poštou dne 10. 5. 2019, v níž byla poskytnuta lhůta k plnění do 31. 5. 2019 (prokázáno písemnou výzvou s dokladem o doručení - spis 11 C 116/2019).

47. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a o. s. ř. již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (§ 120 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Skutkový závěr soudu 48. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, když na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:

49. Žalobce v rozhodném období byl vlastníkem předmětného pozemku nacházejícího se v areálu bytového komplexu [ulice]. Žalovaná je spoluvlastníkem id. [číslo] podílu na nemovitostech bytového komplexu [ulice]. Pozemek žalobce je sice v rámci bytového komplexu [ulice] volně přístupný, není zcela neprodyšně oplocen (ohraničení předzahrádek nelze považovat za oplocení), nelze jej však považovat za veřejné prostranství, neboť pozemky účastníků (jak [anonymizováno], tak žalobce) začleněné v areálu bytového domu [ulice] nemají charakter veřejného parku, který by svým významem pro širší okolí ([ulice] [anonymizováno]), plnily rekreační a oddychovou funkci pro okruh uživatelů širších než sousedstvo rezidentů přilehlé bytové výstavby posuzované lokality. Část posuzovaného pozemku žalobce plní funkci předzahrádek a přístupových cest k hlavním vchodům bytových domů [adresa] – [číslo], část pozemku žalobce, oddělená komunikací [ulice] v části přiléhající ke garážím [adresa] je tvořena sjezdy ke vjezdům ke garážím s manipulačními plochami a zeleň obklopující objety garáží a sjezdy) a část pozemku žalobce představuje zatravněnou plocha s vybetonovanou částí osazenou basketbalovým košem s přístupovým chodníkem k této části a částí chodníku propojujícího silnici [ulice] a dalšími vnitroareálovými chodníky vnitrobloku bytovému komplexu [ulice]. Vzhledem k povaze a funkčnosti projednávaného pozemku nelze než uzavřít, že pozemek žalobce je součástí funkčního celku posuzovaného areálu a tvoří s bytovým komplexem [ulice] funkční celek.

50. Z důkazu provedených u ústního jednání vyplynulo, že areál [ulice] byl koncipován jako areál sídliště, který je vybudován tak, aby odkloněn od okolí (protihlukovou zdí, oplocením z ulice [ulice]) sloužil potřebám obyvatel budovaných domů (a této souvislosti myšlenkově i pozemek žalobce – zejména pokud v jeho původní podobě byl bytovými domy a garážemi i fakticky zastavěn – tvořil jeho funkční součást), a po dobu trvání žalovaného období toto nedoznalo zněny. Na tomto charakteru posuzovaného areálu nic nezměnila pozdější zástavba okolí (bytovým komplex [anonymizována dvě slova]), změna funkce silnice [ulice] (jež v průběhu posuzovaného období začala být využívána nikoli pouze jako soukromá cesta pro potřeby členů bytových domů [ulice]) ani skutečností, že pozemek žalobce byl v době navazující na žalovaná období prodán za účelem budoucí zástavby s tím, že tohoto charakteru zřejmě pozbude, dojde-li k aktuálně k započetí výstavby nového bytového dobu (čímž bude funkčnost propojení posuzovaných pozemků narušena). Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

51. Při posuzování nároků žalobce vyšel soud z následujících zákonných ustanovení (zákon č. 89/2012, občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014, zákon č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecním zřízení), ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen„ zákona o obcích“), zákon č. 131/2000 Sb., zákona o hlavním městě Praze, zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) a zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku státu, ve znění pozdějších právních předpisů) a judikatury soudů (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která soud v tomto rozsudku odkazuje, jsou dostupná na http://www.nsoud.cz; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalované, která je spoluvlastníkem nemovitostí bytového komplexu [ulice], vzniklo bezdůvodné obohacení na základě toho, že užívala pozemek žalobce nacházející se v areálu bytového komplexu [ulice]. V této souvislosti soud zkoumal, zda pozemek žalobce, popř. ostatní pozemky v areálu bytového komplexu [ulice] představuje veřejné prostranství. Veřejné prostranství 52. Podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecním zřízení), ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen„ zákona o obcích“) jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru (shodné též podle § podle § 14 b zákona č. 131/2000 Sb., zákona o hlavním městě Praze).

53. Problematika pojmu veřejné prostranství se v judikatuře dovolacího soudu ustálila v závěru, že veřejným prostranstvím se rozumí prostor splňující zákonné znaky veřejného prostranství ze zákona (§ 34 zákona zákona o obcích, či § 14b zákona o hl. m. Praze), který je předmětem veřejného užívání předem neomezeným okruhem uživatelů. Musí jít přitom o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť i potencionální uživatele (v této souvislosti např. o veřejné prostranství se nejedná v případě, kdy jeho obecnému užívání brání faktická překážka, zejména zeď, plot, zátaras či cedule zákaz vstupu, k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2378/2016). Veřejná prostranství, jako materiální statek, jsou jedním z možných předmětů veřejného užívání, mezi něž patří zejména voda, pozemní komunikace, krajina, les, ovzduší, některé druhy energií a kmitočtové spektrum, všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019 sp. zn. 28 Cdo 699/2019, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3847/2018).

54. V souladu s judikaturou dovolacího soudu ovšem nelze za veřejné prostranství pokládat každý pozemek, který veřejnost užívá s ohledem na nepřítomnost technických překážek přístupu na něj. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyžaduje k naplnění pojmových znaků veřejného prostranství též materiální kritérium spočívající v určenosti dotčeného pozemku k uspokojování potřeb občanů obce, potažmo existenci funkčního významu daného prostranství pro sídelní celek. Pozemek, který je veřejností užíván toliko živelně, jejž obec (především prostřednictvím územně plánovací dokumentace) nedestinuje k plnění veřejných účelů a ve vztahu k němuž zůstává vlastníku zachována plná možnost vyloučit třetí osoby z jeho užívání, lze jen stěží kvalifikovat jako veřejné prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb. (či § 14b zákona č. 131/2000 Sb.), pročež jeho užívání neohraničenou veřejností nedává vzejít bezdůvodnému obohacení na straně obce (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3847/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4208/2016). V případě pozemku v obci, jenž sice je přístupný každému, neboť jeho vlastník neusiluje o zamezení vstupu třetích osob na něj, avšak neslouží k uspokojování obecných potřeb a jehož vlastníku je ponechána na úvaze volba způsobu jeho využití, aniž by bylo trváno na užívání pozemku jako veřejného prostranství, lze jen stěží dovozovat, že obec na úkor vlastníka realizuje užívací oprávnění k danému pozemku formou jeho účelového určení jako veřejného prostranství. V tomto směru je možno říci, že ztotožnění veřejného prostranství s pozemkem v obci, jehož přístupnost veřejnosti je dána pouze tím, že jeho vlastník nebrání procházejícím ve vstupu na pozemek, by odporovalo zmiňovanému ustanovení vyjadřujícímu význam určenosti pozemku pro potřeby občanů obce i logice věci, jež si žádá, aby přístupný každému bez omezení byl pozemek, u nějž je to významné z hlediska zajištění života v obci, a nikoliv, aby jakýkoliv volně přístupný pozemek byl pokládán za důležitý pro život v obci, a jako takový bez dalšího zařazen do kategorie veřejného prostranství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1498/2014). Tyto závěry pak vyložil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 25. 2. 2020 sp. zn. I. ÚS 2129/19 tak, že veřejná prostranství zpravidla musí vykazovat užitnou hodnotu a potřebnost pro obecní život, které významem podstatně přesahují hranice bezprostředního okolí, přičemž pojmy veřejnost a sídlení celek je třeba vykládat tak, že se obsahově jedná o množiny výrazně širší, než pojem sousedstvo z okolních obytných domů či jiné přilehlé zástavby. Skutečnost, že pozemek je volně přístupnou sídlištní zelení, na jejímž zachování mají rezidenti z okolí (poměrně logicky) zvýšený zájem, sama o sobě nepostačuje k tomu, aby byl pozemek zatříděn do zvláštní zákonné kategorie veřejných prostranství.

55. V projednávané věci soud pečlivě zkoumal (jak na základě v řízení provedených listinných důkazů, tak místního šetření dané lokality, jakož rešerší dostupné judikatury dovolacího soudu a porovnáním obdobných případů z praxe), zda pozemek označený v žalobě, popř. některá jeho část, materiálně plní funkci veřejného statku a je možno jej považovat za veřejné prostranství. Je nepochybné, že veřejné prostranství plní několik nezastupitelných funkcí, např. dopravní, rekreační, ekonomickou, ale zejména také sociální, tedy jako prostor sloužící především setkávání lidí. Rovněž lze souhlasit i s názorem, že veřejné prostranství vzniká tam, kde existuje určitá sídelní potřeba jeho vzniku ve smyslu naplnění výše uvedených funkcí (proto je možné za veřejná prostranství považovat pouze prostory v zastavěném či zastavitelném území obce užívané každým bez omezení, v obecném užívání). Nicméně je třeba zdůraznit, že § 34 zákona o obcích není právním titulem, který opravňuje užívat pozemek v obci jako veřejné prostranství. Podstatné je, že tyto pozemky musí být v obecném užívání, ať už na základě zákona (jako např. pozemní komunikace), nebo z vůle vlastníka, který pozemek veřejnému užívání věnuje (k tomu srov. článek Veřejné prostranství a jeho platný vznik, Právní rozhledy 10/ 2017, s. 366), a dále, že takovéto pozemky musí být určeny k uspokojování potřeb občanů obce (nikoli pouze rezidentů některých bytových komplexů v rámci sídliště). Právě existence funkčního významu daného prostranství pro sídlení celek je v daném případě klíčová, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že pojem veřejnost a sídelní celek jsou obsahově množinami výrazně širšími než sousedstvo z okolních bytových domů či jiné přilehlé zástavby.

56. Problematika posuzování sídlištních pozemků se totiž dlouhodobě vyvíjí, kdy nejprve se v judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ustálil názor, že bezdůvodně obohaceným subjektem za užívání pozemků, jež jsou veřejným prostranstvím, je územně samosprávný celek, jehož obyvatelům předmětné pozemky fakticky slouží k užívání a ku prospěchu - např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4175/2013, 28 Cdo 2491/2015, 28 Cdo 2030/2013 či 28 Cdo 3684/2013), přičemž stěžejním je, že tímto veřejným užíváním jsou bezprostředně saturovány potřeby obyvatel příslušeného územně samosprávného celku, a to nikoli ve vztahu pouze k užívání rezidentů okolních bytových domů či jiné přilehlé zástavby (I. ÚS 2129/19).

57. Předmětný pozemek žalobce je zčásti tvořen předzahrádkami a přístupovými chodníky bytových domů [adresa] – [číslo], dále zatravněnou plochou s vybetonovanou sportovištěm osázeným basketbalovým košem mezi silnici [ulice] a areálem (nikoli vnitroblokem) bytových domů a sjezdy ze silnice [ulice], včetně manipulačních ploch a zeleně ve formě zatravněné plochy a keřovitého porostu nacházejících u garáží [adresa] – [číslo]. Všechny části pozemku jsou přístupné z veřejnoprávní komunikace [ulice], jakož vstupem přes pozemky KG (vnitroblok bytového areálu [ulice]) a pozemky [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení]. Ačkoli je pozemek žalobce přístupný každému bez omezení a je tvořený (jak fakticky, tak dle způsobu využití uvedeném v katastru nemovitostí) převážně zelení, popř. zastavěn chodníky, manipulační plochou, či sportovištěm (a jako takový může sloužit k oddechu, zábavě dětí, sportování, procházkám či venčení psů), z jeho umístění, povrchu a vybavení je zřejmé, že nemá (stejně jako celý areál bytového komplexu [ulice]) charakter prostorů, které slouží široké veřejnosti ve smyslu, že by jeho užíváním (pro odpočinek, relaxaci, zábavu, sportovní vyžití, či zkrácení cesty) byly uspokojovaly potřeby občanů celé obce (v kontextu celého sídliště [anonymizováno]), které by přesahovaly hranice bezprostředního okolí bytové areálu [ulice].

58. Pozemky účastníků (jak žalobce, tak žalované jako člena [anonymizováno] [ulice]) začleněné v areálu bytového domu [ulice] totiž nemají charakter veřejného parku, který by svým významem pro širší okolí (ve smyslu celého sídliště [anonymizováno]), plnil rekreační a oddychovou funkci pro okruh uživatelů širších než sousedstvo z okolních obytných domů a přilehlé zástavby v blízkosti posuzované lokality. Na pozemku žalobce je sice vybudována betonová plocha osazená basketbalovým košem (označována jako sportoviště) z doby výstavby areálu, nejedná se však o takový rekreační prvek, který by z něj svým významem (popř. provedením, atraktivitou pro uživatele, či jedinečností) činil nadstandardní atrakci pro celé sídliště [anonymizováno]. Na pozemcích žalobce v areálu [ulice] se rovněž nenachází významné estetické, kulturní, či oddechové prvky (např. dětské hřiště, stánky s občerstvením, vodní prvky, grily, či ohniště), které by svým charakterem byly pro užívání širokou veřejností určeny. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že pozemek žalobce je ze strany okolních domů (tj. [anonymizována dvě slova], popř. bytového komplexu [ulice]) užíván za účelem zimních radovánek dětí, či procházkám s kočárky a venčení psů, neboť žalobcem namítaná četná volně přístupná zeleň v lokalitách Růžičkové rokle či Dalejského a Prokopského údolí, je pro tyto volnočasové aktivity s ohledem na jejich vzdálenost a časovou dostupnost k těmto krátkodobým aktivitám nevhodná.

59. V daném případě skutečnost, že pozemek žalobce (potažmo areál bytového komplexu [ulice]) je tvořen volně přístupnou sídlištní zelení, kterou zcela nepochybně užívají rezidenti z okolí (konkrétně bytového komplexu [anonymizována dvě slova] a [ulice]), sama o sobě totiž nepostačuje k tomu, aby byl pozemek zatřízen do zvláštní kategorie veřejných prostranství (a to i s přihlédnutím k tomu, že veřejnost v sídelních celcích typu hlavního města Prahy vítá v podstatě jakoukoli zeleň).

60. Soud tedy uzavírá, že předmětný pozemek žalobce v důsledku absence naplnění materiálního kritéria spočívajícího v určenosti pozemků k uspokojování potřeb občanů obce, resp. existence funkčního významu daného prostranství pro sídlení celek, nelze považovat za veřejné prostranství. Pozemní komunikace a sjezdy ke garážím 61. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“), je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát, vlastníkem silnic II. a III. třídy kraj, na jehož území se silnice nacházejí a vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí, přičemž stavba místní dálnice, silnice či místní komunikace není součástí pozemku. Podle § 6 odst. 1, 2 zákona o pozemních komunikacích, je místní komunikací veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Místní komunikace se podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení rozděluje na komunikace I. – IV. třídy, přičemž místní komunikací III. třídy je obslužná komunikace (písm. c) citovaného zákonného ustanovení); dojde-li ke změně dopravního významu nebo určení pozemní komunikace, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie nebo třídy. Podle § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích lze pozemní komunikace navzájem připojovat zřizováním křižovatek nebo připojovat na ně sousední nemovitosti zřízením sjezdů nebo nájezdů. Přímé připojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci není účelovou komunikací. Podle ust. § 12 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích součástmi místních komunikací jsou mj. též přilehlé chodníky, veřejná parkoviště a obratiště. Podle ust. § 12 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích odpočívka je součástí pozemních komunikací, přičemž podle odst. 5 téhož zákonného ustanovení je definována jako stavebně a provozně vymezená plocha dálnice, silnice nebo místní komunikace určená k bezúplatnému stání silničního motorového vozidla na dobu potřebnou pro zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a k odpočinku uživatelů, popřípadě k jejich občerstvení a k doplnění pohonných hmot. Podle § 12 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích je veřejným parkovištěm stavebně a provozně vymezená plocha místní nebo účelové komunikace anebo samostatná místní nebo účelová komunikace určená ke stání silničního motorového vozidla. Podle ust. § 13 zákona o pozemních komunikacích jsou příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace c) veřejná osvětlení a d) silniční vegetace.

62. Dále se soud zabýval otázkou, zda se na části pozemku žalobce nachází veřejně přístupná účelová komunikace, tj. druh pozemní komunikace, k jejímuž vzniku (na rozdíl od ostatních kategorií dle § 2 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích) postačuje naplnění jejích definičních znaků; tato totiž vzniká přímo ze zákona a nevyžaduje se vydání správního rozhodnutí. Na části pozemku žalobce se nacházejí sjezdy ke garážím [adresa] zahrnující i prostory mezi bloky garáží (určitou manipulační plochu), která je dle zjištění učiněných v průběhu místního šetření užívána i jako prostor pro parkování vozidel. Tyto plochy však dle soudu nelze kvalifikovat jako veřejné parkoviště (není zde značka parkoviště, není zde ohraničená plocha k parkování vozidel, nadto při vjezdu do areálu je umístěna – byť neoprávněně – zákazová značka zákaz stání), ani jako odpočívku (nejedná se o plochu určenou k bezúplatnému stání silničního motorového vozidla na dobu potřebnou pro zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a k odpočinku uživatelů, popřípadě k jejich občerstvení a k doplnění pohonných hmot), rovněž se nemůže jednat o sjezd pozemní komunikace ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích (neboť sjezd do garáže nesloužící k obecnému užívání nenaplňuje znaky veřejného prostranství – viz k důkazu provedené stanovisko ombudsmana). Předmětná část pozemku slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí (garáží) s pozemní komunikací [anonymizováno] (účelem těchto sjezdů do garáže je přístup do nemovitostí členů KG, což z užívání vylučuje jiné potenciální uživatele – byť s výhradou uživatelů části bytového komplexu [anonymizována dvě slova], které nelze považovat na širokou veřejnost ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2129/19), s tím, že je zde dána ničím nenahraditelná komunikační potřeba cestu (sjezd) využívat, neboť se jedná o jedinou dopravní cestu do objektu garáží. Ačkoli by zde k části tohoto pozemku byly splněny 2 definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace, tj. naplnění charakteristiky účelové pozemní komunikace (jedná se o dopravní cestu určenou k užití vozidly a chodci) a existence ničím nenahraditelné komunikační potřeby (slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi), absentuje udělení souhlasu vlastníka pozemku (když veřejně přístupná účelová komunikace nemůže vzniknout proti vůli vlastníka dotčeného pozemku, k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1173/2005); v řízení totiž nebylo prokázáno, že by tento souhlas s užíváním této části pozemku žalobce byl žalobcem či jeho právní předchůdkyní paní [příjmení] (byť konkludentně) dán (zde lze poukázat na množství soudních sporů s předmětem řízení nároku na bezdůvodné obohacení za užívání předmětného pozemku, jež jsou zahajována v roce 2003, jemuž předcházely četné spory o vlastnictví předmětného pozemku, či platnosti restituční dohody, byť v nich žalobce/právní předchůdce žalobce vystupoval pasivně na straně žalované, udělení takového souhlasu logicky vylučuje; rovněž se nejedná o případ pozemní komunikace veřejně užívané z naléhavé komunikační potřeby od nepaměti, přičemž současně nelze případný souhlas odvíjet o předrestitučního vlastníka socialistické organizace). Soud tedy uzavírá, že sjezdy ke garážím (včetně manipulačních ploch) nejsou součástí veřejně přístupné účelové komunikace [ulice] a neslouží k obecnému užívání.

63. V této souvislosti se soud rovněž zabýval otázkou, zda by se ohledně této části pozemku (v části nezastavěné zpevněným povrchem sjezdu či manipulační plochy – z pravé strany komunikace [ulice] z pohledu vjezdu, v úseku před garážemi [ulice]) nemohlo jednat o pozemek, jež má charakter silniční vegetace, která by byla příslušenstvím silnice [ulice]. Vzhledem k tomu, že pozemek žalobce nebyl soudem vyhodnocen jako pozemek spadající do obecného užívání (ve smyslu § 34 zákona o obcích, či § 14 zákona o hl. m. [obec], v kontextu s výše citovaným závěrem vyslovením v usnesení sp. zn. I. ÚS 2129/19), tedy, že by se jednalo o pozemek, který v režimu veřejného prostranství by mohli užívat všichni občané, není zde dán charakter silniční vegetace. Ze stejného důvodu soud pod tento režim veřejného prostranství nepřiřazuje ani zeleň (tj. vegetaci jinou než silniční, např. sídlištní) nacházející na pozemku žalobce. Pokud v této souvislosti žalovaný namítl, že jako sídlištní zeleň, kterou mohou volně užívat všichni občané, byly v některých právních sporech považovány i pozemky, na nichž se nachází přístřešky pro kontejnery na odpadní nádoby (k tomu viz rozhodnutí NS ve věci 28 Cdo 4525/2011, v němž bylo [anonymizováno] [obec] uloženo zaplatit bezdůvodné obohacení za užívání pozemku žalobce představovanému mj. silniční vegetací coby příslušenstvím procházející místní komunikace IV. třídy, včetně části pozemku, kde se nacházejí přístřešky pro kontejnery na odpadní nádoby jako veřejné prostranství) soud připomíná, že v citovaném soudním sporu žalované [příjmení] [jméno] nerozporovala užívání pozemků veřejností a tuto skutečnost učinila nespornou. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalované vzniklo na úkor žalobce bezdůvodné obohacení s ohledem na to, že žalobce je vlastníkem posuzovaného pozemku a žalovaná spoluvlastníkem bytových domů a garáží bytového komplexu [ulice] bezprostředně navazujících na pozemek žalobce. Závazek z bezdůvodného obohacení 64. Podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2992 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

65. Dříve byly situace užívání pozemku bez smluvního podkladu podřazovány skutkové podstatě plnění bez právního důvodu (za všechny viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4051/2016); dle nyní účinné právní úpravy, uvádějící demonstrativní výčet skutkových podstat bezdůvodného obohacení, lze řečené kvalifikovat jako protiprávní užití cizí hodnoty ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. (k tomu srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3090/2018, a ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3310/2018).

66. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích konstantně přijímá závěr, dle kterého užíváním cizí věci (v aktuálním případě pozemku) bez náležitého právního titulu vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, jež je povinen vydat. Stran výše bezdůvodného obohacení judikatura v obdobných případech dovodila, že není-li možné předmět plnění dobře vrátit, tíží obohaceného povinnost kompenzovat jej ochuzenému v penězích, přičemž konkrétní částka se odvozuje od jím inkasovaného prospěchu. Posouzení funkční souvislosti pozemku s nemovitostmi ve spoluvlastnictví žalovaného 67. Ve vztahu k užívání nezastavěných pozemků funkčně spojených se stavbou ve vlastnictví žalovaného dospěla judikatura a právní praxe k jednoznačnému závěru, že není nerozhodné, nakolik intenzivně (ve smyslu jaké plocha, jak často) je předmětný pozemek užíván (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001 sp. zn. 25 Cdo 845/99, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4599/2017). Rozhodovací praxe dovolacího soudu je jednotná v názoru, že jde-li o pozemky funkčně související s určitou stavbou, je obohacujícím se subjektem její vlastník (dále viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4558/2014, sp. zn. 28 Cdo 3348/2015, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016 a sp. zn. 28 Cdo 1265/2018), přičemž funkční souvislost pozemků se stavbou je dána nikoli pouze u zastavěných pozemků, ale též v případě přilehlých pozemků, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení a které jsou se zřetelem k celkově funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami součástí vzájemně propojeného souboru nemovitostí (tj. areál jako funkční celek); přitom je zcela nerozhodné, zda jsou tyto funkčně spojené pozemky oploceny, či nikoli, či zda tyto pozemky užívá také jejich vlastník, případně, zda jsou tyto užívány ze strany třetích osob. V daném případě důkazní povinnost žalobce (vlastníka pozemku) nespočívá v povinnosti prokázat faktické užívání svého pozemku žalovaným, stačí (vedle problematiky aktivní a pasivní legitimace) prokázat skutečnost, že předmětný pozemek žalobce tvoří s obytnými domy a garážemi funkční celek. Stěžejní v projednávané věci tak bylo posouzení, zda pozemek žalobce je žalovanou (jakožto členem [anonymizováno] [ulice] a spoluvlastníkem nemovitostí bytového komplexu [ulice]) užíván jako součást funkčního celku bytového komplexu [ulice]. Funkční celek 68. Podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku státu, ve znění pozdějších právních předpisů, se za zastavěné pozemky považují mimo jiné pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek.

69. Pojem funkční celek se vedle zákona č. 219/2000 Sb. a zákona č. 172/1991 Sb. objevuje dlouhodobě také při výkladu tzv. restitučních předpisů (zejména § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nebo § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) a s tím pojmem pracuje také soudní praxe mimo problematiku restitucí; např. při rušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Samotný pojem funkční celek, resp. právní předpisy, které neobsahují jeho zákonné vymezení, představují právní normy s relativně neurčitou hypotézou; posouzení, kdy o funkční celek jde, je tak ponecháno na úvaze soudu, který musí podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezit sám hypotézu právní normy ze širokého okruhu okolností; dovolací soud může jeho úvahu zpochybnit pouze tehdy, pokud by byla zjevně nepřiměřená. Sídliště jako funkční celek 70. K tomu, jak nahlížet na sídliště (jako na areál), se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 8. dubna 2013, sp. zn. 28 Cdo 3016/2012, v němž za skutkových okolností věci jím tehdy posuzované vyslovil, že„ sídlištěm se obecně rozumí komplex staveb a pozemků, který lze jako takový souhrnně zvát areálem; existují ovšem i dílčí areály nemovitostí (např. sportovní hřiště apod.), jejichž restituci je nutno též zvažovat z pohledu shora nastíněných kritérií uvedených v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, dle kterého„ Sama existence sídliště, jako rozsáhlého souboru budov a pozemků, které spolu tvoří jeden funkční celek, sice bez dalšího nevylučuje vydání některých (např. okrajových) pozemků, ale vyžaduje mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb či ostatních pozemků a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které sídliště jako areál plní (bydlení, komunikace, odpočinek-relaxace atp.).

71. Pro účely obytného sídliště byl judikaturou reprobován závěr Městského soudu v Praze (jež přejal Ústavní soud ve svém rozhodnutí I. ÚS 159/03, podle kterého je třeba„ sídliště chápat jako celek zahrnující nejen obytné objekty, objekty občanské a technické vybavenosti, ale i plochy nacházející se mezi těmito objekty, pokud v rámci sídliště plní nějakou konkrétní funkci," neboť město je živoucí, dynamicky se vyvíjející útvar, přičemž není nijak překvapivé, že jednotlivé funkce pozemků, funkčně navazujících na bytové komplexy, se v průběhu času proměňují (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 821/2007, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3360/2016, v nichž byl vysloven závěr, že zastavěnost pozemku ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) zákona o půdě je třeba vykládat spíše zužujícím způsobem, tedy restriktivně). Ve vztahu k obytným domům pak Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1216/2019 formuloval závěr, že„ Pozemky přiléhající k obytným domům a určené ke společnému užívání vytváří zpravidla s domem, jediný celek, sloužící k lepšímu využití domu (jednotek v něm umístěným) a blízkost obytného domu zlepšuje využití zahrad, resp. plochu pro rekreaci; v poměrech domu rozděleného na jednotky pak platí, že zahrada přilehlá k domu a určené ke společnému užívání vlastníků jednotek zpravidla, s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci, tvoří s domem funkční celek, která má sloužit k určitému účelu ve smyslu § [číslo] o. zn. Nelze ovšem vyloučit, že vhledem k výjimečným okolnostem věci tomu může být jinak.“) k tomu srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 22 Cdo 945/2020). Aplikace teorie funkčního celku na posuzovaný pozemek žalobce 72. Posuzovaný pozemek žalobce je tvořen předzahrádkami a přístupovými chodníky k hlavním vchodům bytových domů [adresa] – [číslo] stojících na pozemku parc. [číslo] dále zatravněnou plochou o výměře cca 2 100 m s vybetonovanou plochou sportoviště osazeného basketbalovým košem mezi silnici [ulice] a severovýchodní částí areálu a sjezdy ze silnice [ulice], včetně manipulační plochy a zeleně ve formě zatravněné plochy a keřovitého porostu nacházející u garáží [adresa] – [číslo] ve výměře 1 613 m a jako takový má bezprostřední funkční souvislost s bytovými domy [adresa] – [číslo].

73. Pozemek žalobce na pozemky zastavěné bytovými domy bezprostředně navazuje a slouží z hlediska svého účelu a využití (jako přístupové chodníky k hlavním vchodům do bytových domů a předzahrádky těchto bytových domů, přístupové cesty ke garážím a rekreační zeleň) k plnění funkce těchto bytových domů (tj. bydlení, k čemuž patří průchod do domu, zejména pokud je z této strany opatřen zvonky a poštovními schránkami, nehledě na to, že existuje možnost přístupu do citovaných bytových domů z vnitrobloku areálu, kde však není vchod bezbariérový, dále přístup ke garážím a rekreační zeleň). V této souvislosti má soud za prokázanou vzájemnou provázanost této části pozemku žalobce se stavbami umístěnými na přilehlém pozemku (byť je zde více dána ve formě prospěšnosti, než nezbytné nutnosti užívání), přičemž dospěl i k závěru, že vyloučením pozemku z posuzovaného areálu by byla porušena některá z jeho základních funkční, a to přinejmenším ve vztahu k bezbariérovému přístupu do objektů bytových domů [adresa] – [číslo] (popř. možnost přijímat poštu). Stejně tak byla shledána celková funkční provázanost pozemku žalobce s přilehlými zastavěnými pozemky ve spoluvlastnictví žalovaného, neboť sjezdy z pozemní komunikace [ulice] do objektu garáží [adresa] – [číslo] tvoří jedinou přístupovou možnost do těchto objektů (naplnění kritéria nezbytnosti). Ani ohledně této části pozemku žalobce soud neshledal možnost částečného oddělení pozemku, neboť by tím byla nikoli pouze dotčena, ale znemožněna funkční propojenost objektu garáží, přičemž soud má za to, že na tomto závěru nic nemění skutečnost, že součástí sjezdu ke garážím je i manipulační plocha u těchto garáží (která slouží k lepší obsluze těchto objektů), či přilehlá zeleň vyplňující prostory mezi zpevněným povrchem sjezdů, silnicí a stavbou garáží, která plní funkci sídlištní zeleně (nikoli však charakteru veřejného prostranství). Stejně tak soud (v kontextu s výše citovaným názorem Městského soudu v Praze vyjádřeném v rozsudku ze dne 8. 6. 2022 č. j. 28 Co 448/2021-272) posoudil část pozemku žalobce představovaného zatravněnou plochou lichoběžníkového tvaru o výměře cca 2 100 m, jehož součástí je zpevněná obdélníková plocha sportoviště o rozměrech cca 24 x 14 m.

74. Vzhledem k prostorové návaznosti posuzovaného pozemku na pozemky zastavěné domy a garážemi bytového komplexu [ulice], jejich umístění a využití (zatravněné předzahrádky ohraničené přístupovými chodníčky do jednotlivých vchodů bytových domů [adresa] [číslo], zelená plocha se sportovištěm, přístupové cestky ke garážím) jsou tyto pozemky funkčně spojené a tedy bezprostředně související s provozem uvedených staveb. Rozsah získaného prospěchu 75. Vzhledem k tomu, že soud shledal funkční propojenost pozemku žalobce s posuzovaným areálem [ulice], je nerozhodné, zda, popř. do jaké míry žalovaná tyto části pozemku v rozhodném období užívala, popř. zda na úkor žalobce z užívání pozemku profitovaly i jiné osoby, než po kterých je vydání bezdůvodného obohacení vyžadováno. V této souvislosti jsou nedůvodné námitky žalované, že část pozemku žalobce je rovněž užívána rezidenty z bytového komplexu [anonymizována dvě slova], po nichž žádná úplata žalobcem za užívání totožné části pozemku není dána a že na části pozemku je umístěn billboard, který žalobci (nad rámec jeho požadavku za úplatu) pravděpodobně generuje zisk. Námitka jednání na vlastní nebezpečí jako výluky z nároku na bezdůvodné obohacení 76. Pokud žalovaná s odkazem na ust. § 2992 o. z. týkající se problematiky„ jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí“ namítal, že plnění z titulu bezdůvodného obohacení je vyloučeno, soud konstatuje, že tento liberační důvod vztahující se k vydání bezdůvodného obohacení je aplikovatelný na situace, kdy se jedná o svévolné rozmnožení majetkové sféry druhého v nijak právně nepodloženém očekávání protislužby (k tomu srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, [osobní údaje žalobce] [číslo], k § 2992). Jednání na vlastní nebezpečí se vyznačuje tím, že„ ochuzený nemá objektivně žádný opodstatněný důvod spoléhat se na to, že se mu za jeho plnění od jiné osoby (či osob) má něčeho dostat, přesto mu však plnění poskytuje.“ Byť tak ochuzený může činit v očekávání majetkové či jiné výhody, protislužby, či jiného prospěchu ze strany obohaceného jako projevu slušnosti, vděčnosti či společenského uznání, jež nelze právně vynutit, jde z jeho strany o jednání, které činí s celkově nejistým výsledkem. Jednak je zde zapotřebí, aby ochuzený a) plnil bez právního důvodu a zároveň b) s vědomím, že k tomu není povinen (k tomu srov. rozhodnutí NS 23 Cdo 82/2019). V intencích projednávané věci (kdy žalobce se bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku domáhá prostřednictvím hromadných žalob již od r. 2003 a když současně uzavírá s jednotlivými spoluvlastníky nemovitostí přiléhajících k jeho pozemku desítky nájemních smluv o užívání předmětného pozemku s tím, že pokud tyto nejsou jednotlivci uzavírány, domáhá se nároku z titulu bezdůvodné obohacení soudní žalobou) nelze mít dle soudu za splněný předpoklad, že ochuzený (žalobce) poskytuje plnění (umožňuje užívání pozemku) s vědomím, že k tomu není povinen (zej. pak ohledně částí žalobcova pozemku, na nichž se nacházejí příjezdové sjezdy ke garážím a„ vnitroareálové“ přístupové chodníčky ke vchodům bytových domů ve spoluvlastnictví žalované. Výpočet bezdůvodného obohacení Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, pak soud vycházel z výše nájemného, v dané lokalitě stanovené maximální částkou 120 Kč/m2 ročně. Protože soudu je z jeho činnosti známo, že na trhu s nemovitostmi nejsou uzavírány smlouvy o pronájmu pozemku, na němž je stavba ve vlastnictví třetí osoby, tedy osoby odlišné od subjektu, který nájemní smlouvu uzavírá, nelze v daném případě zjistit cenu nájmu v místě a čase obvyklou. Pronájem má význam pouze pro vlastníky staveb, zvlášť za situace, kdy je oplocen s upozorněním, že se jedná o majetek Kondominia. Proto soud vycházel z toho, že stanovení maximální ceny vychází z vůle státu uplatňovat regulaci a kontrolu cen některého zboží, a to např. stanovením jeho minimální či maximální ceny (ust. § 1, 3 a 10 zákona č. 529/1990Sb.). Vůle žalobce je (jak vyplývá ze samotné žaloby) pronajímat předmětné pozemky za cenu v maximální výši, tedy za 120 Kč za m2, tzn., že za jinou (nižší) cenu by pozemky nepronajal, soud žalobě na základě (pokud se domáhal bezdůvodného obohacení za uvedené období od 9. 6. 2016 do 31. 12. 2018 ve výši 120 Kč za m2 z plochy pozemků 4 837 m2 a násobené spoluvlastnickým podílem žalované na nemovitostech postavených na předmětných pozemcích - tj. 7170/1356264) vyhověl. Žalobci by tak byla částka 7 877 Kč. Jelikož žalovaná prokázala uhrazení částky 4 000 Kč před podáním žaloby, má žalobce nárok pouze na zaplacení částky 3 877 Kč. Pokud jde o příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení, soud tuto přiznal ode dne po uplynutí výzvy k plnění (výrok III). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. Náklady řízení 77. O nákladech řízení soud s ohledem na výsledek sporu rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný. V projednávané věci byla žaloba podána pro částku 8 394,40 Kč s příslušenstvím, žalobce však byl úspěšný pouze co do částky 3 877 Kč s příslušenstvím z této částky od 1. 6. 2019 do zaplacení. Lze tak konstatovat, že úspěch obou stran sporu je v zásadě stejný, proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.