17 Co 18/2024 - 138

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [jméno zástupce zainteresované osoby] se sídlem [adresa] proti žalovanému: [právnická osoba] se sídlem [adresa] zastoupený [Jméno žalovaného A], advokátkou se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [Jméno žalovaného B] IČO: [IČO žalovaného B] se sídlem [Adresa žalovaného B] zastoupený [Jméno žalovaného C], advokátem se sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 11. 2023, č. j. 6 C 99/2022-104, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 71 844,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 30 515 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno žalovaného C], advokáta.

Odůvodnění

1. Okresní soud ve [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 6 C 99/2022-104, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 694 823 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 23 444,50 Kč. Výrokem III byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 2 400 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobkyně nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že příčinou jejího pádu na schodišti nebyla závada ve schůdnosti, která by pro ni byla nepředvídatelná. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že i přes chybějící osvětlení zpozorovala prasklinu táhnoucí se napříč schodištěm, upadla na třetím schodu odspodu, nečelila nenadálému nebezpečí, jelikož místo pádu nebylo výrazně kvalitativně horší než celkový stav okolního schodiště. Žalobkyně zdůrazňuje, že soud prvního stupně vůbec nereflektoval fakt, že žalovaný, jakožto vlastník komunikace, resp. v daném případě schodiště, má povinnost udržovat jej v řádném stavu. Pakliže stav schodiště byl dlouhou dobu havarijní, aniž by uživatelé komunikace byli jakýmkoliv způsobem upozorněni na hrozící nebezpečí, je nutno tuto skutečnost považovat za zcela zásadní. Dále je nutné se zabývat tím, do jaké míry se žalobkyně chovala tak, aby úrazu předešla, a nakolik žalovaný splnil svoji povinnost zajistit, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. Jestliže soud prvního stupně nedovodil odpovědnost žalovaného podle zákona o pozemních komunikacích, měl posoudit, zda se nejedná o odpovědnost podle občanského zákoníku, která vyžaduje zavinění za porušení povinnosti. V daném případě jde o porušení prevenční povinnosti, poněvadž žalovaný měl povinnost provádět prohlídky komunikací, jejich údržbu a opravy, neprováděl však řádnou údržbu schodiště, ani na tento závadný stav neupozornil. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně, kdy žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v podobě zastupování advokátem, přestože žalovaný je vybaven příslušnými organizačními složkami a zastoupení advokátem lze akceptovat jen za zcela výjimečných okolností. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě zcela vyhoví.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné a plně se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně jak po stránce skutkové, tak po stránce právní, neboť soud prvního stupně dospěl k logickému rozhodnutí, které přiměřeně a řádně odůvodnil. Žalovaný namítá, že nedisponuje dostatečným materiálním a personálním vybavením k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy v řízení před soudem, je tedy odkázán na pomoc advokátů. Žalovaný není ani statutárním městem ani obcí s rozšířenou působností, jde o menší obec základního typu, která nemá k plnění svých pravomocí specializované orgány a odborný aparát. Pro žalovaného nejde o jeho běžnou agendu, věc vyžadovala a odůvodňovala aktivní zastupování žalovaného advokátem, náklady řízení tak lze považovat za účelně vynaložené.

4. Vedlejší účastník na straně žalovaného se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně a ztotožnil se s vyjádřením žalovaného i s jeho argumentací.

5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Odvolací důvody, o které žalobkyně opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy v podobě ztížení společenského uplatnění. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že dne [datum] okolo 21:00 hodin utrpěla úraz pádem na schodech u kulturního domu [číslo popisné] nacházejících se na pozemcích parc. č. [č.pozemku] v obci [adresa] ve vlastnictví žalovaného. Schody byly v havarijním stavu, byly neosvětlené, bez zábradlí a pro chodce neschůdné, žádné upozornění žalovaného na špatný stav schodiště se v jeho blízkosti nenacházelo. V důsledku pádu na schodech žalobkyně utrpěla zlomeninu cuneiformní kosti vpravo. V souvislosti s touto škodní událostí se žalobkyně již v minulosti domáhala po žalovaném náhrady nemajetkové újmy v podobě bolestného ve výši 38 922 Kč s příslušenstvím, řízení bylo vedeno u téhož soudu pod sp. zn. 6 C 105/2020 a skončilo schválením smíru usnesením ze dne [datum], jímž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 38 047 Kč a náklady řízení ve výši 8 271 Kč. K ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo dne [datum], následně se obrátila na znalce, který stanovil nemajetkovou újmu ve výši [částka] představující ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně se dále domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč, kterou zaplatila za vypracování znaleckého posudku a náklady právního zastoupení ve výši 40 802 Kč, což celkem činí žalovanou částku [částka] Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě této částky předžalobní výzvou ze dne [datum], neobdržela však žádné vyjádření ani pojistné plnění od vedlejšího účastníka.

8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě trval na jejím zamítnutí, nárok žalobkyně neuznal ani zčásti s tím, že neexistuje příčinná souvislost mezi úrazem žalobkyně a újmou, kterou utrpěla na ztížení společenského uplatnění, neboť okolnosti, které úrazu žalobkyně předcházely vylučují odpovědnost žalovaného, žalobkyně neprokazuje porušení konkrétní povinnosti ze strany žalovaného. Žalovaný namítl, že znalecký posudek předložený žalobkyní se nijak nevypořádává s tím, že žalobkyně byla v době následující po úrazu účastníkem dopravní nehody a dále také namítl, že žalobkyni nic nebránilo uplatnit svůj nárok na ztížení společenského uplatnění již v předcházejícím řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 6 C 105/2020, v němž došlo k uzavření smíru, byť žalovaný odpovědnost za újmu a nároky žalobkyně neuznal.

9. Vedlejší účastník oznámil vstup do řízení na straně žalovaného podáním ze dne 24. 6. 2022, ve svém písemném vyjádření k žalobě se plně ztotožnil se stanoviskem žalovaného, žalobou uplatněný nárok neuznal ani zčásti.

10. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (výpisem z katastru nemovitostí osvědčujícím výlučné vlastnictví žalovaného k pozemkům parc. č. [č.pozemku] obci [adresa], k. ú. [adresa], fotodokumentací předmětného schodiště, předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum], znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] za účelem vyčíslení ztížení společenského uplatnění žalobkyně, daňovým dokladem ze dne [datum] na částku 10 000 Kč za znalecký posudek, zprávou [právnická osoba] ze dne [datum] o ošetření žalobkyně po dopravní nehodě), jakož i připojeným spisem téhož soudu sp. zn. 6 C 105/2020, výslechem žalobkyně a výslechem svědkyně [jméno FO], skutkově uzavřel, že žalobkyně dne [datum] okolo 21:00 hodin po návratu z návštěvy své kamarádky [jméno FO] šla jinou cestou, než toho dne dopoledne do jejího bytu přišla. Žalobkyně šla po schodišti u kulturního domu č. p. [číslo popisné] nacházejícím se na pozemcích ve vlastnictví žalovaného parc. č. [číslo parcely] v obci [adresa], na třetím schodu odspodu šlápla do prázdna, spadla na kolena, přisedla si obě nohy a způsobila si zlomeninu cuneiformní kosti vpravo. Žalobkyně již dříve po schodech šla za světla, stav schodiště dobře znala. Tehdejší partner žalobkyně, který ji na návštěvu ke kamarádce přivezl, znal příjezdovou cestu ke kulturnímu domu, kde poblíž kamarádka žalobkyně (svědkyně [jméno FO]) bydlela, žalobkyni běžně vyzvedával dole u schodů na parkovišti. Žalobkyně si dle závěru soudu prvního stupně pro odchod z bytu své kamarádky mohla vybrat ze dvou možných cest, mohla jít po příjezdové komunikaci od kulturního domu nebo po předmětném schodišti, kdy ze dvou možných cest, i vzhledem ke snížené viditelnosti ve večerních hodinách, si vybrala tu méně vhodnou.

11. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a pod ustanovení § 2901, 2910, 2918 a 2895 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná, kdy vzhledem k celkovému stavu předmětného schodiště nebyla příčinou pádu žalobkyně taková závada ve schůdnosti, která by byla pro žalobkyni jako uživatele schodiště nepředvídatelnou, na kterou by nemohla účinně reagovat a nejedná se tedy o závadu ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Za situace, kdy žalobkyně upadla na třetím stupni schodiště odspodu, jehož část chyběla, pak zejména při existenci praskliny táhnoucí se napříč schodištěm, kterou žalobkyně zpozorovala navzdory chybějícímu osvětlení, k pádu žalobkyně nedošlo na místě, jehož stav by byl výrazně kvalitativně horší oproti celkovému stavu okolního schodiště. Závadou ve schůdnosti je jen takový úsek, popřípadě místo na komunikaci, které se svou nekvalitou vymyká obecnému stavu natolik, že jej uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze tomuto nenadálému nebezpečí.

13. Dle závěru soudu prvního stupně, není-li v daném případě dána objektivní odpovědnost žalovaného jako vlastníka (správce) komunikace, nelze však vyloučit jeho případnou obecnou odpovědnost za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník, a to konkrétně odpovědnost za porušení povinnosti omisivním jednáním (opomenutím) spočívajícím v zanedbání péče o stav komunikace (schodiště) podle § 2901 o. z.

14. Žalovanému sice lze dle názoru soudu prvního stupně vytknout porušení povinnosti upozornit na špatný stav schodiště, za popsaného skutkového stavu je však tato okolnost z hlediska újmy vzniklé žalobkyni zcela bez významu, poněvadž žalobkyně se vracela z návštěvy kamarádky jinou cestou, než do jejího bytu dopoledne přišla, stav schodiště dobře znala, její tehdejší partner ji běžně vyzvedával dole u schodiště na parkovišti, znal i příjezdovou komunikaci ke kulturnímu domu. Žalobkyně si přesto ze dvou možných cest vybrala tu méně vhodnou a pro ni za daných okolností více nebezpečnou, z čehož plyne, že není dána příčinná souvislost mezi porušením této povinnosti žalovaným a újmou, která žalobkyni vznikla, resp. na základě uvedených okolností přičitatelných žalobkyni soud prvního stupně dovodil, že odpovědnost žalovaného jako vlastníka (správce) komunikace je zcela vyloučena ve smyslu § 2918 o. z.

15. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích zakládá přísnou (objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je spojena s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro chodce nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy. Požadavek předvídavosti chodce ve vztahu k celkové kvalitě komunikace se projeví jen při hodnocení povahy závady ve smyslu § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích a nemůže být zdvojován v rámci závěru o spoluzavinění si újmy poškozeným (§ 2918 o. z.), zde je možno hodnotit již jen další projevy neobezřetnosti chodce při samotném pohybu po takovém úseku komunikace, např. nevhodnou obuv, neadekvátní trasu, způsob pohybu či ovlivnění návykovými látkami, jestliže se skutečně promítly do celkového výsledku, jímž bylo zranění po pádu chodce.

16. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který upravuje objektivní odpovědnost vlastníků (správců) komunikací za škodu způsobenou závadami ve sjízdnosti či schůdnosti, je speciálním předpisem ve vztahu k obecnému právními předpisu, jímž je občanský zákoník. Jinými slovy řečeno, úpravou zákona o pozemních komunikacích není vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného právního předpisu - občanského zákoníku.

17. Zkoumání podmínek vzniku odpovědnosti vlastníka (správce) komunikace ve smyslu občanského zákoníku tedy nebude v případech újem vzešlých z neuspokojivého stavu komunikace vyloučeno, bude však nastupovat až tam, kde chybí předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích.

18. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za úplný a správný, a jeho podřazením pod ustanovení zákona o pozemních komunikacích i občanského zákoníku, považuje odvolací soud závěry prvoinstančního soudu za zcela správné a v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu zabývající se danou problematikou.

19. V projednávaném případě postupoval soud prvního stupně správně, pokud nejprve aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích vzhledem ke skutkovým zjištěním o místu, kde k úrazu žalobkyně došlo, poněvadž se jednalo dle tvrzení žalobkyně o újmu na zdraví způsobenou závadami ve schůdnosti na komunikaci, ve schůdnosti schodiště. Zákon o pozemních komunikacích upravuje objektivní odpovědnost vlastníků (správců) komunikací za újmu způsobenou závadami ve sjízdnosti či schůdnosti komunikace, který je speciálním předpisem ve vztahu k obecnému právnímu předpisu, jímž je občanský zákoník.

20. Jak již bylo řečeno výše, zákon o pozemních komunikacích zakládá přísnou (objektivní) odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za újmy, jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti. Závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008 nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020). Zásadně je třeba vycházet z toho, že objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za újmy způsobené závadou ve schůdnosti podle zákona o pozemních komunikacích je spojována s takovým stavem na komunikaci, který představuje závadu ve schůdnosti dle § 26 zákona. Závada ve schůdnosti je nepředvídatelnou, neočekávatelnou změnou ve schůdnosti komunikace způsobenou vnějšími vlivy, kterou chodec není schopen předvídat a účinně na ni reagovat. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se v daném případě nevyskytovaly v době úrazu žalobkyně na komunikaci, resp. na schodišti, změny mající charakter závady ve schůdnosti, příčinou pádu žalobkyně nebyla závada ve schůdnosti, jak je vymezena v zákoně o pozemních komunikacích a nenastupuje tedy objektivní odpovědnost žalovaného jako vlastníka komunikace - pozemku parc. [Anonymizováno] v obci [adresa], na němž se předmětné schodiště nacházelo.

21. Odvolací soud se ztotožňuje i s dalším postupem prvoinstančního soudu, který zkoumal podmínky vzniku odpovědnosti žalovaného ve smyslu občanského zákoníku. Zkoumání podmínek vzniku odpovědnosti vlastníků (správců) komunikací podle občanského zákoníku nebude vyloučeno v případě újem vzniklých z neuspokojivého stavu komunikace, bude však nastupovat tam, kde chybí předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích. Z hlediska znaku protiprávnosti bude jeho předmětem především posouzení řádného plnění povinností vlastníka udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob. Na zákonné úrovni pak bude porušení povinnosti při péči o stav komunikace možno v konkrétních souvislostech hodnotit jako porušení povinnosti tzv. generální prevence (§ 2900 a násl. o. z.). Vznik obecné povinnosti k náhradě majetkové a nemajetkové újmy vlastníka (správce) komunikace bude vždy odviset od konkrétního zaviněného jednání vlastníka komunikace porušujícího právní povinnost, typicky se jedná o zanedbání (nekonání) pravidelné údržby či jiné péče o stav komunikace (§ 2901 o. z.) či případně vadné provedení (konání) údržby, které stav komunikace zhoršilo (§ 2900 o. z.).

22. Při posuzování podmínek vzniku obecné odpovědnosti vlastníka komunikace však bude vždy přicházet v úvahu závěr o možné spoluúčasti poškozeného na způsobení újmy, bude-li prokázáno, že vznikla, případně se zvětšila, také následkem jemu přičitatelných okolností, které odůvodňují poměrné snížení či vyloučení povinnosti vlastníka komunikace k náhradě ve smyslu § 2918 o. z. V rozsahu, v jakém byla škoda způsobena okolnostmi na straně poškozeného, je totiž vyloučena odpovědnost škůdce, neboť chybí jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce, resp. kvalifikovanou událostí, za níž žalovaný odpovídá na objektivním principu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 657/2006 nebo ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2075/2012). V tomto směru bude vždy povinností soudu důsledně zkoumat všechny rozhodné okolnosti případu, tj. např. zda chodec zvolil ze všech dostupných cest tu nejbezpečnější, zda použil správnou obuv, zda přizpůsobil tempo své chůze stavu chodníku, zda nebyl pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek apod.

23. Prvek předvídavosti chodce není samoúčelný, míra předvídavosti je odvozena právě od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit, jak mu ukládá ustanovení § 2918 o. z. Požadavek, aby s obvyklou mírou pozornosti chodec zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, nemůže být pro chodce nijak nepřiměřený, nečekaný či překvapivý.

24. V podmínkách projednávané věci má odvolací soud za to, že soud prvního stupně nepochybil, pokud uzavřel, že podíl žalovaného na újmě žalobkyně je zanedbatelný, jeho povinnost k náhradě újmy představující ztížení společenského uplatnění žalobkyně je vyloučena z důvodu neexistence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovaným upozornit na špatný stav předmětného schodiště a újmou na zdraví žalobkyně v důsledku jejího pádu na schodišti dne [datum].

25. Soud prvního stupně zcela správně a důsledně zkoumal všechny rozhodné okolnosti případu, kdy uzavřel, že žalobkyně si dne [datum] ve 21:00 hod. při odchodu z návštěvy své kamarádky ze dvou možných cest vybrala tu pro ni méně bezpečnou i vzhledem ke špatné viditelnosti ve večerní hodině, předmětné schodiště dobře znala, věděla, v jakém stavu se nachází, stav schodiště, na které hodlala vstoupit, pro ni nebyl nijak nečekaný či překvapivý. Soud prvního stupně dospěl v úvaze o spoluzpůsobení si újmy žalobkyní ke správnému závěru, pokud žalobu jako nedůvodnou z důvodu absence příčinné souvislosti v celém rozsahu zamítl.

26. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněných právních norem pro rozhodnutí ve věci významné, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.

27. Odvolací soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítnuta, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejícího výroku III o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného.

28. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně přistoupil odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výroku II o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, podle nichž je na straně úspěšného žalovaného dáno právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených před soudem prvního stupně, které spočívají v odměně advokáta za pět úkonů právní služby po konkrétně uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, k těmto pěti úkonům právní služby přísluší pět paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dvakrát cestovné po 787,80 Kč k jednáním před soudem prvního stupně ve dnech [datum] a [datum] dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., dále náhrada za promeškaný čas ve výši 800 Kč, tj. 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 4 advokátního tarifu, a to vše navýšeno o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí částku 71 844,50 Kč, kterou uložil zaplatit žalobkyni. Odvolací soud si je vědom své předchozí rozhodovací praxe v otázce nákladů řízení, v nichž je předmětem řízení náhrada nemajetkové újmy za vytrpěné bolesti či ztížení společenského uplatnění, musel však respektovat závazný právní názor Ústavního soudu vyslovený např. v nálezech ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 58/25, nebo ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. II. ÚS 3192/23, že při určení výše náhrady nákladů řízení je nutno postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoliv podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, jako u jiných náhrad nemajetkové újmy na osobnostních právech. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobkyně a ztotožňuje se se soudem prvního stupně, že náklady řízení vynaložené žalovaným na zastoupení advokátem jsou v daném případě zcela na místě a účelné, neboť se jedná o specializovanou věc náhradu nemajetkové újmy vymykající se běžné agendě obce a vysokou žalovanou částku.

29. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž je na straně úspěšného žalovaného a vedlejšího účastníka dáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou v případě žalovaného tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 11 100 Kč dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a 11 odst. 1 advokátního tarifu. Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání žalobkyně a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále náhrada za promeškaný čas ve výši 450 Kč, tj. tři půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné k odvolacímu jednání dne [datum] ve výši 1 669 Kč osobním automobilem zn. [značka] RZ [SPZ] při ujetí 150 km na cestě z Třebíče do Brna a zpět, při průměrné spotřebě 6,5 litrů benzinu 95 100 km a ceně 1 litru pohonných hmot 35,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalovaného částku 30 515 Kč.

30. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného byly přiznány náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony učiněné v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání žalobkyně a účast na jednání před odvolacím soudem dne 18. 2. 2025). Náklady na zastoupení advokátem neshledává odvolací soud účelnými, neboť v průběhu řízení před prvoinstančním soudem zastupoval vedlejšího účastníka pověřený zaměstnanec, který se vyjádřil dostatečně kvalifikovaně k podané žalobě i odvolání žalobkyně. Účast advokáta u odvolacího jednání nebyla účelná, vedlejší účastník má dostatek právně kvalifikovaných pracovníků, kteří jsou v rámci své činnosti (agendy pojišťovny) schopni erudovaně hájit a prosazovat práva a oprávněné zájmy vedlejšího účastníka v řízení.

Poučení