17 C 68/2024 - 70

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno]. sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o 37 097,18 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v rozsahu úroku ve výši 11,37 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v rozsahu částky [částka], úroku ve výši 24,12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne [datum], v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba]. IČO [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě níž byl žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem na bankovní účet poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 24,12 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Strany ve smlouvě též sjednaly pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíčním poplatkem výši [částka]. Smlouva byla uzavřena formou návrhu (nabídky) ze strany žalovaného ze dne [datum], přijatého ze strany právní předchůdkyně žalobkyně Oznámením o schválení úvěru ze dne [datum]. Dle dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy č. [hodnota] byla smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně pomocí jedinečného kódu. Dne [datum] zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. [č. účtu] částku ve výši [částka] s variabilním symbolem [var. symbol]. Dne [datum] byla z telefonního čísla žalovaného [tel. číslo]odeslána právní předchůdkyni žalobkyně textová zpráva obsahující mimo jiné kód [Anonymizováno], čímž došlo k podpisu smlouvy ve znění jejího dodatku č. [hodnota]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i z veřejných registrů [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně výplatní pásku za měsíc [Anonymizováno] a výpis z účtu (potvrzení o přijetí mzdy [Anonymizováno]). Průměrný měsíční příjem žalovaného činil [částka]. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [Anonymizováno]. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že tyto činí celkem [částka], kdy bylo zohledněno i životní minimum ve výši [částka]. Nashromážděné informace byly zaznamenány v Hodnocení klienta ze dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný měl měsíčně cca [částka] disponibilních finančních prostředků a byl tedy schopen úvěr splácet. Žalovaný však stanovené splátky nehradil řádně a včas, když celkem zaplatil toliko [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně proto pohledávku žalovaného ke dni [datum] zesplatnila. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], dlužného úroku ve výši [částka], dlužné smluvní pokuty ve výši [částka] (vyčíslené ke dni [datum] jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění ve výši [částka] ([částka] x [Anonymizováno]) a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 0,1 % denně), smluvního úroku ve výši 24,12 % ročně z částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani na základě odeslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne [datum] svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne [datum] nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný na základě návrhu na uzavření smlouvy uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky v nominální výši 56,88 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. RPSN činila 74,32 %. Dle bodu 2.2. smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši [částka] za prodlení s každou splátkou. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky (její části) o délce 65 dnů dochází automaticky k zesplatnění úvěru, přičemž ke dni zesplatnění se celá nezaplacená jistina a úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Nedojde-li po zesplatnění k zaplacení nové jistiny, vzniká žalovanému povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení (bod 6.3. až 6.5. smlouvy). Součástí smlouvy byla příloha č. [hodnota] – pojištění schopnosti splácet úvěr, na základě které se žalovaný zavázal po dobu trvání pojištění hradit za pojištění částku [částka] měsíčně /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 16-18 spisu včetně přílohy – pojištění na č. l. 19 spisu (shodně na č. l. 55 spisu), dodatek č. [hodnota] k návrhu na č. l. 62-63 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 56 spisu včetně splátkového kalendáře na č. l. 57 spisu, informace o pojištění na č. l. 58-61 spisu, důkaz o odeslání [částka] na č. l. 46 p. v. spisu, důkaz zaslané SMS na č. l. 47 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka] na bankovní účet č. [č. účtu] /doklad o vyplacení na č. l. 20 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, když uhradil před zesplatněním celkem pouze [částka], což odpovídá 11 splátkám, a proto došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru /viz přehled plateb na č. l. 21 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 22 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz společné prohlášení smluvních stran na č. l. 26 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 27 spisu včetně podacího lístku na č. l. 28 spisu, informace o zpracování osobních údajů na č. l. 27 p. v. spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 23-25 spisu, plné moci na č. l. 7-9 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 15 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz výzva k plnění na č. l. 29-30 spisu, podací lístek na č. l. 31 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalovaného. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila formulář nazvaný „hodnocení klienta“, ve kterém žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje a dále předložila výpis z nebankovního registru NRKI a výpis záznamů z registru SOLUS. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil za období [Anonymizováno] částku [částka], přičemž tato skutečnost byla doložena výplatní páskou za měsíc [Anonymizováno] a příchozími platbami za rozhodné období. Ohledně formy bydlení bylo uvedeno „vlastní“, měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši [částka] (životní minimum), splátky ve výši [částka] (externí úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky), výdaje na bydlení ve výši [částka] (nájemné, inkaso), žádné jiné výdaje uvedeny nebyly, celkem tedy výdaje ve výši [částka], přičemž žalobkyně k této částce dále přičetla částku [částka] jako rezervu. Žádné listiny ve vztahu k ověřování výdajové stránky žalovaného žalobkyně nepředložila /viz hodnocení klienta na č. l. 48 spisu, výplatní páska na č. l. 45 spisu, transakční historie příjmů na č. l. 49-52 spisu, výpis z registru SOLUS na č. l. 53 spisu, výpis z nebankovního registru na č. l. 54 spisu/.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

17. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného, spokojila se toliko s uvedenými paušálními částkami v celkové výši [částka] měsíčně. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného. Výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených výdajích. Tvrzené splátky ve výši [částka] a výdaje na bydlení ve výši [částka] nebyly nikterak ověřovány. Ostatní výdaje odpovídaly paušální částce životního minima [částka]. Již jen z hlediska nákladů na bydlení nutno konstatovat, že tyto jsou uváděny v nereálné výši, neodpovídající současným běžným výdajům na bydlení. Životní minimum představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží skutečné individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. Naopak právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný nemá žádné další výdaje na dopravu, kurzy, záliby apod., když tyto výdaje vyčíslila na [částka]. Z hlediska bankovního účtu žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně omezila toliko na zjištění jeho existence a potvrzení jediné příchozí mzdy. Nezjišťovala již případný zůstatek na tomto účtu, ani nepředložila výpis z účtu žalovaného za určité období, který by dokládal, že měla alespoň možnost zabývat se transakcemi zachycenými v takovém výpisu. Výdaje žalovaného pak měla zkoumat tím spíše, že údaje uvedené ve formuláři hodnocení klienta byly uváděny v nestandardně nízkých částkách. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy měla mnohem pečlivěji zkoumat, zda bude žalovaný schopen, i při případném omezení výdajů, platit měsíční splátku ve výši [částka]. Nic jí přitom nebránilo v tom, aby si vyžádala např. právě výpis z účtu žalovaného, nikoliv jen dílčí výpisy potvrzující jeho příjem. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že „úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a vyšla pouze z obecného zákonem stanoveného životního minima, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalovaného, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

20. V poměrech projednávané věci soud dále s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok na smluvní pokuty, ani na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních pokut a smluvních úroků včetně příslušenství výrokem III. tohoto rozsudku zamítl.

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku [částka] odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem [částka]) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.

22. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne [datum], když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne [datum]. S ohledem na 10 denní lhůtu k plnění od odeslání stanovenou v oznámení se tak žalovaný dostal do prodlení dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období předchozí požadovaný úrok z prodlení zamítl.

23. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).

Poučení