17 Co 108/2022-475

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Lanžhotského, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Hanuše a Mgr. Tomáše Šintáka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem v [obec], [ulice a číslo] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem v [obec], [ulice a číslo] o zaplacení 93 868 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 9. 12. 2020 č. j. 4 C 41/2015-428 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje v tom znění, že jsou žalovaní společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobci 17 400 Kč s úrokem z prodlení o roční sazbě 8,05 % za dobu od 1. ledna 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že je žalobce povinen nahradit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení před okresním soudem 47 013,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění tak, že jsou žalovaní společně a nerozdílně povinni nahradit České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou náklady řízení 2 631 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se na [titul] [jméno] [příjmení], narozeném [datum] (dále také„ původní žalovaný“), domáhal zaplacení 93 868 Kč.

2. Vyložil, že je provozovatelem hotelu v domě [adresa] v [obec], že původní žalovaný vlastní bezprostředně sousedící dům [adresa], v říjnu 2013 zahájil rekonstrukci střechy svého domu, a protože při ní konal v rozporu s projektovou dokumentací, způsobil, že došlo k podmáčení části přiléhajících zdí a stropních konstrukcí domu [adresa]. Odstranil totiž oplechování mezi oběma domy, nově zhotovovanou konstrukci střechy svého domu nechal přisadit až ke zdi domu [adresa] (nezachoval tedy do té doby existující asi metrový nadřímsový žlab či úžlabí), a to se spádem, který byl zatékání vody do domu [adresa] příznivý, a po určitou dobu tento stav ponechal bez technických úprav či opatření, které by zatékání vody do domu [adresa] bránily. Žalobce pak kvůli provlhnutí stěn nemohl od 24. října 2013, kdy bylo zatékání zjištěno, přenechávat k ubytování dva pokoje svého hotelu. Působením vlhkosti v nich totiž došlo k rozsáhlé degradaci malby, k poškození vnitřní omítky a tvorbě plísně. Z tohoto důvodu žalobce požadoval náhradu ušlého zisku 76 468 Kč (reprezentujícího podle něj částku, kterou by byl získal, kdyby v rozhodném období mohl oba pokoje poskytovat k ubytování), dále náhradu částky 14 889 Kč, zaplacené za práce řemeslníka [jméno] [příjmení], který odstranil následky poškození pokojů (vyúčtoval 78 dní vysoušení stěn, tři a půl hodiny oprav omítek a izolace , 113 m2 výmalby a 33 m2 tapetování), a konečně náhradu částky 2 511 Kč, kterou zaplatil znalci [jméno] [příjmení] za zpracování posudku o příčině zatečení vody.

3. Uvedl také, že žalovaného písemně vyzval, aby mu škodu nahradil do 31. prosince 2014, a protože se tak nestalo, žádal i zákonný úrok z prodlení z celé vymáhané jistiny za dobu od 1. ledna 2015 do zaplacení.

4. Původní žalovaný navrhl žalobu zamítnout, protože podle něj žalobci žádnou škodu nezpůsobil. Popsal, že střešní vazba jeho domu byla rozebrána 19. října 2013, montáž nové vazby skončila 21. října 2013, 23. října 2013 nechal položit na vazbu (žlutou) hydrofolii (a to podle něj způsobem, který zatečení vody do domu [adresa] vylučoval), do 25. října 2013 bylo dokončeno bednění a 26. října 2013 nechal na bednění připevnit další (tentokrát modrou) folii (plachtu), která (nesloužila k zachycování dešťové vody, nýbrž) umožňovala smetení eventuálně napadaného sněhu; a tvrdil, že od 19. října do konce listopadu 2013 nepršelo a pak začalo jen slabě sněžit. Podle jeho názoru si zatékání žalobce způsobil sám, a to tím, že (bez stavebního povolení) provedl ukotvení stropu [anonymizováno] do štítové zdi domu [adresa]; vzniklá drážka podle žalovaného způsobila sesedání štítové zdi, objevila se stále se rozšiřující trhlina a právě jí do objektu zatékala dešťová voda. V průběhu řízení žalovaný také namítl, že voda mohla zatékat i nedostatečně zakrytou hřebenovou částí střechy domu [adresa] do půdního prostoru a odtud dál do stěn.

5. Rozsudkem ze 17. února 2017 č. j. 4 C 41/2015-181 okresní soud žalobu zamítl kvůli absenci důkazu, že příčinou vzniku škody bylo žalobcem tvrzené konání žalovaného.

6. K odvolání žalobce ale krajský soud usnesením z 20. prosince 2017 č. j. 17 Co 99/2017-246 tehdejší rozsudek zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Především konstatoval, že je třeba věc posoudit podle občanského zákoníku platného do 31. prosince 2013, vyložil, proč za stávající situace nemůže z procesních důvodů obstát zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene, uložil okresnímu soudu důkladně zvážit námitky, které proti jeho hodnocení dosud provedených důkazů žalobce přednesl v odvolacím řízení, a pokud bude i nadále přesvědčen, že žalobcem tvrzený způsob zatečení vody zatím prokázán nebyl, vzít v potaz žalobcovy další důkazní návrhy.

7. Rozsudkem z 3. prosince 2018 č. j. 4 C 41/2015-306 okresní soud žalobu opět zamítl a uložil žalobci nahradit původnímu žalovanému náklady řízení 86 578,10 Kč.

8. Tento rozsudek krajský soud k odvolání žalobce rozsudkem z 24. dubna 2019 č. j. 17 Co 43/2019-332 potvrdil v té části výroku o věci samé, kterou byla žaloba zamítnuta co do 76 468 Kč s úrokem z prodlení o roční sazbě 8,05 % z částky 76 468 Kč za dobu od 1. ledna 2015 do zaplacení, kdežto v té části výroku o věci samé, kterou byla žaloba zamítnuta co do zbývajících 17 400 Kč s úrokem z prodlení o roční sazbě 8,05 % z částky 17 400 Kč za dobu od 1. ledna 2015 do zaplacení, a ve výroku o nákladech rozsudek zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

9. Pokud jde o zrušující výrok, především vyložil, proč není správný názor, na němž okresní soud založil zamítnutí žaloby o částku 14 889 Kč s příslušenstvím, totiž že měli-li opravu zatečením vody způsobených škod provést spoluvlastníci a pronajímatelé hotelu, žalobce jako nájemce, který náklady na odstranění vzniklých poškození nesl, se může náhrady vynaložených nákladů domáhat jedině na nich, nikoli tedy na původním žalovaném (tvrzeném škůdci). Konstatoval, že tedy bude třeba znovu se vrátit ke zjišťování, resp. posuzování, co bylo příčinou zatečení vody do obou pokojů, resp. zda za poškození stěn ve smyslu § 420 občanského zákoníku platného do 31. prosince 2013 odpovídá žalovaný. K tomu okresní soud v tehdy napadeném rozsudku žádné závěry nepředstavil. Zrušení tehdejšího výroku o zamítnutí žaloby v části, v níž se žalobce domáhá náhrady nákladů na znalecký posudek, založil krajský soud na zjištění, že okresní soud své zamítavé rozhodnutí v této části nijak neodůvodnil. Pro další průběh řízení krajský soud udělil okresnímu soudu konkrétní pokyny.

10. Rozsudkem č. j. 4 C 41/2015-428 okresní soud tentokrát uložil původnímu žalovanému zaplatit žalobci 17 400 Kč s úrokem z prodlení o roční sazbě 8,05 % za dobu od 1. ledna 2015 do zaplacení (výrok I) a nikomu z účastníků ani státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výroky II a III).

11. V odůvodnění shrnul svá skutková zjištění a především konstatoval, že vychází mj. z toho, že 19. října 2013 původní žalovaný nechal odstranit starou střešní krytinu, že ve dnech 20. i 23. října 2013 pršelo a že provlhnutí stěn v obou pokojích bylo zjištěno 24. října 2013, že výše takto způsobené škody je doložena fakturou a stvrzenkou malíře [jméno] [příjmení] a fakturou [jméno] [příjmení]. Uvedl, že příčinnou souvislost mezi jednáním původního žalovaného (odstranění oplechování mezi oběma domy a nedostatečnost následných opatření proti proniknutí vody do domu [adresa]) a následkem (zatečení vody do domu [adresa]) má za doloženou nově obstaraným posudkem [titul] [jméno] [příjmení]. Ten shledal příčinu zatečení v nestandardním ukončení membrány [anonymizováno] u štítové stěny domu [adresa]. Voda podle znalce právě v důsledku toho odtékala k lomu mezi mírným a strmým sklonem střešní konstrukce domu [adresa] a zatékala v rohu štítové stěny v celé ploše do ní. Tento klíčový závěr nebyl podle okresního soudu zpochybněn ani původním žalovaným předloženým posudkem [titul] [jméno] [příjmení]. Ten totiž nedokázal určit místo, na kterém mělo zatékat, a při posouzení zjevně vycházel z fotografií jiného místa štítové zdi, než na kterém mělo k zatékání dojít. Jeho tvrzení, že žádný důkaz o zatékání nenašel, příčinu zvlhnutí stěn v obou pokojích nezná a nedokáže uzavřít, zda zatékat mohlo či nikoli, podle okresního soudu důvodem k pochybnostem soudu o závěrech [titul] [příjmení] není. Soud prvního stupně dále vysvětlil, že provádění dalších žalobcem navržených důkazů za dané situace považuje za nadbytečné. Vyhovění žalobě o zaplacení 17 400 Kč s úrokem z prodlení odůvodnil ustanovením § 420 občanského zákoníku platného v době škodní události a konstatováním, že se žalovaný dostal s placením náhrady ve smyslu § 517 téhož právního předpisu do prodlení tím, že ji žalobci nezaplatil ve lhůtě stanovené v žalobcově výzvě.

12. Výrok o nákladech účastníků zdůvodnil tím, že převážný úspěch vzhledem k původnímu předmětu řízení sice měl žalovaný, ale že v posledních dvou letech bylo řízení vedeno především kvůli jeho neúspěšné obraně. A výrok o nákladech státu založil na konstatování, že obě strany měly v řízení částečný úspěch.

13. Proti tomuto rozsudku se odvolal původní žalovaný. Především namítl, že podle něj okresní soud chybně vyhodnotil, koho z účastníků stran zbývající části předmětu řízení tíží tzv. důkazní břemeno. Poukázal v této souvislosti na dopis soudu prvního stupně účastníkům, datovaný 30. květnem 2019. Zdůraznil, že podle něj má všechny zákonné předpoklady dovozované odpovědnosti za škodu prokazovat žalobce, ale okresní soud důkazní břemeno částečně přenesl na něj, na původního žalovaného. A žalobce dle jeho názoru ve skutečnosti neprokázal, že by porušil nějakou právní povinnost a že by následkem toho došlo k zatečení do žalobcem najatého domu. Závěry znalce [titul] [příjmení] odvolatel pokládal za pouze hypotetické a nepřezkoumatelné a jeho finální úsudek za koncipovaný jen na základě úvahy, bez opory v objektivně zjištěných skutečnostech. Znalec [titul] [příjmení] zároveň vysvětlil, že ke vzniku vlhkosti v budovách může dojít i vlivem tzv. tepelného mostu, že k tomuto jevu dochází právě především v podzimním a zimním období, a že pokud by příčinou zatečení bylo to, co dovodil [titul] [příjmení], pak by především zateklo do podstřešního prostoru domu žalovaného, kde se však žádné známky zatečení nevyskytly. Původní žalovaný také znovu poukázal na to, že k prošetřování údajného zatečení došlo poprvé až v březnu 2014. Mínil rovněž, že posudek znalce [jméno] [příjmení] nemá vzhledem ke způsobu zpracování a k tomu, že byl vyhotoven výhradně na základě informací žalobce a vznikl až v roce 2014, pro projednávanou věc vypovídací hodnotu. Není ani jasné, kdy byla pořízena fotodokumentace, která byla při jeho zpracování a v rámci dokazování v tomto řízení použita. Data uvedená na digitálních fotografiích se totiž odvíjejí jen od nastavení fotoaparátu. Opět také upozornil na protokol o kontrolní prohlídce z 31. října 2013, kdy podle něj kontrolující úředníci nezjistili skutečnosti, které tvrdil jednatel žalující společnosti, stejně jako nebylo zjištěno žádné zatečení vody při kontrole zastřešení, která proběhla 31. ledna 2014. Navrhl změnit napadený rozsudek v zamítavý a přiznat mu náhradu nákladů řízení.

14. Žalobce naopak navrhl rozhodnutí soudu prvního stupně o zbývajícím předmětu řízení potvrdit a přiznat náhradu nákladů jemu. K žádnému pochybení ohledně posouzení důkazního břemene podle něj nedošlo a všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu byly prokázány. Upozornil, že v dopise z 30. května 2019 okresní soud patrně v zájmu předvídatelnosti jeho rozhodnutí a hospodárnosti řízení vyložil, že odpovědnost původního žalovaného za vzniklou škodu již považuje na základě stávajících výsledků dokazování za prokázanou, a že pokud původní žalovaný tvrdí jinou příčinu zatékání, musí ji dokázat. Žalobce také znovu rozebral, jak byly předpoklady odpovědnosti za škodu prokázány. I z tohoto hlediska považoval odůvodnění napadeného rozsudku za dostatečné. Znalec [titul] [příjmení] se podle něj ani pořádně neorientoval na daném místě, zhlédl a hodnotil jinou část stavby, než do které zatékalo, atd. Za nemístnou prohlásil kritiku posudku [jméno] [příjmení], protože na jeho závěrech napadený rozsudek založen není. Správnost jeho stěžejního závěru ovšem potvrdil posudek [titul] [příjmení]. Žalobce také trval na tom, že fotografie, které v řízení dokládal, byly pořízeny v době, která vyplývá z digitální informace na nich uvedené, a hlavně že tyto údaje nejsou časově v rozporu s ostatními důkazy ve spise. Podrobně také vysvětloval, proč je podle něj protokol o prohlídce z 31. října 2013 ve skutečnosti důkazem v jeho prospěch. O výsledcích tehdejší kontroly podle něj nejlépe svědčí sdělení vedoucího stavebního úřadu z 16. ledna 2014, kde se mimo jiné uvádí, že stavebník (tedy původní žalovaný) byl při prohlídce 31. října 2013 na místě protokolárně vyzván, aby konstrukci střechy uvedl do souladu s ověřenou projektovou dokumentací a aby provedl nezbytná opatření k zamezení pronikání dešťových vod stékajících ze střechy domu [adresa] do domu [adresa]. Protokol o jednání konaném 30. ledna 2014 pak dokládá, že zástupce žalobce vznesl požadavek na dopracování projektové dokumentace původním žalovaným k řešení styku štítových stěn obou domů, že tento požadavek stavební úřad posoudil jako oprávněný a žalovaného k doplnění stavební dokumentace vyzval (viz také usnesení stavebního úřadu z 3. února 2014). Dopis přiložený k protokolu pak svým obsahem podle žalobce mimo jiné potvrzuje, že původní žalovaný byl stavebním úřadem seznámen s předchozím dopisem žalobce a věděl tedy od počátku o tom, že v objektu užívaném žalobcem ke škodám v podobě podmáčení zdi; podmáčení původní žalovaný v dopise i výslovně zmiňuje a vyjadřuje se k němu – nepopírá, že k němu došlo. Samotný protokol je pak důkazem, že na místě bylo zjištěno, že„ v rozsahu asi 2 m je opadaná omítka a v délce cca 1 m chybí řada cihel ve štítě domu [adresa]“, a dále, že původní žalovaný byl vyzván k nápravě.

15. Po podání odvolání původní žalovaný [titul] [jméno] [příjmení] zemřel.

16. Okresní soud pak usnesením z 13. května 2022 č. j. 4 C 41/2015-450 rozhodl, že na místo [titul] [jméno] [příjmení] vstupují do řízení jeho pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] a syn [jméno] [příjmení]. Ti k věci vlastní stanovisko nepřednesli a k odvolacímu jednání se nedostavili.

17. Protože bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud napadený rozsudek přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:

18. Předně lze odkázat na všechny dílčí závěry, prezentované v předchozích rozhodnutích krajského soudu (samozřejmě včetně vysvětlení, proč je třeba na daný případ aplikovat primárně § 420 občanského zákoníku, platného do 31. prosince 2013, jak je zapotřebí toto ustanovení obecně vykládat, koho v důsledku toho v řízeních daného typu tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní a jakými okolnostmi je tu založena aktivní věcná legitimace žalující společnosti). Ani doplnění řízení, k němuž došlo po vydání předchozího zrušovacího rozhodnutí, nepřineslo nic, co by mělo být důvodem k jejich přehodnocení.

19. Okresní soud se nyní v souladu s pokyny, vyplývajícími z předchozího rozhodnutí krajského soudu zaměřil především na zjištění příčiny zatékání vody. Jím ustanovený znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, a z oboru stavebnictví, stavby obytné, průmyslové a zemědělské, [titul] [jméno] [příjmení] po prohlídce místa a seznámení se s obsahem spisu a dostupnou fotodokumentací vysvětlil, že podle jeho odborného mínění, založeného na konkrétních zjištěných okolnostech, bylo touto příčinou nesprávné napojení membrány [anonymizováno] na štítovou zeď domu [adresa]. Potvrdil sice, že samotná membrána je vysoce kvalitní laminovaná superdifúzní kontaktní pojistná hydroizolace (paropropustná ochrana proti dešti i sněhu), určená pro šikmé střešní konstrukce (právě tím, že tato membrána vzhledem ke svým vlastnostem představuje nezpochybnitelnou ochranu proti zatečení, původní žalovaný opakovaně argumentoval), ale s odkazem na předloženou fotodokumentaci zdůraznil, že v daném případě při jejím položení na novou konstrukci krovu (na krokve přes kontralatě) domu [adresa] došlo k zásadnímu pochybení, a právě to zatékání vody do domu [adresa] zapříčinilo. Navzdory tomu, že podle firemního instalačního manuálu má být membrána při napojení na sousední štítovou zeď vyvedena nejméně 5 cm nad úroveň střešní krytiny (a podle zvyklostí podnikatelů, kteří s membránou pracují, bývá v praxi vyvedena nejméně 15 – 20 cm) a řádně fixována (mechanicky nebo oboustranně lepicí páskou), v tomto případě byla sice na štítovou zeď domu [adresa] vyvedena asi 5 cm, ale předepsaným způsobem zafixována nebyla (byla jen přichycena kontralatěmi nad krokvemi; u strmé části mansardy pak nebyla membrána na štítovou zeď domu [adresa] připevněna dokonce ani po provedení krytiny). A právě tento„ špatně funkční detail“ způsobil, že mezi štítovou stěnou a membránou zatékala voda jak ze střechy domu [adresa], tak ze štítové stěny domu [adresa]. Vrchní část nové konstrukce střešní plochy byla totiž zároveň vyspádována právě ke štítové stěně domu [adresa] (podle znalce šlo o plochu zhruba 55 m2). Na dokreslení svého úsudku [titul] [příjmení] poukázal na to, že podle ze spisu vyplývajících údajů o množství srážek v rozhodném období mohlo takto ke štítové zdi domu [adresa] odhadem natéci v listopadu 0,256 m3, v prosinci 0,173 m3 a v lednu 0,25 m3 dešťové vody (vycházel z toho, že mohlo jít vždy asi o čtvrtinu dešťové vody celkově spadlé na danou část střechy domu [adresa]). Při jednání pak znalec zodpověděl všechny otázky okresního soudu i účastníků, na fotografiích z rozhodné doby znovu identifikoval místo, kde podle jeho zjištění k zatékání došlo, na konkrétním příkladu demonstroval, jaké množství zatečené vody by již bylo problematické, a vysvětlil, proč nemohla situaci, vzniklou nedostatečným přichycením membrány, napravit (zatékání vody do domu [adresa] odvrátit) ani (modrá) ochranná zakrývací plachta, použitá ostatně na střeše hlavně kvůli sněhu.

20. Původní žalovaný v předchozím průběhu řízení sám vyložil, že membrána [anonymizováno] („ hydrofolie“) byla instalována 23. října 2013 a o tři dny později byla na dokončené bednění položena (modrá) ochranná zakrývací plachta. Fotodokumentace, z níž znalec [titul] [příjmení] zjistil nedostatečnou fixaci membrány na štítovou zeď domu [adresa], zachycuje tento jev jak v době před položením ochranné zakrývací plachty (tedy mezi 23. a 26. říjnem 2013), tak i po její instalaci (po 26. říjnu 2013) a dokonce – v určitém viditelném úseku – i po položení krytiny (klempířské práce, které původně byly kvůli úřednímu projednávání stavební činnosti odsunuty, podle žalovaného začaly 5. února a dokončeny byly 29. března 2014; a ochranná zakrývací plachta byla odstraněna teprve bezprostředně před jejich zahájením). Fotodokumentace tedy i z tohoto hlediska mohla být a důvodně byla [titul] [příjmení] příhodným a náležitě vypovídajícím vodítkem. Jeho závěr konečně koresponduje i s tím, že podle žalobce bylo zatékání do obou pokojů zjištěno 24. října 2013, tedy bezprostředně po dešti, který se podle zprávy [název] [anonymizována dvě slova] dostavil ještě v noci (zejména kolem třetí a čtvrté hodiny, kdy napršelo celkem 3,3 mm srážek) z 23. na 24. října 2013, a zatékat definitivně přestalo teprve po instalaci (měděné falcovací) krytiny, tedy po eliminaci důsledků chybného napojení membrány jejím účinným zakrytím (mimochodem, k tomu, že se navzdory předchozímu odstranění oplechování mezi oběma domy neprojevily zatečením do místností domu [adresa] i srážky z večera 20. října 2013, nejspíše mohlo přispět, že tehdy ještě nebyla nepropustná membrána [anonymizováno] instalována, takže voda z příslušné části střechy domu [adresa] ke štítové stěně domu [adresa] nestékala v takovém množství). Lze dodat, že na zatékání do domu [adresa] a podmáčení zdi a stropní konstrukce si jeho spoluvlastníci úředně stěžovali už v dopise městskému úřadu datovaném 29. říjnem 2013.

21. Žalovaní následně předložili posudek znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné a průmyslové, [titul] [jméno] [příjmení]. Ten prezentoval závěr, že z důkazů, které jsou k dispozici, nevyplývá, že by vlivem stavebních úprav na domě [adresa] došlo v období od 9. října 2013 do 21. března 2014 k zatečení srážkové vody do domu [adresa], a že k zatékání srážkových vod s největší pravděpodobností v uvedeném období nedocházelo. Argumentoval především tím, že pokud by srážkové vody skutečně vnikaly do domu [adresa] způsobem, který identifikoval [titul] [příjmení], musely by se stopy vlhkosti nacházet i na štítové stěně domu [adresa] při pohledu z podstřešního prostoru domu [adresa] (podlaha podkroví domu [adresa] je asi 50 cm pod úrovní úžlabí střechy domu [adresa]), přičemž podle předložených fotografií, pořízených prý 9. listopadu 2013, tedy krátce po předešlých deštivých dnech, tomu tak nebylo. Zároveň vyslovil domněnku, že vlhkost, zachycená na fotografiích příslušných pokojů domu [adresa], mohla být způsobena fyzikálním jevem zvaným tepelný most. Při jednání okresního soudu ale v konfrontaci s konkrétními námitkami žalobce připustil, že vlastně neví, jestli fotografie podstřešního prostoru domu [adresa], na nichž svůj výše uvedený úsudek založil, zachycují místo, kterým podle závěrů [titul] [příjmení] mělo zatékat (podstřešní prostor směrem do ulice), anebo zda jde o místo na druhé straně domu [adresa] (podstřešní prostor směrem do dvora). Připustil i určitý vliv vzlínání vody ve stavební konstrukci a uzavřel, že příčinu zvlhnutí zdí stěn obou pokojů vlastně nedokáže identifikovat.

22. Znalecké posudky podléhají – jako každý jiný důkaz – hodnocení soudu, který se jimi zabývá jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (§ 132 o. s. ř.). Nepřezkoumává (nemůže přezkoumávat) ovšem věcnou správnost odborných závěrů znalce, nýbrž posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logiky odůvodnění jeho závěrů a souladu s ostatními provedenými důkazy. Jinými slovy, zabývá se tím, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, totiž zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatního dokazování a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 27 Cdo 4585/2018).

23. Jestliže okresní soud v daném případě vyšel při svém rozhodování z posudku [titul] [příjmení], kdežto posudek [titul] [příjmení] shledal pro své rozhodnutí bezcenným, nelze podle krajského soudu jeho hodnocení právem nic vytknout. Znalec [titul] [příjmení] vycházel z podle všeho dostatečných podkladů o situaci na daném místě v rozhodném čase a své závěry prezentoval zcela přesvědčivě. Svůj úsudek založil na konkrétních okolnostech, logicky jej vysvětlil a jednoznačným způsobem dokumentoval. Obhájil jej i před kritikou původního žalovaného. Krajský soud je se soudem okresním ve shodě, že závěr [titul] [příjmení] o příčině zatékání vody nebyl relevantně zpochybněn námitkami původního žalovaného ani ostatními poznatky vyplynuvšími z dokazování. Naproti tomu závěry [titul] [příjmení] byly a i po jeho výpovědi zůstaly vlastně neurčité a navíc byly významně zpochybněny, když se ukázalo, že přinejmenším není jisté, že je znalec učinil na základě správných skutkových východisek.

24. Za důvodnou nelze pokládat ani námitku původního žalovaného, že okresní soud chybně vyhodnotil, koho z účastníků a o čem v projednávané při tíží důkazní břemeno. Žalobce totiž v souladu se skutečností argumentuje, že v dopise z 30. května 2019 okresní soud účastníky, stručně shrnuto, seznámil s tím, jak zatím v principu hodnotí dosavadní výsledky řízení a že vzhledem k tomu bude nyní na žalovaném, aby případně rozvedl a důkazně podpořil svou obranu, že škodu nezavinil. Takové upozornění, obecně vzato, zcela odpovídá konstrukci aplikovaného ustanovení § 420 občanského zákoníku platného do 31. prosince 2013 (srovnej výklad tohoto ustanovení i rozbor otázky důkazního břemene v usnesení krajského soudu č. j. 17 Co 99/2017-246), a za projev chybného vyhodnocení otázky důkazního břemene (a tím méně nesprávného procesního postupu) je považovat rozhodně nelze.

25. Krajský soud je ve shodě s žalobcem i v hodnocení výsledků místního šetření konaného 31. října 2013 (kontrolní prohlídka stavebních prací na domě [adresa], provedená na základě oznámení vlastníků domu [adresa] z 29. října 2013). Podstatným se skutečně jeví, že z dopisu [anonymizováno] úřadu z 16. ledna 2014 (jeho autorem je [titul] [jméno] [příjmení], který se jednání 31. října 2013 rovněž osobně účastnil) opravdu vyplývá, že původní žalovaný byl 31. října 2013 úředně vyzván mj. i k tomu, aby provedl nezbytná opatření k zamezení pronikání dešťových vod ze střechy domu [adresa] do domu [adresa].

26. V ostatním pokládá krajský soud za dostatečné odkázat na odůvodnění přezkoumaného rozsudku. Ztotožňuje se s tím, jak soud prvního stupně vyhodnotil naplnění předpokladů odpovědnosti původního žalovaného za způsobenou škodu podle § 420 občanského zákoníku platného do 31. prosince 2013, a to včetně dílčích závěrů o prokázání uplatněné majetkové újmy a příčinné souvislosti mezi dočasně technologicky chybným stavem nemovitosti původního žalovaného (vyspádování části nově provedené konstrukce opravované střechy k sousednímu domu bez provedení odpovídajícího opatření proti zatékání, konkrétně bez předepsané fixace instalované hydroizolační membrány k přiléhající sousedově štítové zdi) a vznikem této škody.

27. Krajský soud tedy rozhodnutí soudu okresního o věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Učinil tak ovšem ve znění, které reflektuje, že po vyhlášení napadeného rozsudku došlo na žalované straně k procesnímu nástupnictví (viz v této souvislosti i § 1704 odst. 2 větu druhou a § 1707 občanského zákoníku o solidární odpovědnosti dědiců za zůstavitelovy dluhy).

28. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přizná soud náhradu účelných nákladů řízení vůči protistraně tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch. A podle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že právo na náhradu nákladů nemá žádný z účastníků. Soudní judikatura především zdůrazňuje, že výrok o náhradě nákladů musí odpovídat průběhu a výsledku řízení a má být zřejmým a logickým ukončením celého sporu (např. I. ÚS 660/11 nebo I. ÚS 613/18). Zároveň je sice ustálena ve výkladu, že v určitých případech nelze (částečný) procesní úspěch účastníků sporného řízení poměřovat výhradně„ hodnotově“ („ mechanicky“ či„ matematicky“), zkrátka podle výše částek, ohledně nichž bylo žalobě na straně jedné vyhověno a na straně druhé byla žaloba zamítnuta, ale současně z ní vyplývá, že jiný než„ hodnotový“ přístup je na místě jen v případech, kdy pro něj jsou zvláštní důvody, spočívající v takových specifických okolnostech či širších souvislostech projednaného konkrétního případu, které stavějí„ prosté hodnotové“ posouzení náhradové otázky do rozporu s principem spravedlnosti (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ve věcech sp. zn. I. ÚS 2904/16, III. ÚS 2389/20 nebo III. ÚS 2856/21).

29. Krajský soud míní, že při posuzování procesní úspěšnosti účastníků je v daném případě v zájmu spravedlnosti nákladového rozhodnutí nezbytné rozdělit prvostupňové řízení (rozumí se část řízení do podání posledního odvolání) do dvou úseků.

30. V první fázi prvostupňového řízení (zahrnujíc v to i řízení o odvoláních žalobce proti předchozím dvěma rozsudkům okresního soudu v této věci), kdy ještě byla předmětem sporu celá jistina 93 868 Kč (tedy do vydání rozsudku krajského soudu č. j. 17 Co 43/2019-332), měla vzhledem ke konečnému rozhodnutí výrazně převažující úspěch žalovaná strana. Protože nakonec uspěla co do 76 468 Kč a naopak podlehla co do 17 400 Kč, lze její úspěšnost vyjádřit poměrem 81,5 % ku 18,5 %. Má tedy právo na 63 % svých tehdejších účelných výdajů (81,5 – 18,5). V tomto procesním úseku měl původní žalovaný výlohy jen na právní zastoupení. Se zřetelem k jeho vyúčtováním, která korespondují s obsahem spisu, by mu v případě práva na plnou náhradu vznikl nárok na náhradu odměny advokátů za 16 účelných úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis pěti podání, týkajících se věci samé, a účast na deseti jednáních, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právní služby, v nyní platném znění, dále jen„ advokátní tarif“), z toho jeden (účast na jednání konaném 12. září 2018) s dvojnásobnou odměnou (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), tedy (vzhledem k tarifní hodnotě 93 868 Kč, § 8 odst. 1 advokátního tarifu) 17 x 4 860 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu), čili 82 620 Kč, a dále nárok na náhradu režijních výdajů advokátů 16 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), tedy 4 800 Kč, nárok na náhradu cestovních výloh advokáta za tři cesty ze sídla advokáta do sídla soudu celkem 2 454 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), nárok na náhradu času, který advokát těmito cestami ztratil, 1 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu) a nárok na náhradu advokátem placené daně 9 373,20 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Ze součtu těchto výloh 100 447,20 Kč náleží nynějším žalovaným, jak shora uvedeno, 63 %, tedy 63 282 Kč.

31. V druhé fázi prvostupňového řízení, kdy předmětem sporu zůstala už jen jistina 17 400 Kč, měl vzhledem ke konečnému rozhodnutí úplný úspěch žalobce. Jeho advokát mu tu poskytl právní službu spočívající v účasti na čtyřech soudních jednáních a sepisu dovolání (§ 11 odst. 1 písm. d/, g/ advokátního tarifu). V dovolacím řízení ale úspěšný nebyl a přiznání náhradového práva vůči žalované straně za tento dílčí procesní úsek v úvahu nepřichází. Za účast advokáta na čtyřech jednáních soudu, z nichž jedno (konané 2. prosince 2020) přesáhlo dvě hodiny, žalobci náleží náhrada odměny advokáta 5 x 1 820 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d/, g/, § 7 bod 5 advokátního tarifu), tedy 9 100 Kč, náhrada režijních výdajů advokáta 4 x 300 (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), tedy 1 200 Kč, náhrada cestovních výloh advokáta za čtyři cesty ze sídla advokáta do sídla soudu celkem 1 945 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrada času, který advokát těmito cestami ztratil, 1 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu) a náhrada advokátem placené daně 2 823,50 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) Celkem tedy 16 268,50 Kč.

32. Za celé prvostupňové řízení tak má nárok na náhradu nákladů žalovaná strana vůči žalobci, a to ve výši 47 013,50 Kč (63 282 – 16 268,50).

33. Právě tak tedy krajský soud příslušný nákladový výrok napadeného rozsudku změnil (§ 220 o. s. ř.).

34. Ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát proti účastníkům právo na náhradu nákladů v závislosti na„ výsledcích řízení“. Okresní soud mu náhradu nepřiznal, jak shora uvedeno, s odůvodněním, že obě strany měly částečný úspěch. Takové zdůvodnění pravidlu o„ výsledcích řízení“ neodpovídá (a to už proto, že z uvedeného kritéria rozhodně nevyplývá, že stát má právo na náhradu nákladů jedině v případě, že v řízení uspěla jen jedna strana, kdežto druhá v úplnosti podlehla) a výrok soudu prvního stupně o nákladech státu je vzhledem ke konkrétním výsledkům daného řízení nesprávný.

35. Ze státních prostředků bylo v průběhu řízení vynaloženo 2 631 Kč (na znalečné znalce [titul] [příjmení]; krajský soud zde vychází z toho, že na zbývající část znalečného [titul] [příjmení] připadla původním žalovaným složená záloha 10 000 Kč). Protože posudek [titul] [příjmení] byl pořízen za účelem zjištění příčiny zatékání a jeho vyznění vedlo k uznání odpovědnosti původního žalovaného za způsobenou škodu a navíc stát uvedený náklad vynaložil až v druhé fázi prvostupňového řízení, v níž byl původní žalovaný se zřetelem ke konečnému výsledku sporu zcela neúspěšný, je ve smyslu § 148 o. s. ř. povinna uvedený náklad státu hradit žalovaná strana.

36. Proto krajský soud odpovídajícím způsobem změnil i výrok napadeného rozsudku o nákladech státu.

37. Zatímco žalobce tedy byl v odvolacím řízení zcela úspěšný ve vztahu k napadenému výroku rozsudku okresního soudu o věci samé, výrazně ve prospěch žalované strany vyzněla změna výroku o nákladech prvostupňového řízení. Obsah přezkumných výroků podle mínění krajského soudu, a to i s přihlédnutím k tomu, co bylo předmětem sporu účastníků v odvolacím řízení především, neodůvodňuje přesvědčivý závěr o významně převažujícím procesním úspěchu jedné ze stran v odvolacím řízení. Úspěšnost účastníků tu krajský soud z tohoto klíčového hlediska hodnotí jako v podstatě srovnatelnou. Proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů za druhostupňové řízení nepřísluší žádné ze stran (§ 142 odst. 2 se zřetelem k § 224 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení