17 Co 222/2019-205

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Dagmar Bastlové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO], soudní exekutor se sídlem [adresa] o náhradu škody ve výši 810.624,20 Kč s příslušenstvím způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 15. 3. 2019, č. j. 5 C 14/2017-106, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud [obec] – venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 15. 3. 2019, č. j. 5 C 14/2017-106, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 810.624,20 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 23. 12. 2015 do zaplacení se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce uvedl, že jako fyzická osoba uzavřel dne 9. 6. 2010 svěřeneckou smlouvu o správě peněžních prostředků a listin za účelem jejich vydání další osobě – [jméno] [příjmení], který byl účastníkem této smlouvy (příjemcem) stejně jako notář Mgr. [jméno] [příjmení] (svěřenecký správce). Žalobce složil do notářské úschovy částku 7.000.000 Kč, která měla být vyplacena příjemci [jméno] [příjmení] jako cena za převod jeho obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] na žalobce. Souběžně s jednáním mezi účastníky této svěřenecké smlouvy probíhalo proti [právnická osoba] – [právnická osoba] exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka] u exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] – vedlejšího účastníka na straně žalované pro částku 4.120.250 Kč s příslušenstvím. Dříve než notář Mgr. [jméno] [příjmení] mohl příjemci [jméno] [příjmení] peníze vyplatit, vydal exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] exekutorský příkaz dne 20. 8. 2010, č. j. [číslo jednací], kterým zakázal notáři Mgr. [jméno] [příjmení] částku 7.000.000 Kč vyplatit příjemci nebo s ní jinak nakládat. Nejvyšším správním soudem bylo dne 24. 10. 2011, č. j. 14 Kse 5/2011-118, rozhodnuto, že exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] vydal exekuční příkaz v rozporu s § 36 odst. 3 a § 58 odst. 1 exekučního řádu, když nebyl oprávněn vůči notáři použít takový postup. Exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] následně exekuční příkaz dne 1. 3. 2012 zrušil a notář Mgr. [jméno] [příjmení] dne 6. 3. 2012 částku 7.000.000 Kč převedl bezhotovostně příjemci. [příjmení] [jméno] [příjmení] uplatnil svůj nárok na příslušenství za pozdní zaplacení částky 7.000.000 Kč Krajský soud v Brně jeho žalobě vyhověl a žalobci bylo uloženo zaplatit [jméno] [příjmení] částku 719.101 Kč a náklady řízení ve výši 91.523,20 Kč. Tato přisouzená částka byla žalobcem uhrazena, čímž mu vznikla škoda způsobená nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím vydaným vedlejším účastníkem na straně žalované, jejíž náhrady se domáhá po žalovaném. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že po vydání exekučního příkazu mohl využít všech zákonných opravných prostředků a s největší pravděpodobností by byl úspěšný, pokud by podal např. žalobu na vyloučení peněžních prostředků z exekuce či návrh na částečné zastavení exekuce. Soudem prvního stupně je tak kladena odpovědnost na chování žalobce ve funkci tehdejšího statutárního zástupce společnosti [právnická osoba] s tím, že by měl mít profesionální zdatnost a úroveň podnikatele a prosazovat své zájmy a využívat možnosti poskytnuté mu právním řádem. O primární odpovědnosti exekutora za nesprávné rozhodnutí však soud prvního stupně argumentuje jen velmi stručně tím, že žalobce, i když nebyl účastníkem exekučního řízení, mohl podat návrh na částečné zastavení exekuce, což bohužel jako osoba práva neznalá a spoléhající se na právní erudici exekutora a správnost a závaznost jeho rozhodnutí, neučinil. Žalobce odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu a má za to, že v dané věci existuje příčinná souvislost, pokud by exekutor nevydal nezákonné rozhodnutí a nedopustil se nesprávného úředního postupu, notář Mgr. [jméno] [příjmení] by vyplatil v dohodnuté lhůtě peníze příjemci [jméno] [příjmení], peníze však byly více než dva roky zablokovány a žalobce byl nucen zaplatit příjemci požadované úroky z prodlení včetně nákladů soudního řízení. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno.

3. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně shodně v písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhli potvrzení napadeného rozsudku a současně vznesli námitku promlčení žalobou uplatněného nároku s ohledem na skutečnost, kdy žalobci vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení, které podanou žalobou uplatňuje jako škodu. Tato povinnost nevznikla rozhodnutím soudu, ale již faktickým prodlením žalobce s úhradou, dnem následujícím po úhradě, tj. dne 7. 3. 2012, žalobce svůj nárok uplatnil u žalovaného až dne 19. 6. 2015. Žalobce se pokouší vyvrátit závěry soudu prvního stupně o absenci příčinné souvislosti, k tomu však nepoužívá skutková tvrzení, ale tvrzení právní, kterými nelze neexistenci či nedostatečnost příčinné souvislosti prokázat.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, posoudil odvolání žalobce jako včas podané, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a směřující proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 16. 1. 2017 se žalobce domáhal po žalovaném a následně i po vedlejším účastníkovi na jeho straně – soudním exekutorovi Mgr. [jméno] [jméno] zaplacení částky 810.624,20 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím vydaným vedlejším účastníkem na straně žalované. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne 9. 6. 2010 uzavřel svěřeneckou smlouvu o správě peněžních prostředků a listin za účelem jejich vydání další osobě, kdy účastníky této smlouvy kromě něj byl [jméno] [příjmení] – příjemce a notář Mgr. [jméno] [příjmení] – svěřenecký správce. Žalobce složil do úschovy notáře částku 7.000.000 Kč, která měla být příjemci [jméno] [příjmení] vyplacena jako cena za převod obchodního podílu [jméno] [příjmení] na žalobce ve [právnická osoba] – [právnická osoba] Předtím, než notář Mgr. [jméno] [příjmení] mohl částku 7.000.000 Kč příjemci vyplatit, vydal exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] dne 20. 8. 2010 pod č. j. [číslo jednací] exekuční příkaz, kterým mimo jiné zakázal svěřeneckému správci – notáři Mgr. [jméno] [příjmení] částku 7.000.000 Kč příjemci vyplatit nebo s ní jinak nakládat. Exekuční řízení bylo vedeno ve věci oprávněného [jméno] [příjmení] proti povinné [právnická osoba] – [právnická osoba] pro částku 4.120.250 Kč. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2011, č. j. 14 Kse 5/2011-118, bylo vysloveno, že exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] vydal exekuční příkaz v rozporu s § 36 odst. 3 a § 58 odst. 1 exekučního řádu a byl za toto jednání potrestán pokutou ve výši 100.000 Kč, neboť nebyl oprávněn vůči notáři použít takového postupu. [příjmení] [jméno] [příjmení] následně podal ke Krajskému soudu v Brně na žalobce žalobu, jíž se domáhal zaplacení zbývající části úroků z prodlení za pozdní úhradu částky 7.000.000 Kč ve výši 719.101 Kč, jeho žalobě bylo vyhověno a žalobci bylo uloženo též nahradit náklady řízení ve výši 91.523,20 Kč. Žalobce tyto částky [jméno] [příjmení] uhradil dne 29. 10. 2014 a požadoval jejich zaplacení z titulu náhrady škody po žalovaném žádostí ze dne 22. 6. 2015, žalovaný měl o jeho nároku rozhodnout ve lhůtě šesti měsíců, tj. do 22. 12. 2015, což neučinil.

7. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně s tím, že nárok žalobce neuznává. Potvrdil, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody v žalované výši, po projednání jeho žádosti žalovaný konstatoval, že sice došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, žádosti však nebylo vyhověno. Žalovaný má za to, že bylo rozhodnuto nezákonně pochybením exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], exekuční příkaz byl zrušen, nebyla však splněna podmínka příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou žalobci a nezákonným rozhodnutím exekutora. Žalovaný poukázal na to, že je věcí účastníka řízení, aby využil všechny zákonné prostředky, které mu procesní předpis dává, aby odvrátil vydání nepříznivého rozhodnutí. Z hlediska nároku na náhradu škody proti státu jde k jeho tíži, pokud tak neučinil, ačkoliv mu v tom nebránily žádné závažné důvody. V době vydání exekučního příkazu byl žalobce jediným jednatelem [právnická osoba] – [právnická osoba], musel tedy vědět, že exekuční příkaz se týká i peněžní částky 7.000.000 Kč složené u notáře Mgr. [jméno] [příjmení], která povinné společnosti nepatřila, ale náležela jemu osobně. Přesto však nepodal vylučovací žalobu ani návrh na částečné zastavení exekuce a vlastní vinou se tak připravil o možnost procesní obrany v rámci exekučního řízení.

8. Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] po svém vstupu do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované trval na zamítnutí žaloby s tím, že nebyl prokázán kauzální nexus mezi jeho pochybením a tvrzenou škodou žalobce, neboť zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci vychází z představy, že je věcí každého účastníka řízení, aby nejprve využil prostředky, které mu procesní předpis dává, aby odvrátil vydání nepříznivého rozhodnutí. Pokud se žalobce nedomáhal vyloučení majetkového práva z prováděné exekuce, nevyužil tak všech zákonných prostředků a nemůže očekávat ani úspěšnost podané žaloby na náhradu škody vůči státu.

9. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně má odvolací soud ve shodě s prvoinstančním soudem za prokázáno, že dne 9. 6. 2010 byla uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu, na základě níž se žalobce zavázal vyplatit [jméno] [příjmení] za převod jeho obchodního podílu ve [právnická osoba] – [právnická osoba] částku 7.000.000 Kč s tím, že úhrada proběhne prostřednictvím svěřenecké správy notáře Mgr. [jméno] [příjmení]. Dne 9. 6. 2010 žalobce uzavřel svěřeneckou smlouvu o správě peněžních prostředků a listin za účelem jejich vydání další osobě – příjemci [jméno] [příjmení], dalším účastníkem smlouvy byl svěřenecký správce notář Mgr. [jméno] [příjmení]. Dne 26. 8. 2010 byl proveden zápis změn v obchodním rejstříku, obchodní podíl o velikosti 50% [jméno] [příjmení] nabyl žalobce a ve lhůtě do 1. 9. 2010 mělo dojít k vyplacení částky 7.000.000 Kč na účet příjemce [jméno] [příjmení]. Dne 2. 9. 2010 se žalobce dostal do prodlení s úhradou a opakovaně byl příjemcem upomínán.

10. Dle článku 7 odst. 1 svěřenecké smlouvy ze dne 9. 6. 2010 peněžní prostředky pro tento účel svěřené do správy notáře náleží po celou dobu žalobci až do jejich úplného vyplacení příjemci [jméno] [příjmení]. Jestliže k vyplacení částky 7.000.000 Kč příjemci nedošlo z důvodů na straně notáře Mgr. [jméno] [příjmení] – svěřeneckého správce, jde to k tíži žalobce, který složením částky 7.000.000 Kč do svěřenecké správy notáře nesplnil svůj závazek, neuhradil svůj dluh příjemci [jméno] [příjmení]. Svěřenecký správce notář Mgr. [jméno] [příjmení] odmítl vyplatit částku 7.000.000 Kč [jméno] [příjmení], neboť mu v tom bránil exekuční příkaz vydaný Mgr. [jméno] [jméno] dne 20. 8. 2010, č. j. [číslo jednací], kterým byla postižena i částka 7.000.000 Kč, jež však netvořila jmění povinné [právnická osoba] – [právnická osoba], ale jednalo se o soukromé finanční prostředky žalobce. Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] nepostupoval v souladu se zákonem (exekučním řádem), když postihl i majetkový nárok [jméno] [příjmení] na výplatu částku 7.000.000 Kč za převod jeho obchodního podílu na žalobce. 11. [příjmení] [jméno] [příjmení] požadoval z důvodu pozdní úhrady částky 7.000.000 Kč po žalobci úroky z prodlení ve výši 7,75 % z této částky za dobu od 2. 9. 2010 do 8. 11. 2010 v celkové výši 101.068,49 Kč a v řízení před Krajským soudem v Brně (sp. zn. [spisová značka]) byl úspěšný. Když měl najisto postaveno, že jeho nárok vůči žalobci z titulu úroků z prodlení je důvodný, podal [jméno] [příjmení] žalobu na zbylou část úroků z prodlení ve výši 719.101 Kč, které bylo v řízení před Krajským soudem v Brně (sp. zn. [spisová značka]) vyhověno a žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 91.523,20 Kč. Žalobce požadoval zaplacení celkové částky 810.624,20 Kč z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] po žalovaném žádostí ze dne 19. 6. 2015, žalovaný jeho žádost projednal dne 25. 9. 2017 a nevyhověl.

12. Podle ustanovení § 3 písm. b) a § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (dále jen„ úřední osoby“). Za výkon státní správy podle § 3 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech a úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.

13. Podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního, nebo jiného právního řízení.

14. Vycházeje z citovaných zákonných ustanovení, je nutno zdůraznit, že pojem„ způsobit škodu“ značí příčinnou souvislost (kauzální nexus) mezi výkonem státní správy a vznikem škody. Ustáleně se pojem příčinné souvislosti interpretuje jako vnitřně podmíněný vztah věcí nebo jevů v poměru příčiny a následku, kdy jeden nevzniká bez druhého, představa souvislosti vyplývá z pochopení podstaty zkoumaných jevů a jejich místní a časové spojitosti.

15. Po podřazení skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za úplný a dostatečný, pod citovaná zákonná ustanovení se odvolací soud, vázán závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 6. 9. 2021, č. j. 30 Cdo 494/2021-171, ztotožňuje se závěry prvoinstančního soudu, že v daném případě nebyl naplněn jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu způsobenou žalobci v souvislosti s exekuční činností vedlejšího účastníka na straně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], kterým je příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí soudním exekutorem (exekuční příkaz) a tvrzenou škodou vzniklou žalobci (úhrada úroků z prodlení a nákladů řízení jeho věřiteli [jméno] [příjmení]).

16. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že vedlejší účastník na straně žalovaného - soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] vydal nezákonné rozhodnutí, jímž byl exekuční příkaz ze dne 20. 8. 2010, č. j. [číslo jednací], kterým bylo mimo jiné zakázáno notáři Mgr. [jméno] [příjmení] vyplatit částku 7.000.000 Kč, která měla být prostřednictvím svěřenecké správy notáře zaplacena žalobcem za převod obchodního podílu příjemci [jméno] [příjmení]. K zaplacení částky 7.000.000 Kč mělo dojít dne 1. 9. 2010, částka byla připsána na účet příjemce až dne 6. 3. 2012. Vydání nezákonného rozhodnutí vedlejším účastníkem na straně žalovaného potvrdil i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 24. 10. 2011, č. j. 14 Kse 5/2011-118, s tím, že soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] nařídil provedení exekuce v rozporu s § 36 odst. 3 a § 58 odst. 1 exekučního řádu, když vedl exekuci proti jinému, než kdo byl v usnesení o nařízení exekuce označen jako povinný a exekuční příkaz neodpovídal žádnému ze zákonem stanovených způsobů vedení exekuce. Exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] exekuční příkaz dne 1. 3. 2012 zrušil a notář Mgr. [jméno] [příjmení] dne 6. 3. 2012 převedl částku 7.000.000 Kč bezhotovostně příjemci [jméno] [příjmení].

17. Povinností žalobce dle smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 9. 6. 2010, která nabyla účinnosti ke dni 20. 8. 2010, bylo vyplatit [jméno] [příjmení] za převod jeho obchodního podílu ve [právnická osoba] – [právnická osoba] částku 7.000.000 Kč s tím, že úhrada proběhne prostřednictvím svěřenecké správy notáře Mgr. [jméno] [příjmení]. Dle článku 7 odst. 1 svěřenecké smlouvy ze dne 9. 6. 2010 peněžní prostředky pro tento účel svěřené žalobcem do správy notáře náleží žalobci po celou dobu až do jejich úplného vyplacení příjemci [jméno] [příjmení].

18. Jinými slovy řečeno, žalobce svůj závazek nesplnil a neuhradil svůj dluh [jméno] [příjmení] složením částky 7.000.000 Kč do svěřenecké správy notáře Mgr. [jméno] [příjmení], žalobcův dluh tak nezanikl splněním řádně a včas (§ 559 obč. zák.). Podstatou závazku žalobce (povinností dlužníka) bylo zaplatit [jméno] [příjmení] (věřiteli) do 1. 9. 2010 částku 7.000.000 Kč za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], tzn. podstatou závazku žalobce bylo dát peníze, čili věc druhově určenou (korunové platidlo, oběživo) a nikoliv věc určenou individuálně tak, aby exekutorův zákaz použít jedny peníze představoval nemožnost plnit penězi jinými (§ 575 obč. zák.). Jestliže k zaplacení částky 7.000.000 Kč nedošlo z důvodů na straně svěřeneckého správce notáře Mgr. [jméno] [příjmení], poněvadž mu v tom bránilo nezákonné rozhodnutí – exekuční příkaz ze dne 20. 8. 2010, č. j. [číslo jednací], vydaný vedlejším účastníkem na straně žalované, jde to nepochybně k tíži žalobce, který měl možnost uhradit cenu obchodního podílu jakýmikoliv„ jinými penězi“.

19. Odvolací soud proto dospěl shodně s prvoinstančním soudem k závěru, že mezi nezákonným rozhodnutím vydaným vedlejším účastníkem na straně žalovaného – exekuční příkaz ze dne 20. 8. 2010, č. j. [číslo jednací], a nemožností žalobce splnit řádně a včas svůj dluh ve výši 7.000.000 Kč [jméno] [příjmení] za převod jeho obchodního podílu ve [právnická osoba] – [právnická osoba] není vztah příčinné souvislosti.

20. Rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2013, č. j. [číslo jednací], byla žalobci uložena povinnost zaplatit [jméno] [příjmení] částku 719.101 Kč představující úroky z prodlení z částky 7.000.000 Kč za dobu od 9. 11. 2010 do 6. 3. 2012 a nahradit náklady řízení ve výši 91.523,20 Kč. Žalobce dne 27. 10. 2014 tyto přisouzené částky [jméno] [příjmení] uhradil a domáhá se po žalovaném náhrady škody v celkové výši 810.624,20 Kč.

21. Je třeba zdůraznit, že žalobce uplatnil v řízení dva nároky na náhradu škody se samostatným skutkovým základem, a to úroky z prodlení ve výši 719.101 Kč a náklady řízení svého věřitele v částce 91.523,20 Kč, přičemž ve vztahu ke každému z nich je třeba posoudit podmínky odpovědnosti státu zvlášť. Jak již bylo řečeno výše, ve vztahu k úrokům z prodlení z částky 7.000.000 Kč za dobu od 9. 11. 2010 do 6. 3. 2012 ve výši 719.101 Kč není nárok žalobce na náhradu škody vůči státu oprávněný pro absenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím vydaným vedlejším účastníkem na straně žalované a škodou vzniklou žalobci v této výši. Pokud jde o náklady řízení, které byly žalobci uloženy nahradit úspěšnému [jméno] [příjmení] rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2013, č. j. [číslo jednací], v tomto případě nelze nárok žalobce na náhradu škody odvozovat od nezákonného rozhodnutí vydaného vedlejším účastníkem na straně žalované, poněvadž náklady řízení sice mohou být škodou vzniklou žalobci, ale tuto škodu si žalobce způsobil výlučně sám, když požadované úroky z prodlení mohl svému věřiteli [jméno] [příjmení] zaplatit dobrovolně bez ingerence (rozhodnutí) soudu, a vyhnul by se tak povinnosti hradit úspěšnému [jméno] [příjmení] náklady soudního řízení, čímž si ještě více„ škodu prohluboval“.

22. Nepodání opravného prostředku proti nezákonnému rozhodnutí může být posuzováno pouze jako nesplnění podmínky dle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a nikoliv jako přetržení příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a škodou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3513/2014 nebo ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5631/2015). Jinak řečeno, podmínka stanovená v § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. vychází z obecné právní zásady prevence, neboť vylučuje odpovědnost státu za okolnosti, kdy poškozený využitím dostupných právních prostředků mohl odvrátit jemu hrozící škodu, ale neučinil tak, aniž by mu v tom bránily nějaké závažné důvody. Situaci, že nezákonné rozhodnutí vyvolalo škodlivý následek, tak z části zapříčinil sám poškozený, který mohl a měl využít opravných prostředků, jimiž byl vybaven k obraně proti nezákonnému rozhodnutí. Podání opravných prostředků proti rozhodnutí, které poškozený účastník vnímá jako škodlivé, lze jednak předpokládat, neb se v zásadě každý snaží limitovat vlastní újmy, jednak je i procesní aktivitou zásadně chtěnou, jelikož přispívá k dosahování vysoké úrovně rozhodování.

23. V tomto směru se odvolací soud shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce v průběhu exekučního řízení vedeného vedlejším účastníkem na straně žalované pod sp. zn. [spisová značka] zůstal zcela nečinný, přestože byly nezákonným rozhodnutím (exekučním příkazem ze dne 20. 8. 2010) postiženy i jeho výlučné finanční prostředky ve výši 7.000.000 Kč svěřené do úschovy notáři Mgr. [jméno] [příjmení], které nepatřily do majetku povinného - [právnická osoba] – [právnická osoba] Žalobce byl v té době jediným společníkem a jednatelem povinné [právnická osoba] – [právnická osoba], jako statutární zástupce byl zcela jistě o průběhu exekučního řízení informován, nepodnikl však žádné kroky, nevyužil žádných procesních prostředků k tomu, aby zabránil postižení exekucí svých osobních finančních prostředků ve výši 7.000.000 Kč, které mu dle článku 7 odst. 1 svěřenecké smlouvy ze dne 9. 6. 2010 po celou dobu až do jejich úplného vyplacení příjemci [jméno] [příjmení] náležely. Žalobce nevyužil zákonné možnosti podat vylučovací žalobu nebo návrh na částečné zastavení exekuce ohledně částky 7.000.000 Kč a jistě by byl úspěšný, neboť se nejednalo o majetek ani o majetkový nárok povinného v nařízené exekuci ([právnická osoba] – [právnická osoba]). Žalobce v průběhu řízení před soudy obou stupňů netvrdil, že by mu v podání těchto návrhů zabránily nějaké zvlášť závažné důvody, které by bylo možno podřadit pod případy zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., kdy lze od podmínky vyčerpání veškerých opravných prostředků upustit, např. pro nepříznivou finanční situaci na straně poškozeného, jeho špatný zdravotní stav.

24. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry o neoprávněnosti nároku žalobce na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím vydaným vedlejším účastníkem na straně žalované z důvodu neexistence příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí (exekučního příkazu) a úhradou úroků z prodlení a nákladů (dalších) řízení žalobcem jeho věřiteli ([jméno] [anonymizováno]), s nimiž se odvolací soud ztotožnil a které jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. I při zpochybnění závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a tvrzenou škodou vzniklou žalobci by nebylo možno žalobci nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat, poněvadž nevyužil všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vylučovací žaloba, návrh na částečné zastavení exekuce), aniž by mu v tom bránily nějaké zvlášť závažné důvody. Nadbytečným se proto jeví zkoumání důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovaným a vedlejším účastníkem na jeho straně ve vyjádření k odvolání žalobce.

25. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 810.624,20 Kč s příslušenstvím, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejících výroků II a III o nákladech řízení mezi účastníky.

26. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž by úspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně příslušelo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poněvadž z obsahu spisu je zřejmé, že žalovanému ani vedlejšímu účastníkovi na jeho straně žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, bylo o nich rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

Poučení