17 Co 128/2024 - 202

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, o odvoláních žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. února 2024, č. j. 21 C 267/2021-159, 63 C 272/2021, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 17. dubna 2024, č.j. 21 C 267/2021-173, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění takto: Společné jmění účastníků se vypořádává tak, že 1. Do výlučného vlastnictví žalobce [Jméno žalobce] připadá: a) jednotka [číslo popisné] vymezená podle zákona č. 72/1994 Sb. v budově čp. [číslo popisné] bytový dům, nacházející se na pozemku parc. č. [číslo parcely] zastavěná plocha a nádvoří, a související podíl na společných částech budovy a pozemku ve výši [částka] kdy bytová jednotka je zapsána v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo LV] a pozemek p. č. [číslo parcely] na listu vlastnictví [číslo LV] vše v k.ú. [adresa], obec [adresa], vedeném [adresa], b) pozemek p. č. [číslo parcely] pozemek, o výměře [číslo] m2, zapsaný v katastru nemovitostí pro katastrální území [adresa], obec [adresa], na listu vlastnictví č. [číslo LV], vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], c) osobní automobil zn. [značka], číslo velkého technického průkazu [IBAN], registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], d) finanční prostředky na účtu číslo: [č. účtu], vedeném u [právnická osoba]., ve výši [částka] Kč, e) příjmy z nájmu bytu, uvedeného pod písm. a) tohoto bodu za dobu od srpna 2015 do srpna 2016 a od ledna 2017 do října 2018 ve výši [částka] Kč, 2. Do výlučného vlastnictví žalované [Jméno žalované] připadá: a) jednotka č. [číslo] byt, vymezená podle zákona 72/1994 Sb. v budově čp. [číslo popisné] bytový dům, nacházející se na pozemku parc. č. [číslo parcely] zastavěná plocha a nádvoří, a související podíl na společných částech budovy a pozemku ve výši [číslo] kdy bytová jednotka je zapsána v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo LV] a pozemek parc. č. [číslo parcely] na listu vlastnictví [číslo LV], vše v k.ú. [adresa], obec [adresa], vedeném [adresa] b) police na knihy v bytě, uvedeném pod písm. a) tohoto bodu v hodnotě 5 000 Kč, c) police na sbírku ořezávátek na tužky v bytě, uvedeném pod písm. a) tohoto bodu v hodnotě 5 000 Kč, d) kovová postel v bytě, uvedeném pod písm. a) tohoto bodu v hodnotě 5 000 Kč, e) finanční prostředky na účtu číslo: [č. účtu], u Airbank, a.s. ve výši 29 245,45 Kč, 3. Každý z účastníků převezme ze závazku ze smlouvy o půjčce, stvrzené potvrzením z [datum] vůči věřitelům [Jméno žalobce], narozenému [datum], a [tituly před jménem] [jméno FO], narozené [datum], oběma bytem [adresa], závazek k úhradě jedné poloviny půjčky ve výši 150 000 Kč, 4. Žalovaná [Jméno žalované] je povinna uhradit žalobci [Jméno žalobce] na vypořádání a) podílů z vypořádání společného jmění manželů a b) vnosů žalobce [Jméno žalobce] do společného jmění manželů v úhrnné výši [částka] Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku částku 53 940 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem ve znění označeného opravného usnesení soud prvního stupně vypořádal společné jmění účastníků tak, že výrokem I. bod 1. rozsudku do výlučného vlastnictví žalobce přikázal majetkové položky specifikované ve výroku I. odstavci 1. tohoto rozsudku shora pod písmeny a), b), c), d) a e), a žalované v odstavci 2. přikázal do výlučného vlastnictví položky označené ve výroku I. odstavci 2. tohoto rozsudku pod písmeny a), b), c), a d), v odstavci 3. výroku I. rozsudku uložil každému z účastníků povinnost převzít ze závazku ze smlouvy o půjčce, stvrzené potvrzení z [datum] vůči věřitelům [Jméno žalobce], narozenému [datum] a [tituly před jménem] [jméno FO], narozené [datum], oba bytem [adresa], závazek k úhradě jedné poloviny půjčky ve výši 150 000 Kč, výrokem II. uložil žalované povinnost uhradit žalobci na vypořádání a) podílů z vypořádání společného jmění manželů a b) vnosů žalobce do společného jmění manželů ve výši 530 000 Kč a ve výši 202 341 Kč částečnou úhradou hypotečního úvěru č. [číslo], poskytnutého [právnická osoba]. do 20 dnů od právní moci rozsudku částku 34 298 Kč a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně po provedeném řízení a rozsáhlém dokazování vypořádal společné jmění účastníků z manželství účastníků, zaniklé právní mocí rozsudku Městského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. 42 C 205/2017-35, o rozvodu jejich manželství, která nastala dne [datum]. Manželství bylo uzavřeno dne [datum], přičemž na základě notářského zápisu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], účastníci sjednali režim oddělených jmění ohledně veškerého majetku a závazků, které mají nebo vznikly ke dni podpisu zápisu i těch, které vzniknou do budoucna a současně vzali na vědomí povinnost vypořádání společného jmění v tříleté lhůtě, přičemž smlouva byla zapsána do Evidence listin o manželském majetkovém režimu a do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu dne [datum]. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že celková hodnota masy společného jmění účastníků, zahrnující veškeré shora (ve výroku I. tohoto rozsudku) popsané movité a nemovité věci, jakož i peněžní prostředky, vymezené ve výroku I. shora v odstavci 1. pod písmeny a) až e) a v odstavci 2 pod písmeny a) až d), činila ke dni rozhodnutí soudu částku ve výši [částka] Kč, poníženou o pasiva ve výši 300 000 Kč z titulu půjčky účastníkům za trvání manželství od rodičů žalobce, kterou soud prvního stupně rozdělil [částka] účastníky rovným dílem s tím, že z uvedené celkové hodnoty společného jmění žalobce nabyl [částka] Kč a žalovaná [částka]. Žalobce by tedy měl doplatit žalované na vypořádání částku [Anonymizováno] Jelikož z vypořádání vnosu odpovídajícího uhrazeným splátkám hypotéčního úvěru ve výši 202 341 Kč žalobcem a částky poskytnuté žalobcem s cílem nabytí privatizovaného bytu ve výši 530 000 Kč, kterou soud k návrhu žalobce rovněž zahrnul do vypořádání, žalované vzniká povinnost nahradit žalobci podíl na těchto vnosech, připadajících na žalovanou, soud prvního stupně dovodil, že se jedná o částku ve výši [částka] Kč. Ve výsledku tak soud prvního stupně zavázal žalovanou povinností k úhradě částky ve výši 34 298 Kč s určením přiměřené pariční lhůty 20 dnů k úhradě takto určení částky od právní moci rozsudku.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním žalobce i žalovaná.

4. Žalobce napadl rozsudek ve všech výrocích z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Předně namítl, že soud prvního stupně ve výroku I. odstavec 1 písm. b) nesprávně označil parcelu lesního pozemku, kdy správně se mělo jednat o pozemek p. č. [č.pozemku], nikoliv v rozsudku nesprávně uvedený pozemek s parcelním číslem [číslo parcely]. Dále žalobce namítl, že soud prvního stupně v rámci vypořádání opomněl do vypořádání zahrnout dvě jím uplatněné položky, a to zůstatek na účtu žalované u [právnická osoba]. číslo: [č. účtu] v částce 29 245,45 Kč a úroky z hypotéčního úvěru uhrazené žalobcem ve výši 10 038 Kč, když byla zohledněna toliko úhrada hypotéčního úvěru ve výši 202 341 Kč. Ačkoliv žalobce v rámci smírných snah v řízení vypustil z původních požadavků ohledně vypořádání některé další položky (klavír Petrof, kuchyňská linka), jestliže soud nepřikročil k vypořádání uvedených dvou položek, žalobce byl tímto postupem soudu nedůvodně poškozen. Pokud soud prvního stupně do vypořádání zahrnul v rozporu s provedeným dokazováním zůstatek na účtu žalobce u [právnická osoba]. ve výši 148 825 Kč, tato výše je nesprávná, neboť ke dni zániku společného jmění manželů šlo o částku 23 651 Kč. Vzal-li soud v této souvislosti v potaz datum rozchodu účastníků, nejednalo se o rozhodný okamžik pro vypořádání této položky dle ustálené judikatury, kdy tímto jsou datum zániku SJM, popřípadě u hodnoty věcí datum rozhodnutí soudu. Navíc v případě účastníků žádný z jejich rozchodů neznamenal, že by žalobce nadále neplatil náklady domácnosti, dětí a dokonce i osobní pojištění samotné žalované. S ohledem na náklady rodiny se proto zůstatek na účtu neustále snižoval a prostředky nacházející se na účtech v době rozchodu účastníků byly spotřebovány. Pokud jde o nesplacenou půjčku od rodičů žalobce ve výši 300 000 Kč, tuto žalobce navrhoval nadále navrhuje přikázat výlučně jemu, přesto ji soud přikázal oběma účastníkům rovným dílem s tím, že žalovaná avizovala, že svou část půjčky rodičům žalobcem neuhradí z důvodu promlčení nároku a jelikož podle názoru soudu prvního stupně je třeba žalované přiznat právo se proti závazku bránit. S tímto postupem však žalobce nesouhlasí, jelikož žalovaná nabývá na základě vypořádání do svého vlastnictví nemovitost – byt [číslo] o jejíž nabytí se z větší části zasloužil žalobce, a z půjčky od rodičů byl financován hypotéční úvěr na druhý byt v SJM [číslo] Žalovaná chce z obou těchto skutečností profitovat a své závazky plnit nechce. Pokud jde o žalobcem uplatněný vnos 530 000 Kč, i zde žalobce nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, který tuto položku vypořádal pouze v nominální hodnotě bez valorizace, neboť právě v období let 2004 – 2018 se hodnota tohoto vnosu výrazně zvýšila kvůli enormnímu nárůstu cen nemovitostí. Dle žalobce za částku vnosu žalobce oba účastníci nabyli byt č[číslo] jehož výlučnou vlastnicí se stává žalovaná. Uvedl-li soud prvního stupně, že valorizace vnosu by byla v rozporu s dobrými mravy, v rozporu s dobrými mravy je naopak skutečnost, že vnos je při nárůstu cen nemovitostí žalobci přiznán pouze v nominální hodnotě. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1172/2022-372, který podchycuje situaci, kdy pouze jeden z manželů se zasloužil o nabytí celé nemovitosti pouze svým vnosem, což je i nyní posuzovaný případ. Žalobce též poukazuje na formálně nesprávný postup soudu prvního stupně, kdy v rozporu s judikaturou odečetl polovinu vnosu od podílu žalované, když vnos má být v plné výši odečten z čistého jmění masy SJM a následně přičten k podílu oprávněného účastníka, nikoliv v poloviční výši odečten od podílu povinného účastníka. Taktéž zahrnutí, jakož i určení výše nájmu z bytu [číslo] provedené soudem pro účely vypořádání bylo učiněno nesprávně. Jednak z důvodu, že poté, co účastníci žili odděleně, užívala žalované byt [číslo] sama a žalobce se staral o byt [číslo] sám. Děti účastníků byly přitom ve střídavé péči, nikoliv v péči žalované. Žalobce sháněl nájemníky pro byt [číslo] a z nájemného hradil hypotéku váznoucí na tomto bytě. Lze říci, že každý z bývalých manželů si v rozhodném období užíval (bral užitky) z jednoho bytu, když oba byty byly totožné. Od listopadu 2015 do listopadu 2018 žalobce navíc financoval řadu výdajů za rodinu, děti i samotnou žalovanou. Částka nájemného z bytu č. [číslo] tak byla na uvedené výdaje spotřebována. Názor soudu prvního stupně, že byt [číslo] byl investiční, je irelevantní, neboť po rozpadu manželství, která prvotně zapříčinila manželka svojí nevěrou a definitivním odmítnutím pokračováním v manželství, musel žalobce řešit vlastního bydlení. Součet částky nájemného, které soud zahrnul od vypořádání k tíži žalobce představoval toliko celkovou částku nájemného za období 2015 - 2018, aniž byla celková částka věrohodně zjištěna. Vycházel-li soud z daňových přiznání žalobce, nezohlednil při tom náklady. Pokud by měl žalobce hradit polovinu nájmu získaného z pronájmu bytu č. [Anonymizováno] pak by i žalovaná měla žalobci poskytovat polovinu náhrady za užívání bytu č. [Anonymizováno] v téže době. Žalovaná se přitom domáhala striktně odluky účastníků a zákazu vstupu žalobce do bytu č. [Anonymizováno] i při střídání dětí. Podle žalobce by tedy měla na základě uvedených námitek činit hodnota čistého majetku po odečtu vnosu ve výši [částka] částku ve výši [částka] Kč a z toho podíl každého účastníka v rozsahu by měl činit částku [částka]. Podíl žalobce s přičtením jeho vnosu pak činí [částka] a na dorovnání by měl od žalované obdržet částku [částka] Kč. S ohledem na rozdíly v hodnotě nemovitostí v letech 2004 - 2018 by pak tato částka měla být minimálně čtyřnásobná, proto žalobce navrhuje, aby doplatek žalobkyně činil při určení disparity podílů částku [částka] Kč. S ohledem na uvedené žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v částky I. odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. a), b), c) a d) a aby změnil rozsudek soudu prvního stupně v části I. odst. 1 písm. b) opravou označení lesního pozemku, v části I. odst. 1 písm. d) změnou výše zůstatku na účtu vedeném u [právnická osoba]. na částku ve výši 23 651 Kč, vypuštěním z I. výroku rozsudku z odstavce 1. písmene e), doplněním do výroku I. odst. 2 písm. e) zůstatek na účtu vedeném u [právnická osoba]. číslo [č. účtu] ve výši 29 245,45 Kč, ve výroku I. odst. 3 uložením povinnosti žalobci uhradit celý závazek ze smlouvy o půjčce ve výši 300 000 Kč, doplněním výroku II. písm. b) na konec odstavce formulace „včetně úroků z úvěru v částce 10 038 Kč a zavázáním žalované povinností uhradit žalobci částku ve výši 2 000 000 Kč do 20 dnů od právní moci rozsudku.

5. Žalovaná napadla odvoláním výrok II. rozsudku soudu prvního stupně. Uvedený výrok řeší mezi stranami spornou otázku, který z účastníků má povinnost uhradit druhému účastníku vyrovnání na vypořádání zaniklého SJM a jaká má být jeho výše. Soud prvního stupně vyšel při řešení této otázky z nesprávných skutkových a právních závěrů o existenci vnosů žalobce do společného jmění v částce [částka] Kč a 202 341 Kč. Po započítání těchto neexistujících vnosů žalobce do masy vypořádávaného společného jmění pak soud prvního stupně uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 34 298 Kč. Žalovaná nesouhlasí se zahrnutím vnosu žalobce ve výši [částka] do vypořádání a s konstrukcí, na základě níž tak učinil, tj. že tyto peněžní prostředky byly poukázány žalobcem na účet žalované v únoru 2024 před uzavřením manželství účastníků a že použití těchto peněz na úhrady části úplaty za pořízení družstevního bytu učiněné též před uzavřením manželství, je investicí z výlučného majetku žalobce do pořízení bytu na [adresa] do SJM účastníků v druhé polovině roku 2006. Žalovaná vytýká soudu, že jestliže vypořádal vnos žalobce ve výši [částka] Kč, nezapočetl stejně tak i vnos žalované v částce 250 000 Kč do SJM účastníků, odpovídající zbývající části ceny za pořízení družstevního bytu v [Anonymizováno] Byla-li soudem do vypořádání zahrnuta částka vnosu žalobce spočívající v souhrnu plateb za hypotéku účastníků v dob od [datum] do zániku SJM ke dni [datum], nezohlednil námitku žalované, že žalobce byl v uvedené době jediným příjemcem plateb za pronájem bytu č. [Anonymizováno], na jehož pořízení předmětná hypotéka byla účastníky sjednána. Stejně tak fakt, že žalobce platil splátky hypotéky z výnosů z pronájmu bytu č. [Anonymizováno] které si ponechával výlučně pro sebe, jak v době trvání i po zániku SJM. Jelikož uvedený byt byl součástí SJM, nešlo o výlučné prostředky žalobce. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby byl změněn napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobci bude uložena povinnost zaplatit žalované na vypořádání podílů ze společného jmění manželů částku 331 872 Kč.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce i žalované byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody [§ 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející v mezích uplatněných odvolacích důvodů a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné a odvolání žalované není důvodné.

7. Podle § 742 odst. 1 o. z. (1) Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle odstavce 2 téhož ustanovení hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

8. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně v dostatečném rozsahu objasnil skutkový stav věci a v převažující míře (tj. vyjma nezahrnutí položek úroků na hypotéční úvěr uhrazených žalobcem a zůstatku na účtu žalované u [právnická osoba]. do vypořádání) přijal i správné právní závěry ohledně způsobu a rozsahu vypořádání uplatněných položek masy zaniklého společného jmění manželů včetně učiněných vnosů.

9. Podle ustálené judikatury při úvahách o vypořádání jednotlivých uplatněných položek je třeba vycházet z pravidla, že ze sporu o vypořádání majetkového společenství manželů nelze činit vyúčtovací spor (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 2619/2009, dostupný, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). Odvolací soud současně při úvahách o způsobu vypořádání vycházel ze zásady, že doplatek na vypořádací podíl by měl být co nejnižší, což ostatně nachází odraz i v zásadách obsažených v citovaném ustanovení § 742 odst. 1 o. z. a je jistě žádoucím účelem vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

10. Odvolací soud se předně ohledně vnosu uplatněného žalobcem v částce [částka] Kč ztotožnil jako s přiměřeným se závěrem soudu prvního stupně, že i tuto částku, byť byla poskytnuta žalobcem žalované před uzavřením manželství účastníků, lze na základě provedených podrobných skutkových zjištění soudu prvního stupně ohledně jednotlivých časových a věcných souvislostí, navazujících transakčních a dispozičních kroků a dohod mezi účastníky, tuto úhradu fakticky považovat za vnos poskytnutý za účelem konečného nabytí bytové jednotky č. [Anonymizováno] rámci privatizace. Odvolací soud naproti tomu shodně se soudem prvního stupně nedovodil podmínky pro valorizaci takto uplatněného vnosu a nepřipustil proto ani návrh žalobce vznesený v průběhu odvolacího jednání dne [datum] na doplnění dokazování znaleckým posudkem k valorizaci žalobcem uplatněného vnosu do SJM v částce [částka]

11. Odvolací soud si je vědom aktuálního nálezu pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 23/24, vydaného po přezkoumávaném rozhodnutí soudu prvního stupně, řešícího změnu dosavadní již ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu pravidla pro valorizaci vnosů při vypořádání zaniklého společného jmění manželů obsaženého v § 742 odst. 2 o. z., z něhož lze dovodit, že valorizace vnosu má být při vypořádání pravidlem a nikoliv spíše výjimkou, jak v minulosti opakovaně dovodil ve své judikatuře Nejvyšší soud (praxe založená rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, uveřejněným pod č. 64/2023 Sbírky soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu a další navazující rozhodnutí), když judikoval, že hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (tzv. valorizace), jen pokud se tak účastníci dohodli. Přesto odvolací soud v posuzovaném případě shledal výjimečné okolnosti pro nepřipuštění valorizace vnosu žalobce ve smyslu § 742 odst. 2 o. z. (viz dále). Z tohoto důvodu by zpracování žalobcem navrhovaného důkazu znaleckým posudkem k valorizaci jeho připuštěného vnosu postrádalo smyslu.

12. Výjimečné okolnosti k nepřipuštění valorizace shledává odvolací soud jednak v časovém hledisku a věcných souvislostech, které soud prvního stupně podrobně zmapoval v bodech 38. - 40. odůvodnění svého rozsudku, kdy vnos byl proveden v roce 2004, tj. v poměrně dlouhé době takřka 10 let před účinností současné zákonné úpravy za účelem zajištění společného manželského a posléze rodinného bydlení v bytě č. [Anonymizováno] na [adresa]. Získání bytu pro uvedený účel bylo primárním cílem vnosu, přestože původní transakce nejprve směřovala ke společnému získání menšího družstevního bytu v [název], který se až následně stal dle dohody účastníků prostředkem pro získání možnosti bydlení v prostornějším bytě č. [Anonymizováno] na [adresa]. [jméno FO] účely rodinného bydlení byt č. [Anonymizováno] na [adresa] kontinuálně obývá žalovaná se třemi dětmi narozenými z manželství se žalobcem. Žalovaná na rozdíl od žalobce, který převážně pracovně v rozhodné době pobýval v zahraničí, se taktéž za oba účastníky převážně věnovala aktivitám spojeným se získáním uvedené nemovitosti do SJM účastníků. V bytě byla následně vedena společná rodinná domácnost účastníků do doby, kdy se žalobce na základě svého rozhodnutí (i přes žalobcem namítané okolnosti rozpadu manželského soužití se žalovanou) z bytu odstěhoval. Za těchto okolností (tj. do doby odstěhování žalobce ze společné domácnosti a faktického ukončení manželského soužití) byl naplněn dohodnutý účel investice ze strany žalobce. Navíc byt č. [Anonymizováno] by měl na základě dohody účastníků připadnout v rámci vypořádání SJM do výlučného vlastnictví žalované. Za uvedených okolností, jakož i s ohledem na fakt, že tento byt byl pořízen též z prostředků žalované (byť v menší míře, což ani žalobce v řízení nepopřel, když sám svůj výsledný požadavek na vypořádání vnosu snížil o vnos žalované), by bylo podle názoru odvolacího soudu nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy přikročit k valorizaci tohoto vnosu ve prospěch jen jednoho z rozvedených manželů, který to požaduje, a to i při vědomí možné námitky, že bdělým patří práva s ohledem na to, že žalobkyně s uplatněním požadavku na zahrnutí svého vnosu do vypořádání přišla až v odvolacím řízení. Odkazoval-li žalobce v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1172/2022-372, tuto argumentaci odvolací soud neakceptoval, kdy je zřejmé, že se nejednalo o případ, kdy pouze jeden z manželů se zasloužil o nabytí celé nemovitosti pouze svým vnosem. I přes námitku žalobce o výrazné změně v cenách nemovitostí od doby realizace investice, k níž v mezidobí objektivně a mimo vůli účastníků došlo, se odvolací soud v souvislosti se způsobem vypořádání této položky v podobě nevalorizovaného vnosu též ztotožnil i s argumentem soudu prvního stupně ohledně rozporu postupu formou valorizace vnosu v posuzovaném případě s principem legitimního očekávání, který je tím spíše třeba zvážit za situace, kdy v době rozhodnutí soudu prvního stupně byla judikatura Nejvyššího soudu k výkladu postupu při vypořádání vnosů ve smyslu § 742 odst. 2 o. z. navzdory výslovnému znění tohoto zákonného ustanovení ustálena v názoru, že k valorizaci by mělo být přistupováno spíše výjimečně za stanovených okolností (dohoda účastníků) a kdy předchozí zákonná úprava občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinná v době uzavření a existence větší doby trvání manželství účastníků, tuto možnost neupravovala.

13. Odvolací soud se oproti námitkám otce ztotožnil s úvahou soudu prvního stupně ohledně oprávněnosti požadavku žalované na zohlednění zisků žalobce z pronájmu dalšího z bytů účastníků č. [Anonymizováno] ve výši 403 200 Kč, s nimiž disponuje či disponoval žalobce, v rámci vypořádání, které považuje za přiměřené. Úvahy soudu prvního stupně, na základě nichž přikročil k zahrnutí této částky do vypořádání, jakož i výpočet této částky provedený soudem prvního stupně považuje odvolací soud i přes odvolací námitky žalobce za správné, pročež v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně k této položce (body 13. - 16. jeho odůvodnění).

14. Za přiměřené a správně odůvodněné považuje odvolací soud též úvahy soudu prvního stupně ohledně vypořádání půjčky účastníků od rodičů žalobce v částce 300 000 Kč, kdy je i s přihlédnutím k delší době od poskytnutí půjčky účastníkům rodiči žalobce zcela spravedlivé dát žalované možnost námitku promlčení uplatnit (srov. přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění v bodě 18. a 19. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Taktéž odvolací soud neshledal nepřiměřenými úvahy a postupu soudu prvního stupně při vypořádání zůstatku na účtu žalobce u [právnická osoba]. ve výši 148 825 Kč, a s úvahami, proč nevycházel ze zůstatku ke dni zániku společného jmění manželů šlo o částku 23 651 Kč (bod 12. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

15. Odvolací soud naproti přisvědčil námitce žalobce, že soud prvního stupně opomněl v rámci svého rozhodnutí vypořádat zůstatek na účtu žalované u [právnická osoba]. ve výši 29 245,45 Kč, jakož i úroky na hypotéčním úvěru u [právnická osoba]. zaplacené žalobcem ve výši 10 038 Kč, když tyto položky byly žalobcem k vypořádání v průběhu řízení před soudem prvního stupně řádně a včas uplatněny, proto nebyl důvod je též nevypořádat.

16. Pokud jde o námitku žalobce ohledně nesprávného označení lesního pozemku v k. ú. [adresa] jako pozemku p. č. [č.pozemku] v rozsudku soudu prvního stupně namísto p. č. [Anonymizováno] toto své pochybení soud prvního stupně již napravil vydáním dodatečného opravného usnesení k rozsudku ze dne [datum], č.j. 17 Co 128/2024-174.

17. Konečně poukazoval-li žalobce na formálně nesprávný postup soudu prvního stupně, kdy v rozporu s judikaturou odečetl polovinu vnosu od podílu žalované, když vnos má být v plné výši odečten z čistého jmění masy SJM a následně přičten k podílu oprávněného účastníka, nikoliv v poloviční výši odečten od podílu povinného účastníka, ani tuto, byť jinak správnou, ryze formální námitku, neshledal odvolací soud za právně významnou, neboť přestože soud prvního stupně zvolil odlišný postup při výpočtu, tento nic nezměnil na matematické správnosti výsledku jeho konečného výpočtu doplatku na vypořádacím podílu (pomineme-li nesprávné nezahrnutí položky zaplacených úroků z úvěru a zůstatku na účtu u [právnická osoba]

18. Z uvedených důvodů odvolací soud výrokem I. rozsudku ve smyslu § 220 o. s. ř. částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak bylo vyhlášeno, což pro lepší přehlednost učinil opětovně s vyjádřením všech vypořádávaných položek s doplněním zjevně opomenutých položek uplatněných žalobcem již v rámci řízení před soudem prvního stupně (úroky z hypotéčního úvěru a zůstatek na účtu u společnosti [právnická osoba].). Pokud jde o vymezení vnosů žalobce, tyto odvolací soud ve výroku vyčíslil úhrnnou částkou 742 379 Kč, která představuje součet částky [částka] Kč poskytnuté žalobcem za účelem nabytí bytové jednotky č. [číslo popisné] v rámci privatizace, částky 202 341 Kč z titulu úhrady jistiny hypotéčního úvěru u [právnická osoba]. a částky 10 038 Kč zaplacené žalobcem na úrocích hypotéčního úvěru u [právnická osoba]. Ve výsledku tak výše vypořádacího podílu, jehož úhradou žalobci byla zavázána žalovaná, činí po zaokrouhlení na celé koruny částku 53 940 Kč. Uvedenou částku doplatku na vypořádací podíl považuje odvolací soud za spravedlivou s přihlédnutím ke zjištěným poměrům účastníků a všem zjištěným okolnostem posuzované věci. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud s ohledem na mírné navýšení této částky přiměřeně prodloužil lhůtu k její úhradě žalovanou na 30 dní od právní moci tohoto rozsudku.

19. O nákladech řízení za řízení před soudem prvního stupně a za řízení odvolací bylo odvolacím soudem rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. závislým výrokem II. shodně jak rozhodl soud prvního stupně v případě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výroku I. jeho rozsudku, tj. tak, že žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů za řízení před soudy obou stupňů přiznána, a to s ohledem na již ustálenou judikaturu vyšších soudů (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20 ze dne [datum], a nález sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne [datum]) k náhradě nákladů řízení při vypořádání zaniklého společného jmění manželů za řízení před soudy obou stupňů, podle níž v případě iudicia duplex (např. řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o vypořádání spoluvlastnictví) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V souzené věci ani odvolací soud neshledal důvody pro odklon od uvedeného judikatorního pravidla.

Poučení