17 Co 134/2024 - 410

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], IČO: [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B]., IČO: [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] obě žalované zastoupeny advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované 1.: [Jméno žalované C]., IČO: [IČO žalované C] sídlem [Adresa žalované C] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o 1 002 720 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. dubna 2024, č.j. 12 C 300/2019-341, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaných jako společně a nerozdílně povinných náhrady ušlého zisku ve výši 18 948 Kč, nákladů spojených s léčením ve výši 17 022 Kč, výdajů na dopravu ve výši 5 000 Kč, nákladů souvisejících s uplatněním nároku ve výši 22 700 Kč, bolestného ve výši 25 404 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 932 594 Kč v souvislosti s prodělanou operací u žalované 1. dne [datum] spočívající v artroskopickém odstranění patní ostruhy na levé dolní končetině, která neproběhla postupem lege artis, jelikož byl při ní poškozen nerv plantaris lateralis a zákrok byl proveden bez uděleného informovaného souhlasu žalobkyně. Žalovaná 2. naproti tomu v rámci následné péče o žalobkyni otálela s upřesněním správné diagnózy a dostatečně nereflektovala pooperační komplikace žalobkyně, čímž snížila možnost obnovy funkce poškozeného nervu.

2. Soud prvního stupně rozhodl o podané žalobě shora označeným rozsudkem, jímž žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žalovaným 1. a 2. ani vedlejšímu účastníkovi nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná v celém rozsahu. Ačkoliv bylo zjištěno, že při operaci žalobkyně dne [datum] došlo k poškození jejího nervu na levé dolní končetině, současně nebyl prokázán postup operatéra [právnická osoba] non lege artis, neboť žádný z provedených důkazů nesvědčí o jakémkoliv pochybení při samotném zdravotním výkonu. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa], který provedl fyzické ohledání poškozeného nervu, vzal soud prvního stupně za prokázané, že předmětný nerv byl jen částečně poraněn malým natnutím, což dovodil i ze závěrečné zprávy Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice [adresa] a z druhého znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně naproti tomu shledal pochybení žalovaného 1. ohledně předoperačního poučení žalobkyně o operačním zákroku, které pro jeho obecnost shledal ve vztahu k uplatněnému nároku za nedostatečné. Žalobkyní poskytnutý souhlas s operací tudíž nelze považovat za dostatečně informovaný a žalovaná 1. se tak dopustila porušení právní povinnosti provést zákrok s informovaným souhlasem. Mezi tímto porušením právní povinnosti žalované 1. a uplatněnými nároky však soud prvního stupně neshledal vztah příčinné souvislosti, neboť žalobkyni se nepodařilo v řízení prokázat, že došlo-li by k řádnému naplnění zákonné poučovací povinnosti zdravotnického zařízení, rozhodla by se žalobkyně jinak. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu označil za naprosto nepravděpodobné, že by žalobkyně v daný okamžik, vzhledem ke kontextu situace a svého tehdejšího zdravotního stavu i v případě řádného poučení o teoreticky možných rizicích operaci odmítla. Ohledně pooperační léčby žalobkyně prováděné žalovanou 2. se žalobkyni nepodařilo prokázat postup žalované 2., který by byl non lege artis. Skutečnost, že žalobkyně po operaci trpěla bolestmi a tyto ani v následujícím řádu týdnů neustávaly, sama o sobě neznamená, že lékař žalované 2. měl postupovat odlišným, než jím zvoleným konzervativním postupem. Dovodil, že nemá za prokázáno, že by lékař žalované 2. při pooperační péči pochybil. K možnému dřívějšímu odeslání žalobkyně ke specializovanému lékaři konstatoval, že nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi tímto případným pochybením [právnická osoba] a negativním následkem spočívajícím v neúspěchu následné revizní neurologické operace.

3. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu obsáhlým odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Podle žalobkyně jednání každé ze žalovaných, které považuje za non lege artis a tudíž za protiprávní, bylo nesporně v příčinné souvislosti se vzniklým následkem, tj. trvalým a stále progredujícím poškozením zdraví a snižující se kvalitou života žalobkyně. Žalobkyně před operací a následnou péčí žalovaných trpěla v důsledku patní ostruhy bolestmi a dalšími komplikacemi, ale nikoli tak nesnesitelnými, jako po intervenci obou žalovaných. Dosavadní konzervativní léčba sice již nezabírala, nicméně zdravotní stav žalobkyně rozhodně nebyl v tak katastrofálním stavu, jako nyní. Ačkoliv si žalobkyně před operací u žalované 1. ověřovala možnosti léčby patní ostruhy, oproti oběma žalovaným byla v pozici laika, bez jakýchkoli odborných znalostí. Zjišťování informací žalobkyní před operací je pro meritum věci bezvýznamné. Obě žalované měly podle zákona o zdravotních službách důkladně posoudit a vyhodnotit zdravotní stav žalobkyně, zejména sdělit žalobkyni veškerá předvídatelná a pro zákrok možná rizika, což se nestalo. Žalobkyně prokazatelně nebyla informována o možných komplikacích a rizicích, o čemž není v řízení mezi účastníky sporu. Objektivní měřítko odpovědnosti u obou žalovaných se projevuje diferencovaně dále tak, že od okamžiku poskytování předoperační péče zahrnující i uvedenou konzultaci po provedení operace žalovanou 1., před další pooperační péčí u žalované 2. bylo při následných neustupujících pooperačních bolestech a dalších komplikacích na zdraví žalobkyně nutno pátrat po příčině těchto obtíží. K tomu však vůbec nedošlo a požadavek na profesionální poskytnutí zdravotní služby nebyl splněn. Naproti tomu došlo k non lege artis postupu v rámci poskytování peroperační péče, iatrogennímu poškození nervu při operaci a následnému prodlení v diagnostice i léčbě vzniklé komplikace, na niž nebyla žalobkyně upozorněna. V soudem uváděné konzervativní pooperační léčbě [právnická osoba] žalobkyně namítá, že žalovaná 2. léčila u žalobkyně otok, který není ve zdravotnické dokumentaci zaevidován, což potvrdil i znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud žalobkyně docházela několik měsíců do ortopedické ambulance žalované 2. s neustupujícími gradujícími bolestmi a dalšími komplikacemi nesprávně provedené operace, nejednalo se o postup lege artis. Argumentace vyčkávání spontánního zlepšení je ve vztahu k jeho délce lichá a alibistická. Zdravotní službou podle uznávaných medicínských pravidel a postupů není ve vztahu k uvedenému zákonu, jakož i etických či jiných vnitřních předpisů či metodik několikaměsíční vyčkávání spontánního zlepšení bez jakýchkoli změn v diagnostice či léčbě. To vše při gradaci obtíží po operaci, která měla být prováděna za účelem zbavení problému a měl-li benefit spočívat v rychlé rekonvalescenci. Ačkoliv žalobkyně uznává, že komplikace v podobě poranění nervu jeho přetětím nelze zcela předejít, neztotožňuje se s názorem soudu prvního stupně ohledně správnosti postupu druhé žalované. Postup soudu prvního stupně, který při hodnocení kritéria lege artis mechanicky přebíral pouze některé závěry ze znaleckého posudku a výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], nebyl procesně správný, nerespektoval právo na spravedlivý proces a byl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž závěr o tom, co se rozumí pod pojmem lege artis přísluší soudu a nikoli znalci. Soud se musí vypořádat i s ostatními provedenými důkazy a všemi skutečnostmi, které vyšly v řízení najevo. Ačkoliv soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně nebyla řádně poučena o možných komplikacích operačního zákroku a že postupem non lege artis jí byla způsobena nemajetková újma v podobě trvalého a progredujícího poškození zdraví, s tímto názorem však dále pracuje ve zcela protichůdné intenci a zjednodušeně tak, že „pouhé“ poškození nervu nezakládá odpovědnost poskytovatele zdravotní služby za nemajetkovou újmu žalobkyně. Tento postup není v souladu s procesními pravidly, ústavněprávními předpisy ani ustálenou judikaturou. I přes provedené rozsáhlé dokazování nebyl postup soudu prvního stupně v souladu s § 132 o. s. ř. Žalobkyně má za to, že dostatečně tvrdila a prokázala postup obou žalovaných non lege artis a že tato jednání jsou společná pro negativní následek v podobě trvalého a progredujícího poškození zdraví žalobkyně. Také absence řádného informovaného souhlasu byla soudem hodnocena naprosto v rozporu se zjištěnými skutečnosti a provedenými důkazy. Komplikace, která nastala u žalobkyně, nebyla raritní. Komplikaci mohl předvídat jednak operatér [právnická osoba], tj. žalovaná 1. a vedle toho i žalovaná 2. – opět prostřednictvím [právnická osoba], když tento totožný lékař měl žalobkyni následně v pooperační péči. Pokud by tento lékař řádně informoval o takto závažné a nikoli neobvyklé komplikaci a o možných trvalých následcích, žalobkyně by zákrok vůbec nepodstoupila, což žalobkyně shodně s ostatními vyslechnutými svědky (manžel, dcera a sestra žalobkyně) v řízení jednoznačně uvedla. Pokud nalézací soud argumentuje tvrzením žalobkyně, že vyzkoušela všechny dostupné metody konzervativní léčby a následně sám nahrazuje tvrzení žalobkyně, že by se jistě rozhodla pro operaci i při znalosti všech podstatných informací, není tento postup správný a legální a jde o závažný zásah do práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti lze též poukázat na opomenutí soudu ohledně vypořádání se s argumentem žalobkyně, že žalovaná 2. léčila otok, který však není ve zdravotnické dokumentaci nikde uveden. Pokud svědecké výpovědi a účastnická výpověď žalobkyně jednoznačně uvádějí a dokazují, že v případě vědomosti žalobkyně o vážnosti možných komplikací a trvalých následků, které následně reálně nastaly, by operaci nepodstoupila, není možné dle žalobkyně tyto výpovědi dezinterpretovat a otočit v závěr, že žalobkyně by se pravděpodobně operaci podrobila. Pokud jde o výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, postup spočívající v aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., kdy soud prvního stupně žalovaným a vedlejšímu účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, považuje žalobkyně obecně za správný, nicméně s ohledem na nesouhlas žalobkyně s rozhodnutím o meritu věci považuje i tento závislý výrok za nesprávný. Na základě uvedeného tedy žalobkyně navrhla, aby odvolací soud po zopakování dokazování a doplnění o důkazy navržené žalobkyní, které nebyly soudem prvního stupně připuštěny, změnil napadený rozsudek tak, že žalobě bude vyhověno v celém rozsahu a žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení vůči oběma žalovaným i vedlejšímu účastníku.

4. Žalovaní ve vyjádření k odvolání namítli, že žalobkyně svá tvrzení o protiprávním jednání žalovaných a nesporné příčinné souvislosti se vzniklým následkem s progredujícím poškozením zdraví v průběhu řízení nijak neprokázala. Soud prvního stupně podrobně hodnotil provedené důkazy ve vzájemné souvislosti, zejména znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který byl dále doplněn a jeho závěry objasněny při výslechu znalce u jednání u soudu. Znalec nekonstatoval žádné okolnosti, které by mohly podpořit tvrzení žalobkyně o protiprávním jednáním žalovaných, naopak potvrdil, že předmětnou komplikaci nelze s úspěchem nikdy předem vyloučit. Odmítl také možnost přesné lokalizace nervu před výkonem, a tedy objektivní možnost operatéra zcela poškození nervu předejít. Žalobkyně označuje za nepravdivé tvrzení žalované 2., že v rámci pooperační péče léčila u žalobkyně otok, který podle ní není v lékařské dokumentaci nikde zaevidován, což měl potvrdit i znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Toto tvrzení však není podložené, když ze zdravotní dokumentace lze citovat záznam [právnická osoba] ze dne [datum], v němž je otok uveden na prvním místě v objektivním nálezu. Pokud jde o pooperační péči, žalovaná dodává, že každý operační výkon je provázen pooperačním otokem. Vždy se jedná o poranění tkání doprovázené zánětlivou reakcí. Jedná se o běžně dostupné informace. Otok je přítomen vždy, ale v různém rozsahu. V průběhu řízení bylo jednoznačně potvrzeno, že u obdobného poranění je postupováno správně nejdříve vždy neoperačně a dlouhodobě se vyčkává na vývoj, což potvrdili nejen soudní znalce [tituly před jménem] [jméno FO] tak i ošetřující neuroložka, která volila neoperační postup. [jméno FO] se vyjádřil specialista [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyní též v průběhu řízení nebyl předložen žádný důkaz k tvrzení o neodůvodněném prodlení v diagnostice i léčbě vzniklé komplikace, zejména nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tvrzeným prodlením a následkem. Tvrdí-li žalobkyně, že si sice zjišťovala v době před operací u žalované 1. možnosti léčby jejího problému, ale že je absolutním laikem, bez jakýchkoli odborných znalostí a že obě žalované jsou zdravotnickým odborníky a jsou povinné jednat s péčí řádného odborníka, a konstatuje-li, že argument soudu prvního stupně týkající se zjišťovací činnosti žalobkyně před předmětnou operací je pro meritum věci bezvýznamný, žalovaní s tímto hodnocením nesouhlasí. Naopak se v této souvislosti ztotožňují s uvedením citace § 94 odst. 1 o. z. v odůvodnění rozsudku v bodě 43 týkajícího se podání řádného vysvětlení před provedením lékařského zákroku. Přestože soud prvního stupně učinil závěr, že žalovaná 1. porušila zákonnou povinnost provést zákrok s informovaným souhlasem žalobkyně, správně vyhodnotil, že nebyla současně naplněna existence příčinné souvislosti mezi nedostatečným poučením a vznikem škody. Žalobkyně neprokázala, že při znalosti rozhodných skutečnostní bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodla, že zákrok nepodstoupí nebo by volila jiný než vybraný laparoskopický způsob (otevřená operace). Žalobkyně si sama zjistila potřebné informace, vyhledala dostupného lékaře, který výkony provádí a v podstatě již byla při první konzultaci s [právnická osoba] rozhodnuta a k žalované 1. se fakticky dostavila již jen ke konzultaci, dohodnutí termínu, atd. Žalobkyně je sice laikem, ale s ohledem na její možnosti a schopnosti lze důvodně očekávat, že v situaci, kdy byla dlouhodobě zatížena problémem s patní ostruhou, vyzkoušela všechny dostupné formy léčení, byla o operačním výkonu velmi dobře informována, tedy chápala způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků. Soud prvního stupně v této souvislosti zcela správně konstatoval jako naprosto nepravděpodobné, že by se žalobkyně i při detailní znalosti všech myslitelných rizik (kterých je při jakémkoli operačním výkonu poměrně mnoho) vzdala posledního možného řešení svých potíží a smířila se s daným stavem. Celou věc navíc nelze posuzovat ex post, podle následku. Z uvedených důvodů žalované navrhly, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

5. Vedlejší účastník na straně žalované 1. se ve vyjádření k odvolání taktéž ztotožnil s napadeným rozhodnutím. Tvrdí-li žalobkyně v odvolání, že žalované porušily povinnost jednat s péčí řádného odborníka, namítá, že na základě proběhlého dokazování bylo prokázáno, že obě žalované při poskytování zdravotních služeb postupovaly zcela v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy, tzn. lege artis. Tyto závěry byly v řízení potvrzeny i znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], včetně jeho druhého posudku a vyjádření při výslechu před soudem. Způsobenou komplikaci nebylo dle tohoto lékaře možné s úspěchem předem vyloučit. Z jeho výpovědi vyplynulo, že efekt sešití nervu je diskutabilní, ať byl tento zákrok proveden kdykoli, pokud k tomu nedojde bezprostředně po poranění. Pokud jde o poskytnutí informací před operací, žalované si stojí za tím, že žalobkyni před operací dostatečně v ústní formě poučily o konkrétních rizicích spojených se zákrokem. I přesto se ztotožňují s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně by v případě nedostatečného informování musela prokázat, že by při jeho řádném splnění operaci nepodstoupila. To však žalobkyně v řízení neprokázala. Naopak vyšlo najevo, že žalobkyně podstoupila všechny možné druhy alternativních lékařských zákroků a že pro operativní způsob odstranění nepříznivého zdravotního stavu byla pevně rozhodnuta ještě předtím, než navštívila zdravotnické zařízení žalované 1. Vedlejší účastník se zcela ztotožňuje s názorem soudu, že považuje za naprosto nepravděpodobné, že by žalobkyně v daný okamžik, vzhledem ke kontextu situace a svého tehdejšího zdravotního stavu, i v případě řádného poučení o teoreticky možných rizicích operaci odmítla. Také námitky žalobkyně ohledně postupu non lege artis v rámci perioperační péče a tvrzené prodlení v diagnostice i léčbě vzniklé komplikace považuje vedlejší účastník za nesprávné, když z provedených znaleckých posudků jasně vyplynulo, že veškerá zdravotní péče žalovaných byla poskytnuta v souladu se standardem lege artis, ať už šlo o závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], tak zjištění [tituly před jménem] [jméno FO] v jeho odborném vyjádření. Vedlejší účastník též nesouhlasí s námitkou, že soud prvního stupně měl mechanicky přebrat závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], kdy své závěry ohledně postupu lékařského personálu žalovaných obsáhle odůvodňuje. Zcela správně hodnotil soud veškeré provedené důkazy, včetně hodnocení názorů [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] jako méně věrohodných pro jeho vztah k účastníkům řízení. Žalobkyně nepředkládá ve zbývající části odvolání žádné nové skutečnosti a nedokládá žádné nové důkazy. Opakovaně tvrdí nesprávný postup žalované 2., ale nikterak jej v řízení před soudem prvního stupně neprokázala. S ohledem na uvedené vedlejší účastník navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

7. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně na základě provedeného rozsáhlého dokazování dostatečně objasnil skutkový stav a přijal i zcela správné právní závěry o nedůvodnosti nároku žalobkyně vymezeného v žalobě v celém rozsahu s ohledem na absenci příčinné souvislosti mezi prokázaným porušením právní povinnosti žalované 1. při nedostatečném poučení o nepříznivých následcích žalobkyní podstupované operace a tvrzenými nepříznivými následky, které i přiléhavě a s náležitou pečlivostí odůvodnil. Nárok žalobkyně soud prvního stupně posoudil též v kontextu i se závěry aktuální a ustálené judikatury soudů vyšších stupňů. Závěr o postupu žalovaných, který nebyl non lege artis, ať už v rámci operace žalobkyně prováděné žalovaným 1), tak v rámci pooperační péče poskytované žalovanou 2), je logický a správný. Jestliže soud prvního stupně vycházel při posouzení uvedené právní otázky jako z podkladu ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru ortopedie, nelze souhlasit s námitkou žalobkyně, že by se jednalo v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu pouze o mechanické převzetí těchto závěrů znalce, když soud prvního stupně tyto své právní úvahy podrobně a přesvědčivě odůvodnil. Stejný závěr lze učinit i ohledně úvah soudu prvního stupně k porušení právní povinnosti při poučení žalobkyně o nepříznivých následcích operace.

8. Odvolací soud se nicméně současně ztotožnil i s přesvědčivým skutkovým závěrem o nedostatku příčinné souvislosti mezi zjištěným nedostatečným poučením žalobkyně a škodlivým následkem, z něhož žalobkyně odvozuje žalované nároky. Závěr soudu prvního stupně o neprokázání tvrzení žalobkyně, že v případě řádného poučení o možných nepříznivých následcích operace by operaci nepodstoupila, taktéž obstojí a odvolací soud jej nepovažuje s přihlédnutím ke zjištěným skutkovým okolnostem předchozích po dlouhou dobu trvajících zdravotních obtíží žalobkyně a neúspěšnosti veškeré její dosavadní léčby neoperativní formou, jakož i s přihlédnutím k okolnostem zjišťování informací žalobkyní před vyhledáním zdravotnické služby u žalované 1., za nepřiměřený. Odvolací soud se neztotožnil s odvolací námitkou žalobkyně, že soud prvního stupně nepřípustným způsobem nahradil obsah tvrzení žalobkyně v tom smyslu, že tato by se jistě rozhodla pro operaci i při znalosti všech podstatných informací. Ačkoliv žalobkyně ve své účastnické výpovědi před soudem prvního stupně jednoznačně prohlásila, že by operaci při vědomí zdravotních komplikací, kterým nyní čelí, rozhodně nepodstoupila, v čemž ji podpořily i výpovědi jejích rodinných příslušníků, odvolací soud nepovažuje závěr soudu prvního stupně o vysoké pravděpodobnosti podstoupení operace žalobkyní i v případě řádného předchozího poučení (který implikuje, že soudu prvního stupně výpovědi žalobkyně a jejich rodinných příslušníků, jejichž důkazní hodnota je uvedeným vztahem k žalobkyni snižována, v tomto směru neuvěřil) za závěr, jenž by byl ve výše uvedeném kontextu všech učiněných skutkových zjištění ohledně předchozího průběhu léčby žalobkyně, procesně nepřípustný, nelogický a v rozporu s právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Oproti subjektivnímu přesvědčení žalobkyně taktéž nepovažuje zjišťování okolností předchozí léčby žalobkyně a obstarávání informací žalobkyní před vyhledáním lékařské péče u žalovaných v uvedeném směru za právně irelevantní. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] se podává, že riziko poškození nervu plantaris lateralis je při dané operaci výjimečné (srov. stranu 5 posudku ze dne [datum]). I s přihlédnutím k tomuto zjištění uvedenému v citovaném znaleckém posudku není nepřiléhavá úvaha soudu prvního stupně, jestliže u žalobkyně dovodil vysokou pravděpodobnost, že by operaci i při vědomí uvedeného rizika, které lze s ohledem na uvedený názor znalce považovat za velmi nízké a další soudem prvního stupně dovozené skutečnosti na straně žalobkyně, s vysokou pravděpodobností podstoupila.

9. Za správné považuje odvolací soud též právní závěry soudu prvního stupně o neprokázání postupu žalované 2. non lege artis při pooperační péči, které mají taktéž oporu v provedeném dokazování zejména znaleckým posudkem a výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a odborným vyjádřením [tituly před jménem] [jméno FO], kterými byl vyvrácen názor [tituly před jménem] [jméno FO], že otálením s upřesněním diagnózy pooperačních komplikací žalobkyně ze strany lékaře žalované 2. [tituly před jménem] JiříhoVosáhla byla snížena možnost obnovy poškozeného nervu, za situace, kdy oba předtím uvedení lékaři se shodli na adekvátnosti zvoleného konzervativního způsobu pooperační léčby žalobkyně žalovanou 2. a diskutabilnosti efektu sešití poškozeného nervu, který je velmi malý, ať již byl zákrok proveden kdykoliv, pokud k tomu nedojde v horizontu desítek hodin od poškození (dle [tituly před jménem] [jméno FO] do 72 hodin, či dle [tituly před jménem] [jméno FO] bezprostředně po zranění). U [tituly před jménem] [jméno FO], který vytýkal žalované nesprávný postup, soud prvního stupně konstatoval pracovněprávní vztah k advokátní kanceláři zástupce žalobkyně v souvislosti se zpracováním odborného vyjádření pro žalobkyni, což zpochybňuje nestrannost závěrů tohoto lékaře (srov. bod 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

10. S ohledem na uvedené i odvolací soud ohledně tvrzeného porušení právní povinnosti na straně žalované 2. přitakal soudu prvního stupně, že nelze s ohledem na výsledky provedeného dokazování mít za prokázáno, že by lékař žalované 2. při pooperační péči z medicínského hlediska pochybil. Pokud by šlo o otázku dřívějšího odeslání žalobkyně ke specializovanému lékaři, nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tímto případným pochybením [právnická osoba] a negativním následkem spočívajícím v neúspěchu následné revizní neurologické operace. Nelze v této souvislosti pominout obecně ustálený přístup judikatury, že veškeré lékařské postupy nutno posuzovat tzv. ex ante, tj. na základě poznatků, které měl poskytovatel zdravotní péče k dispozici v době svého rozhodování o dalším postupu, respektive v době provádění zákroku, jak v minulosti opakovaně dovodila judikatura (srov. např. i soudem prvního stupně citované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009, ze dne 27.5.2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012 a ze dne 1.6.2017, sp. zn. 25 Cdo 4168/2016).

11. Namítala-li žalobkyně v řízení pochybení žalovaného 2. spočívající v neuvedení otoku v lékařských zprávách lékaře žalované 2. [právnická osoba], i tato námitka je nedůvodná, neboť jak správně podotkli žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobkyně, záznam o otoku je uveden v objektivním nálezu (nadepsaným písmenem „O“) jako první zjištěná skutečnost v lékařské zprávě uvedeného lékaře ze dne 30.10.2017, kterou žalobkyně soudu sama předložila k důkazu (srov. opis zprávy na č. l. 46 dole). K existenci otoku jako běžnému následku operace se též vyjadřoval při svém výslechu i lékař žalovaných [právnická osoba], jehož výpověď lze považovat za věrohodnou.

12. Taktéž, pokud soud prvního stupně neprovedl některé z důkazů navrhovaných žalobkyní (výslech [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]), i v tomto směru odvolací soud neshledal na straně soudu prvního stupně žádná procesní pochybení, když tento svůj postup náležitě odůvodnil v bodě 23 odůvodnění rozsudku. Za situace, kdy nebyla prokázána existence jednoho ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu spočívající v příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti na straně žalované 1. při nedostatečném předoperačním poučení a tvrzenou újmou žalobkyně, jakož i nedostatek porušení právní povinnosti na straně žalované 2. při poskytování pooperační péče žalobkyni či případné příčinné souvislosti nepříznivého následku neúspěšné regeneraci poškozeného nervu na straně žalobkyně s včasným neodesláním žalobkyně na revizní neurologickou operaci, by provádění těchto důkazů, které se týkají stanovení výše zadostiučinění a aktuálního stavu žalobkyně, bylo nadbytečné.

13. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud považuje úvahy soudu prvního stupně za řádně a logicky souvisle odůvodněné včetně relevantních a četných odkazů na aktuální judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu k řešené problematice, z jejichž závěrů soud prvního stupně vycházel, a kterou podrobně cituje, a proto na ně pro stručnost v podrobnostech odkazuje.

14. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen ve výroku I. ve věci samé, jakož i v závislém nákladovém výroku II. o nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně žádnému z účastníků, který nebyl žalovanými ani vedlejším účastníkem na straně žalované 1. napaden a kdy se odvolací soud zcela ztotožnil s přiléhavou argumentací soudu prvního stupně, kterou snesl k odůvodnění aplikace § 150 o. s. ř. z důvodů mimořádného zřetele hodných v souzené věci.

15. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů uvedené fáze řízení právo za situace, kdy procesně zcela úspěšné žalované včetně vedlejšího účastníka na straně žalované 1. se nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdali.

Poučení