17 C 70/2018-237

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 71 735,50 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 634 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 30 634 Kč od 10.10.2018 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 41 101,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 41 101,50 Kč od 10.10.2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Právní předchůdce žalobkyně (dále též jen„ původní žalobce“) se žalobou podanou k soudu dne 6.4.2018 domáhal po žalované původně úhrady částky 132 966 Kč s příslušenstvím sestávající z částky 82 966 Kč coby vynaložených nákladů obhajoby a z částky 50 000 Kč, požadovaných co by náhrada nemajetkové újmy způsobené právnímu předchůdci žalobkyně nedůvodným trestním stíháním. Oba nároky souvisí s trestním řízením vedeným posléze u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 4 T 157/2015. Původní žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje, územního odboru České Budějovice, 2. oddělení obecné kriminality, SKPV ze dne 5.1.2015, čj. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok] [číslo], bylo zahájeno trestní stíhání právního předchůdce žalobkyně pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.11.2016, čj. 4 T 157/2015-510, byl právní předchůdce žalobkyně za tento skutek uznán vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.10.2017, čj. 3 To 391/2017-553, s tím, že věc původního žalobce byla postoupena k projednání a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, který o ní dosud nerozhodl. Jelikož v předmětném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, domáhal se původní žalobce odškodnění za majetkovou i nemajetkovou újmu, která mu tím vznikla. Po částečném plnění na náhradu nákladů obhajoby a po částečném zpětvzetí žaloby se na náhradě nákladů obhajoby původního žalobce v předmětném trestním řízení žalobkyně domáhá částky 21 735,50 Kč a na náhradě nemajetkové újmy požaduje 50 000 Kč. Nemajetkovou újmu původní žalobce odůvodnil tím, že jej nedůvodné trestní stíhání zatěžovalo po značnou dobu, působilo mu stres a byl současně nucen dojíždět k úkonům trestního řízení do místa vzdáleného 150 km od svého bydliště. Žalobkyně se dále domáhá příslušenství z požadovaných částek a to i z částky dobrovolně vyplacené žalovanou a to zákonný úrok z prodlení od 10.10.2018 do zaplacení.

2. Žalovaná učinila nesporným, že právní předchůdce žalobkyně u ní nárok uplatnil dne 6.4.2018 a to jednak v částce 82 966 Kč na náhradě nákladů za obhajobu v trestním řízení a dále 50 000 Kč za odškodnění nemajetkové újmy. Žalovaná shledala nárok právního předchůdce žalobkyně částečně důvodným, co do požadované náhrady nákladů obhajoby a přiznala původnímu žalobci částku 59 730,50 Kč. Ohledně požadované náhrady nemajetkové újmy žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. K poskytnutí odškodnění v peněžní podobě žalovaná neshledala důvod. Žalovaná dále uvedla sporné úkony právní služby, za které náhradu neposkytla, případně poskytla náhradu v nižší částce, než byla požadovaná právním předchůdcem žalobkyně. Nárok na požadované příslušenství žalovaná neshledává důvodným, neboť právnímu předchůdci žalobkyně přiznanou částku vyplatila v průběhu šestiměsíční lhůty, kterou má na předběžné projednání nároku. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Jelikož právní předchůdce žalobkyně vzal žalobu částečně, co do částky 61 230,50 Kč zpět, soud usnesením ze dne 6.9.2018, č.j. 17 C 70/2018-101, řízení ohledně této části požadovaného nároku zastavil.

4. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání, při němž poskytl žalobkyni rovněž potřebná procesní poučení a výzvu podle § 118a o.s.ř., a to při jednání dne 29.4.2022.

5. Soud neprovedl dokazování navrženými výslechy svědků: znalce [příjmení] [příjmení] a obhájce původního žalobce [příjmení] [příjmení] v prvním případě pro nadbytečnost, neboť samotné vykonání úkonu právní služby č. 39 nečinila žalovaná sporným a sporné bylo jen právní posouzení jeho odškodnitelnosti podle OdpŠk a v druhém případě dílem pro nadbytečnost a dílem nehospodárnost. Žalovaná sice vykonání úkonu právní služby č. 40 učinila sporným, nicméně očekávatelné náklady na svědeckou výpověď advokáta by zjevně násobně přesáhly hodnotu tohoto úkonu. Současně soud má existenci tohoto úkonu prokázanou již samotným tvrzením původního žalobce, které s ohledem na jeho úmrtí a nemožnost, aby jej sám v řízení potvrdil, za postačující.

6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

7. Ze shodných tvrzení účastníků a z výzvy k náhradě škody a nemajetkové újmy ze dne 5.4.2018 soud zjistil a má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně u žalované nárok uplatnil dne 6.4.2018 a že žalovaná nárok právního předchůdce žalobkyně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne 27.6.2018. Z tohoto stanoviska, jakož i ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí v předmětném trestním řízení, žalobci se za toto omluvila a dále mu přiznala částku 59 730,50 Kč na náhradě nákladů obhajoby v trestním řízení, které uznala oprávněnými. Požadované odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč žalovaná důvodnou neshledala.

8. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobkyně má v souvislosti s vedeným nezákonným trestním stíháním původního žalobce nárok na náhradu i za úkony právní služby, které žalovaná neodškodnila, případně je neodškodnila ve výši, kterou právní předchůdce žalobkyně požadoval. Aktuálně se na tomto nároku žalobkyně domáhá částky 21 735,50 Kč. Dále zůstalo sporným, zda má žalobkyně nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, která byla způsobena právnímu předchůdci žalobkyně ještě i v penězích, a pokud ano, pak v jaké výši.

9. Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 T 157/2015 a ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 5. 1. 2015 bylo Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, Územním odborem České Budějovice, 2. oddělením obecné kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, [číslo jednací], kterým byl původní žalobce obviněn ze spáchání přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 12. 1. 2015 došlo ke změně právní kvalifikace skutku, a to dle upozornění na změnu právní kvalifikace, [číslo jednací], přičemž jednání bylo nadále kvalifikováno jako přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečin vydírání dle § 175 odst. 1 tr. Zákoníku. Dne 25. 9. 2015 byla ze strany Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podána na původního žalobce obžaloba, č. j. ZT 6/2015-144, a to pro spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 28. 11. 2016 byl vyhlášen rozsudek, č. j. 4 T 157/2015-510, kterým byl původní žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesením ze dne 9. 10. 2017, č. j. 3 To 391/2017-553, Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil odsuzující rozsudek okresního soudu v plném rozsahu podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. řádu a věc postoupil k projednání a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice podle § 222 odst. 2 tr. řádu (právní moc dne 9. 10. 2017).

10. Z faktur č. 2015, 2015 a 2015 soud zjistil, že právnímu předchůdci žalobkyně bylo advokátem [jméno] [příjmení] na právních službách v předmětném trestním řízení účtováno celkem 82 500 Kč, dále z faktur [číslo] 2016 a č. 197 2016 vystavených [anonymizováno], advokátní kancelář s.r.o. soud zjistil, že právnímu předchůdci žalobkyně bylo na nákladech za poskytnutí právních služeb fakturováno celkem 28 041,76 Kč a z faktury č. 2015 vystavené MUDr. [jméno] [příjmení] advokátovi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že bylo fakturováno za vyhotovený znalecký posudek ve věci trestního řízení právního předchůdce žalobkyně 7 500 Kč.

11. Z potvrzení o platbě na účtu u banky [právnická osoba] vedeného na právního předchůdce žalobkyně s daty splatnosti 7.12.2015, 17.9.2015, 19.5.2015, 25.1.2017 a 27.7.2015 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uhradil z tohoto účtu celkem částku 103 041,76 Kč a dále částku 7 500 Kč, kde je v poznámce uvedeno„ posudek znalce“.

12. Z mimořádného výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] majitele [jméno] [příjmení], soud zjistil, že na tento účet bylo dne 18.9.2015, 8.12.2015, 28.7.2015 a 20.5.2015 připsáno celkem 82 500 Kč.

13. Ze stížnosti na chování policistky ze dne 13.3.2015 soud zjistil, že se právní předchůdce žalobkyně v zastoupení advokáta [jméno] [příjmení] obrací na Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje a podává stížnost na nevhodné chování policistky poručice [příjmení], 14. Ze sdělení Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 8.7.2022 soud zjistil, že krajské ředitelství policie potvrzuje, že dne 17.3.2015 obdrželo podání nazvané,,stížnost na chování policistky‘‘ ze dne 13.3.2015 podané [jméno] [celé jméno původního účastníka] v zastoupení obhájce Mgr. [příjmení], 15. Z žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 29.4.2015 soud zjistil, že se původní žalobce v zastoupení advokáta [jméno] [příjmení] obrátil na Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích s žádostí o přezkoumání policejního orgánu dozorujícím státním zástupcem ve smyslu § 157a odst. 1 trestního řádu, 16. Z žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu – doplnění ze dne 22.5.2015 soud zjistil, že se původní žalobce zastoupený advokátem [jméno] [příjmení] obrátil na Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích s tím, že doplňuje dříve podanou žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dozorujícím státním zástupcem datovanou 29.4.2015, předmětem je aby byla sjednána náprava ohledně přístupu původní žalobce ke všem informacím používaným proti němu, a to v zákonné formě nahlédnutí do spisu podle § 65 odst. 1 trestního řádu.

17. Ze sdělení Okresního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 11.7.2022 soud zjistil, že předmětné žádosti právního zástupce původního žalobce ze dne 29.4.2015 a ze dne 22.5.2015 byly Okresnímu státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích doručeny.

18. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že původního žalobce trestní stíhání zatěžovalo nadměrně. Přestal sociálně fungovat, neustále byl na počítači, řešil, jak se bude hájit, jak tu celou situaci vyřešit. Původní žalobce měl silný smysl pro spravedlnost, a pokud to, co se dělo, nebylo v souladu s jeho představami, tak se zablokoval, nekomunikoval, což mělo i katastrofální následky pro fungování manželství a vztahy v rodině. Nekomunikoval s žalobkyní ani s jejich dítětem. Nebyla s ním vůbec řeč, stěžoval si na bolesti hlavy, také nemohl jíst a ani spát, spal jenom několik hodin denně. Praktického lékaře navštěvoval, ale zda se mu svěřoval i s nespavostí a nechutenstvím, žalobkyně neví. Žalobkyně se o komunikaci se svým manželem pokoušela, ale nemělo to úspěch, nechtěl poté ani žalobkyni jako svoji manželku zasvěcovat do záležitostí, které se týkaly probíhajícího trestního stíhání. Reagoval podrážděně a odváděl řeč jinam, bylo vidět, že se nechce o tom trestním řízení vůbec bavit. To se také odrazilo na jeho zdravotním stavu, protože to trestní stíhání netrvalo pár dnů, ale trvalo dlouho. To poté také vedlo k sociálním problémům, kdy se původní žalobce rozhádal s rodinou, měl poté i nějaké konflikty v práci. Šlo o nesrovnalosti ohledně jeho pracovní výkonosti v souvislosti s tím, že neustále řešil trestní řízení, tak mu klesla pracovní produktivita. Pracoval však po celou dobu trestního stíhání, dokud mu to jeho onemocnění umožňovalo. Konflikty v rodině měly povahu sporů o maličkosti, které končily velkými hádkami s tím, že slovenská rodina jejího manžela přerušila kontakt s žalobkyní i jejím manželem a v podstatě to trvá až dodnes. Konflikty probíhaly jak s manželovou rodinou na Slovensku, tak i s rodinou žalobkyně, nicméně konflikty s rodinou jejího manžela byly intenzivnější. Pokud jde o příčiny, tak ty přesně žalobkyně neví, ale v zásadě se to vyvíjelo od těch problémů s komunikací, neboť pokud po jejím manželovi někdo něco chtěl, tak v zásadě reagoval tak, že ho nadměrně obtěžují, že má na starosti jiné věci, čímž myslel to trestní stíhání. Sama žalobkyně vyhledala pro sebe psychologickou pomoc v centru [anonymizováno], původní žalobce jakoukoliv pomoc v tomto směru odmítal. Poté se u něho projevila nemoc ALS, kdy podle závěru neurologa nadměrná stresová zátěž mohla přispět i k rozvoji této nemoci. K nemoci ALS žalobkyně uvedla, že jde o onemocnění, kdy postupně odumírají motoneurony, kdy to začíná u ztráty funkce končetin, pokračuje to ztrátou hlasu a to onemocnění končí udušením. Nemoc ALS byla příčinou úmrtí původního žalobce. Kdy přesně byla jejímu manželovi [příjmení] diagnostikována, si žalobkyně přesně nepamatuje. Mohlo to být někdy kolem roku 2014 2015, kdy se projevovaly nějaké první příznaky s tím, že k diagnóze tohoto onemocnění došlo asi někdy v roce 2016.

19. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry původního žalobce, pak soud uzavírá, že shledal zejména tyto. Trestní stíhání mělo určitý vliv na osobní život původního žalobce, kdy nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí, se původní žalobce uzavřel do sebe, přestal významným způsobem komunikovat se svoji manželkou, zhoršily se jeho vztahy s příbuzenstvem. To v důsledku ovlivnilo i jeho manželství. Původního žalobce trápily bolesti hlavy a nespavost. Z hlediska sféry pracovní původnímu žalobci klesla produktivita práce, neboť řešil své trestní stíhání. O práci však nepřišel a pracoval po celou dobu trestního stíhání. Nebylo tak prokázáno, že by trestní stíhání negativně zasáhlo do pracovního uplatnění původního žalobce. Nebylo ani tvrzeno, že by trestní stíhání původního žalobce bylo jakkoli medializováno, či že by jej odsoudilo okolí či k němu nějak změnilo dosavadní postoj, že by žalobce přišel o kamarády či známé. Původní žalobce psychologickou pomoc odmítal, tu vyhledala jen jeho manželka, a zda se se svými problémy s bolestí hlavy a nespavostí svěřil praktickému lékaři, manželka nevěděla. Původnímu žalobci bylo v průběhu trestního stíhání diagnostikováno onemocnění ALS, na které posléze i zemřel. Příčinná souvislosti s trestním stíhání tvrzena nebyla, když manželka původního žalobce coby současná žalobkyně se toliko při účastnickém výslechu zmínila o možné progresi onemocnění v souvislosti se stresem, kdy rovněž uvedla, že první příznaky se objevily někdy v roce 2014 či 2015.

20. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

22. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v rozhodném znění (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

24. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

25. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

26. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

27. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

28. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

29. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

31. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

32. V řízení bylo prokázáno, že původní žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

33. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

34. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání původního žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk je třeba považovat usnesení o zahájení trestního stíhání i v případě, kdy trestní stíhání skončí postoupením věci do přestupkového řízení. Přestupkové řízení není v takovém případě pokračováním trestního stíhání; výsledek přestupkového řízení je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný (srov. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 30 Cdo 4771/2015). Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení policejního orgánu ze dne 5.1.2015, [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání původního žalobce pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku které bylo odklizeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.10.2017, č. j. 3 To 391/2017-553, kterým byl zrušen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. řádu a věc byla postoupena k projednání a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice podle § 222 odst. 2 tr. řádu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9.10.2017.

35. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

36. V první části žaloby se žalobkyně domáhala částky 21 735,50 Kč coby vynaložených nákladů obhajoby v trestním řízení, které žalovaná neuznala. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Mezi účastníky bylo nadále sporné, zda má žalobkyně nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkon právní služby: -) Úkon č. 3 - nahlédnutí do spisu dne 26.1.2015, požadován 1 úkon právní služby a dále s tím související úkon č. 4 - promeškaný čas na cestě [obec] – [obec] a zpět v tento den, požadovaná částka 1 200 Kč za 12 půlhodin v sazbě 100 Kč za 1 půlhodinu. Soud tento úkon právní služby shledal účelný, a to s oporou v judikatuře Ústavního soudu (srov. nález sp.zn. I. ÚS 3906/17 či nález sp.zn. III. ÚS 2289/21). Je zjevné, že tento úkon byl učiněn v souvislosti s převzetím právního zastoupení a nebylo současně zjištěno, že by tento úkon byl nadužíván. V zájmu zajištění práva obviněného na obhajobu, je na místě, aby se jeho obhájce ve fázi převzetí zastoupení seznámil s dosavadním průběhem řízení a nebyl odkázán jen na to, co mu sdělí jeho klient. Úkon právní služby byl účelný, čímž je odůvodněna i účelnost úkonu č. 4 a žalobkyni náleží celkem 2 700 Kč + 300 Kč, celkem tedy 3 000 Kč. -) Úkon č. 6 - odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání původního žalobce ze dne 2.2.2015. Žalovaná tento úkon odškodnila v poloviční výši s poukazem na § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu, žalobkyně má však za to, že jde o celý úkon právní služby a nikoliv poloviční neboť šlo o stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, které mělo ve věci zásadní význam, šlo tedy o podání ve věci samé a současně poukazuje i na rozsah odůvodnění. Soud vyšel z jasně formulovaného ustanovení advokátního tarifu, který za tento typ právní služby stanoví sazbu v poloviční výši. Současně není možné v každém konkrétním případě posuzovat individuálně každé jednotlivé podání či jeho náročnost, posuzovat a priori podle počtu stránek, přičemž soudu v tomto řízení, tedy v kompenzačním řízení nepřísluší posuzovat argumenty, které právní předchůdce žalobkyně do odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání uvedl. V tomto směru stanoví OdpŠk jednoznačné pravidlo, že jednotlivé úkony právní služby se posuzují podle advokátního tarifu. Soud přesto k tvrzení žalobkyně ověřil, zda snad odůvodnění stížnosti by bylo možné již na první pohled alespoň hypoteticky považovat za výjimečně dlouhé pro případnou úvahu o přiznání zvýšené časové náročnosti podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Z trestního spisu se podává, že odůvodnění stížnosti čítá cca 4 strany, pročež nelze již prima facie hovořit o výjimečné obsažnosti. Soud tedy shledal závěr žalované o odškodnění právního předchůdce žalobkyně ve výši poloviny hodnoty úkonu právní služby správným. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Úkon č. 10 - stížnost Krajskému ředitelství policie (13. 3. 2015). V řízení bylo prokázáno, že tento úkon byl vykonán. Soud dospěl k závěru, že se nejednalo o úkon účelný. Stížnost na chování policistky nijak nemohla změnit situaci původního žalobce v trestním řízení. Soud nijak nezpochybňuje právo původního žalobce podávat stížnosti v rozsahu, v jakém to on sám či jeho obhájce uznali za vhodné. Na straně druhé trestní řád opravný prostředek tohoto typu nezná. Odpovídajícím prostředkem jsou námitky proti průběhu úkonu nebo obsahu protokolu ve smyslu § 55 odst. 1 písm. f) trestního řádu. Obhájce původního žalobce měl právo, aby tyto námitky byly do protokolu zaznamenány, přičemž jak uvedl ve stížnosti, tyto zaznamenal do protokolu rukou. Následně podaná stížnost již nemohla z hlediska průběhu trestního řízení mít žádný právní význam. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Úkon č. 15 - žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu (29. 4. 2015). V řízení bylo prokázáno, že tento úkon byl vykonán. Tento úkon má oporu v § 157a trestního řádu, je právem toho, proti němuž se trestní řízení vede, žádat státního zástupce, aby byly odstraněny závady v postupu policejního orgánu. Jde o účelný úkon právní služby v poloviční výši a žalobkyni za něj náleží 750 Kč + 300 Kč, celkem tedy 1 050 Kč. -) Úkony č. 18, 20, 26, 28, 32, 35, 37, 42, 44 a 46 - žalobkyně žádá 10x 4 půlhodiny promeškaného času po 100 Kč, tedy 4 000 Kč (jde o rozdíl mezi žalovanou přiznanými 8 započatými půlhodinami a žalobkyní požadovanými 12 půhodinami na cestách [obec] – [obec] a zpět). Podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Lze přisvědčit žalované, že za ideálních podmínek trvá cesta z centra [obec] do centra [obec] do 2 hodin, což odpovídá 4 půlhodinám stráveným na jedné cestě. Současně však z citované normy nevyplývá, že se má doba strávená na cestě za úkonem právní služby odvozovat od délky cesty za ideálních podmínek. Nelze rovněž ztrácet ze zřetele, že šlo o cesty realizované v roce 2015, tedy v době, kdy nebyl stav komunikace na trase [obec] – [obec] takový jako je v současnosti. Je skutečností obecně známou, že na předmětné trase dochází k dopravním zácpám a nelze tak vyloučit, že jedna cesta mohla trvat i více jako 2,5 hodiny. Nepřiznat požadovaný čas strávený na cestě by bylo na místě tehdy, pokud by doba byla zcela zjevně nadsazená a z hlediska obecné zkušenosti nepravděpodobná. Taktomu není v tomto případě, kdy si soud dovede představit, že cesta do [obec] mohla v určitých úsecích dne v roce 2015 trvat i více než 2,5 hodiny. Původní žalobce tuto částku svému obhájci uhradil a soud nevidí žádný důvod, proč by mu, resp. žalobkyni neměla být přiznána. Žalobkyni proto náleží 10x 400 Kč, tedy celkem 4 000 Kč. -) Úkon č. 22 – podnět ke stížnosti pro porušení zákona ze dne 19.5.2015. Jeho vykonání není mezi účastníky sporné. Soud dospěl k závěru, že sice podnět k podání stížnosti pro porušení zákona je účtovatelným úkonem právní služby podle § 11 odst. 1 písm. l) advokátního tarifu, nicméně současně z obsahu tohoto podnětu soud zjistil, že vůbec není jasné, proti jakému pravomocnému rozhodnutí státního zástupce ve smyslu § 266 odst. 1 trestního řádu podnět směřuje, neboť je patrné, že směřuje proti způsobu výkonu dohledu ze strany Krajského státního zastupitelství v [obec]. Jelikož stížnost pro porušení zákona je možné směřovat právě a jen proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce a nikoliv proti neformálnímu přípisu, kterým byl tehdejšímu obhájci právního předchůdce žalobkyně sdělen výsledek výkonu dohledu ze strany Krajského státního zastupitelství v [obec], šlo o podnět zcela zjevně bezúspěšný a postup žalované byl správný, když za tento úkon žalobkyni náhradu nepřiznala. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Úkon č. 23 - žádost obhájce původního žalobce o zpřístupnění důkazu ze dne 21.5.2015. Žalovaná tento úkon neodškodnila z důvodu, že se nejedná o účtovatelný úkon podle advokátního tarifu. K tomu soud zjistil z trestního spisu, že jde o dotaz tehdejšího obhájce právního předchůdce žalobkyně na doplnění důkazů, a to konkrétně o chybějící RTG snímky, aby obhajoba mohla zadat vlastní znalecký posudek. Nezbytnost tohoto úkonu spatřovala žalobkyně v tom, že tento podklad byl nezbytný pro následné zadání znaleckého posudku a k zadání znaleckého posudku následně skutečně došlo. Soud posoudil tento nárok ve světle ustanovení OdpŠk, které stanoví, že jednotlivé úkony právní služby se posuzují podle advokátního tarifu. Soud nijak nezpochybňuje, že předmětný přípis měl nějaký účel, byl zde tedy nějaký důvod, proč se tehdejší obhájce původního žalobce na policejní orgán obracel. Nicméně nelze současně dospět k závěru, že jakýkoliv přípis, dopis, sdělení, žádost či jakýkoliv úkon, který směřuje k orgánu činnému v trestním řízením lze považovat za úkon právní služby, za který náleží poté poškozenému odškodnění podle advokátního tarifu. Je totiž třeba vycházet z toho, že právo obviněného na obhajobu je založeno na tom, aby neutrpěl v trestním řízení újmu jen na úkor toho, že nebude dostatečně odborně a právně erudovaně schopen reagovat na úkony orgánů činných v trestním řízení, případně odpovídajícím způsobem hájit svá práva při jednotlivých úkonech trestního řízení. Nelze však dospět k závěru, že každý úkon, který obhájce v trestním řízení učiní, je úkonem, který vyžaduje odborné právní znalosti, jakkoliv tedy skutečně mohlo jít o účelně realizovanou žádost směrem k policejnímu orgánu, mohla takový úkon připravit i osoba bez právního vzdělání. V zásadě je obsahem tohoto úkonu pouze to, že je činěn dotaz na policejní orgán ohledně určitého obsahu ve spisu. Sama skutečnost, že je pod tímto úkonem podepsán tehdejší obhájce původního žalobce z tohoto přípisu ještě nečiní úkon právní služby, neboť logicky se na orgán činný v trestním řízení musel obrátit buď původní žalobce sám jako obviněný v trestním řízení, anebo jeho obhájce jako osoba, která disponovala plnou mocí. Soud tedy dospěl k závěru, že se jednalo o administrativní úkon, který mohl na stručný a jednoduchý pokyn advokáta připravit a sepsat podpůrný administrativní aparát advokátní kanceláře. Z těchto důvodů tedy soud shledal závěr žalované o neodškodnění tohoto přípisu a jeho nepovažování za úkon právní služby správným. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Úkon č. 24 – žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu (22. 5. 2015). V řízení bylo prokázáno, že tento úkon byl vykonán. Tento úkon má oporu v § 157a trestního řádu, je právem toho, proti němuž se trestní řízení vede, žádat státního zástupce, aby byly odstraněny závady v postupu policejního orgánu. Jde o účelný úkon právní služby v poloviční výši a žalobkyni za něj náleží 750 Kč + 300 Kč, celkem tedy 1 050 Kč. -) Úkon č. 29 – písemný dotaz tehdejšího obhájce právního předchůdce žalobkyně ze dne 20.6.2015 v souvislosti s neuskutečněným úkonem výslechu svědkyně dne 9.6.2015, O tomto úkonu platí mutatis mutandis totéž, co ohledně úkonu č.

23. Tento dotaz proto není možné považovat za úkon právní služby. Z obdobných důvodů tedy soud shledal závěr žalované o neodškodnění tohoto přípisu a jeho nepovažování za úkon právní služby správným. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Úkon č. 34 - promeškaný čas během přerušení hlavního líčení dne 8.2.2016 za tři započaté půlhodiny v sazbě 100 Kč za půlhodinu, celkem tedy 300 Kč Z trestního spisu soud zjistil, že hlavní líčení bylo započato dne 8.2.2016 v 8.30 a skončeno bylo ve 14.16 hod. Žalovanou tedy byla správně za toto hlavní líčení poskytnuta náhrada za tři úkony právní služby, přičemž soud dospívá ke stejnému závěru, k jakému dospěla žalovaná. Podle § 14 odst. 4 advokátního tarifu náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby, což je případ i tohoto hlavního líčení. Celá doba od 8.30 do 14.16 hodin je kryta třemi úkony právní služby (jeden úkon pokrývá až 2 hodiny), které byly žalovanou na náhradě nákladů obhajoby poskytnuty. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Úkon č. 39 – jednání se znalcem dne 23.8.2016. Vykonání úkonu nebylo mezi stranami sporné. Soud dospěl k závěru, že tento úkon je účelně vynaložený, pokud znalecký posudek byl vypracován, v trestní věci byl použit a i žalovaná tím, že jej uhradila, jeho účelnost uznala. Je-li požadováno odškodnění za jedno jednání se znalcem, považuje to soud za přiměřené a odpovídající běžnému očekávání průběhu věcí, tedy, že přinejmenším jednou bude nutné se znalcem osobně jednat. Tento úkon tak lze považovat za nejbližší jednání s protistranou podle § 11 odst. 1 písm. i), odst. 3 advokátního tarifu. Žalobkyni za něj náleží 1 500 Kč + 300 Kč + náhrada za 21% DPH (378 Kč), celkem tedy 2 178 Kč. Úkon č. 40 - další porada s klientem nad jednu hodinu (26. 8. 2016). Vykonání úkonu bylo mezi účastníky sporné. Žalovaná namítla, že tento úkon nebyl uveden v seznamu porad s klientem, které původní žalobce potvrdil, přičemž poukázala na to, že všechny porady s klientem původnímu žalobci uhradila. Žalobkyně tvrdila, že původní žalobce fakticky tento úkon potvrdil tím, že se jej po žalované v rámci předběžného projednání a následně i v žalobě domáhal. Soud je toho názoru, že podstatná je účelnost a návaznost na úkon trestního řízení. Bylo prokázáno, že dne 29.8.2016 následovalo hlavní líčení a je tak logické, že mu předcházel porada s klientem. Původní žalobce již nemůže vykonání porady s klientem, resp. její délku potvrdit ani vyvrátit, neboť zemřel a žalobkyně, která příjemkyní právních služeb nebyla, jej v tom nemůže zastoupit. Žalobkyně sice navrhla výslech advokáta [příjmení], nicméně tento důkazní návrh je zjevně nehospodárný, nadto nebylo lze očekávat více, než že by advokát odkázal na vyúčtování, kdy tento úkon původnímu žalobci účtoval, jen těžko by si bez podkladů vzpomněl na poradu jako takovou či její průběh. Soud nadto vychází z povinnosti advokáta zachovávat profesní etiku, tedy že by si nevyúčtoval úkon, který by se vůbec nekonal, či nebyl účtovatelným úkonem právní služby. Soud tak uvěřil, že se porada s klientem dne 26.8.2016 konala a přesáhla jednu hodinu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu. Žalobkyni za něj náleží 1 500 Kč + 300 Kč + náhrada za 21% DPH (378 Kč), celkem tedy 2 178 Kč. Úkon č. 47 – odvolání proti rozsudku ze dne 30.5.2017. Vykonání úkonu nebylo mezi stranami sporné. Soud má i z trestního spisu za prokázané, že tento úkon právní služby byl učiněn. Není podstatné, že tento úkon nebyl výslovně uveden v přehledu požadovaných úkonů, neboť z žádného důkazu v řízení nevyplynulo, že by jakoukoli část obhajoby vykonával obhájce pro původního žalobce zdarma. Nad to původní žalobce hradil smluvní odměru, tudíž samotná jeho absence v přehledu neznamená, že za něj žalobkyni nenáleží odškodnění. Podstatné je, že byl realizován obhájcem původního žalobce a že jde o účtovatelný úkon podle 11 odst. 1 písm. k ) advokátního tarifu. Žalobkyni za něj náleží 1 500 Kč + 300 Kč + náhrada za 21% DPH (378 Kč), celkem tedy 2 178 Kč.

37. Soud nad rámec částek přiznaných na náklady původního žalobce v předmětném trestním řízení žalovanou shledal nárok žalobkyně oprávněným co do částky 15 634 Kč, kterou žalobkyni přiznal, ve zbytku ohledně částky 6 101,50 Kč nárok důvodným neshledal a v tomto rozsahu žalobu zamítl.

38. Žalobkyně se dále žalobou domáhala druhého nároku, a to zadostiučinění v peněžité formě za nemajetkovou újmu způsobenou původnímu žalobci vydáním nezákonného rozhodnutí a to ve výši 50 000 Kč, když žalovaná na tento nárok odmítla peněžité zadostiučinění poskytnout a původnímu žalobci poskytla toliko konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvila se mu.

39. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena nemajetková újma. Naopak v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud v provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 uveřejněný pod číslem 67/ 2016 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek).

40. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice od okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31.3.2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti a to tím spíše, jedná-li se o obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován nestal, případně nebyl trestným činem, jako tomu bylo i v případě původního žalobce (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17.6.2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

41. Soud dospěl k závěru, že trestním stíháním bylo do práv původního žalobce dílčím způsobem zasaženo v oblasti osobního prožívání, došlo k částečné změně jeho chování v rodině, což dopadlo na rodinné vztahy. Do jeho pracovního života bylo zasaženo v minimální míře, rovněž jeho společenský a komunitní život zůstal prakticky nezměněn, známí, přátelé ani okolí se od původního žalobce neodvrátili. Trestní kauza nebyla nijak medializována. Z hlediska zdravotního byl zasažen nemocí ALS, která však neměla s trestním stíháním souvislost, byť nelze vyloučit, že trestní stíhání mohlo nějakým způsobem na celkový zdravotní stav coby stresor působit.

42. Soud se ve světle učiněných žalobních tvrzení ohledně dopadů trestního stíhání na právního předchůdce žalobkyně zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva, což již žalovaná učinila, nebo zda žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků trestním řízením způsobených v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21.8.2012 sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce i ve finanční podobě skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2012 sp.zn. 30 Cdo 2813/2011 uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

43. Pokud jde o délku trestního řízení, pak toto trvalo 2 roky a 9 měsíců, což je možné hodnotit jako délku přiměřenou, a to i s ohledem na to, že věc byla řešena dvou stupních soudní soustavy. V žalobě ani nebylo namítáno, že by řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a ani obsah spisu posuzovaného trestního řízení o ničem takovém nesvědčí.

44. Pokud jde o povahu trestní věci, původní žalobce byl obviněn ze spáchání přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Několik dnů poté došlo ke změně právní kvalifikace skutku, a to na přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečin vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Pro tyto sbíhající se přečiny byla také na původního žalobce podána obžaloba. Prvostupňovým rozsudkem byl původní žalobce uznán vinným z přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Původní žalobce byl ohrožen trestní sazbou ve výměře od 6 měsíců do 4 let. Lze konstatovat, že trestný čin ublížení na zdraví, jakož i trestný čin výtržnictví jsou trestnými činy, které nejsou ve společnosti vnímány, resp. jejich pachatelé nejsou považováni za osoby hodně zavržení. Trestný čin vydírání však již svým označením v sobě zahrnuje situaci, která ve společnosti slušných lidí vnímána negativně obvykle je a na pachatele takového činu je v důsledku toho nahlíženo jako na„ vyděrače“, což není právě lichotivé označení. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že původní žalobce byl obviněn a posléze obžalován ze tří sbíhajících se přečinů, což jistě pociťoval tíživěji, než kdyby byl obviněn pouze z přečinu jednoho, za který byl poté nepravomocně odsouzen. Tíživost spočívá v tom, že zde bylo vícero skutkových podstat, jejichž skutkovou podstatu mohl původní žalobce naplnit a pravděpodobnost, že nakonec odsouzen nebude tak v jeho očích mohla být nižší. V posuzovaném případě byl žalobce zproštěn obžaloby z toho důvodu, že skutek, z něhož byl obviněn a posléze obžalován, není trestným činem, přičemž byla věc postoupena k případnému projednání přestupku. Výsledek přestupkového řízení je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný (srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu citované výše). Dle judikatury nelze znovu v kompenzačním řízení posuzovat vinu žalobce, nicméně soud je oprávněn přihlížet k okolnostem, za nichž bylo trestní řízení vedeno a jak skončilo. Z odůvodnění usnesení, kterým byl prvostupňový odsuzující rozsudek zrušen, a věc byla postoupena k projednání a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice vyplývá, že skutek se stal, avšak nelze dospět k závěru, že původní žalobce naplnil po všech stránkách zákonné znaky přečinu vydírání. Dle odvolacího soudu bylo obtížné objasnit motivaci původního žalobce, tedy záměru, který jej vedl k fyzickému ataku vůči poškozenému. Původní žalobce se dle odvolacího soudu cítil poškozen jednáním poškozeného, který si jejich rozhovor bez souhlasu nahrával. Proto se rozhodl poškozeného zadržet až do příjezdu policie. Snaha o odebrání mobilního telefonu poškozenému s úmyslem ukončit nahrávání však prokázána nebyla, když v úvahu připadaly i jiné skutkové verze. Ke spáchání trestného činu vydírání proto nedošlo. Dle odvolacího soudu spíše mělo být uvažováno o kvalifikaci § 171 odst. 1 tr. zákoníku, omezování osobní svobody, ovšem pouze za předpokladu jeho dostatečné společenské škodlivosti. Dle názoru odvolací soudu však stupeň společenské škodlivosti jednání původního žalobce nedosahoval potřebné intenzity, aby mohl být posouzen podle trestněprávních předpisů, když shledal současně, že je na místě, aby bylo posouzeno případné vyvození odpovědnosti přestupkové.

45. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše a zde dodává, že má za prokázáno, že výlučně v příčinné souvislosti s trestním stíhání došlo ke zhoršení kvality života původního žalobce, trestní stíhání jej zaměstnávalo, věnoval mu další čas, který poté nemohl trávit s manželkou a svou rodinou. Bylo prokázáno, že žalobce trápila nespavost a bolesti hlavy, avšak bylo i prokázáno, že lékařskou pomoc nevyhledal a soud tak tyto změny hodnotí právě jako zhoršení kvality života, která je ovlivněna i celkovou psychickou pohodou a pocitem zdraví. Bylo rovněž prokázáno, že původnímu žalobci bylo diagnostikováno vážné onemocnění, a to v době, kdy probíhalo trestní stíhání. Současně však první příznaky nastaly již v době před trestním stíháním. Nebylo ani tvrzeno, že by k onemocnění došlo v souvislosti s trestním stíháním. K medializaci případu původního žalobce nedošlo, vliv na jeho pracovní uplatnění trestní stíhání rovněž nemělo, když bylo pouze prokázány určitě neshody v práci související se sníženou výkonností. Jednoznačnou příčinu snížené pracovní výkonnosti však v trestním stíhání spatřovat nelze. Soud uvěřil žalobkyni, že se jejich manželské soužití zhoršilo, nicméně je třeba dle přesvědčení soudu přihlédnout i k tomu, že původnímu žalobci bylo diagnostikováno závažné onemocnění, které rovněž mohlo být příčinou změn v jeho chování. Nebylo tvrzeno, že by trestní stíhání poškodilo pověst původního žalobce v sociálním okolí, mezi přáteli a známými. Soud rovněž vzal v úvahu, že původní žalobce byl obžalován ze tří přečinů, což na něho jistě doléhalo tíživěji, neboť prostor pro možné naplnění některé ze skutkových podstat je širší.

46. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne 19.7.2022 sdělil, s jakými případy bude případ původního žalobce srovnávat. Žalovaná žádné případy ke srovnání nenavrhla. Původní žalobce poté, co byl seznámen s případy, které vybral ke srovnání soud, další případy nenavrhl. Soud pak k porovnání vybral případy vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 28 C 420/2014, 19 C 44/2015 a 15 C 206/2016.

47. V případech, které k porovnání vybral soud, ve věci sp.zn. 28 C 420/2014 byl tamní žalobce stíhán pro spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a pro spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1,2 písm. e) trestního zákoníku, za které hrozil trest odnětí svobody ve výměře až 8 let, přičemž trestní stíhání trvalo 1 rok a 6 měsíců. Věc nebyla medializována. Tamní žalobce nebyl předtím trestně stíhán, avšak měl záznam v přestupkové evidenci. Došlo k zásahu do práva na rodinný život a do osobních vztahů, kdy se rodina odvrátila. Tamní žalobce se přestal zajímat o své další osobní záležitosti - studium, sport. Vzniklá situace měla vliv i na jeho zdravotní stav, špatně spal, nejedl, hubl. K zásahu do osobnostních sfér života však nedošlo výrazným způsobem a tento zásah byl veden v rozsahu krátkodobějšího období. Nedošlo k dehonestaci, tj. věc nebyla medializována, nedošlo k morálnímu odsouzení od blízkého či širokého okolí, jeho osobní vztahy se žádným výrazným a dlouhodobým způsobem nenarušily. Žalovanou bylo dobrovolně poskytnuto 3 000 Kč, soud navýšil odškodnění o 12 000 Kč na celkových 15 000 Kč. Ve věci sp.zn. 19 C 44/2015 byl tamní žalobce stíhán pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku v souběhu s přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, tedy pro tři totožné sbíhající se přečiny. Trestní stíhání trvalo osm měsíců. Tamní žalobce byl skleslý, trpěl změnami psychického stavu, ubral na váze, byl podrážděný a změnil se způsob komunikace, kdy byl více uzavřený a nechtěl o trestním stíhání mluvit. Žalovanou bylo dobrovolně poskytnuto 10 000 Kč, soud toto odškodnění shledal odpovídajícím. Ve věci sp.zn. 15 C 206/2016 byl tamní žalobce stíhán pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. c) a d) tr. zákoníku Trestní stíhání trvalo 1 rok a 2 měsíce. Trestní stíhání zasáhlo jeho vztah s partnerkou i jeho vztah k jejím rodičům, před kterými museli jeho trestní stíhání tajit. Tamní žalobce měl nervové problémy, nemohl spát, s partnerkou se často hádali. Partnerka byla na rizikovém těhotenství od doby, kdy se o tamního žalobce začala zajímat policie. Z důvodu trestního stíhání byl tamní žalobce propuštěn ze zaměstnání a novou práci hledal zhruba dva měsíce. S ohledem na to, že tamní žalobce se jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dopustil, byť se nejednalo o trestný čin či přečin, ale přestupek, odškodnění v penězích nebylo ani soudy poskytnuto.

48. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěrů, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci a omluva od žalované není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Soud má za to, že případy jím vybrané poskytují odpovídající východiska pro stanovení přiměřeného zadostiučinění pro žalobkyni [příjmení] třetím případě, v němž bylo toliko konstatování vydání nezákonného rozhodnutí, byla věc rovněž postoupena do přestupkového řízení, kde byla tamní žalobce shledán vinným z přestupku. Případ původního žalobce byl rovněž postoupen do přestupkového řízení, nicméně ze spisu postoupeného Magistrátem města České Budějovice nevyplynulo, že by v přestupkovém řízení bylo učiněno nějaké rozhodnutí, totéž tvrdila i žalobkyně, přičemž žalovaná nenamítala opak. Nelze tedy předjímat, zda by byl původní žalobce uznán vinným přestupkem. Není pochyb o tom, že se předmětný skutek stal, když odvolací trestní soud měl za to, že ale nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty přečinu vydírání a pro další trestní stíhání chyběla potřebná společenská škodlivost. Oproti tomuto případu je tedy a místě odškodnění v peněžité formě přiznat. Pokud jde o další dva případy, trestní stíhání původního žalobce trvalo delší dobu, nicméně dopady do osobnostních sfér jsou porovnatelné. Původní žalobce podobně jako žalobci ve srovnávaných případech utrpěli ve sféře osobní pohody, trpěly různými projevy, které se nevýznamně lišily, jako bolesti hlavy, nespavost, skleslost, úbytek váhy. Rovněž došlo ke změnám v chování a občasně k psychickým problémům. Případy nebyly medializovány. Soud tedy vyšel z druhého případu, kdy byl trestní stíhání vedeno pro shodné tři přečiny, avšak trestní stíhání původního žalobce trvalo déle.

49. S ohledem na výše uvedené má soud za odůvodněné, spravedlivé a odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 15 000 Kč.

50. Soud tak celkově žalobě vyhověl v požadavku na náhradu majetkové újmy způsobené náklady na obhajobu původního žalobce v trestním řízení ve výši 15 634 Kč a v požadavku na odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíhání ve výši 15 000 Kč, celkem v částce 30 634 Kč (výrok I.). Ve zbytku ohledně částky 6 101,50 Kč na nákladech obhajoby a ohledně částky 35 000 Kč požadované za nemajetkovou újmu, tedy celkem ohledně částky 41 101,50 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

51. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 30 634 Kč od 10.10.2018 do zaplacení v souladu s jejím požadavkem, který soud nemůže překročit, ve zbytku jej (zákonný úrok z prodlení z částky 41 101,50 Kč od 11.10.2018 do zaplacení) zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 10.10.2018 9 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 6.4.2018, a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 6.4.2018. Žalovaná se tak dostala do prodlení ohledně přisouzené částky dne 7.10.2018 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Jelikož žalobkyně požadovala zákonný úrok od 10.10.2018, soud jejímu žádání v tomto rozsahu vyhověl.

52. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a odst. 3 a § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Předně soud uvádí, že původní žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne 6.4.2018 v celkové výši 132 966 Kč, přičemž žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 27.6.2018, jímž původnímu žalobci přiznala 59 730,50 Kč na náhradě nákladů obhajoby, ohledně nemajetkové újmy žalovaná shledala dostačující konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu. Žalovaná reagovala ještě před uplynutím šestiměsíční lhůty k projednání nároku, který žalovaná má, a po tuto dobu se jednak nemůže dostat do prodlení a jednak žaloba podaná před touto lhůtou je předčasná z hlediska posouzení procesního úspěchu účastníků. Nic na tom nemění tvrzení žalobkyně, že žaloba musela být podána s ohledem na špatný zdravotní stav původního žalobce současně s předběžným uplatněním nároku u žalované. Pro přechod práva na odškodnění v souvislosti s trestním stíhání z původního žalobce na jeho dědice zcela postačilo uplatnění nároku u žalované (srov. § 1475 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož žalobkyně uplatnila v řízení dva nároky, jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a jednak nárok na odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 a vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení konečného poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy vztažené k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Do částečného zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby co do částky 61 230,50 Kč usnesením ze dne 6.9.2018, č.j. 17 C 70/2018-101, které nabylo právní moci dne 2.10.2018, byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 132 966 Kč (50 000 + 82 966). Jelikož ke zpětvzetí sice došlo pro dobrovolné plnění ze strany žalované, ale ještě v zachovalé šestiměsíční lhůtě, nelze dospět k závěru, že zpětvzetí žaloby zavinila žalovaná. Úspěch žalobkyně i žalované tak v této fázi řízení činí 0 %. Poté byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 71 735,50 Kč (50 000 + 21 735,50), přičemž žalovaná byla tarifně úspěšná v částce 65 634 Kč, neboť žalovaná zadostiučinění v peněžité formě původnímu žalobci nepřiznala, jeho výše závisela na úvaze soudu a i částečný úspěch žalobkyně se z hlediska procesní úspěšnosti posuzuje jako úspěch plný. V této fázi řízení byla procesně úspěšná žalovaná v rozsahu 1,28 % (50,64 – 49,36), neboť úspěch stran je třeba i za jednotlivé dílčí fáze řízení poměřovat celkovým předmětem řízení. Žalovanou dobrovolně přiznanou částku do procesního úspěchu žalobkyně ani v této dílčí fázi řízení zahrnovat nelze, neboť žaloba byla podána předčasně, žalovaná plnila v zachovalé šestiměsíční lhůtě a žalobkyně z této skutečnosti nemůže v řízení těžit pro nárok na náhradu nákladů řízení. Celkově tak byla v řízení procesně úspěšná žalovaná v rozsahu 1,28 %. Jelikož je tento procesní úspěch nepatrný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

53. Lhůta k plnění ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyni nijak nepoškozuje.