17 Co 60/2024 - 156

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu [tituly před jménem] [jméno FO] a soudců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci žalobce: [právnická osoba] [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] ml. sídlem [adresa] proti žalovanému: za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [Jméno žalovaného], IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A], IČO: [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o náhradu škody ve výši 151 004,71 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. prosince 2023, č.j. 14 C 111/2023-117, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném náhrady škody ve výši 151 004,71 Kč s příslušenstvím způsobené jí žalovaným při výkonu advokacie v souvislosti se zastupováním žalobkyně jako žalované v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 20 C 45/2020 mezi společností [právnická osoba], jako žalobcem, v níž bylo žalobkyni jako žalované uloženo rozsudkem ze dne [datum], č. j. 20 C 45/2020-98, zaplatit uvedené společnosti částku ve výši 74 258,60 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný, ač mu byl žalobkyní udělen pokyn k podání odvolání, odvolání proti rozsudku nepodal, žalobkyni o nepodání odvolání neinformoval, o čemž se žalobkyně dozvěděla až [datum], kdy jí bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce dle pravomocného rozsudku. Žalobkyně tak byla nucena zaplatit částku přisouzenou pravomocným rozsudkem spolu s náhradou exekuce odpovídající v celkové výši žalované jistině 151 004,71 Kč.

2. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky 151 004,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 27 152,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II.) a povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení vedlejšímu účastníku na straně žalovaného ve výši 53 893,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Dovodil, že na straně žalovaného nebyl splněn jeden ze základních předpokladů pro dovození odpovědnosti spočívající v pochybení žalovaného při výkonu advokacie. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný se měl dopustit pochybení spočívajícího v nepodání odvolání proti rozsudku v rozporu s pokynem žalobkyně, se žalobkyni přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a s přihlédnutím k proběhlé koncentraci řízení nepodařilo prokázat. Výpověď svědka [jméno FO], ředitele žalobkyně, který měl pokyn žalobkyně k podání odvolání dosvědčit, soud prvního stupně posoudil jako nevěrohodnou. Dovodil, že v řízení vyšlo najevo, že žalovaný žádné pochybnosti ohledně podání odvolání neměl a výslovně žalobkyni podání odvolání nedoporučil. Podání odvolání za této situace by mohlo být s ohledem na rozhodovací praxi kárného senátu České advokátní komory posouzeno jako kárné provinění, kdy by byl podán advokátem opravný prostředek, aniž by si vyžádal stanovisko klienta a dostal k jeho podání pokyn a žalobkyni by tak byla způsobena škoda spočívající v nedůvodně vynaložených nákladech řízení pro případ neúspěchu odvolacího řízení. Postup advokáta v rozporu s § 16 zákona o advokacii spočívající v nikoli řádném prosazování práv a oprávněných zájmů žalobkyně tak nebyl soudem prvního stupně v posuzovaném případě shledán. Jelikož žalobkyně opakovaně uváděla, že porušení povinnosti žalovaného spočívalo v nepodání odvolání proti rozsudku a v nedoručení rozsudku žalobkyni, nezabýval se posouzením předběžné otázky, zda by případné odvolání proti rozsudku mohlo být úspěšné. Soud prvního stupně navíc postrádal v rámci žalobních tvrzení argumentaci schopnou meritorně zvrátit posuzovaný rozsudek Okresního soudu v Hodoníně. Hovořila-li žalobkyně o pochybení v řízení před vydáním rozsudku v posuzované věci, pak šlo o pochybení soudu spočívající v nesplnění poučovací povinnosti, v překvapivém rozhodnutí, v nesprávné aplikaci rozhodnutí Velkého senátu Nejvyššího soudu, nikoliv o pochybení žalovaného.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Ztotožňuje se s výchozí úvahou soudu prvního stupně, že zásadní otázkou k posouzení bylo, zda měl žalovaný podat odvolání, ať na základě pokynu či bez něj, a že do vyřešení otázky existence porušení právní povinnosti nemá smysl zkoumat další předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu. Ačkoliv žalobkyně nesouhlasí s hodnocením věrohodnosti výpovědi svědka [jméno FO] ohledně telefonického udělení pokynu žalovaného k podání odvolání soudem prvního stupně, namítá, že žalovaný až při jednání [datum] předložil soudu nečitelnou kopii zápisu z jednání ze [datum], z něhož mělo plynout smíření se žalobkyně s rozsudkem a ochota plnit podle rozsudku, a nikoliv přání podat odvolání. Žalovaný byl opakovaně žalobkyní vyzýván, aby nahradil vzniklou škodu, přičemž se bránil všemožnými tvrzeními, ale ani jednou neuvedl, že existuje uvedený záznam. Žalobkyně pravost tohoto záznamu v podobě, v jaké jej žalovaný předložil, zpochybňuje a v návaznosti na něj si klade otázku, proč následně v e-mailu ze [datum], prostřednictvím něhož žalovaný údajně žalobkyni zaslal rozsudek, žalovaný zmiňoval, že nedoporučuje podání odvolání, když by již z předmětného jednání zachyceného v uvedeném zápisu věděl, že žalobkyně odvolání nechce podat. Podle žalobkyně jde navíc v případě zápisu o nečitelnou kopii a popírá její pravost, čímž se soud prvního stupně odmítl zabývat a provedl tuto listinu k důkazu, hodnotil ji v kontextu dalších důkazů a opřel o něj podstatu svých skutkových a právních závěrů. Žalobkyně taktéž rozporuje skutkový závěr soudu prvního stupně, že v řízení bylo nezpochybnitelným způsobem prokázáno, že žalovaný [datum] zaslal žalobkyni e-mailem vyhotovení rozsudku, který však ze žádného důkazu neplyne, vyjma prostého výtisku odeslaného e-mailu bez jakéhokoli ověření o doručení této zprávy žalobkyni, což žalobkyně popírá. Vytčené vady v procesu dokazování jsou podle žalobkyně natolik vážné, že nezbývá, než napadený rozsudek zrušit a vrátit k dalšímu řízení. Žalobkyně taktéž zpochybňuje správnost závěru soudu prvního stupně ohledně neporušení § 16 zákona o advokacii žalovaným, kdy nepovažuje za naplnění povinnosti advokáta doručení rozsudku žalobkyně jako přílohy prostého e-mailu, při němž nebylo vyloučeno přehlédnutí jeho doručení žalobkyní, či riziko spadnutí do tzv. SPAMU či, že se k němu klient nedostane, z důvodu jakékoliv překážky. I kdyby předmětný e-mail žalovaný odeslal, za situace, kdy neobdržel odpověď a věděl, že běží odvolací lhůta, musí dalšími cestami zjišťovat stanovisko klienta a žádat o jeho jasný pokyn k dalšímu postupu a pokud by takový pokyn nezískal, nemůže než odvolání podat a pokyn vyžádat dodatečně, jelikož takový postup je pro klienta vždy výhodnější. Vždy je výhodnější brát odvolání zpět, než definitivně přijít o možnost přezkumu. Žalobkyně má za to, že její právní závěr podporují i rozhodnutí kárné komise České advokátní komory, které specifikuje. Žalobkyně též nesouhlasí s interpretací rozhodnutí kárné komise, na něž odkázal soud prvního stupně, kdy toto je třeba interpretovat tak, že pochybnosti na straně advokáta se netýkají pochybností právních, ale pochybností o tom, jaké je přání klienta. Nepochybně advokát, který bez zjišťování stanoviska klienta podá odvolání, tak i advokát, který bez zjišťování stanoviska klienta nepodá odvolání (jako v nynějším případě) jednají protiprávně. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání projevil nesouhlas s argumentací žalobkyně. Soud prvního stupně podle jeho názoru posoudil posuzovanou věc v souladu se zákonem, nedošlo k porušení žádné hmotněprávní a ani procesněprávní normy a rozhodnutí netrpí žádnými vadami, pro něž by mělo být zrušeno. Namítl, že žalobkyně v podaném odvolání neuvádí žádné nové skutečnosti a opakuje svá tvrzení z řízení před soudem prvního stupně. Navrhl proto potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Vedlejší účastník na straně žalovaného ve vyjádření k odvolání označil rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a v souladu se zákonem. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a tento správně právně posoudil. Nesouhlasí s námitkou, že pro neuvěření výpovědi svědka [jméno FO] nebyl dán relevantní důvod, když soud prvního stupně své rozhodnutí logicky a pečlivě odůvodnil. Správně poukázal na zásadní rozpor ve výpovědi svědka, který nejprve uvedl, že se se žalovaným ohledně kauzy nesešel a nic nepodepisoval, aby své tvrzení následně znevěrohodnil tím, když vypověděl, že se se žalovaným sešel v kanceláři a měl podepsat prázdný papír. Výpověď žalovaného je naproti tomu zcela věrohodná pro svoji konzistentnost. Používá-li žalobkyně v souvislosti s jednáním [datum] přívlastek „údajné“, pomíjí, že svědek [jméno FO] účast na jednání u žalovaného potvrdil, že žalovanému přinesl zřejmě uvedeného dne plnou moc podepsanou synem. Vytýká-li žalobkyně žalovanému předložení záznamu až při jednání před soudem, lze proti tomu namítat, že tímto v důsledku tohoto postupu žalovaného byl odhalen zásadní rozpor ve výpovědi svědka [jméno FO], který až po předložení tohoto záznamu připustil konání jednání. Pravost záznamu ze [datum] pak soud prvního stupně hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž uvedená listina není jedinou listinou, na nichž založil své závěry o nedůvodnosti žaloby. Ke zpochybnění doručení rozsudku e-mailem žalobkyně vedlejší účastník namítá, že z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že tento jednající na základě plné moci za žalobkyni informoval žalovaného, že dlužnou částku dle rozsudku žalobkyně zaplatí. Riziko spojené s možností přehlédnutí doručení e-mailu žalobkyni, jakož i eventuality tzv. spadnutí zprávy do SPAMu, nelze vyloučit, ale toto nelze klást k tíži žalovaného, za situace, kdy si mezi sebou účastníci nastavili určitý způsob komunikace, který jim vyhovoval a žalobkyně netvrdí, že by s takovou komunikací měli účastníci jakýkoli jiný problém v minulosti či následně. Ani žalobkyně nebyla vůči žalovanému jako svému právní zástupci zcela bez povinností a bylo po ní lze požadovat poskytování potřebné součinnosti tak, aby byla běžným způsobem kontaktní. Názor žalobkyně ohledně podání odvolání bez souhlasu a zjištění stanoviska klienta je v rozporu s označeným rozhodnutím kárného senátu. S ohledem na uvedené navrhl, aby byl napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen a vedlejšímu účastníku přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a shledal odvolání žalobkyně důvodným.

7. Předmět řízení tvoří nárok žalobkyně na náhradu škody 151 004,71 Kč s příslušenstvím, která jí měla být způsobena žalovaným při výkonu advokacie v souvislosti s jejím zastupováním v řízení o zaplacení dlužné částky ve výši 74 258,60 Kč s příslušenstvím vedeném mezi žalobkyní jako žalovanou a společností [právnická osoba] jako žalobcem u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 20 C 45/2020 (dále jen posuzované řízení). Kromě částky, která byla předmětem posuzovaného řízení a náhrady nákladů řízení žalující strany v uvedeném řízení se žalobkyně domáhá po žalovaném též náhrady dalších souvisejících nákladů, které uhradila v souvislosti s následným exekučním vymáháním uvedené pravomocně přisouzené pohledávky.

8. Právní základ nároku žalobkyně je dán § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen ZoA), podle něhož je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, kdy pokyny klienta není advokát vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem, o čemž je povinen klienta přiměřeně poučit a podle něhož je advokát při výkonu advokacie povinen jednat čestně a svědomitě.

9. Odpovědnost advokáta samotnou pak upravuje § 24 odst. 1 ZoA, podle něhož advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Podle odst. 4 téhož ustanovení se advokát odpovědnosti podle odst. 1 až 3 zprostí, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.

10. Úprava odpovědnosti advokáta za škodu je bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost) založena na současném splnění tří předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Škodou je míněna majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska § 16 ZoA. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, tj. pokud by nebylo pochybení advokáta, mohl by klient právo úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2992/2007). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 886/2004 byl nepřímo zaujat názor, že při zkoumání podmínek odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie je soud povinen jako předběžnou otázku zkoumat, zda při řádném postupu advokáta by jeho klient se svým nárokem uspěl. Naproti tomu v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2213/2005, bylo zdůrazněno, že samotné pochybení advokáta neznamená automaticky vznik škody na straně klienta, který je samostatnou podmínkou odpovědnosti. Závěr o příčinné souvislosti mezi výkonem advokacie a vznikem škody lze učinit jen tehdy, pokud nebýt pochybení advokáta, mohl klient právo úspěšně uplatnit, tedy jen v případě, že toto právo skutečně existovalo. Proto je tedy třeba předběžně zkoumat, zda by při řádném postupu advokáta klient se svým nárokem u soudu uspěl (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 72/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2533/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 25 Cdo 2992/2007).

11. Žalovaný v rámci zastupování žalobkyně v posuzovaném řízení poskytoval žalobkyni odborné rady, přičemž pochybení v tomto směru u něj žalobkyně shledává ve skutečnosti, že jako její zástupce nepodal odvolání proti rozsudku soudu v posuzované věci, ačkoliv k tomu měl mít od žalobkyně pokyn.

12. Soud prvního stupně na podkladě zjištěného skutkového stavu dovodil, že žalovaný při poskytování právních služeb v posuzovaném řízení žalobkyni nepochybil, neboť nebyl splněn předpoklad odpovědnosti spočívající v pochybení při výkonu advokacie, když nebylo prokázáno udělení pokynu žalobkyně k podání odvolání, a z tohoto důvodu žalobu zamítl, aniž by zkoumal další předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu.

13. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že uvedený právní závěr soudu prvního stupně není správný, kdy má s ohledem na stav provedeného dokazování v rámci řízení před soudem prvního stupně za to, že žalovaný neposkytl žalobkyni náležité a postačující právní služby při uplatňování jejích nároků v posuzovaném řízení, které by svědčily o dostatečné míře úsilí jako advokáta žalobkyně ve smyslu ustanovení § 24 odst. 4 ZoA potřebného ke zproštění jeho odpovědnosti advokáta podle odst. 1 až 3 téhož ustanovení.

14. Odvolací soud nepolemizuje se správností závěru soudu prvního stupně ohledně pravosti záznamu o jednání mezi žalovaným a svědkem [jméno FO] ze [datum], jakož i e-mailu ze [datum]. Ačkoliv nesouhlasí s námitkou žalobkyně ohledně nečitelnosti záznamu ze dne [datum], ztotožnil se naproti tomu s její námitkou, že při zkoumání předpokladu odpovědnosti žalovaného jako advokáta spočívajícího v porušení právní povinnosti v souvislosti s řádným výkonem advokacie při zastupování žalobkyně nelze pominout zřetelný rozpor mezi obsahem záznamu o schůzce s klientem ze dne [datum], v němž byl ředitel žalobkyně [jméno FO] žalovaným zejména poučen o vyhlášeném rozsudku a o možnosti podat proti němu odvolání a e-mailem žalovaného žalobkyni ze dne [datum], v němž žalovaný žalobkyni vyzývá ke sdělení, zda bude žalobkyně chtít podat v otevřené odvolací lhůtě odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Jestliže je v záznamu ze [datum] zachyceno vyjádření ředitele žalobkyně [jméno FO], podle něhož žalobkyně hodlá zaplatit žalovanou částku do konce roku a nebude podávat odvolání proti rozsudku, je s podivem, proč žalovaný žalobkyni následně v lednu v e-mailu v souvislosti se současným zasíláním písemného vyhotovení rozsudku v příloze ještě znovu vyzývá ke sdělení stanoviska k případnému podání odvolání proti rozsudku. Zda tomu tak bylo z důvodu, že [jméno FO] není statutárním orgánem žalobkyně (na rozdíl od svého syna [jméno FO], který je jednatelem) a tudíž jeho vyjádření z prosince 2020 nemělo náležitou právní relevanci a žalovaný chtěl mít stanovisko k odvolání ještě od statutárního zástupce, se lze toliko domýšlet. Je však s podivem, proč žalovaný v e-mailu ze [datum] na obsah schůzky s ředitelem žalobkyně z prosince 2020, v němž tento jednoznačně deklaroval připravenost zaplatit žalovanou částku do konce roku s tím, že žalobkyně nebude podávat odvolání proti rozsudku, v e-mailu z ledna 2021 nijak neodkázal, což by se dalo logicky předpokládat. Text e-mailu ze [datum] na záznam o schůzce ze [datum] obsahově nijak nenavazuje. Za této sporné situace je třeba při posuzování snahy žalovaného ohledně zjištění stanoviska žalobkyně k podání opravného prostředku proti rozsudku v posuzované věci vycházet z důkazu, který jako poslední v řadě dokládá komunikaci mezi účastníky, a tím je e-mail ze [datum].

15. Za tohoto stavu se prozatím nelze spokojit se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby z důvodu, že žalobkyně neprokázala, že dala žalovanému pokyn k podání odvolání, vyšlo-li současně najevo, že žalovaný žalobkyni následně e-mailem v lednu 2021 v rámci probíhající odvolací lhůty vyzýval ke sdělení stanoviska k odvolání a nedoložil žádnou její reakci na tento svůj e-mail. Jestliže žalovaný náležitě neprokázal, jaký měl od žalobkyně po uvedené e-mailové výzvě pokyn ohledně podání odvolání, tj. zda podat či nikoli, bylo na něm i přes jím v e-mailu deklarované doporučení ohledně nepodání odvolání, aby jako profesionál odvolání v otevřené lhůtě (byť třeba jen prozatímně blanketní formou) z pohledu požadavku na vynaložení veškerého úsilí v zájmu klienta, které lze na něm jako advokátu požadovat ve smyslu § 16 a § 24 odst. 4 ZoA, z procesní opatrnosti podal s tím, že teprve po dodatečném zjištění případného záporného stanoviska žalobkyně k podání odvolání, jež mohl při vynaložení veškerého úsilí získat v časově dohledné době, mohl toto odvolání vzít bez rizika vzniku nákladů řízení na straně protistrany zavčasu zpět. Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud za popsaného stavu nesdílí právní názor soudu prvního stupně o riziku vzniku kárného provinění žalovaného v souvislosti s podáním odvolání ve lhůtě po marně učiněné výzvě ke sdělení stanoviska klienta.

16. Odvolací soud se tedy neztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který aniž posuzoval, jaký by byl výsledek řízení v případě podání odvolání, nedovodil porušení právní povinnosti žalovaného při nepodání odvolání a spokojil se s tím, že žalovaný sám dospěl k právnímu názoru o neúspěšnosti odvolání. Jak již bylo výše konstatováno, nebylo-li v řízení postaveno na jisto, jaká byla reakce žalobkyně na e-mail žalovaného ze [datum], lze dovodit pochybení žalovaného, jestliže za této situace nepřikročil z opatrnosti, kterou by u něj ve smyslu § 16 zákona o advokacii jako u profesionála bylo lze očekávat, k podání odvolání tak, aby žalobkyni jako žalovanou nepřipravil o možnost odvolacího přezkumu. Otázkou však zůstává, zda by podané odvolání mohlo zvrátit dosavadní, pro žalobkyni (jako žalovanou) nepříznivý, průběh posuzovaného řízení. Výsledek odvolacího řízení by se totiž nepochybně odvíjel od odvolací argumentace snesené žalobkyní prostřednictvím žalovaného jako jejího zástupce.

17. Odvolací soud pro úplnost dodává, že ze strany soudu prvního stupně nelze za eventuální vypořádání se s otázkou výsledku odvolacího řízení v případě podání odvolání žalovaným ve světle žalobkyní uvedené odvolací argumentace považovat odůvodnění bodu 38 jeho rozsudku, z něhož konkrétní úvahy o možném výsledku odvolacího řízení nevyplývají. Úvahy soudu prvního stupně uvedené ve zmíněném odstavci rozsudku v jeho druhé větě, podle nichž námitky žalobkyně snesené ohledně procesních a hmotněprávních pochybení ze strany soudu v posuzovaném řízení, jakož i pochybení v souvislosti s nesprávnou aplikací jí označené judikatury Nejvyššího soudu (soud prvního stupně zde má patrně na mysli podání žalobkyně ze dne [datum] učiněné na výzvu soudu prvního stupně k doplnění tvrzení při prvním jednání dne [datum] ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.), nelze přičítat žalovanému, jsou z pohledu posouzení úspěchu těchto námitek v hypoteticky proběhlém odvolacím řízení v případě podání odvolání žalovaným za žalobkyni, irelevantní. Naopak právě posouzením důvodnosti a úspěšnosti uvedených odvolacích námitek týkajících se postupu soudu prvního stupně v posuzovaném řízení se bude muset soud prvního stupně v nynějším přezkumném kompenzačním řízení zabývat při úvahách o výsledku případného odvolacího řízení, kdy by tyto námitky žalobkyně mohly být v odvolacím řízení uplatněny žalovaným jako jejím zástupcem v případě podaného odvolání.

18. V případě, že by mohl být pro žalobkyni výsledek odvolacího řízení k jí podanému odvolání příznivý, případně částečně, bylo by možné dovodit porušení právní povinnosti žalovaného při nepodání odvolání v příčinné souvislosti s uplatněnou škodou spočívající v celkové žalované částce, již žalobkyně musela zaplatit v rámci následně proběhlého exekučního řízení, eventuálně snížené o část, v níž by žalobkyně nebyla v posuzovaném řízení ve výsledku úspěšná. Není však současně vyloučeno, že soud prvního stupně o výsledku hypotetického odvolacího řízení v posuzovaném řízení s ohledem na žalobkyní uplatněnou argumentaci učiní závěr opačný, tj. pro žalobkyni procesně zcela nepříznivý, a pak by mezi porušením právní povinnosti žalovaného v souvislosti s nepodáním odvolání a uplatněnou škodou nebyla příčinná souvislost dána.

19. Jelikož těmito úvahami a právními otázkami se soud prvního stupně nezabýval, odvolacímu soudu nezbylo, než jeho rozsudek pro předčasnost zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, kde bude soud prvního stupně vázán shora vysloveným právním názorem odvolacího soudu k pochybení žalovaného při nepodání odvolání, k potřebě zkoumání hypotetického výsledku odvolacího řízení v případě podání odvolání a v návaznosti na to pak k posouzení míry odpovědnosti žalovaného advokáta za uplatněnou škodu při dovození příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného v souvislosti s nepodáním odvolání a pro žalobkyni byť i jen částečně, příznivým výsledkem odvolacího řízení, bude-li takto dovozen (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

20. Rozsudek soudu prvního stupně je tudíž z uvedených důvodů nesprávný. V daném případě se pak jedná o naplnění odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.

21. Odvolací soud tedy s ohledem na učiněné závěry, aniž považoval za potřebné se za této situace zabývat dalšími odvolacími námitkami žalobkyně, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil, tj. jak ve výroku ve věci, tak i v závislých nákladových výrocích, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci. V rámci nového rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně též neopomene přezkoumatelným způsobem odůvodnit vyčíslení jednotlivých nákladů řízení tak, aby bylo zřejmé, jak k celkové výši náhrady nákladů řízení dospěl, což se zejména týká náhrady cestovného.

Poučení