17 CO 57/2022 - 339

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobců: a) [příjmení]. [jméno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] b) Dr. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa], [ulice] republika Německo oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupená advokátkou Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] [příjmení], DiS. sídlem E. Husserla [číslo], [PSČ] [obec] o zaplacení 1 223 725 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 9. 2021, č. j. 6 C 103/2018-286, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v jeho části, kterou byla žaloba na zaplacení částky 739 725 Kč s úrokem z prodlení ve výší 8,05 % p. a. z částky 739 725 Kč od [datum] do zaplacení zamítnuta, se potvrzuje.

II. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž byla žaloba na zaplacení částky 484 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 484 000 Kč od [datum] do zaplacen zamítnuta, a výrok II. a III. rozsudku soudu prvního stupně se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 1. 9. 2021, č. j. 6 C 103/2018-286, Okresní soud v Prostějově (soud prvního stupně) rozhodl o zamítnutí žaloby, kterou se žalobci domáhali na žalované zaplacení částky 1 223 725 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 1 223 725 Kč od [datum] do zaplacení (I. výrok), uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 212 669,90 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok) a dále uložil žalobcům povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově na nákladech řízení částku 2 075,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí zejména uvedl, že žalobci se žalobou, podanou u soudu prvního stupně dne [datum] ve znění pozdějších podání, domáhali na žalované zaplacení částky 484 000 Kč s příslušenstvím za těžební práce a prodej dřeva z pozemků ve spoluvlastnictví žalobců v k. ú. [obec] u [obec] a v k. ú. [příjmení] u [obec] za měsíce květen a červen 2017 na základě rámcové smlouvy o hospodaření uzavřené účastníky řízení a datované dnem [datum]. Dále se žalobci domáhali na žalované zaplacení částky z důvodu poškození lesních porostů na týchž pozemcích ve spoluvlastnictví žalobců ve výši 739 725 Kč s příslušenstvím – konkrétně zaplacení škody na sazenicích nezdarem zalesnění na jaře 2017 ve výši 710 915 Kč, škody na produkční funkci těchto pozemků ve výši 1 610 Kč a nákladů na znalečném ve výši 27 200 Kč, a to s poukazem na znalecký posudek [číslo] Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., ze dne [datum]. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala zejména, že žalobci nedoložili podklady pro úhradu částky 484 000 Kč. Ke škodě na lesních porostech na předmětných pozemcích žalobců pak došlo dle žalované vlivem nepříznivých podmínek; žalovaná dodala standardní sazební materiál. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že žaloba není důvodná. Ve vztahu k nároku na zaplacení částky 484 000 Kč soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky nedošlo ke sjednání ceníků, jak předpokládala rámcová smlouva o hospodaření, jež byla účastníky fakticky uzavřena na konci dubna 2017 nebo dne [datum], byť byla datována dnem [datum]. Soud prvního stupně podřadil vztah z této rámcové smlouvy pod ustanovení o smlouvě o dílo (§ 2587 o. z.), pokud tato smlouva směřovala k výkonu pěstební a těžební činnosti, a pod ustanovení o smlouvě kupní (§ 2079 a násl. o. z.), pokud smlouva směřovala k prodeji vytěženého dřeva. Za užití § 2586 odst. 2 o. z. a § 2085 odst. 2 o. z. pak nechal soud prvního stupně stanovit znalecky Ing. [jméno] [příjmení] obecnou tržní cenu vytěženého dřeva v lokalitě na pozemcích žalobců a výši nákladů na pěstební a těžební práce včetně obvyklého zisku za rozhodné období května a června 2017. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] provedl toto ocenění za období ledna až června 2017, když vysvětlil, že pro nekvalitní dokumentaci žalované a překrývání se činností žalované musel ocenění provést za období ledna až června 2017. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že pro nemožnost určit jednoznačně výši nároku žalobců izolovaně pouze za období května a června 2017 tuto určil dle své úvahy postupem dle § 136 o. s. ř., k čemuž uvedl, že měla-li žalovaná uhradit žalobcům za vytěžené dříví částku 2 842 000 Kč a žalobci žalované za pěstební a těžební činnost 647 980 Kč za období ledna až června 2017, jak se podává ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], tj. v rozdílu měla být žalobcům žalovanou uhrazena částka 1 563 100 Kč, přičemž tato již byla (úhradou faktur [číslo] 2017 a [číslo] 2017) žalovanou žalobcům zaplacena. K nároku žalobců na uplatněnou náhradu škody, vycházeje zejména za znaleckého dokazování znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], po podřazení tohoto nároku pod ustanovení § 2910 a § 2913 o. z. soud prvního stupně uzavřel, že příčinou tvrzené škody byly nepříznivé povětrnostní podmínky, za které však žalovaná nenese odpovědnost. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když dle zásady úspěchu ve věci přiznal žalované vůči žalobcům právo na plnou náhradu nákladů řízení. O nákladech státu (tlumočném ve výši 3 275 Kč) rozhodl soud prvního stupně dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali do všech jeho výroků odvolání žalobci. V podstatném namítali, že pokud jde o zaplacení částky 484 000 Kč s příslušenstvím mezi účastníky byla uzavřena dohoda, v níž se žalovaná zavázala tuto částku žalobcům uhradit. Ve vztahu k náhradě škody pak bylo prokázáno, že ke škodě na majetku žalobců nezdarem zalesnění došlo, jak se podává z rozsudku soudu prvního stupně, soud prvního stupně však nesprávně uzavřel, že příčinou této škody měly být povětrnostní podmínky. Žalobci poukázali na to, že znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] ([číslo]) neobsahuje žádnou fotografickou dokumentaci ani údaje o teplotách a srážkách v dubnu 2017. Poukázali také na to, že znalec opírá své závěry o nezdaru zalesnění o údaje staré 30 let. Žalobci rovněž vytkli soudu prvního stupně, že nepřistoupil ke stanovení výše škody nezdarem zalesnění jejich pozemků žalovanou postupem dle § 136 o. s. ř. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, in eventum aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě žalobcům v celém rozsahu vyhoví.

4. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání v podstatném uvedla, že se plně ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně. Žalovaná zdůraznila, že neakceptovala nikdy uhrazení částky 484 000 Kč žalobcům. K uplatněnému nároku na náhradu škody pak zejména uvedla, že žalobci nikdy nereklamovali žalovanou vysazené sazenice a s ohledem na skutečnost, že Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., neprovedl řádnou dokumentaci (vzorků) sadby, nelze jeho tvrzení o nekvalitní sazbě s odstupem času verifikovat. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.) a jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející v intencích institutu neúplné apelace z uplatněných důvodů dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o. s. ř., přičemž odvolání shledal zčásti důvodným.

6. V projednávaném případě se žalobci domáhali na žalované zaplacení pohledávky z rámcové smlouvy o hospodaření ve výši 484 000 Kč s příslušenstvím a nároku na náhradu škody z důvodu nezdaru zalesnění pozemků ve spoluvlastnictví žalobců ve výši 739 725 Kč s příslušenstvím.

7. Ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škody ve výši 739 725 Kč s příslušenstvím žalobci tvrdili, že neodborným postupem žalované popsaným ve znaleckém posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., ze dne [datum] došlo k poškození lesních porostů na pozemcích ve spoluvlastnictví žalobců zde uvedených.

8. Dle § 101 odst. 1 písm. a) o s. ř. jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li žaloba nebo písemné vyjádření k ní všechna potřebná tvrzení, uvedou je účastníci v průběhu řízení.

9. Břemenem tvrzení se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že určitá skutková okolnost nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. Rozsah povinnosti tvrzení a rovněž důkazní povinnosti určuje skutková podstata hmotněprávní normy, jež má být aplikována.

10. Ze skutkových zjištění soudem prvního stupně, proti nimž nikdo nebrojil, se podává, že žalovaná na sebe převzala rámcovou smlouvou o hospodaření datovanou dne [datum] povinnost provádět mimo jiné pro žalobce pěstební činnost na pozemcích ve spoluvlastnictví žalovaných.

11. Sjednání povinnosti v rámcové smlouvě přitom není pojmově vyloučeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5105/2014).

12. Z obsahu spisu se dále podává, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., ve znaleckém posudku [číslo] 2017 ze dne [datum] vycházel při výpočtu škody (ve výši 739 725 Kč) na pozemcích žalobců z důvodu nezdaru zalesnění z kombinace těchto faktorů: zanedbání péče o kultury (silné zabuření), pravděpodobně pozdní obnova (nedostatek vláhy po výsadbě), deformace kořenových systémů (nezvládnutou technologií provedené obnovy – ověřeno namátkovým vyrytím malého vzorku sazenic s deformovaným KS), nedostatečně kvalitní sadební materiál (poměr kořenového krčku a nadzemní části v celé řadě případů u BK neodpovídal normě).

13. Odkazem na znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., žalobci splnili ve vztahu k základním skutečnostem, jež měly mít vliv na škodu na produkční funkci lesních pozemků ve spoluvlastnictví žalobců, svou povinnost tvrzení § 101 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3536/2018).

14. Otázka přezkoumatelnosti a správnosti znaleckých posudků či odborných vyjádření, je již pak otázkou hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), která se týká procesu dokazování a neunesení důkazního břemene.

15. V posuzované věci se odvolací soud ztotožňuje ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škody se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na které pro stručnost odkazuje.

16. Dle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

17. Dle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

18. Obecnými předpoklady vzniku povinnosti nahradit škodu jsou: protiprávní jednání (může spočívat v porušení dobrých mravů, smluvní povinnosti či zákona), vznik škody, příčinná souvislost a zavinění ve formě úmyslné či nedbalostní, jde-li o subjektivní odpovědnost za škodu.

19. V dané věci soud prvního stupně správně uzavřel, že není naplněna již první z výše zmíněných podmínek obecných předpokladů vzniku povinnosti žalované nahradit žalobcům škodu, a to (protiprávní) jednání žalované, neboť škoda vznikla působením okolností stojících mimo sféru vůle žalované (působením povětrnostních podmínek, tj. vlivem vis maior).

20. Soud prvního stupně závěry znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] hodnotil odpovědně a zcela v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.; přihlédl k tomu, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem znaleckého nálezu, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. V posuzovaném případě se znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] neomezil jen na podání odborného závěru, nýbrž soud měl z jeho posudku možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah dospěl ke svému závěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009).

21. Odvolací soud dodává, že pokud se ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] podává (na č. l. 196 a násl. spisu), že vliv na vznik tvrzené škody mohl mít také žalovanou pozdně zvolený termín zalesnění nebo nevhodně žalovanou zvolená dřevinná skladba, z výslechu tohoto znalce u jednání soudu prvního stupně dne [datum] vyplývá, že s ohledem na chudost srážek (v měsících květnu a červnu 2017) - bez ohledu na termín jarní výsadby - by k tvrzené škodě na zalesnění došlo. Rovněž zalesnění v daném případě zejména (ale nejen) smrkem zůstalo bez vlivu na nezdar zalesnění pozemků ve vlastnictví žalobců; znalec podoktl, že tento aspekt by mohl mít vliv spíše na budoucnost založených lesů (tj. jinou škodu, než žalobci žalobou uplatněnou). Znalec dále doplnil, že osud celé žalovanou provedené výsadby na jaře 2017 jen posiluje teorii sucha. K aspektu nekvalitní sazby poukázal znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] na nedoložení takového skutečnosti, tj. na absenci relevantního vzorku včetně absence jeho dokumentace a jeho měření.

22. Odvolací soud dodává, že z provedeného dokazování se podává, že k zalesnění nepřistoupila žalovaná až v květnu 2017, ale zalesňovala již dříve. Žalovaná vyžínala zabuření (trávu z pasek výsadby) v květnu i červnu 2017, tj. po dobu trvání smluvního vztahu s žalobci a použitá výsadba byla kvalitní (viz výslech Ing. [jméno] [příjmení] u jednání soudu prvního stupně dne [datum]).

23. Lze proto uzavřít, že došlo-li k tvrzené škodě na majetku žalobců, její příčinou byla vis maior (povětrnostní vlivy), jak uzavřel znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], nikoliv jednání žalované. Žalovaná jednala s péčí řádného hospodáře, tj. činila vše, co bylo rozumné po ní požadovat, aby ke škodě spojená s obnovou lesních porostů na majetku žalobců nevznikla.

24. Odvolací soud zdůrazňuje rovněž okolnost, jež se podává z obsahu spisu (viz bod 3.1 hodnocení znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum]), že„ běžnou součástí zalesnění (lesní obnovy) je doplnění ploch při nezdaru zalesnění – tato možnost by v daném případě mohla nastat až v podzimních měsících nebo další rok na jaře.“ K doplnění ploch nezdarem zalesnění žalovanou však v posuzovaném případě, tj. k nápravě vzniklých škod již dojít z objektivních důvodů (pro ukončení smluvního vztahu účastníky ke dni [datum]) dojít nemohlo; taková okolnost (nedoplnění ploch v následujícím období) však není přičitatelná z uvedeného důvodu žalované.

25. Nepřiléhavými jsou pak odvolací námitky žalobců k obsahu znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum]. S ohledem na závěry znalce není zjevné, a žalobci tak sami neuvádí, proč by měl tento posudek obsahovat fotografickou část. Žalobci rovněž neuvádí, proč by měly být rozhodné údaje o teplotách či srážkách v měsíci dubnu 2017, došlo-li k výsadbě (převážně) v měsíci květnu 2017 a údaje o srážkách v měsíci květnu a červnu 2017 ve znaleckém posudku Ing. [jméno] [příjmení] neabsentují, přičemž znalec uzavřel, že s ohledem na chudost srážek (v měsících květnu a červnu 2017) - bez ohledu na termín jarní výsadby - by k tvrzené škodě na zalesnění došlo. Zmínil-li znalec při svém výslechu plán nezdaru zalesnění za dřívější období ([číslo] – 1998) pak pouze v souvislosti s tím, že s určitým procentem nezdaru zalesnění se musí počítat (dříve byl v procentech plánován), přičemž extrémy nezdaru zalesnění jednotlivých roků se do takového„ plánu“ (logicky) promítají.

26. K důvodům, pro něž nebyl zpracován revizní znalecký posudek, lze pak plně odkázat na rozsudek soudu prvního stupně (bod 26. jeho odůvodnění). Ústavní soud konstantně ve svých nálezech vyjadřuje názor, že ze zásad spravedlivého procesu nikterak nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhl (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 61/94, publikovaný jako nález [číslo] svazek [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

27. K žalobcům vytýkanému postupu soudu prvního stupně, tj. námitce žalobců, že soud prvního stupně nepostupoval při určení výše škody v posuzované věci dle § 136 o. s. ř., lze pouze dodat, že výše škody se v řízení o náhradě škody zjišťuje (určuje) pouze v situaci, že základ nároku je prokázán.

28. Soud prvního stupně dospěl v rozhodnutí ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škody k syntetickým závěrům, jeho odůvodnění je přesvědčivé a srozumitelné, i co do důvodů, proč nepřistoupil k dalšímu dokazování.

29. Odvolací soud dodává, neboť uvedené se podává z obsahu spisu, že nevypořádal-li se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí se všemi provedenými důkazy (listinami na č. l. 132 a č. l. 257 spisu), zůstalo opomenutí těchto důkazů soudem prvního stupně v jeho rozhodnutí bez vlivu na věcnou správnost napadeného rozhodnutí ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škody. Z judikatury Ústavního soudu plyne, že nikoliv každé opomenutí důkazu nutně vede k porušení práva na spravedlivý proces; výjimečné situace, v nichž lze i pochybení soudu spočívající v opomenutí důkazu z ústavněprávních hledisek akceptovat, mohou nastat právě v případě důkazních návrhů, jež by nevedly k objasnění skutečností a otázek podstatných pro dané řízení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2067/14).

30. Ze všech výše vysvětlených důvodů odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. potvrdil ve výroku I. v jeho části, kterou byla žaloba na zaplacení částky 739 725 Kč s úrokem z prodlení ve výší 8,05 % p. a. z částky 739 725 Kč od [datum] do zaplacení zamítnuta, jako věcně správné. Odvolací soud pouze pro úplnost dodává, že příslušenství pohledávky sleduje osud věci hlavní, přičemž rovněž náklady, jež žalobce vynaložil mimo soudní řízení na znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., jsou ve smyslu ustanovení § 513 o. z. příslušenstvím této pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1924/2021).

31. Ve vztahu k uplatněnému nároku žalobců na zaplacení částky 484 000 Kč s příslušenstvím za vytěžené a prodané dříví žalovanou z lesních pozemků ve spoluvlastnictví žalobců soud prvního stupně na základě řádně zjištěného skutkového stavu (§ 132 o. s. ř.) uzavřel, že mezi účastníky řízení nedošlo (k ústní ani písemné) dohodě o úhradě této částky.

32. S dalším procesním postupem ani právním hodnocením soudem prvního stupně se však odvolací soud neztotožňuje.

33. Z hlediska rozložení břemene důkazního mezi účastníky civilního řízení sporného platí obecné pravidlo, dle kterého„ rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí ten který účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, to znamená právní předpis, který je na sporný vztah aplikován“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1722/2012). Tradiční pravidlo zní, že ten, kdo tvrdí, také pokazuje. Existují však okolnosti, které mohou výjimečně odůvodnit modifikaci tohoto obecného pravidla.

34. V některých typech sporů se důkazní břemeno účastníka (zpravidla žalobce) z povahy věci, může stát neúnosným bez jeho viny. Přitom je třeba zvážit ad hoc, zda souzený případ nevyžaduje zvláštní procesní přístup; je totiž porušením principu rovnosti zbraní, je-li účastníku řízení uloženo nesplnitelné důkazní břemeno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/04 nebo ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1785/21).

35. V posuzovaném případě se žalobci domáhají úhrady za žalovanou vytěžené a prodané dříví z jejich pozemků, které byly ve správě (hospodaření) žalované za měsíce květen a červen 2017. Důkazní možnosti žalobců – bez možnosti vhledu do hospodaření (účetnictví) žalované – jsou nerovnovážné. Žalobci, jako strana zatížená důkazním břemenem, objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, ale žalovaná (protistrana) tyto informaci k dispozici má, resp. by je mít měla. Bylo tak na soudu prvního stupně, aby zvážil postup – za situace, kdy žalovaná dobrovolně nepředložila použitelné podklady pro závěry o jejím hospodaření v rozhodném období (květnu a červnu 2017) s majetkem žalobců, spočívající v uložení žalované ediční povinnosti (§ 129 odst. 2 o. s. ř.), nebo případně vysvětlovací povinnosti, in eventum (jako ultima ratio) zvážil přenesení důkazního břemene na žalovanou, a to s příslušným procesním poučením.

36. Odvolací soud rovněž uvádí, že soudu prvního stupně je třeba též vytknout nesprávné právní posouzení nároku žalobců na zaplacení částky 484 000 Kč s příslušenstvím.

37. Soud prvního stupně sice správně uzavřel, že rámcová smlouva o hospodaření, datovaná účastníky dne [datum] a uzavřená fakticky na konci dubna 2017 či dne [datum], z níž žalobci nárok na zaplacení částky 484 000 Kč uplatňují, je smlouvou nepojmenovanou (§ 1746 odst. 2 o. z.), nesprávná je však úvaha soudu prvního stupně o podřazení tohoto smluvního vztahu dále pod ustanovení § 2079 a násl. a § 2587 a násl. o. z. Lze podotknout, že již jen z vůle (autonomie) stran vyjádřené v čl. I. této rámcové smlouvy se podává, že nebylo vůlí účastníků, jako smluvních stran, aby jejich smluvní vztah (y) byl (y) ponechán (y) bez určení cen.

38. Dle § 1746 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (odstavec 1). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odstavec 2).

39. Smlouva je jednou ze základních právních skutečností, vedoucí ke vzniku občanskoprávních vztahů. Obecně se uplatňující princip privátní autonomie v občanskoprávních vztazích, zvláště princip smluvní autonomie, znamená, že je ponecháno zásadně na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah, jaká bude její forma a též jaký typ smlouvy pro konkrétní případ občanskoprávního styku zvolí. Subjekty mají v prvé řadě možnost zvolit některý z upravených typů smluv (tzv. pojmenované typy smluv) nebo uzavřít smlouvu atypickou (nepojmenovanou) dle § 1746 odst. 2 o. z., která ale nesmí odporovat obsahu nebo účelu zákona.

40. Z konstantních judikatorních závěrů se podává, že tzv. rámcová smlouva nezakládá závazkový vztah, pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají. Význam rámcové smlouvy spočívá v tom, že strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví jejím prostřednictvím základní pravidla (rámec), jímž budou podléhat konkrétní (tzv. realizační) smlouvy na jejím základě v budoucnu uzavřené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5105/2014).

41. S ohledem na výše uvedené judikatorní závěry při nenaplnění předpokládaného rámce smlouvy (realizačními smlouvami, ceníky, konkretizujícími ujednáními), tj. aniž by byl účastníky založen (konkrétní) závazkový vztah pak bylo namístě vypořádat případné vzájemné nároky účastníků dle ustanovení o bezdůvodném obohacení jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Soudu prvního stupně přitom nepříslušelo, aby nahrazoval iniciativu samotných účastníků a přistoupil sám (ex efficio) k započtení vzájemných nároků účastníků (k tomu srov. čl. II předmětné rámcové smlouvy o hospodaření, z nějž se podává, že účastníci předpokládali dle předmětné smlouvy vzájemnou fakturaci, tj. vzájemné uplatnění jednotlivých nároků).

42. Odvolací soud rovněž musí vytknout soudu prvního stupně, že se s důkazy uvedenými v bodu 14. odůvodnění svého rozhodnutí procesně nevypořádal postupem dle § 132 o. s. ř., když tyto sám nehodnotil.

43. Ve všem výše uvedeném pak odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. shledává takové vady řízení, pro něž bylo v části výroku I., jímž byla žaloba žalobců zamítnuta co do částky 484 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 484 000 Kč od [datum] do zaplacení, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit včetně závislých nákladových výroků II. a III. (§ 224 odst. 3 o. s. ř.) a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

44. Odvolací soud rovněž vytýká soudu prvního stupně, že nepostupoval dle § 151 odst. 1 o. s. ř. a spolu s rozhodnutím ve věci samé nerozhodl současně o nákladech řízení účastníků i státu (viz č. l. 279 spisu). S ohledem na (částečně) zrušující rozhodnutí odvolací soudu však toto procesní pochybení soudu prvního stupně zůstalo ve věci bez relevance.

45. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby v rozsahu zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu zvážil ediční povinnost (§ 129 odst. 2 o. s. ř.) nebo tzv. vysvětlovací povinnost strany nezatížené důkazním břemenem, event. rozložení důkazního břemene ve sporu a v souvislosti s tím náležitě a předvídatelně procesně poučil účastníky řízení, v návaznosti na takové poučení pak poskytl účastníkům prostor k doplnění jejich tvrzení a důkazních návrhů; následně – zůstane-li skutkový stav i nadále blíže neobjasněn – uvážil, komu má jít jeho nedostatečné zjištění k tíži. V odůvodnění rozsudku pak srozumitelně a jasně vyloží, z jakých skutkových zjištění vycházel, a veškeré důkazní návrhy vypořádá v souladu se zákonnými, resp. ústavněprávními požadavky. Neopomene současně s rozhodnutím ve věci samé rozhodnout také o právu účastníků a státu na náhradu nákladů řízení (případně i o poměru, v jakém povinní účastníci takovou povinnost ponesou) před soudy obou stupňů.

Poučení