17 Co 61/2021-276

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové, ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [obec a číslo], [PSČ] [obec] zastoupený Mgr. Ing. [jméno] [jméno], advokátem se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO] se sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 9. 2020, č. j. 4 C 108/2019-224, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje ve znění, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. [jméno] [jméno], advokáta se sídlem v [obec], [obec a číslo].

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Prostějově (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 18. 9. 2020, č. j. 4 C 108/2019-224, že žaloba se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem v [obec]. Výrokem III bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady řízení ve výši, která bude určena v samostatném rozhodnutí, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení k rukám vedlejšího účastníka.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce namítá, že soud prvního stupně rezignoval na řádné právní posouzení věci, pokud pouze uvedl, že zákon uzavření pojistné smlouvy dle § 2767 o. z., umožňuje a odkázal na stanovisko [anonymizováno] pojišťovny, které je svým obsahem právním posouzením pojištění budovy, které má příslušet pouze soudu, a je zjevně účelové, neboť [anonymizováno] pojišťovna je ve věci hmotně zainteresována, a s tvrzením o nedoložení souhlasu přišla poprvé až při likvidaci pojistné události, nikoliv po uplynutí zákonné tří měsíční lhůty. Pojištění cizí věci ve vlastní prospěch dle § 2767 o. z., které soud prvního stupně protěžuje, je dle názoru žalobce raritou, sice zákonem umožněnou, ke které však v běžné pojišťovací činnosti téměř nedochází. Jeho podstatou je pojištění věci v cizím vlastnictví tak, že její vlastník v případě pojistné události neobdrží pojistné plnění, ale obdrží je nevlastník, který pojistnou smlouvu sjednal. Soud prvního stupně přehlédl námitku žalobce, že pojistné podmínky [anonymizováno] pojišťovny tento typ pojištění nepřipouští, když podle VP P 1/15 platí, že oprávněnou osobou obdržet pojistné plnění je pojištěný, tj. vlastník majetku. Pojistné podmínky neoddělitelně svazují osobu pojištěného a oprávněnou osobu v jednu. Soud prvního stupně měl tedy dospět k závěru o neplatnosti pojištění budovy, neboť podle VP P 1/15 nelze sjednat pojištění cizí věci ve vlastní prospěch dle § 2767 o. z., pojištění budovy je neplatné pro neurčitost vymezení oprávněné osoby a též pro rozpor se zákonem, neboť v případě pojištění budovy byl jako pojištěný označen nevlastník majetku. Pochybení žalovaného spočívalo v uvedení společnosti [právnická osoba] - pojistníka v omyl a tím způsobilo zánik pojištění budovy dle § 2767 odst. 2 o. z., neboť i kdyby si pojistník byl vědom tohoto zákonného ustanovení, nenapadlo by ho doložit souhlas pojištěného, když jako pojištěný byl v pojistné smlouvě označen on sám. Žalobce dále poukázal na ustanovení § 21 odst. 1 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, podle něhož je pojišťovací agent povinen vykonávat svou činnost s odbornou péčí. Je nepochybné, že žalovaný nejednal s odbornou péčí, způsobil-li neplatnost pojištění budovy, když jako pojištěného uvedl jinou osobu, než umožňuje zákon a Všeobecné pojistné podmínky. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že základ nároku je dán.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné a plně se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně, které pokládá za věcně správné a navrhuje jeho potvrzení. Dále uvedl, že žalobce své odvolání zakládá na tvrzení, že pojistná smlouva je neplatná z důvodu neurčitosti vymezení osoby, které má být poskytnuto pojistné plnění – vlastníka nemovitosti. Žalobce v řízení uplatnil nárok na náhradu škody s odůvodněním, že žalovaná částka představuje výši škody, kterou měl žalovaný způsobit právnímu předchůdci žalobce porušením své poučovací povinnosti. Žalobce v návaznosti na argumentaci žalovaného svá tvrzení diametrálně otočil tak, že škoda nebyla způsobena porušením poučovací povinnosti, ale tím, že měla být sjednána neplatná smlouva, za kterou má nést odpovědnost žalovaný. V odvolání žalobce nově argumentuje tím, že žalovaný měl být odpovědný za vyvolání omylu. Žalovaný trvá na tom, že pojistná smlouva není neplatná, neboť jí nechybí žádná podstatná náležitost (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5685/2015 a sp. zn. 28 Cdo 3784/2009). Žalovaný současně odkázal na klíčovou zásadu občanského zákoníku, kterou je maximální důraz na zohledňování autonomie vůle subjektů soukromoprávních poměrů, tuto vůli není možné nerespektovat. Zájmem racionálně uvažujících jednajících je, aby jejich právní jednání (např. smlouva) bylo spíše platné než neplatné. Právě princip pacta sunt servanda společně s ochranou zásady autonomie vůle jakožto zásady soukromého práva a elementární podmínky fungování právního státu považuje Ústavní soud za rozhodující ve spojení s prioritou platnosti právního jednání. Dle názoru žalovaného neobstojí výklad žalobce o neplatnosti právního jednání a v tomto směru odkázal na stanovisko [anonymizováno] pojišťovny ze dne [datum] a její pozdější vyjádření, ze kterých se podává, že pojistná smlouva byla platně sjednána a pojišťovna byla připravena podle ní plnit. Žalovanému není doposud zřejmé, v čem žalobce spatřuje příčinnou souvislost, tj. mezi kterým konkrétním protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody je dána příčinná souvislost, tato není žalobcem řádně tvrzena ani prokazována, přičemž se jedná o břemeno, které tíží právě žalobce. Žalovaný popírá, že by pojistnou smlouvu jako celek připravoval, tuto tvořila [anonymizováno] pojišťovna a nemůže být tudíž osobou odpovědnou za škodu vzniklou žalobci. Žalovaný trvá na tom, že pojistná smlouva byla platně uzavřena, pojištění budovy existovalo, v případě pojistné události byla pojišťovna připravena plnit. Jediným důvodem, pro který pojišťovna odmítla plnit, byla absence kvalifikovaného souhlasu dle § 2762 odst. 2 o. z., nikoliv neplatnost smlouvy. 4. [ulice] účastník na straně žalovaného se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil.

5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Uplatněný nárok opíral o tvrzení, že dne [datum] uzavřel pojistitel - [právnická osoba] prostřednictvím žalovaného - pojišťovacího agenta se společností [právnická osoba] – pojistníkem pojistnou smlouvu [číslo] na základě níž měla být pojištěna mimo jiné budova na adrese sídla společnosti. Budova je ve výlučném vlastnictví žalobce, který je 50% společníkem společnosti [právnická osoba], pojištění budovy bylo sjednáno na jeho popud, mezi pojistnými událostmi byl uveden i požár. [právnická osoba] měla legitimní pojistný zájem na cizím (žalobcově) majetku, i s ohledem na skutečnost, že předmětem pojištění byl rovněž movitý majetek sloužící k provozování její podnikatelské činnosti. Dne [datum] došlo k pojistné události – požáru budovy a její totální škodě, věc byla šetřena Policií ČR a odložena. Pojistitel však odmítl vyplatit za budovu pojistné plnění a až po pojistné události přišel s tvrzením, že nebyl doložen souhlas pojištěného – žalobce, a pojištění budovy tudíž zaniklo dle § 2767 odst. 2 o. z. v tříměsíční lhůtě ke dni [datum]. Tento právní názor pojistitele žalobce nesdílí, neboť dle § 2758 odst. 2 o. z. a článku 1 odst. 2 Všeobecných pojistných podmínek platí, že pojistná smlouva je obligatorně písemná, je rozhodující, kdo je v ní uveden jako pojištěný a nikoliv kdo v ní jako pojištěný uveden měl být. Dle názoru žalobce bylo pojištění budovy neplatné od samého počátku pro rozpor se zákonem. Pojistná smlouva je v oblasti pojištění budovy neurčitá, neboť není zřejmé, kdo je osobou oprávněnou obdržet pojistné plnění, když Všeobecné pojistné podmínky označují jako oprávněnou osobu pojištěného a v pojistné smlouvě byla jako pojištěný uvedena společnost [právnická osoba] Pochybení žalovaného jako pojišťovacího agenta spatřuje žalobce v tom, že pojistníka – společnost [právnická osoba] uvedl v omyl, čímž způsobil zánik pojištění. Ze strany žalovaného došlo též k porušení poučovací povinnosti dle zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, v příčinné souvislosti mezi porušením právních povinností žalovaného vznikla žalobci škoda ve výši, kterou by v případě platného pojištění budovy obdržel jako pojistné plnění.

8. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne [datum] vstoupila do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného [právnická osoba] [část názvu právnické osoby] a navrhla zamítnutí žaloby s odkazem na nesprávnou žalobcovu interpretaci ustanovení § 21a odst. 2 písm. c) zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, neboť tato poučovací povinnost nastupuje pouze v případě pojištění osob.

9. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně s tím, že nárok žalobce neuznává ani z části a nesouhlasí s argumentací žalobce o neplatné pojistné smlouvě uzavřené mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba], neboť pojistná smlouva má veškeré zákonem stanovené náležitosti. Žalovaný poukázal na skutečnost, že předpoklad vzniku nároku společnosti [právnická osoba] na pojistné plnění podle uzavřené pojistné smlouvy je vázán na podmínku prokázání skutečnosti, že pojistník třetí osobu (žalobce) s obsahem smlouvy seznámil a ta si je vědoma toho, že právo na pojistné plnění nenabude a souhlasí, aby pojistník pojistné plnění přijal. Pokud tento souhlas není doložen, pojistná smlouva zaniká ze zákona uplynutím tří měsíců ode dne uzavření smlouvy (§ 2762 odst. 2 o. z.).

10. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (pojistnou smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] – pojistitelem a [právnická osoba] – pojistníkem a pojištěným s počátkem pojištění [datum], záznamem o jednání mezi žalovaným – pojišťovacím zprostředkovatelem a společností [právnická osoba] ze dne [datum], Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění podnikatelů VPP- P1/15, usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství Olomouckého kraje, Územní odbor [obec] ze dne 29. 6. 2018, č. j. KRPM-14030-58/TČ-2018-141271, výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], stanoviskem [právnická osoba] ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobcem a nájemní smlouvou ze dne [datum]) vzal za prokázáno, že dne [datum] byla mezi pojistitelem [právnická osoba] a společností [právnická osoba] – pojistníkem a současně pojištěným uzavřena pojistná smlouva, na základě níž byly předmětem pojištění budovy a vedlejší stavby a věci movité nacházející se v těchto budovách, pojištění přerušení provozu, připojištění k pojištění budov a věcí movitých, připojištění skla, připojištění elektroniky, připojištění strojního zařízení, pojištění nákladu a pojištění odpovědnosti. V okamžiku uzavření pojistné smlouvy byl vlastníkem pojištěných budov žalobce, a nikoliv společnost [právnická osoba], jejímž byl žalobce 50% společníkem a současně pronajímatelem. Pojistiteli - [právnická osoba] nebyl doručen souhlas žalobce jako vlastníka pojištěných budov s tím, že v případě pojistné události nenabude právo na pojistné plnění (§ 2767 odst. 2 o. z.). Dne [datum] došlo k pojistné události – požáru, v důsledku něhož byly budovy totálně zničeny, viník škodní události zjištěn nebyl. Žalobce v důsledku škodní události uplatnil u [právnická osoba] nárok na výplatu pojistného plnění. [právnická osoba] odmítla plnit s odůvodněním, že nebyla splněna povinnost předpokládaná v § 2767 o. z., tzn., nebyl doložen souhlas vlastníka budov a pojistná smlouva tak zanikla uplynutím tří měsíční lhůty. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci – společnosti [právnická osoba], vznikla škoda, pak pouze v důsledku jeho vlastního jednání, kdy nedoložil souhlas vlastníka nemovitostí v zákonné lhůtě tří měsíců od uzavření pojistné smlouvy. Žalobce neidentifikoval a neprokázal žádné konkrétní jednání žalovaného, které by mělo být protiprávní a které vedlo k následku, tj. ke vzniku majetkové škody na straně žalobce. Za situace, kdy bylo prokázáno, že pojistná smlouva byla od počátku platná, lze vzniklou škodu přičíst na vrub pouze žalobci, a soud prvního stupně proto žalobu v celém rozsahu napadeným rozsudkem zamítl.

11. Podle ustanovení § 2767 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), uzavře-li pojistník ve vlastní prospěch smlouvu vztahující se na pojistné nebezpečí jako možnou příčinu vzniku pojistné události u třetí osoby, může uplatnit právo na pojistné plnění, pokud prokáže, že třetí osobu s obsahem smlouvy seznámil a že ta, vědoma si, že právo na pojistné plnění nenabude, souhlasí, aby pojistník pojistné plnění přijal.

12. Podle ustanovení § 2767 odst. 2 o. z., vyžaduje-li se souhlas pojištěného, popř. jeho zákonného zástupce, a neprokáže-li pojistník souhlas v ujednané době, jinak do tří měsíců ode dne uzavření smlouvy, zaniká pojištění uplynutím této doby.

13. Citovaná zákonná ustanovení vycházejí z koncepce, že pojistník – společnost [právnická osoba] uzavírá pojistnou smlouvu k vlastnímu prospěchu, byť pojistná událost zasáhne osobu třetí – v daném případě žalobce jako výlučného vlastníka pojištěných budov. V souvislosti s tím se vychází z myšlenky, že pojistník musí mít na takovém pojištění zájem hodný právní ochrany (pojistitelný zájem), který je dán bud ex lege, anebo vzniká udělením souhlasu pojištěného. Platná právní úprava vychází z konstrukce, že při tomto způsobu pojištění pojistník uzavře smlouvu, seznámí s ní pojištěného a udělí-li mu k tomu pojištěný souhlas, vznikne pojistníkovi právo na pojistné plnění. Neřeší však důsledky neudělení souhlasu, takže v tomto případě pojistník na pojistné plnění právo mít nebude, ačkoliv je smlouvou vázán a má povinnost platit pojistné, proto je účinnost smlouvy podmíněna udělením souhlasu pojištěného s tím, že nebude-li souhlas prokázán pojistiteli do tří měsíců od uzavření smlouvy, smlouva se zrušuje, avšak ex nunc, takže právo na pojistné zůstane pojistiteli v příslušném rozsahu zachováno s tím, že nastane-li v této době pojistná událost, vznikne právo na plnění pojištěnému. Jestliže však pojistník neprokáže souhlas pojištěného do tří měsíců od uzavření smlouvy, pojištění uplynutím této doby zaniká.

14. Po podřazení skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně pod citovaná zákonná ustanovení a jejich výklad má odvolací soud ve shodě s prvoinstančním soudem za prokázáno, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] – pojistitelem a společností [právnická osoba] – pojistníkem uzavřena pojistná smlouva [číslo] to prostřednictvím žalovaného jako pojišťovacího zprostředkovatele. Předmětem pojištění dle této pojistné smlouvy bylo: pojištění budov a vedlejších staveb, pojištění věcí movitých, pojištění přerušení provozu, připojištění k pojištění budov a věcí movitých, připojištění elektroniky a pojištění odpovědnosti. Pojistné plnění bylo sjednáno roční ve výši [částka], s datem počátku pojištění [datum] na pojistné období jednoho roku. Předmětem pojištění tedy byla nemovitost – budova (částečně dřevostavba) [adresa] spolu s vedlejšími stavbami nacházející se na pozemcích parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], na základě darovací smlouvy ze dne [datum] se výlučným vlastníkem těchto nemovitostí stal žalobce a byl jím i ke dni uzavření pojistné smlouvy. Dle Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění podnikatelů VPP- P1/15 článek 1, bod 7. pojištění může být ujednáno pouze tehdy, pokud na něm má pojistník anebo pojištěný pojistný zájem. Pojistný zájem je oprávněná potřeba ochrany před následky pojistné události. Pojistník má pojistný zájem na vlastním majetku. Není-li pojistník a pojištěný stejná osoba, má se zato, že pojistný zájem pojistníka byl prokázán, jestliže pojištěný dal souhlas k pojištění.

15. V daném případě u pojištění nemovitostí - budov, nebyla totožná osoba pojistníka a pojištěného, poněvadž pojistnou smlouvu uzavírala jako pojistník společnost [právnická osoba], která nebyla vlastníkem nemovitostí a ve vztahu k nim tak nemohla být pojištěným. Pojistník - [anonymizováno] reklama a tisk., s.r.o. zcela jistě měl pojistný zájem, měl zájem chránit nejen svůj movitý majetek sloužící k podnikatelské činnosti, ale i nemovitý majetek žalobce před pojistnými událostmi uzavřením pojistné smlouvy s [právnická osoba] dne [datum] s počátkem pojištění [datum]. Pojistný zájem pojistníka však bylo nutno pojistiteli - [právnická osoba] prokázat, bylo nutno prokázat, že žalobce dal souhlas s pojištěním budov, které byly v jeho výlučném vlastnictví a v nichž podnikatelskou činnost provozovala společnost [právnická osoba], a to v zákonem stanovené lhůtě tří měsíců od uzavření pojistné smlouvy. Jestliže pojistník neprokázal, nedoložil ve lhůtě tří měsíců souhlas žalobce - vlastníka pojištěných budov s pojistnou smlouvou, pojištění po marném uplynutí této lhůty dnem [datum] zaniklo. Pokud dne [datum] došlo k pojistné události – požáru a totální škodě pojištěných budov, stalo se tak v době, kdy pojištění budov již zaniklo, a vzhledem k této skutečnosti pojistitel - [právnická osoba] oprávněně odmítla vyplatit pojistné plnění pojistníkovi - společnosti [právnická osoba] Pokud jde o škodu na věcech movitých sloužících k podnikatelské činnosti pojistníka, včetně škody z přerušení provozu, bylo pojistné plnění pojistitelem pojistníkovi vyplaceno.

16. Právní posouzení pojistné smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba] prostřednictvím žalovaného jako pojišťovacího agenta soudem prvního stupně je správné a konvenuje judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu, jež prosazuje jako základní princip výkladu smluv, reflektující autonomii smluvních stran v soukromě právních vztazích, prioritu takového výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti smlouvy, je-li takový výklad možný. V podrobnostech odkazuje odvolací soud v tomto směru na podrobné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.

17. V dané věci na případ upravený v ustanovení § 2767 odst. 2 o. z. pamatují i Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění podnikatelů VPP – P 1/15, které tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum], a to konkrétně v článku 1, bod 7, s nimiž byla nepochybně seznámena při uzavírání pojistné smlouvy společnost [právnická osoba], tak i žalobce, který byl jejím společníkem a pronajímatelem pojištěných budov.

18. Z důvodu odmítnutí výplaty pojistného plnění ze strany [právnická osoba] se žalobce obrátil na žalovaného s nárokem na náhradu škody s tvrzením, že žalovaný jako pojišťovací zprostředkovatel při uzavírání pojistné smlouvy dne [datum] porušil svoji poučovací povinnost dle § 21a odst. 2 písm. c) zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a uvedl pojistníka – společnost [právnická osoba] v omyl, čímž způsobil zánik pojištění.

19. Soud prvního stupně správně uzavřel, že namítané porušení ustanovení § 21a odst. 2 písm. c) zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích upravuje povinnost pojistitele klientovi před uzavřením pojistné smlouvy týkající se pojištění osob poskytnout informace o závazku, kterými jsou kromě jiného i způsoby zániku pojištění. Povinnosti pojišťovacích zprostředkovatelů uvedené v tomto ustanovení se týkají pouze případů, kdy pojistný zprostředkovatel nabízí klientovi pojištění osob, o což se však v projednávané věci nejedná a toto ustanovení tedy aplikovat nelze.

20. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně v daném případě zcela úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, že žalovaný jako pojišťovací zprostředkovatel se při uzavírání pojistné smlouvy dne [datum] [číslo] mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba] nedopustil žádného porušení právní povinnosti, v důsledku něhož by žalobci vznikla škoda v tvrzené výši [částka] představující hodnotu požárem zničených budov ve vlastnictví žalobce a je tudíž na místě nárok žalobce na náhradu škody jako nedůvodný zamítnout, aniž bylo nutno zabývat se otázkou výše škody.

21. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil s upraveným formulačním zněním, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

22. Jako věcně správný byl podle § 219 o. s. ř. potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku II týkajícím se náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným, neboť náklady řízení úspěšného žalovaného byly soudem prvního stupně vyčísleny ve správné výši.

23. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně žalovaného a vedlejšího účastníka dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. dáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které u žalovaného představují odměnu za právní zastupování, a to za dva úkony právní služby po [částka] dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále odměnu v poloviční výši [částka] dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu za účast při vyhlášení rozhodnutí. Ke třem úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání žalobce, účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum] a [datum]) přísluší tři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení úspěšného žalovaného částku [částka], která byla uložena zaplatit žalobci tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

24. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaného bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení výrokem IV tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, poněvadž úspěšnému vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení