17 Co 34/2022- 176

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], [číslo], Nicosia, Kyperská republika zastoupený advokátem Mgr. [příjmení] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 10 C 170/2020-139, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení. Tvrdil, že dne [datum] mu byly policejním orgánem, na základě předchozího souhlasu státního zastupitelství, zajištěny finanční prostředky ve výši [částka] na účtu vedeném u [právnická osoba], na základě podezření, že zajištěné finanční prostředky mohou být výnosem z trestné činnosti. Opakovaně se domáhal zrušení tohoto zajištění, některé jeho žádosti byly zamítnuty, o dalších vůbec nebylo rozhodnuto, tudíž proti nim nemohl brojit. Trestní řízení bylo předáno do Polska, následně bylo polskými orgány sděleno, že se trestní řízení na žalobce nevztahuje. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zajištění finančních prostředků zrušeno. Nesprávný úřední postup dle žalobce spočíval v tom, že k zajištění finančních prostředků vůbec nemělo dojít, došlo k němu bez dostatečných důvodů, dále v tom, že zajištění finančních prostředků trvalo po zjevně nepřiměřenou dobu, orgány činnými v trestním řízení nebylo zrušeno z úřední povinnosti a také v tom, že nebylo rozhodnuto o jeho žádostech o zrušení zajištění. Jako náhradu škody žádal částku [částka] představující zákonný úrok ze zajištěných finančních prostředků za dobu od [datum] do [datum], s tím, že zajištění finančních prostředků jej omezilo v podnikatelské činnosti, tyto prostředky nemohl využít. Dále žádal jako náhradu škody částku [částka] představující náklady právního zastoupení vynaložené na nápravu nesprávného úředního postupu, sestávající z odměny za 26 úkonů právní služby z tarifní hodnoty [částka] ([částka] po přepočtu na Kč), zvýšené na dvojnásobek z důvodu použití cizího jazyka, režijní paušály a daň z přidané hodnoty. Požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], s tím, že mu byl znemožněn výkon podnikatelské činnosti, byl nucen zrušit odštěpný závod v Polsku, nebyl schopen plnit své závazky, byl reputačně poškozen, přišel o část obchodních partnerů, byl uveden do stavu nejistoty.

2. K výzvě soudu žalobu doplnil tak, že jeho nárok na náhradu způsobené újmy je dán již tím, že došlo k zajištění finančních prostředků na dlouhou dobu na základě podezření, která se nepotvrdila, že celé zajištění finančních prostředků je nutno považovat od počátku za vadné. Šlo o komplex událostí, kterými mu byla způsobena újma, jednotlivé aspekty lze stěží hodnotit izolovaně, nicméně, žádá náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] jako kompenzaci samotného vadného zajištění finančních prostředků a jeho negativních důsledků (nemožnost vykonávat podnikatelskou činnost, využít zajištěné finanční prostředky, poškození reputace). Částku [částka] žádá jako náhradu újmy za obavy a stav nejistoty z důvodu, že nebylo rozhodováno o jeho žádostech o zrušení zajištění a částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhou délku celého řízení.

3. Žalobce se dovolával judikatury Ústavního soudu, zejména nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2952/16, ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 590/08, dovozoval, že nastal stav obdobný vykonání vazby (§ 9 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.).

4. Žalovaná namítala, že není dán odpovědnostní titul, že není dán nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení, když zajištění finančních prostředků nebylo bezdůvodné, ke zrušení zajištění nedošlo pro nezákonnost, ale z důvodu, že již dále nebylo potřebné, délka zajištění finančních prostředků nebyla nepřiměřená, i s ohledem na to, že řízení probíhalo v cizím státě. Rovněž namítala, že úroky z prodlení nepředstavují žádné zmenšení majetkové hodnoty, nejde o škodu, popírala, že by úkony právní služby byly vynaloženy na odstranění nesprávného úředního postupu, měla za to, že žalobce dostatečně nespecifikuje jednotlivé odpovědnostní tituly a nároky.

5. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení zamítl (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

6. Na základě nesporných skutečností a po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že dne [datum] byly Policií ČR ve vztahu k žalobci zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm. a), b) trestního zákoníku. Policie již dříve vedla trestní řízení pro stejný trestný čin vůči společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] Dne [datum] bylo doručeno policii oznámení Finančně analytického útvaru Ministerstva financí, ze kterého se podávalo, že společnost žalobce uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu se společností [právnická osoba] a na základě této byly společnosti žalobce poslány z Polska finanční prostředky, které činily po konverzi částku [částka]. Společnost žalobce poté podala příkaz dne [datum] [právnická osoba] CZ, aby tyto finanční prostředky byly následně převedeny zpět do Polska, přičemž následovat pak měla ve vztahu ke společnosti žalobce obdobná konverze finančních prostředků v přepočtu ve výši [částka]. [příjmení] [jméno] v rámci předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti vyzvala žalobce k doložení dokumentů, které by dokládaly původ finančních prostředků, jichž se transakce týkají, a žalobce zaslal [právnická osoba] CZ smlouvu se společností [právnická osoba] a [právnická osoba] Právě společnost [právnická osoba] byla již pro předmětnou trestnou činnost v [země] [země] vyšetřována. Policie uzavřela, že je zde dáno podezření, že tímto převodem finančních prostředků na účet žalobce vedený u [právnická osoba] a jejich zpětným převodem po konverzi na eura zpět do zahraničí může dojít k legalizaci výnosů z trestné činnosti v podobě krácení daně z minerálních olejů nebo se může jednat o karuselové podvody s DPH. Policie proto [datum] zajistila, s předchozím souhlasem státní zástupkyně, finanční prostředky žalobce ve výši [částka], toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Žalobce podal proti tomuto usnesení stížnost, která byla Obvodním soudem pro Prahu 1 zamítnuta. Žalobce podal dne [datum] žádost o zrušení zajištění a o této bylo rozhodnuto Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] z [datum] tak, že předmětné zajištění finančních prostředků bylo omezeno právě na částku [částka]. Žádosti o zrušení zajištění jako takové vyhověno nebylo a toto rozhodnutí ke stížnosti žalobce potvrdil soud. V souvislosti se zajištěním finančních prostředků dne [datum] pak policejní orgán kontaktoval opakovaně i Finanční analytický útvar Ministerstva financí ČR a bylo mu sděleno, že ve spolupráci s [země] [anonymizováno] je připravováno i dodatečné oznámení ve vztahu k žalobci. Policie poté učinila [datum] dotaz k možnému kriminálnímu původu zajištěných finančních prostředků rovněž cestou Interpolu a dne [datum] jí bylo ze strany polských policejních orgánů sděleno, že společnost žalobce je vedena jakožto zájmová. Dne [datum] policie předložila Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] na postup podle § 105 zákona č. 104/2013 Sb., tj. návrh na předání trestní věci do [země] [anonymizováno]. Žalobce podal další žádosti o zrušení předmětného zajištění [datum] a [datum] O prvé z nich bylo rozhodnuto Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] [datum], o druhé dne [datum]. Proti každému z rozhodnutí žalobce podal stížnost, která byla Obvodním soudem pro Prahu 1 zamítnuta. Žalobce ve věci podal dvě ústavní stížnosti, které mířily proti usnesení o zajištění finančních prostředků z [datum], druhá ústavní stížnost pak i proti omezení tohoto zajištění z [datum], a dále proti souvisejícím rozhodnutím. Ústavní soud v obou případech, konkrétně pod sp. zn. III. ÚS 2952/2016 a IV. ÚS 385/2017 ústavní stížnosti odmítl s tím, že podmínky pro zajištění finančních prostředků naplněny byly a neshledal postup orgánů činných v trestním řízení nesprávným. Žalobce rovněž podával opakovaně podněty k výkonu dohledu Městskému státnímu zastupitelství v [obec] na činnost Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] toto opakovaně zkonstatovalo, že pokud jde o zajištění finančních prostředků, nelze Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] jakákoliv pochybení. Toto bylo městským státním zastupitelstvím shledáno i v případě, kdy nižší státní zastupitelství nerozhodovalo o žádostech o zrušení zajištění v době, kdy byla věc předána k šetření do [země] [anonymizováno]. Dne [datum] požádala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] převzetí trestního řízení [země] [anonymizováno], tato žádost byla doručena do [anonymizována dvě slova] [datum]. Zároveň Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] [datum] o dočasném upuštění od některých úkonů trestního řízení podle § 108 odst. 1 zákona o mezinárodní spolupráci ve [země] justičních. Ohledně dalšího vývoje trestního řízení soud zjistil, že dne [datum] bylo rozhodnuto Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] ukončení dočasného upuštění od některých úkonů trestního řízení pro skutek, který se týkal žalobce, a Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] z [datum], které nabylo právní moci dne [datum], zrušilo zajištění finančních prostředků žalobce ve výši [částka]. Trestní řízení skončilo usnesením policejního orgánu z [datum], kterým byla věc odložena. Žalobce podal v mezidobí další žádosti o zrušení předmětného zajištění, dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], všechny v době, kdy bylo dočasně upuštěno od úkonů v trestním řízení v ČR. Po věcné stránce o těchto žádostech Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] a k přípisům žalobce sdělovalo toto státní zastupitelství i nadřízené městské státní zastupitelství, a to opakovaně, že v době dočasného upuštění od úkonů v trestním řízení o těchto žádostech rozhodnout nelze, žalobce byl odkázán na polské justiční orgány. Pokud jde o vývoj trestního řízení na území [země] [anonymizováno], soud zjistil, že policie učinila dotaz dne [datum] ohledně možného kriminálního původu finančních prostředků prostřednictvím Interpolu, resp. Europolu a [datum] bylo touto cestou policejnímu orgánu sděleno, že společnost žalobce je společností zájmovou. V návaznosti na to pak dala policie [datum] podnět k předání věci do Polska. Informaci od polských justičních orgánů státní zastupitelství získalo [datum], a to doručením rozhodnutí prokuratury v [země] z [datum], které se týkalo spojení řízení žalobce s řízením vedeným v jiné věci touto prokuraturou. Z tohoto tak orgány činné v trestním řízení dovodily, že věc je v Polsku nadále řešena. Dne [datum] pak žádal státní zástupce prokuraturu v [země] o podání zprávy o způsobu vyřízení převzaté trestní věci a tento dotaz činil rovněž prostřednictvím Eurojustu. Prostřednictvím Eurojustu dne [datum] dozorový státní zástupce získal informaci, že situace v Polsku prozatím nedovoluje obvinit zástupce společnosti žalobce, a toto bylo sděleno státnímu zástupci i přípisem prokuratury v [země] z [datum], který byl doručen [datum], když bylo sděleno, že vedené trestní řízení se netýká společnosti žalobce, ale pouze společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] Státní zástupce opakovaně [datum] činil prostřednictvím Eurojustu dotaz o upřesnění, zda došlo k převzetí věci žalobce či nikoliv a dotaz opakoval [datum] přímo na regionální prokuraturu v Bialystoku. [ulice] strana nereagovala, státní zástupce dne [datum] rozhodl o ukončení dočasného upuštění od některých úkonů trestního řízení týkajícího se žalobce, věc předal policii, tato ji vyloučila k samostatnému řízení a následně odložila ([datum]). Odpověď od regionální prokuratury v [země] obdržel dozorový státní zástupce [datum] a z této jednoznačně vyplynulo, že předmětem řízení nejsou skutky týkající se žalobce, polská strana považovala za účelné, aby se řízení ohledně žalobce nadále vedlo na území České republiky. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] z [datum] zrušilo předmětné zajištění finančních prostředků.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen zákon).

8. Konstatoval, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Rekapituloval tvrzení žalobce, že k zajištění finančních prostředků došlo bez toho, aby k tomu byly splněny předpoklady, tedy nedůvodně, což spatřoval v tom, že trestní věc ve vztahu k němu byla nakonec odložena. Dále se žalobce domáhal toho, že zajištění finančních prostředků trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a nebylo zrušeno z úřední povinnosti na základě informací získaných z [země] [anonymizováno], že nebylo rozhodováno o jeho žádostech o zrušení zajištění, konkrétně o žádostech z [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Konstatoval, že za nezákonné rozhodnutí (§ 7 a § 8 zákona) lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). [příjmení] bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013). S odkazem na komentářovou literaturu k zákonu konstatoval, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, není nesprávný úřední postup blíže definován, jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

9. Zabýval se otázkou existence odpovědnostního titulu.

10. Pokud jde o pochybení tvrzené žalobcem v té rovině, že usnesení o zajištění finančních prostředků vůbec nemělo být vydáno a že tímto došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť nebylo zahájeno trestní řízení ve vztahu k žalobci ani v [země] [anonymizováno] ani v České republice, uvedl, že vyhodnocení předpokladu § 79a odst. 1 trestního řádu umožňujícího zajištění finančních prostředků se bezprostředně projevilo v obsahu usnesení Policie ČR z [datum rozhodnutí], č. j. KRPA-281180-35/TČ-2016-001192-1-, kterým došlo k zajištění finančních prostředků na předmětném účtu žalobce, a dále v usnesení Obvodního státního zastupitelství ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2 ZN 2673/2016-105, kterým bylo omezeno toto zajištění z [datum] právě na částku [částka] Ani jedno z těchto usnesení nebylo zrušeno či změněno pro nezákonnost. Obě tato rozhodnutí byla podrobena soudnímu přezkumu a soud tato rozhodnutí vždy potvrdil. Ve vztahu k oběma těmto usnesením podal žalobce i ústavní stížnost, a obě jeho ústavní stížnosti byly odmítnuty. Usnesení o zajištění finančních prostředků pak byla zrušena až usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] [datum rozhodnutí], č. j. 2 ZN 2741/2019-8, k tomuto zrušení nedošlo z důvodu, že by bylo shledáno původní usnesení, respektive některé z nich, nezákonným, ale z důvodu, že po 3 letech trvání tohoto zajištění provedlo Obvodní státní zastupitelství poměření přiměřenosti zásahu do vlastnických práv, k němuž dochází tímto zajištěním, s významem takovéhoto zajištění ve vztahu ke společenské škodlivosti trestného činu a k aktuálním informacím, které byly o vyšetřování předmětné trestné činnosti zjištěny. Bylo zjištěno, že zásah do vlastnického práva zajištěním finančních prostředků na straně žalobce nadále trvá, naopak důvody nasvědčující tomu, že došlo skutečně ke spáchání trestné činnosti slábnou, když tyto nejsou potvrzovány ze strany Polské republiky, což bylo vyhodnoceno tak, že již převažuje zájem na upřednostnění vlastnického práva žalobce nad zájmy souvisejícími se zajištěním výnosu z možné trestné činnosti, a to právě s ohledem na postupně slábnoucí indicie k tomu, že trestná činnost skutečně byla realizována - proto bylo, i s ohledem na dobu trvání zajištění, rozhodnuto v souladu s judikaturou Ústavního soudu právě tak, že se zajištění zrušuje. Důvodem zrušení zajištění tedy není nezákonnost původního nařízení zajištění finančních prostředků, ale převážení ústavním právem chráněného zájmu, konkrétně práva vlastnického, nad dalším ústavním právem chráněným zájmem na ochraně společnosti před trestnou činností a zajišťováním jejich výnosů. Jelikož se vyhodnocení podmínek § 79a trestního řádu bezprostředně promítlo v obou usneseních, tj. usnesení Policie ČR z [datum] a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] [datum], pak není možné na toto tvrzené pochybení (vyhodnocení podmínek pro nařízení zajištění) nahlížet jakožto na nesprávný úřední postup, je možno uvažovat pouze o odpovědnostním titulu ve formě nezákonného rozhodnutí, avšak za situace, kdy ani jedno z těchto rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno či změněno nebylo, nelze dovodit, že zajištěním finančních prostředků došlo k pochybení na straně státu, tedy není dán ani odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu, ani odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí. Odkázal na závěry přijaté v této věci Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 3930/16, respektive IV. ÚS 385/17, na závěr přijatý Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, kde dovolací soud dovodil, že odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění finančních prostředků na účtu u banky, podle § 79a odst. 1 trestního řádu, ve smyslu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 8 odškodňovacího zákona, nezakládá bez dalšího sama skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo takovéto rozhodnutí o zajištění vydáno, posléze neskončí odsuzujícím rozsudkem. Tedy že ze samotné skutečnosti, že nedošlo k vydání odsuzujícího rozsudku nelze bez dalšího dovozovat, že by byl nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení či, že by byla nezákonnými rozhodnutí, která byla vydána v rámci takovéhoto trestního řízení.

11. K argumentaci žalobce, že nebylo rozhodováno o jeho žádostech o zrušení zajištění předmětných finančních prostředků ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], soud I. stupně dovodil, že policie v době, kdy bylo trestní řízení vedeno v rámci ČR, o žádostech o zrušení zajištění finančních prostředků rozhodovala. Po vydání usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] [datum], jímž došlo ve smyslu § 108 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních k dočasnému upuštění od některých úkonů trestního řízení, právě pro skutek, týkající se i převodu finančních prostředků [částka] na účet žalobce vedený v ČR, s úmyslem tyto finanční prostředky převést zpět do Polska, nebyly české orgány činné v trestním řízení oprávněny ve věci činit jiné úkony, než úkony neodkladné či neopakovatelné nebo právě úkony nezbytné k předání trestního řízení do cizího státu. K ukončení tohoto stavu pak došlo až usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] [datum], kterým bylo rozhodnuto ve smyslu § 108 odst. 4 písm. b) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních tak, že se ukončuje dočasné upuštění od některých úkonů trestního řízení. Bezprostředně poté pak již došlo k žádosti žalobce ze [datum] ke zrušení zajištění finančních prostředků, a to usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] [datum]. Uzavřel, že není nesprávným úředním postupem, pokud orgány činné v trestním řízení poté, co bylo rozhodnuto podle § 108 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nerozhodovaly o žádostech o zrušení zajištění. Odkázal na definici neodkladných, respektive neopakovatelných úkonů, dle § 160 odst. 4 tr.ř., s tím, že žádost o zrušení zajištění nesplňuje ani jedno z tam vymezených kritérií. Uzavřel, že ani nerozhodování o žádostech ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], v době, kdy bylo dočasně upuštěno od úkonů v trestním řízení (tj. v době od [datum] do [datum]) není nesprávným úředním postupem a ani v tomto případě odpovědnostní titul neshledal.

12. Pokud jde o nesprávný úřední postup tvrzený žalobcem, že zajištění finančních prostředků bylo udržováno po příliš dlouhou dobu, mělo být zrušeno z úřední povinnosti orgány činnými v trestním řízení, soud I. stupně dovodil, že je třeba rozdělit řízení na jednotlivé části, od [datum], kdy byly zahájeny úkony trestního řízení, do [datum], kdy byla věc ve smyslu § 105 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních předána do [země] [anonymizováno], a kdy bylo současně rozhodnuto podle § 108 odst. 1 tohoto zákona o dočasném upuštění od úkonů v trestním řízení v ČR. Dalším obdobím, kdy bylo řízení vedeno v České republice, je až období od [datum], kdy došlo k zrušení usnesení o dočasném upuštění od některých úkonů v trestním řízení. Pro zajištění finančních prostředků je pak významným den [datum], kdy k žádosti ze [datum] došlo usnesením z [datum], s právní mocí [datum], ke zrušení zajištění předmětných finančních prostředků. Samotné trestní řízení skočilo odložením dne [datum]. Období od [datum] do [datum] je obdobím, kdy bylo trestní řízení vedeno v [země] [anonymizováno], a toto nelze přičítat k tíži České republiky, neboť Česká republika nemůže odpovídat za postup zahraničních orgánů. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2952/2016 neměl za přiléhavý, neboť v tamním případě se jednalo o věc řešenou v zahraničí, avšak nikoli způsobem jako ve věci zdejší, kde úkony trestního řízení byly zahájeny v ČR, ale došlo k rozhodnutí dle § 108 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, což v tamním případě nenastalo. Samotné rozhodnutí o předání trestního řízení do [země] [anonymizováno] ve smyslu § 105 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních pak rovněž nelze vyhodnotit jakožto nesprávný úřední postup, neboť v předmětné věci nastala situace, kdy žalobce zřídil účet u [právnická osoba] a.s. dne [datum] a na tento byly z Polska převedeny finanční prostředky po konverzi ve výši [částka], tyto finanční prostředky pak měly být, dle příkazu žalobce, bezprostředně převedeny dne [datum] zpět do Polska, a to v souvislosti s obchody se společností [právnická osoba], která byla již v Polsku prověřována pro podezření z legalizace výnosu z trestné činnosti a s karuselovými podvody ve věci odvodů DPH, a to právě prostřednictvím plateb, které byly realizovány přes zahraniční státy. Bylo tak tedy zcela důvodným předat takového trestní stíhání i ve vztahu žalobce do Polska, neboť tam již bylo ve vztahu k jiným subjektům, s nimiž žalobce měl obchodní vztahy, trestní řízení vedeno, a na území ČR měla být pouze realizována platba na příchozí účet a poté na účet odchozí, přičemž zdrojová trestná činnost, související s DPH, byla páchána právě v Polsku.

13. Pro posouzení, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení v době, kdy bylo trestní řízení vedeno českými orgány činnými v trestním řízení, vyšel z komplexního vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 zákona. Pokud jde o období od [datum] do [datum], dovodil, že v postupu orgánů činných v trestním řízení v daném období neshledal nesprávný úřední postup. K tomuto závěru vedlo vyhodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci během řízení, tj. kritéria písmene d), ve spojení s kritérii písmene c), tj. jednání poškozeného, a písmene b), tj. složitosti řízení. Trestní oznámení Finančně analytického útvaru Ministerstva financí obdržely policejní orgány dne [datum] a již [datum] přistoupily k zajištění předmětných finančních prostředků. Policie následně komunikovala prostřednictvím Interpolu, resp. Europolu s polskými justičními orgány a od těchto získala dne [datum] odpověď, že i společnost žalobce je společností zájmovou, na což Policie ČR reagovala tím, že přípisem z [datum] předložila věc Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] návrhem na předání řízení do [země] [anonymizováno]. Obvodní státní zastupitelství podalo návrh na převzetí věci polským justičním orgánům dne [datum], a zároveň rozhodlo o dočasném upuštění od některých úkonů v trestním řízení. Ani období od konce listopadu 2016 do května 2017 nelze hodnotit jako období, v němž by docházelo k průtahům, neboť žalobce v tomto období podal celkem tři žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků, o nichž muselo být rozhodnuto na všech instancích, dále podal několik podnětů k prověření činnosti Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] státnímu zastupitelství v [obec], a dále ve věci podal i dvě ústavní stížnosti. Jakkoliv nelze žalobci klást k tíži, že využil všech právem mu daných možností k ochraně svých práv, pak nelze na druhou stranu přičítat k tíži státu, že se řízení prodlouží o dobu nezbytně nutnou k vyřízení všech těchto prostředků, které žalobce k ochraně svých práv využil. Pokud došlo v období od listopadu roku 2016 do května 2017 k rozhodnutí o třech žádostech žalobce o zrušení zajištění finančních prostředků, dále k realizaci výkonu dohledu městským státním zastupitelstvím a rovněž k rozhodnutí Ústavním soudem, a to hned dvakrát, pak s ohledem na tuto složitost věci, jednání žalobce (jakožto poškozeného) a postup orgánů veřejné moci během řízení je nutno dospět k závěru, že v tomto období nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Posledním kritériem dle § 31a odst. 3 písm. e) je význam předmětu řízení, přičemž zde lze konstatovat, že řízení o zajištění finančních prostředků pro žalobce významným bylo, nicméně samo toto kritérium nepřevážilo vyhodnocení kritérií předchozích tak, aby bylo lze dospět k závěru, že délka tohoto řízení byla nepřiměřeně dlouhá.

14. V druhé části řízení, která byla vedena orgány činnými v trestním řízení v rámci České republiky, v období od [datum], kdy došlo k zrušení usnesení o dočasném upuštění od výkonu některých úkonů v rámci trestního řízení, do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zrušení zajištění, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, neboť se jedná o období dlouhé cca 1,5 měsíce a z průběhu trestního řízení je zřejmým, že policie bezprostředně poté, co bylo rozhodnuto státním zastupitelstvím o zrušení dočasného upuštění od výkonu některých úkonů v trestním řízení, věc vyloučila k samostatnému řízení, a poté, co státní zastupitelství obdrželo [datum] potvrzení prokuratury z [země] o tom, že věc vůči žalobci skutečně v Polsku vedena není a že má být nadále vedena v České republice, bylo dne [datum] rozhodnuto o zrušení zajištění, které nabylo právní moci [datum]. V tomto období hovoří pro závěr o přiměřenosti délky této části řízení kritérium § 31a písm. b) a d) zákona, tj. složitost řízení a postup orgánu veřejné moci během řízení, přičemž v tomto období nedošlo k jednání poškozeného, které by mělo vliv na délku řízení (ani pozitivně ani negativně) a ani s ohledem na význam předmětu řízení nelze dospět k závěru, že období cca jednoho měsíce, než došlo k rozhodnutí o zrušení zajištění, je dobou nepřiměřeně dlouhou.

15. Pro období, kdy bylo trestní řízení předáno do [země] [anonymizováno], tj. od [datum] do [datum], uzavřel, že za toto období a délku jeho trvání nemůže nést odpovědnost Česká republika. V daném období se jednalo o činnost zahraničních orgánů činných v trestním řízení, žalobci bylo i Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy], že se má s případnými podněty obracet právě přímo do Polska, přičemž bylo i přímo specifikováno, ve vztahu k jakému polskému orgánu. Odezva ze strany [země] [anonymizováno] byla delší a ne vždy jednoznačná, i přesto obvodní státní zastupitelství i policie s těmito orgány komunikovaly za účelem zjištění toho, zda došlo k převzetí věci či nikoliv, to vše v souvislosti se žádostmi o zrušení předmětného zajištění. Ani v tomto ohledu soud I. stupně neshledal, že by orgány činné v trestním řízení pochybily a že by bylo možno v tomto směru shledat nesprávný úřední postup.

16. Soud I. stupně uzavřel, že ve věci není dán odpovědností titul, proto veškeré žalobou uplatněné nároky zamítl a blíže se nezabýval vyčíslením výše škody ani otázkou příčinné souvislosti.

17. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhradu přiznal zcela úspěšné žalované, jejich rozsah a výši specifikoval.

18. Rozsudek napadl žalobce včasným odvoláním. Namítal, že zajištění finančních prostředků trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, ačkoliv zjištěné skutečnosti nepodporovaly původní podezření, že orgány činné v trestním řízení měly z moci úřední, bez jeho podnětů, přezkoumávat potřebu trvání zajištění. Poukazoval na to, že provést, udržovat a zrušit zajištění finančních prostředků dle § 79a a násl. tr.ř. mohou pouze orgány činné v trestním řízení České republiky, nikoli orgány jiného státu, že za celkovou dobu zajištění finančních prostředků proto musí nést odpovědnost výhradně Česká republika, na tom nic nemění, že české orgány činné v trestním řízení se„ dočasně zbavily“ pravomocí, kterými by mohly zásah do jeho práv odstranit, když bylo v jejich pravomoci tento stav odstranit, což nakonec provedly, avšak až po zjevně nepřiměřené době. Odkazoval na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1976/09, II. ÚS 642/07, II. ÚS 590/08, III. ÚS 2952/16. Dovozoval, že soud I. stupně přijal názor, že pokud české orgány činné v trestním řízení zajistí určitou věc a následně trestní věc předají do zahraničí, může provedené zajištění trvat neomezeně dlouhou dobu. Tvrdil, že orgány činné v trestním řízení předaly trestní věc polské straně, nezkoumaly, zda k převzetí polskou stranou došlo a rezignovaly na přezkum potřeby trvání zajištění finančních prostředků, že odmítly rozhodnout o jeho žádostech o zrušení zajištění (podaných po [datum]), ačkoli neměly od polské strany relevantní informace. Poukazoval na to, že relevantní kroky orgánů činných v trestním řízení ve věci zajištění finančních prostředků přicházely výhradně v návaznosti na jeho podání a urgence, dovozoval, že pokud by nebylo jeho urgencí, finanční prostředky by byly zajištěny dodnes, zdůraznil, že k zrušení zajištění finančních prostředků došlo na základě jeho žádosti ze dne [datum]. Tvrdil, že soud I. stupně mu připočetl k tíži postup, kterým hájil svá práva. Rovněž namítal, že nerozhodnutím o jeho žádostech o zrušení zajištění po dobu cca dvou let, v důsledku čehož byl vyloučen z možnosti soudního přezkumu tohoto zásahu, bylo zasaženo do jeho práv daných Listinou, což soud I. stupně nesprávně vyhodnotil. Měl za to, že za situace, kdy se samo zajištění finančních prostředků ukázalo jako vadné, když v trestní věci nedošlo k zahájení trestního stíhání, nenaplnění definice nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu nemůže znamenat, že nemá nárok na náhradu způsobené újmy. Dovozoval, že právní posouzení věci soudem I. stupně spočívající v závěru, že nebyl naplněn odpovědnostní titul (ani nezákonné rozhodnutí, ani nesprávný úřední postup) je s ohledem na jím uváděnou judikaturu Ústavního soudu nesprávné a je v rozporu s obecnými zásadami platnými v materiálním právním státě. Rovněž dovozoval, že na souzenou věc je třeba analogicky aplikovat ust. § 9 odst. 1 zákona, a že na souzenou věc nelze aplikovat závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3310/2013. Měl za absurdní, že by nárok na náhradu způsobené škody měla osoba, jejíž majetek byl např. na několik měsíců zajištěn na základě rozhodnutí, které bylo následně zrušeno pro nezákonnost, a osoba, které byl majetek zajištěn na několik roků na základě rozhodnutí, které nebylo přímo zrušeno pro nezákonnost, by nárok na náhradu způsobené škody neměla. Tvrdil, že bylo zasaženo do jeho Listinou zaručených práv, což vyvolalo jeho potřebu obrany a že činnost jeho právního zástupce měla zcela zásadní vliv na zrušení předmětného zajištění. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V průběhu odvolacího jednání dodal, že se soud I. stupně nesprávně zabýval celou dobou trvání trestního řízení, když nepřiměřená byla doba trvání zajištění finančních prostředků, 19. Žalovaná se s napadeným rozsudkem plně ztotožnila, měla za to, že bylo provedeno široké dokazování, soud I. stupně věc správně posoudil po právní stránce.

20. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

21. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné a pečlivé dokazování, dospěl ke správným skutkovým závěrům, věc správně posoudil po právní stránce, odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům ust. § 157 odst. 2 o.s.ř., rozhodnutí je podrobně a přiléhavě odůvodněno.

22. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, konečně dle obsahu odvolání žalobce nebrojí proti skutkovým zjištěním soudu I. stupně, ale namítá nesprávné právní posouzení věci.

23. Soud I. stupně zcela správně konstatoval, že objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí - nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím -nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy, existence těchto podmínek musí být v řízení poškozeným – žalobcem tvrzena a prokázána.

24. Po provedeném dokazování dospěl ke správnému závěru, že první ze zákonných podmínek pro vznik odpovědnosti žalované za škodu nebyla splněna, že nebyla prokázána existence nezákonného rozhodnutí ani existence nesprávného úředního postupu, tudíž nelze dovodit vznik odpovědnosti žalované za škodu a nemajetkovou újmu.

25. Dle skutkových zjištění soudu I. stupně byly Policií ČR dne [datum], s předchozím souhlasem státní zástupkyně, zajištěny finanční prostředky žalobce ve výši [částka], toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum], žalobce byl s opravnými prostředky, včetně ústavní stížnosti, neúspěšný. Dne [datum] policie předložila Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] na postup podle § 105 zákona č. 104/2013 Sb., tj. návrh na předání trestní věci do [země] [anonymizováno], když jí k dotazu ze dne [datum] ohledně možného kriminálního původu finančních prostředků prostřednictvím Interpolu, resp. Europolu bylo polskými orgány dne [datum] sděleno, že společnost žalobce je společností zájmovou. Dne [datum] požádala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] převzetí trestního řízení [země] [anonymizováno], tato žádost byla doručena do [země] [anonymizováno] [datum], Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] [datum] o dočasném upuštění od některých úkonů trestního řízení podle § 108 odst. 1 zákona o mezinárodní spolupráci ve věcech justičních. V době od [datum] do [datum] bylo rozhodováno o stížnostech žalobce, včetně stížností ústavních, o návrzích na zrušení zajištění finančních prostředků a o podnětech k výkonu dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy]. V době od [datum] nebylo českými orgány činnými v trestním řízení rozhodováno o návrzích žalobce na zrušení zajištění finančních prostředků, žalobci bylo sděleno, že v době dočasného upuštění od úkonů v trestním řízení o těchto žádostech rozhodnout nelze, neboť nelze činit jiné úkony, než úkony neodkladné či neopakovatelné nebo právě úkony nezbytné k předání trestního řízení do cizího státu, žalobce byl se svými dotazy odkázán na polské justiční orgány. Dne [datum] bylo orgánům činným v trestním řízení, k dotazům na stav řízení v Polsku, doručeno rozhodnutí prokuratury v [země] z [datum], které se týkalo spojení řízení žalobce s řízením vedeným v jiné věci touto prokuraturou, z toho orgány činné v trestním řízení dovodily, že věc je v Polsku nadále řešena. Dne [datum] žádal státní zástupce prokuraturu v [země] o podání zprávy o způsobu vyřízení převzaté trestní věci, prostřednictvím Eurojustu dne [datum] dozorový státní zástupce získal informaci, že situace v Polsku prozatím nedovoluje obvinit zástupce společnosti žalobce, a toto bylo sděleno státnímu zástupci i přípisem prokuratury v [země] z [datum], který byl doručen [datum], státní zástupce opakovaně [datum] činil prostřednictvím Eurojustu dotaz o upřesnění, zda došlo k převzetí věci žalobce či nikoliv, dotaz opakoval [datum] přímo na regionální prokuraturu v [země], polská strana nereagovala, státní zástupce dne [datum] rozhodl o ukončení dočasného upuštění od některých úkonů trestního řízení týkajícího se žalobce, věc předal policii, tato ji vyloučila k samostatnému řízení a následně odložila ([datum]). Odpověď od regionální prokuratury v [země] obdržel dozorový státní zástupce [datum], z ní jednoznačně vyplynulo, že předmětem řízení nejsou skutky týkající se žalobce, polská strana považovala za účelné, aby se řízení ohledně žalobce nadále vedlo na území České republiky. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] z [datum] zrušilo předmětné zajištění finančních prostředků, z důvodu, že jej již není třeba, a to po poměření přiměřenosti zásahu do vlastnických práv, k němuž dochází tímto zajištěním, s významem takovéhoto zajištění ve vztahu ke společenské škodlivosti trestného činu a k aktuálním informacím o vyšetřování předmětné trestné činnosti, i s ohledem na postupně slábnoucí indicie k tomu, že trestná činnost skutečně byla realizována a s ohledem na dobu trvání zajištění.

26. Žalobce tvrdil, že je dán nesprávný úřední postup, který spočívá v tom, že k zajištění finančních prostředků vůbec nemělo dojít, došlo k němu bez dostatečných důvodů, že zajištění finančních prostředků trvalo po zjevně nepřiměřenou dobu, orgány činnými v trestním řízení nebylo zrušeno z úřední povinnosti, že v době po [datum] nebylo rozhodováno o jeho žádostech o zrušení zajištění.

27. Argumentace žalobce, že vůbec nemělo dojít k zajištění finančních prostředků směřuje spíše k odpovědnostnímu titulu spočívajícímu v nezákonném rozhodnutí než v nesprávném úředním postupu. Soud I. stupně se s ní vyčerpávajícím způsobem vypořádal, když dovodil, že za situace, kdy vyhodnocení zákonných podmínek pro zajištění finančních prostředků se bezprostředně promítlo do rozhodnutí o zajištění, není možné je hodnotit jako nesprávný úřední postup, bylo by možno uvažovat jen o odpovědnostním titulu ve formě nezákonného rozhodnutí, avšak za situace, kdy rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno či změněno nebylo, není dán ani odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu, ani nezákonného rozhodnutí. Tvrzení žalobce, že za stavu, kdy trestní řízení výsledně neskončilo odsuzujícím rozsudkem, ale bylo odloženo, je třeba shledat v zajištění finančních prostředků nesprávný úřední postup, soud I. stupně správně odmítl s ohledem na přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněné pod [číslo] 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém byl obecný závěr přijatý mimo jiné i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08, na které žalobce odkazoval, podroben detailní analýze se závěrem, že zevšeobecňující převzetí důvodů tohoto nálezu na„ všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly“, by ve svých důsledcích znamenalo, že by v každém případě, kdy trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, např. byly nezákonné veškeré uložené pořádkové pokuty či realizovaná předvedení, s porušením povinností svědka či znalce by nebylo možno spojovat vůbec žádné důsledky apod. Je nepochybné, že takové důsledky, které by mohly vést až k zmaření účelu trestního řízení tím, že by odrazovaly osoby působící v orgánech činných v trestním řízení od stíhání pachatelů trestných činů …, citovaný nález Ústavního soudu nesledoval. K závěru přijatému v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3310/2013 se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 970/2020, ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 2794/20. Obdobně bylo rozhodnuto také Ústavním soudem v usnesení ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 1412/21. Možno uzavřít, že soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že odpovědnostní titul, který měl dle žalobce spočívat v tom, že nemělo dojít k zajištění finančních prostředků, není dán.

28. Stejně správně soud I. stupně dovodil, že není dán nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trvání zajištění finančních prostředků. Soud I. stupně podrobně vyložil, že dobu zajištění finančních prostředků je nutno rozdělit na tři části, od [datum] do [datum], tj. od vydání rozhodnutí o zajištění finančních prostředků do předání trestní věci polským orgánům a rozhodnutí o dočasném upuštění od některých úkonů v trestním řízení, od [datum] do [datum], kdy došlo k zrušení usnesení o dočasném upuštění od výkonu některých úkonů v rámci trestního řízení, a od [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zrušení zajištění. První a třetí část (dobu) řízení, která byla vedena orgány činnými v trestním řízení v rámci České republiky, správně poměřoval kritérii § 31a odst. 3 zákona, se správným závěrem, že se nejedná o dobu nepřiměřenou, s ohledem na délku řízení, složitost řízení, jednání poškozeného, postup orgánů činných v trestním řízení i význam předmětu řízení pro žalobce. Pokud jde o druhou část (dobu) řízení vedeného v Polsku, správně dovodil, že nebylo zcela v moci českých orgánů činných v trestním řízení ji ovlivnit, že za tuto dobu nelze shledat odpovědnost žalované. [příjmení] toho ze zjištění soudu I. stupně i z jeho závěrů plyne, že zohlednil, že orgány činné v trestním řízení nezůstaly ani v době, kdy trestní věc byla předána do [země], nečinné, ale o průběh řízení v Polsku se zajímaly, prostřednictvím přímých dotazů na polské orgány, i prostřednictvím Eurojustu činily dotazy jak ohledně převzetí trestní věci polskou stranou tak i ohledně stavu řízení v Polsku a na informace, kterých se jim dostalo přiměřeně reagovaly. Odvolací soud s ohledem na uvedené souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení není dán.

29. Pokud jde o nesprávný úřední postup, který měl dle žalobce spočívat v tom, že v době od [datum] české orgány činné v trestním řízení nerozhodovaly o žádostech žalobce o zrušení zajištění finančních prostředků, odvolací soud se shoduje se závěrem soudu I. stupně, že nesprávný úřední postup není dán, neboť v době od [datum] do [datum] mohly české orgány činné v trestním řízení činit jen úkony neodkladné či neopakovatelné nebo právě úkony nezbytné k předání trestního řízení do cizího státu, mezi něž rozhodnutí o žádosti o zrušení zajištění nepatří, a to právě s ohledem na rozhodnutí dle § 105 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních o předání trestní věci do [země] [anonymizováno], dle § 108 odst. 1 tohoto zákona o dočasném upuštění od úkonů v trestním řízení v ČR.

30. Odvolací argumentace žalobce, s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2952/16, II. ÚS 642/07 a další, spočívající v tvrzení o neúměrném prodlužování řízení nečinností orgánů činných v trestním řízení, je v souzené věci nepřípadná, jím uváděná rozhodnutí vychází ze skutkového stavu, který se od této věci liší, neboť se jednalo o situace, kdy doba trvání zajištění finančních prostředků byla prodlužována nedostatečnou komunikací českých orgánů činných v trestním řízení s orgány cizího státu v rámci právní pomoci, což je situace odlišná od souzené věci, kdy bylo rozhodnuto o předání trestní věci do [země] [anonymizováno] a o dočasném upuštění od úkonů v trestním řízení v ČR. Ani soud I. stupně ani soud odvolací nezpochybňoval, že o zrušení zajištění finančních prostředků mohly rozhodnout jen české orgány činné v trestním řízení, jak bylo vyloženo shora nikoli však v době od [datum] do [datum]. Pokud byl žalobce orgány činnými v trestním řízení odkazován se svými dotazy na polské orgány, soud I. stupně z toho nečinil závěr, že by právě polské orgány mohly o zrušení zajištění rozhodnout, avšak žalobce tak mohl získat informace o průběhu řízení v Polsku. Tvrzení žalobce, že pokud české orgány činné v trestním řízení zajistí určitou věc a následně trestní věc předají do zahraničí, může provedené zajištění trvat neomezeně dlouhou dobu, že pokud by nebylo jeho urgencí, finanční prostředky by byly zajištěny dodnes, je spekulativní, s ohledem na postup orgánů činných trestním řízení (dotazy na stav řízení v Polsku, reakce na odpovědi polské strany), a nedůvodné. Soud I. stupně žalobci nepřipočetl k tíži postup, kterým hájil svá práva, pouze upozornil (v souladu s ustálenou judikaturou) na to, že o opravných prostředcích, žádostech o zrušení zajištění finančních prostředků, podnětech k prověření činnosti Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] rozhodováno (i na více stupních soudní soustavy), že toto rozhodování objektivně dobu řízení prodlužuje. Není na místě námitka, že soud I. stupně nesprávně vycházel z celkové doby trestního řízení, soud I. stupně pokud jde o dobu řízení vycházel z doby zajištění finančních prostředků. Je pravdou, že se soud I. stupně nevyjádřil k žalobcem požadované analogické aplikaci ust. § 9 odst. 1 zákona na souzenou věc, v tom ovšem odvolací soud neshledává zásadní pochybení, neboť tento požadavek žalobce je zcela nepřípadný. Ust. § 9 odst. 1 zákona (speciální ve vztahu k § 8 zákona) se týká práva na náhradu škody osoby, na které byla vykonána vazba, a následně bylo trestní stíhání zastaveno, došlo k zproštění obžaloby nebo byla věc postoupena jinému orgánu, aplikuje se ve spojení s ust. § 12 zákona, týká se náhrady škody z titulu (nezákonného) rozhodnutí, které zde ani nebylo tvrzeno, a míří na situace diametrálně odlišné od zajištění finančních prostředků. Žalobce se mýlí, a popírá zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti státu, pokud dovozuje, že v případě nenaplnění odpovědnostního titulu mu nárok na náhradu škody svědčí. Tvrzení žalobce, že by bylo absurdní, aby nárok na náhradu způsobené škody měla osoba, jejíž majetek byl zajištěn na základě rozhodnutí, které bylo následně zrušeno pro nezákonnost, a osoba, které byl majetek zajištěn na základě rozhodnutí, které nebylo zrušeno pro nezákonnost, by nárok na náhradu způsobené škody neměla, nelze přijmout, opět jde z jeho strany o popření zákonných předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu.

31. Podle ust. § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

32. Jak bylo již shora uvedeno, pro vznik odpovědnosti státu podle zákona musí být vždy splněny tři předpoklady: 1) deliktní jednání státu, 2) škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a 3) příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Není-li deliktní jednání státu ani ve formě nezákonného rozhodnutí, ani ve formě nesprávného úředního postupu, nelze odpovědnost státu dle zákona dovodit.

33. Možno souhlasit s argumentací žalované, že úrok z prodlení není škodou (jde o sankci za prodlení dlužníka s plněním peněžitého dluhu), tedy, že požadavek žalobce na náhradu škody ve výši [částka], která je specifikována jako úrok z prodlení ze zajištěných finančních prostředků za dobu od [datum] do [datum], je pochybná, nicméně je nutno souhlasit se soudem I. stupně, v tom, že není –li splněn jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti státu – existence odpovědnostního titulu, bylo by nadbytečné se zabývat otázkou vzniku škody a příčinné souvislosti, neboť všechny tyto předpoklady musí být splněny současně.

34. S ohledem na všechny shora uvedené důvody byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o.s.ř., včetně správného výroku o nákladech řízení.

35. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., úspěšné žalované byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 1 odst. 3 písm. a), c), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

Poučení