17 C 80/2020- 39

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Žitného a přísedících Mgr. Jaroslava Růžičky a Ing. Tomáše Séma ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobce] zastoupené obecnou zmocněnkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] adresou pro doručování [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně a žalovaného jeho okamžitým zrušením žalovaným ze dne [datum], je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že u žalovaného je na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnána na pozici uklízečky. Pracovní smlouva byla sjednána na dobu určitou tří let za mzdu měsíční sjednanou ve výši 13 500 Kč. Dne [datum] žalobkyně přicestovala na území České republiky, následně dne [datum] žalobkyně navštívila pracoviště Odboru azylové a migrační politiky, Ministerstva vnitra ČR, kde jí bylo vystaveno potvrzení o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu - zaměstnanecké karty, na základě čehož nastoupila do zaměstnání. Bezprostředně před nástupem do zaměstnání byla žalobkyni předložena k podpisu nedatovaná smlouva o úhradě nákladů a dodržení dalších dohodnutých povinností, která stanovila výrazné srážky ze mzdy a další povinnosti v rozporu s platnými ustanoveními zákona. Dne [datum] se žalobce nečekaně pokusil s žalobkyní rozvázat pracovní poměr jeho okamžitým zrušením pro konstatované“ zvlášť hrubé porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu (§ 55 odst. 1 písm. b/ zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dále jen„ ZP“). Porušení povinností žalobkyně mělo údajně spočívat v porušení pracovní kázně, neboť žalobkyně“ nerespektovala nařízení zaměstnavatele, nedostavila se v daný čas do kanceláře, hrubě komunikovala a ignorovala žádost zaměstnavatele”. Listinu obsahující okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného žalobkyně osobně převzala dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému doporučeným dopisem, že trvá na dalším zaměstnávání. Okamžitému zrušení pracovního poměru dne [datum] předcházela událost, kdy se žalobkyně okolo 10 hodiny dopolední po vyzvání nedostavila včas mimo stanovenou pracovní dobu do sídla žalovaného odevzdat pracovní uniformu kolegyně, která s žalovaným ukončila pracovní smlouvu v předešlých dnech. Žalobkyně s dovezením uniformy kolegyně souhlasila, i když tento požadavek byl nad rámec pracovních povinností, chtěla tak ovšem učinit až po skončení pracovní doby, což žalobkyně i sdělila manželce žalovaného. Manželka žalovaného jí ovšem sdělila, že musí být v pohotovosti i mimo pracovní dobu, ačkoliv tuto povinnost žalobkyně neměla stanovenou v pracovní smlouvě. Na základě včasného nesplnění vyžádaného úkonu byla žalobkyni vyměřena pokuta ve výši 500 Kč, která jí měla být stržena ze mzdy. Žalobkyně se proti udělení pokuty ohradila a upozornila manželku žalovaného, že bude nucena tuto událost oznámit na zastupitelském úřadě [příjmení]. Po pracovní době se žalobkyně dostavila do sídla zaměstnavatele, kde jí bylo předloženo předmětné okamžité zrušení pracovního poměru. Současně byl žalobkyni proti její vůli zadržen cestovní doklad a kartička přepravce hromadnou dopravou. Žalovaný sdělil žalobkyni, že cestovní doklad jí bude navrácen až na letišti, kam jí žalovaný hned následující den zaveze a donutí odcestovat zpět na [země]. Žalobkyně se ovšem obrátila na zastupitelský úřad [příjmení] v [obec], kde požádala o asistenci. Na zastupitelský úřad dorazil i žalovaný s jeho manželkou, přičemž následně navrátili žalobkyni její cestovní doklad, který zastupitelský úřad přijal do úschovy. Na základě těchto tvrzení se žalobkyně domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením žalovaným ze dne [datum].

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný v prvé řadě namítl, že sjednaná pracovní smlouva je neplatná, neboť neobsahuje základní obligatorní náležitosti. Dále žalovaný uvedl, že povinností žalobkyně bylo v době přicestování na území České republiky se dostavit na Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, k sejmutí biometrických otisků a získání potvrzení o splnění podmínek pro udělení zaměstnanecké karty. Žalovanému však nebylo žádné potvrzení o splnění podmínek pro udělení zaměstnanecké karty předloženo, tudíž žalovaný nemohl žalobkyni přihlásit na úřadu práce a legálně ji zaměstnat. Zaměstnání žalobkyně bylo pouze krátkodobé, neboť poté si žalovaný ověřil informace na Úřadu práce, kde mu bylo řečeno, že bez předložení potvrzení o splnění podmínek pro udělení zaměstnanecké karty, není žalobkyni možné zaměstnat. Žalovaný tak má za to, že nemohlo dojít k neplatnému rozvázání pracovního poměru, když pracovní poměr ani řádně nevznikl. Dále žalovaný uvedl, že i pokud by pracovní poměr vznikl, byly splněny podmínky pro jeho okamžité zrušení. Dne [datum] došlo ze strany žalobkyně k zvlášť hrubému porušení povinností, kdy zcela bezdůvodně nerespektovala nařízení žalovaného, nedostavila se v daný čas do kanceláře žalovaného, byla hrubá na zaměstnance žalovaného a zcela ignorovala požadavky žalovaného. Tentýž den později se dostavila do kanceláře žalovaného, kde byla hrubá, křičela na zaměstnance žalovaného a dožadovala se toho, že chce okamžitě odcestovat domů, což je doloženo potvrzením zaměstnankyně žalovaného paní [jméno] [příjmení], která byla této události přítomna. Při předmětném incidentu byla žalobkyně velmi hrubá a agresivní a žalovaný měl důvodnou obavu, že dojde k jeho napadení. V návaznosti na tento incident bylo se žalobkyní podepsané okamžité zrušení pracovního poměru a žalovaný zakoupil žalobkyni letenku na [země]. Z důvodu ochranných opatření souvisejících s pandemií Covid-19 však byly lety zrušeny. Dále žalovaný uvedl, že vzhledem k tomu, že k rozvázání pracovního poměru došlo v rámci zkušební doby, je možné na okamžité zrušení pracovního poměru nahlížet i jako na výpověď v rámci zkušební doby podle § 66 odst. 1 zákoníku práce, která je možná i bez udání důvodu.

3. Mezi účastníky je nesporné, že ze strany žalovaného byly žalobkyni po jejím příletu do České republiky dávány pracovní úkoly.

4. Mezi účastníky pak nadále zůstává sporným, zejména to, zda byla žalobkyně platně zaměstnána u žalovaného a zda byly dány důvody pro okamžité zrušené pracovního poměru ze dne [datum].

5. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

6. Z listiny označené jako„ employment contract for various skills“ bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným pracovní smlouvu na pozici uklízečka. Smlouva byla uzavřena na 36 měsíců s 3 měsíční zkušební dobou. V pracovní smlouvě byla sjednána mzda 13 350 Kč za měsíc, v případě práci mimo pracovní dobu byla sjednána hodinová odměna ve výši 150 Kč/hod. V dané smlouvě bylo dále obsaženo ujednání o možnosti rozvázání pracovního poměru z důvodu vážného pochybení, neuposlechnutí příkazu zaměstnavatele, zanedbávání povinností, absence, vyzrazení tajemství domácnosti, porušení zvyklostí či tradic, a konečně i pro porušení zákonů České republiky, či pracovní smlouvy.

7. Z listiny označené jako„ smlouva o úhradě nákladů a dodržení dalších dohodnutých povinností včetně přílohy 1 – specifikace nákladů na stěhování“ bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným tuto smlouvu. Ve smlouvě bylo mezi stranami dohodnuto, že žalovaný se zavazuje zaplatit žalobkyni náklady na stěhování, kterými dle přílohy 1 této smlouvy jsou náklady na jednosměrnou letenku (v ekonomické třídě) z [anonymizováno] do [obec]; poplatky za vydání pasu [anonymizováno] úřady; poplatky nutné k získání pracovního povolení a povolení k pobytu v České republice a poskytnutí pomoci k získání těchto dokladů včetně angažování specializované firmy; náklady na ubytování v [obec]; pomoc nutná k získání pracovního povolení a povolení k pobytu.

8. Z listiny označené jako„ Potvrzení o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu – ZAMĚSTNANECKÉ KARTY“ bylo zjištěno, že dne [datum] vydalo Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, Oddělení pobytů cizinců Praha, č. j. OAM-26521/ZM-2019 Potvrzení o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu – zaměstnanecké karty. Dle tohoto potvrzení žalobkyně splňuje podmínky pro vydání zaměstnanecké karty podle § 42g zák. č. 326/1999 Sb., pro zaměstnávání u zaměstnavatele [osobní údaje žalovaného].

9. Z listiny označené jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru“ soud zjistil, že žalovaný dne [datum] učinil jednání směřující k rozvázání pracovního poměru s žalobkyní dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Jako důvod zrušení pracovního poměru žalovaný uvedl, že žalobkyně porušila pracovní kázeň, kdy dne [datum] nerespektovala nařízení zaměstnavatele, nedostavila se v daný čas do kanceláře, hrubě komunikovala a ignorovala žádost zaměstnavatele. Žalobkyně dokument převzala téhož dne, což stvrdila svým podpisem.

10. Z listiny označené jako„ Oznámení zaměstnance podle § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, že trvá na dalším zaměstnávání ze dne [datum] s podacím lístkem České pošty“ soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] odeslala žalovanému oznámení, že nesouhlasí s uvedeným důvodem pro ukončení pracovního poměru, výpověď ze dne [datum] tak považuje za neplatnou a oznámila žalovanému, že trvá na dalším zaměstnání podle sjednané smlouvy ze dne [datum].

11. Z„ kopie elektronické letenky“ soud zjistil, že žalobkyni byla na den [datum] zakoupena letenka z [obec] do [anonymizováno], odkud měla následně dne [datum] cestovat do [anonymizováno] a dne [datum] měla být zpět v [anonymizováno].

12. Ze„ záznamu komunikace z aplikace messenger s paní [příjmení] a [celé jméno svědkyně]“ soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení] požádala žalobkyni, aby přinesla do kanceláře věci po bývalé zaměstnankyni [jméno], načež žalobkyně souhlasila, že věci přinese, včetně uniformy. Žalobkyně však věci nepřinesla ihned, neboť požadavek na ní nebyl učiněn během její běžné pracovní doby. Následně přes aplikaci messenger proběhla mezi žalobkyní a paní [celé jméno svědkyně] výměna názorů, kdy žalobkyně se ohradila proti tomu, že po ní vše chtějí hned a proti špatnému zacházení. Paní [celé jméno svědkyně], manželka žalovaného, napsala žalobkyni, že je stálo hodně peněz ji sem dostat a že jí za toto chování pošlou zpět domů. Paní [celé jméno svědkyně] žalobkyni vyzvala, aby přišla do kanceláře a vzala s sebou osobní dokumenty s tím, že jí druhý den odvezou na letiště a vydají jí tam cestovní doklady. Tato komunikace probíhala v nepříjemném duchu, žalobkyni během něj bylo vyhrožováno jak ukončením pracovního poměru, tak i finanční sankcí za neposlušnost. Tlak na žalobkyni byl vyvíjen zejména ze strany manželky žalovaného, která se při komunikaci s žalobkyní nebránila ani volbě ostřejších slov a kategorických výhrůžek typu„ zabal si a jedeš domů“,„ dlužíš nám spoustu peněz za to, že jsme tě sem dostali“,„ to si zaplatíš a pojedeš domů“,„ nebudeš s námi vyjebávat“ apod. Ze záznamu je současně patrno, že žalobkyně komunikovala slušně až servilně, bez invektiv či vyhrožování, byť s ohledem na způsob vyjadřování manželky žalovaného byla v několika případech nucena bránit svá práva.

13. Z„ komunikace mezi žalobkyní a žalovaným ze dne [anonymizováno] a [datum]“ soud zjistil, že žalobkyně žádala žalovaného, aby jí dal další šanci a uvedla, že jí mrzí, že neudržela své emoce v komunikaci s paní [příjmení] a [celé jméno svědkyně].

14. Z„ prohlášení zaměstnankyně [jméno] [příjmení] ze dne [datum]“ byl zjištěn popis situace dne [datum]. [jméno] [příjmení] uvedla, že předmětný den požádala žalobkyni, aby se podívala, jestli v jejím bytě nezůstaly věci po předchozí zaměstnankyni. Žalobkyně uvedla, že ano a [jméno] [příjmení] ji požádala, aby je donesla do kanceláře. Žalobkyně však dlouho nešla a tak se [jméno] [příjmení] žalobkyně ptala, proč stále nedorazila. Na toto žalobkyně uvedla, že je jen člověk a že má taky volný čas, což paní [příjmení] překvapilo. O skutečnosti informovala svou nadřízenou, paní [celé jméno svědkyně]. Žalobkyně se v komunikaci s paní [celé jméno svědkyně] chovala povýšeně a odmítla se s ní bavit. Chtěla se bavit jen s žalovaným. Po příchodu do kanceláře žalobkyně ztropila scénu, křičela na žalovaného a požadovala, ať ji pošle domů. Vypadalo to, že žalovaného fyzicky napadne. Po chvíli se rozhovor uklidnil a přesunul se do kanceláře. Obě strany se dohodly na okamžitém zrušení pracovního poměru s tím, že jí vedení z vlastní dobré vůle zakoupí letenku zpět a poletí domů. Žalobkyně s tímto souhlasila a vypadalo to, že je spokojená. V kanceláři zanechala žalobkyně svůj pas, aby se mohla zarezervovat letenka. Večer žalobkyně rozeslala paní [příjmení] a dalším SMS zprávy, že žádá další šanci. Na toto paní [příjmení] nereagovala. Druhý den se žalobkyni nedalo dovolat, a tak se vedení rozhodlo navštívit ambasádu.

15. Svědkyně [celé jméno svědkyně], která je manželkou žalovaného, v rámci výslechu před soudem uvedla, že žalobkyně k nim přijela pracovat, avšak od počátku nerespektovala žádosti a příkazy. Dne [datum] jí kolegyně prostřednictvím telefonu požádala, aby přinesla věci do kanceláře. Žalobkyně však požadavek ignorovala a po dobu dalších několika hodin se ani neozvala. Když tedy následně paní [příjmení] kontaktovala žalobkyni znovu, odpověděla jí, že přijde později, že pokyn nemusí respektovat a že má nárok na volný čas. Svědkyně se následně pokoušela žalobkyni dovolat, což se však povedlo až na několikátý pokus. V telefonickém rozhovoru na ni žalobkyně křičela, že má nárok na volný čas. Následně proběhla vyhrocená komunikace přes aplikaci messenger, kdy jí svědkyně napsala, že si může sbalit věci a jet domů. Dále jí svědkyně napsala, ať přijde na šestou do kanceláře, žalobkyně však svědkyni napsala, že je již na cestě, a tak se setkaly dříve. Žalobkyně na svědkyni přes celou kancelář křičela, že se s ní nebude bavit a že odchází a bude si stěžovat. Svědkyně však měla přitom v úmyslu od žalobkyně pouze získat nezbytné podklady pro její přihlášení. V následné komunikaci označovala žalobkyně svědkyni za„ mrchu – bitch“, když konkrétně uvedla, že s touto mrchou dále nebude. Hrubá byla žalobkyně toliko ve vztahu ke svědkyni a nikoliv osobě žalovaného, či jiným zaměstnancům. Následně žalobkyně sdělila požadavek, že chce odletět domů a předala jim pas za účelem zajištění letenky. Žalovaný letenku zakoupil a pas chtěl žalobkyni vrátit další den na letišti. Na letiště však žalobkyně nedorazila a setkali se všichni až dalšího dne na ambasádě. O uložení pokuty paní [příjmení] nerozhoduje a tato pokuta tak ani nebyla nárokována. Dokument o okamžitém zrušení pracovního poměru podepsala žalobkyně dobrovolně, neměla s tím žádný problém. Přibližně týden před konfliktní situací pracovala žalobkyně pod dohledem zkušeného zaměstnance a ještě nebyla oficiálně přihlášena. Žalobkyně svědkyni ani žalovaného fyzicky nenapadala ani tím nevyhrožovala.

16. Na základě provedených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

17. Žalobkyně přicestovala do České republiky za účelem vykonávání pracovní činnosti pro žalovaného na pozici uklízečka. Žalobkyně pak skutečně i plnila pracovní úkoly, které jí byly ze strany žalovaného zadávány. Dne [datum] v dopoledních hodinách byl žalobkyni dán pokyn, aby se dostavila do kanceláře žalovaného za účelem odevzdání věcí po bývalé zaměstnankyni. Žalobkyně souhlasila, že věci přinese, avšak neučinila tak ihned, což vyústilo ve vyhrocenou komunikaci mezi žalobkyní, paní [příjmení] a paní [celé jméno svědkyně]. Jak je zřejmé z předloženého záznamu komunikace v aplikaci messenger, paní [celé jméno svědkyně] (manželka žalovaného) nevhodnou komunikací s žalobkyní vyvolala afektivní a neadekvátně vulgárnímu jednání ze strany žalobkyně, ke kterému došlo dne [datum] v odpoledních hodinách. K uzavření pracovního poměru:

18. V daném případě je prokazatelné, že pracovní smlouva byla uzavřena písemně, a to dne [datum]. Tuto pracovní smlouvu podepsal i žalovaný. V pracovní smlouvě byl sjednán druh práce a místo výkonu práce, když žalobkyně měla pracovat na pozici uklízečka v [obec]. Lze tak souhlasit pouze s námitkou žalovaného, že v pracovní smlouvě nebyl sjednán den nástupu do práce, tedy alespoň konkrétní den nástupu do práce. V pracovní smlouvě je výslovně uvedeno, že pracovní smlouva se uzavírá na dobu 36 měsíců od dne odjezdu, resp. odletu zaměstnance (žalobkyně) do místa zaměstnání. Soud tak nemůže souhlasit s tím, že by kvůli tomuto nedostatku, byla pracovní smlouva uzavřena neplatně. Soud zde odkazuje na znění § 19 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, dále jen„ ZP“, které zní:„ Neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.“ Toto ustanovení se uplatní i v případě, že byla uzavřena neplatná pracovní smlouva, jestliže neplatnost nezpůsobila výlučně osoba, která ji uzavřela jako zaměstnanec, nebo že pracovní smlouva je pouze zdánlivým právním jednáním, tedy při tzv. faktickém pracovním poměru (srov. NS 21 Cdo 2287/2002, NS 21 Cdo 2029/2009 a NS 21 Cdo 2014/2000).

19. V daném případě je zcela prokazatelné, že nesjednání dne nástupu do práce nebylo způsobeno výlučně žalobkyní, a nelze tak namítat neplatnost pracovní smlouvy z tohoto důvodu. Dále lze tento závěr podpořit i ustanovením § 20 ZP: „Nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.“ Uvedené lze aplikovat i na danou situaci, kdy je možné usuzovat uzavření dohody o dni nástupu ve formě, která odporuje požadavkům zákona (§ 31 a 34 ZP). Nelze ani opomenout tu skutečnost, že faktické datum nástupu do práce je uvedeno i v listině označené jako Smlouva o úhradě nákladů a dodržení dalších dohodnutých povinností, kde si strany v čl. IV odst. 2 ujednaly, že zájemce o práci (žalobkyně) se dostaví na místo dohodnuté s podnikatelem (žalovaným) prostřednictvím e-mailových zpráv, a pokud k takové dohodě nedojde, dostaví se zájemce o práci na adresu [adresa], Česká republika dne [datum]. V souvislosti s tímto lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 214/2001, kde se Nejvyšší soud vyjádřil, že pro vznik pracovní smlouvy není rozhodující, zda se účastníci dohodli o jednotlivých náležitostech pracovní smlouvy zároveň nebo postupně. Uvedený čl. IV odst. 2 Smlouvy o úhradě nákladů a dodržení dalších dohodnutých povinností, která byla oběma účastníky podepsána a stala se pro strany závaznou, lze považovat za ustanovení, kterým si strany platně sjednaly den nástupu do práce. Platnosti této smlouvy nebrání ani to, že smlouva je nedatovaná, když účastníky byla prokazatelně projevena vůle tuto smlouvu uzavřít.

20. To, že došlo k plnému uzavření pracovní smlouvy, dále dokládá i to, že žalobkyni bylo vydáno Potvrzení o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu – zaměstnanecké karty, a to dne 5. 3. 2020, č. j. OAM-26521/ZM-2019, když vydání tohoto potvrzení předchází zdlouhavý a velmi přísný proces. Prvním nezbytným požadavkem je vyplnění tzv. hlášenky budoucím zaměstnavatelem, tedy žalovaným, na jejímž základě je do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty zapsáno volné pracovní místo. Zájemce o práci, v daném případě žalobkyně, musí projít výběrovým řízením potencionálního zaměstnavatele, a v případě úspěchu je následně uzavřena pracovní smlouva či smlouva o smlouvě budoucí na pracovní pozici uvedenou ve zveřejněném volném pracovním místě. Teprve poté může zaměstnanec osobně navštívit zastupitelský úřad České republiky, kde podá žádost o vydání zaměstnanecké karty, kde musí doložit další dokumenty, mimo jiné i zvláštní formulář„ žádost o zaměstnaneckou kartu“, do kterého je nutné uvést číslo volného pracovního místa, a pracovní smlouvu. Všechny přikládané doklady musí být předloženy v originále, případně v úředně ověřené kopii, a musí být rovněž úředně přeloženy do českého jazyka. Veškeré doklady následně zkontroluje příslušný správní orgán z hlediska splnění podmínek. Pokud bude o splnění podmínek rozhodnuto kladně, budoucí zaměstnanec se musí dostavit osobně na zastupitelský úřad České republiky v zemi původu, kde mu bude do pasu vyznačeno dlouhodobé vízum za účelem převzetí zaměstnanecké karty. Po přicestovaní se musí zaměstnanec osobně dostavit na pracoviště Ministerstva vnitra za účelem splnění ohlašovací povinnosti a poskytnutí biometrických údajů. Budoucímu zaměstnanci je následně vydáno Potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty, pokud tyto podmínky splňuje, a již na základě tohoto může nastoupit do zaměstnání a být legálně zaměstnáván. V potvrzení, které bylo žalobkyni, jak je uvedeno výše, vydáno dne [datum] je uvedeno, že žalobkyně může být ode dne vydání tohoto potvrzení zaměstnávána u žalovaného. Zaměstnanec je následně povinen se dostavit po vyhotovení průkazu osobně na pracoviště Ministerstva vnitra za účelem převzetí zaměstnanecké karty a z důvodů prověření, že skutečně k zaměstnavateli nastoupil do práce a pracovní poměr tak vznikl. Pokud se zaměstnanec nedostaví k převzetí průkazu o povolení k pobytu, je toto důvodem pro zastavení řízení o vydání zaměstnanecké karty. Celý proces je ukončen právě vydáním zaměstnanecké karty.

21. Konečně však soud vyšel z toho, že žalobkyně na základě citované pracovní smlouvy započala s plněním pracovních úkolů, tedy je zjevné, že pracovní poměru platně vznikl dnem nástupu žalobkyně do práce (§ 36 ZP).

22. Ze všech výše uvedených důvodů má tak soud za jednoznačně prokázané, že pracovně poměr mezi žalobkyní a žalovaným vznikl a žalobkyně tak u žalovaného byla platně zaměstnána. K naplnění důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru:

23. Pro to, aby pracovní poměr mohl být okamžitě zrušen dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP je nezbytné, aby se jednalo o zvlášť hrubé porušení pracovní kázně. Takovým porušením může například být zaviněná dlouhodobá neomluvená absence, hrubé slovní či fyzické bezdůvodné napadení zaměstnavatele, které však v řízení žalovaný nikterak neprokázal (naopak svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalobkyně nikoho fyzicky nenapadla ani jim napadením nevyhrožovala), jednání v rozporu s oprávněnými zájmy, apod. Pro okamžité zrušení je nezbytné, aby měl zaměstnavatel zjištěn důvod tohoto opatření, a nestačí pouze podezření. Za hrubé porušení povinností nelze považovat ani to, že žalobkyně se nedostavila mimo její pracovní dobu do kanceláře žalovaného, když žádným způsobem nebylo prokázáno, že by stranami byla sjednána pohotovost žalobkyně, či obdobný institut, který by zakládal povinnost žalobkyně být přítomna a připravena dostavit se do zaměstnání mimo pracovní dobu. Žalobkyně však nad rámec svých povinnosti dorazila, jen aby byla konfrontována s okamžitým ukončením pracovního poměru.

24. Pokud bylo žalovaným tvrzeno, že žalobkyni byl dne [datum] vydán pokyn, aby se dostavila do kanceláře žalovaného za účelem proškolení, což žalobkyně nerespektovala a porušila tak své povinnosti, tak taková skutečnost zjištěna nebyla. Naopak však bylo zjištěno, že žalobkyně byla zcela mimo rámec obvyklé náplně práce zaúkolována dostavit se do kanceláře žalovaného za účelem vrácení uniformy bývalé zaměstnankyně žalovaného. V nerespektování takového pokynu však soud porušení povinností žalobkyně nespatřuje, neboť za řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně, jako uklízečka, byla z titulu právního vztahu povinna mimo pracovní dobu realizovat vrácení pracovní vybavení jiné zaměstnankyně žalovaného.

25. Dále pokud jde o afektivní jednání žalobkyně v odpoledních hodinách dne [datum] v kanceláři žalovaného, tak toto je třeba hodnotit v kontextu předchozí vyhrocené komunikace žalobkyně s manželkou žalovaného, pročež takové jednání nelze považovat za zvlášť hrubé porušení její pracovní kázně. K takovému závěru je na místě nejprve zdůraznit, že pokud se žalobkyně dopustila hysterického a vulgárního výstupu, při kterém urážela manželku žalovaného, tak takové její jednání jistě nebylo správné a v souladu s normami slušného chování, současně však nelze opomenout, že k tomuto ze strany žalobkyně došlo až v reakci na„ velkopanské“ až„ zpupné“ jednání manželky žalovaného, která žalobkyni ze své nadřízené pozice zcela otevřeně zastrašovala.

26. Soud má proto za to, že podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru naplněny nebyly, neboť žalovaný v řízení žádným způsobem neprokázal, že by došlo k zvlášť hrubému porušení povinností žalobkyně. Žalovaný nedokázal prokázat, že by žalobkyně ve skutečnosti porušila své pracovní povinnosti, jakož ani prokázat, že se žalobkyně chovala vůči zaměstnancům žalovaného natolik hrubým způsobem, aby takovéto jednání zakládala možnost rozvázání pracovního poměru jeho okamžitému zrušení.

27. Pro úplnost soud dodává, že pokud bylo žalovaným v řízení namítáno, že na okamžité zrušení pracovního poměru lze nahlížet i jako na výpověď v rámci zkušební doby dle § 66 ZP, kdy je možné, aby pracovní poměr byl zrušen bez udání důvodu, tak tuto námitku žalovaného soud zcela odmítá. Zákoník práce ve svém § 48 odst. 1 taxativně určuje, jakým způsobem je možné rozvázat pracovní poměr, a to dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době. Dle odst. 2 téhož ustanovení končí pracovní poměr na dobu určitou také uplynutím sjednané doby. Pracovní poměr cizince, k jehož ukončení nedošlo žádným z výše uvedených způsobů, může dle odst. 3 téhož ustanovení dojít dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území České republiky podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu, dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest vyhoštění z území České republiky a uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci. Dle odst. 4 téhož ustanovení pracovní poměr zaniká také smrtí zaměstnance. Uvedené důvody nelze žádným způsobem zaměňovat. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 347/2004, zrušení pracovního poměru ve zkušební době je samostatným druhem rozvázání pracovního poměru, k němuž rovněž jako u okamžitého zrušení dochází na základě jednostranného právního úkonu. Pokud je sjednána zkušební doba, stejně, jako v tomto případě, není jediným možným způsobem rozvázání pracovního poměru právě jeho zrušení ve zkušební době, ale důvodem k jeho zrušení mohou být jiné, taxativně uvedené důvody. Jinými slovy, pracovní poměr může být ve zkušební době zrušen například také dohodou, nebo, jako v tomto případě, okamžitým zrušením. Jak zrušení pracovního poměru ve zkušební době, tak okamžité zrušení pracovního poměru jsou dva samostatné důvody rozvázání pracovního poměru, a nelze je tedy, jak již výše uvedeno, zaměňovat.

28. S touto námitkou žalovaného tak nelze souhlasit. Listina je bez dalšího nadepsána jako okamžité zrušení pracovního poměru, a to jak v českém, tak v anglickém jazyce. Zrušení pracovního poměru je odůvodněno, a v textu tohoto zrušení je dále uvedeno, že:„ … pracovní poměr končí dnem doručení tohoto okamžitého zrušení.“ Je tedy prokazatelné, že projev vůle zaměstnavatele, tedy žalovaného, směřoval k tomu, aby pracovní poměr byl zrušen právě tímto okamžitým zrušením, a nikoli zrušením ve zkušební době (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 347/2004). Pouze ta skutečnost, že ke zrušení pracovního poměru došlo ve zkušební době, žádným způsobem nezakládá důvod uvažovat o výše popsaném okamžitém zrušení pracovního poměru jako o zrušení ve zkušební době, neboť, jak uvedeno výše, i ve zkušební době je možné zrušit pracovní poměr jiným způsobem, a v případě pochybností je nutné vykládat projev vůle toho, kdo toto jednostranné právní jednání učinil, podle pravidel výkladu projevu vůle, a to v době, kdy bylo takovéto právní jednání učiněno. V daném případě tak lze bez dalšího uzavřít, že žalovaný pojal záměr zrušit pracovní poměr okamžitým zrušením ve smyslu § 48 odst. 1 písm. c) ZP.

29. Pokud jde o námitku, že žalobkyně neoznámila žalovanému včas, že trvá na dalším zaměstnávání, soud souhlasí s tím, že zaměstnanec má povinnost oznámit písemně to, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, a to bez zbytečného odkladu (§ 61 odst. 1 ZP). Zákon v daném případě však nespojuje s pojmem„ bez zbytečného odkladu“ žádnou konkrétní lhůtu. Dle judikatury platí, že zaměstnanec musí toto oznámení učinit nejpozději do rozhodnutí soudu o žalobě na neplatnost zrušení pracovního poměru či do okamžiku, kdy pracovní poměr zanikl z důvodu jiné právní skutečnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2343/2003, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2905/2000). K obdobnému závěru dochází i komentářová literatura (např. Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 1508 s ). Pracovní poměr s žalobkyní byl zrušen dne [datum]. Žalovanému bylo žalobkyní dopisem ze dne [datum] oznámeno, že žalobkyně trvá na dalším zaměstnání. Lhůta k uplatnění žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru je v délce dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit (§ 72 ZP). V daném případě lze navíc nutno přihlédnout i k tomu, že žalobkyně, tedy zaměstnankyně, je cizinkou, státní občanství [země], a s právním řádem České republiky neměla za dobu, kdy byla v České republice, reálnou možnost se podrobněji seznámit. I přes tuto skutečnost žalobkyně písemně oznámila žalovanému to, že na dalším zaměstnávání trvá, a to po době, která pouze o pár dní přesahuje 1 měsíc. Lze tak bez dalšího dojít k závěru, i s ohledem na uvedenou judikaturu a literaturu, že žalobkyně učinila své oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání, žalovanému včas.

30. K námitce žalovaného, že žalobkyně nepředložila potvrzení o splnění podmínek pro udělení zaměstnanecké karty, soud uvádí, že soud se ztotožňuje s tvrzením žalobkyně, když povinnost vyžádat si od cizince„ Potvrzení o splnění podmínek pro udělení zaměstnanecké karty“ má zaměstnavatel, a to tak, aby výkon závislé činnosti probíhal bez porušení ustanovení zákona o pobytu cizinců a zákona č. 435/2004 Sb., zákona o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 44 odst. 2 ve spojení s § 42g zákona č. 326/1999 Sb., vydá ministerstvo potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty. Podle § 89 odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb., cizinec, kterému bylo vydáno potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty, může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván ode dne vydání tohoto potvrzení do dne ukončení řízení o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Podle § 44a odst. 14 má zaměstnavatel povinnost vydat zaměstnanci potvrzení, ze kterého vyplývá, že žadatel nastoupil na pracovní místo, ke kterému se vztahuje žádost o vydání. Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že námitka žalovaného je bezpředmětná, když povinnost vyžádat si potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty má právě žalovaný, a současně má povinnost vydat žalobkyni potvrzení o nástupu do zaměstnání. Žalovaný však nijak netvrdil ani neprokázal, že by toto učinil, naopak namítal, že sama žalobkyně tuto povinnost měla a tuto povinnost porušila.

31. Z hlediska právního hodnocení soud pro úplnost konstatuje, že ve věci použil českou právní úpravu, a to za aplikace Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980 (sdělení MZV č. 64/2006 Sb.m.s., dále jen„ Úmluva“). Daný případ pak soud posuzoval jako pracovněprávní vztah, pročež ve věci aplikoval speciální úpravu zákoníku práce (zák. č. 262/2006 Sb., dále jen„ ZP“), když na jím neupravené otázky aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., dále jen„ OZ“), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

32. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl pracovní poměr (§ 33 odst. 1 ZP), který byl založen na základě platně uzavřené pracovní smlouvy (§ 34 a násl. ZP). Od vzniku tohoto pracovního poměru byl zaměstnavatel (žalovaný) povinen přidělovat zaměstnanci (žalobkyni) práci podle pracovní smlouvy, platit jí za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jejích pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, jakož i zaměstnanec (žalobkyně) povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 písm. a), b) ZP).

33. Dále platí, že pracovní poměr lze rozvázat jen zákon taxativně stanoveným způsobem (§ 48 ZP), přičemž pokud by k rozvázání pracovního poměru mělo ze strany zaměstnavatele dojít výpovědí či okamžitým zrušením, tak zákon kategoricky stanoví důvody přípustnosti takového rozvázání právního poměru (§ 50 a § 55 ZP). Pokud pracovní smlouva ze dne [datum] obsahovala ujednání rozšiřující okruh důvodů pro rozvázání pracovního poměru, tak soud konstatuje, že takové ujednání je neplatné z důvodu rozporu se zákonem.

34. Konečně platí, že zaměstnavatel může pracovní poměr rozvázat jeho okamžitým zrušením rozvázat jen zcela výjimečně, když tomuto musí přecházet pravomocné odsouzení zaměstnance a nebo porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (§ 55 odst. 1 ZP). Jak již bylo osvětleno shora, takové zvlášť hrubé porušení povinností žalované, a tedy ani důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, zjištěno nebyly.

35. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I.).

36. Na náhradě nákladů řízení soud žalovanému uložil (výrok ad II.) zaplatit žalobkyni 1 500 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výše náhrady hotových výdajů zcela úspěšného účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, je paušálně stanovena dle zvláštního právního předpisu (vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.), přičemž tato paušální náhrada nezahrnuje náhradu soudního poplatku (§ 151 odst. 3 o. s. ř.). V dané věci paušální náhrada úspěšného účastníka (za 5 úkonů v řízení, tj. převzetí a příprava, podání návrhu na zahájení řízení, účast na jednání před soudem dne [datum], podání ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum]) činí celkem 1 500 Kč (5 * 300 Kč, § 2 odst. 3 vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.). Žalobkyně byla od soudního poplatku v daném řízení osvobozena, a soudní poplatek tak bude po právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, předepsán k úhradě žalovanému.