17 C 83/2021-90

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa] b) [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa] c) [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa] všichni zastoupeni: JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou, sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 180 000 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 31 875 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 28 125 Kč, žalobci b) částku 60 000 Kč a žalobkyni c) částku 60 000 Kč se zamítá.

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 100 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 100 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 9. 4. 2021 po žalované domáhali peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 10 (dále též jen„ obvodní soud“) pod sp.zn. 27 D 1686/2016 ve výši 60 000 Kč pro každého z žalobců. K uplatnění nároku u žalované žalobci uvedli, že nárok předběžně uplatnili u žalované dne 28.8.2020, ve výši žalované částky, a t spolu s žádostí o odškodnění za majetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem notáře v posuzovaném řízení ve výši 150 000 Kč za každého z žalobců. Do dne podání žaloby žalovaná na žádost žalobců nijak nereagovala. K okolnostem věci žalobci uvedli, že dne 31.10.2016 zemřel [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce], [datum narození] (dále jen„ zůstavitel“), který byl manželem žalobkyně a) a otcem žalobců b) a c). K vyřízení pozůstalosti po zůstaviteli byl v řízení pod sp. zn. 27 D 1686/2016 obvodním soudem pověřen notář JUDr. [jméno] [příjmení], jako soudní komisař. Usnesením ze dne 13. 12. 2017 notář v rámci pozůstalostního řízení vypořádal část majetku zůstavitele s tím, že část majetku v rozsahu bankovních produktů ve [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země] bude vypořádána poté, kdy notář bude mít doloženo zjištění zůstatku na bankovních produktech zůstavitele u žalobci označených bankovních domů. V této souvislosti se notář obrátil na obvodní soud se žádostí o poskytnutí právní pomoci v cizině, a to konkrétně v [země] a [anonymizováno]. Žalobci poté opakovaně urgovali notáře s dotazy na stav pozůstalostního řízení, a na stav vyžádané právní pomoci v cizině. Poté se v létě roku 2018 náhodně dozvěděli, že notář JUDr. [příjmení] ukončil svou činnost s tím, že jejich věc dočasně převzala notářka JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. Dle žalobců byla výsledná doba řízení 3 a půl roku výsledkem jejich aktivního zájmu o věc s tím, že pokud by tomu tak nebylo, tak lze předpokládat, že délka by se protáhla na 5 a více let. Na počátku roku 2019 převzal pozůstalostní řízení notář Mgr. [příjmení], kterého žalobci opět aktivně urgovali. Dne 12.8.2019 žalobci podali u obvodního soudu stížnost. Stížnost žalobců byla shledána oprávněnou, kdy obvodní soud konstatoval pochybení v rámci kontrolní činnosti, kdy bylo zjištěno, že pověřený pracovník soudu žádost notáře z 20.2.2018 ještě nezačal zpracovávat. Poté byla zjednána náprava, kdy se započalo se s vyřizování, avšak s prodlením více jak 1 a půl roku. Na potřebnou odpověď ve věci z [země] [anonymizována dvě slova] bylo nutné si ještě dalších 5 až 6 měsíců počkat. Pozůstalostní řízení bylo ukončeno usnesením ze dne 26.5.2020, tedy po 42 měsících od prvního jednání svolaného notářem dne 1.12.2016. K jednotlivým kritériím rozhodným pro posouzení přiměřenosti délky řízení žalobci uvedli následující: Celková doba řízení byla více jak 3 a půl roku s tím, že vliv na průtahy v řízení mělo 1) prodlení notáře JUDr. [příjmení] se zpracováním a podáním žádosti ohledně právní pomoci v cizině, kterou, dle žalobců, mohl a měl zpracovat již začátkem, případně v průběhu roku 2017, s ohledem na sdělení Ministerstva spravedlnosti z 19.12.2016, 2) ukončení činnosti notáře JUDr. [příjmení] a časové prodlení s ustanovením nového notáře, coby soudního komisaře, a 3) nečinnost obvodního soudu po dobu více jak 1 a půl roku, kdy nevyřídil žádost notáře z 20.2.2018, respektive ji vyřídil s prodlením více jak 1 a půl roku od jejího odeslání. Ke složitosti věci žalobci uvedli, že šlo o standardní řízení s cizím prvkem. Pokud jde o jednání žalobců, ti mají za to, že z jejich strany nedošlo k žádnému prodlení ani skutečnosti, která by způsobila, že by notář či soud nemohli ve věci jednat. Žalobci mají naopak za to, že pouze díky jejich aktivnímu přístupu bylo v řízení postupováno, kdy bez této aktivity by řízení trvalo výrazně déle. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, mají žalobci za to, že tyto orgány jednoznačně přispěly k délce řízení. Řízení rovněž probíhalo toliko na jednom stupni soudní soustavy, před obvodním soudem. K významu předmětu řízení žalobci uvedli, že šlo o pozůstalostní řízení, tedy citlivé téma pro žalobce jako pozůstalé, kdy jim po nepřiměřeně dlouhou dobu byla odpírána možnost nakládat s částí majetku uloženého ve [anonymizováno] a [země], včetně nemožnosti investovat či podnikat dle jejich plánů a záměrů.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobci u ní dne 28.8.2020 uplatnili nárok na náhradu škody ve výši 180 000 Kč, coby odškodnění za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce předmětného řízení, a to pro každého z žalobců 60 000 Kč a dále nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 450 000 Kč, tedy 150 000 Kč pro každého z žalobců. Po stručné rekapitulaci obsahu spisu posuzovaného řízení ve vedeného u obvodního soudu, dospěla žalovaná k závěru, že celková délka řízení činila 3 roky a 6 měsíců. Ve věci bylo rozhodováno 2x soudem prvního stupně, soudním komisařem JUDr. [příjmení] a soudním komisařem Mgr. [příjmení]. Věc byla dle žalované skutkově značně složitá, bylo nutno projednat velmi rozsáhlou pozůstalost, zůstavitel byl ke dni úmrtí občanem Ruské federace, od roku 2007 společně se svojí pozůstalou manželkou měl bydliště na území ČR. V dodatečném projednání dědictví bylo nutné požádat o poskytnutí právní pomoci v cizině, konkrétně v [země] a ve [anonymizováno]. Dle žalované došlo k pochybení na straně obvodního soudu, neboť pracovnice kanceláře soudu nezapočala se zpracováním žádosti notáře JUDr. [příjmení] o poskytnutí právní pomoci ze dne 20.2.2018, přičemž zjištěno to bylo až dne 28.2.2019 po urgencích zástupkyně žalobců, coby dědiců. Dle žalované rovněž notář Mgr. [příjmení], coby soudní komisař, který byl věcí nově pověřen po notáři JUDr. [příjmení], ve věci nekonal od února 2019 do 2.7.2019, kdy předložil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 totožnou žádost o poskytnutí právní pomoci v cizině. Dle žalované byla celková délka řízení již nepřiměřená, a došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná konstatovala porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, což sdělila žalobcům ve stanovisku ze dne 1.7.2021. I nadále žalovaná setrvala na stanovisku, že konstatování porušení práva se v daném případě jeví jako dostačující forma satisfakce. K tomuto závěru vedlo žalovanou zejména to, že celkovou dobu řízení 3 roky a 6 měsíců nelze považovat za extrémně dlouhou. Dále v dědickém řízení, v němž byl vypořádáván majetek zůstavitele na území ČR v době od 2. 11. 2016 do 13. 12. 2017, byly procesní úkony soudu i soudního komisaře JUDr. [příjmení] činěny bez průtahů a žalobci, coby dědicové měli možnost s majetkem libovolně nakládat. Dle žalované je třeba přihlédnout rovněž k tomu, že žalobci jsou rodinnými příslušníky, a tak nemajetková újma byla mezi nimi sdílena. Dle žalované nemohla vzniknout žalobcům v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení nemajetková újma takové intenzity, aby bylo nutné přistoupit k peněžité satisfakci, a to s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. III. ÚS 1320/10 či s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 12. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3076/2012, či 30 Cdo 1684/2010. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Podáním ze dne 6.12.2021 žalobci vzali částečně svůj žalobní návrh, a to v části uplatněného nároku na zaplacení částky 450 000 Kč, coby náhrady majetkové škody, tedy 150 000 Kč pro každého z žalobců, zpět. Usnesením ze dne 23.12.2021 č.j. 17 C 83/2021-78 soud řízení částečně, co do částky 450 000 Kč zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstalo zaplacení částky 180 000 Kč, tedy 60 000 Kč pro každého z žalobců coby odškodnění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného pozůstalostního řízení.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí věci bez nařízení jednání umožňují, žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila ve svém vyjádření k podané žalobě, a žalobci k výzvě soudu ze dne 23. 12. 2021 nesdělili, že by s tímto postupem nesouhlasili a jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tak presumuje.

5. Soud z předložených listinných důkazů, shodných tvrzení účastníků, učinil následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp.zn. [spisová značka], soud zjistil následující skutečnosti: V souvislosti s úmrtím [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce] dne 31.10.2016 obvodní soud zahájil řízení ve věci pozůstalosti po zůstaviteli. Dne 1.12.2016 se v notářské kanceláři soudního komisaře JUDr. [příjmení] uskutečnilo předběžné šetření, o kterém byl sepsán protokol z téhož dne. JUDr. [příjmení] se poté obracel na různé bankovní instituce, dopisem ze dne 7.12.2016 se notář JUDr. [příjmení] obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s dotazem, zda je dána pravomoc českého soudu pro jednání zůstavitelových bankovních účtů a cenných papírů v [země] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], pokud ano, dle jakého rozhodného práva a případně též o zaslání informace o obsahu cizího práva. Ministerstvo spravedlnosti notáři JUDr. [příjmení] odpovědělo dopisem ze dne 19.12.2016 s tím, že z něho v zásadě vyplývá, že pokud zůstavitel nezvolil rozhodné právo, tak veškerý zbývající majetek, bude projednán v souladu se základním kolizním pravidlem v čl. 21 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 o dědictví, dle českého práva. Notář JUDr. [příjmení] poté dále zjišťoval informace o zůstatcích na účtech u bankovních institucí či u centrálního depozitáře cenných papírů. Dne 7. 3. 2017 se v Notářské kanceláři JUDr. [příjmení] uskutečnilo jednání, kterého se zúčastnili žalobci a jejich zástupkyně. Dále bylo učiněno souhlasné prohlášení žalobců o ceně [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] 67, a to dne 1.3.2017. Dále byl zpracován znalecký posudek č. [tel. číslo] ze dne 18. 10. 2017 ke stanovení hodnoty podílu na [právnická osoba] s.r.o., [IČO]. Dne 13.12.2017 se v notářské kanceláři JUDr. [příjmení] uskutečnilo jednání, o kterém byl sepsán protokol z téhož dne. Při tomto jednání žalobci, coby pozůstalí, uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti tak, že veškerý majetek po zůstaviteli nabyla žalobkyně a), žalobci b) a c) coby děti zůstavitele nenabyli nic. Usnesením obvodního soudu ze dne 13.12.2017 č. j. 27 D 1686/2016-255, byla stanovena obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění manželů zůstavitele, byla schválena dohoda pozůstalé manželky a dědiců o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti a rozhodnuto o nákladech soudního komisaře za provádění úkonů v tomto řízení, a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Toto usnesení nabylo právní moci dne 13.12.2017. Dne 18.12.2017 adresoval notář JUDr. [příjmení] obvodnímu soudu návrh na zahájení dodatečného projednání dědictví po zůstaviteli a to ohledně cenných papírů a bankovních účtů vedených ve [anonymizována dvě slova] [země]. Usnesením obvodního soudu ze dne 19.12.2017 na č.l. 267 byl JUDr. [příjmení] pověřen prováděním úkonů soudního komisaře. Dne 20. 2. 2018 se JUDr. [příjmení] obrátil na obvodní soud s žádostí o zajištění právní pomoci v cizině dle čl. 4 nařízení Rady (ES) č. 1206/2001, a to jednak do [země], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (č.l. 269 a 275). Na č.l. 278 je úřední záznam, že dne 9.10. 2018 právní zástupkyně žalobkyně a) (pozůstalé manželky), kontaktovala notářskou kancelář ohledně stavu řízení, kdy jí bylo sděleno, že notářská kancelář čeká na výsledek dožádání v cizině. Dne 29. 11. 2018 se dostavila zástupkyně žalobců za účelem nahlédnutí do spisu. Dne 26.2.2019, adresovala zástupkyně žalobců obvodnímu soudu urgenci vyřízení žádosti o poskytnutí právní pomoci v cizině. Další urgenci zaslala zástupkyně žalobců notáři Mgr. [příjmení] (na vědomí obvodní soud), a to urgenci vyřízení a dokončení pozůstalostního řízení v části týkající se bankovních produktů v [země] [anonymizována dvě slova]. Přípisem ze dne 2.7.2019 se notář Mgr. [příjmení] znovu obrátil na obvodní soud se žádostí o zajištění právní pomoci v cizině a to konkrétně v [země] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] podle nařízení Rady č. 1206/2001. Podle otisku prezentačního razítka toto bylo obvodnímu soudu doručeno dne 11. 7. 2019 (č.l. 307). Přípisem ze dne 26.8.2019 notář Mgr. [příjmení] předložil obvodnímu soudu pro [část Prahy] pozůstalostní spis. Přípisem ze dne 12.11.2019 obvodní soud urgoval u notáře Mgr. [příjmení] žádost o podání informace o stavu předmětného řízení. Přípisem ze dne 15.10.2019 se právní zástupkyně žalobců obrátila na notáře Mgr. [příjmení] s žádostí o informaci o stavu řízení. Na č.l. 348 založen záznam o vyřízení stížnosti sp.zn. 39 ST 43/2019, z něhož zjištěno že stížnost byla projednána, žalobkyně a) coby stěžovatelka, netrvá na písemném vyhotovení odpovědi na stížnost. Dále byla ze strany soudního funkcionáře informována o přijatých opatřeních a o tom, že spis bude podroben pravidelné kontrole a bude do týdne předán notáři Mgr. [příjmení] s patřičnými pokyny. Přípisem ze dne 15.11.2019 informoval Mgr. [příjmení] obvodní soud, že byla doručena zpráva banky z [země]. Přípisem ze dne 22.11.2019 sdělila zástupkyně žalobců notáři Mgr. [příjmení], že žalobci kontaktovali svého osobního bankéře ve [anonymizováno] s tím, že tento sdělil, že banka dosud žádnou žádost o součinnost neobdržela. Dne 31.1.2020 se v notářské kanceláři Mgr. [příjmení] uskutečnilo jednání, kterého se zúčastnili žalobci, coby jeho účastníci a jejich právní zástupkyně. Při tomto ustanovení byla účastníky navržena žalobkyně a), coby pozůstalá manželka, do funkce správkyně dědictví. Usnesením obvodního soudu ze dne 31. 1. 2020 na č.l. 363, byla žalobkyně a) povolána správkyní pozůstalosti s tím, že je oprávněna vykonávat prostou správu celé pozůstalosti a je oprávněna činit všechny běžné úkony, ke kterým dochází při správě pozůstalosti, a to včetně správy veškerých účtů zůstavitele i mimo Českou republiku. Přípisem ze dne 29.4.2020 se právní zástupkyně žalobců obrátila na notářskou kancelář s žádostí o vyrozumění, zda již ze Švýcarské banky přišla odpověď, zda v tomto směru byla učiněna případně urgence, a pokud ne, tak aby švýcarská strana byla urgována o vyřízení žádosti ze září roku 2019. Přípisem ze dne 4.5.2020 informoval notář Mgr. [příjmení] obvodní soud o stavu řízení. Dne 26.5.2020 se uskutečnilo v notářské kanceláři Mgr. [příjmení] jednání, jehož se zúčastnili žalobci, coby účastníci a jejich právní zástupkyně a o kterém byl vyhotoven protokol na č.l.

423. Byla konstatována obvyklá cena nově najevo vyšlého majetku v SJM, a dále byla uzavřena dohoda žalobkyně a), coby pozůstalé manželky, a žalobců b) a c), coby zbývajících dědiců o vypořádání nově najevo vyšlého majetku patřícího do SJM tak, že veškerý majetek po zůstaviteli nabyla žalobkyně a), žalobci b) a c) coby děti zůstavitele nenabyli nic. Usnesením Obvodního soudu ze dne 26. 5. 2020 na čl. 425 byla stanovena obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel v SJM, s žalobkyní a), coby pozůstalou manželkou, dále byla schválena dohoda žalobkyně a), coby pozůstalé manželky a žalobců b) a c), coby dědiců, o vypořádání nově najevo vyšlého majetku v [země] [anonymizována dvě slova]. Dále byla stanovená obvyklá celková cena majetku v pozůstalosti, výše dluhů a čistá hodnota pozůstalosti ke dni smrti zůstavitele, schválena dohoda dědiců o rozdělení dodatečně najevo vyšlé pozůstalosti, potvrzeno nabytí nově najevo vyšlého majetku podle dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti, stanovena odměna notáře za úkony soudního komisaře, rozhodnuto o úhradě těchto nákladů, a dále rozhodnuto o náhradě nákladů účastníků. Toto usnesení nabylo právní moci dne 26. 5. 2020.

7. Žalobci nárok u žalované uplatnili dne 28.8.2020 s tím, že žalovaná nárok žalobců projednala stanoviskem ze dne 1.7.2021, v němž konstatovala, že v předmětném pozůstalostním řízení došlo k průtahům, že jeho délku lze konstatovat již jako nepřiměřenou, a že tedy k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Současně však žalovaná dospěla k závěru, že odpovídajícím zadostiučiněním se v tomto případě jevilo konstatování porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. Důvod poskytnutí zadostiučinění v peněžité podobě žalovaná neshledala (zjištěno z uplatnění nároku u žalované ze dne 28. 8. 2020, ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. 7. 2021 a ze shodných tvrzení účastníků).

8. Soud na základně učiněných skutkových zjištění dospěl k závěru o skutkovém stavu, který odpovídá průběhu posuzovaného řízení tak, jak jej soud výše uvedl, a pro stručnost na něj toliko odkazuje.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil zejména podle následujících ustanovení právních předpisů.

10. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobci svůj nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

21. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v posuzovaném řízení k průtahům a tudíž k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení došlo. Spornou skutečností mezi účastníky bylo, zda dostačující formou satisfakce je s ohledem na okolnosti případu konstatování porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, jak tvrdila žalovaná, anebo zda mají žalobci nad rámec konstatování porušení práva nárok na odškodnění v peněžité podobě, a pokud ano, pak v jaké výši.

22. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny. Musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgány, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech, nebo závazcích, nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb., tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

23. V posuzovaném případě se žalobci domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného pozůstalostního řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku, především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup), 2) vznik újmy a za 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

24. S ohledem na uvedené soud prvotně posuzoval., zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti skutkové a právní náročnosti věci, a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu v projednávané věci, respektive notáře, coby soudního komisaře, nikoli žalobců, coby poškozených). ESLP ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem skutečnostem, jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005), a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje jen za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek ESLP ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2020), naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov.rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk, ovšem je třeba mít na paměti, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud je tak oprávněn přihlédnout i k dalším okolnostem v projednávané věci.

25. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 2.11.2016 na základě usnesení obvodního soudu na č.l. 4 spisu posuzovaného řízení. Žalobci v posuzovaném řízení vystupovali v procesním postavení jeho účastníků, coby dědiců po zůstaviteli. Posuzované pozůstalostní řízení bylo ukončeno usnesením obvodního soudu ze dne 26.5.2020 č.j. 27 D 1686/2016-425, které téhož dne nabylo právní moci, a kterým bylo rozhodnuto o vypořádání nově najevo vyšlého majetku po zůstaviteli ve [anonymizována dvě slova] [země]. Řízení tak trvalo od 2.11.2016 do 26.5.2020, tedy 3 roky a 6 měsíců.

26. Soud úvodem konstatuje, že délka posuzovaného pozůstalostního řízení by se mohla na první pohled jevit v zásadě ještě jako přiměřenou, neboť bylo nutné vyžádat právní pomoc v cizině a současně zůstavitel zanechal poměrně rozsáhlý majetek, který bylo třeba sepsat a zjistit. Současně však z obsahu spisu posuzovaného řízení vyšlo najevo a nebylo to ani mezi účastníky sporné, že došlo k průtahu v řízení a to konkrétně v souvislosti s vyřizováním žádosti o právní pomoc v cizině – v [země] [anonymizována tři slova]. První žádost notáře, coby soudního komisaře, obvodnímu soudu ke zprostředkování právní pomoci v cizině, byla vyhotovena již dne 20.2.2018 s tím, že na základě opakovaných urgencí zástupkyně žalobců, obvodní soud zjistil a posléze zkonstatoval, že pochybením pracovnice soudu došlo k tomu, že podaná žádost o právní pomoc v cizině, nebyla vyřízena, respektive ani nebylo započato s jejím vyřizováním. Opakovaně byla obvodnímu soudu totožná žádost o poskytnutí právní pomoci v cizině předložena notářem Mgr. [příjmení], coby soudním komisařem, dne 2.7.2019 s tím, že při jednání u obvodního soudu o stížnosti zástupkyně žalobců bylo konstatováno, že předmětný pozůstalostní spis bude podrobován pravidelné kontrole a notáři Mgr. [příjmení], coby soudnímu komisaři, budou k dalšímu postupu dány patřičné pokyny. Průtah v řízení tak trval do února 2018 do září 2019, tedy 1 rok a 7 měsíců. I když soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení jde o ojedinělý průtah, s ohledem na význam vyřízení žádosti o zajištění právní pomoc v cizině, bez kterého nebylo možné v pozůstalostním řízení nejen rozhodnout, ale ani nijak pokračovat a vzhledem k tomu, že délka průtahu byla značná, není jej možné ani v souladu s judikaturou ESLP tolerovat, a je třeba dospět k závěru, že délka posuzovaného řízení neodpovídala dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Současně pak, pokud by k tomuto průtahu nedošlo, tak by skutečně bylo možné očekávat, že posuzované řízení skončí přibližně o 1 a půl roku dříve. V posuzovaném řízení totiž již po té, co byla poskytnuta součinnost ze strany bank v [země] [anonymizována dvě slova], nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by bránily skončení pozůstalostního řízení. Bylo lze tak skutečně důvodně očekávat, že by řízení skončilo přibližně o 1 a půl roku dříve. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, a tím i k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění na vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, respektive na skončení pozůstalostního řízení v přiměřené lhůtě, jim vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě peněžitou formu zadostiučinění poskytnut, avšak pouze žalobkyni a), nikoli též žalobcům b) a c). Pokud jde o žalobkyni a), dospěl soud k závěru o nutnosti peněžité formy satisfakce zejména pro extrémní délku průtahu, byť byl patrně zaviněn objektivními okolnostmi a dále z toho důvodu, že to byla žalobkyně a), resp. její právní zástupkyně, kdo se aktivně zasazoval o to, aby ve věci byla žádost o mezinárodní právní pomoc vyřízena. Konstatování porušení práva či omluva v tomto případě nepředstavuje vůči žalobkyni a) dostatečnou formu zadostiučinění. Jinak je tomu však ohledně žalobců b) a c). Zde soud dospěl k závěru, že jejich nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky řízení nedosahovala takové intenzity, aby bylo nutné přistoupit k odškodnění v penězích. Soud ze spisu posuzovaného řízen zjistil, že jak v první fázi pozůstalostního řízení, tak v jeho druhé fázi nenabyli z pozůstalosti ničeho, když uzavřeli dohodu, že vše dědí žalobkyně a) coby pozůstalá manželka. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že nemajetková újmy povstávající z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vychází toliko z nejistoty o tom, jak řízení skončí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 4336/2010). Žalobci b) a c) však v žádné nejistotě nebyli, neboť bylo lze očekávat, že pokud v první části pozůstalostního řízení uzavřeli dědickou dohodu ve prospěch své matky (žalobkyně a/), tak stejnou dohodu uzavřou i ohledně majetku v [země] a [anonymizováno], což se také stalo. Nemohli tak pociťovat žádnou nejistotu ohledně toho, zda, kdy a v jakém rozsahu se stanou dědici, neboť i když nějakou část z nově najevo vyšlé pozůstalosti nabyli, vzdali se jí ve prospěch své matky, žalobkyně a). Ze stejných důvodů zde nelze také hovořit ani o žádném zvýšeném významu řízení pro žalobce b) a c). V tomto směru se tak i žalobní argumentace o tom, že žalobci b) a c) nemohli nakládat s majetkem po zůstaviteli, zcela míjí s tím, jak bylo pozůstalostní řízení ukončeno, a co vyplývá z obsahu spisu tohoto řízení. Soud tak uzavírá, že žalobci b) a c) v žádné nejistotě ohledně výsledku řízení nebyli a ve vztahu k nim je žalovanou poskytnuté konstatování porušení práva plně postačující. Dále uvedené se tak vztahuje toliko na žalobkyni a) a výši jí náležejícího finančního zadostiučinění.

27. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění pro žalobkyni a) vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za 1 rok řízení (1 250 Kč až 1 667 za měsíc), přičemž za první 2 roky řízení je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za 1 rok řízení v horní hranici této sazby, neboť řízení nebylo nějak extrémně dlouhé a nejsou zde ani jiné důvody, které by bylo na místě zohlednit, jako je věk či zdravotní stav žalobců. Samotná žalobkyní a) tvrzená skutečnost o vysokém významu řízení dostatečným důvodem pro stanovení výše základní sazby za 1 rok řízení není. Žalobkyní a) tvrzený zvýšený význam řízení pro její osobu soud posoudí dále v rámci příslušného kritéria. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě 15 000 Kč za 1 rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc.

28. Zadostiučinění, které by tak žalobkyni a) náleželo, je představováno částkou 37 500 Kč (2x 15 000 + 6x 1 250), kdy je však nutno tuto částku modifikovat podle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk.

29. Posuzované řízení bylo běžně složité po stránce procesní, bylo však složitější po stránce skutkové i po stránce právní (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) Odpšk). Po stránce procesní šlo o běžně složitou věc, neboť ve věci rozhodoval pouze Obvodní soud pro Prahu 10, tedy věc byla projednávána pouze na jednom stupni soudní soustavy s tím, že úkony soudu činil notář, respektive dva notáři, coby soudní komisaři, postupně po sobě. Ve věci soud neshledal žádnou další procesně právní složitost. Skutkově však věc obtížnější byla, neboť rozsah majetku zůstavitele byl značný a notář, coby soudní komisař, tak musel provádět obsáhlejší šetření spočívající v oslovování zejména bankovních institucí ohledně případných účtů a majetku zůstavitele. Majetek zůstavitele se nacházel i v zahraničí, a i tento majetek byl poměrně rozsáhlý, současně byl veden u cizích měnách, takže bylo třeba zajišťovat i přepočet na Kč. S tím pak souvisí i vyšší právní složitost, neboť šlo o řízení s cizím prvkem. Notář se ve věci obracel na Ministerstvo spravedlnosti s žádostí o poskytnutí informace o rozhodném právu, případně o znění cizího práva s tím, že posléze bylo zapotřebí vyžádat mezinárodní právní pomoc v cizině. Pro toto dílčí hledisko je tak na místě základní částku snížit o 10%.

30. Z hlediska postupu žalobců, zejména žalobkyně a), zda přispěli k průtahům v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk), lze konstatovat, že nebylo zjištěno, že by žalobci k délce řízení nějakým způsobem negativně přispěli. Ostatně to nebylo možné ani očekávat, neboť žalobci měli eminentní zájem na tom, aby pozůstalostní řízení skončilo a aby s majetkem v pozůstalosti mohli v plném rozsahu nakládat. Soud z obsahu spisu posuzovaného řízení naopak zjistil, že žalobci se na délce řízení pozitivním způsobem aktivně podíleli, kdy jejich zástupkyně opakovaně urgovala vyřízení žádosti o právní pomoc v cizině, konkrétně v [země] a ve [anonymizováno] a podávala v tomto směru i stížnost obvodnímu soudu, která byla shledána oprávněnou. Současně však nelze dospět k závěru, že by za aktivní přístup k odstraňování průtahu v řízení měl být částka nějakým způsobem navýšena. Aktivní přístup žalobců totiž způsobil nanejvýše to, že řízení nenabralo ještě další průtahy, avšak z hlediska posouzení tohoto kritéria, je podstatný příspěvek k průtahům, které v řízení objektivně nastaly, nikoli, které by mohly nastat. Soud proto dospěl k závěru, že s ohledem na toto kritérium není na místě základní částku ani zvyšovat, ani snižovat.

31. Pokud jde o postup procesního soudu, respektive notářů, coby soudních komisařů v předmětném řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), shledal soud, že v první fázi posuzovaného řízení byl postup soudního komisaře, potažmo obvodního soudu zcela plynulý. Soudní komisař zjišťoval majetek, který náleží do pozůstalosti a ve věci poté bylo rozhodnuto usnesením ze dne 13.12.2017, na č.l. 255, které téhož dne nabylo právní moci. Průtahy v řízení lze vysledovat až v další fázi pozůstalostního řízení, v souvislosti s nově najevo vyšlým majetkem zůstavitele ve [anonymizována tři slova] [země]. V tomto směru soud zjistil, že v únoru 2018 se notář JUDr. [příjmení] obrátil na obvodní soud s žádostí o zprostředkování mezinárodní právní pomoci v zahraničí, konkrétně ve [anonymizována tři slova] [země]. Ze spisu posuzovaného řízení dále vyplývá, že pochybením pracovnice obvodního soudu nebylo vůbec započato s vyřizováním této žádosti a vyřizována tak byla až další totožná žádost notáře Mgr. [příjmení], kterou adresoval obvodnímu soudu v červenci 2017. Z reklamace doručení žádosti o mezinárodní právní spolupráci do [anonymizováno], na č.l. 385, vyplývá, že žádost o mezinárodní právní pomoc byla podána a doručena švýcarským orgánům v září 2019. Celkový průtah při vyřizování žádosti o mezinárodní právní pomoc tak lze vyhodnotit, jako trvající 1 rok a 7 měsíců. Poté již byly úkony soudem, respektive notářem, coby soudním komisařem, prováděny plynule a věc byla po získání potřebných informací od institucí a orgánů v [země] [anonymizována dvě slova] směrována ke skončení věci, k čemuž došlo usnesením obvodního soudu ze dne 26.5.2020. Průtah, který v posuzovaném řízení vznikl, a který činil 1 rok a 7 měsíců, je třeba přičíst k tíži pozůstalostního soudu, neboť pokud by k tomuto průtahu nedošlo, lze důvodně očekávat, že řízení by mohlo být o dobu, kdy nebyla žádost do Nizozemska [anonymizována dvě slova] odeslána, kratší. Nebyly totiž zjištěny žádné další skutečnosti, které by skončení řízení bránily a i s průběhu posuzovaného řízení vyplývá, že poté, kdy informace z [země] [anonymizována dvě slova] byly notáři, coby soudnímu komisaři, doručeny, věc směřoval k rychlému rozhodnutí a skončení. Procesní soud tedy přispěl, a to z hlediska celkové délky řízení, poměrně významným způsobem k prodloužení celkové délky řízení, a z hlediska tohoto kritéria je tak na místě základní částku zvýšit o 10%. Soud je toho názoru, že není na místě základní částku navyšovat více, neboť přispění obvodního soudu k celkové délce řízení, se promítlo již v samotném závěru o nepřiměřené délce řízení, jako celku.

32. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni a) (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), podle Stanoviska (část IV. písm. d)) platí, že zvýšený význam předmětu řízení pro svoji osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam. ESLP poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní, nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení ESLP řadí zejména řízení v trestních věcech, ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví, nebo života. Pozůstalostní řízení však mezi těmito řízeními, u nichž se zvýšený význam presumuje, uvedeno není. Žalobkyně a) zvýšený význam řízení pro sebe spatřuje v tom, že šlo o řízení citlivé pro jeho účastníky jako pozůstalé, kdy jim byla rovněž nepřiměřeně dlouhou dobu odpírána možnost nakládat s částí svého majetku (ve [anonymizováno] a [země]), a to v nemalé výši, včetně nemožnosti investovat či podnikat dle jejich plánů a záměrů. Soud k tomu uvádí, že z povahy věci každé soudní řízení je třeba považovat za důležité pro jeho účastníky a to v různé míře. Soud v tomto směru vyšel z toho, že již na konci roku 2017 bylo rozhodnuto o poměrně značné části majetku zůstavitele, který se nacházel na území České republiky a s tímto majetkem, podle dohody dědiců, byla žalobkyně a) oprávněna plně nakládat. Soud dále zjistil, že i na základě usnesení ze dne 26.5.2020 veškerý majetek podle dohody žalobců, coby dědiců, nabyla žalobkyně a) s tím, že žalobci b) a c) nenabyli ničeho. U žalobců b) a c) tak v tomto směru nelze hovořit již z povahy věci o zvýšeném významu řízení, jak již výše soudem zdůrazněno, neboť z pozůstalosti ničeho nenabyli a k tomu došlo na základě jejich svobodné vůle. Pokud jde o žalobkyni a), tak jak již soud uvedl, bylo jí již na konci roku 2017 umožněno nakládat s poměrně značnou částí majetku po zůstaviteli, v řádech desítek milionu Kč s tím, že poté v lednu 2020 byla povolána za správkyni pozůstalosti a mohla tedy v plném rozsahu vykonávat tzv. prostou správu majetku v pozůstalosti (srov. § 1405 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Toto se týkalo i správy veškerých účtu zůstavitele mimo Českou republiku. Soud tedy připouští, že z obecného pohledu mělo pro všechny žalobce řízení určitý význam, nelze však dovodit jeho zvýšený význam pro žalobkyni a) z hlediska navýšení základní částky, neboť soud neshledal, že by jen z tohoto důvodu měla být újma žalobkyně a) vyšší. Poukaz na zvýšený význam předmětu řízení v tomto smyslu spíše zakrývá skutečný požadavek na odškodnění majetkové újmy, kterou však v rámci požadavku na odškodnění nemajetkové újmy uplatňovat nelze. Soud proto uzavírá, že význam posuzovaného řízení pro všechny žalobce shledal jako standardní a dospěl k závěru, že není na místě z tohoto důvodu částku ani navyšovat, ani snižovat.

33. Jelikož výčet kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk je demonstrativní, je soud oprávněn a povinen přihlédnout i ke kritériím dalším, které jsou pro posouzení intenzity nemajetkové újmy rozhodné. Snížení základní částky o 15 % je dle soudu na místě za sdílení újmy, neboť všichni tři žalobci vystupovali v posuzovaném pozůstalostním řízení jako dědicové po zůstaviteli s tím, že všichni jsou navzájem rodinnými příslušníky, což sami tvrdí. Snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílení újmy je důvodné v těch případech, kdy účastníci v posuzovaném řízení vystupují jako rodinní příslušníci v tzv.„ zájmovém souladu“ (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2013 sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, ze dne 29.5.2012 sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2017 sp. zn. 30 Cdo 1649/2016, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31.3.2020 sp. zn. 30 Cdo 3680/2019), což je i případ posuzovaného pozůstalostního řízení, z něhož žalobci svůj nárok dovozují.

34. Ve světle výše uvedeného náleží žalobkyni a) přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění náleží žalobkyni a) ve výši 37 500 Kč mínus 15 % z této částky, tj. 31 875 Kč (37 500 - 5 625). Soud tedy žalobkyni a) přiznal zadostiučinění ve výši 31 875 Kč (výrok I.), ve zbytku její požadavek co do částky 28 125 Kč žalobu zamítl (výrok II.). Výrokem II. soud dále ze shora vyložených důvodů zamítl žalobu v části požadavků žalobce b) a žalobkyně c) na zaplacení jimi požadované částky 60 000 Kč pro každého z nich.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve vztahu mezi žalovanou a žalobkyní a) podle § 142 odst. 2 a odst. 3 a § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Jelikož žalobkyně a) uplatnila v řízení dva nároky, jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a jednak nárok na odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 a vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení konečného poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy vztažené k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Do částečného zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby co do částky 150 000 Kč usnesením ze dne 23.12.2021, č.j. 17 C 83/2021-78, které nabylo právní moci dne 13.1.2022, byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 200 000 Kč (50 000 + 150 000). Jelikož ke zpětvzetí nedošlo pro chování žalované, jejíž postoj k žalobě se nijak nezměnil, zavinila zastavení řízení žalobkyně a) a šlo tak o dílčí úspěch žalované. Dílčí úspěch tak v této fázi řízení zaznamenala žalovaná a činí 75 % (150 000/200 000 * 100). Poté byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 50 000 Kč, přičemž žalovaná byla tarifně úspěšná v téže částce, neboť žalovaná zadostiučinění v peněžité formě žalobkyni a) nepřiznala, jeho výše závisela na úvaze soudu a i částečný úspěch žalobkyně a) se z hlediska procesní úspěšnosti posuzuje jako úspěch plný. Úspěch žalobkyně a) tak v této fázi řízení činí 25 % (50 000/200 000 * 100), neboť úspěch stran je třeba i za jednotlivé dílčí fáze řízení poměřovat celkovým předmětem řízení. Celkově tak byla v řízení procesně úspěšná žalovaná v rozsahu 50 % (75 – 50) a žalobkyně a) je v tomto rozsahu povinna hradit její náklady, resp. jejich třetinu, neboť se náklady žalované poměrně dělí mezi všechny žalobce. Náklady žalované tvoří 1 režijní paušál po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření k žalobě ze dne 20.7.2021 (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.). S ohledem na rozsah úspěchu žalované a poměr, v jakém se žalobkyně a) podílí na nákladech žalované společně s žalobci b) a c) je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů částku 50 Kč (300/3) * 0,5) – výrok III. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve vztahu mezi žalovanou a žalobci b) a c) podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V vztahu k žalobcům b) a c) byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal vůči každému z žalobců náhradu nákladů řízení ve výši jedné třetiny 1 režijního paušálu po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření k žalobě ze dne 20.7.2021 (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tedy celkem v částce 100 Kč od každého z žalobců b) a c) (výrok IV. a V.). Judikaturu, podle které výsledek řízení projevující se tím, že poškozenému je přiznáno zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně, jako plný úspěch nelze na žalobce b) a c) aplikovat. Podle skutkových zjištění bylo oběma žalobcům zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva poskytnuto ze strany žalované dobrovolně. Žalobci se s tím však nespokojili a v řízení se nadále domáhali přiznání zadostiučinění v penězích, avšak neúspěšně (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 5483/2015).

36. Lhůta k plnění ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, o kterou soud požádala. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení