17 C 76/2017- 141

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] [IČO], sídlem [adresa] zastoupena advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupen advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného k uzavření dále následující smlouvy s žalobkyní, kteroužto dojde k bezúplatnému vydání pozemku parc. [číslo] o výměře 3 427 m2 v k.ú. [část obce], obci [obec], zapsaného v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha na [list vlastnictví]: DOHODA O VYDÁNÍ JINÝCH VĚCÍ NEŽ ZEMĚDĚLSKÝCH NEMOVITOSTÍ (dále jen jako„ dohoda“) uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku, ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o majetkovém vyrovnání“) mezi stranami: [anonymizováno 5 slov]. [jméno] [příjmení] – [část obce] [IČO] se sídlem [adresa] za kterou jedná [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]., [anonymizováno] jakožto oprávněná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání (dále jen„ oprávněná osoba”) a [anonymizována tři slova] [obec]„ [anonymizována dvě slova]“ [IČO] se sídlem [adresa] jakožto povinná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání (dále jen„ povinná osoba“) Článek 1 Úvodní ustanovení Oprávněná osoba uplatnila svůj nárok ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání výzvou k vydání nemovitých věcí čj. [číslo] [rok] (dále jen„ výzva“), doručenou dne [datum] povinné osobě dne [datum]. Článek 2 Předmět vydání Předmětem vydání podle této dohody je pozemek parc. [číslo] o výměře 3 427 m2 v k.ú. [část obce], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha na [list vlastnictví]. Povinná osoba touto dohodou vydává oprávněné osobě vydávaný pozemek a oprávněná osoba vydávaný pozemek přijímá do svého výlučného vlastnictví. Článek 3 Práva a povinnosti související s vydávaným pozemkem Povinná osoba touto dohodou převádí vlastnické právo k vydávanému pozemku a vydává je oprávněné osobě ve stavu, v jakém se nalézal ke dni doručení výzvy povinné osobě. Oprávněná osoba prohlašuje, že nemá ve vztahu k vydávanému pozemku vůči povinné osobě jiná práva než ta, která upravuje tato dohoda nebo zákon o majetkovém vyrovnání. Článek 4 Závěrečná ustanovení Tato dohoda a právní vztahy z ní vyplývající se řídí právním řádem České republiky, zákonem o majetkovém vyrovnání, zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, a dalšími právními předpisy v účinném znění. Práva a povinnosti z této dohody přecházejí i na případné právní nástupce účastníků dohody. Souhlas povinné osoby nahrazuje ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o majetkovém vyrovnání pravomocný rozsudek soudu. V Praze dne [datum] [anonymizováno 5 slov]. [jméno] [příjmení] – [část obce] R. [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]., [anonymizováno] V ______________ dne ______________ [anonymizována tři slova] [obec]„ [anonymizována dvě slova]“

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy s žalobkyní, kteroužto dojde k bezúplatnému vydání pozemku parc. [číslo] o výměře 3 427 m2 v k.ú. [část obce], obci [obec], zapsaného v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha na [list vlastnictví], to však toliko v rozsahu následujícího znění čl. 3 navrhované dohody, se zamítá: „ Povinná osoba prohlašuje, že ke dni uzavření dohody na vydávaném pozemku neváznou žádná zástavní práva ani jiné právní skutečnosti a omezení, jež by oprávněnou osobu jakkoli zavazovaly či omezovaly. Povinná osoba prohlašuje, že nemá vůči oprávněné osobě ve vztahu k vydávanému pozemku jiná práva ani povinnosti než ta, která upravuje tato dohoda nebo zákon o majetkovém vyrovnání.“

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 53 482 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhá rozhodnutí, kterým by v souladu se zákonem č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále také jen„ ZMV“), byl nahrazen projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném vydání pozemku parc. [číslo] o výměře 3 427 m2 v k.ú. [část obce], obci [obec], zapsaného v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha na [list vlastnictví] (dále také jen„ předmětný pozemek“).

2. Žalobkyně tvrdila, že jako osoba oprávněná dle ZMV dne [datum] doručila žalovanému výzvu k vydání nemovitostí, tedy mimo jiné i výzvu k vydání předmětného pozemku, který byl historicky součástí původního pozemku parc. [číslo] zapsaného v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy (dále také jen„ PK“) pro [katastrální uzemí]. Původní pozemek vlastnilo [anonymizována tři slova]. [jméno] v [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), které utrpělo v rozhodném období majetkovou křivdu tím, že mu byl pozemek odňat bez náhrady postupem dle zák.č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (dále také jen„ NPR“). Žalobkyně dále tvrdila, že předmětný pozemek historicky funkčně souvisel s pozemky, které její právní předchůdce vlastnil, neboť sloužil stejnému účelu jako ostatní pozemky a jejich plody byly určeny společnému účelu. Původní pozemek pak byl společně zapsán spolu s pozemky dle PK parc. [číslo] v knihovní vložce [anonymizováno] pro [katastrální uzemí], přičemž tyto společně tvořily jediné knihovní těleso. Stát všechny tyto pozemky odňal jako celek a zacházel s nimi jako s jedinou věcí hromadnou. Žalobkyně rovněž tvrdila existenci funkční souvislosti s dalšími pozemky, které vlastní a které jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], když s nimi má stejný účel, a to generování prostředků na provoz žalobce. Předmětný pozemek se nachází na kraji sídliště [část obce]. Pro obyvatele této městské části funguje jako duchovní centrum [anonymizována dvě slova]. [jméno] [anonymizováno] [část obce], který stojí na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], pročež je tento umístěn mimo dosah obyvatel sídliště. Předmětný pozemek tedy funkčně souvisí s pozemkem parc. [číslo] v [katastrální uzemí], když dává možnost realizace stavby sloužící duchovním, pastoračním, komunitním a dalším účelům. Žalobkyně tedy měla za to, že jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro vydání pozemku povinnou osobou, kterou je žalovaný, a domáhala se proto vydání nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření dohody o vydání tohoto pozemku.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobkyně neuznává. Žalovaný nejprve sporoval způsobilost předmětného pozemku k vydání z důvodu jeho zastavěnosti. Následně však tuto svoji obranu opustil, přičemž při jednání dne [datum] shodně s žalobkyně prohlásil, že nejsou žádné překážky, které by bránily ve vydání předmětného pozemku. Žalovaný dále v obraně sporoval, že ve vztahu k právnímu předchůdci žalobkyně v rozhodném období došlo k majetkové křivdě, když žalovaný tvrdil, že předmětný pozemek ve skutečnosti byl vykoupen.

4. K průběhu řízení předcházejícímu tomuto rozsudku je třeba konstatovat, že zdejší soud ve věci již v minulosti rozhodl rozsudkem ze dne 18.6.2018, č.j. 17 C 76/2017 - 42, kterýmžto byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu. Zdejší soud v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že žalovaná není povinnou osobou ve smyslu § 4 ZMV, neboť dle § 57 zák.č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále také jen„ ZMČR“), s účinností od [datum] pozbyla oprávnění hospodařit s majetkem státu, který je předmětem vydání uplatněným v daném řízení. Uvedený rozsudek a právní názor zdejšího soudu pak byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8.11.2018, č.j. 29 Co 390/2018 - 61. K dovolání žalobkyně však Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 10.6.2020, č.j. 31 Cdo 1050/2020 – 94, rozhodl o zrušení jak uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, tak i uvedeného rozsudku soudu zdejšího, přičemž současně byla věc zdejšímu soudu vrácena k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Nejvyšší soud ČR pak zdejší soud pro další řízení zavázal právním názorem (§ 243g a § 226 odst. 1 o.s.ř.), dle kterého žalovaný oprávnění hospodařit s majetkem státu, potažmo ani s předmětným pozemkem, nepozbyl, neboť na žalovaného ustanovení § 57 ZMČR nedopadá.

5. Soud na základě shodných prohlášení žalobkyně a žalovaného za svá skutková zjištění vzal následující skutečnosti: Předmětný pozemek je ve funkční souvislosti s dalšími nemovitými věcmi ve vlastnictví žalobkyně. Není dána žádná okolnost, na jejímž základě by předmětný pozemek nebylo lze vydat.

6. Mezi účastníky pak bylo sporné zejména to, zda právní předchůdce žalobkyně v rozhodném období skutečně utrpěl ve vztahu k předmětnému pozemku majetkovou křivdu, či zda daný pozemek byl řádně vykoupen.

7. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

8. Z listin označených jako„ výpis Ministerstva Kultury z rejstříku evidovaných právnických osob ze dnů [datum] a [číslo] [rok] ([anonymizováno])“ byla zjištěna právní subjektivita [anonymizována dvě slova], jakož i žalobkyně. Současně bylo zjištěno, že obě uvedené právnické osoby jsou součástí [anonymizována dvě slova].

9. Z listiny označené jako„ rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] ([anonymizováno])“ bylo zjištěno, že došlo za současného zrušení ke sloučení církevních právnických osob, tedy [příjmení] [anonymizováno] v [anonymizováno], dále [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [jméno] v [anonymizováno], s církevní právnickou osobou s názvem [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] – [část obce], tedy s žalobkyní. Bylo tak zjištěno, že žalobkyně je právním nástupcem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [jméno] [anonymizována dvě slova].

10. Z listin označených jako„ knihovní vložka [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [část obce] ([anonymizováno]) a sdělení k historii k vlastnictví parcely [číslo] v k.ú. [část obce] ze dne [datum] ([anonymizováno])“ bylo zjištěno, že vlastníkem předmětného pozemku, dříve evidovaného jako role parc. [číslo] bylo v období let [číslo] až [rok] [anonymizována tři slova]. [jméno] v [anonymizováno]. Dále bylo zjištěno, že vlastnictví k předmětnému pozemku od roku 1959 přešlo na stát, který jeho správu od roku 1959 svěřil nejprve [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno], následně od roku 1980 [anonymizována tři slova] [obec], následně od roku 1998 [anonymizována tři slova], následně od roku 2013 [anonymizována tři slova] a konečně od roku 2013 [anonymizována tři slova] [obec] (žalovanému).

11. Z listiny označené jako„ Výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu [datum], list vlastnictví [číslo] ([anonymizováno])“ bylo zjištěno, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] je [země], jakož i že je evidováno právo žalovaného k hospodaření s předmětným pozemkem. Výměra pozemku činí 3427 m2, přičemž druh pozemku je zde evidován jako ostatní plocha, způsob využití jiná plocha.

12. Z listin označených jako„ ohlášení změny práva k nemovitosti ze dne [datum] včetně příloh ([anonymizováno]) a souhlasné prohlášení o změně práva k nemovitosti ze dne [datum] ([anonymizováno])“ bylo zjištěno, že na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu ze dne 15.8.2012, č.j. 200953/2012-MZE-13312, vzniklo žalovanému právo správy s majetkem státu a to včetně správy předmětného pozemku.

13. Z listiny označené jako„ opis rozhodnutí Rady okresního národního výboru Praha – sever ze dne 26.3.1959, č.j. Zem. 751/1958 ([anonymizováno])“ bylo zjištěno, že tímto bylo rozhodnuto, že pozemek PK [číslo] role (tj. předmětný pozemek), jakož i další pozemky původně ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně, byly přiděleny [anonymizována tři slova] v [obec], [anonymizováno] Současně bylo zjištěno, že správní orgán v uvedeném rozhodnutí uvedl, že předmětný pozemek, jakož i další pozemky původně ve vlastnictví právního předchůdce žalobce, byly od právního předchůdce žalobce vykoupeny postupem dle § 1 odst. 3 NPR. Podepsaný odbor současně tímto rozhodnutím projevil souhlas s tím, aby na předmětný pozemek, jakož i na další pozemky, bylo vloženo právo vlastnické pro [anonymizována dvě slova], jakož i poznamenána správa [anonymizována tři slova] v [obec], [anonymizováno]

14. Z listiny označené jako„ rešerše Národního archivu o naplňování zákona o majetkovém vyrovnání státu a církví (4)“ bylo zjištěno, že majetky převzaté státem v rozhodném období 40. a 50. let 20. století byly obvykle přebírány bez faktické náhrady.

15. Z listiny označené jako„ výzva k vydání majetku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] včetně příloh (1)“ bylo zjištěno, že touto listinou žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání předmětného pozemku (ten byl označen původním parc.č. dle PK [číslo]) ve lhůtě dvanácti měsíců od nabytí účinnosti ZMV, přičemž k vydání předmětného pozemku mělo dojít z důvodu utrpěné majetkové křivdy. Žalobkyně současně doložila, že nemovitost náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností (oddíl [číslo] přílohy [číslo]), uvedla že k majetkové křivdě došlo v důsledku odnětí předmětného pozemku právnímu předchůdci žalobkyně bez náhrady (oddíl [číslo] přílohy [číslo]), uvedla, že předmětný pozemek funkčně souvisí s dalšími nemovitostmi právního předchůdce žalobkyně (oddíl č [anonymizováno] příloha [číslo]), jako i připojila listiny osvědčující právní nástupnictví žalobkyně (oddíl [anonymizováno] příloha [anonymizováno]).

16. Z listiny označené jako„ reakce žalovaného ze dne [datum] na výzvu žalobkyně k vydání ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že žalovaný odmítl předmětný pozemek vydat.

17. Z listin označených jako„ katastrální mapa a ortofotomapa pozemku KN parc. [číslo] v k.ú. [část obce] (8), georeport - informativní výpis [anonymizováno] rozvoje [anonymizováno] pro parc. [číslo] v k.ú. [část obce] (9) a výpis [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] (10)“ bylo zjištěno, že žalobkyně vlastní řadu dalších pozemků v k.ú. [část obce].

18. Z dalších za řízení provedených listinných důkazů (informace o pozemku parc. [číslo] (7), stanovisko MF ze dne [datum] (11, H), ortomapa s vyznačením parc. [číslo] v k.ú. [část obce] prokazující stav k [datum] (B), rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 15.8.2012, č.j. 200953/2011-MZE-13312 (C), rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 24. 8. 2015, č. j. SPU 436373/2015 (D), 4 ks barevných fotografií předmětného pozemku (F), oznámení o pokračování řízení před [anonymizována tři slova] [obec a číslo] ze dne [datum] (I), dopise katastrálního úřadu ze dne [datum] (J1), rozhodnutí Rady okresního národního výboru [okres] ze dne [datum] č. [anonymizováno] [číslo] (J2), doklad [anonymizována dvě slova] [obec] o převodu ze dne [datum] včetně příloh (J3) a návrh [anonymizována tři slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] včetně příloh (J4)) nebyly nad rámec již učiněných zjištění získány žádné z hlediska řízení relevantní skutečnosti.

19. Dále pokud jde o návrh žalobkyně na provedení následujících důkazních prostředků (snímky Google StreetView (12), ohledání předmětné nemovitosti (13), geometrický oddělovací plán (14), výpis KN [list vlastnictví] pro pozemky parc. [číslo] (15), katastrální mapy zobrazující pozemky žalobce (16), rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 5. 2017, č. j. 19 C 11/2017-90 (17), katastrální mapa a fotodokumentace sporného pozemku z [anonymizováno] [rok] (18), satelitní snímky sporného pozemku z Google Maps (19), snímek KN sporného pozemku s ortofotem (20), titulní strana webu spol. [právnická osoba] (21), stavební program – návrh z [datum] (22), souhlas s postavením kostela z [datum] (23), zastavovací studie [číslo] (24), studie [anonymizováno] [rok] (25), studie [anonymizováno] [rok] (26), mapový podklad s orientačním výměrem kostela [anonymizováno]. [jméno], soutisk rastrů KN (černě) a PK (okrově) map na kterých je předmětný pozemek vyznačen světle modrou barvou (28), srovnávací sestavení parcel a orientační zákres PK stavu do KN rastru (29) a znalecký posudek z oboru geodézie a kartografie (30) rozhodnutí SPÚ ze dne [datum], čj. SPU [číslo] [obec] (31), rozhodnutí SPÚ ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] [obec] (32), rozhodnutí SPÚ ze dne [datum], čj. SPU [číslo] [obec] (33), rozhodnutí SPÚ ze dne [datum], čj. SPU [číslo] [obec] (34), rozhodnutí SPÚ ze dne [datum], čj. SPU [číslo] [obec] (35), rozhodnutí SPÚ ze dne [datum], čj. SPU [číslo] (36), informativní výpis pro pozemky KN parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a soutisk PK a KN rastru pro tyto pozemky (37), mapa KN s vyznačením pozemků ve vlastnictví žalobce a orientačním zákresem jeho původního vlastnictví (38), Císařský povinný otisk mapy stabilního katastru [obec] pro pozemek PK parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (39), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2016, sp. zn. 28Cdo 945/2016 (40), souhlasné prohlášení o změně práva k nemovitosti z [datum] (41), komentář k ZMV autorů Petra Jägera a Aleše Chocholáče (43), článek z webu www.cirkev.cz ze dne [datum] (44) a článek z wikipedie ve vztahu ke komunitnímu centru [obec] [anonymizováno] (45)), tak provedení těchto bylo zamítnuto, neboť skutečnosti, které těmito měly být prokázány, již byly zjištěny jinak, případně tyto nebyly z hlediska řízení relevantní.

20. Konečně k návrhu na provedení důkazu, tedy výpisu z KN k parc. [číslo] ke dni [datum] (42), nebylo přihlédnuto, neboť tento byl označený k prokázání tvrzení žalobkyně, která byla učiněna až po lhůty stanovené v rámci poučení učiněného soudem v závěru prvního jednání ve věci (§ 118b odst. 1 věty druhá a třetí o.s.ř.).

21. Na základě zjištění učiněných ze shodných tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

22. Předmětný pozemek, který byl historicky v pozemkové knize pro [katastrální uzemí] zapsán v knihovní vložce [číslo] jako role parc. [číslo] přičemž tento je aktuálně [stát. instituce], Katastrálním pracovištěm Praha, zapsán v katastru nemovitostí pro obec Praha a k.ú. [část obce] na [list vlastnictví] jako parc. [číslo] se v období let 1877 až 1959 nacházel ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně ([anonymizována tři slova]. [jméno] v [anonymizováno]). Vlastnické právo k předmětnému pozemku pak v roce 1959 přešlo na stát, přičemž toto České republice svědčilo i ke dni vyhlášení rozsudku.

23. Pokud jde o způsob nabytí předmětného pozemku státem, tak konkrétní okolnosti tohoto prokázány nebyly. Zjištění učiněné z rozhodnutí Rady okresního národního výboru Praha – sever ze dne 26.3.1959, č.j. Zem. 751/1958, tedy že předmětný pozemek měl být od právního předchůdce žalobce vykoupen postupem dle § 1 odst. 3 NPR, bylo z hlediska daného řízení neúplné a zcela zjevně nedostačující (viz odst. 29). Je pak obecně známou skutečností, že komunistický režim se v rozhodném období od 25.2.1948 do 1.1.1990 dopouštěl ve vztahu k církvím a náboženským společnostem bezpráví, tedy mimo jiné že od těchto nabýval majetek za zcela zjevně nevýhodných podmínek, či dokonce zcela bezúplatně (§ 121 o.s.ř.). Taková skutečnost však pro účely daného řízení byla zjištěna i z rešerše Národního archivu o naplňování zákona o majetkovém vyrovnání státu a církví. Soud má proto za to, že daný pozemek byl od právního předchůdce žalobkyně nabyt jeho odnětím bez náhrady postupem dle NPR.

24. Stát správu předmětného pozemku nejprve od roku 1959 svěřil [anonymizována tři slova] v [obec], [anonymizováno], následně od roku 1980 [anonymizována tři slova] [obec], následně od roku 1998 [anonymizována tři slova], následně od roku 2013 [anonymizována tři slova] a konečně od roku 2013 žalovanému, kterému toto právo svědčilo i ke dni vyhlášení rozsudku. Právo správy předmětného pozemku tedy bylo žalovanému založeno z titulu rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu ze dne 15.8.2012, č.j. 200953/2012-MZE-13312, což bylo souhlasným prohlášením Státního pozemkového úřadu (předchozím správcem předmětného pozemku) a žalovaného ze dne [datum] kvalifikovaně oznámeno Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálnímu pracovišti Praha, k čemuž došlo dne [datum].

25. Ohledně předmětného pozemku bylo současně zjištěno, že tento pozemek o výměře 3 427 m2 je v katastru nemovitostí evidován jako ostatní plocha se způsobem využití jako jiná plocha, přičemž tento je fakticky využíván jako parkoviště. Za řízení pak nebylo zjištěno, že by předmětný pozemek ke dni [datum] byl využíván zemědělským způsobem. Dále bylo ohledně předmětného pozemku zjištěno, že tento není zatížen žádnou z překážek bránících jeho vydání (§ 8 ZMV). Současně bylo zjištěno, že žalobkyně vlastní nemovité věci (tedy nemovité věci zapsané pro k.ú. [část obce] na [list vlastnictví]), s nimiž je předmětný pozemek ve funkční souvislosti (viz odst. 3, 5).

26. Žalobkyně pak je právnickou osobou zřízenou jako součást [anonymizována dvě slova], přičemž jejím zřizovatelem je [anonymizována dvě slova]. Z titulu rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] došlo ke sloučení církevních právnických osob, tedy [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [jméno] [anonymizována dvě slova], s žalobkyní. Žalobkyně proto je jediným právním nástupcem uvedených církevních právnických osob.

27. Žalobkyně jako právní nástupce [anonymizována tři slova]. [jméno] [anonymizována dvě slova] písemně vyzvala žalovaného k vydání předmětného pozemku, přičemž tato písemná výzva byla dne [datum] učiněna žalovanému prostřednictvím ČR - Státního pozemkového úřadu. Žalobkyně v této výzvě zejména označila předmětný pozemek, jakož i uvedla právní důvod nároku na jeho vydání. Žalobkyně současně připojila listiny dokládající, že předmětný pozemek náležel do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, že je splněna některá ze skutečností podle § 5 ZMV, že je splněna některá z podmínek podle § 7 ZMV, jakož i prokazující její právní nástupnictví.

28. Žalovaný ve lhůtě 6 měsíců ode dne doručení výzvy (tj. do [datum]) neposkytl součinnost nutnou k uzavření písemné dohody o vydání předmětného pozemku, když bylo zjištěno, že žalovaný nárok žalobkyně na vydání předmětného pozemku opakovaně odmítl. Návrh žalobkyně na zahájení řízení o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření dohody o bezúplatném vydání předmětného pozemku soudu došel dne [datum].

29. Pokud jde o obranu žalovaného spočívající v tvrzení, že předmětný pozemek ve skutečnosti byl od právního předchůdce žalobkyně vykoupen postupem dle § 1 odst. 3 NPR, tak k této žalovaný, a to ani na základě výzvy a poučení učiněných soudem při jednání dne [datum] (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), nedoplnil konkrétní tvrzení ohledně okolností údajného vykoupení předmětného pozemku, jakož ani k prokázání těchto žalovaný neoznačil řádné důkazní prostředky. Pokud žalovaný na výzvu a poučení soudu reagoval toliko konstatováním, že se mu nezbytné údaje nepodařilo v archivu dohledat, pročež se dovolává principu presumpce správnosti rozhodnutí správního orgánu (viz odst. 32), tak soud musel zcela nutně uzavřít, že žalovaný ohledně uplatněné obrany neunesl jak břemeno tvrzení, tak ani břemeno důkazní. Je pak třeba zdůraznit, že je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, jakož i plnit důkazní povinnost, o čemž byl žalovaný soudem poučen (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.).

30. Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnosti a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMV“).

31. Po provedeném dokazování bylo shledáno, že žalobkyně, která je právní nástupkyní [anonymizována tři slova]. [jméno] [anonymizována dvě slova], je dle ZMV oprávněnou osobou a je tedy věcně legitimována k podání daného návrhu na nahrazení projevu vůle podle § 80 o.s.ř. Právní předchůdce žalobkyně totiž byl alespoň po část rozhodného období od [datum] do [datum] (§ 1 ZMV) vlastníkem předmětného pozemku, který proto je původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností (§ 2 písm. a/ ZMV). Právní předchůdce žalobkyně pak v uvedeném rozhodném období (§ 1 ZMV) utrpěl majetkovou křivdu, neboť mu byl předmětný pozemek odňat bez náhrady postupem podle NPR (§ 5 písm. a/ ZMV). Žalobkyně proto je ve vztahu k předmětnému pozemku oprávněnou osobou (§ 3 písm. b/ ZMV).

32. Pokud žalovaný tvrdil, že k odnětí předmětného pozemku ve skutečnosti došlo jeho vykoupením dle § 1 odst. 3 NPR, tak taková skutečnost za řízení nebyla prokázána, resp. nebylo tvrzeno a ani prokázáno, kdy, kým, na základě jakého právně relevantního jednání a za jakou kupní cenu mělo k vykoupení dojít, jakož ani kdy, komu a jakým způsobem byla taková kupní cena zaplacena (viz odst. 29). Pokud se žalovaný dovolává principu presumpce správnosti rozhodnutí správního orgánu, tak soud konstatuje, že si není vědom toho, že by takový princip tvořil součást právního řádu České republiky. K tomuto jen pro úplnost soud doplňuje, že je při svém rozhodování vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestní čin, přestupek, nebo jiný správní delikt (§ 135 odst. 1 o.s.ř.), přičemž ohledně ostatních otázek, bylo-li o nich příslušným orgánem vydáno rozhodnutí, soud při svém rozhodování z takového rozhodnutí toliko vychází (§ 132 odst. 2 o.s.ř.). Z rozhodnutí Rady okresního národního výboru Praha – sever ze dne 26.3.1959, č.j. Zem. 751/1958 (viz odst. 14) pak ve smyslu shora citované úpravy nevyplývá, že by zdejší soud měl být vázán při zodpovězení jakékoliv z hlediska daného řízení relevantní skutkové či právní otázky. Citované rozhodnutí správního orgánu totiž spočívá v rozhodnutí o přidělení předmětného pozemku, potažmo v souhlasu se vkladem vlastnického práva, neboť jen v tomto rozsahu bylo správním orgánem rozhodnuto. Ohledně toho, že předmětný pozemek byl vykoupen, pak rozhodnuto nebylo, když tato informace toliko dokresluje výrok daného rozhodnutí. Avšak i kdyby soud shledal, že citovaným rozhodnutím bylo rozhodnuto o tom, že předmětný pozemek byl vykoupen, tak by z takového rozhodnutí soud toliko vycházel, přičemž na žalovaném by se všemi procesními důsledku stále leželo břemeno tvrdit a prokázat z hlediska daného řízení relevantní skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.).

33. K tomuto je třeba současně akcentovat, že povinnost žalovaného v rámci uplatněné obrany tvrdit a prokázat konkrétní okolnosti údajného vykoupení předmětného pozemku, pak nelze opomenout i z důvodu, že k majetkové křivdě ve vztahu k právnímu předchůdci žalobkyně mohlo dojít i v důsledku pozbytí předmětného pozemku kupní smlouvou, pokud k uzavření kupní smlouvy došlo v tísni nebo za nápadně nevýhodných podmínek (§ 5 písm. f/ ZMV). Pokud se tedy žalovaný dovolává toho, že předmětné pozemek byl vykoupen, bylo s ohledem na uvedenou úpravu zcela nezbytné, aby žalovaný svou obranu uplatnil v rozsahu tvrzení ohledně konkrétních okolností údajného vykoupení předmětného pozemku, jakož i k takovým tvrzením označil řádné důkazní prostředky, neboť jen pak žalobkyni mohlo být v rámci řízení umožněno proti tomuto kvalifikovaně brojit, potažmo jen pak soud mohl učinit konkrétní závěr ohledně toho, zda takovým vykoupením došlo či nedošlo k majetkové křivdě.

34. Dále bylo při plném vědomí závazného právního názorem Nejvyššího soudu ČR shledáno (viz. odst. 4), že žalovaný, který je státním podnikem oprávněným vykonávat správu majetku státu (tj. mimo jiné i předmětného pozemku), je povinnou osobou (§ 4 písm. d/ ZMV). Ustanovení § 57 ZMČR pak v daném řízení aplikovat nelze, přičemž na danou věc naopak dopadá ustanovení ZMČR včleněné zák.č. 51/2016 Sb., jehož cílem bylo urychlené dokončení likvidace určité části státních organizací (§ 55b ZMČR).

35. Za řízení pak bylo shledáno (viz odst. 25), že předmětný pozemek funkčně souvisí s nemovitými věcmi, které žalobkyně vlastní, (§ 7 odst. 1 písm. a/ ZMV), jakož i to, že nejsou dány žádné okolnosti, na jejichž základě by předmětný pozemek nebylo lze vydat (§ 8 ZMV).

36. Konečně pak bylo zjištěno, že žalobkyně (oprávněná osoba) vyzvala žalovaného (povinnou osobu) k vydání předmětného pozemku (tedy jiné než zemědělské nemovitosti - § 2 písm. b/ ZMV) ve lhůtě 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti ZMV (toto nastalo dne [datum]). Tato výzva byla dne [datum] učiněna žalovanému prostřednictvím ČR - Státního pozemkového úřadu, pročež lhůta k uplatnění nárok na vydání předmětného pozemku byla zachována (§ 10 odst. 1 ZMV). Výzva učiněná žalobkyní pak splňovala zákonem předepsané náležitosti, neboť tato byla učiněna písemně, přičemž v této žalobkyně označila předmětný pozemek, jakož i uvedla právní důvod nároku na jeho vydání. Žalobkyně současně připojila listiny či jinak doložila, že předmětný pozemek náležel do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, že je splněna některá ze skutečností podle § 5 ZMV, že je splněna některá z podmínek podle § 7 ZMV, jakož i prokazující její právní nástupnictví. V řízení proto bylo shledáno, že výzva žalobkyně na vydání předmětného pozemku byla učiněna předepsaným způsobem (§ 10 odst. 1 ZMV).

37. S ohledem na vše shora uvedené soud uzavírá, že byly splněny veškeré podmínky stanovené k tomu, aby žalovaný výzvě žalobkyně na vydání předmětného pozemku vyhověl, pročež žalovaný byl povinen poskytnout nezbytnou součinnost k tomu, aby žalobkyně mohla nabýt vlastnictví k předmětnému pozemku (§ 10 odst. 2, 3 ZMV). K tomuto však v předepsané lhůtě 6 měsíců ode dne doručení výzvy (tj. do [datum]) nedošlo (§ 10 odst. 2 ZMV), neboť žalovaný nárok žalobkyně na poskytnutí nezbytné součinnosti odmítl.

38. Vzhledem k tomu, že dohoda o vydání předmětného pozemku z důvodu na straně žalovaného uzavřena nebyla, bylo založeno oprávnění žalobkyně obrátit se ve lhůtě 3 let (tj. do [datum]) na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle žalovaného (§ 10 odst. 4 ZMV). Návrh na zahájení daného řízení soudu došel dne [datum], pročež je patrno, že uvedená lhůta k zahájení řízení byla zachována (§ 82 odst. 1 o.s.ř.).

39. Na základě všeho shora uvedeného soud vyhověl návrhu žalobkyně na nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném vydání předmětného pozemku (výrok ad I.).

40. Soud však současně dospěl k závěru, že žalobkyní navrhované znění smlouvy o bezúplatném vydání předmětného pozemku, to však výlučně v části jejího čl. 3, obsahuje právní jednání žalovaného, které svým obsahem není jednáním vedoucím k uzavření dohody o vydání předmětného pozemku (tj. prohlášení žalovaného o tom, že předmětný pozemek je bez právních vad, které by do budoucna zavazovaly žalobkyni, jakož i jeho prohlášení o tom, že nemá vůči žalobkyni ve vztahu k předmětnému pozemku jiná práva a povinnosti, než ta upravená ZMV). Uvedená právní jednání by pak mohla žalovaného v budoucnu zavázat kupříkladu k odpovědnosti za škodu způsobenou nepravdivostí takových prohlášení (§ 2894 a násl. zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“). Návrh žalobkyně uplatněný v uvedeném rozsahu proto zcela zjevně přesahuje rámec oprávněného nároku žalobkyně (§ 10 ZMV), pročež ohledně tohoto byla žaloba zamítnuta (výrok ad II.).

41. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad III.) žalovanému zaplatit žalobkyni celkem 53 482 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci vyjma poměrně nepatrné části úspěch (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Výše žalobkyni za řízení skutečně účelně vzniklých nákladů je za situace, kdy její advokát ve věci účelně vykonal třináct úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, dále podání návrhu na zahájení řízení ze dne [datum], odvolání ze dne [datum], dovolání ze dne [číslo], dále podání a písemných vyjádření ze dnů dne [datum], [datum], [datum] a [datum], dále účast na jednáních před soudem v rozsahu do dvou hodin ve dnech [datum] a [datum], [datum] a [datum] a [datum], to vše dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ g/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a kdy tarifní hodnota pro stanovení náhrady nákladů řízení činí 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 40 300 Kč, tj. 3 100 Kč * 13 za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 3 900 Kč, tj. 300 Kč * 13 za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 9 282 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

42. Konečně soud vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení osvobozena od poplatku (§ 18 odst. 3 ZMV) a jejímu návrhu byly vyjma zcela zjevně nepatrné části vyhověno, jakož i vzhledem k tomu, že žalovaný proti žalobkyni nemá právo na náhradu nákladů řízení, přičemž ani není osvobozen od poplatku, bylo žalovanému uloženo (výrok ad IV.) zaplatit České republice prostřednictvím zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 5 000 Kč (§ 2 odst. 3 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dále jen„ z.s.p.“ a položka 4 odst. 1 písm. a/ sazebníku z.s.p.).

43. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).