17 C 69/2021- 98

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozen [datum], bytem [adresa žalobce], zastoupen advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], proti; žalované: ; Obec Včelná, [IČO], se sídlem [adresa žalované], zastoupena advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], o určení dědického práva, takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], narozen [datum], bytem [adresa žalobce], je jako dědic ze zákona jediným dědicem po zůstaviteli [celé jméno žalobce], narozenému [datum], naposledy bytem tř. [datum], [obec], zemřelém dne [datum].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 30 979,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení státu částku 16 178,91 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do pokladny Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalobce je jako dědic ze zákona jediným dědicem po zůstaviteli [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelém dne [datum]. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že zůstavitel pořídil dne [datum] ve formě notářského zápisu č. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok], závěť, na základě které ustanovil dědicem veškerého nemovitého majetku v k.ú. [obec] a veškerých movitých věcí, které se nachází ve stavbách a na pozemcích shora uvedených, pana [jméno] [příjmení] a dále ustanovil zůstavitel dědicem jeho ostatního majetku, zejména nemovitého majetku v k.ú. [obec], [územní celek] O pozůstalosti po [celé jméno žalobce] je vedeno řízení před notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Zůstavitel byl vdovcem; manželka zůstavitele [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum]. V rámci řízení o pozůstalosti prohlásil [jméno] [příjmení], že dědictví odmítá, žalovaná prohlásila, že dědictví neodmítá. Žalobce v řízení o pozůstalosti namítl, že závěť pořízená zůstavitelem je neplatná v celém rozsahu, neboť zůstavitel v době jejího sepsání trpěl duševní poruchou, která je činila k tomuto právnímu jednání neschopným. Od smrti manželky zůstavitele byl zůstavitel nejvíce v kontaktu se svým synem, tj. žalobcem, který zůstavitele pravidelně navštěvoval každý týden jednou nebo dvakrát, případně zůstavitele navštívil syn žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], v mnoha případech navštěvovali zůstavitele společně. Zůstavitelův zdravotní stav byl v době pořízení závěti špatný. Zůstavitel trpěl změnami nálad, zmateností a bludnými představami, orientoval se špatně v čase i prostoru. Trpěl např. utkvělou paranoidní představou, že jej příbuzní, především žalobce, okrádají. Tyto stavy mohly být způsobeny tzv. stařeckou demencí. Zmatenost zůstavitele se projevovala např. tím, že zůstavitel již v roce 2018 obvinil manželku svého vnuka [jméno] [jméno] [příjmení], že mu ukradla vánoční ozdoby, dále kdy zůstavitel tvrdil, že své ozdoby viděl v televizi, že jsou v muzeu v [obec] O tom, že [jméno] [příjmení] měla zůstaviteli ukrást ozdoby, zůstavitel několikrát telefonoval [jméno] [příjmení], matce [jméno] [příjmení]. Dále zůstavitel obviňoval žalobce a jeho syna [jméno], že mu ukradli miniaturní mobilní telefon, že mu ukradl oddací list a krádež nahlásil na Policii ČR. Dne [datum] volala Policie ČR žalobci, že zůstavitel nahlásil krádež poštovních známek a motocyklů, při tomto telefonátu volající policistka žalobci sdělila, že pán asi už není úplně v kondici. Když na základě oznámení zůstavitele přijela Policie ČR na místo, motocykly byly na půdě, kde byly vždy. Pravděpodobně dne [datum] volal zůstavitel na Policii ČR znovu a uváděl, že mu žalobce ukradl peníze. Policie ČR věc jako předchozí obvinění odložila. Dne [datum] zůstavitel nahlásil na policii krádež částky přibližně 150 000 Kč. [příjmení] policie, která se na místo dostavila, zavolala rychlou záchrannou službu, kdy ze záznamu o výjezdu se podává, že (zůstavitel) není orientovaný časem, neví, kdo je prezident, ví, že je pátý měsíc. V záznamu se mimo jiné uvádí známky demence a v části diagnóza pak se vysloveně uvádí„ F03-neurčená demence“. Dne 3. 9. byl zůstavitel v nemocnici podroben konsiliárnímu vyšetření, v jehož rámci byl šetřen též psychiatrem MUDr. [celé jméno znalce], kdy v rámci tohoto vyšetření bylo konstatováno, že„ … se synem si nerozumí, syn mu krade věci, řešil to s policií, …, že má doma štafle a provaz a …, že si něco udělá“. Dále je k tomu MUDr. [celé jméno znalce] konstatován závěr, že u pacienta je přítomna demence smíšené etiologie a je indikováno zahájení řízení o omezení svéprávnosti. Žalobce poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5196/2016, podle kterého k posouzení závěti učiněné v duševní poruše jako neplatné postačuje, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy; nemusejí být vymizelé. Dále poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod R 4/1971 podle kterého neplatnost právního úkonu vyžaduje bezpečné zjištění, že účastník právního úkonu nedokáže posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout. Dále poukazoval na rozhodnutí publikované pod NS R III [číslo], podle kterého právní úkony mohou být neplatné již z toho důvodu, že byly učiněny v duševní poruše, která činí osobu k tomu právnímu úkonu neschopnou, aniž by bylo třeba, aby tato osoba byla zbavena způsobilosti k právním úkonům.

2. Žalovaná navrhovala, aby byla žaloba zamítnuta. Poukazovala na to, že závěť zůstavitel pořídil ve formě notářského zápisu, který je veřejnou listinou, a tudíž je třeba vycházet ze správnosti této listiny. Poukazovala dále na to, že důkazní břemeno, že notářský zápis jako veřejná listina pozbyl fikce správnosti svého obsahu, leží na žalobci. Žalobce však nezprostil notáře povinnosti mlčenlivosti, tudíž neprokázal nesprávnost notářského zápisu.

3. Soud ve věci provedl důkaz listinami, notářským spisem z řízení o pozůstalosti, spisy Policie ČR, znaleckým posudkem, dále výpovědí svědků, žalobce a znalce, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

4. Z notářského zápisu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok], soud zjistil, že [celé jméno žalobce], narozen [datum], učinil před notářem Mgr. [jméno] [příjmení] závěť, na základě které ustanovil pro případ své smrti dědicem veškerého jeho nemovitého majetku v k.ú. [obec] dědicem pana [jméno] [příjmení], [datum narození] a dědicem veškerého svého osobního majetku, mimo majetek uvedený v článku 1., zejména pak nemovitého majetku v k.ú. [obec], [územní celek]. Pod bodem 3. notářského zápisu zůstavitel prohlásil, že si je vědom toho, že jeho syn [celé jméno žalobce] je jeho neopomenutelným dědicem a že byl poučen o právech neopomenutelného dědice, zejména o jeho právu na povinný díl. Notářský zápis je podepsán notářem a [celé jméno žalobce].

5. Z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne [datum] soud zjistil, že jednání se účastnili syn zůstavitele [celé jméno žalobce] jeho právní zástupce. Po konstatování, že zůstavitel zanechal závěť ze dne [datum], že [jméno] [příjmení] učinil prohlášení o odmítnutí dědictví a že obec Včelná prohlásila, že dědictví neodmítá, žalobce prohlásil, že dědictví neodmítá a že považuje závěť pořízenou zůstavitelem neplatnou v plném rozsahu, neboť zůstavitel v době jejího sepsání trpěl duševní poruchou, která jej k tomuto právnímu jednání činila neschopným. Na základě tohoto prohlášení bylo žalobci uloženo podat u podepsaného soudu žalobu proti obci [obec] na určení, že je po zůstavitelovým jediným dědicem.

6. Ze záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby [územní celek] ze dne [datum] soud zjistil, že zasahující lékař poznamenal, že ([celé jméno žalobce]) není orientovaný časem, neví, kdo je prezident, ví, že je pátý měsíc, dále že vykazuje známky demence.

7. Z propouštěcí zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že [celé jméno žalobce] byl hospitalizován od [datum] do [datum] po pádu s úderem do hlavy. Provedeno bylo psychiatrické vyšetření se závěrem diagnóza smíšené demence, indikováno zahájení řízení o zbavení svéprávnosti. Z anamnézy při přijetí vyplývá, že byl ztracen v čase, místem a osobou orientován. Ze zprávy dále vyplývá, že dne [datum] proběhlo konsilium - dospělá psychiatrie, kdy podle zprávy sepsané [celé jméno znalce], vyplývá, že je zachována orientace vlastní osobou, částečně místem, ostatní kvality nikoliv. Myšlení posuzovaného je paranoidně nastavené vůči synovi. Závěr konsilia je demence smíšené etiologie.

8. Z úmrtního listu ze dne [datum] soud zjistil, že [celé jméno žalobce] zemřel dne [datum]. Z úmrtního listu z dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] zemřela [jméno] [příjmení].

9. Z certifikátu dárce (č.l. 33 spisu) soud zjistil, že [celé jméno žalobce] st. daroval nadaci pro výzkum rakoviny částku 70 000 Kč.

10. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce], syna žalobce, soud zjistil, že za dědečkem (zůstavitelem) jezdil pravidelně každý týden jednou až dvakrát a rovněž si pravidelně telefonovali. Pomáhal mu nakupovat, posekat zahradu, nebo udělat nějaké práce na domě. Po smrti babičky ([jméno] [anonymizováno]) zůstavitel hodně sešel, pořád napadal svědka nebo žalobce, že mu něco schovávají. Volala jim také Policie ČR ohledně obvinění z toho, že mu svědek nebo žalobce sebrali peníze, že zůstaviteli zmizely motorky. Když se zůstaviteli podařilo najít něco, co hledal, tak nevěřil tomu, že mu to svědek neschoval a zase zpátky nepodstrčil. Zůstavitel obvinil mimo jiné též manželku svědka, že mu ukradla ozdoby z vánočního stromečku; tyto ozdoby zde se v domě následně našly. Zůstavitel v roce 2019 dal nějaké peníze na výzkum rakoviny s odůvodněním, že babička svědka zemřela na rakovinu, což svědek popřel. Kromě svědka a žalobce zůstavitel s nikým v pravidelném kontaktu nebyl. Byl však schopen potkat člověka na ulici a podepsat s ním smlouvu na poskytování mobilních služeb za paušál. Z výpovědi dále vyplynulo, že zůstavitel měl v předsíni připravené štafle a provaz a vyhrožoval, že se oběsí, pokud mu (svědek a žalobce) budou schovávat věci. Zůstavitel se podle svědka špatně orientoval v čase, neboť svědek za ním třeba v úterý přijel a něco mu přivezl a zůstavitel v ten den vůbec nevěděl, že tam svědek byl den předtím. Zůstavitel nepoznával svědkovi děti (dcery).

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v roce 2018, když byli u zůstavitele na vánoce, tak ji obvinil, že mu ukradla vánoční ozdoby, ty že následně prodala a že zůstavitel je viděl v televizi v nějakém muzeu. Svědkyně poté byla na [obec] asi dvakrát, následně tam přestala jezdit z toho důvodu, že zůstavitel byl po smrti své ženy agresivní a zlý, neustále jim něco vyčítal a z něčeho je obviňoval. [příjmení] jim rovněž, že za ním nikdo nejezdí, přestože tam za ním dvakrát týdně jezdil svědek a žalobce. Zůstavitel si nepamatoval, co říkal.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je tchýní [jméno] [celé jméno žalobce]. V roce 2018 o vánocích volal zůstavitel svědkyni, že mají doma zlodějku, když obvinil [jméno] a pravnučku, že mu ukradly vánoční ozdoby, které on viděl v televizi. Poté už svědkyně se zůstavitelem nemluvila a ani jej již neviděla.

13. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že zůstavitel celý život někoho napadal. Žalobce přitom kdykoliv zůstavitel nebo jeho manželka, matka žalobce, něco potřebovali, tak pomohl. Práce okolo domu mohl žalobce udělat jenom ty, které zůstavitel schválil. Dcera žalobce k zůstaviteli nejezdila, neboť o ní zůstavitel prohlašoval, že je lempl. Zůstavitel žalobce neustále obviňoval, že mu něco berou, schovávají, pak se ty věci našly. Pokud jde o duševní stav zůstavitele z přelomu let 2019 a 2020, zůstavitel se hodně vracel ke starým věcem z dětství, opakoval dokola stejné věci, zapomínal se v čase. Zůstavitel třeba chtěl dovést, potom řekl, že to nechce. Posledních půl roku až tři čtvrtě roku jezdili k zůstaviteli žalobci se synem pohromadě, aby jim nemohl zůstavitel nic vyčítat, přesto je stále napadal. Matka žalobce (manželka zůstavitele) měla silný diabetes, měla kardiostimulátor, zemřela na celkové vyčerpání organismu.

14. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zůstavitel byl sousedem svědka přes ulici. Tak od roku 2018 a počátku roku 2019 se zdravotní stav zůstavitele výrazně změnil. Svědek měl často pocit, že má zůstavitel bolesti a že není ve své kůži; návštěvu lékaře však zůstavitel odmítal. Od počátku roku 2019 pozoroval, že zůstavitel chodil těžce, vrávoral a zakopával. Scházel i po duševní stránce. Svědek se zůstavitelem např. mluvili o nějaké věci a zůstavitel po chvíli nevěděl, o čem mluvili. V průběhu roku 2019 si zůstavitel svědkovi často stěžoval na to, že ho někdo vykrádá, že se mu pořád ztrácely věci. Jednou svědkovi řekl, že mu ukradli 37 000 Kč, po dvou hodinách zůstavitel přišel s tím, že peníze našel. Z věcí, které někdo zůstaviteli měl vzít, byly např. staré motocykly. Několikrát se zůstavitel vyjádřil v tom smyslu, že mu věci odvezl nebo schoval syn nebo vnuk. Zůstavitel také svědkovi vyprávěl, že mu paní [příjmení] ml., manželka žalobce, sebrala a odvezla vánoční ozdoby.

15. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, [číslo] [rok] ([číslo listu]) soud zjistil, že znalec zpracoval posudek na základě dostupné zdravotní dokumentace a obsahu soudního spisu a dospěl k závěru, že u posuzovaného byla rozpoznána demence smíšené etiologie, která postupně progredovala od lehkého až ke středně těžkému stupni. Nelze jednoznačně stanovit, kdy u posuzovaného došlo k rozvoji demence. Znalec poukázal na to, že již v roce 2018 došlo k prvnímu vážnějšímu incidentu, kdy obvinil manželku svého vnuka z krádeže vánočních ozdob, přičemž obviňování příbuzných z krádeží či schovávání předmětů se během času stupňovalo. Na začátku roku 2020 praktický lékař pozoroval celkové zhoršení motoriky, což by mohlo být považováno za jeden z příznaků cévního poškození mozku. Zvláštnosti v chování jako zmatenost, perseverace (ulpívání na tématu), zapomínání, je popisováno i ve spisové dokumentaci Policie ČR. Období, kdy posuzovaný sepsal závěť, bylo období, kdy se u posuzovaného stupňovaly paranoidní projevy jeho osobnosti, kdy docházelo ke konfliktům ve vztazích a kdy posuzovaný podával trestní oznámení. Z materiálů, které měl znalec k dispozici, bylo patrné kolísání stavu posuzovaného. Vzhledem k lékařským zprávám, objektivním hodnocením a obecným znalostem o průběhu demence dospěl znalec k závěru, že ke dni [datum] byl u posuzovaného přítomen lehký až středně těžký stupeň demence s výrazným paranoidním syndromem. Znalec proto dospěl k závěru, že posuzovaný si nebyl dne [datum] plně vědom toho, co je obsahem podepsané závěti a důsledků, které z jejího podpisu vyplývají. Úroveň postižení jeho kognitivních i exekutivních funkcí v době podpisu závěti bylo na úrovni lehké až středně těžké demence a jeho jednání bylo významně ovlivněno paranoidním (vztahovačným) syndromem zaměřeným vůči vlastní rodině. Podle znalce tedy v době pořízení závěti se jednalo ještě o stupeň postižení na hranici lehkého až středně těžkého stupně, v době smrti se jednalo již o středně těžký stupeň. Paranoidní vnímání reality ze strany posuzovaného bylo zapříčiněno jeho dlouhodobými osobnostními rysy, které se v důsledku rozvíjející se demence prohlubovaly a měly významný dopad na jeho jednání. Demence se u posuzovaného projevovala hlavně v úpadku jeho kognitivních a exekutivních funkcí. Byly přítomny poruchy paměti jak krátkodobé, tak i dlouhodobé, poruchy myšlení v jeho struktuře (zabíhavost, ulpívavost), ale i v obsahu (paranoidní vnímání reality), schopnosti samostatného života (udržování pořádku ve vlastních věcech. Vzhledem k přítomnosti demence na hranici lehkého až středně těžkého postižení a paranoidního syndromu lze hodnotit rozpoznávací a ovládací schopnosti posuzovaného v době podepsání závěti jako podstatně snížené. Duševní stav posuzovaného v době sepsání závěti neumožňoval posuzovanému plně pochopit, co je obsahem podepsané závěti a důsledků, které z jejího podpisu vyplývají. Jeho rozhodování bylo velmi pravděpodobně podmíněno hlavně paranoidním nastavením vůči jeho nejbližšímu okruhu příbuzných.

16. Soud dále k důkaznímu návrhu žalované provedl výslech znalce při jednání soudu, kdy znalec vypovídal obsahově shodně s písemným znaleckým posudkem.

17. Ze spisu Policie ČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] soud zjistil, že dne [datum] se zůstavitel osobně dostavil na Obvodní oddělení [obec], kde oznámil, že mu z půdy domu zmizela motorka a poštovní známky. [příjmení] policie se spojila se žalobcem a společně jeli do domu oznamovatele. Podle policie byl zůstavitel po celou dobu velmi zmatený, neustále měnil svoji výpověď, špatně se orientoval v čase, nedokázal vysvětlit, jak mohlo k odcizení dojít. Ze záznamu ze dne [datum] soud zjistil, že telefonicky uvedeného dne oznámil zůstavitel, že mu někdo odcizil obálku s 1 000 Euro. Zůstavitel uvedl, že má podezření na syna, který byl u zůstavitele dne [datum] ráno. Při kontrole pracovního stolu v garáži byla nalezena finanční hotovost, kdy v jedné peněžence se našlo 400 Kč, ve druhé peněžence se nacházelo 1 500 Kč a 20 Euro, ve třetí peněžence se nacházelo 500 Euro. Dále zde byla nalezena obálka s finanční hotovostí 3 100 Kč, následně po prohlídce celé garáže byla na skříni pod kartonovou krabicí nalezena obálka s hotovostí 4 200 Euro. Zůstavitel uvedl, že to jsou peníze, které hledal.

18. Ze spisu Policie ČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] soud zjistil, že dne [datum] telefonicky oznámil zůstavitel, že se mu ztratily peníze. K zůstaviteli domu se dostavila hlídka Police ČR, které zůstavitel sdělil, že mu někdo měl z garáže odcizit 40 000 Eur, následně hlídce uvedl, že šlo o částku 140 000 Kč, poté že se jednalo o částku 1 000 Eur. Oznamovatel měnil neustále svou výpověď, občas si nepamatoval, proč přijela policie na místo, neustále odbíhal od prvotního oznámení. Na místo byl následně přivolán žalobce a vnuk zůstavitele a dále lékař. Lékař po zhodnocení zdravotního stavu oznamovatele sdělil policii, že oznamovatel trpí stařeckou demencí.

19. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notáře v [obec], který se zůstavitelem sepisoval předmětnou závěť, neboť žalobce (syn zůstavitele) nezprostil notáře povinnosti mlčenlivosti; jedná se tudíž u důkaz, který nelze provést.

20. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Zůstavitel [celé jméno žalobce] dne [datum] sepsal formou notářského zápisu závěť, v níž určil dědicem veškerého nemovitého majetku nacházejícího v k.ú. [obec] pana [jméno] [příjmení] a dědicem veškerého majetku v k.ú. [obec] [územní celek] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] dědictví odmítl, [územní celek] dědictví neodmítla. Žalobce v rámci pozůstalostního řízení prohlásil závěť za neplatnou, neboť zůstavitel v době jejího sepsání trpěl duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu úkonu neschopným. Zůstavitel pan [celé jméno žalobce], ročník [rok], v době pořizování závěti trpěl demencí na hranici lehkého až středně těžkého stupně s výrazným paranoidním syndromem. Zůstavitel měl po převážnou část svého života k žalobci negativní vztah, v posledních letech svého života zůstavitel žalobce, jeho syna i další blízké příbuzné, obviňoval z toho, že mu kradou věci, nebo že mu tyto věci schovávají. Po smrti manželky zůstavitele se psychický i fyzický stav zůstavitele značně zhoršil; stávalo se, že si nepamatoval, o čem se mluví, nepamatoval si, že jej třeba den předtím navštívil syn s vnukem, při oznamování na policii a následném vyšetřování vznesených obvinění působil zmateným dojmem, kdy následně přivolaný lékař konstatoval u zůstavitele demenci. Žádné ze vznesených obvinění nebylo prokázáno. Naopak věci, které měly být žalobci ukradeny, se většinou posléze při šetření na místě samém za spolupráce Policie ČR našly. Paranoidní vnímání reality ze strany zůstavitele bylo zapříčiněno jeho dlouhodobými osobnostními rysy, které se v důsledku demence prohlubovaly a měly významný dopad na jeho jednání. V době sepsání závěti vzhledem k přítomnosti demence a paranoidnímu syndromu byly u zůstavitele v době podepsání závěti rozpoznávací a ovládací schopnosti snížené podstatným způsobem.

21. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která jí činí neschopnou právně jednat.

22. Podle § [číslo] odst. 1 věta druhá proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.

23. Žalobce byl soudním komisařem vyzván, aby podal žalobu na určení, že je zůstavitelovým jediným dědicem.

24. Žalobce se domáhal určení, že je jediným zákonným dědicem po zůstaviteli s argumentací, že závěť, kterou zůstavitel pořídil, je v celém rozsahu neplatná, neboť v době sepsání závěti trpěl duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu jednání neschopným. Touto duševní poruchou byl stav demence, kterým zůstavitel podle žalobce v době sepsání závěti trpěl. Posouzení otázky, zda zůstavitel jednal v duševní poruše, je záležitostí odborného posouzení, proto k zodpovězení této otázky byl ustanoven soudní znalec z oboru psychiatrie Soudní znalec vycházel jednak z dostupné zdravotní dokumentace zůstavitele, vycházel dále ze skutečností, které vyplynuly z dokazování před soudem, a které popisovaly chování zůstavitele v době před pořízením závěti a i v období následujícím a rovněž vycházel ze záznamů Policie ČR, která přijímala od zůstavitele oznámení zejména o tom, že se mu v domě ztrácí různé věci a peníze. Znalec dospěl k závěru, že zůstavitel v době sepsání závěti trpěl demencí na hranici lehkého až středně těžkého stupně v kombinaci s paranoidním vnímáním reality, které bylo zapříčiněno dlouhodobými osobnostními rysy zůstavitele. Toto paranoidní vnímání reality se v důsledku rozvíjející se demence prohlubovalo. S ohledem na přítomnost demence a současně paranoidního syndromu znalec hodnotil rozpoznávací a ovládací schopnosti posuzovaného v době sepsání závěti jako podstatně snížené. Soudní judikatura dovodila, že k posouzení závěti učiněné v duševní poruše jako neplatné postačuje, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy, přičemž nemusí být zcela vymizelé.

25. Žalovaná namítala, že závěť pořízená formou notářského zápisu má status a účinky veřejné listiny.

26. Podle § 134 o.s.ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními právními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

27. Podle § 6 zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, notářské zápisy a jejich stejnopisy, výpisy z notářských zápisů a listiny o ověření, jsou veřejnými listinami, jestliže splňují náležitosti stanovené pro ně tímto zákonem.

28. Rozdíl mezi veřejnými a soukromými listinami spočívá v jejich důkazní síle. Pravá veřejná listina, o jejíž správnosti nevznikly v řízení pochybnosti, může být zbavena své důkazní síly jen tím, že účastník tvrdí skutečnosti a nabídne důkazy, jimiž bude prokázána nepravdivost obsahu listiny.

29. S veřejnou listinou se pojí presumpce správnosti obsahu této listiny, přičemž však je připuštěn důkaz opaku. To, že má určitá listina charakter listiny veřejné neznamená, že nelze zpochybnit její správnost. Ke zpochybnění správnosti závěti učiněné formou notářského zápisu může dojít pouze v řízení, jímž se dědic domáhá určení, že je dědicem ze zákona s argumentací, že závěť je neplatná. Zákon s možností zpochybnit správnost závěti počítá, a to podáním žaloby vůči dědici ze zákona. V případě, že dědic podávající žalobu v řízení prokáže, že závěť je neplatným právním jednáním, bude v řízení úspěšný a nastoupí v pozůstalostním řízení na místo dědice ze závěti.

30. V řízení nebylo pochyb o tom, že zůstavitel formou notářského zápisu pořídil závěť. [příjmení] byl o obsah závěti, konkrétně zda zůstavitel vzhledem ke svému duševnímu stavu pořídil závěť platně či nikoliv. Důkaz o nepravdivosti (nesprávnosti) obsahu notářského zápisu nabídl žalobce v podobě znaleckého posudku, jímž bylo zjištěno, že zůstavitel trpěl v době sepsání závěti demencí minimálně lehkého stupně, která však byla„ umocněna“ paranoidním syndromem zůstavitele zaměřeným vůči vlastní rodině, konkrétně vůči žalobci, potažmo též vůči jeho dětem.

31. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce uplatnil svůj nárok oprávněně. Podle názoru soudu bylo v řízení prokázáno, že jednání zůstavitele v době před pořízením závěti i v době následující vykazovalo známky duševní poruchy, kterou medicínská praxe definuje diagnózou demence. Vychází zejména ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jakož i z jeho výslechu před soudem, kdy znalec na základě dostupné zdravotní dokumentace, zjištění a poznatků Policie ČR získaných v rámci šetření oznámení podávaných zůstavitelem, z výpovědí svědků a žalobce v průběhu soudního řízení, jakož i z odborných zkušeností znalce a poznatků medicínské praxe, při znalosti vzniku a vývoje demence, dospěl k závěru, že u zůstavitele byla přítomna demence v kombinaci s paranoidním syndromem již v době pořízení závěti.

32. S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že pořízení závěti zůstavitelem dne [datum] bylo neplatným právním jednáním, a žalobce se proto oprávněně dovolal svého dědického práva a tedy určení, že je jediným zůstavitelovým dědicem. Soud proto návrhu vyhověl.

33. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byl úspěšný žalobce, soud mu proto přiznal na náhradu nákladů řízení částku 30 979,50 Kč, kterou představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši 21 250 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za osm a půl úkonu právní služby po 2 500 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. účast u jednání soudu dne [datum] v rozsahu dvou úkonů právní služby, 4. podání ze dne [datum], 5. účast u jednání soudu dne [datum], 6. účast u jednání soudu dne 87. 12. 2021, 7. sepis závěrečného vyjádření, 8. účast na vyhlášení rozsudku), 9 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení státu vyplývá z § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení byl úspěšný žalobce, soud proto uložil žalované uhradit České republice na náklady řízení částku 16 178,91 Kč, kterou představuje státem zaplacené znalečné.

Poučení