17 CO 115/2021 - 199

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] o náhradu škody, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 17. 2. 2021, č. j. 41 C 54/2019-134, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.227 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

Odůvodnění

1. Okresní soud Brno – venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 17. 2. 2021, č. j. 41 C 54/2019-134, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost do tří dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku nahradit žalobkyni škodu, a to formou uvedení kanalizační přípojky vedoucí od domu stojícího na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] přes pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a dále přes pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec], která ústí do veřejné kanalizace na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], na vlastní náklady v předešlý stav, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce 26. 277 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec].

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně, který zamítl žalobu především z důvodu, že žalobkyně neprokázala existenci domovního rozvodu kanalizace a neprokázala, kudy rozvod kanalizační přípojky měl vést. Žalobkyně předložila soudu prvního stupně řadu důkazů, které tvrzení o existenci rozvodu kanalizační přípojky včetně jejího umístění přesvědčivě prokazují. Soud prvního stupně však tyto důkazy bagatelizoval či pominul, když nepřipustil jejich provedení. Žalobkyně se též podrobně vyjádřila k jednotlivým důkazům, které byly nesprávně soudem prvního stupně interpretovány nebo opomenuty. Dle názoru žalobkyně existence kanalizační přípojky byla prokázána důkazy, které konkrétně v podaném odvolání uvádí, a pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně svá tvrzení o umístění kanalizační přípojky blíže nespecifikovala, popřípadě k tomu nepředložila důkazy, měla být dle § 118a o. s. ř. poučena. V neposlední řadě žalobkyně rozporuje závěr soudu prvního stupně, že žalovaný neměl vědomost o existenci kanalizační přípojky, kdy soud prvního stupně tento závěr založil na dokumentaci týkající se podílového spoluvlastnictví, kde o rozvodu kanalizační přípojky není zmínka. Žalobkyně však předložila důkazy, které prokazují vědomost žalovaného o rozvodu kanalizační přípojky. Soud prvního stupně dle názoru žalobkyně věnoval značnou pozornost událostem ohledně kolaudace její nemovitosti v letech 2017 2019, která však ve vztahu k uplatněnému nároku není rozhodná, neboť klíčové je období přelomu let 2016 - 2017, kdy došlo ke škodní události. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude zcela vyhověno, případně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně a odvolací soud rovněž pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaný zdůraznil, že předpokladem vzniku nároku na náhradu škody je mimo jiné existence práva poškozeného a zasažení do tohoto práva ze strany škůdce. Žalobkyně se v rámci své žaloby snaží, aby jí bylo soudem založeno právo mít na pozemcích žalovaného umístěnu kanalizační přípojku. Žalovaný vždy oprávněně vycházel z toho, že stavba vybudovaná původně na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a až v roce 2019 zlegalizovaná a zapsaná do katastru nemovitostí jako rodinný dům, má zbudovanou jímku dle dokumentace týkající se územního řízení, stavebního řízení a zejména pak stavebního povolení. Splaškové vody z rodinného domu žalobkyně tedy musí být povinně odváděny do nepropustné jímky v souladu s původním stavebním povolením, neboť jiné neexistuje. Žalobkyně účelově tvrdí, že žalovaný věděl o tom, že se na pozemku [parcelní číslo], jehož byl spoluvlastníkem, staví kanalizační přípojka, že byl srozuměn s trasou přípojky a že její vedení fakticky odsouhlasil. Toto tvrzení žalobkyně však zůstalo jen v rovině tvrzení, neboť z katastru nemovitostí nevyplývá žádné omezení spoluvlastnického práva žalovaného k pozemku [parcelní číslo] ve prospěch žalobkyně nebo jejího manžela. Za celou dobu trvání spoluvlastnictví k pozemku [parcelní číslo] nebyl žalovaný ze strany manžela žalobkyně, ze strany žalobkyně nebo jejího syna Ing. [příjmení] požádán, aby udělil souhlas k tomu, aby pod společným pozemkem byla vedena jakákoliv přípojka nebo aby bylo s pozemkem jakkoliv nakládáno. Žalovaný zdůraznil, že kanalizační přípojka byla manželem žalobkyně vybudována bez jeho souhlasu, pokud by bylo postupováno při vybudování kanalizační přípojky v souladu se zákonem, nemohlo dojít k žalobkyní tvrzeným zásahům do pozemku. Žalovaný rovněž poukázal na to, že před ohlášením stavby dvojdomku dne 5. 9. 2016 konzultoval stav existence vodovodních a kanalizačních sítí na svých pozemcích s Vodárenskou akciovou společností, která mu sdělila, že žádnou žalobkyní tvrzenou kanalizační přípojku vedoucí přes pozemek žalovaného neeviduje, tudíž tvrzená přípojka nemohla legálně existovat. Žalovaný se podrobně vyjádřil k jednotlivým bodům odvolání žalobkyně včetně jejího doplnění s tím, že skutkové i právní závěry učiněné soudem prvního stupně považuje za správné a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalobkyně opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 2. 5. 2019 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu, a to formou uvedení kanalizační přípojky vedoucí od domu žalobkyně stojícího na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] přes pozemek p. [číslo] dále přes pozemky p. [číslo] která ústí do veřejné kanalizace na pozemku [parcelní číslo], na vlastní náklady v předešlý stav. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že na základě darovací smlouvy uzavřené dne 3. 2. 2016 mezi jejím manželem [titul] [jméno] [příjmení] jako dárcem a žalobkyní jako obdarovanou se stala vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec] u [obec] zapsaného na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], na němž stojí budova [adresa], rodinný dům. Žalovaný je mimo jiné vlastníkem sousedních pozemků p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec] u [obec] zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalobkyně tvrdila, že přes její pozemky a pozemky žalovaného vede kanalizační přípojka, která ústí do veřejné kanalizace umístěné na pozemku [parcelní číslo]. Tato kanalizační přípojka byla vybudována v letech 2008 – 2009 právním předchůdcem žalobkyně – jejím manželem [titul] [jméno] [příjmení], v době, kdy manžel žalobkyně a žalovaný byli podílovými spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo], v poměru id. [číslo] ve prospěch manžela žalobkyně a id. [číslo] ve prospěch žalovaného. Dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uzavřenou dne 7. 5. 2015 mezi manželem žalobkyně [titul] [příjmení] a žalovaným bylo jejich spoluvlastnictví k pozemku [parcelní číslo] zrušeno a vypořádáno reálným rozdělením tak, že vznikly dva nové pozemky p. [číslo] p. [číslo] jejichž výlučným vlastníkem se stal žalovaný. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný měl vědomost o tom, že na pozemku [parcelní číslo] v době, kdy byl jeho spoluvlastníkem, se staví kanalizační přípojka vedoucí od jejího domu, byl srozuměn s trasou vedení přípojky, s jejím vybudováním fakticky souhlasil. Kanalizační přípojka nyní vede přes pozemky označené p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] neboť pozemek [parcelní číslo] byl přečíslován a rozdělen na tyto tři pozemky. Žalobkyně dne 9. 5. 2017 zjistila, že žalovaný kanalizační přípojku poškodil tak, že vedení přerušil, zčásti zaslepil, ucpal kanalizační revizní šachty, čímž se přípojka stala nefunkční. Poškození kanalizační přípojky žalovaným pravděpodobně souvisí s výstavbou dvojdomku na pozemku [parcelní číslo]. Jednání žalovaného znemožnilo odtok odpadních vod z rodinného domu, který je užíván žalobkyní a jejím manželem, který je ve vážném zdravotním stavu.

7. Žalobkyně svá skutková tvrzení dále doplnila, že v roce 2000 vydal [ulice] úřad obce Střelice územní rozhodnutí o umístění stavby [anonymizováno] [obec] ve [obec] – areál okrasných stromků, jehož výstavba byla zahájena po vydání stavebního povolení dne 19. 4. 2001. Ve stavební dokumentaci je uveden způsob řešení odpadu formou jímky splaškových vod. V roce 2007 začal manžel žalobkyně připravovat projekt výstavby kanalizační přípojky pro stavbu [anonymizováno], v letech 2008 – 2009 začal zajišťovat potřebné souhlasy a vybudoval vlastním nákladem kanalizační přípojku, která byla dovedena na hranici pozemku [parcelní číslo], jehož byl do okamžiku vypořádání podílového spoluvlastnictví v roce 2015 se žalovaným většinovým spoluvlastníkem. Dále žalobkyně tvrdila, že v listopadu 2016 zaznamenala na sousedních pozemcích ve vlastnictví žalovaného stavební aktivitu a upozornila [ulice] úřad obce Střelice na možnost poškození části kanalizační přípojky vedoucí k jejímu domu. Dle tvrzení žalobkyně, žalovaný o existenci kanalizační přípojky věděl a škoda by nevznikla, pokud by postupoval v souladu se stavebními předpisy.

8. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně s tím, že nárok žalobkyně neuznává a trvá na zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobkyně byla až do jara 2019 vlastníkem pouze pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], který nabyla darovací smlouvou od svého manžela [titul] [jméno] [příjmení]. Stavba rodinného domu do jara 2019 jako věc legálně neexistovala a žalobkyně ji nebyla oprávněna užívat k trvalému bydlení. Tato stavba byla původně povolena [anonymizováno] úřadem [územní celek] dne 19. 4. 2001 jako stavba [anonymizováno] – areálu okrasných stromků, ve stavebním povolení je výslovně uvedeno, že splaškové vody budou svedeny do nepropustné a bezodtokové jímky splaškových vod na vyvážení. Žalovaný tedy vždy oprávněně vycházel z toho, že stavba vybudovaná na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], v roce 2019 zlegalizovaná a zapsaná do katastru nemovitostí jako rodinný dům, má vybudovanou jímku. Při legalizaci bydlení na jaře 2019 byl žalobkyní předložen doklad o nepropustnosti jímky, čímž doložila, že splaškové vody z jejího rodinného domu jsou sváděny do jímky na vyvážení v souladu s původním stavebním povolením. Žalovaný trvá na tom, že pokud došlo k vybudování kanalizační přípojky pod jeho pozemky, bylo tak učiněno bez jeho vědomí a souhlasu v rozporu se zákonem, neboť nikdy nebyl účastníkem stavebního řízení týkajícího se umístění kanalizační přípojky, bez jeho souhlasu jakožto spoluvlastníka pozemku [parcelní číslo] k takovým zásahům tedy vůbec nemohlo dojít, pokud by bylo postupováno v souladu se zákonem. Žalovaný rovněž poukázal na to, že z dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kterou dne 7. 5. 2015 uzavřel s manželem žalobkyně a k ní připojenému geometrickému plánu, na základě něhož došlo k reálnému rozdělení pozemku [parcelní číslo], neplyne, že pozemek [parcelní číslo] nebo pozemek p. [číslo] který na základě rozdělení připadl do výlučného vlastnictví žalovaného, by byl zatížen právy jakékoliv třetí osoby nebo že by vlastnické právo žalovaného mělo být jakkoliv omezeno. Žalovaný zdůraznil, že dne 5. 9. 2016 ohlásil [anonymizováno] úřadu [územní celek] stavbu dvojdomku na svých pozemcích p. [číslo] p. [číslo] když předtím učinil dotaz na Vodárenskou akciovou společnost, která mu sdělila, že neeviduje žádnou kanalizační přípojku vedoucí přes jeho pozemky. Na přelomu listopadu a prosince 2016 prováděl žalovaný na pozemcích základní terénní úpravy a došlo k incidentu vyvolaném žalobkyní, kdy byl obviněn, že jí poškodil a zaslepil kanalizační přípojku vedenou pod jeho pozemky a že její dům, tehdy ještě stavba [anonymizováno] nezapsaná do katastru nemovitostí, je z tohoto důvodu neobyvatelný.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (zejména výpisy z katastru nemovitostí osvědčující vlastnická práva účastníků k předmětným pozemkům v obci a k. ú. [obec] u [obec], katastrální mapou o umístění pozemku [parcelní číslo], dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uzavřenou mezi manželem žalobkyně [titul] [příjmení] a žalovaným dne 7. 5. 2015 včetně geometrického plánu, který tvoří základ pro reálné rozdělní pozemku [parcelní číslo], dokumentací o územním řízení o povolení umístění stavby areálu okrasných stromků nazvané [anonymizováno] [obec] ve [obec], včetně stavebního povolení a technické zprávy ze dne 20. 2. 2001 o vybudování jímky splaškových vod na vyvážení, sdělením [anonymizováno] úřadu [stát. instituce] ze dne 28. 2. 2018 o šetření stavby [anonymizováno] na pozemku [parcelní číslo], protokolem o jednání vedeném před Krajským soudem v Brně ve věci sp. zn. 49 Co 255/2017, rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 13. 2. 2020, č. j. 11 C 87/2018-165, sdělením Vodárenské akciové společnosti žalovanému dne 17. 8. 2016, že neeviduje zaměření kanalizační přípojky na jeho pozemcích), jakož i výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, dospěl k závěru, že nebyla prokázána existence žalobkyní tvrzené kanalizační přípojky a stejně tak nebylo prokázáno, kudy by měla kanalizační přípojka vést, příp. jaké má rozměry.

10. Soud prvního stupně uzavřel, že tvrzení žalobkyně o existenci a vybudování přípojky zůstala pouze jejím tvrzením, když vyšel z dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uzavřené dne 7. 5. 2015 mezi [titul] [příjmení] a žalovaným, z geometrického plánu, který byl přílohou této dohody, kdy žádná z těchto listin nevypovídá o existenci a vedení kanalizační přípojky pod pozemky žalovaného. Naopak tvrzení žalovaného, že v případě stavby [anonymizováno] nacházející se na pozemku žalobkyně jsou splaškové vody sváděny do jímky na vyvážení a nebyla schválena žádná další změna způsobu odvádění splaškových vod, byla prokázána rozhodnutími vydanými [anonymizováno] úřadem [stát. instituce] a zápisem z kontrolní prohlídky konané na místě stavby dne 25. 1. 2019.

11. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vědomost žalovaného, že mohl a měl vědět o tom, že na jeho pozemcích (pod povrchem) byla vybudována kanalizační přípojka, nebyla žádným důkazem prokázána. Pokud žalobkyně a její právní předchůdce - manžel [titul] [příjmení] s existencí vybudované kanalizační přípojky žalovaného jako spoluvlastníka pozemku [parcelní číslo] neseznámili a nyní se žalobkyně domáhá ochrany svého práva, nemůže být úspěšná. Žalobkyně svá tvrzení o vědomosti žalovaného o vybudování kanalizační přípojky opírala o svědeckou výpověď svého syna Ing. [příjmení], který tvrdil, že žalovaného o existenci vedení kanalizační přípojky před zrušením podílového spoluvlastnictví seznámil. Je však s podivem, že tato informace se nepromítla do geometrického plánu, ani do textu dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uzavřené mezi manželem žalobkyně a žalovaným.

12. Dle soudu prvního stupně žalovaný neporušil obecnou prevenční povinnost, kterou mu ukládá ustanovení § 2900 o. z., poněvadž z žádných listin doložených v rámci stavebního či územního řízení se vedení kanalizační přípojky nepodává. Před zahájením stavebních prací v roce 2016 žalovaný stav kanalizační sítě zjišťoval dotazem nejen na [anonymizováno] úřadě ve [obec] u [obec], ale i na Vodárenské akciové společnosti, která mu sdělila, že na jeho pozemcích neeviduje žádné vedení kanalizační přípojky. Za situace, kdy v řízení nebyl prokázán vznik škody na kanalizační přípojce nacházející se na pozemcích žalovaného, porušení povinnosti žalovaným ani příčinná souvislost mezi stavebními pracemi žalovaného a poškozením kanalizační přípojky, soud prvního stupně uzavřel, že nebyly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu a žalobu napadeným rozsudkem v celém rozsahu zamítl.

13. Podle ustanovení § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

14. Toto ustanovení občanského zákoníku (dříve § 415 obč. zák.) upravuje porušení povinnosti tzv. generální prevence, kdy vznik obecné povinnosti k náhradě majetkové újmy bude vždy odviset od konkrétního zaviněného jednání škůdce porušujícího právní povinnost, neboť každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedocházelo ke vzniku újmy na životě, zdraví či na vlastnictví a majetku jiné osoby.

15. Citované ustanovení o předcházení škodám, vychází z klasické zásady neminem laedere (nikomu neškodit). Jedná se o obecnou prevenční povinnost, která vychází z pojetí, že kdo v soukromém styku koná, má konat tak, aby z toho nevznikla bezdůvodná újma jinému. Důrazem na slovo bezdůvodná se vyjadřuje samozřejmost, že výkon oprávnění jedné osoby sice může vyvolat újmu u osoby druhé, tyto případy však nemohou vést vždy k závěru o povinnosti jednajícího nahradit újmu. Zejména musí být vyváženo, co se v konkrétním jednotlivém případě od rozumné osoby podle zvyklostí soukromého života očekává, jaká míra předvídatelného nebezpečí pro jiné se pojí s určitým chováním, jaký je význam zájmu, který sleduje konající osoba a zájmu další osoby a jaký je mezi těmito záměry hodnotový poměr, zda je mezi dotčenými osobami nějaký vztah, do jaké míry jsou preventivní opatření pro konajícího dosažitelná nebo nákladná (viz např. nález Ústavního soud ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3510/2019).

16. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a jeho podřazením pod citovaná zákonná ustanovení, jejich výklad a ustálenou judikaturu dovolacího soudu se odvolací soud neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že se žalovaný nedopustil žádného protiprávního jednání. Z provedených důkazů nepochybně vyplývá, že žalovaný poškodil, zaslepil a vyřadil z provozu kanalizační přípojku ve vlastnictví žalobkyně, která vedla přes jeho pozemky, resp. je umístěna pod jeho pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec] u [obec]. Žalobkyně jako vlastník věci - kanalizační přípojky, kterou vybudoval její právní předchůdce (manžel [titul] [příjmení]) se domáhá uložení povinnosti žalovanému na vlastní náklady uvést věc do původního stavu, tj. do stavu, v jakém byla před neoprávněným zásahem žalovaného. Nárok žalobkyně tedy lze posoudit pouze podle ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody uvedením do předešlého stavu (dříve § 442 odst. 2 obč. zák., nyní § 2951 o. z.). Domáhá-li se vlastník uvedení věci do stavu, v jakém byla před neoprávněným zásahem škůdce do věci, lze jeho nárok posoudit jen podle ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody, pokud odstranění následků neoprávněného zásahu je obsahově shodné s uvedením do předešlého stavu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4350/2014).

17. Z důkazů provedených v nalézacím řízení vyplývá, že žalovaný zjistil v roce 2016 pod svými pozemky v k. ú [obec] u [obec] existenci kanalizačního potrubí. Před zahájením stavebních prací na svých pozemcích učinil v září 2016 ohledně této skutečnosti dotazy na [právnická osoba] a [ulice] úřad Obecního úřadu Střelice u Brna, oba tyto orgány mu shodně sdělili, že pod jeho pozemky neevidují žádnou kanalizační přípojku. Je otázkou, zda tato negativní vyjádření postačovala žalovanému k tomu, aby jednal svémocí a zaslepil, vyřadil z provozu kanalizační přípojku, která se nacházela pod jeho pozemky a nebyla v jeho vlastnictví, byla ve vlastnictví třetí osoby – žalobkyně. Dle názoru odvolacího soudu bylo na žalovaném, aby se obrátil na další příslušné správní, příp. jiné orgány a instituce se žádostí o nařízení odstranění této nepovolené stavby, tj. uložení povinnosti žalobkyni odstranit nepovolenou stavbu kanalizační přípojky vedoucí bez vědomí a souhlasu žalovaného pod jeho pozemky. Žalovaný nevyčerpal všechny zákonné prostředky, jimiž se mohl domoci odstranění nepovolené stavby, jeho jednání tudíž nelze hodnotit jako zcela po právu.

18. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

19. S ohledem na výše citované zákonné ustanovení však odvolací soud nepovažuje nárok žalobkyně na náhradu škody uvedením v předešlý stav za důvodný, pokud se domáhá, aby žalovaný na vlastní náklady uvedl kanalizační přípojku vedoucí od domu žalobkyně na pozemku [parcelní číslo] přes pozemky žalovaného p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec] u [obec] do veřejné kanalizace na pozemku [parcelní číslo] do původního stavu.

20. Smyslem ustanovení § 6 o. z. je jednak výslovně stanovit, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, jednak zamezit tomu, aby někdo získal právní výhodu, jednal-li nezákonně nebo obmyslně. Stejné pravidlo se uplatní i ve vazbě na protiprávní stav se zřetelem k osobě, která jej vyvolala, nebo která nad tímto stavem měla kontrolu. Ochranu je třeba naopak poskytnout tomu, kdo jednal v dobré víře (§ 7 o. z.).

21. Odvolací soud má na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně za to, že to byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, který v roce 2009 vybudoval kanalizační přípojku od stavby [anonymizováno], kterou protiprávně užíval spolu se žalobkyní k trvalému bydlení, přes pozemky žalovaného do veřejné kanalizace, a to bez stavebního povolení, nelegálně a bez vědomí a souhlasu žalovaného jako tehdejšího podílového spoluvlastníka pozemku [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec] u [obec]. Úmyslem právního předchůdce žalobkyně nepochybně bylo zatajit tuto skutečnost žalovanému, poněvadž nebyla zachycena v dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 7. 5. 2015 ani v geometrickém plánu, který tvořil její přílohu a byl podkladem pro reálné rozdělení tohoto pozemku. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žádným z provedených důkazů nebyla prokázána vědomost žalovaného o vedení kanalizační přípojky pod jeho pozemky až do konce roku 2016, kdy mezi ním a žalobkyní došlo k incidentu, kdy žalobkyně žalovaného obvinila, že jí zničil, překopl kanalizaci.

22. Odvolací soud dospěl k závěru, že na žalovaném, který byl ze strany právního předchůdce žalobkyně i žalobkyně samotné úmyslně uveden v omyl, nelze spravedlivě požadovat, aby na vlastní náklady uvedl v předešlý stav kanalizační přípojku – nepovolenou (černou) stavbu vybudovanou právním předchůdcem žalobkyně bez vědomí a souhlasu žalovaného jako tehdejšího spoluvlastníka pozemku.

23. Jak již bylo řečeno výše, každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Právní předchůdce žalobkyně od počátku výstavby kanalizační přípojky nejednal poctivě a z tohoto protiprávního a nepoctivého činu nyní žalobkyně nesmí těžit, navíc za situace, kdy splaškové vody z jejího rodinného domu jsou svedeny do nepropustné a bezodtokové jímky na vyvážení dle původního stavebního povolení, a pouze vágně žalobkyně k odůvodnění svého nároku tvrdí, že jí zásahem žalovaného vznikají nemalé škody.

24. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu, a to formou uvedení kanalizační přípojky vedoucí od jejího domu stojícího na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] přes pozemek p. [číslo] dále přes pozemky p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec], která ústí do veřejné kanalizace na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], na vlastní náklady v předešlý stav, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku II o nákladech řízení mezi účastníky, když náklady řízení úspěšného žalovaného byly soudem prvního stupně vyčísleny ve správné výši.

25. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšného žalovaného podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. dáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny odměnou za právní zastupování, a to za dva úkony právní služby po 1.500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně a účast na jednání před odvolacím soudem dne 26. 7. 2022) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále náhrada za promeškaný čas ve výši 800 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tj. osm půlhodin po 100 Kč a cestovné k odvolacímu jednání dne 26. 7. 2022 ve výši 2.827 Kč z [obec] do [obec] a zpět, tj. 386 km osobním vozidlem zn. Volkswagen Tiguan, [registrační značka] při průměrné spotřebě 5,9 l Benzinu 95 na 100 km a ceně 1 litru pohonných hmot 44,50 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. Celkové náklady odvolacího řízení úspěšného žalovaného činí částku 7.227 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobkyni tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku shora.

Poučení