17 C 68/2024 - 86

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] t.č. bytem [Adresa žalované] o 79 161,45 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 900 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, se ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení, byť částečného, i jediné splatné splátky.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 43 261,45 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 79 161,45 Kč od 26. 2. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalované se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným 29. 5. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 79 161,45 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 26. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [Anonymizováno]. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] , [Anonymizováno], a žalovanou byla dne 10. 5. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy čerpala žalovaná úvěr v konečné výši 79 161,45 Kč se splatností 25. 2. 2024. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [č. účtu] a platby identifikoval variabilním symbolem [var. symbol]. Předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [Anonymizováno] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni jako nového věřitele. Žalobkyně dále navrhla, aby soud případně nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Okresním soudem v Šumperku byl ve věci dne 20. 6. 2024 vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR [Anonymizováno], proti kterému podala žalovaná dne 11. 7. 2024 včasný odpor a ve věci se vyjádřila tak, že má za to, že je smlouva celá neplatná. RPSN je uváděno ve výši 299,98 %, přičemž obvyklá RPSN revolvingových úvěrů na domácnost činila v době uzavření smlouvy 15,457 % p. a. Žalovaná má dále tvrdí, že má za to, že se jedná o rozpor s dobrými mravy, což zakládá absolutní neplanost smlouvy. Rovněž má za to, že společnost neprověřila její úvěruschopnost. Při sjednávání úvěru společnost nezjišťovala mé předchozí závazky, náklady spojené s bydlením, obvyklé měsíční výdaje. Žalovaná se dostala do dluhové spirály, další úvěr její situaci pouze komplikoval. Se společností se zkoušela dohodnout, ale na návrh smíru společnost nereaguje. Žalovaná navrhuje, aby smlouva o úvěru byla prohlášena za neplatnou a aby veškeré platby (16 700 Kč) byly započítány na jistinu úvěru, a zbývající částku, tj. 35 900 Kč, uhradí ve splátkách po 700 Kč měsíčně, když v současné době není schopna hradit vyšší částku.

3. Na vyjádření žalované a výzvu soudu k doplnění tvrzení o tom, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, reagovala žalobkyně tak, že úvěruschopnost žalované prověřovala předchůdkyně žalobkyně lustrací z veřejně dostupných databází, odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopná zápůjčku splatit, a původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit. Smlouva o revolvingovém úvěru, byla uzavřena v souladu s Obchodními podmínkami, za použití komunikace na dálku. Žalovaná úvěr čerpala dne 10. 5. 2023 částkou 20 00 Kč realizovanou dvěma platbami po 10 000 Kč, 23. 5. 2023 částkou 5 000 Kč, 30. 5. 2023 částkou 10 000 Kč, 5. 6. 2023 částkou 5 000 Kč, 8. 6. 2023 částkou 2 000 Kč, 29. 6. 2023 částkou 3 900 Kč a dne 22. 9. 2023 částkou 6 700 Kč, vše převodem na účet č. [Anonymizováno], pod VS [var. symbol], celkem tak čerpala finanční prostředky ve výši 52 600 Kč. Dílčími platbami dne 5. 6. 2023 žalovaná uhradila částku 4 000 Kč, 27. 6. 2023 částku 5 700 Kč a dne 21. 9. 2023 částku 7 000 Kč, celkem žalovaná na úvěr zaplatila částku 16 700 Kč. Žalobkyně souhlasí s návrhem žalované splácet úvěr ve splátkách, ale navrhuje soudu, aby se jednalo o částku 2 000 Kč měsíčně pod možností ztráty výhody splátek, pokud by byla žalovaná v prodlení, byť s jedinou splatnou splátkou.

4. Žalovaná následně učinila nesporným, že se si u společnosti [Anonymizováno] vzala úvěr, mohlo to být 52 600Kč a že na tento úvěr celkem zaplatila 16 700 Kč. Žalobkyní navržené splátky 2 000 Kč měsíčně jsou pro ni příliš vysoké, navrhovala by 1 500 Kč. Je ochotna dluh zaplatit, pokud jí budou sníženy úrok, úrok na předmětný úvěr 300 % je příliš vysoký.

5. Z úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřené 10. 5. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 40 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splácet minimální částkou ve výši 13% z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, s tím, že částka prvního čerpání úvěru je 10 000 Kč, výpůjční úroková sazba je 146,949% ročně z nesplaceného úvěru, RPSN je 299,98%.

6. Z platebních informací ke dni 25. 2. 2024 bylo zjištěno, že dne ke dni 21. 9. 2023 byl zůstatek po poslední platbě 46 829,92 Kč a dne 22. 9. 2023 byl proveden výběr 6 700 Kč, s tím, že celková dlužná částka včetně úroků a náhrad účelně vynaložených nákladů činí 79 482,85 Kč a aktuálně zbývá k čerpání 0 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost, jako postupitel uzavřely dne 19. 12. 2023 písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. [Anonymizováno] se nachází v seznamu postoupených pohledávek.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 2024 a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy č. [Anonymizováno] a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 16. 3. 2024.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 3. 2024 a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalované, ve které ji vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy č. [Anonymizováno]. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 16. 3. 2024.

10. Ze sdělení [právnická osoba]. bylo zjištěno, že banka poskytuje kontokorent s roční úrokovou sazbou 18,9 % a tato sazba platila i k 10. 5. 2023.

11. Ze sdělení [Anonymizováno]. bylo zjištěno, že v květnu 2023 byla úroková sazba u kontokorentu 21,9 % p. a.

12. Ze sdělení [právnická osoba]. bylo zjištěno, že v případě produktu [Anonymizováno] je úrokový sazba 21,99 % a je platná beze změny od 26. 8. 2015 a v květnu 2023 bylo možné o úvěr do výše 40 000 Kč požádat.

13. Ze sdělení [právnická osoba]. bylo zjištěno, že k datu 10. 5. 202 byla obvyklá výše roční úrokové sazby, za kterou byl poskytován revolvingový úvěr s maximální výší úvěrového rámce 40 000 Kč se splatností do jednoho roku, 16,9 %.

14. Ze sdělení [Anonymizováno]. bylo zjištěno, že k datu 10. 5. 2023 byla sazba pro kontokorentní rámec 40 000 Kč ve výši 18 %.

15. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že si společnost [Anonymizováno] našla na internetu v době, kdy se dostala do špatné finanční situace a bylo to již druhá nebo třetí společnost, u které si brala úvěr. Měla úvěr u [právnická osoba] ve výši 60 000 Kč, splátky byly individuální, ale nesplácela je, splácí je až nyní po vydání elektronického platebního rozkazu. Smlouvu se společností [Anonymizováno] uzavírala přes internet, vyplňovala jaké má příjmy, jaké má náklady na bydlení, stravu, jestli má další dluhy, zřejmě tam uvedla i dluh u [právnická osoba]. Peníze čerpala převodem na účet. Do září 2023 úvěr splácela, ale dostala se do dluhové spirály a vytloukala klín klínem, teď je v situaci, kdy má sice vysoké splátky, ale splácí je, a to díky tomu, že chodí na přesčasy. Když sjednávala úvěr, měla příjem 22 500 Kč, teď jí příjem stoupl na 25 000 Kč a spolu s přesčasy je její příjem 34 000 Kč. Žalovaná svou situaci řeší s dluhovou poradnou a díky tomu má přehled o svých dluzích, které má celkem asi ve výši 190 000 Kč a splátkou ve výši 16 000 Kč měsíčně je schopna dluhy asi do roku splatit. Pokud však žalobkyně požaduje splátku 2 000 Kč, to není v jejích možnostech, byla by schopna splácet 1 000 Kč možná 1 500 Kč.

16. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalovaná podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 40 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splácet minimální částkou ve výši 13% z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, s tím, že částka prvního čerpání úvěru je 10 000 Kč, výpůjční úroková sazba je 146,949% ročně z nesplaceného úvěru, RPSN je 299,98%. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 52 600 Kč a na úvěr celkem zaplatila 16 700 Kč, a to dílčími platbami dne 5. 6. 2023 ve výši 4 000 Kč, 27. 6. 2023 ve výši 5 700 Kč a dne 21. 9. 2023 ve výši 7 000 Kč. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. [Anonymizováno] byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 2024, předaným téhož dne k poštovní přepravě. Před podáním žaloby byla žalované odeslána výzva právního zástupce k zaplacení dluhu, předaná k poštovní přepravě dne 16. 3. 2024.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu soud v prvé řadě zjišťoval, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ale jakkoliv netvrdila, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost ověřena, navíc má soud z výpovědi žalované za prokázáno, že v době uzavírání smlouvy o úvěru měla již další závazky, které již nebyla schopna splácet. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalovaná namítala, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a dovolávala se příliš vysoké RPSN ve výši 299,98 %. V řízení prokázáno, že v uzavřené smlouvě je uvedena výpůjční úroková sazba 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru a RPSN je vyčísleno na 299,98 %. V řízení bylo prokázáno, že revolvingový úvěr ve výši 40 000 Kč byl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy bankami poskytován za obvyklou úvěrovou sazbu mezi 16 % až 21,99 % ročně. Taková výše úrokové sazby a RPSN je zcela nepřiměřená a je tak v rozporu s dobrými mravy. Podle soudní judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s navazujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005, je nepochybné, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy a dospěl tak k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V předmětné věci má tak soud za prokázáno, že úrok ve výši 146,949 % ročně obvyklou sazbu úroků za poskytnutí revolvingového úvěru, v prokázané výši do 21,99 % ročně, zjevně a výrazně překračuje, a s přihlédnutím k tomu, že žalovaná uzavírala smlouvu o revolvingovém úvěru a dohodu o úrocích z půjčené částky z důvodu své tíživé finanční situace, má soud za prokázáno, že jednání právní předchůdkyně, která poskytla žalované revolvingový úvěr s úrokovou sazbou 149,949 % ročně odporuje dobrým mravům, a předmětnou „úvěrovou smlouvu vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřenou“ 10. 5. 2023, považuje za neplatnou i v souladu s citovaným ust. § 588 o. z.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 52 600 Kč a na úvěr dílčími platbami celkem zaplatila 16 700 Kč. Soud proto zavázalo žalovanou, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, s odkazem na ust. § 87 ZSÚ zaplatila částku ve výši 35 900 Kč jako dosud neuhrazenou žalovanou vyčerpanou jistinu. V řízení byly prokázány omezené možnosti žalované uvedenou částku splatit, neboť bylo prokázáno, že příjem žalované spolu s přesčasy je ve výši 34 000 Kč. Žalovaná svou situaci řeší s dluhovou poradnou a dluhy, které má celkem ve výši kolem 190 000 Kč již splácí splátkou ve výši 16 000 Kč měsíčně. S odkazem na výši plnění a poměry žalované soud v souladu s ust. § 160 o. s. ř. zavázal žalovanou, ab žalobkyni částku ve výši 35 900 Kč uhradila v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. Žalobkyně oproti výše uvedenému nemá právo na zaplacení žádných dalších nároků a ani požadovaného úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaná je sice povinna vrátit zbývající jistinu, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jejím možnostem a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu povinnosti vrátit jistinu z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí jistinu z neplatné smlouvy, kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím, žalovaná tak dosud nebyla v prodlení a dostane se do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

27. Žalobkyně a žalovaná se v projednávané věci tak na žádném splácení dle možností žalované (tedy dohodnout se na hmotněprávní lhůtě určené ke splácení jistiny dle zákona o spotřebitelském úvěru), nemohly dohodnout, neboť jim ani nebylo zřejmé, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná (přestože věřitel, který neplatnost svým nesprávným postupem způsobil, by si měl být této skutečnosti vědom), přičemž neplatnost takové smlouvy je konstatována v projednávaném případě až soudem v návaznosti na proběhlé soudní řízení a i z tohoto důvodu nelze vázat splatnost pohledávky na výzvu věřitele, který navíc způsobil neplatnost úvěrové smlouvy svým špatným postupem a tímto výkladem by dopady jeho chování byly pro něj samotného zmírněny, kdy ustanovení zákona o spotřebitelské úvěru jsou mířena právě na postihnutí věřitele, který si neplní své povinnosti vyplývající ze zákona a takové chování mají sankcionovat, tedy první uvedený výklad by tomuto zákonu přímo i odporoval.

28. Dle názoru soudu se navíc žalovaná nemohla dostat do prodlení, neboť má povinnost plnit dle svých možností, přičemž ze skutečnosti, že neplní, je možné dovozovat, že v jejích možnostech vracet poskytnutou jistinu v dané době nebylo, přestože nic takového v řízení netvrdí ani neprokazuje. Věřitel (i spotřebitel) má dle § 87 odst. 2 ZoSU možnost podat návrh k soudu, aby určil dobu splácení, má-li za to, že spotřebitel nesplácí dle jeho možností. V případě, že věřitel podá žalobu k soudu, která je založena na skutečnosti, že spotřebitel nesplácí své závazky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž v řízení je konstatováno, že smlouva je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZoSU, je tím dle názoru soudu vyvolán i spor ohledně doby splácení, neboť je zřejmé, že spotřebitel nesplácí dle představ věřitele. V takovém případě je skutečně na spotřebiteli, aby následně v soudním řízením, které je vedeno projednací zásadou, tvrdil a prokazoval, jaké jsou jeho možnosti zbývající jistinu z titulu neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru splácet. Pokud neunese břemeno tvrzení a důkazní (například je v řízení zcela pasivní) pak soud určí lhůtu splatnosti s přihlédnutím k obecným ustanovení občanského soudního řádu. Tato povinnost spotřebitele stíhá ale do budoucna od soudem konstatované neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, nikoliv do minulosti k době, kdy věřitel spotřebiteli zasílal výzvy k plnění dle neplatné smlouvy.

29. Tento výklad je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a také například s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kde se mimo jiné uvádí, že „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“, přičemž soud se s uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a pro stručnost na něj rovněž v rámci svého odůvodnění odkazuje.

30. Soud tak výrokem II. tohoto rozsudku požadavek žalobkyně na zaplacení částky 43 261,45 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 79 161,45 Kč od 26. 2. 2024 do zaplacení jako nedůvodný zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že převážně úspěšná žalovaná na náhradu nákladů řízení ničeho nepožadovala soud rozhodl, že se žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení