17 Co 39/2021-472

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové, ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] se sídlem [adresa] o 1.679.700 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 9. 2020, č. j. 30 159/2014-413, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, II a III mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 866.359,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se ohledně částky 813.340,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Ve výroku IV se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Jihlavě (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č. j. 3 C 159/2014-413, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 835.309,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba ohledně částky 844.390,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem III bylo rozhodnuto, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech řízení částku odpovídající 42 % účelně vynaložených nákladů žalobce, tedy 210.389 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV byla žalovanému a vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech řízení částku 32.346,69 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise.

3. Odvolání žalobce směřovalo proti výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba ohledně částky 844.390,50 Kč s příslušenstvím a souvisejícím výrokům III a IV o nákladech řízení mezi účastníky a státu. Žalobce se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, pokud mu z uplatněného nároku na bolestné z částky 731.160 Kč byla přiznána pouze částka 254.700 Kč, kdy soud prvního stupně vycházel z ústavního revizního znaleckého posudku zpracovaného [ulice] vojenskou nemocnicí v [obec] a odečetl bolestné za operační ránu ve výši 172,5 bodů s tím, že žalobce musel s bolestivostí operační rány počítat při svém rozhodnutí podrobit se operaci žlučníku a sama tato bolestivost není škodlivým následkem, který by vznikl v důsledku porušení právní povinnosti žalovaného. Žalobce dále nesouhlasí s krácením jeho nároku na náhradu hotových výdajů spojených s léčením, když ze žalobou uplatněné částky 7.753 Kč mu byla přiznána pouze částka 6.553 Kč v důsledku krácení o poplatek za hospitalizaci v době od [datum] do [datum] s tím, že po tuto dobu by trvala hospitalizace žalobce v každém případě v souvislosti s operací žlučníku. Krácení části nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti považuje žalobce též za neoprávněné, pokud krácení o 11 pracovních dní bylo soudem prvního stupně považováno za odpovídající rekonvalescenci při běžné operaci žlučníku. Část nároku na odškodnění za ztížení společenského uplatnění, kdy ze žalobou uplatněné částky 120.000 Kč byla žalobci přiznána soudem prvního stupně jen částka 102.000 Kč na základě závěrů revizního ústavního znaleckého posudku, který měl odstranit rozpory a nejasnosti předchozích znaleckých posudků. Žalobce rovněž namítá nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud zamítl žalobu v částce 338.000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy za ušlé vzdělávací příležitosti, což bylo odůvodněno tím, že všechna školení byla hrazena zaměstnavatelem, žalobce kvůli svému odchodu na podzim 2015 neměl možnost tato školení absolvovat a nebylo ani prokázáno, že by žalobce školení skutečně absolvoval, i kdyby nebyl v pracovní neschopnosti a že by bez účasti na těchto školeních nemohl vykonávat přidělenou práci. Žádným způsobem nebyla žalobcem doložena požadovaná částka ani to, že by promeškaná školení znamenala větší zásah do pracovního života žalobce. Ztráta příležitosti rozvinout své znalosti, schopnosti a dovednosti, zvýšit si kvalifikaci a tím i možnost dalšího uplatnění na pracovním trhu je dle názoru žalobce újmou, která svou povahou spadá pod § 13 obč. zák., kdy se jedná o neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti, nová právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb. již nárok na náhradu nemajetkové újmy zakotvila přímo. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno a žalobci přiznány náklady řízení v plné výši.

4. Odvolání žalovaného směřovalo proti přísudečnému výroku I, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě újmy celkovou částku 835.309,50 Kč s příslušenstvím a namítá, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, přestože provedl poměrně rozsáhlé dokazování a při svém opětovném rozhodování o základu nároku žalobce byl vázán právním názorem odvolacího soudu, že odpovědnost žalovaného za přerušení magistrátních žlučových cest, coby nežádoucího následku zákroku spojeného s pooperačními komplikacemi je dána, neboť v dané věci došlo k protiprávnímu úkonu, kdy operatér přerušil žalobci hlavní žlučovod v domnění, že se jedná o vývod žlučníku, aniž by se v nepřehledném operačním poli o této skutečnosti dostatečně přesvědčil. Žalovaný se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, že došlo k protiprávnímu úkonu ze strany žalovaného, který odpovídá za činnost svých zaměstnanců. Operatér v daném případě učinil vše, co učinit mohl k předejití nežádoucího následku, fakticky nebylo možno zvolit jiný postup, žlučovod může být anatomicky výrazně změněn a může dojít k záměně, jako tomu bylo v případě žalobce. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích a žalobu zcela zamítl.

5. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil písemně s tím, že se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který byl vázán právním názorem odvolacího soudu v předchozích zrušujících rozhodnutích, který respektoval a v tomto smyslu hodnotil další dokazování. Závazný názor odvolacího soudu koresponduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu zabývající se odpovědností za nesprávně provedený lékařský zákrok a bylo na žalovaném, aby prokázal, že lékař – operatér buď o možnosti způsobení poškození zdraví žalobce věděl, ale měl přiměřené důvody spoléhat na to, že tuto škodu nezpůsobí. Odvolání žalovaného je dle názoru žalobce nedůvodné a napadený rozsudek soudu prvního stupně ve svém závěru o důvodnosti základu nároku uplatněného žalobou je věcně správný.

6. Krajský soud v [obec], jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce i žalovaného byla podána v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že částečně je důvodné pouze odvolání žalobce.

7. Odvolací důvody, o které žalobce i žalovaný opřeli svá odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s ř., tzn., že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolateli tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

8. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 1.679.700 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody na zdraví. Uplatněný nárok opíral o tvrzení, že dne [datum] mu byla v žalované nemocnici laparoskopicky provedena plánovaná operace žlučníku, při níž došlo k iatrogennímu přerušení magistrátních žlučových cest. Operatér zaklipoval útvar, který pokládal za ductus cysticus (vývod žlučníku) a přerušil ho, aniž by si dostatečně ověřil, zda se o ductus cysticus skutečně jedná, když ve skutečnosti žalobci přerušil hlavní žlučovod. Toto jednání bylo odborným pochybením operatéra, který podcenil anatomickou situaci u žalobce a bez dostatečného ověření lokálního nálezu v nepřehledném terénu poté, co zjistil srůsty, ihned nekonvertoval laparoskopickou operaci na klasickou, ale přerušil útvar, o němž nemohl být dostatečně přesvědčen, že se nejedná o hlavní žlučovod. K ověřování anatomické situace přistoupil operatér až poté, kdy útvar přestřihl. V důsledku pochybení operatéra vznikla žalobci újma na zdraví, byl dlouhou dobu v pracovní neschopnosti, během které mu ušla mzda, vznikly mu náklady spojené s léčením a nemajetková újma ušlých příležitostí profesního i osobnostního rozvoje. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení částky 731.160 Kč představující bolestné (ve výši 6093 bodů vyčíslené znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení]), částky 120.000 Kč představující náhradu za ztížení společenského uplatnění (ve výši 1000 bodů dle téhož znalce), ušlého výdělku ve výši 482.787 Kč za období od [datum] do [datum], kdy byl žalobce zaměstnán jako manažer kvality ve společnosti [právnická osoba] [obec] a jeho průměrný výdělek za pracovní den před vznikem škody na zdraví činil 1.702,80 Kč a na náhradách mzdy a nemocenském za tuto dobu obdržel celkem 394.258 Kč. Žalobce též požaduje po žalovaném náhradu nákladů spojených s léčením ve výši 7.753 Kč a náhradu nemajetkové újmy v podobě ušlých vzdělávacích příležitostí ve výši 338.000 Kč, poněvadž během pracovní neschopnosti přišel o zaměstnavatelem nabízenou a financovanou možnost profesního a osobnostního rozvoje (odborné kurzy, jazykové kurzy, studium [příjmení] apod.). Žalobce žalovaného vyzval poprvé k náhradě škody a nemajetkové újmy v celkové výši 1.679.700 Kč dne [datum], žalovaný mu ničeho neuhradil a svoji odpovědnost popírá.

9. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně s tím, že nároky žalobce neuznává a navrhl přistoupení vedlejšího účastníka do řízení – [pojišťovna], která by měla případně žalobci poskytnout pojistné plnění. Žalovaný potvrdil, že dne [datum] žalobce u něho podstoupil plánovanou operaci žlučníku prováděnou laparoskopicky, při níž došlo k iatrogennímu přerušení magistrátních žlučových cest, což bylo rozpoznáno během operace, která byla z toho důvodu změněna z laparoskopické na klasickou (otevřenou) a situace byla řešena bilio digestivní spojkou na ekludovanou kličku jejuna dle [příjmení]. V pooperačním období došlo u žalobce k častému jizvení a následnému zúžení stenózy žlučových cest, k rozvoji přetlaku ve žlučových cestách spojeného s častými záněty – cholangitidou. Žalobce byl předán na chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice [obec], kde se podrobil opakované drenáži žlučových cest a pro nepříznivý nález na žlučovém stromu byl zařazen na listinu transplantace jater. Opakovanými drenážemi se podařilo zprůchodnit žlučové cesty a žalobce byl po delší rekonvalescenci uznán práce schopným. Dle názoru žalovaného operatér postupoval správně, v daném případě byla v operačním terénu u žalobce ztížena orientace, operatér byl přesvědčen, že útvar, který zaklipoval, je ductus cysticus, a pokud tento útvar přerušil, jedná se o komplikaci, která je pro tento druh operace typická a kterou nelze nikdy zcela vyloučit. Jde tedy o typickou operační komplikaci, k níž statisticky dochází, a k níž došlo i přes snahu a odpovědný přístup operatéra. Postup žalovaného při poskytování zdravotní péče žalobci byl lege artis a veškeré nároky žalobce na náhradu újmy jsou dle názoru žalovaného nedůvodné. 10. [ulice] účastník na straně žalovaného se k žalobě vyjádřil shodně, že i přes neočekávané a nepříjemné komplikace žalobce byl postup žalovaného zcela v intencích lege artis a vzniklé komplikace patří k obávaným rizikům předmětného operačního zákroku, k nimž dochází velice zřídka i přes odpovědný přístup operatéra.

11. Soud prvního stupně v průběhu řízení vydal dvě meritorní rozhodnutí, dne 4. 2. 2016, č. j. 3 C 159/2014-228, a ze dne 25. 3. 2019, č. j. 3 C 159/2014-332, kterými žalobu v celém rozsahu zamítl, když při zkoumání předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za újmu způsobenou na zdraví žalobce posuzoval, zda postup lékařů při laparoskopické operaci žlučníku žalobce dne [datum] byl postupem lege artis a uzavřel, že nebylo zjištěno žádné porušení povinností ze strany žalovaného.

12. Odvolací soud obě tato zamítavá meritorní rozhodnutí zrušil, naposledy usnesením ze dne 18. 2. 2020, č. j. 17 Co 219/2019-371, s tím, že závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti základu nároku žalobce na náhradu újmy je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu zabývající se danou problematikou a odkázal např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2542/2003, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu po C2992, dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1240/2009, Soubor C9753, rozsudek ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1981/2011, ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009 nebo ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3386/2018). Nejvyšší soud v těchto rozhodnutích opakovaně uzavírá, že odpovědnost za nesprávně provedený lékařský zákrok je třeba posuzovat podle § 420 obč. zák., pokud právě chybný způsob provedení tohoto zákroku byl vyvolávajícím činitelem poškození zdraví pacienta. Není-li pochyb o tom, že během chirurgického zákroku došlo v postupu lékaře (operatéra) – byť i k nevědomému pochybení, jež bylo příčinou poškození zdraví pacienta, nelze závěr o splnění předpokladů odpovědnosti za škodu ve smyslu § 420 obč. zák., úspěšně zpochybnit tím, že k takovému pochybení v určitém počtu případů v praxi dochází, o čemž byl pacient před započetím zákroku dostatečně informován.

13. Jak již uzavřel odvolací soud ve svých předchozích zrušujících rozhodnutích ze dne 24. 10. 2017, č. j. 17 Co 106/2016-265, a ze dne 18. 2. 2020, č. j. 17 Co 219/2019-371, na jejichž odůvodnění odkazuje, a nemá důvodu se odchylovat od svých závěrů, že v soudní praxi se za postup lege artis označuje postup v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (§ 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů). Byl-li léčebný zákrok z pohledu odborného (medicínského) objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, nelze postup označit za lege artis. Je tedy třeba hodnotit celkový výkon též ve vztahu k následku, o jehož odškodnění se jedná. Okolnost, že k takovému pochybení v určitém počtu případů (statisticky) v praxi dochází, na tomto závěru nic nemění. [příjmení] závěr znalců, že operace žalobce dne [datum] byla provedena lege artis a že při laparoskopicky vedených operacích žlučníku je v literatuře incidence iatrogenního poranění žlučových cest udávána v rozmezí 0,1 – 0,7%, nevylučuje za daného skutkového stavu věci odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobci.

14. Soud prvního stupně po dokazováním provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (zdravotnickou dokumentací žalobce, pokladními doklady a fakturami na částky hrazené žalobcem ve spojení s jeho léčením, zprávu zaměstnavatele [právnická osoba] o výdělku žalobce a vzdělávacích aktivitách, zprávou Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie [obec]), výpovědí žalobce, výslechy svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] – zástupce primáře, MUDr. [příjmení] – operatéra, jakož i znaleckými posudky MUDr. [jméno] [příjmení] o vyčíslení bodového ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění, MUDr. [příjmení] a revizního znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem [ulice] vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí [obec], skutkově uzavřel, že dne [datum] došlo při laparoskopické operaci žlučníku prováděné žalobci operatérem k přerušením magistrátních žlučových cest (ductus cysticus), proto byla provedena následná operace s cílem reparace, přičemž k reparaci nepříznivého zdravotního stavu nedošlo. Žalobce se podrobil opakované drenáží žlučových cest a následně byl přeložen na chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice [obec], kde byla zjištěna neprůchodnost pravé větve hepatické tepny. V současné době je zdravotní stav žalobce poměrně ustálený, pravidelně se podrobuje kontrolám na odborném pracovišti a byl uznán práce schopným, celkově byl žalobce v pracovní neschopnosti ode dne [datum], kdy nastoupil na plánovanou laparoskopickou operaci žlučníku k hospitalizaci u žalovaného, do [datum], kdy mu na nemocenské byla vyplacena celková částka 394.258 Kč. Před operací pobíral žalobce u svého zaměstnavatele [právnická osoba] čistou mzdu v lednu 2012 ve výši 25.660 Kč, v únoru 2012 ve výši 25.546 Kč a v březnu 2012 ve výši 30.103 Kč.

15. Soud prvního stupně při opětovném rozhodování o základu nároku žalobce vázán právním názorem soudu odvolacího uzavřel že odpovědnost žalovaného za přerušení magistrátních žlučových cest, coby nežádoucího následku zákroku spojeného s pooperačními komplikacemi žalobce, je nutno posuzovat podle § 420 obč. zák. Dle závěru soudu prvního stupně došlo k protiprávnímu úkonu, jestliže operatér přerušil hlavní žlučovod v domnění, že se jedná o vývod žlučníku, aniž by se v nepřehledném operačním poli o této skutečnosti dostatečně přesvědčil, neboť v souvislosti se záněty žlučníku vznikají srůsty, které byly přítomny i u žalobce. Postup, kdy operatér přivolal svého nadřízeného až v okamžiku, kdy již k přerušení magistrátních žlučových cest došlo, považuje soud prvního stupně za nesprávný a nedostatečný. Přerušení hlavního žlučovodu operatérem bylo možno předejít dřívějším přivoláním zkušeného nadřízeného, konverzí laparoskopické operace na klasickou – otevřenou a nežádoucí následek tak mohl být odvrácen. Operatér hlavní žlučovod samozřejmě nepřerušil záměrně, ale měl učinit vše, co bylo v jeho silách, aby mu předešel. Při ztížených podmínkách laparoskopické metody operace jednal až následně, kdy už byl hlavní žlučovod přerušený, teprve poté přivolal na pomoc svého nadřízeného. Nežádoucí následek u žalobce v podobě přerušeného hlavního žlučovodu a následných pooperačních komplikací – zánětů, infekcí, teplot, třesavek apod. či dlouhodobou pracovní neschopnost ani jedna ze stran nerozporovala.

16. Soud prvního stupně z provedených důkazů dovodil příčinnou souvislost (kauzální nexus) mezi protiprávním úkonem a škodou, která žalobci vznikla. V případě, že by plánovaná laparoskopická operace žlučníku žalobce byla provedena řádně a nenastaly by jiné nepředvídatelné okolnosti, pak by léčení u žalobce jistě netrvalo dva roky, nebyly by nutné další reoperace a opakované drenáže a žalobce by se po několika týdnech mohl vrátit ke své práci, aniž by mu vznikly zvýšené náklady s dodatečnou léčbou a ztráta na výdělku.

17. Soud prvního stupně uzavřel, že ze strany zaměstnanců žalovaného došlo při operaci žlučníku dne [datum] k protiprávnímu úkonu – přerušení hlavního žlučovodu žalobce, který byl příčinou nastalých pooperačních komplikací spojených s dlouhodobou pracovní neschopností, zvýšenou mírou zdravotních obtíží a zvýšenými náklady za léčbu, žalovaný tudíž odpovídá za škodu způsobenou žalobci a je povinen mu tuto nahradit.

18. Soud prvního stupně shledal nárok žalobce důvodným v částce 835.309,50 Kč - představující náhradu bolestného ve výši 285.780 Kč, tj. [číslo] bodů po 120 Kč vycházeje z revizního ústavního znaleckého posudku zpracovaného [ulice] vojenskou nemocnicí v [obec], náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 102.000 Kč, tj. 850 bodů pro 120 Kč vycházeje ze závěrů stejného znaleckého ústavu, náhradu nákladů na léčení ve výši 6.553 Kč, kdy od požadované částky 7.753 Kč odečetl 1.200 Kč představující uhrazený poplatek za hospitalizaci v době od [datum] do [datum], neboť po tuto dobu by v každém případě trvala hospitalizace žalobce v souvislosti s operací žlučníku. Oprávněným shledal soud prvního stupně nárok žalobce na náhradu ušlého výdělku za dobu pracovní neschopnosti, kdy vzal v úvahu, že při běžné operaci žlučníku trvá doba rekonvalescence 14 dnů, žalobce požadoval náhradu za 515 pracovních dní, přičemž v roce 2012 v době od 10. 5. do 22. 5. bylo 11 pracovních dní a žalobci tak byla přiznána náhrada za 504 dnů. V tomto období by příjem žalobce ze zaměstnání dosáhl částky 858.312 Kč (504 dnů po 1.703 Kč) a po odečtení dnů trvání pracovní neschopnosti v souvislosti s běžnou operací žlučníku bylo vyplaceno žalobci 386.255,50 Kč na nemocenské a ztráta na výdělku tak činí 472.056,50 Kč.

19. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem ve výroku I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 835.309,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil nárok u žalovaného písemně dne [datum] a požadoval úhradu do [datum]. Ohledně částky 338.000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy za ušlé vzdělávací příležitosti neshledal soud prvního stupně nárok žalobce důvodným, neboť žalobce sice doložil seznam školení, které absolvovat mohl, nikoliv však by je jistě absolvoval a nedoložil žádným způsobem požadovanou částku a nedoložil, že by promeškaná školení znamenala větší zásah do jeho pracovního života, zvláště pak v souvislosti s jeho odchodem na podzim roku 2015 od zaměstnavatele [právnická osoba] [obec]. Žalobce ani netvrdil, že by svoji pracovní pozici, ze které nastoupil k hospitalizaci do žalované nemocnice, nemohl vykonávat i po návratu, pokud školení neabsolvoval, a nebylo prokázáno, že i v případě, kdyby žalobce nebyl v pracovní neschopnosti, by všechna nabízená školení absolvoval, že by účast na nich byla povinná a byla povinná pro výkon jeho pracovní činnosti a nutná pro jeho profesní růst. Soud prvního stupně rovněž nepřiznal žalobci náhradu bolestného v částce 20.700 Kč představující 172,5 bodů po 120 Kč s odůvodněním, že žalobce musel s bolestivostí operační rány počítat při svém rozhodnutí podrobit se operaci žlučníku a sama tato bolestivost není škodlivým následkem, který by vznikl v důsledku porušení právní povinnosti žalovaného. Z celkem žalované částky 1.679.700 Kč tak soud prvního stupně výrokem II zamítl žalobu v částce 844.390,50 Kč s příslušenstvím, kdy při vyčíslení náhrady bolestného, ztížení společenského uplatnění vycházel ze závěrů revizního ústavního znaleckého posudku, který se detailně a řádně vypořádal se všemi otázkami soudu, námitkami účastníků a vyjádřil se i ke znaleckým posudkům podaným v průběhu řízení.

20. Rozhodné hmotné právo se podává z ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, věc se tudíž posuzuje podle dosavadních právních předpisů, a to podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák“.).

21. Podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák., každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

22. Podle ustanovení § 420 odst. 2 obč. zák., škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají, jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

23. Podle ustanovení § 444 obč. zák., při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.

24. Podle ustanovení § 446 obč. zák., činí náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.

25. Podle ustanovení § 449 odst. 1 obč. zák., se při škodě na zdraví hradí též náklady spojené s léčením.

26. Po podřazení skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za úplný a správný, pod citovaná zákonná ustanovení a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu se odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že v dané věci došlo při laparoskopické operaci žlučníku žalobce prováděné dne [datum] v žalované nemocnici k přerušení magistrátních žlučových cest coby nežádoucího následku zákroku spojeného s pooperačními komplikacemi, kdy došlo v postupu lékaře (operatéra), byť i k nevědomému pochybení, jež bylo příčinou poškození zdraví žalobce a nelze tedy učinit jiný závěr než, že byly splněny předpoklady vzniku obecné odpovědnosti žalovaného za škodu (§ 420 odst. 1 obč. zák.), jimiž jsou porušení právní povinnosti (protiprávní úkon,) vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody a presumované zavinění.

27. Laparoskopická technika, která byla v případě operace žlučníku u žalobce dne [datum] zvolena, je považována za„ zlatý standard“ a jistě je pro pacienta nejšetrnějším způsobem. Operatérem však bylo přikročeno ke konverzi laparoskopické operace na operaci klasickou (otevřenou) až poté, kdy přestřihl útvar, který pokládal za vývod ručníku (ductus cysticus), což zjistil ihned při provádění operace, přivolal zástupce primáře, došlo ke konverzi operace, k revizi, vývod žlučovodu byl přišit za kličku tenkého střeva. Přes skutečnost, že operatér operoval v nepřehledném operačním poli s výskytem srůstů, které u žalobce, jež trpěl opakovanými záněty, existovaly a ztěžovaly viditelnost, i přes ztížené podmínky laparoskopické metody operace jednal až následně, kdy již přerušil magistrátní žlučové cesty a až poté přivolal ke konzultaci zkušeného nadřízeného lékaře. Byl-li léčebný zákrok z pohledu odborného (medicínského) objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, nelze postup žalovaného označit za lege artis. Okolnost, že k takovému pochybení v určitých počtech případů statisticky v praxi dochází, na tomto závěru nic nemění.

28. Soud prvního stupně tedy dospěl ke správnému závěru, že ze strany žalovaného, resp. jeho zaměstnanců, došlo k protiprávnímu úkonu – přerušení magistrátních žlučových cest coby nežádoucího následku zákroku, který byl příčinou nastalých pooperačních komplikací žalobce spojených s dlouhodobou pracovní neschopností, zvýšenou mírou zdravotních obtíží, zvýšenými náklady na léčbu, žalovaný tudíž odpovídá žalobci za způsobenou škodu a je povinen mu ji nahradit. Závěr soudu prvního stupně o odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou žalobci je založen na správném právním posouzení věci, je v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou dovolacího soudu a odvolací soud pro stručnost odkazuje na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž nemá, s ohledem na odůvodnění svých předchozích zrušujících rozhodnutí, nic podstatného na doplnění.

29. Pokud jde o výši škody, která byla soudem prvního stupně žalobci přiznána, odvolací soud se shoduje s částkou 102.000 Kč představující náhradu za ztížení společenského uplatnění, s částkou 6.553 Kč představující náklady na léčení, s částkou 472.056,50 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobce po dobu pracovní neschopnosti a rovněž se zamítnutím částky 338.000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy za ušlé vzdělávací příležitosti ze stejných důvodů, které byly vysloveny soudem prvního stupně.

30. Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně názoru, že žalobci náleží náhrada bolestného v celkové částce 285.780 Kč, tj. [číslo] bodů po 120 Kč vycházeje z bodového ohodnocení ústavního revizního znaleckého posudku, kdy nelze odečíst bolestné ve výši 172,5 bodů s tím, že žalobce musel s bolestivostí operační rány počítat při svém rozhodnutí podrobit se operaci žlučníku. Jak je zřejmé z provedeného dokazování, žalobce byl hospitalizován u žalovaného dne [datum] a měl se podrobit plánované laparoskopické operaci žlučníku dne [datum], u které se rozhodně nepředpokládá bolestivá operační rána. Pokud došlo ke konverzi laparoskopické operaci na operaci klasickou (otevřenou) a tím k vytvoření bolestivé operační rány žalobci, bylo k této konverzi přikročeno až poté, kdy operatér přerušil magistrátní žlučové cesty, bolestivost operační rány je tudíž škodlivým následkem, který vznikl v důsledku porušení právní povinnosti žalovaného a který je nutno žalobci odškodnit.

31. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 866.359,50 Kč s příslušenstvím, představující bolestné ve výši 285.750 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 102.000 Kč, náklady vynaložené na léčení žalobce ve výši 6.553 Kč a náhradu ušlého výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce ve výši 472.056,50 Kč. Ve zbývající částce 813.340,50 Kč s příslušenstvím byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. S ohledem na výsledek řízení před soudem prvního stupně a poměr úspěchu účastníků ve věci ohledně jednotlivých nároků žalobce i s přihlédnutím k charakteru sporu se odvolacímu soudu jeví spravedlivým rozhodnutí o nákladech řízení dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle nichž žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

32. Ve výroku IV, jímž byla žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 32.346,69 Kč na účet soudu prvního stupně představující vyplacené znalečné, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. potvrdil, poněvadž do základu nároku, ohledně něhož bylo prováděno znalecké zkoumání, byl žalobce zcela úspěšný.

33. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., podle nichž žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vycházeje ze stejných úvah jako při rozhodování o nákladech řízení před soudem prvoinstančním.

Poučení