17 C 85/2025 - 110

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Kremzerovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro 163 256,54 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 185 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 50 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 118 540 Kč od 19. 1. 2024 do 22. 4. 2024 ve výši 4 550,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 114 005 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, částky 49 251,54 Kč, úroku ve výši 84,03 % ročně z částky 96 065,74 Kč od 19. 1. 2024 do 11. 2. 2024 ve výši 5 136,24 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 96 065,74 Kč od 12. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 1. 2024 dosáhne částky 261 216 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 163 256,54 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru dne 1. 6. 2023 úvěr ve výši 104 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve 24 měsíčních splátkách po 9 070 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na základě ujednání v článku 6.

1. Smlouvy mu tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých s prodlením dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, došlo automaticky v souladu se smluvním ujednáním v článku 6.

3. Smlouvy k zesplatnění celého úvěru k datu 17. 1. 2024. Podle článku 6.

4. Smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru (dále jen „nová jistina“), s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 115 744,39 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku zesplatnění úvěru a v případě nezaplacení nové jistiny byl žalovaný na základě ujednání v článku 6.

5. Smlouvy povinen ode dne následujícího po zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala zaplacení nové jistiny ve výši 111 209,39 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč dle čl. 6.

1. Smlouvy, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 49 251,54 Kč dle čl. 6.

5. Smlouvy, úroků ve výši 84,03 % ročně z částky 96 065,74 Kč od 19. 1. 2024 do 11. 2. 2024 ve výši 5 136,24 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 96 065,74 Kč od 12. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 1. 2024 dosáhne částky 261 216 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 118 540 Kč od 19. 1. 2024 do 22. 4. 2024 ve výši 4 550,50 Kč a ve výši 14,75 % ročně z částky 114 005 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného hradit úvěr na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení a žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 51 725 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činily 20 387 Kč, přičemž bylo kalkulováno i životní minimum v aktuální výši 4 860 Kč, náklady bydlení ve vši 7 708 Kč a splátky souběžné úvěrové smlouvy ve výši 7 819 Kč, a volené zdroje ke splácení činily 30 338 Kč. Pro posouzení výše příjmů žalovaný předložil informativní výpisy z bankovního účtu, jimiž byl ověřen stálý příjem žalovaného.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně je od 11. 5. 2018 držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 1. 6. 2023 a z dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru, bylo zjištěno, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient uzavřeli dne 1. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 104 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 217 680 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 9 070 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 84,03 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7. 1 smlouvy činila částka úroku splatná za 1 kalendářní den 242,77 Kč, výše předpokládané RPSN na úvěr činila 125,29 %. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 261 216 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Podle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle odst. 6. 3., 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou.

7. Z výpisu záznamů registru SOLUS soud zjistil, že v tomto registru neměl žalovaný žádný záznam.

8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že v NRKI měl žalovaný měl evidovánu 1 žádost o úvěr u finančních institucí jiných než žalobkyně, součet Celkové zbývající částky Kreditních karet, Celkové čerpání úvěrového rámce Nesplátkových operací a celkové zbývající částky Splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele včetně úvěru žalobkyně 19 584 509 Kč, součet Celkového úvěrového rámce Nesplátkových operací a Celkového limitu Kreditních karet v roli žadatele a spolužadatele (včetně úvěru žalobkyně hlášených do NRKI jako revolving) 0 Kč a dluh po splatnosti 69 404 Kč.

9. Z informačního dokumentu - podpisu na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A), že v tomto dokumentu je obsažen popis systémového řešení podpisu klienta u smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných na dálku a že k podpisu návrhu smlouvy a dalších dokumentů ze strany klienta dochází tak, že zašle SMS zprávu na telefonní spojení žalobkyně, přičemž tato zpráva musí obsahovat jméno a příjemní klienta a stanovený podpisový kód, který byl klientovy zaslán ve formě variabilního symbolu platby ve výši 1 Kč; 10. Z prohlášení klienta, že dne 30. 5. 2023 žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle § 92 zákona o spotřebitelském úvěru, že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní, že nemá žádné splatné dluhy a že se nenachází v úpadku.

11. Z detailu úhrady z účtu [č. účtu] soud zjistil, že žalovanému byla dne 12. 5. 2023 zaměstnavatelem na účet vyplacena částka 52 767 Kč.

12. Z kopie občanského průkazu žalovaného, že žalobkyně disponuje úplnou kopií občanského průkazu žalovaného.

13. Z rámcové smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že mezi [právnická osoba]. a žalovaným byla dne 13. 4. 2023 uzavřena rámcová smluv, na základě, niž se banka zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. [hodnota] a poskytovat žalovanému platební služby.

14. Z přehledu plateb, že žalovanému byla zaměstnavatelem na účet vyplacena dne 13. 1. 2023 částka 54 453 Kč, dne 14. 2. 2023 částka 56 456 Kč, dne 14. 3. 2023 částka 56 482 Kč a dne 14. 4. 2023 částka 42 238 Kč.

15. Z hodnocení klienta ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný má maturitu, je svobodný, formu bydlení uvedl státní/obecní. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnaný v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba]., [adresa], má měsíční výdaje ve výši 7 708 Kč na bydlení, životní minimum ve výši 4 860 Kč, splátky žalobkyni 7 819 Kč. V kolonce „ostatní“ (doprava, kurzy, záliby apod.) žalovaný uvedl 200 Kč. Příjmy žalovaného činily 51 725 Kč, výdaje celkem 20 387 Kč a volné zdroje 30 338 Kč.

16. Z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 5. 6. 2024 standardní informace o spotřebitelském úvěru.

17. Ze základních informací o klientovi soud zjistil, že se jedná o informace o žalovaném, jsou zde uvedeny kontaktní údaje (tel. č., e-mail) a č. účtu žalovaného [č. účtu].

18. Z důkazu o odeslání 1 Kč, že žalobkyně žalovanému na jeho účet zaslala dne 25. 5. 2023 částku 1 Kč.

19. Z obsahu zaslané SMS (informace o vyplacení), že žalobkyně žalovaného SMS zprávou ze dne 25. 5. 2023 informovala, že na jeho účet odeslala platbu ve výši 1 Kč, současně žalovanému sdělila, že VS této platby má použít jako podpisový kód pro odpovědní SMS zprávu, čímž dojde k podpisu smlouvy.

20. Z důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení) soud zjistil, že dne 30. 5. 2023 v 2:32 hodin byla žalobkyni doručena od žalovaného potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru z tel. č. [tel. číslo].

21. Z výzev k zaplacení ze dne 16. 10. 2023, že žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení splátky č. 3 splatné dne 13. 9. 2023 a splátky č. 4 splatné dne 13. 10. 2023 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

22. Z výzvy k zaplacení ze dne 13. 11. 2023, že žalobkyně touto žalovaného vyzývala k zaplacení splátky č. 3 splatné dne 13. 9. 2023, splátky č. 4 splatné dne 13. 10. 2023 a splátky čl. 5 splatné dne 13. 11. 2023 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

23. Z výzvy k zaplacení ze dne 14. 12. 2023, že žalobkyně touto žalovaného vyzývala k zaplacení splátky č. 5 splatné dne 13. 11. 2023 a splátky č. 6 splatné dne 13. 12. 2023 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

24. Z výzvy k zaplacení ze dne 15. 1. 2024, že žalobkyně touto žalovaného vyzývala k zaplacení splátky č. 5 splatné dne 13. 11. 2023, splátky č. 6 splatné dne 13. 12. 2023 a splátky č. 7 splatné dne 13. 1. 2024 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

25. Z oznámení o schválení ze dne 2. 6. 2023 vč. splátkového kalendáře a dodejky, že žalobkyně tímto oznamovala žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 30. 5. 2023 a došlo tak k jejímu uzavření. Žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru č. [hodnota] předepsáno 24 měsíčních splátek po 9 070 Kč.

26. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 104 000 Kč žalovaný čerpal dne 1. 6. 2023, kdy mu byla žalobkyní uvedená částka převedena na účet [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

27. Z oznámení ze dne 17. 1. 2024 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že dne 17. 1. 2024 vyhotovila žalobkyně oznámení o zesplatnění úvěru adresované žalovanému, ve kterém žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 118 540 Kč sestávající ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 96 065,74 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 19 678,65 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč ve lhůtě do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení a upozornila žalovaného na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení.

28. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 40 815 Kč.

29. Z předžalobní výzvy vč. podacího archu bylo zjištěno, že dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 10. 1. 2025, odeslaným téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

30. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 6. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 104 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 217 680 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 9 070 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 84,03 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7. 1 smlouvy činila částka úroku splatná za 1 kalendářní den 242,77 Kč, výše předpokládané RPSN na úvěr činila 125,29 %. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 261 216 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Podle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle odst. 6. 3., 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z registru SOLUS, na základě výpisu z NRKI z přehledu plateb a z detailu úhrady z účtu žalovaného. V registru SOLUS neměl žalovaný uveden žádný záznam, v NRKI měl žalovaný měl evidovánu 1 žádost o úvěr u finančních institucí jiných než žalobkyně, součet Celkové zbývající částky Kreditních karet, Celkové čerpání úvěrového rámce Nesplátkových operací a celkové zbývající částky Splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele včetně úvěru žalobkyně 19 584 509 Kč, součet Celkového úvěrového rámce Nesplátkových operací a Celkového limitu Kreditních karet v roli žadatele a spolužadatele (včetně úvěru žalobkyně hlášených do NRKI jako revolving) 0 Kč a dluh po splatnosti 69 404 Kč. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba]., s průměrným čistým měsíčním příjmem za 1-5/2023 ve výši 52 419,20 Kč. Žalovaný v hodnocení klienta uvedl, že má maturitu, je svobodný, formu bydlení uvedl státní/obecní. Žalovaný dále uvedl, že má měsíční výdaje ve výši 7 708 Kč na bydlení, životní minimum ve výši 4 860 Kč a splátky žalobkyni 7 819 Kč. V kolonce „ostatní“ (doprava, kurzy, záliby apod.) žalovaný uvedl 200 Kč. Příjmy žalovaného činily 51 725 Kč, výdaje celkem 20 387 Kč a volné zdroje 30 338 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním v článku 6.) Smlouvy úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 17. 1. 2024 vyzývala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 118 540 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 40 815 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě žalobní pohledávky výzvou ze dne 10. 1. 2025.

31. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

33. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

34. Podle § 2398 odst. 1, 2 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

35. Podle § 2399 odst. 1, 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

36. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

37. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

38. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

39. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

40. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

41. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

42. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

43. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

44. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

45. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

46. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

47. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá podle § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

48. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

49. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřila pouze měsíční příjmy žalovaného. Žalobkyně však vůbec neprověřila pravidelné měsíční výdaje žalovaného, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o nákladech na bydlení ve výši 7 708 Kč měsíčně, aniž by tuto skutečnost jakkoliv ověřovala, a s uvedenou částkou životního minima 4 860 Kč. Jak uzavřel Nejvyšší soud, pokud věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek, když lze akceptovat pro běžné životní výdaje (jídlo, hygienické potřeby) uvedení částky životního minima. V daném případě měla žalobkyně k dispozici prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a doklady o jeho příjmech (přehled plateb a detail úhrady z účtu), jakékoliv doklady o výdajích však k dispozici neměla a od žalovaného si je nevyžádala, když kromě běžných základních výdajů na jídlo a hygienické potřeby, které jsou kryté zohledněnou částkou životního minima, ostatní výdaje z valné většiny doložit lze a u jednotlivých dlužníků se mohou zcela zásadně lišit, a to v závislosti na formě bydlení či dalších pravidelných výdajích (telefon, internet, cesty do zaměstnání, léky atd.).

50. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

51. Pro úplnost se soud dále zabýval i platností ujednání o výši úroku a dovodil, že sjednaná výše úroku 84,03 % ročně je rozporná s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost takového ujednání podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Je samozřejmě nutné zohlednit, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, proto menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě by však měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, a proto je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

52. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak podle § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná [srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha. C. H. Beck 2014. strana 2060 až 2064]. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši podle § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

53. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku má žalobkyně podle § 2991 o. z. nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny. Jelikož bylo v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 104 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem částku 40 815 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni y částku 63 185 Kč v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. n. 33 Cdo 3675/2021). Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný zůstal v řízení pasivní a nekonkretizoval své možnosti vrátit dlužnou jistinu (bezdůvodné obohacení).

54. Vzhledem k tomu, že z neplatné smlouvy mimo nároku na vydání jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni žádné další nároky nenáleží, byla žaloba z důvodů již výše uvedených ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

55. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení, z důvodu jeho procesní pasivity, nevznikly.

Poučení