17 C 71/2022 - 428

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba: [adresa], č. e. [číslo] a k pozemku parc. č. [hodnota], vše v katastrálním území [adresa] a zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], se zrušuje.

II. Pozemek parc. č. st. [číslo] jehož součástí je stavba: [adresa] a pozemek parc. č. [hodnota], vše v katastrálním území [adresa] a zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna vyplatit žalovanému na vypořádací podíl částku ve výši 2 267 750 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Domažlicích náhradu nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení, a to v rozsahu 50 %.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Domažlicích náhradu nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení, a to v rozsahu 50 %.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne [datum], domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. stav. [číslo], jehož součástí je stavba č. e. [číslo], a k pozemku parc. č. [hodnota], vše zapsané v katastru nemovitostí, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], vše v k. ú. [adresa] (dále jen „nemovité věci“ nebo „nemovitosti“). Navrhla, aby nemovité věci byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky, každý s podílem ideální , shora uvedených nemovitých věcí. Žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem od roku 1982, kdy nabyla podíl jako dědictví po svém předchůdci. Žalobkyně je spjata s nemovitosti od svého dětství. Žalovaný se stal spoluvlastníkem v září 2021 v rámci dědictví, a to spolu s dalšími osobami, kterými jsou [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Spoluvlastnické podíly byly v září 2021 v poměru: žalobkyně, 1/6 žalovaný, 1/6 [tituly před jménem] [jméno FO] a 1/6 [jméno FO]. Žalovaný nabyl svůj současný podíl ve výši ideální na základě darovací smlouvy od [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobkyně nemovitosti užívá a společně s manželem se o ně starají. Stavba č. e. [číslo] potřebuje rozsáhlejší údržbu. Žalovaný využívá nemovitosti pouze příležitostně, a to zejména o prázdninách. Žalovaný vyzýval žalobkyni ke zrušení podílového spoluvlastnictví ještě před tím, než bylo skončeno dědické řízení po otci žalovaného (bratr žalobkyně). Žalobkyně nesouhlasila s návrhem žalovaného na dělení pozemku. Dělení pozemku není možné, neboť by se zásadně snížila hodnota nemovitostí.

2. Žalovaný se zrušením spoluvlastnictví souhlasil, avšak navrhl, aby nemovité věci byly rozděleny a soudu navrhl 4 varianty rozdělení. Spoluvlastnictví je dále neudržitelné a je třeba jej zrušit. Společné užívání nemovitých věcí, případně dohodu o jejím užívání považuje za lidsky nepříjemné a materiálně nemožné. Poukázal na ustanovení § 1144 občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž soud je pořadím způsobu vypořádání vázán. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně o razantním snížení hodnoty nemovitých věcí z důvodu, že se jedná o architektonicky i esteticky jednotný soubor nemovitostí, neboť toto tvrzení není podloženo žádnými důkazy. Naopak rozdělení nemovitých věcí umožní budoucím výlučným vlastníkům účelně využití. Žalovaný se stal spoluvlastníkem podílu na uvedených nemovitostech v září 2021. Fakticky však žalovaný užívá nemovité věci řadu let, kdy zde trávil každoročně letní měsíce od svého dětství až do dospělosti. Je to naopak žalobkyně, kdo ve skutečnosti nemovitosti přestala fakticky užívat, a to poté, co si ve stejné obci [adresa] zakoupila nemovitost, ve které se po dobu svého pobytu zdržuje.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 17 C 71/2022-131, kterým zrušil spoluvlastnictví účastníků ke shora uvedeným nemovitým věcem, nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a zároveň uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vypořádací podíl částku ve výši 1 979 500 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

4. K odvolání žalovaného byl rozsudek usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 8. 2023, č. j. [spisová značka], zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolací soud dospěl k závěru, že vysoká architektonická, či obecněji kulturní hodnota nemovitosti či souboru nemovitostí – ne však samo o sobě to, že byly vytvořeny za první republiky – by mohla být hodnotou, jež může hovořit proti reálnému rozdělení. Není ovšem možné, aby zjištění takové hodnoty stálo na osobním vkusu soudce, neboť jde o otázku skutkovou. Úvaha soudu prvního stupně o nedělitelnosti pozemku může být správná, pokud by bylo prokázáno, že dům společně se zahradou je unikátním architektonickým celkem (nejedná se tedy pouze o běžný, standardní dům s velkou zahradou) a že nerozdělení těchto nemovitostí je v určitém širším (obecnějším) zájmu, který přesahuje vkus účastníků a soudce.

6. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se dále zabýval tím, zda dům se zahradou skutečně tvoří unikátní architektonický celek, který rozdělení brání. K tomu je možné využít jak odborné vyjádření, které navrhuje žalobkyně, tak historické listiny – stavební dokumentaci, dokumentaci odborníka v oboru sadovnická tvorba (který měl zahradu navrhovat), fotografie apod., za předpokladu, že jsou k dispozici. Odborné vyjádření by však mohlo postačovat zřejmě jen za předpokladu, že by je obě strany přijaly, jinak by měl soud prvního stupně zvážit ustanovení znalce odpovídajícího zaměření (což ostatně měl původně i v úmyslu). Význam přitom může mít i tvrzení žalobkyně, že by snad dům spolu se zahradou splňoval podmínky pro zápis celého objektu jako kulturní památky do seznamu těchto památek (podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči). Pokud by soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že dům společně se zahradou tvoří architektonicky unikátní funkční celek, nevidí zatím odvolací soud důvod, proč by zahrada nemohla být rozdělena. Skutková zjištění 7. Mezi účastníky byly nesporné tyto skutečnosti: a) účastníci mají v podílovém spoluvlastnictví nemovité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, každý s podílem ideální (na jednání dne [datum]). b) žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí od roku 1982, kdy se stala spoluvlastníkem na základě dědictví po právním předchůdci (na jednání dne [datum]). c) žalovaný je podílovým spoluvlastníkem od září 2021 s podílem ve výši ideální 1/6 a na základě darovací smlouvy ze dne [datum] se stal podílovým spoluvlastníkem uvedených nemovitých věcí ve výši ideální . Podíl nabyl jako dědictví po otci a na základě darovací smlouvy od [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. (V mezidobí žalovaný odstoupil od tohoto shodného tvrzení účastníků, neboť svůj podíl ve výši ideální 1/6 nabyl již okamžikem smrti svého otce. Pro rozhodnutí soudu však skutečnost, zda se stal vlastníkem o cca 1 rok dříve, neměla vliv) (na jednání dne [datum]). d) dům č. e. [číslo] je technicky nedělitelný (ohledání na místě dne [datum]). e) obvyklá cena nemovitých věcí pro vypořádání podílového spoluvlastnictví je 4 535 500 Kč (na jednání dne [datum]).

8. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda jsou pozemky dělitelné.

9. Soud vázán právním názorem odvolacího soudu doplnil dokazování.

10. Na jednání dne [datum] účastníci souhlasili s tím, aby soud nechal zpracovat odborné vyjádření Národního památkového ústavu (dále jen „NPÚ“).

11. Z odborného vyjádření NPÚ ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a jeho doplnění ze dne [datum], č. j. [spisová značka] vyplývá: a) vila e. č. [hodnota] v [název města] byla postavena v roce 1935 ve stylu moderní architektury první třetiny 20. století. Dle původní plánové dokumentace, datované k lednu 1935, byl objekt realizován podle návrhu společnosti „[právnická osoba] a spol. – [právnická osoba]“. Tato společnost patřila od dvacátých do čtyřicátých let 20. století k nejaktivnějším stavebním firmám v Plzni. K jejím nejvýznamnějším veřejným realizacím v Plzni patří např. budova divadelních a dekoračních dílen čp. [číslo] v [adresa] ulici (z let 1922-1923, od roku 2001 nemovitá kulturní památka r.č. [číslo], budova finančních úřadů čp. [číslo], tzv. [adresa] (z let 1924-1927, dnes sídlo [právnická osoba]) a objekt [právnická osoba] (z let 1928-29; dnes [právnická osoba]). Společnost se v Plzni dále věnovala výstavbě rodinných domů. b) stavebníkem objektu byli manželé [jméno FO] z Plzně. c) dobová fotodokumentace z archivu současných majitelů zachycuje podobu domu v období těsně po jeho výstavbě. Z fotografií je patrné, že vzhled objektu se od třicátých let zásadně nezměnil, nedošlo zde k žádným stavebním úpravám a rozšířením a objekt se dodnes dochoval v autentickém stavu. Na fotografiích je dobře zachyceno zakládání rozsáhlé zahrady i její vymezení dosud zachovaným oplocením. d) poměrně strohá architektura domu je zasazená do rozlehlé svažité zahrady s původním oplocením. Jednoduchá hmota vily je oživena dvojicí teras umístěných ve dvou výškových úrovních při jižním a západním průčelí objektu. Terasy propojují interiérové prostory s okolí zahradou a zprostředkovávají okouzlující výhledy do vlastní zahrady, na sousedící rybníky i na nedaleké pásmo [právnická osoba]. e) vila se zachovala v původním architektonickém a dispozičním řešení, bez nevhodných novodobých úprav jak v exteriéru, tak v interiéru. Vila je celkově v přijatelném stavebně technickém stavu, ale projevují se stopy dlouhodoběji neprováděné údržby, zatím bez závažných poruch a závad. f) v nenarušeném stavu je zachována celková původní koncepce, tzn. umístění domu v prostoru zahrady a související vazby. Areál rekreační vilky je dochovaný jako historický celek, s minimem novodobých úprav a bez zásahů, které by snižovaly jeho hodnoty. I přes projevující se důsledky zanedbané údržby je stále zjevné kompoziční řešení s vazbou zahrady na dům, které plně odpovídá původní funkci. Kromě celkové konfigurace, původního oplocení a cestní sítě jsou patrné mnohé zahradní a rekreační prvky. V neposlední řadě se zachovala i podstatná část původní výsadby. Zahrada se zachovala ve svém původním rozsahu a spolu s vilou slouží nepřetržitě původnímu účelu, tedy k rekreaci. g) předmětný dům je z hlediska památkové péče nutno považovat za cenný doklad prvorepublikové drobné rekreační stavby zasazené do záměrně komponované zahrady s patrnou terénní modelací a řadou původních okrasných dřevin, využívající množství technických prvků (jako např. cestní síť, opěrné zdi, kamenná schodiště, okrasný bazén) a vymezené dobovým oplocením. h) vila se zahradou tvoří památkově velmi hodnotný celek dokládající způsob meziválečného letního bydlení pro střední třídu. Předmětný areál se dochoval v nenarušené podobě, má tak velmi vysokou vypovídací schopnost a náleží do souboru kvalitních staveb, které v meziválečném období v lokalitě vznikaly a vtiskly jí významnou historickou stopu. i) vila je kromě mimořádné autenticity jedinečná i svým architektonickým pojetím, a to nejen v blízké rekreační lokalitě, ale i v rámci celého Plzeňského kraje.

12. Odborné vyjádření NPÚ dospělo k závěru, že na základě výše uvedeného (odstavec 11 rozsudku) vyplývá, že vila se zahradou v [adresa] je kvalitním a poměrně mimořádným příkladem rekreační vilové a zahradní architektury meziválečného období, který dokládá způsob rekreačního bydlení střední třídy. Areál je zachován v původním hmotovém i plošném rozsahu. Kromě výše uvedených architektonických kvalit, kulturně historických souvislostí a typologické ojedinělosti je areál výjimečný vysokou mírou původnosti, tzn. komplexním stavem zachování včetně detailů a specifických prvků.

13. Odborné vyjádření NPÚ dospělo k závěru, že pro vilovou architekturu je obecně charakteristické, že její bezprostřední okolí tvoří nedílnou součást celé koncepce stavby. Vila tak ve své podstatě představuje obytný dům zasazený do záměrně komponované zahrady, vymezené oplocením. Tak je tomu i v případě vily se zahradou v [adresa]. Ze starší fotodokumentace vyplývá, že architektura a zahrada zde byly vzájemně harmonicky provázány podle předem promyšleného plánu a areál byl navržen a od počátku své existence využíván jako jeden celek. Rekreační vila byla postavena záměrně jako místo odpočinku, přičemž navazující venkovní prostor byl chápán jako místo oddechu a rozjímání. Propojení interiéru s venkovním prostředím bylo zajištěno skrze otevřené terasy vedoucí do zahrady. S ohledem na specifikované památkové a architektonické hodnoty celku má za to, že rozdělením pozemků zahrady by došlo k narušení původního rozvrhu a kompozice celku a s tím k výrazné ztrátě památkových hodnot. Zachování zahrady v původním rozsahu je předpokladem pro uchování historického architektonického celku vily a zahrady odkazující na meziválečné období ve vývoji vilové a zahradní architektury v České republice. Rozdělením pozemku by došlo k degradaci původního architektonického záměru, ztrátě památkových hodnot a s ohledem na mimořádné památkové a architektonické kvality celku není možně dělení doporučit.

14. Odborné stanovisko NPÚ se vypořádalo s námitkami žalovaného, že zahrada v současné podobě neodpovídá původní historické podobě, a to zejména v důsledku zrušení a vymizení prvků: okrasný bazén pod vilou, odpočívadlo západně od domu, síť mlatových a kamenných cest v ploše zahrady a kolem plotu je zatravněná, vymizení smrku, dřevin kolem odpočívadla, dřevin na západní části areálu a ovocného sadu a tenisový kurt. Ze šetření na místě vyplývá, že okrasný bazén je stále přítomen. Na místě se dochovala původní nevelká zahloubená nádrž provedená z betonu a nahrubo opracovaných kamenů. V podélné stěně nádrže směrem k vilce je v zídce vyústěno přívodní potrubí. Nádrž je možné považovat za kompletně dochovanou včetně přívodu vody. Tento vodní prvek je zakomponován do soustavy tarasních zídek a v jeho okolí jsou zjevné pozůstatky skalky. Odpočívadlo se dochovalo v torzálním stavu, kdy chybí veškeré dřevěné součásti. Na místě jsou však v původním umístění a kompozici zachovány kamenné prvky, které tvořily podpěry sedáku kruhové lavice, stojka centrálního kulatého stolu již není na svém místě. Na fragment lavice navazují obrubníky, cestní síť a vlastní plocha odpočívadla. Jedná se o pozůstatek, který dokládá autentické umístění a základní podobu zahradního prvku. Nelze ho považovat za „vymizelý“. Cestní síť je zarostlá náletovou zelení (prorostlá trávníkem), ale z modelace terénu a vazby na vstupy v oplocení, zídky a schodišťové stupně lze konstatovat, že je stále přítomna na místě v původní konfiguraci. Zmiňované ztráty některých dřevin jsou naprosto běžné z důvodu dožívání, napadení škůdci, ohrožování stavby apod, v konkrétním případě se nejedná o nijak podstatné zásahy – ztráty, které by snižovaly vypovídací schopnost celku o dřívější podobě kompozice a jejím rozvrhu. Základní výsadba všech částí existuje a odstraněné jedince lze kdykoliv doplnit dle dobové dokumentace, a i přímých nálezových situací na místě. V případě výsadby v bezprostředním okolí domu je možné od opětové výsadby dřevin dosahujících velkého vzrůstu upustit z praktických důvodů – ohrožení stavby. Tenisový kurt skutečně dlouhodoběji neslouží jako hřiště, ale jeho plocha a rozsah jsou stále v terénu zjevné. Vodorovná plocha založená v mírně svažitém terénu byla vytvořena dosud existujícími kamennými opěrnými zídkami. Dle historické letecké fotodokumentace a dle vzrůstu dřevin se zdá, že kurt byl zrušen nedlouho po postavení vily. NPÚ k námitce žalovaného, že by byly zachovány prvky i při rozdělení areálu uvedl, že původní koncept areálu je zachovaný, a to dokonce velmi dobře, což vyplývá i ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Současný nerozdělený stav má stále mimořádně vysokou vypovídací schopnost o původní záměrné koncepci a konfiguraci. Veškeré důležité prvky, dokládající architektonický záměr a jeho velmi dobrou úroveň, jsou stále přítomné buď jako celky, či jako fragmenty. Takovou míru dochování je dnes možno považovat za poměrně ojedinělou – vzácnou.

15. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Mendelovy univerzity v Brně ze dne [datum] č. [číslo] vyplývá, že znalecký posudek byl zpracován po osobním šetření jednoho ze zpracovatelů posudku. Znalecký posudek se měl vyjádřit k tomu, zda areál má architektonickou hodnotu (jedinečnost) či obecněji kulturní hodnotu, které mohou bránit rozdělení zahrady.

16. Podle názoru soudu tato odborná skutková otázka spadá do oboru znaleckého ústavu, resp. v době zpracování posudku spadala. V době výslechu u soudu znaleckému ústavu zaniklo oprávnění k výkonu znalecké činnosti. Soud při výslechu znalcům (zpracovatelům znaleckého posudku) připomněl znalecký slib a formálně je ustanovil jako znalce ad hoc, ač podle rozhodnutí (podle předchozí právní úpravy) Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. [spisová značka], tak činit zřejmě nemusel. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že znalec, jenž před soudem v podstatě pouze „stvrzuje“ podaný písemný posudek, činí tak jako znalec, a to i v době, kdy již znaleckou činnost nevykonává nebo není oprávněn ji vykonávat. Jestliže je tato osoba vyslechnuta soudem jako znalec k obsahu podaného znaleckého posudku, je i taková výpověď znaleckým důkazem. Totéž platí i v případě, že po podání písemného ústavního znaleckého posudku soud provede důkaz výslechem jeho zpracovatele v době, kdy znalecký ústav, který posudek podal, už oprávnění ke znalecké činnosti nemá. Soud prvního stupně dodává, že v tomto případě jeden ze zpracovatelů znaleckého posudku – [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], je stále znalcem zapsaným v seznamu znalců pro specializaci zahradní architektura (jedním ze dvou v České republice). Soud – i s ohledem na hospodárnost řízení – neměl jinou možnost, než [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnout jako znalce k vypracovanému znaleckému posudku.

17. Ze znaleckého posudku a výslechu znalců (zpracovatelů) vyplývá: a) vila byla vystavěna stavební projekční a realizační kanceláří [adresa] spol. Z historických fotografií znalci jednoznačně dospěli k závěru, že zahrada byla vysoce odborně zahradnicky založena s užitkovou, sportovně – rekreační a hospodářskou částí. V zahradě, přestože doznala do současnosti mnoho změn souvisejících s jejím stářím, rozrůstáním a postupným odumíráním živých rostlinných součástí, se stále zachovala podstatná část stromového a keřového patra, které upomínají na koncept ze třicátých let. Rostliny z doby jejího vzniku nemohou být hlavním předpokladem hodnoty, ale zachování principu obsaženého v originální výsadbě, zejména s přihlédnutím k tomu, že se v zahradě dochovalo množství autentických architektonických prvků (zahradní zídky, šlapáky, okrasný bazén, studna aj.). b) vila společně se zahradou nejsou laickým výsledkem, ale odborným plánovaným a založeným architektonickým počinem. Promyšlené situování vily v lokalitě, její vhodně umístění na pozemku a provázání se zahradou, s blízkými i dálkovými pohledy, odborná úroveň kompozičního rozvržení a založení zahrady svědčí o významné architektonické hodnotě celku. c) kulturní hodnota celku je spatřována v přímé vazbě letní vily se zahradou s významnou plzeňskou stavební kanceláří, neboť stavební počin (vila na venkově) je ojedinělá v portfoliu společnosti a pravděpodobně se jedná o jeden z mála intaktně dochovaného souboru odkazující na prvorepublikové způsoby trávení volného času střední třídou obyvatelstva. d) architektonickou a kulturní hodnotu domu je možné doložit historickou dokumentací a historickými fotografiemi dokládajícími i nadstandardní architektonickou úroveň zahrady. e) letní vila se zahradou představuje nadstandardně zachovalou ukázku zahradní a rekreační vily stále sloužící původnímu účelu. Celek nedoznal podstatných změn, které by bránily uchování pro další generace jako dokladu konkrétní typologicky specifické a dnes ojedinělé prvorepublikové stavební a zahradní produkce. Nejde pouze o běžný dům s velkou zahradou, ale o ojedinělý případ zahradní a vilové architektury (zpracovatel [tituly před jménem] [jméno FO] porovnával celek se stovkami zahrad, které viděl v posledních sedmi letech). f) nerozdělení zahrady je v zájmu kulturním, kulturně-společenském a historickém. Rozdělení zahrady by ohrozilo architektonickou hodnotu areálu jako celku, došlo by ke zničení zahrady, změně kompozičních propozic kvůli nutnosti vybudování nových vstupů a vjezdů a rozdělení není v zájmu památkové ochrany. g) zahradu není možné rozdělit tak, aby byla zachována architektonická hodnota, neboť zahrada je jeden kompoziční celek a rozdělením by došlo ke ztrátě hodnoty jako celku. h) objekt vily se zahradou podle jednoho zpracovatele znaleckého posudku splňuje podmínky pro prohlášení za kulturní památku podle zákona č. 20/1987 Sb.

18. Další skutková zjištění nebyla napadena odvoláním, ani odvolací soud neuložil soudu prvního stupně žádné pokyny, proto soud dále vycházel ze zjištění shrnutých ve zrušeném rozsudku.

19. Ze vzájemné korespondence mezi právními zástupci účastníků soud zjistil, že účastníci jednali o mimosoudním řešení sporu, přičemž žalobkyně nesouhlasila s rozdělením nemovitých věcí. K dohodě mezi účastníky nedošlo.

20. Z emailové korespondence mezi žalobkyní a žalovaným má soud za prokázané, že mezi účastníky probíhala vzájemná komunikace ohledně dalšího setrvání v podílovém spoluvlastnictví, kdy např. v emailu ze dne [datum] žalovaný žalobkyni napsal, že existují dvě možnosti, jak se spornými nemovitostmi naložit – vyplacení žalobkyně z jejího podílu, anebo rozdělení pozemku na dvě stejné poloviny s podobnou využitelností a svažitostí. Z této komunikace má soud dále za prokázané, že žalovaný v červenci 2021 posekal zahradu a vyměnil provizorně podepřené pole plotu u zastávky. Z emailu ze dne [datum] adresovaného žalobkyní žalovanému má soud za prokázané, že žalobkyně žádala žalovaného o úhradu podílu za elektřinu, a dále žádala o zaslání hesla pro správu pojistné smlouvy, žádala o informaci, jak se vyvíjí výběr dodavatelů na opravu plotu. Dále žádala o informaci, zda byla uhrazena daň z nemovitosti za souzené nemovitosti.

21. Ze sdělení Stavebního úřadu [adresa] má soud za prokázané, že podle územního plánu obce [adresa] lze předmětné pozemky využít pouze k rekreačním účelům (objekty pro individuální rekreaci – přízemní objekty s podkrovím) a je zde přípustné umístit garáž a doplňkové stavby, ovšem ty nesmí narušit charakter lokality. Objekty pro bydlení, rodinné nebo bytové domy, chov zvířat apod. nejsou přípustné. Maximálně zastavěnost pozemku je 10 %. Předmětné pozemky jsou v ochranném pásmu dráhy.

22. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že se stala vlastníkem nemovitých věcí v roce 1982 po úmrtí dědečka a babičky. Její otec byl podílovým spoluvlastníkem ve výši ideální a ona společně se svým bratrem [jméno FO] a sestrou [jméno FO] zdědili každý ideální 1/6. Přibližně do roku 1985 žalobkyně s dětmi užívala nemovité věci od května do léta a od roku 1985 zde trávili dvouměsíční prázdninové pobyty, a to asi do roku 1999. Po tomto období žalobkyně jezdila s manželem na objekt [adresa] č. e. [číslo], a to každý víkend od února do listopadu. V roce 2007 zakoupila chalupu ve stejné obci, proto, že se rozrůstali a do souzené nemovitosti by se všichni nevešli. Od dubna do října v roce tráví žalobkyně čas s manželem na druhé nemovitosti v obci [adresa] a přes zimu je s manželem v Praze. Předmětný dům č. e. [číslo] užívají její děti, syn a dcera. Žalobkyně seká trávu, kácí stromy, větrá a vlastními silami provedla částečnou rekonstrukci. Bratr [jméno FO] byl hodně zaneprázdněn a jeho pobyt se postupně redukoval od roku 2017 na 14 dní – 3 týdny v roce, a to na přelomu června a července. Její děti nemovitosti užívají přes prázdniny přibližně měsíc, mimo prázdniny nemovitost neužívají. Energie má psané žalobkyně na sebe. Její bratr [jméno FO] v roce 2011 nebo 2012 zakoupil nemovitosti u [adresa][adresa]

23. Z výslechu Ing. [jméno FO], manžela žalobkyně, soud zjistil, že nemovitosti užívají od března nebo dubna do září, někdy i do října. Nemovitosti užívali takto každý týden. [jméno FO] zde byl každý rok, přibližně 14 dní za rok. V současné době je nemovitost využívána dva měsíce v roce, a to přes prázdniny. Nejvíc času tam tráví dcera žalobkyně ([jméno FO]. Svědek vede evidenci ohledně elektřiny a žumpy, tak ví, že žalovaný tam v roce 2021 byl necelý měsíc a v roce 2020 asi 20 dní.

24. Soud z účastnického výslechu žalovaného zjistil, že na [název města] č. e. [číslo] jezdil od roku 1985 nebo 1986, kdy zde trávil společně s rodiči prázdniny. Byla zde přítomna při jejich návštěvách i žalobkyně. Od cca 16 let do 20 let jezdil na [název města] č. e. [číslo] méně, někdy tam jezdil i s kamarády na prodloužené víkendy. Ve třiceti letech se poprvé oženil a s první manželkou, se kterou má dvě děti, tam často nejezdili. Ke změně došlo v roce 2018 až 2019, kdy se s manželkou rozvedl a oženil se podruhé. S druhou manželkou jezdí do [název města] každé léto. V současné době užívá jednu místnost, která je plesnivá a je třeba se o ni řádně starat. V prosinci 2020 mu zemřel otec (bratr žalobkyně), který se o nemovitosti staral a považoval to za svůj relax. Staral se o plot, o opravu studny, se kterou žalovaný pomáhal. Nemovité věci po otci u [adresa], obec [adresa], zdědila jeho matka. Na rekonstrukci má připraveny peníze v řádech statisíců, které by byl ochoten uvolnit hned. Udělal by si časový plán, který by dodržoval.

25. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalovaný je synem svědkyně. Potvrdila informace ohledně užívání nemovitostí od roku cca 1985 až do věku 15–16 let jejích synů. Potvrdila i skutečnost, že žalovaný s první ženou na [adresa] č. e. [číslo] často nejezdili, neboť manželka měla rozdílné představy ohledně kvality nemovitostí, což se změnilo v roce 2019, kdy se žalovaný podruhé oženil. Ví, že nemovitost v [adresa] užíval v roce 2019, není si jistá roky 2020 a 2021, ale ví, že nemovitost byla užívána žalovaným v roce 2022.

26. Z výslechu svědka [jméno FO], bratra žalovaného má soud za prokázané, že rodina žalovaného užívala nemovitosti [adresa] č. e. [číslo] společně se žalobkyní, a to každé léto.

27. Z výslechu svědkyně [jméno FO], manželky žalovaného, má soud za prokázané, že žalovaný společně s druhou manželkou na [adresa] č. e. [číslo] trávili léto v roce 2020, 2021 a 2022 vždy 14 dní. Když tam svědkyně byla, tak nemovitost obývala i sestřenice [jméno FO] (dcera žalobkyně).

28. Soud má z cenové nabídky [spisová značka] za prokázané, že žalobkyně, respektive její manžel nechali zpracovat cenovou nabídku na výměnu oken. Z jednotlivých faktur a vyúčtování od společnosti ČEZ má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s dodavatelem elektřiny smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny ohledně předmětných nemovitostí. Dále soud má za prokázané, že v roce 2020 žalobkyně nechala vyměnit hlavní jistič, a že na základě její žádosti došlo v roce 2009 k povolení kácení stromů. Žalobkyně nechala zpracovat protokol o jakosti vody, v roce 2017 nechala vyvést septik a v roce 2018 a 2019 objednala zahradnické práce. Žalobkyně nechala zkontrolovat v roce 2011 zplodinové cesty. V letech 2018–2022 žalobkyně objednávala u pana [jméno FO], případně u společnosti [právnická osoba] zahradnické práce týkající se zahrady v k. ú. [adresa]. Z fotografií má soud za prokázané, že žalobkyně rekonstruovala koupelnu.

29. Z doložené emailové korespondence žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný opravil čerpadlo ve studni, ruční pumpu, a to v roce 2020. Z výpisu z účtu soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného ([jméno FO] – otec žalovaného) uhradil v květnu 2020 daň z nemovitosti a v březnu roku 2020 uhradil pojistku týkající se předmětných nemovitých věcí. Z potvrzení o platbě má soud za prokázané, že v roce 2022 byla uhrazena daň z nemovitých věcí ve výši 10 018 Kč [jméno FO], a dále že v srpnu 2022 došlo k úhradě částky 3 250 Kč rovnající se výši pojistného dle pojistné smlouvy týkající se souzených nemovitostí. Z komunikace mezi žalovaným a pojišťovnou Kooperativa, a. s., má soud za prokázané, že žalovaný nahlásil škodní událost, ke které došlo dne [datum] (pád stromu z obecního pozemku na plot žalobkyně a žalovaného).

30. Z výpisů z účtů a stavu portfolia (č. l. 408–410) vyplývá, že žalobkyně – ke dni [datum] - disponuje částkou cca 5 300 000 Kč. Právní úprava 31. Podle § 1140 odst. 1 a 2 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

32. Podle § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

33. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

34. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

35. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Aplikace právní úpravy na případ 36. Za užití citovaných ustanovení o. z. soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům.

37. Na prvním místě je třeba konstatovat, že soud neshledal žádné důvody, proč předmětné podílové spoluvlastnictví nezrušit. Ani jeden z účastníků žádné důvody, které by bránily zrušení podílového spoluvlastnictví, netvrdil, ani neprokazoval. Oba účastníci požadovali podílové spoluvlastnictví zrušit, spor byl o to, zda je věc má být přikázána výlučně jednomu ze spoluvlastníků (jak tvrdila žalobkyně) nebo zda věc má být rozdělena (jak tvrdil žalovaný).

38. Soud proto výrokem I. rozsudku podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k projednávaným nemovitým věcem zrušil, a to na základě ustanovení § 1143 o. z.

39. Zároveň se soud opětovně zabýval otázkou vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví. Občanský zákoník v ustanovení § 1144 o. z. jako v pořadí první způsob vypořádání stanoví reálné rozdělení společné věci na dvě, případně více samostatných věcí.

40. Soud má za to, že vila společně se zahradou tvoří unikátní architektonický celek. K tomuto závěru soud vede zpracovaný znalecký posudek a odborné vyjádření NPÚ. Areál společně se zahradou vytváří jedinečný celek, který má mimořádnou architektonickou hodnotu a rozdělení areálu by vedlo ke ztrátě této hodnoty, původního konceptu areálu a rozvrhu jednotlivých prvků. V konečném důsledku by rozdělení zahrady vedlo ke ztrátě památkových hodnot, neboť zachování areálu jako celku je předpokladem pro uchování historického architektonického celku vily a zahrady odkazující na meziválečné období ve vývoji vilové a zahradní architektury v České republice. Tento závěr podporuje fakt, že současný stav areálu, byť se nedochoval zcela autentický, má stále velmi vysokou vypovídací hodnotu o původním záměru koncepce zahrady. Chybějící prvky lze totiž snadno doplnit. Právě významná architektonická a kulturní hodnota ojedinělého celku (celek je navíc bez podstatných změn bránící uchování pro další generace) představující nadstandardně zachovalou ukázku zahrady a rekreační vily, kdy se nejedná o běžný dům s velkou zahradou, brání rozdělení zahrady. Rozdělením zahrady by došlo ke ztrátě kulturní, historické a architektonické hodnoty, zejména pro nutné vstupy, vjezdy, ploty a umístění stavby na rozděleném pozemku. Jestliže rozdělením zahrady by došlo ke ztrátě historické, kulturní a architektonické hodnoty jako celku, potom lze považovat areál s ohledem na výše uvedené za unikátní architektonický celek.

41. Soud se neztotožňuje s námitkou žalovaného, že znalci nebyli odborně způsobilí k ocenění architektonické hodnoty domu. Je třeba uvést, že znalci mají odbornost pro mj. zahradní a krajinářskou architekturu a hodnotili areál jako celek a nevyjadřovali se k architektonické hodnotě samotného domu. Znalci se dále vyjádřili k pravděpodobnému autorství zahrady ([právnická osoba]), avšak i přes nejistotu autora zahrady jednoznačně dospěli k závěru, že rozdělením zahrady (ať je autor kdokoliv) by došlo ke ztrátě architektonické hodnoty. V případě, že by se v budoucnu dohledalo, že autorem je [právnická osoba] (shoda se jménem znalce je náhodná) šlo by o další důvod pro kulturně historickou hodnotu celku.

42. Zůstává otázkou, zda i přes jedinečnost areálu lze zahradu rozdělit. Žalovaný – v případě rozdělení pozemku – by na části pozemku vystavil menší stavbu respektující územní plán a doložil příklady fotografie staveb. Žalovaný poukazoval na rozlehlost zahrady a citový vztah k nemovitým věcem.

43. Smyslem ust. § 1142 občanského zákoníku je, aby věc i nadále sloužila konkrétnímu určitému účelu. Podle komentářové literatury lze usuzovat, že rozdělení takové věci nebude možné pouze za předpokladu, že by po rozdělení tomuto účelu sloužit nemohla. Účel může vyplývat z povahy věci či být založen rozhodnutím spoluvlastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, č. j. [spisová značka]). Určitým účelem je účel hodný právní ochrany, který by byl rozdělením společné věci narušen. „Naznačuje se, že nelze rozdělit pozemek s dětským hřištěm či sportovištěm, jestliže by rozdělení zabránilo jeho dalšímu využití“ [k tomu blíže Králík, M. in Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Praha: C. H. Beck, 2. vydání, 2021, § 1142, marg. č. 11].

44. Přestože pozemky jsou obecně dělitelné vždy, to neznamená, že musí být rozděleny ve všech případech. V posuzovaném případě jde o unikátní architektonicky celek, kdy zahrada společně s vilou tvoří funkční celek. Rozdělením zahrady by došlo ke ztrátě a narušení původního rozvrhu a kompozice celku a s tím k výrazné ztrátě památkových hodnot. Zachování zahrady v původním rozsahu je totiž předpokladem pro uchování historického architektonického celku vily a zahrady odkazující na meziválečné období ve vývoji vilové a zahradní architektury.

45. Zájem na ochraně těchto hodnot není v rozporu s právem, neboť podle názoru NPÚ a znalců vila se zahradou splňuje předpoklady pro prohlášení za kulturní památku podle zákona č. 20/1987 Sb. Soud dodává, že vyřešení této právní otázky náleží Ministerstvu kultury (§ 2 tohoto zákona), která zatím nebyla nikým oficiálně položena (žalobkyně vyčkává rozhodnutí soudu), lze však předpokládat, že Národní památkový ústav jako příspěvková organizace Ministerstva kultury tuto otázku po pravomocném rozhodnutí soudu nastolí (jak ostatně bylo uvedeno v odborném vyjádření, resp. jeho doplnění: „Naše pracoviště v tomto případě počítá s podáním návrhu na prohlášení na ministerstvo kultury ihned po vyjasnění vlastnických vztahů“). Soud má za to, že veřejný zájem na zachování areálu jako celku je nutno upřednostnit před rozdělením společné věci. Rozdělením věci by se sledoval výlučně soukromoprávní zájem žalovaného, ale nebyl by zohledněn aspekt zachování areálu jako celku. Rozdělení zahrady by nutně vedlo k úpravám zahrady (cesty, vstupy, příjezdové cesty) a k umístění nové stavby, jak sám žalovaný uvádí. Nová stavba, přestože by byla postavena v souladu s územním plánem, by znamenala ztrátu jedinečné architektonické hodnoty. Dělení pozemků a následná výstavba si vynucuje další zásahy, změny a úpravy, například vznik dodatečných oplocení, zakládání inženýrských sítí, dílčí změny a průrazy ve vnějším oplocení apod. Tyto úpravy znamenají ztrátu původní podoby celku, jeho charakteru a dopad může být značně negativní v případě, že dělený areál vykazuje hodnoty jako celek (architektonické, památkové, historické). V tomto konkrétním případě areál rekreační vily vykazuje památkové a architektonické kvality, a proto dělení pozemku zahrady lze považovat za degradující zásah ohrožující zmiňované hodnoty. Podstata předmětného areálu spočívá v jednotném vědomém založení s vazbou na architekturu a rozdělení zahrady by tak znamenalo ztrátu původního komponovaného charakteru.

46. Žalobkyně avizovala, že bude do domu a zahrady postupně investovat částku 300–400 tisíc korun českých ročně za účelem obnovy celého areálu. Stavební i terénní úpravy areálu by poté – co bude zahájeno avizované řízení o prohlášení věci za kulturní památku – probíhaly ve spolupráci se státní památkovou péčí (§ 3 dost. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů).

47. Jestliže není možné zahradu rozdělit tak, aby byla zachována architektonická hodnota, neboť zahrada je jeden kompoziční celek a rozdělením by došlo ke ztrátě hodnoty jako celku, potom dle soudu není reálně rozdělení věci dobře možné. To platí, i když se areál nenachází ve své původní podobě, jak byl dokončen, což není v zásadě ani možné, zvlášť v případě zahradní architektury. Současný stav má stále mimořádně vysokou vypovídací schopnost o původní záměrné koncepci a konfiguraci. Takovou míru dochování je dnes možno považovat za poměrně ojedinělou a vzácnou.

48. Soud se neztotožňuje s námitkou žalovaného, že rozdělení věci nebrání případná architektonická hodnota, když pozemek je rozlehlý a žalovaný má citovou vazbu k areálu. K první námitce se soud vyjádřil výše. Ke druhé námitce soud uvádí, že žalobkyně, která nemovité věci užívá častěji než žalovaný (do roku 2018-2019 je žalovaný neužíval, začal po roce 2019; v „jeho“ místnostech se nachází plíseň) a také deklarovala k areálu citový vztah, byla ochotna se svého podílu vzdát ve prospěch žalovaného, jen proto, aby areál zůstal jako celek. Žalovaný, přestože v emailu ze dne 2. 8. 2021 navrhl žalobkyni vyplacení jejího podílu, v řízení před soudem v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že nebyl připraven na otázku, co by dělal s nemovitými věcmi, pokud by byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví a že o tom nepřemýšlel. Dále soudu sdělil, že by si musel vzít úvěr na vyplacení částky a aby úvěr platil, byl by nucen pravděpodobně nemovitost rozdělit a část zahrady prodat. Žalobkyně, na rozdíl od žalovaného, nikdy nepřipustila rozdělení areálu, a přestože lze souhlasit se žalovaným, že není 100 % jisté, že nedojde k rozdělení areálu v budoucnu, soud žalobkyně přesvědčila, že ona tak neučiní. Nejenže je ochotna do areálu investovat nemalé finanční prostředky, ale areál jako celek bude předmětem řízení o prohlášení věci za kulturní památku (jak avizuje NPÚ). Dělení tak – v případě, že by žalobkyně areál převedla na třetí osobu a za předpokladu prohlášení věci za kulturní památku – bude nemožné (viz § 9 a n. zákona č. 20/1987 Sb.). Nemožnost dělení je v souladu s Listinou základních práv a svobod (čl. 11 odst. 3 - „vlastnictví zavazuje“), neboť z vlastnictví vyplývají nejen práva, ale i povinnosti. U kulturních památek jsou s jejich vlastnictvím spjaty povinnosti a omezení směřující k zajištění veřejného zájmu.

49. Soud se ani neztotožňuje s námitkou žalovaného, že úbytky vegetace a dílčích prvků znamenají, že areál nemá jako celek architektonickou hodnotu. Jak uvedli znalci, resp. odborné vyjádření NPÚ, v tomto konkrétním případě je významnou měrou dochována i původní výsadba a dílčí ztráty nijak nesnižují hodnotu celku. Jak výsadbu, tak architektonické prvky zahrady je možné poměrně snadno a zcela autenticky obnovit – což žalobkyně i přislíbila.

50. V řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý s podílem ideální , přičemž žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem od roku 1982 a žalovaný od roku 2020. Ani jeden z účastníků nechce v podílovém spoluvlastnictví setrvávat. Předmětné nemovité věci nelze rozdělit a v řízení projevila zájem pouze žalobkyně, aby nemovité věci jako celek připadly právě jí. Žalobkyně doložila solventnost výpisem z účtu a rovněž doložila, že má finanční prostředky na rekonstrukci předmětné nemovité věci. Žalovaný neprojevil zájem o přikázání nemovité věci, ani (logicky) neprokázal solventnost k vyplacení žalobkyně. Jeho navržený způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví (rozdělení) není z výše uvedených důvodů možný, proto soud za této situace, kdy žalobkyně projevila zájem o celou nemovitost, prokázala solventnost - finanční prostředky na vyplacení podílu žalovaného má připraveny, má představu o konkrétním a účelném využití věci (užívání nemovité věci jejími dětmi a provedení rekonstrukce), prokázala ochotu a možnost investovat do věci nemalé finanční prostředky, historické údržbě a opravě nemovitých věcí žalobkyní (soud má za prokázané, že žalobkyně se o nemovitosti starala ve větším rozsahu než žalovaný) a citové vazbě žalobkyně k předmětu spoluvlastnictví, výrokem II. rozsudku přikázal nemovité věci žalobkyni. Výše vypořádacího podílu 51. Každý z účastníků si nechal zpracovat znalecký posudek na ocenění nemovitých věcí.

52. Ze znaleckého posudku č. [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] zpracovaného společností [právnická osoba] vyplývá, že obvyklá cena areálu jako celku je 5 077 000 Kč. Znalecká kancelář dle zadání ocenila zvlášť stavbu č. e. [číslo] a pozemky ve funkčním celku (částka 2 803 000 Kč) a dále pozemek o velikosti 2 036 m2 jako pozemek určený k zastavění (částka 2 274 000 Kč). Součet těchto částek je celkem částka 5 077 000 Kč.

53. Ze znaleckého posudku č. [číslo] ze dne [datum] zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že obvyklá cena areálu oceněného jako celku je 3 994 000 Kč.

54. Při výslechu zpracovatelé znaleckého posudku č. [číslo] sdělili, že pokud by oceňovali areál jako jeden celek, nikoliv jako dvě samostatné nemovité věci, jak činili ve svém posudku, potom by se příliš nelišili od obvyklé ceny uváděné [tituly před jménem] [jméno FO].

55. Účastníci po výslechu znalců učinili nespornou cenu areálu jako celku pro vypořádání, ke které dospěli tak, že spočetli průměr obou částek, tj. jde o částku 4 535 500 Kč [(5 077 000 Kč + 3 994 000 Kč) : 2].

56. Výrokem III. soud rozhodl o způsobu vypořádání ve smyslu § 1147 o. z. a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši ceny předmětných nemovitostí, tj. částku ve výši 2 267 750 Kč (4 535 500 Kč : 2), přičemž uvedenou povinnost je žalobkyně povinna splnit – s ohledem na vyšší částku – ve lhůtě 15 dní ode dne právní moci rozsudku.

57. Soud dodává, že žalovaný obdrží částku o cca 270 000 Kč vyšší, než by mu náleželo podle posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud oceňuje, že se účastníci shodli na obvyklé ceně, která je k žalovanému vstřícnější a dle soudu zahrnuje i určitý citový vztah žalovaného k areálu. Soud nepopírá, že citový vztah žalovaného k areálu existuje, přestože z provedeného dokazování vyplývá, že místnosti obývané žalovaným trpí plísní, což svědčí mj. o nedostatečném větrání předmětných místností a lze se domnívat, že žalovaný nemovité věci v současné době příliš často nenavštěvuje. Nákladové výroky 58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

59. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má totiž povahu tzv. iudicium duplex, tedy řízení, jež lze zahájit k návrhu kteréhokoliv ze spoluvlastníků a všichni účastníci jsou vzájemně v postavení odpovídajícímu procesní pozici žalobce i žalovaného bez ohledu na to, kterým z nich byla žaloba podána. Procesní úspěch žalobce, a odpovídající procesní neúspěch dalších spoluvlastníků, proto dle Ústavního soudu nelze odvozovat od skutečnosti, že bylo vyhověno samotnému návrhu na zrušení spoluvlastnictví, ani od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví (nález ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22). Spravedlivým uspořádáním vztahu účastníků odpovídá to, že si každý z účastníků ponese své náklady, což ostatně oba účastníci navrhli.

60. V tomto řízení vznikly náklady státu, a to znalečné ve výši 1 968 Kč ([tituly před jménem] [jméno FO]), zbytek ve výši 32 Kč byl uhrazen ze zálohy složené účastníky, ve výši 5 530,04 Kč ([tituly před jménem] [jméno FO]) a znalečné ve výši 2 000 Kč ([tituly před jménem] [právnická osoba]), o kterých bylo pravomocně rozhodnuto. Dále bude uhrazeno znalečné společnosti [právnická osoba], kterém dosud bylo rozhodnuto nepravomocně. Výše nákladů nebyla v době vyhlášení rozsudku zcela známa a v době vyhotovení rozsudku nebyla celkem pravomocně určena, soud proto rozhodl podle § 155 odst. 1 o. s. ř. o dodatečném určení výše nákladů v samostatném usnesení.

61. Pro rozhodnutí o tom, který z účastníků řízení zaplatí státu náhradu nákladů řízení, byl určující výsledek řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

62. S ohledem na princip uvedený v odstavci 59 rozsudku a rovnosti podílů účastníků na nemovitých věcech (každý disponuje s podílem ve výši id ) ponesou účastníci náklady státu každý jednou polovinou.