17 CO 172/2021 - 266

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] sídlem [adresa] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] o 70.275 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. 1. 2021, č. j. 8 C 276/2018-164, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 70.275 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 70.275 Kč od 28. 4. 2016 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 2.100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného společnosti [pojišťovna], [IČO] na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného [příjmení] a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje, [IČO] na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 27.027,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

Odůvodnění

1. Okresní soud v Břeclavi („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 19. 1. 2021, č. j. 8 C 276/2018-164 (dále jen rozsudek soudu prvního stupně) tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 70.275 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 70.275 Kč od 28. 4. 2016 do zaplacení (výrok I) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 31.912,70 Kč (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém namítl, že právní posouzení věci soudem prvního stupně není správné. Na případ je třeba nahlížet optikou obou typů odpovědnosti (jejich podmínek) samostatně. Z hlediska objektivní odpovědnosti vlastníka/správce komunikace podle zákona č. 13/1997 Sb. nezáleží na tom, jestli někdo porušil v příčinné souvislosti se škodou nějakou svou povinnost. Podstatné je, zda příslušná závada ve sjízdnosti existovala a jediným možným způsobem, jak se odpovědnosti vlastník/správce může zprostit je, že nebylo v mezích jeho možností ji odstranit nebo na ni předepsaným způsobem upozornit. V dané věci byl závadou ve sjízdnosti vyfrézovaný úsek vozovky, tj. stav uměle vytvořený stavební činností (opravou). Žalovaný připomenul, že závady ve sjízdnosti jsou primárně takové, které vznikají nezávisle na vůli vlastníka/správce komunikace. Uvedl, že zákon č. 13/1997 Sb. sice nevyjímá záměrně stavebními pracemi způsobený stav komunikace ze závad ve sjízdnosti, z povahy věci ale nemůže ustanovení § 27 odst. 2 na takové situace dopadat v plném rozsahu. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (zejména rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 832/2016, 25 Cdo 4626/2015 nebo usnesení sp. zn. 25 Cdo 3701/2009), přičemž odmítnutí závěrů obsažených v těchto rozhodnutích soudem prvního stupně označil žalovaný za nesprávné. Žalovaný připomenul, že stav komunikace, který vedl ke škodě, byl vytvořen stavební činností, tj. záměrnou činností, a tento stav nebylo reálné napravovat údržbou komunikace, neboť byl de facto takové údržby součástí. V daném případě se tedy dle žalobce nejedná o odpovědnost za závadu ve sjízdnosti ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb. Žalovaný uvedl, že pokud by tento jeho názor nebyl akceptován, pak neměl možnost na případnou závadu ve sjízdnosti upozornit, a to ve vztahu ke všem okolnostem případu. Připomenul, že správu dané silnice reálně vykonává Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, která zadala stavební práce zhotoviteli, předala staveniště a zhotovitel zajistil pro sebe povolení částečně komunikaci uzavřít, včetně stanovení dopravního značení. V této situaci nebylo v možnostech vlastníka/správce zasahovat do činnosti zhotovitele tím, že by instaloval jiné než úředně stanovené dopravní značení. Žalovaný připomenul, že ke škodní události došlo první den stavby, tedy ani z časového hlediska vlastník/správce neměl příležitost k reakci na činnost zhotovitele. Žalovaný k této části svého odvolání uzavřel, že i kdyby soud dospěl k závěru o dopadu objektivní odpovědnosti podle zákona č. 13/1992 Sb. na tento případ, byly zde dány důvody liberace. K otázce posuzování odpovědnosti žalovaného z hlediska obecné odpovědnosti uvedl, že soudem dovozené pochybení zhotovitele není přičitatelné jemu ve smyslu ustanovení § 2914 občanského zákoníku, resp. závěr o takové přičitatelnosti z žádných provedených důkazů nevyplývá. Uvedené důkazy dle žalovaného ukazují na to, že zhotovitel byl„ samostatným pomocníkem“, za škodu, jímž způsobenou by ten, kdo jej použil, ručil jen v případě, že by jej nepečlivě vybral nebo kontroloval. K tomu nebyly provedeny žádné podrobnější důkazy. V režimu obecné odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinnosti nelze jednání a povinnosti správce komunikace automaticky přičítat vlastníkovi komunikace. Přičitatelnost následku jednání jedné osoby osobě druhé existuje ve vztahu objednatel – pomocník (tj. v této věci správce – zhotovitel), a to za podmínek § 2914 občanského zákoníku, nikoliv automaticky). Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá, eventuálně, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce ve svém písemném vyjádření setrval na svém názoru, že za předmětnou škodu primárně odpovídá žalovaný na základě objektivní odpovědnosti v souladu s ustanovením § 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen zákon o pozemních komunikacích). Podle žalobce hlavní příčinou vzniku škody byla závada ve sjízdnosti spočívající v nedostatečně označeném vyfrézovaném úseku vozovky. Žalobce připomenul, že závada ve sjízdnosti musí být nepředvídatelná a ojedinělá, přičemž takovouto závadou, kterou nemohl řidič předvídat i přes veškerou vynaloženou opatrnost a přizpůsobení jízdy všem důležitým faktorům, byl právě druhý vyfrézovaný úsek vozovky, který byl příčinou nehody. Tento úsek nebyl nijak označen a nebylo na něj nijak upozorněno. Žalobce vyslovil nesouhlas se závěry žalovaného, že závadou ve sjízdnosti nemůže být vada vozovky způsobená stavebními pracemi, které mají za cíl vozovku upravit. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 3836/2017 a konstatoval, že tvrzení žalovaného, že oprava vozovky nemůže být sama o sobě závadou ve sjízdnosti, nepotvrzuje ani jím uváděný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 832/2016. Žalobce připomenul, že předmětný vyfrézovaný a neoznačený úsek vozovky sice zhoršoval sjízdnost vozovky, avšak neměl za následek, že vozovka nebyla sjízdná vůbec. Dle žalobce se tedy v daném případě jednalo o závadu ve sjízdnosti komunikace, a za škodu, která mu vznikla v příčinné souvislosti s touto závadou, žalovaný odpovídá dle § 27 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích v rámci své objektivní odpovědnosti za škodu. Žalobce dále vyslovil názor, že liberační důvody u žalovaného dány nejsou, neboť bylo v mezích možností žalovaného na předmětnou závadu ve sjízdnosti alespoň upozornit. Primární příčinou vzniku škody byla závada ve sjízdnosti spočívající v nijak neoznačeném druhém vyfrézovaném úseku vozovky. Žalobce podrobně opakovaně popsal skutkový stav věci, tedy jakým způsobem byly opravy prováděny na předmětné vozovce, jak byly označeny dopravním značením, jakým způsobem došlo ke škodě na jeho vozidle, připomenul zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích schválené Ministerstvem dopravy, č. j. 532/2013-120 a připomenul, že i druhý vyfrézovaný úsek měl být označen minimálně značkou A7a“ nerovnost vozovky“, avšak takto označen nebyl, což bylo povinností žalovaného. Žalobce konstatoval, že v mezích možností žalovaného bylo na daný vyfrézovaný úsek (druhý úsek) upozornit v souladu se zásadami dopravního značení. Žalobce poukázal na časové rozpětí, které uplynulo od vyfrézování obou daných v úseku do doby, kdy k dopravní nehodě došlo. Žalobce vyslovil názor, že v mezích možností žalovaného, respektive vedlejšího účastníka 2) bylo alespoň jedenkrát denně daný úsek náležitě zkontrolovat. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Vedlejší účastník na straně žalovaného [pojišťovna], se s podaným odvoláním žalovaného ztotožnil.

5. Vedlejší účastník na straně žalovaného [příjmení] a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje, se rovněž ztotožnil s odvoláním žalovaného a uvedl, že soud prvního stupně nesprávně dovodil, že žalovaný odpovídá žalobci za vzniklou škodu dle ustanovení § 27 zákona o pozemních komunikacích. Dále se vyjádřil k ustanovení § 2914 občanského zákoníku a jeho aplikaci na daný případ, přičemž poukázal na skutečnost, že provedení díla – opravy příslušné pozemní komunikace bylo prováděno na základě zadávací dokumentace k veřejné zakázce ze dne 5. 8. 2015, dále bylo rozhodnuto o zakázce dne 17. 8. 2015, byla také uzavřena smlouva o dílo ze dne 31. 8. 2015. Na základě této dokumentace, kterou vedlejší účastník odvolacímu soudu předložil, prováděla stavbu [právnická osoba], a.s. jako samostatný zhotovitel. Vedlejší účastník Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o. s. ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

8. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 12. 10. 2018 domáhal zaplacení částky 70.275 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 28. 4. 2016 do zaplacení z titulu náhrady škody, která mu vznikla na jeho [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [registrační značka], rok výroby 2011 (dále jen předmětné nebo poškozené vozidlo). Žalobce poukazoval na skutečnost, že dne 13. 10. 2015 v 19:35 hod. došlo ve směru Břeclav – Moravský Žižkov na silnici třetí třídy č. 4231 ve vlastnictví žalovaného v km 0,59 – v katastru [územní celek], v blízkosti mostu č. 4231-1, k dopravní nehodě, při které utrpěl škodu na předmětném osobním automobilu, které řídil [jméno] [příjmení], jednatel a společník žalobce. Při této dopravní nehodě došlo k poškození všech čtyř disků a pneumatik vozidla. Ke škodě došlo tak, že řidič předmětného vozidla najel vozidlem na hranu vyfrézovaného povrchu komunikace, kde právě probíhala oprava vozovky, přičemž v daném směru jízdy před vyfrézovaným úsekem komunikace nebylo umístěno žádné svislé, ani jiné dopravní značení, které by upozorňovalo řidiče na překážku na silnici. Žalobce dále uvedl, že Policií ČR, která prováděla šetření dopravní nehody, bylo nalezeno pouze jedno dopravní značení A7a nerovnost na komunikaci, upozorňující na překážku na silnici společně se značkou B20 přikazující snížení rychlosti vozidla na 30 km/h, které však v době dopravní nehody leželo na zemi v silničním příkopu. Řidič vozidla neměl pro absenci dopravního značení objektivní možnost předem rozpoznat závadu ve sjízdnosti komunikace, a to i s ohledem na skutečnost, že v době dopravní nehody již byla tma a viditelnost daného úseku komunikace byla tímto značně snížena. Dle žalobce závada ve sjízdnosti způsobená vyfrézováním komunikace měla za následek vznik škody na předmětném vozidle. Žalobce poukázal na skutečnost, že komunikace je ve vlastnictví žalovaného, který ve smyslu § 27 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích odpovídá za žalobci vzniklou škodu. Celkovou škodu žalobce vyčíslil částkou 70.275 Kč, přičemž v této částce jsou zahrnuty náklady na zakoupení použité sady kol, použitých pneumatik a na opravu geometrie kol a na montáž pneumatik.

9. Žalovaný uplatněný nárok neuznával a poukazoval na skutečnost, že dopravní značení bylo instalováno v souladu se správním aktem Městského úřadu Břeclav ze dne 29. 9. 2015, vydaným po vyjádření policie. Dle jeho názoru nebylo v jeho možnostech instalovat jiné dopravní značení, než stanovil [stát. instituce]. Dále poukazoval na nedostatek své pasivní legitimace, připomenul, že správou a údržbou silnic tedy i předmětné komunikace byl pověřen vedlejší účastník, tedy Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje. Namítl, že opravu vozovky neprováděl on, ale Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková oranizace kraje, která opravu silnice objednala u [právnická osoba], a.s. Žalovaný zastával názor, že dopravní značení bylo umístěno podle požadavku správních orgánů, za stav dopravního značení odpovídá [právnická osoba], a.s. a dále, že v daném případě se nejednalo o závadu ve sjízdnosti komunikace. Rovněž poukazoval na nesprávný způsob jízdy řidiče předmětného vozidla.

10. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které podrobně v odůvodnění svého obsáhlého rozsudku popsal, dospěl k závěru, že žalovaný je v dané věci pasivně legitimovaným subjektem, když dospěl k závěru, že ač žalobce (správně žalovaný) pověřil správou a údržbou silnic vedlejšího účastníka Správu a údržbu silnic Jihomoravského kraje, příspěvkovou organizaci kraje, nemohl na ni přenést svou zákonnou odpovědnost, stejně jako na [právnická osoba], a.s. Soud prvního stupně konstatoval, že předmětná silnice nepochybně vykazovala znaky zhoršeného stavu definované v ustanovení § 26 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, proto také byla opravována, ale způsobem provádění oprav došlo k následné závadě ve sjízdnosti. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaný odpovídá podle ustanovení § 2914 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku za škodu způsobenou fakticky [právnická osoba], a.s., která opravu předmětné komunikace, jakož i její značení zajišťovala. Své odpovědnosti se žalovaný nezprostí tvrzením, že na závadu ve sjízdnosti spočívající ve stavebním stavu silnice v návaznosti na prováděné opravy povrchu komunikace bylo předepsaným způsobem upozorněno v souladu s rozhodnutím o povolení uzavírky pozemní komunikace a stanovením přechodné úpravy provozu. Předmětné instituce nemohly vycházet při schvalovacím procesu z toho, že zhotovitel se rozhodne při provedení prací vytyčit si vyfrézováním počátek a konec opravovaného úseku, jak je patrno z fotodokumentace pořízené Policií ČR. Soud prvního stupně dále konstatoval, že řidiči, pokud nebyli informováni o tom, že silnice je vyfrézována na dvou místech, je logické, že po projetí prvního vyfrézovaného místa zařadili rychlost odpovídající předpokladu, že problematický úsek již minuli. V této souvislosti opakovaně soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že pozemní komunikace měla být před druhou vyfrézovanou částí opětovně osazena značkou A7a. V závěru odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, z jakého důvodu neprováděl další dokazování, odůvodnil výrok ohledně úroků z prodlení a výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem. S bližším odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které bylo účastníkům řízení řádně doručeno, a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

11. Pokud se jedná o skutkovou stránku věci, pak je třeba konstatovat, že nebylo pochyb o tom, že dne 13. 10. 2015 v 19:35 hod došlo ve směru Břeclav – Moravský Žižkov na silnici třetí třídy č. 4231 ve vlastnictví žalovaného v katastru [územní celek] v km 0,59, v blízkosti mostu č. 4231-1, k dopravní nehodě, při které žalobce utrpěl škodu na svém [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [registrační značka], rok výroby 2011, které řídil jednatel a společník žalobce pan [jméno] [příjmení]. Ke škodě na vozidle respektive na jeho discích a pneumatikách došlo tak, že řidič tohoto vozidla najel na hranu vyfrézovaného povrchu komunikace, kde právě probíhala oprava vozovky. Toto vyfrézování vozovky nebylo označeno, což vyplynulo z protokolu o nehodě v silničním provozu sepsaného dne 13. 10. 2015 Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, územím odborem [obec], [číslo jednací] směru jízdy jednatele žalobce se na komunikaci III/4231 ve směru Břeclav – Moravský Žižkov nacházelo po odbočení na tuto komunikaci ze silnice II/425 Břeclav – Brno pouze svislé dopravní značení A7a„ nerovnosti na vozovce“ a B20a 30 km/h, které však v době dopravní nehody leželo na zemi. Toto dopravní značení ležící na zemi se nacházelo u prvního vyfrézovaného úseku komunikace č. III/4231 po najetí na tuto komunikaci z komunikace č. II/425. Ze záznamu o šetření dopravní nehody Policií ČR také vyplývá, že před křižovatkou na Moravský Žižkov č. III/4231 se na komunikaci druhé třídy č. II/425 nacházelo dopravní značení A22 jiné nebezpečí s dodatkem oprava komunikace III/4231. Pochyb nebylo také o tom, že řidič poškozeného vozidla po nájezdu na komunikaci III/4231 projel prvním vyfrézovaným úsekem, který se nacházel krátce po odbočení ze silnice druhé třídy II/425 směr Břeclav – Brno na silnici č. III/4231 směr Břeclav – Moravský Žižkov.

12. Odvolací soud se především zabýval otázkou, zda žalovaný je ve věci pasivně legitimovaný či nikoliv, přičemž ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pasivní legitimace na straně žalovaného je dána.

13. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně obsaženým pod bodem 17 odůvodnění rozsudku v té části, že na daný případ odpovědnosti žalovaného je třeba aplikovat zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění platném a účinném ke dni, kdy došlo ke škodě na vozidle žalobce (dále jen zákon o pozemních komunikacích), tj. ke dni 13. 10. 2015. Tehdy platné ustanovení § 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích však neobsahovalo současné znění, je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2-4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody. Jestliže ustanovení § 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb. povinnost správce komunikace nahradit škodu namísto vlastníka v době vzniku dopravní nehody neobsahovalo, nepřichází pak odpovědnost vedlejšího účastníka Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje, příspěvkové organizace kraje v úvahu, jak správně dovodil soud prvního stupně.

14. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného ani v tom směru, že není pasivně legitimován ve věci z toho důvodu, že úpravu předmětné komunikace prováděla [právnická osoba], a.s., která převzala staveniště a která vyřizovala u Městského úřadu Břeclav, odboru správních věcí a dopravy příslušné povolení ohledně stanovení dopravního značení za účelem opravy komunikace. Je zcela nepochybné, že investorem stavby a stavebníkem byl vlastník této komunikace č. III/4231, tedy žalovaný (§ 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. ve znění platném a účinném ke dni vzniku škody). Skutečnost, že opravu předmětné komunikace č. III/4231 prováděla [právnická osoba], a.s. na základě smlouvy o dílo ze dne 31. 8. 2015, nezbavuje žalovaného případné odpovědnosti za škodu ve vztahu k třetím subjektům, tedy i k žalobci, která jim v souvislosti s touto opravou komunikace vznikla. Jaký byl vnitřní vztah mezi žalovaným a [právnická osoba], a.s., není v odpovědnostním vztahu mezi žalobcem a žalovaným právně významné.

15. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že opravovaná silnice č. III/4231 vedoucí od Břeclavi do Moravského Žižkova vykazovala znaky zhoršeného stavu definovaného v ustanovení § 26 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, avšak způsobem provádění doprav došlo k závadě ve sjízdnosti této komunikace. Soud prvního stupně tuto závadu ve sjízdnosti spatřoval především ve skutečnosti, že po prvním vyfrézovaném úseku se na komunikaci č. III/4231 nacházel další takovýto vyfrézovaný úsek, ačkoliv nebyl žádným způsobem označen. Soud prvního stupně dovodil, že pokud by se v místě nehody nenacházela jen jedna, ale více značek, označujících i další vyfrézovanou část komunikace, byť povalených, nebylo by možno usuzovat, že žalovaný nevyužil všech objektivně daných možností a neočekávaná závada ve sjízdnosti by byla liberačním důvodem. S výše uvedeným závěrem se však odvolací soud neztotožňuje.

16. Zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, zakládá přísnou, tzv. objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti i ve sjízdnosti. Objektivní odpovědnost správce komunikace za škody způsobené závadou ve sjízdnosti podle silničního zákona je spojována s takovým stavem na vozovce, kdy změna sjízdnosti komunikace je natolik významná, že řidič ani při obezřené jízdě respektující stavební a dopravně technický stav komunikace (§ 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích) a povětrnostní vlivy nemůže výskyt takové závady předpokládat a účinně na ně reagovat tak, aby neovlivnila jeho jízdu. Jak dovodil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020 prvek předvídatelnosti chodce (nepochybně i řidiče vozidla) není samoúčelný; nestojí sám o sobě, nýbrž je třeba jej posuzovat v kontextu celého systému tohoto typu odpovědnosti s tím, že povinnost předvídat spojuje s pohybem přizpůsobeným stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jeho důsledkům. Tento požadavek tedy logicky navazuje na pravidlo formulované v § 27 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích (že za újmu způsobenou stavebním a dopravně technickým stavem pozemních komunikací jejich vlastník odpovědnost nenese, a tudíž je každý jejich uživatel povinen respektovat při svém pohybu kvalitu a povahu komunikace). Ostatně tuto povinnost ukládá i zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a to v § 4 písm. a), podle něhož je účastník silničního provozu povinen své chování přizpůsobit kromě jiného i stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Míra předvídavosti coby definiční znak„ závady ve schůdnosti (sjízdnosti)“ je pak odvozena právě od celkového stavu komunikace, který je každý chodec (řidič) povinen vyhodnotit, jak mu ukládají výše citovaná ustanovení.

17. Závadou ve schůdnosti (u vozidel sjízdnosti) je pak pouze místo, které se celkovému stavu komunikace a okolním poměrům vymyká svou sníženou kvalitou, v čemž je právě ona nepředvídatelnost pro chodce (řidiče), který jinak volí způsob chůze (jízdy) přizpůsobený obecně panujícím podmínkám.

18. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně při posuzování dané věci za shodného zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že v daném případě nelze, a to ani druhý vyfrézovaný úsek komunikace č. III/4231 považovat za závadu ve sjízdnosti ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a to i za situace, že druhý vyfrézovaný úsek, kde došlo ke škodě na vozidle žalobce, nebyl samostatně označen dopravním značením, které by řidiče na novou nerovnost vozovky v podobě vyfrézovaného úseku upozorňovalo. Z provedeného dokazování před soudem prvního stupně bylo zcela jednoznačně zjištěno a prokázáno, že řidiči jedoucí po silnici č. II/425 z Břeclavi směrem na Brno byli před odbočkou na silnici č. III/4231 upozorněni svislým dopravním značením A22 s dodatkem, že na komunikaci č. III/4231 se provádí oprava této komunikace, přičemž rychlost jízdy byla před křižovatkou s komunikací III/4231 snížena až na 50 km/h. Pochyb nebylo také o tom, že řidič poškozeného vozidla po odbočení na komunikaci č. III/4231 z komunikace č. II/425 musel svým vozidlem přejet první vyfrézovaný úsek, který nebyl označen, neboť dopravní značení, které před ním bylo umístěno a které upozorňovalo na nerovnosti vozovky a přikazovalo sníženou rychlost na 30 km/h, bylo povaleno na zemi a nebylo na ně vidět. Nicméně řidič poškozeného vozidla tento první vyfrézovaný úsek absolvoval bez jakéhokoliv poškození vozidla a dále bez zcela zjevného důvodu předpokládal, že tímto vyfrézovaným úsekem je oprava komunikace ukončena a v cestě pokračoval zvýšenou rychlostí, až ke druhému vyfrézovanému úseku, kde ke škodě na jeho vozidle došlo. Dle názoru odvolacího soudu při posuzování otázky, zda se v daném případě jednalo o závadu ve sjízdnosti, bylo nutno zohlednit, že řidiči byli na skutečnost, že se komunikace č. III/4231 opravuje, řádně upozorněni před odbočením na tuto komunikaci a museli tedy očekávat, že na této komunikaci budou určité stavební práce probíhat, a to i v podobě vyfrézování jednotlivých úseků na silnici. To, že dochází k vyfrézování určitých i nenavazujících úseků opravované komunikace, je zcela běžným jevem. Za situace, kdy řidiči byli řádně upozorněni na to, že na komunikaci č. III/4231 probíhá její oprava, a kdy po krátké vzdálenosti po odbočení na tuto komunikaci č. III/4231 z komunikace č. II/425 byl vyfrézován první úsek, nelze pak druhý vyfrézovaný úsek ve vzdálenosti 300 – 400 m od prvního úseku považovat za závadu ve sjízdnosti, neboť takovéto vyfrézování druhého úseku není závadou, kterou nemohl řidič ani při obezřetné jízdě respektující stavební a dopravně technický stav komunikace v daném úseku předvídat. Druhý vyfrézovaný úsek tedy nepředstavuje dle názoru odvolacího soudu závadu ve sjízdnosti, neboť se nacházel v místě, kde docházelo ke stavebním pracem, na tyto práce byli řidiči upozorněni a mohli určité nástrahy související s opravou komunikace zcela logicky předvídat. S ohledem na výše uvedený názor je pak třeba konstatovat, že žalovaný neodpovídá za škodu vzniklou žalobci z titulu objektivní odpovědnosti dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

19. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ani v tom, že v daném případě byly naplněny znaky odpovědnosti za vznik újmy vzniklé žalobci ve smyslu ustanovení § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného. Základním předpokladem pro to, aby bylo možno uvažovat o obecné odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobci je, aby ze strany žalovaného při opravě komunikace III/4231, byť prováděné dodavatelsky [právnická osoba], a.s., došlo k porušení právní povinnosti. Při posuzování případného porušení právní povinnosti ze strany žalovaného bylo třeba zohledňovat veškeré okolnosti daného případu. Samotná skutečnost, že žalobci škoda na jeho vozidle vznikla, odpovědnost žalovaného nezakládá.

20. Rozhodnutím Městského úřadu Břeclav ze dne 29. 9. 2015 sp. zn. MUBR- S61812/2015 OSVD bylo stanoveno, jakým způsobem má být provedeno dopravní značení komunikací č. II/425 a č. III/4231 v souvislosti s opravami komunikace č. III/4231. Z tohoto rozhodnutí je zcela zřejmé, že při odbočení z komunikace č. II/425 na komunikaci č. III/4231 měla být umístěna dopravní značka A7a nerovnost vozovky a značka B20a s nejvyšší povolenou rychlostí 30 km/h. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, zejména ze záznamu o dopravní nehodě učiněného Policií České republiky, toto značení při odbočení na komunikaci č. III/4231 zde bylo umístěno, nicméně v době dopravní nehody bylo převráceno a nebylo řádně vidět. Skutečnost, že tyto značky byly řádně na komunikaci č. III/4231 umístěny, vyplývá z prohlášení společnosti [právnická osoba], která umístění značek prováděla. Pokud tedy žalovaný umístil prostřednictvím výše uvedených společností na opravovaném úseku komunikace č. III/4231 v těsné blízkosti za křižovatkou se silnicí č. II/425 označení v souladu s výše citovaným rozhodnutím Městského úřadu Břeclav ohledně stanovení dopravního značení, a pokud toto značení neumístil před dalším vyfrézovaným úsekem, nelze pak v tomto jednání žalovaného spatřovat porušení právní povinnosti. Je nepochybné, že pokud by značka A7a a značka B20a omezující rychlost na 30 km/h byla viditelně umístěna již na začátku komunikace č. III/4231 v blízkosti křižovatky II/425, platila by až do umístění značky B26-konec všech zákazů, která byla zcela prokazatelně umístěna za mostem přes D2. Je pak zcela logické, že pokud by řidiči značku omezující rychlost na 30 km/h do umístění značky„ konec všech zákazů“ respektovali, s vysokou pravděpodobností by k poškození jejich vozidel, tak jak se tomu stalo v případě žalobce, nedošlo. Nicméně značka A7a a značka B20a omezující rychlost na 30 km/h byla v nájezdu na komunikaci III/4231 v blízkosti křižovatky s komunikací II/425 poalena, proto je třeba se zabývat otázkou, zda s ohledem na okolnosti případu lze v této skutečnosti spatřovat porušení právní povinnosti ze strany žalovaného, která by zakládala jeho odpovědnost za škodu vzniklou žalobci na jeho osobním automobilu.

21. Dle názoru odvolacího soudu je třeba vycházet z prokázané skutečnosti, že tato značka byla žalovaným prostřednictvím [právnická osoba], a.s. a společnosti [právnická osoba] v daném místě umístěna. Je pak otázkou, kdy a z jakého důvodu bylo toto značení povaleno na zem a zda bylo v možnostech žalovaného sjednat nápravu a předepsané značení opětovně řádně umístit. Odvolací soud však zastává názor, že po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby prováděl neustálou kontrolu na všech úsecích komunikací, které jsou v jeho vlastnictví a na kterých provádí opravy, a aby měl soustavnou kontrolu nad tím, zda dopravní značení je umístěno řádně, viditelně tak, jak bylo předepsáno. V daném případě nelze odhlédnout od skutečnosti, že k dopravní nehodě došlo v den, kdy byla zahájena oprava předmětné komunikace a byť mělo k frézování komunikace na daném úseku proběhnout v dopoledních hodinách a patrně v tomto čase i k ukončení prací v tento den, nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby prováděl kontrolu dopravního značení v kteroukoliv denní či noční hodinu a zajišťoval, řádné umístění dopravního značení. Z žádných důkazů, které byly v řízení provedeny, nevyplývá, a nevyplývá to ani z žádného tvrzení žalobce, že by zmíněné značení na komunikaci č. III/4231 bylo povaleno po celou dobu od ukončení prací až do doby, kdy došlo k dopravní nehodě a poškození vozidla žalobce. Je zcela logické, že k povalení předmětných značek došlo v uvedeném časovém rozmezí, avšak nelze vyloučit, že k němu mohlo dojít krátce před dopravní nehodou jednatele žalobce. I kdyby žalovaný po ukončení prací dne 13. 10. 2015 v odpoledních hodinách kontrolu značení provedl, nemohl by stejně ovlivnit to, že k povalení značení by mohlo dojít i po provedení této kontroly. Navíc, jak již bylo výše uvedeno, po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby kontrolu prováděl týž den, kdy k zahájení prací v daném úseku došlo. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k žádnému porušení jeho povinností, a proto neshledal odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobci ani z titulu porušení obecné prevenční povinnosti.

22. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal na straně žalovaného žádné porušení právní povinnosti, které by bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody vzniklé žalobci, nezabýval se pak otázkou výše škody vzniklé žalobci ani otázkou spoluzavinění žalobce na vzniku této škody.

23. S přihlédnutím k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu žalobce na zaplacení částky 70.275 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z této částky od 28. 4. 2016 do zaplacení zamítl (§ 220 o. s. ř.).

24. S ohledem na měnící výrok ve věci samé, kdy v řízení byl úspěšný žalovaný, musel odvolací soud znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). S ohledem na úspěch ve věci přísluší náhrada nákladů řízení, a to nejen před soudem prvního stupně, ale i před soudem odvolacím žalovanému, jakož i vedlejším účastníkům vystupujícím na jeho straně (§ 142 odst. 1, za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.).

25. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně učinil 4 úkony, za které mu přísluší náhrada 300 Kč za jeden úkon nezastoupeného účastníka (§ 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., § 2 odst. 3 této vyhlášky), a to za odpor podaný proti platebnímu rozkazu, za vyjádření k žalobě, za přípravu na jednání a za účast u jednání dne 19. 1. 2021 Náklady řízení žalovaného, vzniklé mu v řízení před soudem prvního stupně, činí 1.200 Kč.

26. Žalovaný v odvolacím řízení učinil celkem 3 úkony ve věci samé, a to odvolání proti rozsudku, příprava na jednání před odvolacím soudem a účast u jednání u odvolacího soudu (§ 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) Náklady odvolacího řízení žalovaného představují částku 900 Kč Náklady řízení žalovaného před soudy obou stupňů pak představují částku 2.100 Kč 27. Náklady řízení, které vznikly vedlejšímu účastníku na straně žalovaného Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje v řízení před soudem prvního stupně představují odměnu advokáta tohoto vedlejšího účastníka za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále již jen advokátní tarif), vyjádření ve věci samé ze dne 16. 7. 2020 (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) a účast u jednání před soudem prvního stupně dne 19. 1. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Odměna za 1 úkon právní služby činí 3.940 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu) Celkem za 3 úkony právní služby činí odměna 11.820 Kč Náklady řízení dále představují 3x 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů advokáta vedlejšího účastníka (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Rovněž tak je třeba přiznat vedlejšímu účastníku náklady v podobě ztráty času jeho zástupce stráveného cestou z jeho sídla do Břeclavi a zpět celkem 400 Kč - za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), 28. odst. 3 advokátního tarifu). Náklady řízení dále představují cestovné advokáta vedlejšího účastníka z Brna do Břeclavi a zpět osobním automobilem Opel Vivaro B při ujetí celkem 122 km, průměrné spotřebě 6,03 l motorové nafty na 100 km, sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,40 Kč za 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a ceně 27,20 Kč za 1 l motorové nafty (§ 4 písm. c) vyhlášky 589/2020 Sb). Cestovné pak činí 736,89 Kč. K celkovým výše uvedeným nákladům řízení 13.856,89 Kč bylo třeba připočítat 21% daň z přidané hodnoty, neboť zástupce vedlejšího účastníka je plátcem této daně a daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkové náklady řízení tohoto vedlejšího účastníka před soudem prvního stupně představují částku 16.766,83 Kč.

29. Náklady odvolacího řízení vedlejšího účastníka Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje, představují odměnu jeho advokáta za zastupování v odvolacím řízení. Zástupce tohoto vedlejšího účastníka v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání dne 23. 8. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d), písm. g) advokátního tarifu). Odměna za 2 úkony právní služby činí 7.880 Kč. Dále náklady odvolacího řízení ředtavují 2x 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů na tyto 2 úkony právní služby. K celkové částce 8.480 Kč bylo rovněž třeba připočítat 21% daň z přidané hodnoty, tudíž náklady odvolacího řízení činí 10.260,80 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím, které byly vedlejšímu účastníku Správě a údržbě silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje přiznány, činí 27.027,63 Kč.

30. Vedlejší účastník na straně žalovaného [pojišťovna], učinil v řízení před soudem prvního stupně 2 úkony nezastoupeného účastníka, a to příprava k jednání a účast u jednání dne 19. 1. 2021, za což mu přísluší paušální náhrada ve výši 600 Kč (§ 3 písm. b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

31. V rámci odvolacího řízení vedlejší účastník [pojišťovna] učinil 3 úkony nezastoupeního účastníka, a to vyjádření k odvolání, příprava k jednání a účast u odvolacího jednání, za což mu přísluší 900 Kč (§ 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Celkové náklady, které vznikly tomuto vedlejšímu účastníku na straně žalovaného v řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím, činí celkem 1.500 Kč.

Poučení