17 C 9/2020-368

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 3 850 000 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 3 600 000 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 87 350,91 Kč k rukám zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení státu s tím, že výše náhrady a lhůta k plnění budou uvedeny v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalované nároků souvisejících s trestním řízením vedeným u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, pod sp. zn. 9 T 12/2016. Žalobce se domáhal finančního zadostiučinění celkem 3 850 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou z titulu nezákonného rozhodnutí, za které žalobce označil usnesení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ze dne 1. 12. 2014, č.j. UOOZ-2246/TČ-2013-290020. Omluvu poskytnutou žalovanou považuje žalobce za dostatečnou, na jejím zveřejnění již netrval. Žalobce uvedl, že proti němu bylo uvedeným usnesením zahájeno dne [datum] trestní stíhání a sděleno obvinění ze zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a ze zločinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 5. 6. 2018, č.j. 9 T 12/2016-6285, byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. zákoníku. Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2019, č.j. 5 To 59/2018-6349, zamítnuto. Žalobce tvrdil, že mu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a následně vedeným trestním stíháním, které skončilo osvobozujícím rozsudkem, vznikla nemajetková újma způsobená samotným trestním stíhání. Trestní stíhání trvalo více než 4 roky ([datum] – [datum]), žalobce byl ohrožen vysokým nepodmíněným trestem ([číslo] let) i hrozbou vysoké náhrady škody (cca 5,5 milionu Kč). Co do následků trestního stíhání žalobce uvedl, že mu byla způsobena újma na pověsti a dobrém jménu, žalobce byl přinucen zcela zásadně změnit svůj životní styl, byl rozvrácen způsob jeho obživy i sociální vazby ve vztahu k osobním i obchodním přátelům, k členům rodiny. Dne [datum] policie zatkla žalobce přímo na poradě před jeho obchodními partnery na turistické chatě [příjmení], následovalo mnoho domovních prohlídek u žalobce, ve [právnická osoba] s.r.o. i u jejích obchodních partnerů, což mělo za následek absolutní diskreditaci žalobce. Policie obstavila účty žalobce i [právnická osoba] s.r.o. [anonymizováno] ČR zažalovala [právnická osoba] s.r.o. o úhradu smluvní pokuty za nedodané zboží, tento soud společnost prohrála. Žalobce musel prodat veškerý disponibilní majetek (auta, garáže, rodinnou [právnická osoba]) a zadlužil se, aby měl finanční prostředky na běžný provoz domácnosti a úhradu právních služeb. Až do zahájení trestního stíhání probíhal rodinný život žalobce spokojeně, věnoval se svým koníčkům. Zatčení žalobce byla přítomna jeho rodina, v areálu ski centra [příjmení] je žalobce známou osobou (od dětství zde trávil veškerý volný čas, byl členem místního lyžařského oddílu). [příjmení] známých a přátel od té doby na žalobce pohlížela jako na kriminálníka. Policie při domovní prohlídce prohledávala i pokoj dvouletého syna žalobce. Po návratu domů se situace dramaticky zhoršila, na denním pořádku byly hádky. Manželka žalobce měla krátce před porodem druhého syna. Rodina manželky od té doby bere žalobce jako člověka s kriminální pověstí, což nezměnil ani osvobozující rozsudek. V prosinci 2014 podal žalobce s manželkou návrh na rozvod, rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 47 Nc 177/2014, byl syn svěřen do péče matky. Za pomoci odborníků se podařilo žalobci a jeho manželce toto těžké období překonat a žádost o rozvod byla vzata zpět. Vztah byl však již trestním stíháním poznamenán. [právnická osoba] v důsledku obstavení účtů a zabavení účetnictví společnosti a výpočetní techniky málem zkracovala. S ohledem na trestní stíhání nechtěl žalobce nikdo zaměstnat, načež se žalobce psychicky zhroutil a uvažoval nad sebevraždou, začal tedy navštěvovat psychiatra Diagnóza žalobce byla stanovena jako úzkostné tenze, obavné myšlení, pocity frustrace a bezmoci, propady nálady do panické deprese, anxiozita patologického charakteru a nespavost. Žalobce užíval antidepresiva. Žalobce nakonec zaměstnal jeho kamarád [jméno] [příjmení], který pro něj vytvořil pracovní pozici, kdy nemusel denně docházet do zaměstnání, dal mu k dispozici vůz, který mohl využívat i k soukromým účelům, s ohledem na velký tlak okolí na zaměstnavatele však žalobce z této pozice odešel pracovat k bratrovi do stavebnictví, kde však musel čelit jízlivým poznámkám ohledně trestního stíhání. Lidé přestali žalobce zdravit, začali se mu vyhýbat, někteří jej nazývali kriminálníkem. Se žalobcem rovněž přestala komunikovat většina jeho obchodních partnerů, dodnes tito uvádějí, že již nemají zájem od žalobce cokoli kupovat. Za poškození osobní pověsti podnikatele požadoval žalobce částku 425 000 Kč, za poškození osobní pověsti částku 1 000 000 Kč, za poškození osobního rodinného zázemí částku 1 500 000 Kč a za poškození psychického zdraví částku 925 000 Kč. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že uplatnil předběžně u žalované podle dne [datum] nárok na náhradu škody a kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím.

2. Žalovaná uvedla, že v rámci předběžného projednání nároku žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 150 000 Kč (za poškození pověsti žalobce coby podnikatele 75 000 Kč a za poškození zdraví žalobce 75 000 Kč) doplněné o písemnou omluvu v žalobcem požadovaném znění s výjimkou části o nezákonném postupu orgánů činných v trestním řízení. Žalovaná dále učinila nespornou existenci odpovědnostního titulu, tedy že žalobce byl na základě usnesení vydaného Policií ČR pod č.j. UOOZ-2246/TČ-2013-290020 trestně stíhán, přičemž s právní mocí ke dni [datum] byl obžaloby zproštěn. Trestní stíhání trvalo celkem 50 započatých měsíců ([datum] [datum]). Co se týče zadostiučinění za poškození pověsti žalobce coby podnikatele, tento nárok shledala žalovaná částečně důvodným. Neformální informační očerňovací kampaň neměla za prokázanou. Kupní smlouvy byly ze strany útvarů [ulice] ČR vypovězeny pro právní vady spočívající v absenci licence či ochranné známky k dodávaným produktům, nicméně z rozsudků z trestního řízení vyplývá, že zboží touto vadou netrpělo. V této části je tedy zásah do žalobcova podnikání prokázaný, prokázané je tedy i poškození žalobcovy pověsti v době trestního stíhání. Po pravomocném skončení trestního stíhání nebylo prokázáno poškození žalobcovy pověsti ani příčinná souvislost s trestním stíháním. Žalovaná tedy přiznala žalobci částku 1 500 Kč za každý měsíc trestního stíhání, celkem se tedy jedná o částku 75 000 Kč. Co se týče zadostiučinění za poškození osobní pověsti žalobce, žalobce nepřiložil k tvrzením o narušení jeho pověsti či rozvrácení jeho sociálního statusu žádné podklady. Stát nemůže nést odpovědnost za reakci třetích osob na nezákonné rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí žádnou reakci nevynucuje. Žalobce byl stíhán pro trestné činy podvodu a porušení práv k ochranné známce, jejichž skutková podstata nebyla naplněna ani co do objektivní, ani co do subjektivní stránky. Soud však při zachování totožnosti skutku posuzoval jeho kvalifikaci dle § 265 tr. zákoníku, přičemž dospěl k závěru, objektivní stránka je naplněna, neboť žalobce skutečně obchodoval s vojenským materiálem bez patřičné licence. Zároveň však soud uvedl, že se jednalo o právní omyl, jehož nebylo možno se vyvarovat, neboť licence nebyla udílena ani dalším obchodníkům a nebyla ani vyžadována ze strany zadavatele veřejných zakázek. Žalobce se tedy objektivně dopustil jednání, které bylo v rozporu se zákonem. Ze žaloby pak neplyne, zda má být na žalobce ze strany někdejších obchodních partnerů nahlíženo tak, že„ měl problém se zákonem – dopustil se protiprávního činu“ nebo„ měl problém se zákonem – jednání jako takové bylo protiprávní, ovšem vinu na tom žalobce nenese“. Co se týče zadostiučinění za narušení osobního rodinného zázemí, z protokolu o domovní prohlídce neplyne, že by byl syn žalobce této domovní prohlídce skutečně přítomen. Ani žalobce ani jeho manželka policii neupozorňovali, že se má na místě nacházet dítě útlého věku. K tvrzené manželské krizi pak žalovaná uvedla, že úkony trestního stíhání byly vůči žalobci zahájeny v listopadu 2014, k zadržení žalobce došlo dne [datum], k zahájení trestního stíhání dne [datum]. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 47 Nc 177/2014-22, však vyplývá, že manželé shodně uvedli, že od dubna 2014 nevedou společnou domácnost. Případný rozvrat manželství tak nemohl nastat v důsledku nezákonného rozhodnutí. Zároveň však s tímto nekoresponduje tvrzení žalobce, že se při svém zadržení měl nacházet na turistické chatě [příjmení] s celou svou rodinou. Zároveň by v případě nevedení společné domácnosti jistě bylo třeba manželku, která byla přítomna domovní prohlídce, volat, což však třeba nebylo. Co se týče zadostiučinění za poškození zdraví žalobce, lékařská zpráva MUDr. [jméno] [příjmení] potvrzuje vznik smíšené úzkostně-depresivní poruchy u žalobce, která vznikla v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Jako adekvátní pak žalovaná shledala částku 1 500 Kč za každý měsíc trestního stíhání, celkem tak žalobci byla přiznána částka 75 000 Kč. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. V replice na vyjádření žalované a po poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) při jednání dne [datum] žalobce doplnil chybějící skutková tvrzení o rozhodných skutečnostech a učinil další návrhy na doplnění dokazování. K dopadům do podnikání žalobce uvedl, že po zadržení žalobce již nebyla žádná dodávka ze strany [anonymizováno] realizována. Společnosti [anonymizováno] žalobce byla výhradním dodavatelem [právnická osoba], přičemž po zadržení žalobce již nikdy další dodávky nebyly realizovány. Na základě informací od vojenské policie rovněž [anonymizováno] ČR odstupovala od uzavřených smluv se [právnická osoba]. K hrozícímu rozpadu manželství dodal, že to se začalo rozpadat vlivem značného psychického stresu v důsledku úkonů trestního řízení, který vedl k apatii a nekomunikaci. [příjmení] [jméno] (roč. 2012) byl přítomen po celou dobu domovní prohlídky.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne [datum] předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne [datum] přiznala celkem částku 150 000 Kč, konstatování vydání nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání v předmětném trestním řízení a omluvu, ve zbytku žalobci nevyhověla. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že k došlo k zásahu do žalobcova podnikání a rovněž tak, že došlo v souvislosti s trestním stíháním žalobce ke vzniku smíšené úzkostně-depresivní poruchy. Mezi účastníky bylo sporné, zda došlo k zásahům do těchto sfér ve větší intenzitě a žalobci za tyto újmy náleží vyšší odškodnění a dále, zda došlo i k dalším zásahům do sfér žalobce, a to do sféry osobního a rodinného života a do osobní pověsti.

5. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání.

6. Při jednání dne [datum] vzal žalobce částečně žalobu, co do požadované omluvy a co do žalovanou přiznané částky 150 000 Kč, zpět, a soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne [datum] (č.l. 280). Předmětem řízení tak nadále zůstal nárok na celkovou částku 3 850 000 Kč. [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu]

21. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že s žalobcem se svědek zná od narození, bydlí ve stejném domě jako žalobce, kde bydlí asi 16 rodin. Vztah svědka k žalobci se ani v důsledku trestního stíhání nezměnil, věřil, že je nevinen. V roce 2014, asi několik měsíců po tom zásahu, kdy žalobce odvedla policie, tak byl svědkem některých událostí, kdy ostatní sousedé se o svědkovi vyjadřovali tak, že tedy asi něco provedl a že je to hrozné. Konkrétně to byli paní [příjmení], dále [příjmení] a pan [příjmení], co konkrétně však říkali, si svědek již nepamatoval, nad rámec toho, že o něm obecně smýšleli jako o kriminálníkovi. Jen pár lidí, například pan [příjmení], pan [příjmení] nebo pan [příjmení], se žalobce zastávalo. Dle svědka se žalobce pověsti kriminálníka úplně nezbavil. O trestním stíhání žalobce se svědkem příliš nemluvil, předtím žil jen prací a po policejním zásahu jen trestní stíhání, takže třeba na otázku,,Co ti je?“, žalobce svědkovi odpověděl,,.. však víš“ a bylo vidět, že je zdrcen.

22. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [jméno], soud zjistil, že s žalobcem se znají od mala, takže jejich vztah se ani v důsledku trestního stíhání nijak nezměnil. Svědek se o trestním stíhání od žalobce dozvěděl asi v roce 2015, kdy se mu nemohl dovolat, a nevěděl, co s ním je. Bylo vidět, že je ve stresu, že má strach. Také řekl svědkovi, že má zablokovaná konta a že nemá peníze. Vyprávěl mu o té celé kauze, že k policejnímu zásahu došlo, když byl žalobce na chalupě na [anonymizováno] s rodinou. Po tom s ním jeli rychle do [obec] z těch hor, že měl i strach, že snad se vybourají. Na [anonymizováno] tam všichni žalobce dobře znají, protože tam jezdil od mala, asi od dvou let, takže přeneseně ho tam„ zná celé pohoří“. V první fázi trestního stíhání se na té [anonymizováno] s žalobcem nikdo nebavil, až na výjimky, kdy svědek zmínil pana [příjmení], který se s žalobcem normálně bavil a navštěvoval ho i v době trestního stíhání. Nyní už se situace změnila, tak jak poté soudy dopadaly ve prospěch žalobce, tak někteří, svědek zmínil například pana [příjmení], tak už se k němu teď chovají normálně. Změnu svědek popsal tak, že před trestním stíháním bylo zvykem, že se u žalobce místní zastavovali, aby tzv.„ popili z kalíšku“ ale pak v letech 2016 až 2017 se to nedělo. Svědek se na to žalobce ptal, a tím si všiml, že tímto způsobem se tam chování místních lidí k žalobci změnilo. Svědek dále vypověděl, že žalobci půjčil 100 000 Kč, které mu žalobce vrátil. Žalobce s manželkou si třeba dávali jako dárek kartáčky na zuby, protože neměli peníze. Dříve bylo zvykem, že žalobce všechny hostil, měl auta plná všeho možného, měl určitě i zahraniční auto, společně jezdili do Rakouska na hory, do Chorvatska k moři. To se ale poté změnilo, kdy pak žalobce už nemohl žít tak jak žil před tím. K pracovním aktivitám svědek vypověděl, že ví, že žalobce měl [právnická osoba], která se zabývala prodejem pneumatik a řetězů a k tomu ještě takový malý krámek se sklem. Po policejním zásahu se žalobce ještě chvíli živil v tom krámku se sklem, ale potom ho zaměstnal jeho bratr v jeho firmě na nějaké řadové pozici, protože jak se žalobce svědkovi svěřil, ve [obec] ho nechtějí nikde zaměstnat.

23. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce soud zjistil, že před zahájením trestního stíhání vedli s manželem klidný rodinný život, který byl i pestrý. Jezdili na dovolené, jezdili lyžovat, pak došlo k zadržení jejího manžela. Policejní kapitán to přijel svědkyni oznámit na jejich chatu, která se už nachází na Slovensku. Policie tam za ní přijela, aby jim odevzdala občanský průkaz žalobce, což svědkyně měla učinit na hranici. Poté se vrátila zpět na chatu a jeli všichni i se synem a tchýní zpátky do [obec] k účasti na domovní prohlídce. Té domovní prohlídce byl přítomen i společný dvouletý syn. Svědkyně byla tehdy těhotná, ale to okolí ještě nevědělo. Domovní prohlídka budila množstvím lidí pozornost, tak se sešlo více sousedů, kteří to viděli. Jeden soused plivl žalobci do obličeje a svědkyni o žalobci říkal, že je to kriminálník. Někteří další sousedé se také od rodiny svědkyně a žalobce odvraceli nebo bylo vidět, že je jim kontakt s nimi nepříjemný. Žalobci byly poté zabaveny všechny finanční prostředky, takže rodině pomáhala matka žalobce, protože i rodina svědkyně se od jejich rodiny odvrátila. I v této souvislosti potom prožívali určitou manželskou krizi. Žalobce na tom tehdy byl špatně, bral antidepresiva a také hovořil o sebevraždě. Tak někdy na jaře roku 2015 podala svědkyně žádost o rozvod. Pak tu manželkou krizi především kvůli dětem překonali a asi za 2 roky žádost o rozvod vzali zpět. Svědkyně se snažila být žalobci oporou, ale v té době, kdy měl i sebevražedné sklony a byl na antidepresivech, takto bylo těžší být pro něj oporou. Z hlediska životního standardu padli na dno. Manžel svědkyně nemohl najít s ohledem na probíhající trestní stíhání práci, nechtěl práci hledat nějak veřejně, takže se poptával po svých známých. Nastoupil potom k panu [příjmení], který se zabývá prodejem automobilů. I jemu pak někteří lidé volali, že zaměstnal kriminálníka, což svědkyně ví od žalobce. O pomoc od státu nežádali. Svědkyně byla tehdy na mateřské dovolené, finančně vypomáhala její tchýně. Dobu, po kterou žalobce neměl žádné zaměstnání, svědkyně odhadla na několik měsíců. Jinak z hlediska proměny povahy žalobce v době před trestním stíháním a po jeho zahájení, svědkyně vypověděla, že předtím byl žalobce pohodový, ale po tom trestním stíhání pozorovala, že je agresivní, nervózní, podrážděný i třeba hodně křičel na děti. Před zadržením policií se žalobce věnoval prodeji pneumatik a řetězů [anonymizováno] České republiky. Nyní podniká nadále, ale ne již v tom oboru, ve kterém podnikal. Nyní s tou stejnou firmou se zabývá úklidovými službami v nemovitostech. V mezidobí v době trestního stíhání žalobce pracoval ve stavební [právnická osoba], kterou vlastní jeho bratr, zastával a i nyní zastává pozici manažera zakázek, zabývá se novými projekty výstavby, potom zajišťuje realizaci. Finanční situaci v době trestního stíhání žalobce řešil půjčkami, a to konkrétně u svého bratra, dále švagra, dále také žádal o půjčku kamarády s tím, že svědkyně nevěděla, o jaké částky se jednalo. Aby si žalobce přivydělal, tak ještě do stavební firmy [anonymizováno] chodil po večerech dělat úklidové práce. Vztahy žalobce a rodiny svědkyně se do určité míry napravily. Se sestrami svědkyně mají nadále výborný vztah, bratr svědkyně věří tomu, že žalobce něco špatného musel udělat, řídí se rčením, že na každém šprochu je pravdy trochu. Pokud jde o rodiče svědkyně, tak ti v současné době manžela svědkyně akceptují, ale vztahy už nejsou tak vřelé, jako byly před trestním stíháním, jsou formálnější. Zásadním způsobem se vytřídili žalobcovi přátelé. Řada v nich v trestním stíhání viděla nové téma k hovorům, někteří o vazbě žalobce vtipkovali. Svědkyně odhadla, že těch co se neodvrátili od žalobce, bylo ani deset, těch ostatních více, asi dvacet. Životní úroveň, kterou měli před trestním stíháním, se už do rodiny nevrátila. Částečně si na skromnější životní styl zvykli a i jim vyhovuje, i když se nyní jejich finanční poměry částečně zlepšily.

24. Z výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce], bratra žalobce, soud zjistil, že na přelomu měsíců listopadu a prosince 2014 volal žalobce svědkovi, že je u něho policie, že bude dělat prohlídku prostor jednak ve firmě a jednak v jeho bytě, zda by tedy svědek mohl přijet. Svědek přeorganizoval program a přijel k žalobci do bydliště. Tam se nejdříve prováděla prohlídka garáží, té se tedy svědek účastnil jako pozorovatel. Mezitím žalobce odvezli do jeho bydliště, kde tedy po tom patrně probíhala další prohlídka. U prohlídky byla manželka žalobce a jeho syn, kterému tehdy byli asi 2 roky, tak z toho oba měli stres, i ten malý plakal. Vztah svědka k žalobci se ale nezměnil, věřil v jeho nevinu. Vztahy v rodině z obecného pohledu se však zhoršily, i známí se potom na žalobce dívali jako na kriminálníka a dávali to najevo i svědkovi. Jako příklad svědek uvedl, že když přišel ke svému lékaři ve [obec], tak ten s ním tu situaci začal probírat a začal se ho ptát na ten případ jeho bratra, a to proto, že kolega toho lékaře měl také chatu na [anonymizováno] a zajímaly ho podrobnosti. K reakcím lidí na [anonymizováno] svědek vypověděl, že tam žalobce tzv. hodili přes palubu a otočili se k němu zády. K dopadům na manželství žalobce svědek uvedl, že vztahy žalobce s jeho manželkou se zhoršily. Myslí si, že žalobce měl i výčitky, že tu celou situaci způsobil. Svědkovi se žalobce svěřoval s tím, že měl i myšlenky celou tu věc ukončí tragicky, což se mu svědek snažil rozmluvit, ale přišel mu, že tehdy byl žalobce psychicky na dně. Svědek se rovněž vyjádřil k tomu, že i po policejním zásahu měl pocit, že je někdo sleduje, a to i v místě bydliště svědka, kdy si všiml ve své ulici, která je slepá, tak na konci té ulice neznámého vozidla, a když se zeptal toho člověka, který v tom vozidle seděl, jestli někoho hledá, tak aniž by cokoliv řekl, tak odjel. Nebo když si sedli s žalobcem v restauraci ke stolu, tak měl takový ten pocit, jako že tam u vedlejšího stolu také sedí lidé od policie, protože tam dříve takové lidi nevídal. Dále svědek vypověděl, že také se manželka žalobce chtěla s žalobcem rozvést. Neshody v manželství žalobce nastaly, když žalobce odvezli do vyšetřovací vazby. Souviselo to asi i s tím, že žalobci obstavili účty, takže neměl peníze. Zlepšení v manželství žalobce svědek pozoroval někdy na konci roku 2015. Svědek to přikládá tomu, že si žalobce našel nové místo, ještě předtím než začal pracovat u svědka, což bylo až někdy v roce až 2016. Svědek ještě se švagrem žalobci půjčili nějaké peníze. Asi v lednu 2015 se žalobce svědkovi svěřil, že se s ním chce manželka rozvést. Svědek ale neví, jestli návrh na rozvod byl podán, jen to, že to manželka žalobce řešila s advokátem. K pracovním aktivitám žalobce svědek vypověděl, že před policejním zásahem měl žalobce fungující firmy, tedy podnikal, takže měl příjem z podnikání, ale po tom policejním zásahu měli firmy obstavené účty, takže neměl prostředky a proto mu také svědek se svým švagrem v roce 2015 půjčovali peníze. Po té svědek, protože podniká ve stavebnictví, nabídl žalobci, že může u něj pracovat, že mu může pomáhat s dokončenými stavbami, což také žalobce učinil a po té si tedy na živobytí vydělával u svědka. Životní styl žalobce s rovněž změnil. Dříve jezdil o víkendech na hory si zalyžovat, někdy do Rakouska, ale to pak všechno padlo. Žalobce se také svědkovi svěřil s tím, že v těch firmách by sice nějaké kontrakty mít mohl, ale protože neměl provozní prostředky, tak neměl, za co si zboží, které by potom mohl dále prodat, obstarat. [Obsah účastnického výslechu žalobce]

26. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce, pak soud uzavírá, že shledal zejména tyto. Trestní stíhání mělo vliv a dopadlo v zásadě na všechny osobnostní sféry žalobce. Zasáhlo žalobcův osobní a rodinný život, včetně ekonomické úrovně rodiny, narušilo vztahy v širší rodině, k přátelům, sousedům a okolí, mělo dopady do psychického rozpoložení žalobce, jeho zdravotního stavu, osobní pohody a prožívání radosti ze života a zasáhlo i oblast pracovní, profesní a podnikatelskou a zasáhlo osobní a podnikatelskou čest žalobce, a to nad obecně přijatelný rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí. Žalobce se po povahové stránce změnil, byl nervózní a podrážděný, manželka podala žádost o rozvod, kterou později vzala zpět. Manželský vztah i vztah k dětem narušen byl, žalobce se nemohl plně věnovat péči o děti a jejich výchově, neboť byl zaměstnán trestním stíháním, a to jednak v rámci vnitřního prožívání a jednak se musel reálně starat o svou obhajobu. Vlastní rodina žalobce za ním stála, nicméně rodina manželky se odvrátila, a byť k určitému zlepšení došlo, vztahy se již nikdy plně neurovnaly a nevrátily do podoby, v jaké byly před trestním stíháním. Z manželčiny rodiny žalobce podporovaly pouze její sestry. Trestní stíhání rovněž zasáhlo ekonomickou úroveň rodiny, která se v určitých obdobích patrně ocitla zcela bez prostředků. Známí a kamarádi se od žalobce odvrátili a zůstalo mu pouze několik skutečně dobrých přátel, kteří jej podporovali morálně, ale rovněž finančně v době, kdy zůstal bez prostředků. Někteří sousedů se od žalobce odvrátili, ale někteří mu věřili. Jelikož byl žalobce a jeho rodina na [anonymizováno] známou osobou, prožíval toto vše tíživěji. Došlo k dopadům do psychického rozpoložení žalobce, který reálně přemýšlel o tom, že pod tíhou všech okolností spáchá sebevraždu. Žalobce rovněž od roku 2014 navštěvuje psychiatra. Po dobu trestního stíhání přišel žalobce o radost ze života, kdy jedinými světlými okamžiky bylo, když se stav trestního řízení obracel v jeho prospěch. Došlo i k dopadům do pracovního a profesního života, což v případě žalobce znamenalo, že byla utlumena a poté zcela ukončena jeho podnikatelská činnost ve [právnická osoba], pokud jde o původní předmět podnikání spočívající v obchodu s pneumatikami a řetězy. Žalobce o společnost fakticky přišel, neboť se tato společnost již nyní věnuje zcela jinému předmětu podnikání, a to úklidovým pracím. Po dobu trestního stíhání rovněž žalobce byl po určitou dobu bez práce, poté byl zaměstnán jako manažer ve společnosti svého bratra a současně si ještě přivydělával úklidem. V souvislosti s trestním stíhání se také žalobce musel zadlužit, aby splatil své závazky, které měl vůči armádě a vůči zejména orgánům finanční správy. Žalobce byl a je bezúhonnou osobou.

27. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl dokazování certifikátem o výhradním zastoupení [právnická osoba], prohlášením výrobce [anonymizována dvě slova] o použití pneumatik, schválením pneumatik 15, [číslo] [anonymizována dvě slova] pro použití na vozidla [anonymizováno] a protokolem o vydání věci – zabavení pneumatik ze dne [datum], neboť v tomto směru soud vycházel z obsahu trestního spisu a zprošťujícího rozsudku. Dále soud neprovedl dokazování kupní smlouvou [číslo] pro špatnou čitelnost, rozhodčího rozsudku [příjmení] [příjmení] [jméno] soudu, sp. zn. 4 As/1/ 2014, neboť nemá vztah k předmětu projednávané věci a nemůže sloužit k prokázání mezi účastníky sporných skutečností ani k dalšímu objasnění skutkového stavu. Na výsleších původně navržených svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] žalobce později v řízení netrval (č.l. 318 verte) Obsah lékařské zprávy ošetřujícího lékaře MUDr. [anonymizováno] nečinila žalovaná sporným. Soud poskytl žalobci při jednáních rovněž potřebná procesní poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř.

28. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

29. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

30. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

31. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

32. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

33. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

34. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

35. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

36. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

37. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

38. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení policejního orgánu ze dne 1.12.2014, č.j. UOOZ-2246/TČ-2013-290020, bylo zahájeno mj. trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku z části dokonaného a z části ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dále zločinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 5.6.2018, č.j. 9 T 12/2016-6285, kterým byl žalobce (i druhý obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení]) zproštěn obžaloby (podané pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku) podle § 226 písm. b) tr. řádu), neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

39. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

40. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod č. 67/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

41. Soud dospěl k závěru, že nezákonné trestní stíhání v souzeném případě mělo vliv a dopadlo v zásadě na všechny osobnostní sféry žalobce. Zasáhlo žalobcův osobní a rodinný život, včetně ekonomické úrovně rodiny, narušilo vztahy v širší rodině, k přátelům, sousedům a okolí, mělo dopady do psychického rozpoložení žalobce, jeho zdravotního stavu, osobní pohody a prožívání radosti ze života a zasáhlo i oblast pracovní, profesní a podnikatelskou a zasáhlo osobní a podnikatelskou čest žalobce. Rovněž bylo prokázáno, že do některých sfér, zejména do osobního, pracovního života a psychické sféry bylo zasaženo již před zahájením trestního stíhání a to v souvislosti se sledováním žalobce policií (prokázáno obsahem trestního spisu i odůvodněním zprošťujícího rozsudku). I žalovaná uznala, že v případě žalobce není dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva poskytnutá žalovanou, a že žalobci náleží zadostiučinění v penězích. Ani soud nemá naprosto žádnou pochybnost, že v případě žalobce není možné odškodnění poskytnout jinak než v penězích. Soud se tak zabýval tím, zda je finanční odškodnění poskytnuté žalovanou dostatečné, či zda je na místě poskytnout žalobci zadostiučinění vyšší. Při stanovení výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011).

42. Pokud jde o délku trestního řízení, vyšel soud z toho, že trestní stíhání trvalo 4 roky a 1 měsíc (od [datum] do [datum]), což je možné ještě hodnotit jako délku přiměřenou, a to zejména s ohledem na obsáhlost dokazování a skutkovou složitost. Ve věci rozhodoval soud I. stupně a odvolací soud vždy jedenkrát. Z provedeného dokazování obsahem trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Ani žalobce neuváděl žádnou skutečnost, která by svědčila o nedůvodných průtazích při objasňování věci a při jejím projednávání před soudem.

43. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že žalobce byl obviněn a posléze obžalován pro podezření ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a ze zločinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku. Žalobce byl ohrožen trestem od 5 do 10 let i hrozbou náhrady škody (cca 5,5 milionu Kč). Trestný čin podvodu je obecně spojen se společenským odsouzením, neboť je pro podezřelého z tohoto trestného činu spojen s nálepkou podvodníka. Problematice ochranných známek laická veřejnost obvykle ne zcela přesně rozumí, a tudíž tento trestný čin obecně zvláštní dehonestaci nepůsobí. V případě žalobce je však třeba brát v úvahu, jednak známost jeho a jeho rodiny na [anonymizováno], kterou má soud za prokázanou a předmět jeho podnikatelské činnosti, kdy obvinění a posléze obžaloba měly potenciál ohrozit jeho podnikání, a jak se posléze ukázalo, nejen potenciál, ale k dopadům mj. do podnikatelské činnosti žalobce skutečně došlo. Nadto obvinění žalobce mělo přímou souvislost s jeho podnikatelskou činností, která byla orientována v převážné míře na obchodování se státem. V konkrétním případě žalobce tak povaha trestní věci byla významná z hlediska toho, k jakým zásahům do práv žalobce poté došlo. V posuzovaném případě byl žalobce (i druhý spoluobžalovaný) zproštěn obžaloby z toho důvodu, že skutek, z něhož byl obviněn a posléze obžalován, není trestným činem. Dle judikatury nelze znovu v kompenzačním řízení posuzovat vinu žalobce, nicméně soud je oprávněn přihlížet k okolnostem, za nichž bylo trestní řízení vedeno a jak skončilo. Z odůvodnění rozsudku, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn, vyplývá jednak zjištění závažného procesního pochybení, spočívajícího v nezákonnosti dvou příkazů Okresního soudu v Táboře ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu vydaných podle § 88a tr. řádu, a to pro e-mailovou schránku a pro telefon žalobce). Dále se z tohoto odůvodnění podává, že nebylo s potřebnou jistotou prokázáno, že se žalobce a další spoluobžalovaný dopustili jednání naplňujícího znaky skutkových podstat žalovaných trestných činů, protože nebylo bez důvodných pochybností zjištěno, že by byly dodány pneumatiky padělané a starší, než jak zněly podmínky příslušných smluv uzavřených mezi [právnická osoba], s.r.o., a jednotlivými vojenskými útvary a zařízeními [ulice] ČR, a není přitom myslitelného důkazu, který by tuto jistotu přinesl. Dle trestního soudu pneumatika [anonymizováno 5 slov], [číslo] je vojenským materiálem, u nějž je třeba povolení pro jeho zahraniční obchod a bylo prokázáno, že žádné povolení k zahraničnímu obchodu nebylo vydáváno ani obžalovaným, ani jejich společnostem. Nicméně ani ostatní vyslýchaní dodavatelé pneumatik do armády takové povolení pro dodávky do armády neměli a ani netušili, že by u těchto pneumatik na vojenská vozidla [anonymizováno] snad mělo být. Tato skutečnost měla podstatný dopad na řešení případné trestněprávní odpovědnosti obžalovaných, neboť i u dalších dodavatelů pneumatik, a dokonce i představitele [anonymizována tři slova] byla řešena tak, že žádné povolení k obchodu pneumatikou [anonymizována dvě slova] třeba není. Obžalovaní nejednali tedy zaviněně a tohoto právního omylu se nemohli ani vyvarovat. K námitce žalované, že se tedy žalobce protiprávního jednání dopustil, soud uvádí, že tento závěr nesdílí. Uvedenou úvahu vyslovil trestní soud toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, a to ve vztahu k případné možné jiné kvalifikaci žalovaných skutků. Jinými slovy, nelze z toho současně dovozovat závěr, že se žalobce protiprávního jednání dopustil z toho hlediska, že by snad k tomu měl soud přihlížet při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Z hlediska požadovaného odškodnění je podstatné, že žalobce byl obžaloby pro žalované skutky zproštěn.

44. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše a zde dodává, že má za prokázáno, že ke všem zásahům do osobnostních sfér žalobce došlo výlučně č v naprosto převažující míře v důsledku trestního stíhání. V řízení nevyšla najevo žádná okolnost, která by výlučně či převážně také způsobila některou z újem, k nimž v žalobcově životě došlo. Soud považuje za přiléhavý poukaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 13.1.2022, sp.zn. I.ÚS 1029/2021, z něhož vyplývá, že soud je v kompenzačním řízení oprávněn a povinen přihlédnout i k dopadům do práv žalobce v době předcházející okamžiku, kdy formálně bylo zahájeno trestní řízení. Soud má jednak obsahem trestního spisu (je to zmíněno i ve zprošťujícím rozsudku) a jednak účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že k zásahům do práv žalobce došlo již před zahájením trestního stíhání, a to ve formě zjišťování údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, přičemž jejich nezákonnost trestní soud konstatoval ve zprošťujícím rozsudku. Ve světle těchto zjištění pak soud žalobci uvěřil i to, že byl fyzicky sledován při svých denních aktivitách, což zčásti ve své výpovědi potvrdil i svědek [jméno] [celé jméno žalobce], bratr žalobce. Do tohoto období pak lze časově zařadit i počátek nervozity žalobce, změn v jeho chování a manželské krize, kterou potvrdil jak žalobce při účastnickém výslechu, tak vyslechnutí svědci – manželka a bratr žalobce. I tyto újmy je tak třeba dávat do příčinné souvislosti s posléze zahájeným trestním stíháním, neboť přípravné úkony byly jeho nedílnou součástí. Z tohoto důvodu k těmto dopadům do práv žalobce soud rovněž přihlédl a z hlediska celkové úvahy o přiměřené výši zadostiučinění je zohlednil. Soud v této souvislosti považuje za potřebné předeslat, že žalobci uvěřil jednotlivé dopady, které popsal, a to jednak proto, že to, co vypověděl, je v souladu s tím, co vypověděli i ostatní svědci, kteří vypovídali ke shodným skutečnostem, a jednak pro přesvědčivost žalobcovy výpovědi při účastnickém výslechu, danou přirozeností, spontánností a souvislostí jeho projevu, kdy bylo zcela zjevné, že žalobce celý příběh, který soudu sděloval, znovu prožívá. Žalobce přitom žádnou příčinu k trestnímu stíhání nezavdal a soud nebude spekulovat o tom, zda a případně co stálo v pozadí jeho trestního stíhání, neboť skutečnosti, které žalobce při svém účastnickém výslechu v tomto směru uvedl, sám zhodnotil jako informace, které porůznu pozjišťoval či pro ně nemá jiné důkazy a soud tak tuto část výpovědi žalobce blíže nehodnotil. Rovněž soud nepřihlížel je skutečnostem, v nichž žalobce vyjadřoval toliko názor na určité skutečnosti a které jsou proto z hlediska vypovídací hodnoty nerelevantní. Soud nepochybuje, že trestní stíhání zcela změnilo žalobcův dosavadní způsob života, kdy je třeba přihlédnout k tomu, že žalobce pochází z na [anonymizováno] známé rodiny, byl úspěšným podnikatelem, který vybudoval úspěšnou firmu od začátku, a zcela zjevně se mu dařilo. Soud neshledal důvodné námitky žalované, že k ukončení dodavatelsko odběratelského řetězce s [anonymizováno] došlo zcela či převážně z jiných důvodů než pro trestní stíhání žalobce. Listinnými důkazy (výpovědi smluv) bylo prokázáno, že odstoupení od smluv bylo odůvodněno právními vadami pneumatik, což bylo i podstatou obvinění žalobce, přičemž se ukázalo lichým. Svědek [příjmení] pak mj. vypověděl, že vojenská policie se rozhodla [anonymizováno] zlikvidovat, obstavili jí obchodování a v první polovině roku 2015 docházelo k vypovězení smluv. Ten sice také uvedl, že k vypovězení smluv docházelo i proto, že [anonymizováno] nebyla schopna plnit dodávky, nicméně k tomu došlo proto, že žalobce měl zajištěný majetek a nemohl hradit svým dodavatelům. Svědek [příjmení] rovněž zmínil, že vojenské útvary měly blíže nespecifikovaný strach a i proto [anonymizováno] vypovídaly smlouvy. Svědek [příjmení] pak uvedl, že k ukončení spolupráce došlo z rozhodnutí [anonymizováno], nicméně dodal, že ani jeho nadřízení na dodávkách netrvali. Poukaz žalované na svědka [příjmení] je pak nerelevantní, neboť z jeho výpovědi nebylo zjištěno prakticky nic. Soud tedy má za prokázané, že trestní stíhání žalobce zásadní měrou přispělo k postupnému utlumení tehdejšího předmětu podnikání [anonymizováno] a nebýt trestního stíhání žalobce, k tomuto by s pravděpodobností hraničící s jistotou nedošlo. Případ žalobce nebyl medializován, přinejmenším nic takového žalobce netvrdil, nicméně svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že informace o jeho trestním stíhání se rozšířila rychle i tak, což bylo dáno patrně známostí a společenským postavením rodiny žalobce na [anonymizováno]. Pád z výšin společenského uznání na praktické dno, kdy se od žalobce odvraceli někteří sousedé a tzv. kamarádi a známí, jistě žalobce muselo na jeho osobní cti a prestiži zasáhnout. Na straně druhé je však třeba zmínit i to, že skuteční přátelé jsou přáteli i nadále a ti kteří jimi již nejsou, jimi nikdy nebyli. V tomto směru tedy, při vší vážnosti tehdejší žalobcovy situace, žalobce poznal, jakými lidmi byl obklopen. Bylo rovněž prokázáno, že vlastní žalobcova rodina jej podporovala, odvrátila se rodina manželky, kromě jejích sester. Rovněž bylo prokázáno, že ne všichni sousedé, přátelé a známi se od žalobce odvrátili. Sám žalobce vypověděl, že mu někteří z nich i půjčili značné sumy peněz, které stále splácí. Žalovanou v tomto směru nelze činit plně odpovědnou za to, že tito lidé nerespektují zásadu presumpce neviny a žalobce i tak označovali za kriminálníka či se mu snažili jinak uškodit, například tím, že volali osobě, která žalobce zaměstnala, aby jej propustila. To je dle soudu spíše důsledek horší stránky lidské povahy některých jedinců a jejich snahy po senzaci, což potvrdil i žalobce a jeho manželka při výpovědích, kdy uvedli, že téma trestního stíhání žalobce se stalo novým námětem rozhovorů a terčem cynických vtipů o pobytu žalobce ve vazbě. Lidskou zášť a zkaženost spočívající v určitém druhu zvrácené radosti z neštěstí druhých rovněž nelze přičítat k tíži žalovaného státu. Pro úplnost soud dodává, že mylné představy laické veřejnosti o tom, že osoba obviněná z trestného činu je kriminálník, není hodna toho, aby jí někdo zaměstnal, či to, že je možné takovou osobu zostouzet a další negativní konotace, které si část běžné populace s trestním stíhání spojuje, je nutno odmítnout jako předsudky, které soud v potaz vzít nemůže, neboť by je tím legitimizoval (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4879/2015). Státu však lze přičíst dopady, které trestní stíhání zanechalo na žalobcově psychice a zdravotním stavu a že mu vzalo roky, které mohl věnovat své rodině a péči o své děti. Soud uvěřil, že žalobce skutečně zamýšlel spáchat sebevraždu, čemuž patrně jen pouhou náhodou zabránil malý syn žalobce, který se vzbudil, když se s ním chtěl žalobce rozloučit. Soud uvěřil tomu, že žalobce byl v důsledku situace, v níž se v té chvíli nacházel, v takovém duševním rozpoložení, že skoncování se životem považoval za jediné možné východisko. Soud vzal v úvahu to, že žalobci se rozpadala rodina, přicházel o podnikání, které dlouhodobě budoval, přišel o dobrou pověst, řadu známých, měl zajištěný prakticky veškerý majetek, měl potíže uživit sebe a rodinu. Bylo dále prokázáno, že žalobce od prosince 2014 dosud navštěvuje psychiatrickou ambulanci a je i v současné době medikován. Dopady do jeho psychického stavu tedy rovněž mají souvislost s trestním stíhání, když nebylo prokázáno, že by předtím žalobce jakýmikoli psychickými problémy trpěl. Soud žalobci uvěřil i to, že v souvislosti s trestním stíhání psychicky zestárl o mnohem více let, než kolik jich trvalo trestní stíhání. Soud má za prokázáno rovněž to, že trestní stíhání zcela převažující měrou mělo za následek přerušení, útlum a následný konec dosavadního podnikání žalobce v oblasti obchodu s pneumatikami. Žalobce sice podniká dál, ale ve zcela jiném oboru úklidových prací. Bylo prokázáno jak výpověďmi svědků (zejména [příjmení], [anonymizováno], [příjmení]), tak listinnými důkazy, že smlouvy se žalobcem byly ukončeny v důsledku jeho trestního stíhání. Skutečnost, že se žalobcovo podnikání již nepodařilo obnovit, nebyla v plném rozsahu objasňována, neboť ji žalobce netvrdil, ostatně v tomto řízení se žalobce domáhá odškodnění újmy nemajetkové, kdy účelem řízení není nahrazovat případnou újmu majetkovou, které by se žalobce musel domáhat v rámci takového nároku. Je sice uvěřitelné tvrzení, že obchodní pozice žalobce v armádních obchodech mohla být mezitím obsazena, mohlo to být ale i tak, že pro armádu je nyní žalobce nepřijatelným člověkem, byť s ohledem na pravidla zadávání veřejných zakázek a pravidla transparentnosti a nediskriminace nemůže nikdo žalobci bránit, aby se původního oboru podnikání vrátil. Žalobce si však sám mohl vyhodnotit, že se o úspěch v tomto oboru již znovu pokoušet nechce. Soud tedy uzavírá, že pro účely odškodnění nemajetkové újmy má za prokázané, že trestní stíhání ke konci žalobcem vybudovaného podnikání v podstatné a převažující míře vedlo, nikoli již to, že se jej jen v důsledku trestního stíhání nepodařilo obnovit. Soud má rovněž za prokázané, že v důsledku paralyzování žalobcovy výdělečné činnosti se rodina žalobce i on sám ocitli v existenční nouzi, kdy žalobce musel jednak splnit své původní závazky, avšak další již nemohl realizovat. Soud uvěřil i tomu, že žalobce v důsledku této situace přišel i o většinu svého majetku, který musel prodat, aby pokryl své závazky. Bylo rovněž prokázáno, že si v této souvislosti musel půjčovat peníze. Soud tak z hlediska nemajetkové újmy způsobené zásahy do profesního a pracovního života a podnikatelské činnosti hodnotil zejména samotnou skutečnost faktické ztráty možnosti podnikání v dosavadním oboru, možnost jej dále rozvíjet a s tím související frustraci z neúspěchu, na němž se žalovaný stát podílel.

45. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne [datum] sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce pro srovnání navrhl věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 26 C 226/2017, 25 C 144/2017 a 26 C 112/2018. Žalovaná žádné případy ke srovnání nenavrhla. Soud pak k porovnání vybral případy vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 90/2019, 11 C 94/2018 a 26 C 112/2018.

46. Pokud jde o případy, které navrhl žalobce, soud konstatuje, že ve věci sp.zn. 25 C 144/2017, šlo o trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1 a 3 písm. b) tr, zákona a trestný čin účasti na zločinném spolčení dle § 163a odst. 1 tr. zákona, trestní řízení trvalo 11 let 7 měsíců a 14 dní, což bylo shledáno jako délka nepřiměřená. Tamnímu žalobci hrozil trest v trvání až 10 let. Soukromý život žalobce byl výrazně postižen tím, že nemohl založit větší rodinu, kterou plánoval a byl nucen se s rodinou odstěhovat z původního místa bydliště. Na druhé straně podnikání žalobce ovlivněno výrazně nebylo, když během trestního stíhání si mohl koupit byt. Společenský život nebyl narušen. V souvislosti s trestním stíháním dosud nebylo uděleno žalobci povolení k pobytu na území ČR. Musel opakovaně několikrát ročně žádat o prodloužení víza. Žalovaná dobrovolně poskytla 166 800 Kč, soud tuto částku považoval za přiměřenou, ovšem podotkl, že i s ohledem na podezření ohledně jiné trestné činnosti tamního žalobce. Ve věci sp.zn. 26 C 226/2017 šlo o shodný trestný čin jako v předchozí věci, kdy šlo o spoluobžalovaného, u něhož soudy dospěly k výši odškodnění 111 200 Kč, neboť intenzita újma byla shledána nižší. Trestním stíháním bylo zasaženo do práva tamního žalobce na soukromý život, žalobce ukončil podnikání v jedné ze svých společností. Ve věci sp.zn. 26 C 112/2018 šlo o trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, a to ve formě spolupachatelství. Hrozilo mu 5 až 10 let odnětí svobody. Trestní stíhání trvalo 10 let a 5 měsíců. Tamní žalobce byl stíhán spolu s dalšími 37 spoluobviněnými, přičemž řízení si vyžádalo rozsáhlé dokazování související s podezřením ze spáchání trestných činů podvodu a zkrácení daně, poplatků a podobné povinnosti povinné platby ve velkém rozsahu. Tamní žalobce změnil své návyky, které doposud měl, vedl zcela jiný život, než na který byl doposud zvyklý, z veselého společenského člověka se stal uzavřený člověk, kterému se různě měnily nálady, přestal aktivně sportovat, spíše se vyhýbal lidem, než by je vyhledával, méně se věnoval svým tehdy nezletilým synům a projevily se u něj zdravotní potíže závažného charakteru. I když tamnímu žalobci nedalo jeho okolí pocítit, že je trestně stíhán, on sám to velmi úkorně nesl a velmi těžce nesl také to, že nemohl reagovat na pracovní nabídky, které mu přišly v průběhu trestního stíhání a které by zcela jistě, pokud by k trestnímu stíhání nedošlo, využil nebo by se o to alespoň pokusil. Soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši 350 000 Kč.

47. V případech, které k porovnání vybral soud, ve věci 11 C 90/2019 šlo o dvě trestní stíhání, jedno pro podezření ze zvlášť závažného zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, a další pro podezření ze zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. V obou řízeních tamnímu žalobci hrozil trest 2 až 8 let. První trestní stíhání trvalo 3 roky a 2 měsíce, druhé trestní stíhání trvalo 3 roky a 11 měsíců V prvním trestním řízení mu hrozila náhrada škody ve výši 25 000 000 Kč, později snížena na cca 18,5 milionu Kč. Tamní žalobce byl zcela bezúhonnou osobou. Byly prokázány výrazné dopady do osobní roviny tamního žalobce. Jednak trpěl nervozitou, měl obavy o budoucnost svou i své rodiny, což pak vyústilo i v drobné psychické problémy, pro které se žalobce svépomocně léčil. Tamní žalobce získal hluboký pocit křivdy plynoucí z toho, že za významnou pomoc při záchraně bytového komplexu byl nakonec trestně stíhán. Prokázány byly i dopady do rodinného života. Kdy i manželka tamního žalobce čelila útokům jednoho z družstevníků. Trestní stíhání se dotklo i rodičů tamního žalobce, kteří čelili narážkám, pomluvám, kvůli čemuž raději odešli do předčasného důchodu a nakonec i změnili bydliště. Současně ale rodiče půjčili tamnímu žalobci peníze na splácení hypotéky, na úhradu služeb advokáta. Informace o trestním stíhání se rozšířila do širokého okolí, čemuž významně napomohla medializace, kterou však nelze přičítat státu, když ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo k porušení presumpce neviny. Bylo prokázáno i dotčení majetkové sféry žalobce, když měl po dobu trestního stíhání (a ještě 4 měsíce po jeho skončení) zablokovánu podstatnou část majetku. Soud přihlédl k tomu, že žalobce byl paralelně trestně stíhán ve dvou řízeních, kdy obecně dopady druhého z nich hodnotil jako nižší. Žalovanou bylo dobrovolně vyplaceno 95 000 Kč, soud shledal přiměřenou částku v celkové výši 350 000 Kč. Ve věci sp.zn. 11 C 94/2018 šlo o podezření ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 2, odst. 5 písm. b) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství. Trestní stíhání trvalo 4 roky a 10 měsíců, tamní žalobce byl ohrožen trestem 8 až 12, resp. 5 až 10 let. Pro tamního žalobce šlo o první trestní řízení v životě, stíhanými činy měl způsobit škodu v řádu desítek či stovek milionů Kč ač skutky, pro které byl stíhán, vůbec nebyly trestným činem. Dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (stres, nervozita, nejistota a obavy z odsouzení) u tamního žalobce přerostly až v duševní poruchu a sebevražedné úmysly, tamní žalobce se po nějakou dobu psychiatricky léčil, a to i za užívání medikace; negativně trestní stíhání ovlivnilo zejména jeho vztah s přítelkyní, pro kterou bylo velmi zatěžující a vyvolávalo mezi nimi konflikty, ale i vztah se synem a rodiči, strýc se s tamním žalobcem přestal úplně bavit; v důsledku nezákonného odsouzení tamní žalobce přišel o zaměstnání u OLEa a po propuštění z výkonu trestu nemohl nalézt nové zaměstnání. Případ byl silně medializován, ale tato medializace nebyla ve vztahu k němu jen negativní. Bylo zohledněno, že jiná trestní stíhání nakonec vyústila v tříletý nepodmíněný trest odnětí svobody a tuto újmu nelze zcela oddělit od újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Žalovaná dobrovolně vyplatila 117 000 Kč, soud shledal přiměřenou částku v celkové výši 200 000 Kč. Ohledně věci sp.zn. 26 C 112/2018 soud odkazuje na výše uvedené, neboť tento případ ke srovnání navrhl i žalobce.

48. Soud při rozhodování o přiměřeném zadostiučinění rovněž přihlédl k odškodnění, které bylo žalobci přiznáno v řízení vedeném u zdejšího soudu mezi týmiž účastníky pod sp.zn 28 C 51/2021 v souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným v částečně souběžně vedeném trestním řízení posléze u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 1 T 59/2016. Řízení bylo vedeno od [datum] a pravomocně skončilo dne [datum] zproštěním obžaloby pro skutky v nichž byl spatřován pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 trestního zákoníku a dále pokus zločinu sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 2, § 256 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 trestního zákoníku. Šlo o trestní stíhání, které bylo úzce provázáno s předmětem nyní odškodňovaného trestního stíhání, kdy v něm šlo o obchodování s trakčními řetězy, zatímco v tomto trestním stíhání šlo o obchod s pneumatikami. Žalovaná v tamním případě přiznala žalobci 42 000 Kč, soud přiznal žalobci dalších 119 700 Kč, celkem tedy 161 700 Kč.

49. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že finanční odškodnění ve výši poskytnuté žalovanou ve výši 150 000 Kč (75 000 Kč za poškození psychického zdraví a 75 000 Kč za poškození osobní pověsti podnikatele) není dostatečně a neodpovídá rozsahu a hloubce újmy, k níž u žalobce došlo. Předně se soud neztotožňuje s tím, že žalovaná nijak žalobce neodškodnila za poškození osobní pověsti a poškození osobního a rodinného zázemí, neboť bylo prokázáno, že i k poškození těchto osobnostních sfér žalobce došlo. Jakkoli není zcela obvyklé, aby poškozený dále členil svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy na jednotlivé dílčí nároky, které dále ocení peněžitou částkou, nelze takový přístup pokládat za nepřípustný a i soud z hlediska přezkoumatelnosti svého rozhodnutí i v návaznosti na to, jak jednotlivé dílčí sféry odškodnila žalovaná, bude z dílčích sfér, jak je žalobce vymezil vycházet. Soud předně předesílá, že se vší vážností vnímá to, co žalobce uvedl ve svém účastnickém výslechu, tedy že ani za sto milionů Kč by již nechtěl znovu prožít to, co prožil. Na straně druhé však újmy a příkoří, kterým byl žalobce vystaven, nelze penězi nikdy zcela odškodnit, neboť i žalobce sám se vyjádřil v tom smyslu, že roky strávené trestním stíháním mu už nikdo nikdy vrátit nemůže. V tomto směru i soud vychází z toho, že některé újmy v zásadě penězi ani vyčíslit nelze a kompenzační řízení nemá sloužit jako trest pro žalovaný stát za to, že svými orgány činnými v trestním řízení podrobil žalobce trestnímu stíhání, které se později ukázalo jako nezákonné. Žalobci se má dostat spravedlivého zadostiučinění, což mimo jiné znamená, že musí odpovídat svojí výší i odškodnění, která byla poskytnuta v jiných srovnatelných případech. Soud chápe, že žalobce považuje svůj případ za výjimečný a obtížně srovnatelný, neboť každý případ je svým způsobem jedinečný a dopady do osobnostních sfér jedinečné již jen proto, že každý člověk je neopakovatelným originálem. Žalobce se v tomto případě domáhal mnohamilionového odškodnění, i když sám navrhl ke srovnání případy, kde přiznaná odškodnění nedosahovala ani půl milionu Kč. Soud v této souvislosti připomíná, že je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. shora již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014). V usnesení ze dne 26.9.2019, sp. zn. 30 Cdo 2584/2018, pak Nejvyšší soud dále uvedl, že je nepochybně i v zájmu žalované, aby obdobně soudu předestřela srovnání s případy, kde nebylo poškozenému přiznáno zadostiučinění v penězích vůbec anebo bylo přiznáno v nižší než požadované částce.

50. Případ, kde by odškodnění bylo přiznáno ve výši, v jaké jej požaduje žalobce ani soud nezná a v takové výši ani nelze uvažovat o tom, že by mohlo být odškodnění reálně přiznáno. Na straně druhé, soud neuvažoval o odškodnění nižším než v souhrnu 200 000 Kč, neboť ve shora uvedeném srovnávaném případě byl takovou částkou odškodněn poškozený, který v jiném souběžně vedeném trestním řízení byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonával. Soud za přiléhavě srovnatelný s případem žalobce považuje ten, na němž se soud i žalobce shodli, tedy případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 112/2018, kde bylo přiznáno 350 000 Kč či případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 90/2019, kde bylo rovněž přiznáno 350 000 Kč a kde byla odškodňována dvě souběžně vedená a provázaná trestní řízení. V obou těchto případech byli tamní poškození rovněž ohroženi vysokým trestem odnětí svobody, šlo o podobné či shodné trestné činy, trestní stíhání trvalo v jednom případě kratší dobu, v druhém případě sice více jak deset let, nicméně tamní žalobce byl odškodněn ještě samostatným odškodněním za nepřiměřenou délku řízení. Vždy šlo o bezúhonné poškozené. Zejména v druhém případě byly shledány rovněž významné zásahy do prakticky všech osobnostních sfér, jak do ryze osobního prožívání a radosti ze života, tak do sféry rodinné včetně obav o rodinu, došlo k psychickým problémům. Tamní žalobce zaznamenal problémy v rodině, přišel o přátele, ale ne všichni se od něj odvrátili. Bylo prokázáno i dotčení majetkové sféry tamního žalobce, kdy si musel půjčit finanční prostředky od svých rodičů. Případ tamního žalobce byl rovněž medializován, což v případě žalobce sice nenastalo, informace o jeho trestním stíhání se však i tak rozšířila, zvláště z důvodu známosti žalobce a jeho rodiny na [anonymizováno]. Ve srovnávacích případech, kde bylo přiznáno nižší odškodnění, byly zásahy do osobnostních sfér nižší nebo dopadaly jen do sfér některých.

51. Soud tak zhodnotil zjištěné dopady do sfér žalobce, jak je výše popsal se srovnávanými případy a dospěl k závěru, že nejvyšší odškodnění je třeba žalobci přiznat na poškození psychického zdraví a za poškození osobní pověsti podnikatele, a to za každou tuto sféru částku 125 000 Kč. Soud v tomto směru zejména zhodnotil líčení žalobce o tom, že byl pevně rozhodnut spáchat sebevraždu, čemuž soud při účastnickém výslechu žalobce uvěřil. Rovněž bylo prokázáno, že žalobce od počátku trestního stíhání docházel na psychiatrickou ambulanci a medikován je dodnes. Dále soud z hlediska zásahu do dobré pověsti podnikatele hodnotil to, že žalobce v důsledku trestního stíhání musel ukončit své předchozí podnikání v oboru a již jej neobnovil. Soud rovněž zohlednil, že žalobce byl podnikatelem úspěšným a obvinění z podvodu jej muselo negativně zasáhnout. Soud na druhé straně nezohledňoval, zda případně žalobce přišel o zisk a případně v jaké výši, neboť odškodnění nemajetkové újmy nenahrazuje a nemůže nahrazovat případnou újmu majetkovou, které se žalobce ostatně domáhá v jiném řízení vedeném u zdejšího soudu, což je soudu známo z jeho úřední činnosti a je to známo i účastníkům, neboť v tomto řízení vystupují ve stejných procesních rolích. Za poškození osobní pověsti žalobce jako člověka soud shledal odpovídající částku 50 000 Kč, neboť trestním stíhání bylo do práv žalobce zasaženo, nicméně nebylo zjištěno žádné excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení. Pokud se o některém zarážejícím chování žalobce zmiňoval, bylo na místě řešit jej v daném čase procesními prostředky trestního řádu. Za poškození osobního a rodinného zázemí soud shledal odpovídající částku 100 000 Kč, kdy soud zohlednil veškeré dopady do dosavadního života žalobce, jak jej vedl před trestním stíháním. Soud však zohlednil i to, co již uvedl podrobně výše a co nyní shrnuje tak, že žalobce nemůže žalovaný stát činit odpovědným za to, že přišel o tzv. přátele, že se od něj odvrátila část okolí, či že rodina jeho manželky se ji snažila přimět k rozvodu se žalobcem. Trestní stíhání je v tomto směru okolností, která testuje pevnost rodinných a společenských vazeb, kdy na počátku není jasné, jak to dopadne a každý se v takové situaci způsobem jemu vlastním nějak zachová. Soud konečně, jak již výše předeslal zohlednil i odškodnění, kterého se již žalobci dostalo dílem od žalované, dílem od soudu za druhé trestní stíhání v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 28 C 51/2021. V tamním řízení soud vycházel z toho, že primárně byl žalobci újma způsobena v nyní odškodňovaném trestním řízení, jehož zahájení časově předcházelo v tamním řízení odškodňovanému trestnímu stíhání, byť újmy se do určité míry mohly překrývat a působit ve vzájemné synergii.

52. S ohledem na vše výše uvedené má soud za odůvodněné, spravedlivé a odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci v nyní odškodňovaném trestním řízení ve výši 400 000 Kč. Jelikož žalovaná žalobci částku 150 000 Kč již přiznala a vyplatila, soud žalobě vyhověl co do zbývající částky 250 000 Kč (výrok I.). Ve zbytku, tedy co do částky 3 600 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.).

53. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl sice úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem 10 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis žaloby ze dne [datum], písemné podání ze dne [číslo] a účast na jednáních zdejšího soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) z tarifní hodnoty 50 000 Kč á 3 100 Kč (§ 7, bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013)) a 10 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, cestovné k soudním jednání na trase [adresa] – [ulice a číslo], [obec a číslo] a zpět (600 km), učiněné osobním automobilem VOLKSWAGEN SHARAN KOMBI, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 5,2 l/100km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu a potvrzení o nájmu dopravního prostředku), dne [datum] podle vyhlášky č. 359/2019 Sb. při ceně paliva 31,80 Kč a náhradě za použití vozidla 4,2 Kč/km, 3 512,15 Kč, dne [datum] a [datum] podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při ceně paliva 27,20 Kč a náhradě za použití vozidla 4,4 Kč/km, 2* 3 488,63 Kč, dne [datum] a [datum] podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při ceně paliva 36,10 Kč a náhradě za použití vozidla 4,7 Kč/km, 2* 3 946,32 Kč, dne [datum] a [datum] podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. při ceně paliva 47,10 Kč a náhradě za použití vozidla 4,7 Kč/km, 2* 4 289,52 Kč (cestovné celkem: 26 961,09 Kč), dále náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 9 800 Kč za 7* 14 půlhodin po 100 Kč, celkem tedy 70 761,09 Kč (31 000+ 3 000 + 26 961,09 + 9 800), to vše zvýšené o náhradu za 21% DPH na základě dokladu, že advokát žalobce je plátcem této daně ve výši 14 859,82 Kč. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto soudním řízení vznikly, činí 87 350,91 Kč (2 000 + 70 761,09 + 14 859,82). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 87 350,91 Kč k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III.) .

54. Lhůtu k plnění ve věci samé i ohledně náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

55. Výrok IV. o nákladech státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném řízení vznikly státu náklady řízení v podobě svědečného, které byly hrazeny z prostředků soudu. Tyto náklady státu za svědečné je státu povinna uhradit neúspěšná žalovaná v plném rozsahu. O výši náhrady a lhůtě k plnění bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku.