17 Co 266/2025 - 94

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 141 875 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 5. 2025, č. j. 17 C 85/2024-62 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ohledně lhůty k plnění potvrzuje, ve výroku II. se mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 450 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 24. 8. 2024 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 17 463,80 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 853,70 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 175 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 175 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 116 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 141 875 Kč od 14. 6. 2024 do 23. 8. 2024 a z částky 116 700 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 495,80 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta], advokáta (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „Posuzované řízení“), s tím, že žalobce výslovně požadoval odškodnit za celou délku řízení, nikoliv pouze za dobu do podání žádosti o odškodnění.

3. Soud I. stupně měl za nesporné, že žalobce dne 23. 2. 2024 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí omluvy a zadostiučinění 200 000 Kč za nesprávný úřední postup v Posuzovaném řízení, žalovaná jeho žádosti částečně vyhověla, když konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, žalobci se omluvila a poskytla mu zadostiučinění ve výši 58 125 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že se v Posuzovaném řízení žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], resp. řízení o vydání finančních prostředků zajištěných při domovní prohlídce. Soud učinil podrobná skutková zjištění o průběhu Posuzovaného řízení, zejména že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 20. 3. 2018, žalobu podal k soudu dne 30. 8. 2018, v Posuzovaném řízení rozhodoval soud I. stupně dvakrát, odvolací soud třikrát a třikrát i soud dovolací, jehož poslední rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 11. 2024. Dne 2. 1. 2025 byl podán návrh k Ústavnímu soudu, věc je vedena pod sp. zn. [spisová značka].

4. Soud konstatoval, že Posuzované řízení trvalo celkem 6 let, 7 měsíců a 18 dní (od 20. 3. 2018 do 8. 11. 2024). Věc byla mírně procesně složitější, neboť žaloba byla podána k místně nepříslušnému soudu a bylo třeba rozhodovat o místní nepříslušnosti, dále bylo rozhodováno o návrhu na změnu žaloby. Věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy, žalobce k celkové délce řízení nepřispěl (podání žaloby k místně nepříslušnému soudu a rozšíření žaloby soud zohlednil již v procesní složitosti věci; soud nemá za to, že by žalobce přispěl k délce řízení svou žádostí o odročení jednání, když jednání bylo odročeno například i z důvodu onemocnění pověřené členky senátu). Postup soudů v Posuzovaném řízení nebyl plynulý, když soudu trvalo 10 měsíců, než se mu podařilo vyžádat spis, který potřeboval k dokazování, a nelze klást k tíži účastníků, že nebylo možno ve věci z těchto důvodů jednat. Nepřiměřeně dlouhá doba uplynula rovněž mezi rozhodnutím Nejvyššího soudu dne 2. 11. 2021 a nařízením jednání dne 26. 8. 2022, a dále je třeba přičíst státu k tíži částečné zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne 22. 2. 2022 pro nepřezkoumatelnost. Posuzované řízení nemělo typově zvýšený význam a zvýšený význam pro svou osobu žalobce netvrdil, soud proto význam řízení pro žalobce považoval za standardní (neztotožnil se s tím, že by byl význam řízení pro žalobce nepatrný z důvodu, že nenavrhl v Posuzovaném řízení zvýšení požadovaného odškodnění z důvodu nepřiměřené délky Posuzovaného řízení).

5. Právně soud I. stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zejména dle § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 1 a 2 a § 31a odst. 1 – 3 OdpŠk. Celkovou délku Posuzovaného řízení shledal jako nepřiměřenou, především s ohledem na skutečnost, že se jednalo o kompenzační řízení. Samotné konstatování porušení práva by jako zadostiučinění nepostačovalo, je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích. Pokud jde o výši finančního zadostiučinění, vycházel soud ze Stanoviska Nejv. soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“). Za přiměřenou základní částku zadostiučinění považoval 15 000 Kč za rok (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), za první dva roky sníženou na polovinu. Soud neshledal důvod pro navýšení základní částky mimo rozmezí uvedené ve Stanovisku, ani z důvodu doby, jež uplynula od vydání Stanoviska, ani z důvodu růstu mezd, valorizace, atd., a to ve shodě s judikaturou Nejv. soudu, který se k možnosti překonání závěrů Stanoviska s ohledem na ekonomický růst, znehodnocení měny i změnu životní úrovně vyjadřoval opakovaně, např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, či rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Základní částka odškodnění za řízení dlouhé 6 let a 8 měsíců činí 85 000 Kč. Soud se dále zabýval kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 OdpŠk, která by odůvodňovala zvýšení či snížení základní částky, a dospěl k závěru, že částku je třeba snížit s ohledem na mírnou procesní složitost věci o 5 %, o dalších 15 % z důvodu víceinstančnosti řízení, současně je vzhledem k postupu soudu na místě ji zvýšit o 15 %, když proporcionálně se na délce řízení podílel obdobně fakt víceinstančnosti řízení stejně jako okolnosti postupu soudu. Ve výsledku tak přiměřené zadostiučinění činí 83 300 Kč. S ohledem na to, že žalovaná již žalobci zaplatila 58 125 Kč, uložil soud žalované uhradit žalobci částku 25 175 Kč. Do prodlení s plněním se žalovaná dostala 24. 8. 2024, v den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku žalobce (§ 15 odst. 1 OdpŠk), k tomu viz rozsudek Nejv. soudu ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001. Žalobci tak byl přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 175 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, na základě § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Názor vyslovený v rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 2. 11. 2023, č.j. [spisová značka], dle nějž nelze přiznat úrok z prodlení a žalobce nemá nárok na náhradu nákladů řízení, pokud mu v soudním řízení bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění nad částku přiznanou žalovanou v rámci předběžného projednání nároku pouze v důsledku plynutí času, zde nelze použít, neboť soud oproti žalované navýšil částku přiměřeného zadostiučinění i za období již žalovanou posouzené.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), kdy žalobce byl plně úspěšný (viz rozsudek Nejv. soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 495,80 Kč: zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, odměna advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve znění do 31. 12. 2024 za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 2 x 3 100 Kč, odměna advokáta dle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 z přiznané částky 25 175 Kč za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (vyjádření ve věci, účast na jednání soudu) 2 x 2 140 Kč, 2x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024 a 2x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025, 21% DPH z odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 2 515,80 Kč. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného v délce 15 dní soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou za středníkem o.s.ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

7. Proti rozsudku podali včasné odvolání žalobce i žalovaná.

8. Žalobce napadl výrok I. v rozsahu lhůty k plnění, a dále i výroky II. a III. Uvedl, že pariční lhůta je ze zákona 3 dny, sama žalovaná v rámci moci zákonodárné stanovila toto pravidlo, a nyní systematicky žádá z tohoto pravidla o výjimku. To je neadekvátní a neopodstatněné. Soud dospěl k nesprávnému skutkovému závěru o délce řízení, řízení stále trvá, neboť dosud nebylo skončeno řízení před Ústavním soudem sp. zn I. ÚS 12/25. Posuzované řízení je zatíženo soudním ping pongem, instančnost řízení proto nelze přičítat účastníkům a zohledňovat dle § 31a odst. 3 OdpŠk (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1551/23 a III. ÚS 1303/21). Závěr o doporučeném rozpětí základní částky 15 000 Kč – 20 000 Kč za rok byl vysloven již v r. 2010, za významně jiných ekonomických podmínek, dlouhodobé odpírání valorizace odškodnění je projevem bezduchého formalismu, když v mezidobí reálná hodnota peněz devalvovala, vzrostly výrazně platy soudců i průměrná mzda v ČR. Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1536/11 je ignorován. O otázce valorizace základní částky bude rozhodovat Ústavní soud v plenární věci sp. zn. Pl. ÚS 3/25. Dále žalobce namítl protiústavnost advokátního tarifu, který byl koncipován jako překážka pro uplatňování nároků na náhradu škody dle OdpŠk. Je paradoxní, že žalobci je přiznávána odměna z tarifní hodnoty 25 175 Kč, když za nižší formu odškodnění, kterou je konstatování porušení práva/omluva je tarifní hodnota 30 000 Kč. Protiústavnost tkví i v základním pojetí výše finanční formy odškodnění – úvaze soudu. Úprava a.t. byla uplatňována již v minulosti stejným způsobem, a soudy následně dospěly k závěru, že je nutno vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč, neboť výše plnění závisí na úvaze soudu. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že určí pro jakékoliv plnění žalované pariční lhůtu 3 dnů, žalobci přizná další finanční odškodnění a zaváže žalovanou k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ohledně nákladů odvolacího řízení žalobce poukázal na nálezy Ústavního soudu, např. sp. zn. III. ÚS 1125/23, IV. ÚS 649/22 a další, z nichž vyplývá, že odvolací soud musí posuzovat náklady odvolacího řízení prizmatem principu úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 a 3 o.s.ř., kdy výše plnění závisí na úvaze soudu.

9. Žalovaná podala odvolání proti výrokům I. a III. Uvedla, že zadostiučinění, které poskytla před podáním žaloby, je s ohledem na okolnosti věci zcela adekvátní. Posuzované řízení bylo odškodňovací řízení za trestní řízení, v němž byl žalobce pravomocně odsouzen, přičemž při ukládání trestu byla zohledněna předchozí nepřiměřená délka řízení. Poskytování kompenzací za další délku řízení se proto příčí principům spravedlnosti, když finanční satisfakce je poskytována osobě odsouzené k peněžitému trestu, čímž je tento trest de facto snižován v civilním řízení. Posuzované řízení se vlivem činnosti žalobce vyznačovalo určitou procesní složitostí, žalobní nárok byl v průběhu řízení rozšiřován a každá část nároku byla posuzována zvlášť v dovolacím řízení. O každém z nároků bylo rozhodováno procesně odlišně, což vedlo k rozdělení sporu do dvou větví a zvýšení procesní složitosti. Z důvodu procesní složitosti proto měla být základní částka snížena minimálně o 10 %, a z důvodu vícestupňového projednávání věci minimálně o 15 %. K navýšení základní částky za postup soudu není důvod. Žalovaná již před soudem I. stupně odkazovala na závěry Nejv. soudu o nepatrném významu tzv. „kompenzačních řízení na druhou“ a na nutnost, aby osoby pociťující újmu z nepřiměřené délky řízení uplatňovaly svá práva již v průběhu protrahovaného řízení (např. usnesení Nejv soudu sp. zn. 30 Cdo 37/2023, odkazující na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2577/14). Je sporné, zda žalobci vůbec vznikl nárok na peněžité zadostiučinění, a každopádně zadostiučinění poskytnuté před podáním žaloby plně kompenzuje jakoukoliv nemajetkovou újmu žalobce. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o nákladech řízení.

10. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že v námitce o „kompenzaci na druhou“ žalovaná popírá judikaturu i učiněná skutková zjištění. Možnost požádat o kompenzaci v rámci nepřiměřeně dlouhého kompenzačního řízení je právem poškozeného, nikoliv jeho povinností, dle žalobce je to neefektivní a nespravedlivé (viz rozhodnutí Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 727/2011). Senát [číslo] v Posuzovaném řízení účelově a v rozporu se závaznými pokyny eufemizoval nárok žalobce, čehož dokladem je rozsudek Nejv. soudu č.j. 30 Cdo 1885/2024-524. Až na základě rozsudku dovolacího soudu se žalobci dostalo kompenzace. Závěr o sníženém významu předmětu řízení pro poškozeného nelze vztáhnout na každé kompenzační řízení, musel by vycházet z konkrétních skutečností svědčících o tom, že žalobce řetězením kompenzačních řízení zneužívá svých práv (viz rozsudek Nejv. soudu č.j. 30 Cdo 3706/2020-151). Žalovaná dále popírá zjevný soudní ping pong, k němuž v Posuzovaném řízení došlo, její názor je i v rozporu se Stanoviskem. Odvolací soud v Posuzovaném řízení nerespektoval závazný právní názor vyslovený v rozsudku dovolacího soudu č.j. 30 Cdo 1891/2023-423, tím došlo ke zjevnému prodloužení řízení, což je dle judikatury (např. rozhodnutí Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 1433/2020 nebo sp. zn. 30 Cdo 2632/2020) třeba zohlednit.

11. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a po doplnění dokazování usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 12/25 ze dne 10. 6. 2025 a zopakování dokazování několika rozhodnutími z Posuzovaného řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné, odvolání žalované je nedůvodné.

12. Soud I. stupně v zásadě správně zjistil skutkový stav týkající se průběhu Posuzovaného řízení, odvolací soud pouze částečně zopakoval a doplnil dokazování za účelem zjištění důvodů opakovaného rozhodování soudů různých stupňů a délky Posuzovaného řízení včetně řízení o ústavní stížnosti.

13. Usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 12/25 ze dne 10. 6. 2025 bylo prokázáno, že řízení o ústavní stížnosti podané proti rozsudkům obecných soudů v Posuzovaném řízení byl skončeno dne 10. 6. 2025, ústavní stížnost byla odmítnuta.

14. Dále bylo prokázáno, že v Posuzovaném řízení soudy rozhodovaly o 2 samostatných nárocích: o nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou zajištění finančních prostředků a o nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení; rozsudkem ze dne 25. 11. 2020 rozhodl soud I. stupně o obou těchto nárocích (prokázáno: rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 25. 11. 2020). Odvolací soud následně rozsudek soudu I. stupně ze dne 25. 11. 2020 ve výroku týkajícím se zadostiučinění za nepřiměřenou délku zajištění finančních prostředků pro nepřezkoumatelnost zrušil a vrátil v tomto rozsahu věc soudu I. stupně k dalšímu řízení, ohledně druhého nároku byl rozsudek soudu I. stupně částečně změněn a částečně potvrzen (tak, že nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení byl ve výsledku v celém rozsahu zamítnut) (prokázáno: rozsudkem Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] z 5. 5. 2021). Následující rozhodnutí dovolacího soudu se týkalo pouze nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení (co do částky 100 000 Kč), dovolání bylo odmítnuto (prokázáno: usnesením Nejv. soudu č.j. [spisová značka] ze dne 2. 11. 2021). Dne 25. 10. 2022 rozhodoval soud I. stupně znovu o nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou zajištění finančních prostředků, nárok byl zamítnut (prokázáno: rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 25. 10. 2022), rozsudkem odvolacího soudu ze dne 22. 2. 2023 byl rozsudek soudu I. stupně ze dne 25. 10. 2022 potvrzen (prokázáno: rozsudkem Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] z 22. 2. 2023), rozsudek odvolacího soudu ze dne 22. 2. 2023 byl dovolacím soudem zrušen pro nepřezkoumatelnost (ve vztahu k částce 100 000 Kč s přísl. a nákladům řízení, více nebylo předmětem dovolání) (prokázáno: rozsudkrm Nejv. soudu č.j. [spisová značka] ze 7. 11. 2023), rozsudkem odvolacího soudu ze dne 20. 3. 2024 byl rozsudek soudu I. stupně ze dne 25. 10. 2022 v rozsahu částky 100 000 Kč s přísl. potvrzen, když odvolací soud vypočetl přesnou výši přiměřeného zadostiučinění 9 375 Kč a dospěl k závěru, že za přiměřené lze vzhledem k tomu považovat i zadostiučinění 8 843 Kč, které bylo žalobci již poskytnuto (prokázáno: rozsudkem Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] z 20. 3. 2024), dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ze dne 20. 3. 2024 přezkoumal ve vztahu k částce 100 000 Kč s příslušenstvím a změnil jej jen tak, že žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 532 Kč s příslušenstvím, ve zbylé přezkoumávané části rozsudek odvolacího soudu potvrdil (prokázáno: rozsudkem Nejv. soudu č.j. [spisová značka] z 8. 10. 2024).

15. Pokud jde o relevantní délku Posuzovaného řízení, soud I. stupně správně zahrnul do této délky i dobu od předběžného uplatnění nároku u žalované do podání žaloby, jež byla v daném případě kratší než 6 měsíců (viz rozsudek Nejv. soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017), nesprávně však nezohlednil, že dle Stanoviska a konstantní judikatury (např. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 1508/2011 ze dne 21. 2. 2012) je třeba pro účely aplikace OdpŠk považovat za integrální součást řízení před soudy i řízení o ústavní stížnosti, a že tedy Posuzované řízení neskončilo nabytím právní moci rozsudku Nejv. soudu ze dne 8. 10. 2024. Žalobce přitom výslovně již v žalobě uvedl, že požaduje odškodnit za celou délku řízení.

16. Odvolací soud proto konstatuje, že relevantní délka Posuzovaného řízení činí (od předběžného uplatnění nároku u žalované dne 20. 3. 2018 do vydání rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 12/25 dne 10. 6. 2025) téměř 7 let a 3 měsíce. Tato délka řízení byla s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem (viz Stanovisko) nepřiměřená (byť ne ještě extrémní), jedná se o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, za nějž stát odpovídá. Odvolací soud souhlasí s tím, že v daném případě nepostačuje k odškodnění nemajetkové újmy žalobce konstatování porušení práva a je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích.

17. Námitka žalované, že nepřiměřená délka trestního řízení byla zohledněna již při ukládání trestu, byla v tomto řízení bezpředmětná, neboť v tomto řízení se nejednalo o odškodnění nepřiměřené délky trestního řízení, ale nepřiměřené délky následného občanskoprávního kompenzačního řízení. Nedůvodná byla i námitka, že poskytnutím finančního zadostiučinění dochází k relativizaci peněžitého trestu – jedná se o dva rozdílné instituty, každý odůvodněný jinými skutečnostmi.

18. Rovněž nelze přisvědčit námitce, dle níž mělo Posuzované řízení pro žalobce nepatrný význam. Dle judikatury není význam kompenzačního řízení pro poškozeného ani typově zvýšený (viz rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 4910/2017 ze dne 30. 1. 2019) a obecně ani typově snížený, takový závěr by musel vycházet z konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že se žalobce skutečně uchyluje řetězením jednotlivých kompenzačních řízení ke zneužití svých práv (viz rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 3706/2020 ze dne 14. 9. 2021). V daném případě nebylo shledáno v podání samostatné žaloby na odškodnění za nepřiměřenou délku Posuzovaného řízení zneužití práv žalobce, uplatnit v průběhu Posuzovaného řízení požadavek na zvýšení odškodnění právě pro nepřiměřenou délku Posuzovaného řízení bylo jeho právem, nikoli povinností.

19. Pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění, soud I. stupně vycházel správně ze základní částky na spodní hranici rozmezí základních částek dle shora uvedeného Stanoviska, tedy 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení), to je adekvátní dané věci, kdy řízení bylo sice nepřiměřeně dlouhé, ale nikoli ještě extrémně.

20. Námitka týkající se valorizace zadostiučinění byla nedůvodná, což potvrzuje i aktuální nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/25 ze dne 24. 9. 2025, v němž Ústavní soud na základě judikatury Evropského soudu pro lidská práva a po srovnání s jinými zeměmi vázanými Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod se srovnatelnou či vyšší životní úrovní dospěl k závěru, že z ústavního pořádku neplyne povinnost zohledňovat faktory spočívající v růstu životní úrovně ve společnosti či inflaci, k níž došlo za posledních 14 let, a že rozhodovací praxe civilních soudů založená na Stanovisku není v ani v roce 2025 v rozporu s ústavními požadavky.

21. Základní částka zadostiučinění vzhledem k délce Posuzovaného řízení 7 let a 3 měsíce tudíž činí 93 750 Kč.

22. Ve vztahu k důvodům pro úpravu základní částky ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk dospěl odvolací soud k následujícím závěrům:

23. Posuzované řízení skutečně bylo procesně složitější, tato složitost nevyplývala jen ze skutečností uvedených soudem I. stupně, ale též z toho, že předmětem řízení byly dva samostatné nároky. Zvýšené procesní složitosti odpovídá snížení základní částky zadostiučinění o 5 %. Další aspekt složitosti řízení spočíval v počtu instancí, které v řízení rozhodovaly (3 instance obecných soudů a Ústavní soud). Tuto vícestupňovost soudního řízení nelze klást k tíži žalobce, jde však o jednu z objektivních příčin prodloužení řízení. Zároveň v dané věci nešlo o tzv. „justiční ping pong“, kdy by rozhodnutí soudů jednotlivých stupňů byla rušena opakovaně (jako např. ve věci posuzované Ústavním soudem v nálezu sp. zn. III. ÚS 1303/21 ze dne 17. 8. 2021). V Posuzovaném řízení došlo jedenkrát k částečnému zrušení rozsudku soudu I. stupně a jedenkrát k (částečnému) zrušení rozsudku soudu odvolacího (pouze ve vztahu k jednomu z původně uplatňovaných nároků, o druhém bylo již v té době pravomocně rozhodnuto), toto nelze považovat za neefektivitu soudního systému, jež by vylučovala zohlednění faktoru víceinstančnosti. Rozhodování věci ve více instancích je důvodem pro snížení základní částky zadostiučinění o 15 %.

24. Pokud jde o jednání poškozeného, odvolací soud (shodně se soudem I. stupně) na tomto základě neshledává důvody ani pro zvýšení, ani pro snížení základní částky odškodnění, když žalobce se na délce řízení obstrukčně nepodílel.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci během řízení, ten sice nelze považovat za „justiční ping pong“, nicméně přispěl k délce řízení negativně, a to nejen (jak uvádí soud I. stupně) tím, že 10 měsíců trvalo vyžádání spisu a že zrušení jednoho rozsudku odvolacího soudu pro nepřezkoumatelnost (nikoli pro zmatečnost) vedlo k prodloužení délky řízení o 13 měsíců (do dalšího rozsudku odvolacího soudu). Negativní vliv na délku řízení mělo též částečné zrušení prvního rozsudku soudu I. stupně z důvodu závažné vady rozsudku (pro nepřezkoumatelnost), když v důsledku toho po rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 2. 11. 2021 (ohledně jednoho ze žalobních nároků) musela být věc (ohledně druhého nároku) vrácena k novému rozhodnutí soudu I. stupně, který znovu rozhodl až dne 25. 10. 2022, tzn. řízení se tím prodloužilo přibližně o 1 rok (pozn. do tohoto období spadá i prodleva soudu při nařízení jednání, zmíněná v napadeném rozsudku). Naproti tomu rozsudek odvolacího soudu ze dne 20. 3. 2024 zrušen nebyl, dovolací soud jej toliko změnil ohledně částky 532 Kč s přísl., což však nevedlo k dalšímu prodloužení řízení. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud shledává, že postup soudů v Posuzovaném řízení je důvodem pro zvýšení základní částky zadostiučinění o 20 %.

26. Z ustálené judikatury (např. rozsudek Nejv. soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012) vyplývá, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění se musí kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk podílet ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení. V daném případě se dle odvolacího soudu na celkové délce řízení podílelo kritérium složitosti řízení (ve všech aspektech složitosti, tedy jak procesní složitosti, tak víceinstančnosti řízení) stejně, jako postup orgánů veřejné moci, a tomu odpovídá i snížení základní částky z důvodu složitosti řízení o 20 %, a současně zvýšení základní částky za postup orgánů veřejné moci rovněž o 20 %.

27. Pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, ten byl standardní (viz vysvětlení výše v odst. 18.), nebyl tedy důvodem ani pro zvýšení, ani pro snížení základní částky.

28. Vzhledem k tomu, že byly shledány důvody pro zvýšení základní částky o 20 %, a zároveň pro snížení základní částky o 20 %, je výsledná výše přiměřeného zadostiučinění rovna základní částce, tedy 93 750 Kč. Protože žalobci bylo na základě předběžného projednání nároku vyplaceno pouze 58 125 Kč, byla podaná žaloba důvodná nejen co do částky 25 175 Kč s úrokem z prodlení z této částky (kterou žalobci přiznal soud I. stupně), ale nad rámec toho ještě co do dalších 10 450 Kč s úrokem z prodlení z této částky.

29. Otázku počátku běhu úroku z prodlení i jeho zákonné výše posoudil soud I. stupně správně, a odvolací soud v tomto bodě na odůvodnění jeho rozhodnutí zcela odkazuje.

30. Pokud jde o lhůtu k plnění, § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem umožňuje soudu stanovit pariční lhůtu delší, než obecnou lhůtu 3 dnů, a soud I. stupně na žádost žalované ke stanovení delší lhůty (15 dnů) přistoupil. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaná o poskytnutí pariční lhůty v této délce žádá pravidelně (což zdůvodňuje specifiky plnění ze státního rozpočtu), a shledává, že prodloužení lhůty o tak krátký časový úsek (12 dnů) není způsobilé významněji zasáhnout do práv žalobců, proto není důvodu žádosti žalované nevyhovět.

31. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. ohledně lhůty k plnění potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, ve výroku II. jej podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 450 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 24. 8. 2024 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak jej i v tomto výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

32. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když v řízení před soudy obou stupňů byl žalobce procesně úspěšný (že se jedná o plný procesní úspěch, byť nebylo přiznáno finanční zadostiučinění v celé požadované výši, vyplývá z rozsudku Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 z 10. 2. 2015).

33. Žalobci náleží za řízení před soudem I. stupně náhrada nákladů řízení ve výši 17 463,80 Kč: 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměna advokáta za 4 úkony právní služby, z toho odměna dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a.t. ve znění do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty 50 000 Kč za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 2 x 3 100 Kč, odměna advokáta dle § 7, § 9a odst. 2 písm. a) ve znění od 1. 1. 2025 z celkem přiznané částky 35 625 Kč za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. učiněné po datu 1. 1. 2025 (písemné vyjádření ze dne 7. 2. 2025, účast na jednání soudu) 2 x 2 540 Kč, 2 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024, 2 x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení 2 683,80 Kč.

34. Za odvolací řízení náleží žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 10 853,70 Kč: odměna advokáta dle § 7, § 9a odst. 2 písm. a) a.t. ve znění od 1. 1. 2025 za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (sepis odvolání, písemné vyjádření k odvolání žalované, účast u jednání dne 9. 10. 2025) z tarifní hodnoty 35 625 Kč ve výši 3x 2 540 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení 1 883,70 Kč.

35. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku protiústavnosti novelizovaného advokátního tarifu (jeho ustanovení § 9a odst. 2). Novelizovaný a.t. pamatuje na nároky na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle právních předpisů o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci speciálním ustanovením, které rozlišuje mezi případy, kdy je žalobci přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích (za tarifní hodnotu se v těchto případech považuje výše přiznané náhrady) a případy ostatními (kdy se za tarifní hodnotu považuje částka 30 000 Kč). Odvolací soud v tomto rozlišení tarifních hodnot nespatřuje nezákonnost ani protiústavnost, neboť to odpovídá rozdílnému charakteru možných forem zadostiučinění a tomu, že pouze v některých případech lze hodnotu předmětu sporu exaktně finančně vyčíslit. Argumentace žalobce, dle níž by při přiznání finančního zadostiučinění (byť jen v minimální výši) měl soud při stanovení výše odměny advokáta vždy vycházet z vyšší tarifní hodnoty než při přiznání jiné formy zadostiučinění, se nejeví ničím opodstatněná, zejména v případech jako je tento, kdy žalobci již před podáním žaloby bylo poskytnuto zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, omluvy i finanční částky, a předmětem řízení byl již jen požadavek na doplacení další finanční částky.

36. Závěrem odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně (v rozporu s judikaturou Nejv. soudu - srov. rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2828/2016 ze dne 31. 7. 2018) neuvedl v záhlaví svého rozhodnutí dovětek, že za žalovanou jedná v tomto řízení [právnická osoba]. Tato vada nemá vliv na správnost napadeného rozhodnutí (veškeré soudní písemnosti byly správně doručovány jednající složce), jedná se pouze o vadu v označení účastníka. Odvolací soud ve svém rozhodnutí žalovanou označil řádně (včetně uvedení organizační složky, jež za žalovanou v řízení jedná) a na soudu I. stupně bude, aby označení žalované v napadeném rozsudku opravil opravným usnesením.

Poučení