17 Co 105/2023 - 797

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátem se sídlem [Adresa zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 1. 2023, č. j. 6 C 159/2021-659, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku III potvrzuje, vyjma pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrální území [adresa], ohledně kterého se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Ve výroku IV se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 177 878 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 1/0].

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 59 130,11 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 1/0].

Odůvodnění

1. Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 27. 1. 2023, č. j. 6 C 159/2021-659, že řízení se z části zastavuje, co do nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [Anonymizováno] a obci [adresa] a pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území a obci [adresa], vše zapsané Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-[Anonymizováno] (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba v části, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území a obci [adresa] a pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], vše zapsané Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-[Anonymizováno]. Výrokem III byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), kdy konkrétní znění smlouvy o převodu pozemků je v tomto výroku obsaženo. Výrokem IV byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 181 072,41 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, které směřovalo pouze proti výroku III, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě, ve znění obsaženém v tomto výroku, jakož i souvisejícímu výroku IV o nákladech řízení mezi účastníky, a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise.

3. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že její postup při uspokojování restitučního nároku žalobkyně byl liknavý a svévolný a že tímto svým postupem bez zjevného důvodu a při nerespektování dlouhodobé rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, v důsledku lpění na nesprávném ocenění restitučního nároku žalobkyně, bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároků žalobkyně předpokládaným způsobem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků. Po žalobkyni v důsledku toho není možné spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o důvodnosti podané žaloby a poukazuje na to, že oprávněné osoby mohou své nároky na poskytnutí jiného vhodného pozemku zásadně uspokojovat cestou veřejných nabídek, kdy cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán a má být zachován charakter pozemku i hodnota ke dni jeho odnětí státem. Uspokojení nároku převodem pozemků mimo veřejnou nabídku je podle ustálené judikatury namístě pouze tehdy, kdy se oprávněná osoba i přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě kvůli chování žalované domoci svých práv. Dále žalovaná namítla, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno FO] se zúčastnila pouze dvou veřejných nabídek v roce 2003, poté zůstala 18 let nečinná, žalobkyně se zúčastnila veřejných nabídek těsně před podáním žaloby. Žalobkyně i její právní předchůdkyně po dobu 18 let ocenění svých nároků nerozporovaly, s oceněním souhlasily. Nelze tedy hovořit o aktivní činnosti žalobkyně, která se dlouhodobě nemohla domoci svého restitučního nároku. Spor zůstal mezi účastníky ohledně ocenění výměry [Anonymizováno] m z pozemku PK [Anonymizováno] z důvodu, že část tohoto pozemku byla určena pro výstavbu komunikace, podle stavebních předpisů platných do roku 1947 pozemky pro komunikace byly pozemky nezastavitelné a nebylo je možno ocenit jako pozemky stavební. Žalovaná rovněž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně je oprávněnou osobou i po své tetě [jméno FO] a že je oprávněnou osobou, resp. dědičkou oprávněné osoby k celé šíři nároku po [jméno FO]. Žalovaná dále uvedla, že dostatečnou nabídkou náhradních pozemků ve veřejných nabídkách splnila svoji zákonnou povinnost vůči žalobkyni, která je povinna aktivně se domáhat uspokojení svých restitučních nároků tím, že musí sledovat veřejné nabídky, registrovat se na příslušných pracovištích žalované a nabídek se účastnit. Žalovaná též nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky, pokud při stanovení odměny za úkon právní služby vyšel z tarifní hodnoty 1 722 833,33 Kč, která představuje žalobkyní tvrzený restituční nárok, kdy tímto způsobem výpočtu byla zvýhodněna žalobkyně. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila písemně s tím, že se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry vyslovenými soudem prvního stupně a navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. Žalobkyně souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že postupem žalované, který rozporoval správnou výši restitučního nároku žalobkyně, jakož i s ohledem na nedostatečnou kvalitu a kvantitu náhradních pozemků, fakticky žalobkyni znemožnil uspokojit restituční nárok formou veřejných nabídek, žalobkyně tak byla nucena domáhat se vypořádání svého nároku v soudním řízení. Současně žalobkyně odkázala na ustálenou judikaturu dovolacího i Ústavního soudu zabývající se danou problematikou, jakož i oceněním pozemků určených pro výstavbu komunikace, které jsou plochami určenými k zastavění a jsou oceňovány jako pozemky stavební. Sporná část pozemku PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře [Anonymizováno] m byla určena dle platné územně plánovací dokumentace k zastavění komunikacemi, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ji bylo nutno ocenit jako pozemek stavební. Dle názoru žalobkyně jí náleží restituční nárok ve výši id. [Anonymizováno] nevydaných pozemků PK [Anonymizováno], PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], kdy id. [Anonymizováno] nabyla po své matce [jméno FO] a id. [Anonymizováno] po její sestře [jméno FO]. Žalobkyně je příbuznou v řadě přímé po původním žadateli [jméno FO] a zcela jistě nebylo úmyslem zákonodárce omezit dědice v jejich právu, ba naopak tzv. restituční tečka měla za cíl omezit spekulanty. Žalobkyně rovněž odkázala na aktuální rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2023, č. j. 18 Co 9/2023-513, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým soud vyhověl paralelně podané žalobě žalobkyně.

5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku III, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě ve znění konkrétně obsaženém v tomto výroku, a souvisejícím výroku IV o nákladech řízení mezi účastníky, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Odvolání žalované mělo suspenzivní a devolutivní účinky ve vztahu k vyhovujícímu výroku III rozsudku soudu prvního stupně a souvisejícímu výroku IV o nákladech řízení mezi účastníky. Odvoláním žádného z účastníků nebyly napadeny výroky I a II rozsudku soudu prvního stupně, které nabyly samostatně právní moci a nestaly se předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 odst. o. s. ř.)

7. Odvolací důvody, o které žalovaná opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ust. § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

8. V průběhu odvolacího řízení, podáním ze dne 2. 4. 2024, vzala žalobkyně částečně žalobu zpět ohledně pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] s ohledem na výsledek paralelně vedených soudních řízení, zejména rozhodnutí Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byly žalobkyni vydány pozemky v celkové hodnotě 109 758 Kč a s ohledem na rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a kterým byly žalobkyni vydány pozemky v celkové hodnotě 326 308,70 Kč, nevypořádaný restituční nárok žalobkyně tak činí 1 286 766,63 Kč. Žalovaný s částečným zpětvzetím žalobkyně u jednání před odvolacím soudem dne [datum] vyslovil souhlas, odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku III ohledně pozemku parc. č. 6302/2 v obci [adresa], k. ú. [adresa] zrušil (§ 96 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 222a odst. 1 o. s. ř.) a řízení v tomto rozsahu zastavil.

9. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou ze dne 27. 1. 2021. (ve znění změn a doplnění) se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno] zapsaných na LV č. [adresa] pro obec a k. ú. [adresa] a pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] zapsaných na LV č. [adresa] pro obec [adresa] a k. ú. [adresa]. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že je oprávněnou osobou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), kdy na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne [datum], č. j. PÚ [Anonymizováno], týkajícího se nevydaných pozemků PK [Anonymizováno], role o výměře [Anonymizováno] m a PK [Anonymizováno], role o výměře [Anonymizováno] m v k. ú. [adresa], obec [adresa] a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne [datum], č. j. PÚ [Anonymizováno], týkajícího se nevydaného pozemku PK [Anonymizováno] role o výměře [Anonymizováno] m v k. ú. [adresa], obec [adresa] pro překážky dle § 11, § 11a zákona o půdě má právo na nabytí vlastnictví k náhradním pozemkům za pozemky nevydané.

10. Žalobkyně tvrdila, že je právní nástupkyní původních oprávněných osob - [jméno FO] a [jméno FO] a náleží jí restituční nárok ve výši id. [Anonymizováno] vztahujících se k odňatým a nevydaným pozemkům PK [Anonymizováno], PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná pochybila při ocenění restitučního nároku, kdy sice vedla restituční nároky žalobkyně v příslušné evidenci, ocenila je však v nesprávné výši, neboť nepřihlédla ke stavebnímu charakteru nevydaných pozemků ke dni jejich převodu na stát. V době převodu na stát sice pozemky byly vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, existovala však již územně plánovací dokumentace, dle které byly určeny k výstavbě, tudíž bylo nutno pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb. Hodnota restitučního nároku žalobkyně za nevydané pozemky stavební tak několikanásobně přesahuje hodnotu restitučního nároku za nevydané pozemky mající charakter pole, role nebo louky.

11. Ke dni podání žaloby nedošlo k přecenění restitučního nároku žalobkyně ze strany žalované, žalobkyně si za tímto účelem nechala vypracovat znalecký posudek znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. [hodnota]-[Anonymizováno] dle něhož činila hodnota nevydaných pozemků a restituční nárok žalobkyně 1 722 833,33 Kč. Postup žalované při uspokojování restitučního nároku hodnotí žalobkyně jako svévolný a liknavý, kdy ani po 30 letech nebyla státním orgánem uspokojena. Žalovaná se nijak nepodílela na vyhledávání podkladů a přenesla tak svoji zákonnou povinnost na žalobkyni. Dlouhodobé prodlení žalované od roku 1992, kdy byl restituční nárok uplatněn, samo o sobě svědčí o liknavém přístupu. Žalobkyně i její předchůdkyně pravidelně sledovaly veřejné nabídky pozemků vyhlašovaných žalovanou, v roce 2013 byla zveřejněna pouze jedna nabídka, v letech 2014 - 2018 čtyři nabídky a následně tři. Dosavadní postup žalované vykazuje znaky svévole a je porušením ústavních principů rovnosti a právního státu. Žalovaná tím, že setrvale ignorovala relevantní judikaturu při ocenění nároku žalobkyně jako oprávněné osoby a sporovala výši jejího restitučního nároku, žalobkyni reálně znemožnila účastnit se veřejných nabídek a touto cestou své nároky uspokojit. Žalobkyni ani jejím předchůdkyním nebyl nabídnut náhradní pozemek odpovídající pozemkům nevydaným. Žalobkyně se proto domáhá vypořádání svého restitučního nároku soudní cestou s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu s tím, že může důvodně očekávat, že její právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiné právní případy, které již rozhodnuty byly a které se s jejím právním případem shodují v podstatných znacích.

12. Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemně a potvrdila, že právní předchůdkyni žalobkyně jako oprávněné osobě vznikl nárok na převod náhradních pozemků z vlastnictví státu za pozemky odňaté a nevydané dle správních rozhodnutí z roku 2002, nesouhlasila však s výší tvrzeného restitučního nároku žalobkyně s tím, že ocenění pozemků bylo provedeno Pozemkovým fondem České republiky (právním předchůdcem žalované) v roce 2003 a sporným zůstává pouze ocenění nevydané části pozemku PK [Anonymizováno] v rozsahu [Anonymizováno] m, kde žalovaná trvá na tom, že tato část nevydaného pozemku nemůže být oceněna jako pozemek stavební. Žalovaná rovněž namítla, že žalobkyni náleží právo na vypořádání restitučního nároku z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne [datum], č. j. PÚ [Anonymizováno] a č. j. PÚ [Anonymizováno] pouze ve výši id. [Anonymizováno], kdy restituční nárok [jméno FO] není nárokem postoupeným podle zákona o půdě od původní oprávněné osoby ani od osoby příbuzné v řadě přímé. Žalovaná trvá na tom, že její jednání nevykazovalo znaky nečinnosti, liknavosti či svévole, žalobkyně se aktivně neúčastnila veřejných nabídek pozemků, což je třeba přičíst k její tíži.

13. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (zejména rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne [datum], č. j. PÚ [Anonymizováno] týkajícím se nevydaných pozemků PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa] a rozhodnutím z téhož dne č. j. PÚ [Anonymizováno] týkajícím se nevydaného pozemku PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], znaleckým posudkem zpracovaným na žádost žalobkyně znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], č. [hodnota]-[Anonymizováno] o ocenění nevydaných pozemků žalobkyně ve stavu k přechodu vlastnického práva na stát, oponentním znaleckým posudkem zpracovaným na žádost žalované dne [datum] pod č. [Anonymizováno] znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]) skutkově uzavřel, že pozemky, které jsou předmětem řízení, jsou ve vlastnictví žalované. Oprávněné osoby - právní předchůdci žalobkyně - uplatnili v roce 1992 restituční nárok na vydání pozemků v k. ú. [adresa], obec [adresa] podle zákona o půdě. Magistrát hlavního města Prahy - Pozemkový úřad vydal dne [datum] dvě rozhodnutí, jimiž určil, že právní nástupkyně původní oprávněné osoby [jméno FO], [jméno FO] – matka žalobkyně a [jméno FO] – sestra matky žalobkyně nejsou vlastníky předmětných pozemků, za které jim přísluší pozemky náhradní.

14. Žalobkyně je dle závěru soudu prvního stupně oprávněnou osobou s restitučním nárokem na převod náhradních pozemků podle § 11a zákona o půdě v rozsahu id. [Anonymizováno] původního restitučního nároku, který nabyla od své matky [jméno FO], což odpovídá ceně pozemků ve výši [částka] v k. ú. [adresa], obec [adresa], které nebyly vydány oprávněným osobám, a která byla stanovena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Právní předchůdkyně žalobkyně i sama žalobkyně se účastnily veřejných nabídek, žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k přecenění jejího restitučního nároku. Negativní roli při uspokojování restitučního nároku žalobkyně sehrál přístup žalované, která nesprávně stanovila výši restitučního nároku žalobkyně, a dlouhodobě nerespektovala ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu i Ústavního soudu. Dle soudu prvního stupně převodu pozemků uvedených v napadeném výroku III rozsudku nebrání zákonné překážky, tyto mohou být zařazeny do veřejných nabídek podle § 11a zákona o půdě. Soud prvního stupně uzavřel, že rovněž restituční nárok žalobkyně v rozsahu id. [Anonymizováno] po [jméno FO] je oprávněný, neboť právním předchůdcem žalobkyně [jméno FO] byl uplatněn již v roce 1992, tento zemřel dne [datum] bez zanechání závěti, dědictví po něm nabyly rovným dílem pozůstalé dcery [jméno FO] a [jméno FO]. Vypořádání restitučního nároku se domáhal již dědeček žalobkyně [jméno FO], tj. příbuzný v řadě přímé, a není tedy důvodná námitka žalované, že nárok žalobkyně po [jméno FO] zanikl v souladu s tzv. první restituční tečkou, která měla za cíl omezit spekulanty.

15. Podle ustanovení § 11a odst. 1 a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku („zákon o půdě“), oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

16. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za správný a úplný, se odvolací soud ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně, který se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně má právo domáhat se po žalované, aby jí smluvně, nahrazením její vůle, převedla konkrétní pozemky ve svém vlastnictví. Žalobkyně uplatňovala svůj nárok na základě dvou rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne [datum], č. j. PÚ [Anonymizováno] a ze dne [datum], č. j. PÚ [Anonymizováno]. Žalobkyně se obrátila na žalovanou se žádostí o přecenění restitučního nároku, neboť v době přechodu na stát byly pozemky evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k zastavění. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014 nebo ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014) je nutno takové pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Žalobkyně se tudíž obrátila na žalovanou dne 16. 12. 2020 se žádostí o přecenění restitučního nároku, kterou doložila znaleckým posudkem vypracovaným znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], č. [hodnota]-[Anonymizováno], z něhož je zřejmé, že hodnota nevydaných pozemků představuje částku 5 168 500 Kč (oproti ocenění žalovanou 62 × vyšší) a žalobkyně disponuje restitučním nárokem ve výši 1 722 833,33 Kč (id. [Anonymizováno]). Žalovaná sporovala, že pozemek PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře [Anonymizováno] m určený pro výstavbu pozemní komunikace, který byl následně zastavěn (parkovištěm hotelu [Anonymizováno] a sídlištěm [adresa]), má být oceněn jako pozemek stavební.

17. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaná měla povinnost od počátku určit správnou výši restitučního nároku žalobkyně. Pokud tak bez vážného důvodu neučinila, ztěžovala v důsledku nesprávného vyčíslení restitučního nároku účast žalobkyně ve veřejných nabídkách. Žalovaná nerespektovala ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu zabývající se oceněním pozemků, které v době přechodu na stát byly evidovány jako zemědělské, byly však určeny k zástavbě, což je daný případ, její postup tak byl nepochybně liknavý a svévolný. K přecenění restitučního nároku došlo až v důsledku aktivního chování žalobkyně, která svou žádost doložila znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], který správně ocenil a vyčíslil restituční nárok žalobkyně.

18. Dle ustálené judikatury dovolacího soudu jako liknavý lze přinejmenším kvalifikovat i takový postup žalované a jejího právního předchůdce – [právnická osoba] [Anonymizováno], jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným způsobem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků, kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016 nebo ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017).

19. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni náleží restituční nárok v rozsahu id. [Anonymizováno] nevydaných pozemků PK [Anonymizováno], PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], neboť rozhodnutími vydanými Magistrátem hlavního města Prahy, Pozemkovým úřadem ze dne [datum] bylo určeno, že [jméno FO] – matka žalobkyně a [jméno FO] jako sestry a právní nástupkyně původní oprávněné osoby [jméno FO] (jejich otce) jsou vlastníky každá id. [Anonymizováno] nevydaných pozemků. [jméno FO] v březnu roku 2019 smlouvou o bezúplatném převodu převedla svůj restituční nárok na svoji sestru [jméno FO], která následně v dubnu roku 2019 převedla celý svůj restituční nárok na žalobkyni dle § 13 odst. 8 ve spojení s § 33a zákona o půdě. Z uvedeného plyne, že žalobkyně je vnučkou původní oprávněné osoby [jméno FO], jehož nárok zdědily jeho dcery [jméno FO] a [jméno FO]. Restituční nárok byl [jméno FO] uplatněn již v roce 1992, tento zemřel dne [datum] bez zanechání závěti a podle pravomocného usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. D [Anonymizováno], veškerý majetek zůstavitele nabyly rovným dílem pozůstalé dcery [jméno FO] a [jméno FO]. Vypořádání restitučního nároku se domáhal již děd žalobkyně, tj. příbuzný v řadě přímé. Nedůvodnou je tudíž námitka žalované, že nárok žalobkyně po [jméno FO] zanikl v souladu s tzv. první restituční tečkou, která měla za cíl omezit spekulanty, což nedopadá na daný případ, neboť žalobkyně je příbuznou v řadě přímé po původním žadateli.

20. Podmínkou úspěšného uplatnění nároku na převod náhradních pozemků prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle je též ekvivalentnost hodnoty restitučního nároku oprávněné osoby a hodnoty vybraných náhradních pozemků, neboť by tím mohlo dojít k přečerpání restitučního nároku. V projednávané věci k této situaci nedochází, poněvadž neuspokojený restituční nárok žalobkyně činí 1 722 833,33 Kč, v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa][Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] byly žalobkyni pravomocně vydány pozemky v hodnotě 109 758,01 Kč, v daném řízení byly žalobkyni vydány pozemky v celkové hodnotě 1 583 860,90 Kč.

21. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a které jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu i Ústavního soudu. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněných právních norem pro rozhodnutí ve věci významné.

22. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě konkrétně v tomto výroku obsaženou, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně přistoupil odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výroku IV o nákladech řízení mezi účastníky, kdy zcela úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů prvoinstančního řízení. Při výpočtu odměny advokáta žalobkyně soud prvního stupně vycházel nesprávně z tarifní hodnoty 1 722 833,33 Kč představující neuspokojený restituční nárok žalobkyně. V daném případě je nutno vycházet při výpočtu odměny advokáta z hodnoty převáděných pozemků ve výši 1 583 860,90 Kč a odměna za jeden úkon právní služby tak činí 14 660 Kč (§ 8 ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Náklady řízení žalobkyně účelně vynaložené před soudem prvního stupně tvoří odměna advokáta za devět úkonů právní služby po 14 660 Kč, k nimž přísluší devět paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné k jednání před soudem prvního stupně dne 16. 9. 2022 ve výši 4 893,09 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 1 200 Kč, tj. 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné k jednání před soudem prvního stupně dne 20. 1. 2023 ve výši 5 073,53 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 1 200 Kč, tj. 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, kdy v podrobnějším výpočtu odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady řízení úspěšné žalobkyně v prvoinstančním řízení částku 177 878 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalované tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

24. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. na straně úspěšné žalobkyně dáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 14 660 Kč dle § 7 bod 6, § 8 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu (vycházeje z tarifní hodnoty 1 583 860,90 Kč), ke třem úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalobkyně k odvolání žalované, vyjádření žalobkyně ze dne 5. 9. 2023 na výzvu soudu a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) přísluší tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času ve výši 1 000 Kč, tj. 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné k odvolacímu jednání dne 9. 4. 2024 ve výši 2 987,86 Kč při cestě z [adresa] a zpět, tj. [Anonymizováno] km osobním vozidlem zn. [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], při průměrné spotřebě 4 l motorové nafty na 100 km a ceně jednoho litru pohonných hmoty 38,70 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů od 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení úspěšné žalobkyně částku 59 130,11 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalované, tak jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

Poučení