17 Co 160/2023 - 155

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [právnická osoba] se sídlem [adresa] zastoupený [jméno zástupce zainteresované osoby] se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [Jméno žalovaného B], IČO: [IČO žalovaného B] se sídlem [Adresa žalovaného B] zastoupený [jméno zástupce zainteresované osoby] se sídlem [adresa] o náhradu škody mezitimním rozsudkem, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 12. 5. 2023, č. j. 14 C 209/2021-110, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 231 846 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 81 336,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [jméno zástupce zainteresované osoby] sídlem [adresa].

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 23 135,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [jméno zástupce zainteresované osoby] se sídlem [adresa].

IV. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [jméno zástupce zainteresované osoby]

Odůvodnění

1. Okresní soud Brno – venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl mezitimním rozsudkem ze dne 12. 5. 2023, č. j. 14 C 209/2021-110, že základ nároku žalobkyně na náhradu škody, a to bolestné, ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a hmotnou škodu, je dán.

2. Proti tomuto mezitimnímu rozsudku podal odvolání žalovaný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaný namítá, že soud prvního stupně považoval za prokázanou tvrzenou závadu komunikace – kanály vyčnívající o 3 cm až 6 cm nad povrch vozovky, ačkoliv z fotodokumentace provedené k důkazu je zjevné, že takový stav na komunikaci objektivně neexistoval. Soud prvního stupně nedovodil, že by nerovnost vzniklá okolo víka kanálu byla závadou ve sjízdnosti dle zákona o pozemních komunikacích a nepřípustně obešel pravidla zákona o pozemních komunikacích, když dovodil odpovědnost žalovaného za újmu vzniklou ze stavebního stavu komunikace na základě obecné prevenční povinnosti dle občanského zákoníku. Soud prvního stupně nevzal v úvahu, že nedostatek údržby žalobkyně netvrdila, neprokázala svá tvrzení, na kterých zakládala žalobu. Soud prvního stupně považoval nerovnost vzniklou okolo víka kanálu za nebezpečnou, ačkoliv je zjevné, že nebezpečná nebyla, což konstatovala i ve svých závěrech Policie ČR, a své závěry postavil na znaleckém posudku a výpovědi znalce [jméno FO]. [jméno FO], které jsou nevěrohodné a znalecký posudek neobsahoval řádnou znaleckou doložku. Dále žalovaný namítá, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku svévolně uvedl, že oprava vozovky v dubnu 2020 byla uznáním nebezpečnosti nerovností ze strany žalovaného, ačkoliv pro takový závěr nebyl žádný podklad. Žalovaný považuje rozsudek soudu prvního stupně s ohledem na jeho postup v řízení za překvapivý, kdy soud prvního stupně nejprve poučil žalobkyni, že neprokazuje skutečnosti, na nichž postavila svoji žalobu a následně změnil svůj názor, a aniž by žalovaného poučil podle § 118a o. s. ř. žalobě mezitimním rozsudkem vyhověl. Žalovaný trvá na tom, že víka kanálu nebyla navýšena nad povrch vozovky, nevznikla zde žádná ostrá hrana, pouze mírná pozvolná nerovnost (vlna). Navíc o nehodě žalobkyně neexistuje žádné svědectví ani jiný důkaz, jak se skutečně stala, žalobkyně si nepamatuje, jak k nehodě došlo a co bylo její příčinou. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala porušení povinností ze strany žalovaného spočívající v neprovedení údržby dané komunikace. Žalovaný rovněž namítá, že soud prvního stupně ignoroval rozhodnutí o přestupku, kterým je vázán a které konstatuje, že žalobkyně se dopustila protiprávního jednání v podobě přestupku a že v příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním jí vznikla újma. Soud prvního stupně rovněž neřešil, že žalobkyně danou komunikaci dobře znala, jezdila tam pravidelně, o nerovnostech věděla a snadno se jim mohla vyhnout, o což se nepokusila a cíleně na nerovnosti, které byly dobře viditelné, najela, aniž by dostatečně snížila rychlost. Žalovaný má za to, že soud prvního stupně jeho odpovědnost za újmu vzniklou žalobkyni posoudil nesprávně, jeho závěr nemá oporu v provedeném dokazování, je zcela překvapivý, a navrhl proto s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, aby odvolací soud napadený mezitimní rozsudek změnil tak, že žaloba se v celém rozsahu zamítá.

3. Žalobkyně ani vedlejší účastník na straně žalovaného se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřili.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený mezitimní rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalovaný opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e), g) o. s. ř., tzn., že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 26. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady újmy na zdraví (bolestné, ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením) a náhrady hmotné škody spočívající v poškození jízdního kola, helmy a brýlí v celkové výši 231 846 Kč. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že dne [datum] kolem 8:00 hodin na pozemní komunikaci [adresa] v obci [adresa] cca 30 metrů od křižovatky s hlavní pozemní komunikací při přejíždění kanálových vpustí na pravé straně silnice v místě prudkého klesání (12 %) jakožto cyklistka při pádu z kola utrpěla poměrně vážná zranění, otřes mozku, frakturu čtyř předních zubů, mnohočetná poranění, tržné rány v obličejové části, dekoltu a v podstatě na všech končetinách. Podstoupila mnoho rentgenových vyšetření, jizvy v obličeji a dekoltu jsou neodstranitelné. Úraz žalobkyně se stal v důsledku vady komunikace, která je ve vlastnictví a správě žalovaného. Žalobkyně poukázala na závěr znaleckého posudku ze dne [datum], který si nechala zpracovat a který dokládá, že víka kanalizačních šachet byla nadsazena nad povrchem vozovky o 3 cm až 6 cm. Žalovaný nerespektoval normy vztahující se k povrchu vozovky, tato byla v nezpůsobilém stavu, nebylo zajištěno dopravní značení upozorňující na stav vozovky či značení limitující rychlost účastníků silničního provozu. Žalobkyně se dne [datum] a následně dne [datum] obrátila na žalovaného s nárokem na náhradu škody, který škodnou událost nahlásil svému pojistiteli Kooperativa pojišťovně, která však zaujala negativní stanovisko.

7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznal, trval na zamítnutí žaloby v celém rozsahu a předložil fotodokumentaci, která prokazuje, že předmětná kanálová víka nevybočovala z celkového stavu komunikace a nebyla nijak překvapivá. Při přizpůsobení rychlosti jízdy stavu komunikace byla tato nerovnost předvídatelná, navíc byla dobře viditelná a rozpoznatelná z dostatečné vzdálenosti. Policie ČR v rámci šetření nehody vyloučila, že by kanálová víka v místě nehody žalobkyně byla jakkoliv nebezpečná, byla sice o několik centimetrů vyvýšena nad úroveň vozovky, ale tento výškový rozdíl byl kompenzován plynulým asfaltovým obložením umožňujícím bezpečný přejezd kanálu. Pokud by žalobkyně jela na svém jízdním kole přiměřenou rychlostí, měla dostatek času na to, aby se dané nerovnosti bez jakýchkoliv problémů dokázala vyhnout. Žalobkyně však nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem a stavu komunikace, ztratila kontrolu nad jízdním kolem, čímž došlo k jejímu pádu na vozovku.

8. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (protokolem o nehodě v silničním provozu ze dne [datum], úředním záznamem o podání vysvětlení na Policii ČR, územní odbor [adresa] ze dne [datum] učiněném žalobkyní, úředním záznamem Policie ČR, územní odbor [adresa] dopravní inspektorát ze dne [datum], rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], odbor dopravy, [číslo jednací], o spáchání přestupku žalobkyní, znaleckým posudkem [jméno FO]. [jméno FO], znalce z oboru doprava, zpracovaného na žádost žalobkyně, fotodokumentací dané komunikace, lékařskými zprávami [právnická osoba], chirurgické a traumatologické ambulance), jakož i výslechem znalce a svědka [jméno FO] skutkově uzavřel, že žalobkyně dne [datum] kolem 8:00 hod na pozemní komunikaci [adresa] v obci [adresa] cca 30 metrů od křižovatky s hlavní komunikací při přejíždění kanálových vpustí na pravé straně silnice v místě prudkého klesání jakožto cyklistka při pádu z kola utrpěla mnohačetná zranění, a to otřes mozku, frakturu čtyř předních zubů, tržné rány v obličejové části a dekoltu a v podstatě na všech končetinách. K pádu žalobkyně z kola došlo v místě, kde je do vozovky zasazeno víko kanálu přesahující povrch vozovky od 3 cm až 6 cm. Žalobkyně si pamatuje pouze to, že najela na kanál, neboť v protisměru jelo vozidlo, a situaci vyhodnotila tak, že kanálu se nemůže vyhnout vlevo. Při najetí na kanál došlo k pádu žalobkyně z kola. Žalobkyně alkohol před jízdou ani během jízdy nepožila, zdravotně si cítila v pořádku. Žalobkyně si byla existence kanálu na komunikaci dobře vědoma, neboť tudy projížděla opakovaně, v obci [adresa] trvale bydlí. Dle šetření Policie ČR byly kanálové vpusti bez závad, byly ohraničeny až k jejich hraně asfaltovým povrchem, závada v pozemní komunikaci nebyla nalezena. Naproti tomu znalecký posudek podaný znalcem [jméno FO]. [jméno FO] na žádost žalobkyně popsal inkriminované místo nehody jako vyloženě nebezpečné pro přejezd jízdním kolem, neboť pokud cyklista tuto nerovnost přejede vyšší rychlostí než 5 km/hod. hrozí pád z kola. Navíc nerovnost je na vozovce s poměrně velkým klesáním (12 %), což ještě zvyšuje její nebezpečnost.

9. Soud prvního stupně hodnotil ve vzájemné souvislosti listinné důkazy založené ve spise, kdy ze záznamu o podání vysvětlení žalobkyně na Policii ČR, protokolu o nehodě v silničním provozu, úředním záznamu Policie ČR a rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] o spáchání přestupku se podává, že nadsazená víka kanálů nad povrch vozovky nepředstavovala závadu komunikace pro bezpečnější projetí cyklisty a že žalobkyně nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem a stavu komunikace, čímž došlo k jejímu pádu, a byla proto uznána vinnou ze spáchání přestupku pro porušení ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Naproti tomu znalecký posudek soudního znalce [jméno FO]. [jméno FO] jednoznačně uvedl, že nadsazená víka kanalizačních šachet nad povrchem vozovky o 3 cm až 6 cm představují závadu komunikace, a pokud cyklista přejíždí tuto nerovnost vyšší rychlostí než 5 km/hod. hrozí pád z kola. Dále soud prvního stupně uzavřel, že sám žalovaný uznal, že povrch vozovky je v daném místě nebezpečný, proto v dubnu 2020 vozovku opravil tím způsobem, že ji vyřízl okolo kanalizačních vík a víka zapustil níže do úrovně povrchu vozovky a vozovku zaasfaltoval.

10. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že znalecký posudek soudního znalce [jméno FO] z oboru dopravy zpracovaný na žádost žalobkyně spolu s dalšími listinnými důkazy má větší váhu než názor Policie ČR a její šetření a že žalobkyní předložený znalecký posudek je přesvědčivý, závěry znalce zcela korespondují se znaleckým šetřením, s dokumentací i videem a znalec byl podrobně vyslechnut u jednání, kde na svých závěrech setrval.

11. Vzhledem k tomu, že se jedná o obecní komunikaci, kde došlo dne [datum] k pádu žalobkyně z jízdního kola přejezdem nebezpečného místa, bylo dle závěru soudu prvního stupně povinností žalovaného tuto část vozovky opravit, zapustit víka kanálů na úroveň vozovky, což žalovaný učinil až v dubnu roku 2020. Žalovaný takto porušil svoji prevenční povinnost předcházení vzniku škod ve smyslu § 2900 a násl. občanského zákoníku. V příčinné souvislosti s tímto porušením prevenční povinnosti žalovaným žalobkyně při sjezdu a najetí na nerovnost vozovky ztratila rovnováhu, spadla z kola, přičemž utrpěla poměrně vážná zranění, a soud prvního stupně proto mezitimním rozsudkem rozhodl, že základ nároku na náhradu škody žalobkyně, a to bolestné, ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a hmotnou škodou je dán, kdy všechny tyto nároky žalobkyně v žalobě tvrdila a některé prokázala i listinnými důkazy.

12. Soud prvního stupně z důvodu hospodárnosti řízení rozhodl mezitimním rozsudkem ve smyslu § 152 odst. 2 o. s. ř., že základ nároku žalobkyně na náhradu škody je dán, kdy přesné zjištění výše všech uplatněných nároků si vyžádá podrobnější dokazování.

13. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích zakládá přísnou, tzv. objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti či sjízdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je spojena s existencí závady ve schůdnosti či sjízdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro chodce, řidiče či jiné účastníky silničního provozu (cyklisty) nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy.

14. Podle ustanovení § 27 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

15. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, jenž upravuje objektivní odpovědnost vlastníků (správců) komunikací za škodu způsobenou závadami ve sjízdnosti či schůdnosti, je speciálním předpisem ve vztahu k obecnému právnímu předpisu, kterým je občanský zákoník.

16. Aplikace zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích byla v projednávaném případě zcela namístě vzhledem ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně o místu, kde došlo k úrazu žalobkyně – cyklistky, poněvadž se jednalo o újmu na zdraví způsobenou závadami ve sjízdnosti na účelové místní komunikaci, na něž se zákon o pozemních komunikacích vztahuje.

17. Podle ustanovení § 26 odst. 6 zákona č. 13/1997, o pozemních komunikacích, závadou ve sjízdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

18. S ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení je nutno dovodit, že objektivní odpovědnost vlastníka (správce) místní komunikace je spojována s takovým stavem na komunikaci, který tvoří závadu ve sjízdnosti. Touto závadou se rozumí nepředvídatelná změna ve sjízdnosti komunikace způsobená vnějšími vlivy, a to změna natolik významná, že řidič vozidla případně jiný účastník silničního provozu (v daném případě cyklistka) při obezřetné jízdě respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně na ni reagovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, ze dne [datum], sp. zn. 258 Cdo 2731/2008 nebo ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1621/2020).

19. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který upravuje objektivní odpovědnost vlastníků (správců) komunikací za škodu způsobenou závadami ve sjízdnosti či schůdnosti, je, jak již bylo řečeno výše, speciálním předpisem ve vztahu k obecnému právnímu předpisu, kterým je občanský zákoník. Úpravou zákona o pozemních komunikacích však není vyloučena obecná odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného právního předpisu, občanského zákoníku.

20. Zkoumání podmínek vzniku odpovědnosti vlastníka (správce) komunikace ve smyslu občanského zákoníku tedy nebude v případech újem vzešlých z neuspokojivého stavu komunikace vyloučeno, bude však nastupovat až tam, kde chybí předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích. Z hlediska znaku protiprávnosti půjde především o posouzení řádného plnění povinností vlastníka (správce) udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob či bezpečnou jízdu, která mu plyne obecně již z titulu jeho vlastnictví (správy).

21. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a jeho podřazením pod citovaná ustanovení zákona o pozemních komunikacích i ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se danou problematikou, se odvolací soud neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, i když nebyly výslovně a explicitně uvedeny v napadeném rozsudku, že se v daném případě jednalo o nepředvídatelné změny ve sjízdnosti místní komunikace, a to změny natolik významné, že žalobkyně ani při obezřetné jízdě na svém jízdním kole respektující stav pozemní komunikace nemohla jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat.

22. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že dne [datum] kolem 8:00 hod. na pozemní komunikaci [adresa] v obci [adresa] při přejíždění kanálových vpustí na pravé straně silnice v místě prudkého klesání jakožto cyklistka při pádu z kola utrpěla mnohačetná zranění, kdy k pádu z kola došlo v místě, kde je do vozovky zasazeno víko kanálu, které přesahuje povrch vozovky. Žalobkyně v protisměru viděla vozidlo blížící se k ní, situaci vyhodnotila tak, že se kanálu nemůže vyhnout vlevo, proto zvolila způsob přejetí kanálu, aniž by dostatečně snížila svoji rychlost, a při najetí na kanál došlo k jejímu pádu.

23. Soud prvního stupně při hodnocení závěrů znaleckého posudku zpracovaného na žádost žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO], znalcem z oboru doprava, dostatečně nerespektoval fotodokumentaci Policie ČR z místa nehody a její závěry obsažené v protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne [datum], v nichž je jednoznačně uvedeno, že předmětná místní komunikace byla v okamžiku nehody žalobkyně bez závad a v dobrém technickém stavu. Z fotodokumentace Policie ČR pořízené z místa nehody je zřejmé, že kanálová víka v předmětné komunikaci byla zasazena do povrchu vozovky, byla sice o několik centimetrů vyvýšena nad úroveň vozovky, ale tento výškový rozdíl byl kompenzován plynulým asfaltovým obložením umožňujícím bezpečný přejezd kanálu. Kanálové vpusti byly dostatečně viditelné a rozpoznatelné z dostatečné vzdálenosti, nerovnost komunikace nebyla nepředvídatelná, v době nehody dne [datum] kolem osmé hodiny ranní byla dobrá viditelnost. Sama žalobkyně navíc uvedla, že místo dobře znala, v obci [adresa] bydlí, po komunikaci pravidelně na svém jízdním kole jezdí a je dobrá cyklistka.

24. Soud prvního stupně rovněž dostatečně nerespektoval rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] na základě něhož byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku pro porušení § 4 písm. a), § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, podle něhož má každý účastník provozu na pozemních komunikacích povinnost přizpůsobit své chování zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, kdy tuto povinnost žalobkyně porušila, neboť nepřizpůsobila rychlost jízdy dané situaci, kdy sama uvedla, že před nehodou snížila rychlost na 20 km/hod a rozhodla se, že kanálovou vpusť přejede, přestože měla možnost se vpusti vyhnout, buď vpravo směrem k obrubníku, kde byl dostatek místa, nebo vlevo, kde bylo též dostatek místa i pro případné vyhnutí se protijedoucímu vozidlu, případně žalobkyně mohla spolehlivě zabránit nehodě ještě větším zpomalením a vyčkáním až protijedoucí vozidlo přejede. Soud prvního stupně je dle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím [právnická osoba], který shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku, protiprávního jednání, kterého se žalobkyně dopustila, a v důsledku něhož došlo k jejímu pádu z jízdního kola a mnohačetným zraněním.

25. V daném případě dle skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud uzavřel, že v době úrazu žalobkyně dne [datum] se na pozemní komunikaci [adresa] v obci [adresa] nevyskytovaly natolik významné změny mající charakter závady ve sjízdnosti, které by žalobkyně nemohla předvídat, účinně na ně reagovat a přizpůsobit svoji jízdu na jízdním kole jejímu stavu. Závadou ve sjízdnosti komunikace může být natolik významná změna sjízdnosti v místě nekvalitního stavebního stavu komunikace, která je sice odstranitelná běžnou údržbou, avšak svým charakterem se natolik vymyká stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostním vlivům, že řidič ani při obezřetné jízdě respektující stav komunikace nemůže její výskyt předpokládat a účinně na ni při řízení reagovat. Taková situace se vztahuje nejen na motorová vozidla, ale rovněž na cyklisty, kteří jsou účastníky silničního provozu. Příčinou pádu žalobkyně z kola dne [datum] nebyla závada ve sjízdnosti komunikace, jak je vymezena v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a tudíž se nejedná o objektivní odpovědnost žalovaného jako vlastníka (správce) místní komunikace.

26. Úpravou zákona o pozemních komunikacích není vyloučena obecná odpovědnost žalovaného jako vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním podle obecného právního předpisu, jímž je občanský zákoník. Porušením zákona je v tomto smyslu především porušení správy komunikací výslovně zakotvené v § 9 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, tj. neplnění povinnosti provádět pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy komunikace.

27. Soud prvního stupně z provedených důkazů dovodil, že žalovaný porušil svoji prevenční povinnost předcházení vzniku škod ve smyslu § 2900 a násl. občanského zákoníku, kdy v příčinné souvislosti s tímto porušením povinnosti žalobkyně při sjezdu a najetí na předmětnou nerovnost ztratila rovnováhu a spadla z kola. Závěr soudu prvního stupně, že povinností žalovaného bylo opravit část pozemní komunikace v místě, kde došlo k pádu žalobkyně, a zapustit víka kanálů na úroveň vozovky však nemá oporu v provedeném dokazování, kdy soud prvního stupně se omezil pouze na závěry znalce [jméno FO]. [jméno FO], který znalecký posudek zpracoval na základě zadání žalobkyně, a neopatřil jej řádnou znaleckou doložkou. Sám znalec ve svých zjištěních uvádí, že pokud cyklista přejíždí nerovnost na komunikaci (nadsazená víka kanalizačních šachet) rychlostí vyšší než 5 km/hod, hrozí pád z kola. Z fotodokumentace Policie ČR pořízené na místě nehody a z jejího protokolu o šetření dopravní nehody ze dne [datum] však jednoznačně vyplývá, že pozemní komunikace, na které došlo k pádu žalobkyně, byla v okamžiku nehody bez závad, byla v dobrém technickém stavu, kanálové vpusti nebyly jakkoliv nebezpečné, výškový rozdíl nad úroveň vozovky byl kompenzován plynulým asfaltovým obložením umožňujícím bezpečný přejezd kanálu. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný povinnost opravit část vozovky v daném místě učinil až v dubnu roku 2020, čímž uznal, že povrch vozovky je v daném místě nebezpečný, je smyšlený, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť k opravě povrchu vozovky žalovaným v roce 2020 došlo ze zcela jiných důvodů, než v souvislosti s nehodou žalobkyně dne [datum].

28. Úprava tzv. obecné povinnosti hradit újmu dle občanského zákoníku, tj. škodu majetkovou i nemajetkovou újmu, je založena na povinnosti poškozeného prokázat, že mu škůdce újmu způsobil porušením zákonem uložené povinnosti, zavinění se za podmínek uvedených v ustanovení § 2911 o. z. a § 2912 o. z. presumuje. Protiprávnost je zde založena, porušil-li škůdce svým konáním či opomenutím povinnost, kterou mu uložil zákon. Odškodnitelná újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž k ní může přispět či ji zcela vyvolat sám poškozený. V rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení újmy, není dána odpovědnost toho, kdo za škodní událost odpovídá. Chybí pak jeden ze základních předpokladů odpovědnosti, a to příčinná souvislost mezi vznikem újmy a škodní událostí. Při úvaze o podílu na vzniku újmy jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení újmy. Zvažují se přitom veškeré příčiny, které bez ohledu na protiprávnost a zavinění nastaly ve sféře poškozeného.

29. Odvolací soud má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že v daném případě je vyloučena obecná odpovědnost žalovaného jako vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti, žalovaný neporušil žádné povinnosti při správě komunikace zakotvené v § 9odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, tj. neplnění povinnosti provádět pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy komunikace. Naopak to byla žalobkyně, která dne [datum] porušila právní povinnosti účastníka silničního provozu a dopustila se protiprávního jednání, které bylo posouzeno jako přestupek a v důsledku něhož došlo ke škodní události.

30. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že mezitimní rozsudek vydaný soudem prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto, že základ nároku žalobkyně na náhradu škody, a to bolestné, ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a hmotnou škodou, je dán, není správný, a proto napadený rozsudek ve výroku I změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 231 846 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

31. S ohledem na výsledek řízení před prvoinstančním soudem změnou napadeného rozsudku je na straně úspěšného žalovaného dáno dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které spočívají v odměně advokáta za šest úkonů právní služby po 9 260 Kč (převzetí a příprava věci, vyjádření k žalobě, vyjádření k rozšíření žaloby a účast na jednáních před soudem prvního stupně ve dnech [datum], [datum], [datum]) dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za dva úkony v poloviční výši 4 630 Kč dle § 7 bod 6, § 14 odst. 2 advokátního tarifu (účast na jednáních ve dnech [datum] a [datum], která byla odročena z důvodů na straně žalobkyně), k úkonům právní služby přísluší osm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí účelně vynaložené náklady řízení úspěšného žalovaného před soudem prvního stupně částku 81 336,20 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobkyni tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

32. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž mají úspěšný žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které jsou v případě žalovaného tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 9 260 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 advokátního tarifu, ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) přísluší dva režijní paušály hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, a to vše navýšeno o 21 % DPH (§137 odst. 3 o. s. ř.) činí částku 23 135,20 Kč.

33. V případě úspěšného vedlejšího účastníka na straně žalovaného považoval odvolací soud za účelně vynaložené náklady odvolacího řízení dvě paušální náhrady po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1, 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za přípravu účasti k jednání a účast u odvolacího jednání dne [datum].

Poučení