17 CO 324/2022 - 65

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 207/2021-35 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se co do zamítnutí úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši [částka] a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala na základě Nařízení Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“) kompenzace za zpoždění letu č. QS [číslo] z Dubaje do [obec], jímž cestovala dne [datum], a který byl zpožděn o více než 3 hodiny.

3. Žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť ji žalobkyně nekontaktovala v šestiměsíční lhůtě dle § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). K úhradě kompenzace byla žalovaná vyzvána prostřednictvím [právnická osoba] Limited (dále jen„ AirHelp“), výzva však byla uskutečněna na základě neplatné smlouvy o postoupení pohledávky, byla proto zaslána subjektem, který nedisponoval aktivní věcnou legitimací.

4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobkyně měla letenku na let žalované [příjmení] [číslo] z Dubaie do [obec]. Dne [datum] žalobkyně podepsala formulář o postoupení pohledávky na AirHelp, s tím, že postupuje jakýkoliv nárok na finanční náhradu a odškodnění dle Nařízení, Montrealské úmluvy nebo jakéhokoliv právního předpisu o právech cestujících v letecké dopravě nebo jako gesto dobré vůle v souvislosti s výše uvedeným provozovaným letem, identifikovaným číslem rezervace. Dále je ve formuláři uvedeno, že v případě, že by postoupení bylo prohlášeno z jakéhokoliv důvodu za neplatné, bude formulář považován za plnou moc udělenou ze strany postupujícího [právnická osoba] k právnímu zastupování, obdržení informací, zahájení vyjednávání, apod. Dále žalobkyně dne [datum] podepsala formulář označený„ Zpětné postoupení pohledávky“, dle jehož obsahu [právnická osoba] postupuje pohledávku ve výši [částka] z titulu náhrady škody dle Nařízení vůči žalované zpět na žalobkyni. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] neučinil soud žádný skutkový poznatek, neboť mu byla předložena pouze listina v anglickém jazyce, k níž byl dodán český překlad zjevně obsahově nekorespondující anglickému originálu. Právní zástupkyně žalobkyně uplatnila nárok vůči žalované dne [datum].

5. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení a shledal, že šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku dle § 2553 odst. 3 o. z. skončila dnem [datum]. Aplikace ustanovení § 2553 odst. 3 o.z. je na místě jak s ohledem na judikaturu Městského soudu v Praze (rozhodnutí č. j. 18 Co 265/2019 – 62 ze dne [datum rozhodnutí], rozhodnutí ve věci sp. zn. 15 Co 426/2021), tak vzhledem k rozhodnutí Soudního dvora EU („ SDEU“) sp. zn. C [číslo], [jméno] [příjmení] [příjmení] proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV. Pokud jde o postoupení nároku na AirHelp prostřednictvím formuláře o postoupení (jejž žalobkyně předložila s neověřeným překladem do českého jazyka) tak vzhledem k tomu, že ve formuláři nebyla provedena volba práva, soud tento závazkový vztah posoudil na základě § 87 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním dle českého práva. Shledal přitom s odkazem na § 553 odst. 1 o.z., že se pro neurčitost jedná o zdánlivé právní jednání, neboť v době podpisu formuláře nebylo možné určit, zda jde o postoupení pohledávky nebo o udělení plné moci, přičemž obojí vedle sebe nemůže obstát. Dále vzhledem k tomu, že na formuláři absentuje projev vůle postupníka, nelze uvedenou listinu považovat za smlouvu ve smyslu § 1879 o.z., z níž by došlo k platnému postoupení pohledávky. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

6. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“) a procesním úspěchem žalované.

7. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že rozsudek kromě chyby v psaní (kdy v odůvodnění rozsudku se hovoří o částce [částka] namísto správné částky [částka]) obsahuje i nesprávné poučení o odvolání, proto je možné odvolání podat ve lhůtě 3 měsíců od doručení rozsudku. Předmětný spor zahrnuje několik oblastí posouzení, a sice splnění podmínek Nařízení, otázku notifikace nároku, osoby uplatňující nárok, ne/platnosti smlouvy o postoupení, otázku volby práva ve vztahu mezi žalobkyní a AirHelp a otázku promlčení. Splnění podmínek stanovených Nařízením bylo v řízení nesporné, ostatní otázky zůstaly sporné. Nařízení však nestanoví povinnost notifikace ze strany cestujících, letecká společnost by v intencích Nařízení měla při splnění všech podmínek pro vznik nároku na náhradu bez dalšího provést úhradu příslušné částky na účet cestujícího. Opačný výklad představuje neodůvodněný zásah do práv žalobkyně jakožto cestující a spotřebitele. Cílem Nařízení je mj. zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících se zřetelem na požadavky ochrany spotřebitele, a kdyby došlo k rozšíření nutných podmínek (notifikace, promlčení, atd.), byl by dosažen opačný efekt. Dle rozsudku [jméno] [příjmení] [příjmení] proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV musí vnitrostátní právo při stanovení lhůty pro podání žalob za účelem získání náhrady škody podle čl. 5 a 7 Nařízení dodržet zásady rovnocennosti a efektivity. Promlčecí doba v ostatních státech EU se pohybuje v rozmezí 1 až 10 let, vzhledem k tomu by byli cestující v řízeních před českými soudy ve značně nerovné pozici, pokud by délka promlčecí lhůty dle § 629 odst. 1 o.z. byla zkracována aplikací § 2553 o.z. Citovaný rozsudek SDEU se otázkou lhůty dle § 2553 o.z. nezabývá. Notifikační povinnost dle § 2553 o.z. nelze vykládat v neprospěch spotřebitele a požadovat, aby byla letecké společnosti odeslána přímo ze strany cestujícího, Nařízení jako předpis vyšší právní síly nelze považovat za přepravní řád ve smyslu § 2553 o.z. V textu žádosti o kompenzaci zaslané [právnická osoba] bylo jednoznačně specifikováno, o jaký let a jakého cestujícího se jedná, žalovaná tak měla veškeré informace k posouzení oprávněnosti nároku na kompenzaci a žádost nijak nerozporovala. Obvodní soud pro Prahu 6 dospěl v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 18 C 12/201-28, k závěru, že uplatnění nároku je dostatečné i v případě, že výzva byla odeslána třetí osobou ([právnická osoba]), obdobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 17 Co 212/2021-53 a rozsudky na něj navazující (např. senátu 25 Co). S těmito rozsudky se soud I. stupně nevypořádal. Žalobkyně nesouhlasí ani s posouzením smlouvy o postoupení pohledávky jako neplatné. Smluvní vztah byl uzavřen dle všeobecných obchodních podmínek, ze kterých vyplývá použití německého práva, a dle § 398 a násl. BGB není k platnému postoupení pohledávky vyžadována písemná ani jiná forma, všeobecné podmínky počítají jen s deklaratorní elektronickou formou, která má sloužit jako důkazní prostředek pro uplatnění žalovaného nároku soudní cestou. Soud měl vzít v potaz, že žalobkyní je v tomto sporu právě cestující, a měl se zajímat o to, jestli žalobkyně považuje předmětnou smlouvu o postoupení, všeobecné podmínky [právnická osoba] a její služby v rozporu s dobrými mravy, a jestli byla žalobkyně uvedena v omyl. Žalobkyni byly podmínky předmětné služby [právnická osoba] včetně ceníku známy při podpisu smlouvy o postoupení a žalobkyně nezpochybňuje, že smlouvu o postoupení (byť elektronickou formou) podepsala. Zpětné postoupení netrpí vadou, podmínky sjednané původně se [právnická osoba] byly předmětem následné dohody při zpětném postoupení nároku a neměly by být posuzovány v rámci řízení proti žalované. Překlad výzvy k úhradě koresponduje s výzvou zaslanou žalované e-mailem dne [datum] a ověřený překlad si soud nevyžádal. Vzhledem k platnému postoupení pohledávky nelze považovat výzvu odeslanou [právnická osoba] žalované za neplatnou, jinak by došlo k aprobování postupu žalované, která na tuto výzvu nijak nereagovala, ani nezpochybňovala platnost smlouvy o postoupení, a tak de facto nepostupuje v právním styku poctivě a těží ze svého nepoctivého postupu. Její námitka promlčení je proto rozporná s dobrými mravy. Žalovaná úmyslně jakékoliv výzvy (včetně výzvy učiněné právní zástupkyní žalobkyně) ignorovala a ničeho neuhradila. Napadený rozsudek je tedy stižen vadou, jež je odvolacím důvodem dle § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o.s.ř., když spočívá na nesprávném právním posouzení věci: soud nesprávně posoudil otázku platnosti smlouvy o postoupení, neaplikoval sjednané rozhodné právo a relevantní ustanovení BGB, a nesprávně vyhodnotil nezbytnost notifikace nároku, oprávněnost notifikace prostřednictvím AirHelp (žalobkyně tvrzenou neplatnost zhojila dalším postupem), nesprávně posoudil Nařízení jako přepravní řád ve smyslu § 2553 odst. 3 o.z., a tím i délku promlčecí doby. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná v odvolacím řízení uvedla, že považuje za nesporné, že zpoždění letu v čase prvního otevření dveří přesáhlo délku tří hodin. Zároveň trvá na tom, že žalované nebyla doručena výzva od [právnická osoba].

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a po zopakování dokazování e-mailovou výzvou z [datum], listinou„ Claim for compensation“ z [datum], předžalobní výzvou ze [datum], formulářem postoupení (Assignment form) z [datum], listinou„ zpětné postoupení pohledávky“ ze dne [datum] a doplnění dokazování všeobecnými podmínkami [právnická osoba] dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Nejprve se odvolací soud zabýval včasností podaného odvolání. Napadený rozsudek byl doručen žalobkyni (do datové schránky právní zástupkyně) dne [datum]. Odvolání bylo podáno dne [datum]. Na napadeném rozsudku bylo chybou soudu uvedeno jak nesprávné poučení o tom, že odvolání proti rozsudku není přípustné, tak správné poučení o přípustnosti odvolání, lhůtě k jeho podání a soudu, u něhož se podává.

11. Podle § 204 odst. 1 o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle § 204 odst. 2 o.s.ř. je odvolání podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.

12. Protože napadené rozhodnutí obsahovalo nesprávné poučení o nepřípustnosti odvolání, byla žalobkyně podle § 204 odst. 2 o.s.ř. oprávněna podat odvolání do tří měsíců od doručení rozsudku, tedy až do pondělí [datum]. Na tom nic nemění skutečnost, že rozsudek obsahoval kromě nesprávného poučení též poučení správné, neboť byla-li účastníkům poskytnuta zároveň dvě protichůdná poučení, nemohl být účel poskytnutí poučení (informovat účastníka o jeho procesním právu podat odvolání) naplněn. Odvolání žalobkyně podané k soudu dne [datum] bylo proto třeba považovat za včasné.

13. Mezinárodní příslušnost českých soudů je ve věci dána dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, na základě bydliště (sídla) žalované v České republice.

14. Ve věci se jednalo o nárok ze smlouvy o přepravě, rozhodným právem v dané věci je dle čl. 5 odst. 2 věta první nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české. Vzhledem k tomu, že jde o uplatnění práv cestujících ze zpoždění letu (čl. 1 odst. 1 písm. c) Nařízení), kdy místem odletu zpožděného letu bylo letiště umístěné na území třetího státu a cílovým místem určení letiště umístěné na území členského státu EU, žalobkyni nebyla poskytnuta pomoc ve třetím státě a provozující letecký dopravce je letecký dopravce Společenství ve smyslu čl. 2 písm. c) Nařízení, spadá žalobou uplatněný nárok do oblasti působnosti Nařízení (viz čl. 3 odst. 1 písm. b) Nařízení) a přednostně před ustanoveními vnitrostátního práva se použijí ustanovení Nařízení.

15. Podle čl. 5 odst. 1 písm. c) Nařízení mají při zrušení letu dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže: i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu. Podle čl. 5 odst. 3 Nařízení není provozující letecký dopravce povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

16. Podle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši [částka] u všech letů nespadajících pod písmena a) a b) uvedeného odstavce, tedy i u letů o délce nad [číslo] kilometrů. Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. Ortodromická vzdálenost letu z Dubaje do [obec] činí 4 457 km, let tedy dle své délky spadá pod čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení.

17. Podle judikatury SDEU, zejména rozsudku ze dne [datum], [jméno] [příjmení] a další (věci C [číslo] a C [číslo]), musí být články 5, 6 a 7 Nařízení vykládány v tom smyslu, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 Nařízení, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem.

18. V daném případě, kdy se jednalo o let s délkou nad 3 500 km a zpoždění letu v cílovém místě určení dle nesporných tvrzení účastníků přesáhlo 3 hodiny oproti plánovanému času příletu, náleží cestujícímu takto zpožděného letu náhrada škody dle čl. 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení, tzn. ve výši [částka]. Žalovaná se nedovolávala žádných mimořádných okolností ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení, v jejichž důsledku by nebyla povinna náhradu dle čl. 7 Nařízení platit.

19. Otázka promlčení nároku není Nařízením upravena, a dle rozhodnutí SDEU ve věci C [číslo] ([jméno] [příjmení] [příjmení] proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV) lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 Nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že při neexistenci unijní právní úpravy přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu upravit procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, pokud tyto podmínky dodrží zásady rovnocennosti a efektivity.

20. Dodržení zásad rovnocennosti a efektivity přitom neznamená, že by např. délka promlčecích lhůt musela být ve všech členských státech stejná. [obec] rovnocennosti znamená, že vnitrostátní předpisy k zajištění ochrany práv vyplývajících z unijního práva nesmějí být méně příznivé než ty platné pro srovnatelné nároky vzniklé na základě vnitrostátního práva. [obec] efektivity je dodržena tehdy, jestliže předpisy vnitrostátního práva v praxi neznemožňují výkon práv uznaných unijním právem.

21. Podle § 2553 odst. 1 o.z. jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Podle § 2553 odst. 2 o.z. při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. Podle § 2253 odst. 3 o.z. práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

22. Ustanovení § 2553 odst. 3 o.z. zásady rovnocennosti a efektivity žádným způsobem neporušuje, když příslušná lhůta je rovnocenně stanovena pro práva cestujících bez ohledu na to, zda vyplývají z vnitrostátního nebo unijního práva, a výkon práv vyplývajících z Nařízení v praxi neznemožňuje. Městský soud v Praze již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 18 Co 265/2019 (a poté opakovaně v rozhodnutích pozdějších) dospěl k závěru, že i Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího a umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ust. § 2553 odst. 3 o.z., a též že není vyloučeno, aby i Nařízení bylo chápáno jako„ přepravní řád“ ve smyslu § 2553 o.z. Odvolací soud k tomu dodává, že § 2553 odst. 3 o.z. nekoliduje s ustanoveními Nařízení, nijak nezpochybňuje jeho závaznost, přednost před ustanoveními vnitrostátního práva a přímou aplikovatelnost.

23. Vzhledem k námitce vznesené žalovanou se tedy soud I. stupně správně zabýval otázkou, zda nárok žalobců na náhradu škody způsobené zpožděním letu byl uplatněn u žalované ve lhůtě stanovené v § 2553 odst. 3 o.z.

24. E-mailem ze dne [datum] a dokumentem„ Claim for compensation“ (Žádost o úhradu kompenzace…) ze dne [datum], který byl přílohou uvedeného e-mailu, bylo prokázáno, že žalovaná byla v tento den vyzvána k úhradě kompenzace žalobkyně za zpožděný let č. QS [číslo] ze dne [datum] ve výši [částka] do 14 dnů. Výzva byla uskutečněna [právnická osoba] a žalobkyně je v ní označena jako klientka této společnosti, ve výzvě je předmětný let označen nejen číslem a datem, ale je uveden i kód rezervace (PUBYZ5) a letiště odletu i letiště určení. Požadavek na kompenzaci za zpoždění letu je uveden jak přímo v e-mailu, tak v připojené Žádosti (k níž žalobkyně předložila neověřený překlad do českého jazyka). Odvolací soud neshledal důvodu trvat na předložení ověřeného překladu listin, zejména proto, že základní údaje (výše požadované náhrady, identifikace cestující a zpožděného letu, odkaz na Nařízení) jsou patrné i z anglického textu.

25. Zpochybnění doručení této výzvy žalovanou považuje odvolací soud za účelové, vzhledem k tomu, že bylo učiněno až dodatečně a v rozporu s předchozím tvrzení žalované. Ve svém vyjádření k žalobě (odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu) ze dne [datum] naopak žalovaná výslovně uvedla, že byla vyzvána k úhradě kompenzace prostřednictvím [právnická osoba] (a dovozovala z toho, že výzva jí byla zaslána subjektem, který nedisponoval aktivní věcnou legitimací).

26. Z předžalobní výzvy ze [datum] má odvolací soud za prokázané, že se v ní žalobkyně odvolává na svoji výzvu z [datum], učiněnou prostřednictvím [právnická osoba].

27. Z„ formuláře postoupení“ ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že se v něm odkazuje na Všeobecné podmínky („ Terms and Conditions“) [právnická osoba] a ze Všeobecných podmínek [právnická osoba] účinných ke dni [datum] má odvolací soud za prokázané, že čl. 9 těchto podmínek obsahuje ujednání, že se smlouva o postoupení pohledávky mezi AirHelp a klientem řídí německým právem.

28. Z listiny„ zpětné postoupení pohledávky“ ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že mezi [právnická osoba] a žalobkyní bylo v tento den sjednáno postoupení pohledávky na náhradu škody dle Nařízení, jež je předmětem tohoto řízení, zpět na žalobkyni, smluvní strany přitom konstatovaly, že již byly zahájeny kroky směřující k vymožení pohledávky a vzhledem k tomu, že pohledávka nebyla dosud uhrazena, rozhodly se přistoupit k vymáhání právní cestou.

29. Pokud jde o platnost smlouvy o postoupení pohledávky mezi žalobkyní a [právnická osoba], odvolací soud konstatuje, že smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi AirHelp a cestujícími byly shledány Městským soudem v Praze neplatné opakovaně (např. rozsudky Městského soudu v Praze č.j. 18 Co 187/2020 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 25 Co 253/2020-76 ze dne [datum rozhodnutí] a č.j. 25 Co 221/2020-103 ze dne [datum rozhodnutí]), a to i s odkazem na rozhodnutí německých soudů (zejména rozhodnutí [příjmení] soudu v [obec] nad Rýnem sp. zn. 9 S 24/16), hned na základě několika důvodů. S odkazem na svá výše uvedená rozhodnutí shledává odvolací soud smlouvu o postoupení pohledávky i v tomto řízení neplatnou, a to zejména pro nedostatek sjednané formy a nedostatek podpisu smluvních stran dle § 125 německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch, dále jen„ BGB“) ve spojení s § 126, § 126a a § 127 BGB, když formulář postoupení pohledávky nebyl podepsán ani vlastnoručně, ani kvalifikovaným elektronickým podpisem, a nebyla tak dodržena písemná forma právního jednání sjednaná dle všeobecných podmínek AirHelp.

30. Z hlediska žalobou uplatněného nároku však není neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky klíčová, neboť žalobkyně jako cestující poškozená zpožděním letu nejen že nezpochybňuje, že smlouvu o postoupení pohledávky s AirHelp uzavřela a prostřednictvím této společnosti se chtěla domoci na žalované náhrady za zpožděný let, ale zároveň ve svých dalších úkonech (zpětné postoupení pohledávky z [datum], předžalobní výzva ze [datum], žaloba), učiněných poté, co byla v jiných soudních řízeních před českými soudy shledána neplatnost smluv o postoupení pohledávky mezi cestujícími a AirHelp, se ke krokům učiněným [právnická osoba] hlásí, a v předžalobní výzvě a žalobě se odvolává konkrétně i na výzvu učiněnou prostřednictvím AirHelp dne [datum]. Byť by proto učinění výzvy [právnická osoba] za žalobkyni dne [datum] bylo jednáním osoby neoprávněné jednat za žalobkyni ve smyslu § 440 odst. 1 věta druhá o.z., žalobkyně později toto jednání konkludentně schválila (k závěru, že dodatečné schválení jednání může být učiněno i konkludentně, dospěl Nejv. soud např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 27 Cdo 4593/2017), přičemž toto schválení bylo učiněno bez zbytečného odkladu poté, co české soudy začaly shledávat smlouvy o postoupení pohledávek cestujících na [právnická osoba] neplatnými. V důsledku tohoto schválení je žalobkyně učiněným jednáním (uplatněním nároku na náhradu škody u žalované) vázána, a toto uplatnění nároku má účinky i vůči žalované.

31. Kromě toho odvolací soud shledává, že žalovaná byla výzvou učiněnou prostřednictvím AirHelp jednoznačně upozorněna na to, který konkrétní cestující uplatňuje nárok vyplývající ze zpoždění určitého konkrétního letu, i na výši požadované částky. Žalovaná na toto uplatnění nároku nereagovala – ani úhradou, ani vznesením jakýchkoli námitek (např. proti vymáhání nároku [právnická osoba]), ani požadavkem, aby u ní nárok uplatnila přímo žalobkyně. Žádným způsobem se tak ve vztahu k žalobkyni nepřihlásila ke své odpovědnosti leteckého dopravce dle Nařízení a neplatností smlouvy o postoupení pohledávky mezi cestujícími a AirHelp argumentuje nikoli ve prospěch žalobkyně jakožto cestující, ale proto, aby žalobkyni náhradu dle Nařízení nemusela poskytnout. To je v rozporu s cílem Nařízení, jímž je vysoká úroveň ochrany cestujících se zřetelem na požadavky ochrany spotřebitele. Za této situace naplňuje námitka promlčení, uplatněná žalovanou v tomto soudním řízení, znaky zneužití práva, je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tudíž dle § 588 o.z. neplatná. Ani v případě důvodnosti této námitky by k ní proto soudy nemohly přihlédnout.

32. S ohledem na vše výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně v tomto řízení důvodně uplatnila nárok na náhradu škody za zpoždění letu dle čl. 5 a 7 Nařízení, a splnila rovněž podmínku včasného uplatnění tohoto nároku stanovenou v § 2553 odst. 3 o.z., když svůj nárok uplatnila u žalované prostřednictvím [právnická osoba] dne [datum].

33. Závěr, že účinky uplatnění nároku jsou spojeny již s datem uplatnění nároků vůči žalované [právnická osoba], odpovídá ustálené judikatuře Městského soudu v Praze, na niž poukázal Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 1132/2022 ze dne [datum], a odpovídá proto principu předvídatelnosti soudního rozhodování.

34. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením v den následující po uplynutí lhůty 14 dnů, jež jí byla ve výzvě z [datum] poskytnuta (tzn. dnem [datum]), a v souladu s § 1970 o.z. je povinna za období od tohoto dne do zaplacení zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky, ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tzn. 9,75% ročně.

35. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení. Ohledně úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] odvolací soud podle § 219 o.s.ř. tento výrok potvrdil jako věcně správný.

36. V souladu s § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudem I. stupně, přičemž právo na náhradu těchto nákladů vzniklo podle § 142 odst. 3 o.s.ř. žalobkyni, která byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části sporu. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, vznikly v řízení před soudem I. stupně náklady v celkové výši [částka]: soudní poplatek [částka], odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/196 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí zastoupení dne [datum] - tarifní hodnota přepočtená na Kč dle kurzu ČNB k datu učinění úkonu [částka], odměna za úkon [částka]; předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze [datum] - tarifní hodnota [částka], odměna [částka]; sepis žaloby dne [datum] – tarifní hodnota [částka], odměna [částka], písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum] – tarifní hodnota [částka], odměna [částka]), 4 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. a 21% DPH z nákladů právního zastoupení [částka]. Další písemné podání z [datum] odvolací soud za účelný úkon nepovažoval, neboť šlo jen o doplnění vyjádření ze dne [datum], aniž v mezidobí proběhlo jednání nebo bylo učiněno podání ze strany žalované.

37. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř., když v odvolacím řízení byla žalobkyně opět neúspěšná jen v poměrně nepatrné části. Žalobkyni vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka]: soudní poplatek [částka], odměna advokáta dle § 7 a.t. za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (sepis odvolání dne [datum] - tarifní hodnota [částka], odměna [částka], účast u jednání dne [datum] – tarifní hodnota [částka], odměna [částka]), 2 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. a 21% DPH z nákladů právního zastoupení [částka].

38. Náklady řízení před soudy obou stupňů bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uloženo zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Poučení