17 Ca 21/2009 - 38

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kuchynkou v právní věci žalobce: JUDr. I. J., zastoupeného Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 5, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.5.2009 č.j. DSH/4805/09, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou soudu osobně dne 14.7.2009 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 25.5.2009 č.j. DSH/4805/09 a rozhodnutí Městského úřadu Stod, odboru správního a dopravního, ze dne 25.3.2009 sp. zn. ZN/2854/OSD/08, č.j. 9213/08/OSD, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutím ze dne 25.5.2009 č.j. DSH/4805/09 Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Stod, odboru správního a dopravního, ze dne 25.3.2009 sp. zn. ZN/2854/OSD/08, č.j. 9213/08/OSD, jímž I. byl žalobce uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, a jímž II. bylo zastaveno řízení vedené proti žalobci ve věci přestupku podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích a § 16 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Přestupky jsou upraveny zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o přestupcích“). Provoz na pozemních komunikacích je upraven zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o silničním provozu“). Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je upraveno zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Není-li v zákoně o přestupcích nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahuje se na řízení o přestupcích zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“ nebo „spr. ř.“) [§ 51 zákona o přestupcích]. Ze správních spisů soud zjistil, že dne 20.10.2008 Policie ČR, Obvodní oddělení Plzeň 2, podala správnímu orgánu oznámení na žalobce pro podezření ze spáchání přestupků podle § 22 odst. 1 písm. d) a l) zákona o přestupcích a § 16 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. K oznámení přestupku byly přiloženy zejména úřední záznamy ze dne 6.10.2008 a 7.10.2008 a výtisk z přístroje Alcotest Dräger, v. č. ARRK-0188, týkající se dechové zkoušky č. 13964. Dne 3.12.2008 Městský úřad Stod, odbor správní a dopravní, oznámil obviněnému z přestupku zahájení řízení o přestupku. Dne 22.12.2008 při ústním jednání před správním orgánem k věci vypovídali svědci prap. Mgr. Radek Petráš (příslušník Policie ČR) a pprap. Lukáš Drozda (příslušník Policie ČR). Dne 27.1.2009 při ústním jednání před správním orgánem k věci vypovídal obviněný z přestupku. K otázce správního orgánu, zda může odběr krve u pacienta, který dlouhodobě (čtyři až pět let) užívá lék Anopyrin předepsaný kardiologem na ředění krve, způsobit nebezpečí pro zdraví tohoto pacienta, se dne 27.2.2009 písemně vyjádřil MUDr. Roman Tytl z kardiologické ambulance Stodské nemocnice, a.s. Ze správních spisů bylo dále zjištěno, že rozhodnutím ze dne 25.3.2009 sp. zn. ZN/2854/OSD/08, č.j. 9213/08/OSD, Městský úřad Stod, odbor správní a dopravní, pod bodem I. uznal žalobce uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, když přes výzvu podle zvláštního právního předpisu odmítl podrobit se vyšetření, zda při řízení motorového vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, a porušil tak povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu tím, že se jako řidič nepodrobil na výzvu policisty vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda nebyl ovlivněn alkoholem, neboť dne 6.10.2008 v době kolem 20.20 hod. ve Štefánikově ul. v Plzni řídil osobní vozidlo značky Renault Megane, RZ: X, a poté, co byl zastaven hlídkou Policie ČR, jako řidič vozidla na výzvu policisty odmítl podrobit se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu za účelem zjištění, zda při řízení vozidla nebyl pod vlivem alkoholu. Předtím se na výzvu policisty dobrovolně podrobil orientační dechové zkoušce na přístroji Dräger ARRK- 0188 s výsledkem 1,4 promile alkoholu v dechu. V souladu s § 12 odst. 1 zákona o přestupcích byla obviněnému z přestupku podle § 11 odst. 1 písm. b) a c) a § 22 odst. 4 zákona o přestupcích za spáchání uvedeného přestupku uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Pod bodem II. tohoto rozhodnutí Městský úřad Stod, odbor správní a dopravní, podle § 66 odst. 2 spr. ř. zastavil řízení ve věci přestupku podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích a § 16 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vedené proti žalobci, když těchto přestupků se měl obviněný dopustit tím, že dne 6.10.2008 v době kolem 20.20 hod. ve Štefánikově ul. v Plzni řídil osobní vozidlo značky Renault Megane, SPZ: X, bez předepsaného osvětlení, při řízení neměl u sebe řidičský průkaz a osvědčení o registraci vozidla a na požádání nepředložil příslušníku Policie ČR zelenou kartu (doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal obviněný z přestupku odvolání. Rozhodnutím ze dne 25.5.2009 č.j. DSH/4805/09 Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, podle § 90 odst. 5 spr. ř. odvolání žalobce zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí Městského úřadu Stod, odboru správního a dopravního, ze dne 25.3.2009 sp. zn. ZN/2854/OSD/08, č.j. 9213/08/OSD, potvrdil. Ve svém rozhodnutí o odvolání odvolací správní orgán k námitce odvolatele, že za skutek, za který byl uznán vinným ze spáchání přestupku, je již projednáván v rámci trestního řízení, uvedl, že v rámci událostí dne 6.10.2008 je možné rozlišit dva skutky, které jsou relevantní z hlediska trestního a přestupkového práva. Jedním z těchto skutků je řízení vozidla odvolatelem, který byl ukončen tím, že odvolatel své vozidlo zastavil. Dalším skutkem je pak proces zjišťování, zda nebyl odvolatel pod vlivem alkoholu, přičemž v rámci tohoto skutku odvolatel odmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu. Pokud pak odvolatel sám uvádí, že jedním skutkem jsou i rozdílné následky při úplné shodě jednání, popř. rozdílná jednání při úplné shodě následku, pak je třeba uvést, že v rámci posuzovaných skutků nebylo ani shodné jednání, ani shodný následek. Jedním ze skutků je totiž řízení vozidla odvolatelem, přičemž při řízení tohoto vozidla je podezření, že odvolatel řídil pod vlivem alkoholu, neměl při sobě doklady potřebné k řízení vozidla a neměl rozsvícené na vozidle předepsané osvětlení. Následkem tohoto skutku pak bylo ohrožení provozu na pozemních komunikacích. Za druhý skutek je pak nutné považovat odmítnutí lékařského vyšetření, přičemž následkem tohoto skutku je znemožnění, popř. ztížení řádného vyšetření, zda byl odvolatel při řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v daném případě byly posuzovány 2 skutky, přičemž jeden skutek (řízení vozidla pod vlivem alkoholu, bez předepsaného osvětlení a bez předepsaných dokladů) je předmětem řízení před orgány činnými v trestním řízení a druhý skutek (odmítnutí podrobit se lékařskému vyšetření) bylo předmětem správního řízení o přestupku, za který byl odvolatel uznán vinným ze spáchání přestupku. Vydáním napadeného rozhodnutí tedy nedošlo k porušení zásady ne bis in idem. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí odvolací správní orgán k námitce odvolatele, že svědci prap. Mgr. R. Petráš a pprap. L. Drozda vypovídali o celé události dvakrát v poměrně krátkém období, přičemž pokaždé vypovídali rozdílně, uvedl, že předmětem trestního řízení bylo řízení pod vlivem alkoholu (resp. trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky). V rámci tohoto řízení pak bylo především podstatné popsat chování odvolatele při řízení vozidla a poté, především ve vztahu k možnému ovlivnění odvolatele alkoholem. Otázka odmítnutí provedení lékařského vyšetření pak byla v dané věci okrajovou a otázka přesného znění výzvy k podrobení se lékařskému vyšetření nebyla vůbec nastolena. Naopak v rámci řízení o přestupku bylo předmětem řízení právě to, zda a jakým způsobem byl odvolatel vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření, a tedy tato informace byla těmito svědky poskytnuta v přesnější formě. Svědek prap. Mgr. R. Petráš uvedl, že odvolatel byl vyzván k provedení lékařského vyšetření s odběrem biologického materiálu. Svědek pprap. L. Drozda pak uvedl, že odvolatel byl vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření s odběrem krve a moči. Z úředního záznamu ze dne 6.10.2008 pak vyplývá, že odvolatel byl vyzván k provedení lékařského vyšetření včetně odběru biologického materiálu. Na základě výše uvedeného nemá odvolací správní orgán pochybnosti o tom, že byl odvolatel vyzván k provedení lékařského vyšetření včetně odběru biologického materiálu (krve nebo moči). Odvolatelovo tvrzení, že byl vyzván pouze k odběru krve, tak považuje odvolací správní orgán za vyvrácené. Co se poté týče časového sledu událostí, tedy konkrétně kdy měl být odvolatel vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření, pak je třeba poznamenat, že tato skutečnost nebyla rovněž nijak podrobně šetřena v rámci trestního řízení. Oba svědkové v rámci výpovědi v trestním řízení shodně vypověděli, že odvolatele vyzvali k provedení lékařského vyšetření po provedení orientační dechové zkoušky. Přesná doba od provedení orientační dechové zkoušky do výzvy k podrobení se lékařskému vyšetření nebyla zmíněna a ani vyšetřovatelem nebyla nijak dále zjišťována, a to zřejmě z důvodu nízké relevance ve vztahu k trestnímu řízení. Výše uvedené rozpory ve výpovědích svědků jsou tedy dány předmětem řízení, ve kterých byly pořízeny. Zatímco v trestním řízení bylo předmětem zjištění, zda byl odvolatel při řízení vozidla pod vlivem alkoholu, v rámci řízení o přestupku bylo předmětem řízení zjištění, zda odvolatel odmítl provedení lékařského vyšetření a jakým způsobem byl k provedení lékařského vyšetření vyzván. Odvolací správní orgán ve svém rozhodnutí o odvolání k námitce odvolatele, že v napadeném rozhodnutí jsou nesprávně uvedeny údaje jako čas a místo spáchání přestupku (rozpor napadeného rozhodnutí s § 77 zákona o přestupcích), konstatoval, že vymezení místa a času u přestupku je uváděno především z toho důvodu, aby daný skutek, který byl předmětem řízení o přestupku byl nezaměnitelný s jinými skutky v čase a místě. Pokud je ve výroku napadeného rozhodnutí uvedeno, že odvolatel byl v čase 20:20 hodin v ul. Štefánikova v Plzni spatřen při řízení vozidla, poté byl zastaven, poté byla provedena orientační dechová zkouška s pozitivním výsledkem a poté byl odvolatel vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, pak musí odvolací správní orgán konstatovat, že nemá pochybnosti o tom, že bylo v řízení rozhodováno o přestupku právě odvolatele, kterého se dopustil v obci Plzeň poté, co řídil v ulici Štefánikova, přičemž poté byl zastaven hlídkou Policie České republiky a jako řidič odmítl provedení lékařského vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu. Tento skutek je pak dle vymezení ve výroku napadeného rozhodnutí zcela nezaměnitelný s jinými možnými skutky v daném čase a místě. Odvolací správní orgán sice připouští, že od zastavení hlídkou Policie ČR do odmítnutí lékařského vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu uplynul určitý čas, jakož i že se změnilo místo, kde byl odvolatel zastaven a poté vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření, a v mezidobí došlo ještě k řadě událostí, např. příjezd dvou dalších hlídek Policie ČR nebo jízda s odvolatelem do jeho bydliště. Rovněž tak je ve spisové dokumentaci uvedeno, že byl odvolatel vyzván několikrát k provedené orientační dechové zkoušky. Tyto události však nikterak nesouvisejí s odmítnutím lékařského vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu, a tedy pokud ve výroku absentují, nemá toto vliv na správnost nebo zákonnost rozhodnutí. Co se poté týče namítaného nesouladu v čase provedení dechové zkoušky a výtisku záznamu z přístroje Dräger, pak je třeba konstatovat, že tento rozpor by mohl mít vliv na posouzení, zda byl odvolatel pod vlivem alkoholu či nikoliv. Na výzvu k provedení lékařského vyšetření toto však žádný vliv nemá. Ve svém rozhodnutí o odvolání odvolací správní orgán k námitce odvolatele, že byly vyhotoveny minimálně dva vzájemně se lišící úřední záznamy o celé události pod stejným číslem jednacím, uvedl, že součástí přestupkového spisu je toliko úřední záznam s hlavičkou ze dne 6.10.2008, který není vnitřně rozporný. Pokud pak byly o dané věci sepsány 2 (nebo více) úřední záznamy, pak je třeba uvést, že správní orgán I. stupně vycházel toliko z jediného, a to z toho, který je součástí spisové dokumentace. K rozdílným úředním záznamům je však třeba ještě poznamenat, že se tyto od sebe sice liší určitými formulacemi, obsahově jsou však totožné. Není tak důvod se domnívat, že s fakty v dané věci mělo být nějakým způsobem manipulováno. Co se poté týče námitky odvolatele, že odmítl provedení dalších dechových zkoušek z důvodu nesprávné manipulace s přístrojem Dräger příslušníky Policie České republiky, je třeba toliko konstatovat, že odmítnutí dechové zkoušky není a ani nebylo odvolateli kladeno za vinu. Co se poté týče další námitky odvolatele, že se tento na Městské poliklinice Plzeň podrobil lékařskému vyšetření, pak je třeba konstatovat, že toto bylo pouze vstupním vyšetřením na záchytnou stanici. S lékařským vyšetřením dle zákona č. 379/2005 Sb., ve znění účinném ke dni 6.10.2008, toto vstupní vyšetření nemá nic společného. Vstupní lékařské vyšetření totiž nebylo blíže zaměřeno na zjištění ovlivnění alkoholem odvolatele. V rámci tohoto vyšetření totiž nebyla odebrána krev ani jiný biologický materiál, na základě kterého by bylo možné objektivně zjistit hladinu alkoholu v těle odvolatele, a tedy i stupeň jeho opilosti. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí odvolací správní orgán k námitce odvolatele, že byl vyzván k podrobení se odběru krve, což odmítl z důvodu užívání léku Anopyrin, zopakoval, že považuje za prokázané na základě svědeckých výpovědí, že odvolatel byl vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem i jiného biologického materiálu než krve. Jeho obava o své zdraví tak byla zbytečná. Navíc je třeba konstatovat, že odběr biologického materiálu by byl prováděn v lékařském zařízení a jedině lékař by rozhodoval o tom, jaký biologický materiál by byl odvolateli odebrán. Odvolací správní orgán tak uzavřel, že nemá pochybností o tom, že odvolatel řídil dne 6.10.2008 v obci Plzeň v ul. Štefánikova motorové vozidlo. Poté byl zastaven hlídkou Policie ČR a po podrobení se orientační dechové zkoušce s pozitivním výsledkem se po výzvě Policie ČR odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, resp. spojenému s odběrem krve nebo moči. K odmítnutí lékařského vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu přitom neměl odvolatel žádný zdravotní důvod. Odvolací správní orgán tak nemá pochyb, že odvolatel naplnil skutkovou podstatu výše uvedeného přestupku. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s.ř.s.“). Ve smyslu § 31 odst. 2 s.ř.s. ve věcech přestupků rozhoduje specializovaný samosoudce. Žaloba nebyla shledána důvodnou. Podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, ve znění účinném od 1.7.2006 do 31.7.2011, se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu 3f) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví [poznámka 3f) odkazuje na zákon o silničním provozu]. Podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, ve znění účinném od 1.7.2006, je řidič povinen podrobit se na výzvu mj. policisty vyšetření podle zvláštního právního předpisu7) ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem [poznámka 7) odkazuje na zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami]. V rozhodném období byl pojem odběr biologického materiálu upraven v § 2 písm. k) a odborné vyšetření zjišťující obsah alkoholu bylo upraveno v § 16 zákona č. 379/2005 Sb., ve znění účinném do 31.12.2008. Soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.). – 1 – Ve věcech správního trestání došel Ústavní soud mj. k tomuto zásadnímu závěru: „Došlo- li ke změně kogentního ustanovení zákona, podle kterého rozhodoval státní orgán, jehož rozhodnutí podléhalo soudnímu přezkumu, tak, že v době, kdy o přezkumu rozhodoval soud, platilo již jiné zákonné ustanovení, které zásadním způsobem změnilo předchozí úpravu, podle níž bylo napadené rozhodnutí vydáno, musí se soud, pro který je rozhodující stav v době vydání rozsudku, s novým zněním zákona vypořádat. Pokud tuto změnu ani nezaznamená a rozhoduje tak, jako by ji ani nevzal na vědomí, jde z jeho strany o projev libovůle, který zakládá porušení Ústavou České republiky zaručených práv účastníka řízení. Takovým postupem je porušen čl. 90 Ústavy České republiky, podle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.“ (viz nález ze dne 3.6.2004 sp. zn. II. ÚS 163/03). K tomu zdejší soud konstatuje, že zákon č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1.8.2011 sice v zákoně o přestupcích zrušil stávající ustanovení § 22 tohoto zákona [čl. III bod 1], ale do zákona o silničním provozu vložil nové ustanovení § 125c, podle jehož odstavce 1 písm. d) se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro její zdraví [čl. I bod 45]. V důvodové zprávě k návrhu této novely zákona o provozu na pozemních komunikacích se uvádí, že návrh v souladu s přijatou vládní koncepcí reformy správního trestání (usnesení vlády č. 162 ze dne 20. února 2002) promítá nové principy správního trestání do zákona o silničním provozu. Skutkové podstaty přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, které byly dosud obsaženy v zákoně o přestupcích, jsou návrhem začleněny do zákona o silničním provozu. Změny zákona o přestupcích souvisejí s uvedením zákona o silničním provozu do souladu s vládou stanovenými zásadami správního trestání. Dosavadní přestupky na úseky bezpečnosti a plynulosti silničního provozu se vypouštějí z přestupkového zákona a nově se zařazují do zákona o silničním provozu [viz Parlament ČR, Poslanecká sněmovna, VI. volební období, sněmovní tisk 26/0]. Porovnání aktuální právní úpravy s právní úpravou účinnou do 31.7.2011 svědčí toliko o určitém zpřesnění skutkové podstaty přestupku. Vzhledem k uvedenému má zdejší soud za to, že v přezkoumávané věci nedošlo k tomu, že v době, kdy o přezkumu rozhoduje soud, by platilo již jiné zákonné ustanovení, které zásadním způsobem změnilo předchozí úpravu, podle níž bylo napadené rozhodnutí vydáno. – 2 – Žalobce v žalobě sub II./1 [Nesprávné právní posouzení správního orgánu I. i II. stupně – porušení zásady ne bis in idem] namítá, že v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu II. stupně je zejména uvedeno, že správní orgán rozlišuje v rámci událostí dne 6.10.2008 při policejní kontrole žalovaného dva skutky, které jsou údajně relevantní z hlediska trestního a přestupkového práva. Jedním ze skutků je dle správního orgánu II. stupně řízení vozidla žalobcem, přičemž je zde podezření, že žalobce byl pod vlivem alkoholu, neměl při sobě doklady potřebné k řízení vozidla a neměl na vozidle rozsvícené předepsané osvětlení. Následkem tohoto skutku pak bylo dle názoru správního orgánu II. stupně ohrožení provozu na pozemních komunikacích. Za druhý skutek pak správní orgán považuje odmítnutí lékařského vyšetření, když za tento skutek by měl být dle správního orgánu žalobce zvlášť potrestán, a to navíc bez jakékoliv moderace sankce, která by bylo pro žalobce příznivější. Výše uvedeným postupem je zcela popřena a nerespektována zásada non bis in idem. Žalobce v rámci správního řízení předložil judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.7.2004, sp.zn. 11 Tdo 738/2003, který se konkrétně obdobnou situací zabývá a řeší ji. Zásadu ne bis in idem – právo nebýt souzen nebo trestán dvakrát za týž čin – ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je tedy namístě vztáhnout jak na činy spadající mezi přestupky, tak na trestné činy a to ve všech kombinacích, které mezi nimi přicházejí v úvahu. Došlo by tedy k porušení této zásady v případě vynesení dvou po sobě následujících rozhodnutí pro týž čin kvalifikovaný v kombinaci trestný čin – přestupek. Zákaz dvojího stíhání a potrestání vyplývající z výše uvedené zásady se tedy uplatní mj. proti osobě trestně stíhané a zároveň stíhané pro přestupek. Ustanovení § 22 odst. l písm. d) zákona o přestupcích je zde zakotveno právě a z toho důvodu, neboť má postihnout pachatele, který řídil vozidlo po požití alkoholického nápoje, avšak se nechce podrobit vyšetření. Za tuto nesoučinnost s policejním orgánem je pak pachatel v souladu se zákonem o přestupcích potrestán nejvyšší možnou sankcí, kterou lze udělit v rámci přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Je tedy potrestán stejnou sankcí, jakoby řídil vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil požitím alkoholického nápoje dle ust. § 22 odst. l písm. c) zákona o přestupcích. V daném případě je pak žalobce dokonce stíhán pro trestný čin dle § 201 odst. l tr. zákona, kde sankce je ještě citelnější. Je tedy zřejmé, že žalobce je v současné době trestně stíhán za čin, který je nejpřísněji postižitelný a který bezprostředně souvisí s událostí, kdy byl žalobce zastaven Policií ČR v rámci silniční kontroly. V českém právním řádu je pak stanovena zásada absorpční, kdy přísnější trestný čin či přestupek pohlcuje méně závažný trestný čin či přestupek. Tato zásada je také promítnuta v § 12 zákona o přestupcích, kde je stanoveno, že za více přestupků se postihuje přestupek nejpřísněji postižitelný. V daném případě by však mělo dle správního orgánu dojít k situaci, kdy by měl být žalobce v souvislosti s daným jednáním odsouzen za trestný čin dle § 201 odst. l tr. zákona, a dále by měl navíc nést sankci dle rozhodnutí správního orgánu. K tomu se žalovaný správní orgán vyjádřil tak, že předně odkazuje na napadené rozhodnutí, ve kterém se dostatečně touto otázkou zabýval. Chce však zopakovat, že se zabýval i obsahem žalobcem uváděného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 738/2003. Žádnou paralelu tohoto rozhodnutí a případu žalobce však žalovaný neshledal. Žalovaný i nadále trvá na tom, že jedním skutkem v daném případě je řízení vozidla žalobcem, které bylo ukončeno zastavením vozidla, přičemž je zde podezření, že žalobce řídil pod vlivem alkoholu (trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky), přičemž následkem tohoto jednání je ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Druhým skutkem v dané věci pak je jednání žalobce po zastavení k silniční kontrole, kdy se odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Následkem tohoto jednání je pak ztížení vyšetřování skutečnosti, zda byl žalobce v době řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Tyto dva skutky jsou pak od sebe zcela oddělitelné a na sobě zcela nezávislé. Dovedena teorie žalobce ad absurdum by se poté podezřelý ze spáchání trestného činu (nebo přestupku) nemusel podrobovat žádným výzvám Policie ČR, soudu nebo jiných orgánů, neboť by měl být projednáván toliko za trestný čin, ze kterého je podezřelý, jakékoliv jiné porušení povinností (odmítání úkonů, nedostavení se k jednání atd.) by pak bylo nepostižitelné. K tomuto žalobnímu bodu soud uvádí, že k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích není podstatné, zda řidič vozidla byl nebo nebyl skutečně pod vlivem alkoholu (nebo jiné návykové látky), ale skutečnost, že z jeho strany došlo k odmítnutí podrobit se vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem (nebo jinou návykovou látkou). Ke specifice tohoto přestupku se Nejvyšší správní soud postavil takto: „... účelem zákona o přestupcích zde není trestat řízení motorového vozidla po požití alkoholu, ale zajistit potřebnou spolupráci podezřelého se správními orgány, resp. trestat odmítnutí takové spolupráce, která je nutná pro řádné vyšetření případného jiného přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.“ (rozsudek ze dne 12.8.2010 č.j. 1 As 38/2010- 350, k dispozici na www.nssoud.cz). Současně s účinností od 1.7.2006 došlo novelou zákona o silničním provozu provedenou zákonem č. 226/2006 Sb. k odpoutání se povinnosti podrobit se na výzvu vyšetření na ovlivnění alkoholem od pozitivního výsledku dechové zkoušky. Skutek spočívající v řízení vozidla po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po jeho požití, po kterou je řidič ještě pod jeho vlivem, jistě lze odlišit od skutku spočívajícím v odmítnutí podrobit se vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl řidič ovlivněn alkoholem. Pravidelným důvodem odmítnutí vyšetření bude předchozí požití alkoholického nápoje, neobvyklým ale nemusí být ani to, že důvodem odmítnutí vyšetření bude důvod jiný, s požitím alkoholu nesouvisející. Výzva podrobit se vyšetření může být učiněna jak proto, aby řidič byl z požití alkoholu usvědčen, tak – např. po autonehodě – proto, aby z jejích příčin bylo požití alkoholu vyloučeno. Trestností řízení pod vlivem alkoholu je chráněna bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, trestností odmítnutí podrobit se vyšetření na ovlivnění alkoholem je primárně chráněna autorita správních orgánů jako předpoklad pořádku ve veřejné správě. V těchto souvislostech zdejší soud nemůže žalobci přitakat. Ve zmíněném rozsudku došel Nejvyšší soud k tomuto závěru: „... skutkem je určitá událost ve vnějším světě charakterizovaná určitým jednáním a jeho následkem. Jde tedy o souhrn určitých skutkových okolností. Pro posouzení toho, zda jde o týž skutek je přitom zcela irelevantní právní posouzení daných skutkových okolností. Podstatné naopak je, že o týž skutek jde nejen při naprostém souladu v jednání i v následku, ale též v případě úplné shody alespoň v jednání při rozdílném následku, stejně jako v případě úplné shody alespoň v následku při rozdílném jednání. Navíc totožnost skutku je zachována i v případě alespoň částečné shody v jednání nebo v následku (anebo v obojím), to ovšem pouze pokud je taková shoda v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu.“. Zdejší soud ovšem nemá za to, že by u řízení pod vlivem alkoholu a u odmítnutí podrobit se vyšetření na ovlivnění alkoholem šlo alespoň o částečnou shodu v jednání nebo v následku (anebo obojím), natož o úplnou shodu alespoň v jednání při rozdílném následku nebo úplnou shodu alespoň v následku při rozdílném jednání anebo dokonce o naprostý soulad v jednání i v následku. Správní orgány proto podle názoru zdejšího soudu nepochybily, jestliže v daném případě neaplikovaly zásadu ne bis in idem. K argumentaci ustanovením § 12 odst. 2 zákona o přestupcích soud konstatuje, že absorpční zásada se uplatňuje při projednávání více přestupků ve společném řízení. Podmínkou společného řízení je skutečnost, že k projednání více přestupků je příslušný stejný správní orgán, jak z hlediska místní a věcné příslušnosti, tak i funkční. Jestliže k projednání přestupků není příslušný stejný správní orgán, rozhoduje se o každém přestupku samostatně a za každý se uloží sankce zvlášť. Soudní judikatura sice dovodila, že zásadu absorpce je nutno respektovat rovněž v případě, kdy společné řízení vedeno nebylo, ačkoli se tak stát mělo, ale to nemůže mít žádný vliv na přezkoumávanou věc, kdy se nejedná o týž či rozdílný správní orgán, nýbrž o správní orgán a soud. Absorpční zásada nemůže v daném případě podle názoru soudu sloužit ani jako pomocná argumentace pro aplikaci zásady ne bis in idem. Žalobní bod namítající porušení zásady ne bis in idem tudíž nemohl být shledán důvodným. – 3 – V žalobě se sub II./2 [Nesprávné zjištění skutkového stavu a z toho vyvozený nesprávný právní názor] namítá, že jediní svědci pprap. Drozda a prap. Mgr. Petráš v relativně krátkém časovém období vypovídali o stejné události na Policii ČR dne 10.12.2008, resp. dne 11.12.2008, a dále u městského úřadu dne 22.12.2008, přičemž jejich výpovědi vykazovaly řadu nepřesností a vnitřních a vzájemných rozporů. U správního orgánu svědci uvedli jinou dobu, kdy vyzvali obviněného, než jakou uvedli u výslechu na Policii ČR, tedy až po návštěvě bydliště obviněného, a dále i jinou formou výzvy, Správní orgány obou stupňů přitom žádné z těchto nesrovnalostí, které svědčí ve prospěch žalobce, nevzaly vůbec v potaz, což je pak v dané věci i zásadní. Čas a místo spáchání přestupku jsou uvedeny ve výroku rozhodnutí evidentně nesprávně. Uvedené zakládá nezákonnost obou rozhodnutí. Rovněž odkaz na skutečnosti uváděné v úředním záznamu Policie ČR není přesvědčující, poněvadž úředních záznamů pod stejným č.j. MRPM-6459/TČ-2008-12 bylo zhotoveno několik. Žalobce od začátku zastavení hlídkou Policie ČR měl snahu spolupracovat. Dýchal do přístroje Dräger, přičemž opakované dýchnutí po hodině odmítl z důvodů zjištění nesprávné (nepovolené) manipulace ze strany Policie ČR. Žalobce trvá na tom, že poranění kůže, tedy odběry krve, pravděpodobně v důsledku užívání léku Anopyrin u něho vyvolává nepříjemné stavy, projevující se špatně zastavitelným krvácením a kolabováním. Z tohoto důvodu žalobce odmítl odběr krve. Pokud by jej Policie ČR řádně vyzvala k odběru biologického materiálu, tj. alt. moči, žalobce by souhlasil, ze strany zasahujících příslušníků Policie ČR taktomu ovšem nebylo. Z tohoto důvodu je žalobce toho názoru, že nebyla naplněna skutková podstata přestupku, za nějž byl postižen. Rozhodnutí správního orgánu ve druhém stupni je nečekané a nepředvídatelné. Správní orgány postupovaly zcela v rozporu s požadavkem interpretovat jednotlivá ustanovení právních předpisů v první řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod. K tomu se žalovaný správní orgán vyjádřil tak, že i těmito námitkami se v napadeném rozhodnutí zabýval; odkazuje tak na napadené rozhodnutí. K námitce, že se žalobce následně podrobil lékařskému vyšetření na Městské poliklinice Plzeň, je třeba zopakovat, že tato lékařská prohlídka nijak nesouvisí s vyšetřením, zda žalobce byl pod vlivem alkoholu. Co se poté týče otázky, zda se žalobce mohl podrobit odběru krve při lékařském vyšetření, pak je třeba zopakovat, že žalobce byl vyzván k odbornému lékařskému vyšetření spojenému nejen s odběrem krve. K tomuto je pak třeba ještě dodat, že je obecně známo, že odborné lékařské vyšetření provádí lékař, a tedy tento určuje průběh odborné vyšetření, jakož i určuje, jaký biologický materiál bude odebrán. Jedině lékař pak může posoudit, zda v případě určitých potíží vyšetřované osoby bude trvat na odběru krve či zda bude odebrán jiný biologický materiál. Pokud pak žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí je nečekané a nepředvídatelné a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, pak je třeba uvést, že takováto pochybení žalovaný neshledává. Žalovaný i správní orgán I. stupně postupovaly zcela v souladu se zákonem a se smyslem zákona a smyslem základních práv a svobod. To, že byl žalobce uznán vinným z přestupku a byla mu za tento přestupek uložena sankce, nelze považovat za porušení základních práv a svobod. Žalobce namítá, že jej zasahující policisté vyzvali toliko k odběru krve. S tím se soud neztotožňuje. V úředním záznamu Policie ČR ze dne 6.10.2008 č.j. MRPM-6459/TČ-2008- 12, podepsaném pprap. Lukášem Drozdou a prap. Mgr. Radkem Petrášem, se k tomu na str. 2 uvádí, že „Řidič byl dále dle § 16 odst. 3 zák. č. 379/2005 Sb. vyzván policistou, aby se podrobil odbornému lékařskému vyšetření, zjišťujícímu obsah alkoholu nebo jiných návykových látek, včetně odběru biologického materiálu k jeho stanovení. Byl také poučen o právních důsledcích nepodrobení se vyšetření. Řidič se tomuto vyšetření odmítl podrobit s tím, že neustále opakoval, že nemá důvod se podrobit lékařskému vyšetření a odběru krve, protože vozidlo neřídil a jen venčil psa. Na dotaz, kde tedy má onoho psa, nedokázal odpovědět.“. Ve správním spisu se nachází pouze tento úřední záznam, žalobce k odvolání přiložil i první stranu úředního záznamu č.j. MRPM-6459/TČ-2008-12, ale ze dne 7.10.2008. Soudu není známo, proč byl vyhotoven úřední záznam téhož čísla jednací jednou s datací 6.10.2008 a podruhé s datací 7.10.2008. I když jsou mezi nimi určité – drobné – rozdíly, má soud za to, že tím není znevěrodněn text týkající se výzvy policistů umístěný na druhé straně úředního záznamu (či úředních záznamů). Je tomu tak především proto, že úřední záznam samozřejmě není jediným podkladem v této věci. Při ústním jednání konaném před správním orgánem dne 22.12.2008 vypověděli svědek prap. Mgr. R. Petráš, že „pana Javůrka vyzvali, aby se podrobil lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu“, a svědek pprap. L. Drozda, že „poté pana Javůrka s kolegou vyzvali k lékařskému vyšetření s odběrem krve nebo moči“. Před komisařem Policie ČR pprap. L. Drozda jako svědek dne 10.12.2008 vypověděl, že „potom ho [pana Javůrka] vyzvali, zda se podrobí lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve“, a prap. Mgr. R. Petráš jako svědek dne 11.12.2008 vypověděl, že „následně [pan Javůrek] odmítl odběr krve a lékařské ošetření“. Z těchto důkazů podle názoru soudu neplyne, že, jak uvedl JUDr. I. Javůrek při ústním jednání konaném před správním orgánem dne 27.1.2009, „policisté jej pouze požádali o odběr krve“. Soud ostatně akceptuje také vyjádření odvolacího správního orgánu, že v rámci trestní věci ohrožení pod vlivem návykové látky byla otázka odmítnutí provedení lékařského vyšetření otázkou okrajovou a otázka přesného znění výzvy k podrobení se lékařskému vyšetření nebyla vůbec nastolena, kdežto v rámci přestupkového řízení bylo předmětem řízení právě to, zda a jakým způsobem byl žalobce vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření, a tedy tato informace byla těmito svědky poskytnuta v přesnější formě. Soud tedy uzavírá, že má za to, že výzva zasahujících policistů adresovaná žalobci byla v souladu se zvláštními právními předpisy (tj. zákonem o silničním provozu a zákonem č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami). K námitce žalobce ohledně nesprávného, resp. nedovoleného zacházení s přístrojem Dräger soud konstatuje, že zde bylo podezření, že žalobce byl při řízení motorového vozidla ovlivněn alkoholem. Zasahující policisté na to usuzovali již z jeho jednání, lékařka protialkoholní záchytné stanice to následně potvrdila zhodnocením stupně řidičovy opilosti jako střední. Rozhodující zde ovšem je, že povinnost podrobit se odběru krve nebo moči byla vázána na pozitivní výsledek dechové zkoušky jen do 30.6.2006, novelou zákona o silničním provozu provedenou zákonem č. 226/2006 Sb. byla tato podmínka ze zákona odstraněna (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.11.2009 č.j. 5 As 97/2008-73, k dispozici na www.nssoud.cz). Žalobce dále míní, že v důsledku jeho zdravotního stavu (špatně zastavitelné krvácení) u něj nenastala odpovědnost za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. S tím se soud v přezkoumávané věci neztotožňuje. Odpovědnost za uvedený přestupek sice nevznikne, je-li takové vyšetření spojeno s nebezpečím pro zdraví řidiče, ale argumenty týkající se zdraví nemá smyslu předkládat zasahujícím policistům, kteří jsou zpravidla v medicíně laici, nýbrž až lékaři při lékařském vyšetření, k němuž ovšem musí být ochota se dostavit. V této souvislosti zdejší soud odkazuje rovněž na tento názor Nejvyššího správního soudu: „Povinnost stěžovatele podrobit se lékařskému vyšetření jistě nebyla absolutní a byl-li by odběrem krve skutečně ohrožen jeho život či by došlo k vážného ohrožení jeho zdraví, zakládalo by to překážku k provedení tohoto odběru. Na druhé straně nelze přehlédnout, že odběr krve je prováděn v rámci lékařského vyšetření, tj. kvalifikovanou osobou, která je na základě informací poskytnutých vyšetřovaným schopna posoudit otázku zdravotního rizika plynoucího z vyšetření. Stěžovatel ovšem svým odmítnutím lékařského vyšetření zcela vyloučil možnost takového posouzení kvalifikovanou osobou.“ (rozsudek ze dne 24.6.2008 č.j. 8 As 11/2007-56, k dispozici na www.nssoud.cz). Žalobce dále namítá nesprávnost údajů ve výroku rozhodnutí a dovozuje nezákonnost obou správních rozhodnutí. S námitkou nesprávného uvedení místa a času soud souhlasí; ke spáchání přestupku muselo dojít později než „v době kolem 20,20 hodin“ a jinde než „ve Štefánikově ulici“. Závěr o nezákonnosti obou rozhodnutí správních orgánů však soud již akceptovat nemůže. Není pochyb o tom, že výrok rozhodnutí o přestupku musí obsahovat popis skutku s označením místa a času jeho spáchání (§ 77 zákona o přestupcích). Sporné jsou následky nesprávného označení místa a času spáchání přestupku. Podle názoru soudu je tu třeba vycházet z toho, že základním požadavkem na vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu je specifikace deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. To tedy znamená, že jednotlivé skutkové údaje, rozhodné pro určení totožnosti skutku, musí pro další období vylučovat zejména možnost záměny skutku a možnost opakovaného postihu za týž skutek. Není-li tento postulát naplněn, jde o nezákonnost. V případě, že místo a čas jsou uvedeny nesprávně, ale uvedené nebezpečí nehrozí (jako je tomu v daném případě), nejedná se o nezákonnost, ale o procesní vadu, která nemohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Soud tím uvedenou vadu nijak neospravedlňuje, jen uvádí její možné následky. K námitce žalobce, že rozhodnutí správního orgánu ve druhém stupni je nečekané a nepředvídatelné, soud s ohledem na argumentaci jen konstatuje, že podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího správního orgánu není ani nečekané, ani nepředvídatelné. K námitce žalobce, že správní orgány v projednávané věci neinterpretovaly jednotlivá ustanovení právních předpisů v první řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod, soud opět s ohledem na argumentaci pouze konstatuje, že pod uvedené tvrzené deficity mohou být subsumovány toliko předchozí námitky nebo i něco jiného; k předchozím námitkám se soud vyjádřil výše v odůvodnění tohoto rozsudku, kdežto k něčemu jinému, nevyjevenému a tudíž neznámému, se soud prostě vyslovit nemůže (srov. rovněž požadavky na žalobní body stanovené zejména v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20.12.2005 č.j. 2 Azs 92/2005-58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS). Žalobní námitky uvedené sub II./2 žaloby tudíž nemohly být shledány důvodnými. Lze tudíž shrnout, že podle názoru soudu nelze žádný žalobní bod považovat za důvodný. Jelikož žaloba nebyla shledána důvodnou, soud ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Jak žalobce, tak žalovaný správní orgán souhlasili s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání (§ 51 odst. 1 věta prvá s.ř.s.). Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný správní orgán se však práva na náhradu těchto nákladů vzdal, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení