17 CO 63/2022 - 90

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Čipery a soudců Mgr. Tomáše Šintáka a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: [osobní údaje žalované 1)] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] [osobní údaje o žalované 2)] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] o ochranu držby k odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. února 2022 č. j. 6 C 21/2022-52 ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 1. března 2022 č. j. 6 C 21/2022-64 takto:

Výrok

I. Usnesení okresního soudu se ve výroku I mění tak, že se žaloba zamítá v části, v níž se žalobce domáhal, aby se žalovaní zdrželi zásahů do jeho držby k pozemku stavební parcela [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [čp.] – rodinný dům v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané v katastru nemovitostí [státní instituce] na listu vlastnictví [číslo].

II. Ve výrocích II a IV se usnesení okresního soudu potvrzuje.

III. Žalovaná 1) je povinna nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 11 776 Kč a před odvolacím soudem ve výši 3 388 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

IV. Žalobce a žalovaná 2) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

Usnesením výše označeným okresní soud vyhověl žalobě z rušené držby a rozhodl tak, že oběma žalovaným uložil povinnost zdržet se zásahů do držby žalobce k pozemku stavební parcela [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [čp.] – rodinný dům v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané v katastru nemovitostí [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] (výrok I) a žalované 1) navíc uložil povinnost uvést držbu nemovité věci označené ve výroku I tohoto rozhodnutí do předešlého stavu tak, že předá předmětnou nemovitou věc a klíče od této nemovité věci žalobci, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II). O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že oběma žalovaným uložil, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatily žalobci společně a nerozdílně 11 776 Kč (výrok III). Rozhodl konečně, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Náchodě soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí (výrok IV). Opravným usnesením okresní soud doplnil do záhlaví usnesení z 14. 2. 2022 údaj o tom, že žalovaná 2) je v řízení zastoupena advokátem. V odůvodnění usnesení okresní soud vyložil, že rozhodoval o žalobě, v níž žalobce tvrdil, že držbu nemovitých věcí získal na základě nájemní smlouvy ze [datum], uzavřené mezi ním jako nájemcem a [jméno] [příjmení] jako pronajímatelkou. Ta dne 13. 12. 2021 sdělila žalobci, že došlo ke změně vlastníka nemovitostí a že žalobce bude kontaktován novým vlastníkem. Dne 14. 12. 2021 byl žalobce telefonicky kontaktován [jméno] [příjmení], jednatelem žalované 2), který mu sdělil, že novým vlastníkem nemovitosti je žalovaná 1) a ta pověřila žalovanou 2) k vyklizení nemovitosti a jejímu převzetí od žalobce. Dále byl žalobce informován, že nemovitost má být předána dne 17. 12. 2021 v 11.00 hodin. Tohoto dne bylo zasaženo do práva žalobce užívat nemovitost, kterou má pronajatou. Žalované trvaly na vyklizení nemovitosti, přítomni byli příslušníci [stát. instituce]. Po žalobci byl požadován podpis předávacího protokolu, dle kterého se měl žalobce do 23. 12. 2021 z nemovitosti vystěhovat. Žalobce v předávacím protokole uvedl, že s předáním nesouhlasí. Protokol nebyl žalobci předán. Dne 23. 12. 2021 byla z nemovitosti za přítomnosti [stát. instituce] vykázána žalobcova nevlastní dcera [jméno] [příjmení] i s jejími nezletilými dětmi a jejím bratrem [jméno] [příjmení] a byly jí odebrány klíče od nemovitosti. Obdobně dne 27. 12. 2021 došlo ze strany žalovaných k vypáčení okénka v jedné z místností a odemčení vchodových dveří a následnému přivolání [stát. instituce]. [příjmení] vykázala všechny osoby z označené nemovitosti. Žalovanými byl vyměněn zámek u vchodových dveří. Hlídka [stát. instituce] odmítla vydat žalobci jakýkoliv záznam, proto se žalobce dostavil na obvodní oddělení [stát. instituce] a podal k věci vysvětlení, o čemž byl sepsán úřední záznam. Dne 28. 12. 2021 odvezli žalovaní z domu věci žalobce. Žalobce nemá do nemovitosti přístup, je mu zamezeno vykonávat práva z nájemní smlouvy, nemá přístup k věcem, které se v domě nacházejí, žalobce byl svémocně vypuzen z držby. Žalovaná 1) se bránila tím, že je vlastnicí nemovitosti na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi ní jako kupující a prodávající [jméno] [příjmení]. Ta ve smlouvě prohlásila, že na nemovitosti neváznou žádná věcná břemena ani žádná práva třetích osob k nemovitosti či jiná omezující práva. Žalovaná 1) domluvila s prodávající předání nemovitosti na den 17. 12. 2021, předání měl dle prodávající realizovat žalobce, který měl nemovitost užívat dočasně. Zmocněnkyni žalované 1) byly předány klíče, kterými však nemovitost nešla otevřít. Žalobce, který se na místo dostavil, uvedl, že vyměnil v nemovitosti zámky a klíče odmítl vydat. Byla zavolána [stát. instituce]. Žalovaná uzavřela s žalobcem dohodu, že si žalobce odveze své věci a zruší si trvalý pobyt v nemovitosti, a to nejpozději do 23. 12. 2021 a k tomuto dni mu také skončí užívací práva a nemovitost bude předána. Na základě této dohody byl sepsán protokol, který uvedenou dohodu obsahuje. Klíče od nemovitosti předal zmocněnkyni žalované 1) pan [jméno] [příjmení] dne 23. 12. 2021. Dne 27. 12. 2021 zjistila žalovaná 1), že byl vyměněn zámek od vstupních dveří, přivolala tedy [stát. instituce]. Paní [příjmení], která byla přítomna, opustila nemovitost a byl jí přenechán telefonní kontakt, pokud by si potřebovala vyzvednout nějaké věci, což neučinila. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobce, že na předávací protokol napsal, že nesouhlasí s předáním. Koncem prosince odvezla žalovaná 1) z pozemku pouze suť a nepořádek, neboť nemovitost byla ve špatném stavu a na pozemku byl nepořádek. Žalovaná 2) se bránila tvrzením, že se v této věci neangažovala. Její jednatel [jméno] [příjmení] jednal ze své soukromé aktivity jako přítel prodávající. Nešlo tedy o činnost žalované. Okresní soud měl z předložených listinných důkazů za prokázané, že [jméno] [příjmení] vskutku prodala žalované 1) předmětnou nemovitost kupní smlouvou ze dne [datum], v níž nebyla obsažena žádná zmínka o existenci nájemní smlouvy. Vlastnické právo žalované 1) bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 2. 11. 2022. Žalobcovo nájemní právo k nemovitosti bylo doloženo nájemní smlouvou ze dne 17. 6. 2019, v níž byl nájem sjednán na dobu do 30. 9. 2075. Žalobce byl k předání nemovitosti vyzýván SMS zprávami, přičemž v té z 17. 12. 2021 bylo na místě podpisu uvedeno „[anonymizováno]“. [jméno] [příjmení] je jediným jednatelem společnosti [právnická osoba], kterou samostatně zastupuje. Tato společnost zajišťuje vyklízení domů, bytů a nebytových prostor. Z protokolu o předání nemovitosti datovaného 17. 12. 2021 okresní soud zjistil, že jsou v něm označeny prodávající a kupující. Dále se v něm uvádí, že po vzájemné dohodě a s asistencí [stát. instituce] bude nemovitost předána žalobcem 23. 12. 2021 v 11.00 hodin a žalobce se zavazuje do uvedeného data odhlásit svůj trvalý pobyt z nemovitosti. Protokol je podepsán prodávající, zástupcem kupujícího a žalobcem, u žalobcova podpisu je uvedeno „nesouhlasím“. Z protokolu o kontrole ze dne 23. 12. 2021 okresní soud dále zjistil, že toho dne předal klíče od nemovitosti [jméno] [příjmení], žalobce nebyl tehdy přítomen. Z úředních záznamů [stát. instituce] měl okresní soud za prokázané, že dne 13. 1. 2022 bylo podáno oznámení o odcizení lešení umístěného u předmětné nemovitosti. Dne 27. 12. 2021 řešila policejní hlídka oznámení o možném vloupání do domu. Bylo však zjištěno, že k vloupání nedošlo, v domě byla dcera žalobce a ta nemovitost opustila dobrovolně. [stát. instituce] věc neřešila, neboť se jednalo o občanskoprávní spor. Dne 23. 12. 2021 nebylo podáno žádné oznámení, které by vyžadovalo vyslání hlídky na místo. Dne 17. 12. 2021 zasahovala hlídka v označené nemovitosti, přítomní předložili doklady o nabytí nemovitosti, přítomný žalobce odkazoval na nájemní smlouvu. [stát. instituce] vyhodnotila spor jako občanskoprávní a nezasahovala, mezi žalobcem a novým vlastníkem byla sepsána dohoda, která řešila, kdy se žalobce vystěhuje. V rámci právního posouzení věci okresní soud citoval ustanovení § 176 a § 178 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a § 987, § 989 odst. 2, § 1007 odst. 1 a § 1008 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a připomněl některé judikatorní závěry týkající se výkladu uvedených zákonných ustanovení. Zdůraznil, že v daném řízení soud nemůže provádět dokazování, které by osvětlilo platnost či neplatnost nájemní smlouvy, a musí vycházet pouze z faktického stavu před narušením držby. Uzavřel, že žalobce držel právo nájmu, které fakticky vykonával. Nájemní vztah uzavřením kupní smlouvy nezaniká. Držba žalobce je rušena konáním žalované 1) a žalované 2). Žalované prokazatelně do práva držby zasahovaly. Smyslem tohoto řízení je předběžně a prozatímně upravit poměry tak, aby faktická držba práva byla dočasně ochráněna. Žalobcovo držené právo nájmu je konáním žalovaných fakticky rušeno a ve výkonu drženého práva bylo konáním žalovaných zabráněno. Žaloba byla podána včas, protože k narušení držby došlo poprvé 17. 12. 2021. Žalobce právo nájmu vykonával, z tohoto práva však byl vypuzen. Námitka žalované 2) o nedostatku její pasivní věcné legitimace není důvodná. [jméno] [příjmení] je jím jediným jednatelem, ke komunikaci s žalobcem, kterého vyzýval k vyklizení nemovitosti, používal telefon s číslem, které uvádí žalovaná 2) na svých webových stránkách, v jedné SMS zprávě připojil k podpisu iniciály korespondující s názvem žalované 2). Okresní soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil okresní soud ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a plným procesním úspěchem žalovaného ve věci. Pokud jde o výrok o soudním poplatku, poukázal okresní soud na položku 4 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků s tím, že povinnost k zaplacení poplatku uložil žalobci až v konečném rozhodnutí, protože o věci samé v tomto řízení musel rozhodnout ve zkrácených lhůtách. Proti tomuto usnesení podaly odvolání obě žalované. Žalovaná 1) namítala, že nájemní poměr – pokud byl vůbec platně uzavřen – byl ukončen. Mezi žalobcem a žalovanou došlo k dohodě, že se žalobce vystěhuje do 23. 12. 2021. Žalovaná 1) odmítá, že u podpisu žalobce na příslušném protokolu je uvedeno, že nesouhlasí. K uzavření této dohody došlo za přítomnosti [stát. instituce] a účastníci podle ní následně jednali, žalobce např. zmocnil osobu, která dne 23. 12. 2021 předala klíče žalované 1). Odsouhlasení textu dohody vnímali i přítomní policisté. Pokud měl žalobce v úmyslu za přítomnosti [stát. instituce] dohodu odsouhlasit a zároveň ji u svého podpisu zpochybňovat tak, aby jeho nesouhlasu přítomní nerozuměli, pak šlo o nepoctivé jednání, které si nezaslouží ochrany. Žalobce příslušný protokol podepsal a nikdo již nezkoumal, jak se podepsal, protože k tomu nebyl důvod. Není tedy pravda, že žalobce byl z držby vypuzen. Žalobce se držby dobrovolně vzdal, sám fakticky nemovitost vyklidil. Žalovaná 1) držbu rušit nemohla právě proto, že došlo k dohodě o ukončení užívání nemovitosti. Trvá na tom, že předávací protokol obsahující dohodu o ukončení žalobcových užívacích práv a jeho závazek k předání nemovitosti byl žalobcem podepsán bez uvedení informace, že s tím žalobce nesouhlasí. Žalovaná 1) navrhla změnu usnesení okresního soudu tak, že bude žaloba zamítnuta. Žalovaná 2) v odvolání zopakovala a blíže rozvedla svou námitku nedostatku pasivní věcné legitimace. Z faktu, že je [jméno] [příjmení] jediným jednatelem společnosti, nelze dovozovat přičitatelnost jeho jednání žalované 2). I on totiž může mít své vlastní aktivity. Ani užívání telefonního čísla nelze jako rozhodující argument použít, neboť je běžné, že lidé používají jedno telefonní číslo jak pro své aktivity soukromé, tak pracovní. Argumentace okresního soudu o použití iniciál názvu společnosti v jedné SMS zprávě je neúplná. Do spisu byly totiž založeny celkem čtyři SMS zprávy a pouze jedna z nich splňuje uvedený předpoklad. V ostatních jsou vždy uvedeny jen iniciály [anonymizováno]. K tomu, aby bylo jednání jednatele přičitatelné společnosti, musí být na první pohled každému zřejmé, že jednatel jedná jménem a na účet společnosti a nikoli samostatně za sebe jako fyzickou osobu. Vzhledem k tomu, že [jméno] [příjmení] připojil iniciály společnosti až v poslední SMS zprávě, nebylo zřejmé, že jedná za společnost, a proto mělo být aplikováno pravidlo vyplývající z ustanovení § 436 odst. 1 o. z., tedy že jednal svým vlastním jménem. Žalovaná 2) proto navrhla, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu tak, že žalobu vůči ní zamítne. Žalobce se k odvoláním vyjádřil tak, že pokládá usnesení okresního soudu za věcně správné. Žádná dohoda o vyklizení nemovitosti žalobcem uzavřena nebyla. Žalobce svou vůli projevil právě připojením slova „nesouhlasím“ ke svému podpisu. Odpovídal tomu i jeho následný postup, kdy podal trestní oznámení pro krádež a neoprávněný zásah do práva k bytu a k domu. Svůj nesouhlas s vyklizením dal najevo již v SMS zprávě z 15. 12. 2021 poté, co mu byla oznámena změna vlastníka domu. Není pravda, že by kohokoli pověřil předáním klíčů, klíče byly odebrány jeho nevlastní dceři [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] jednal vůči němu jako jednatel žalované 2). Krajský soud jako soud odvolací předně shledal, že obě odvolání jsou přípustná (§ 201 o. s. ř.), obsahují všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a jsou podána osobami oprávněnými a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.). Byl si vědom závěrů judikatury Ústavního soudu ČR vyjádřené v jeho nálezu ze dne 16. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3623/15, v níž bylo vysloveno, že v řízení ve věcech ochrany z rušené držby (§ 176 až 180 občanského soudního řádu) soud ve věci samé rozhoduje usnesením a jednání není třeba nařizovat. To však platí pouze pro nalézací řízení. K projednání odvolání proti rozhodnutí ve věci samé odvolací soud musí nařídit jednání. To platí tím spíše, doplňuje-li dokazování. Opačný postup porušuje právo odvolatele na spravedlivý proces chráněné ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto nařídil k projednání odvolání jednání. Při tomto odvolacím jednání přišla žalovaná 1) s tvrzením, že žalobce začal nemovitost znovu užívat, a to někdy kolem 22. 4. 2022. V domě se svítilo, proto byla přivolána [stát. instituce], která na místě zastihla žalobce a další osobu. O dalších úkonech [stát. instituce] nemá povědomí. Pro tato tvrzení nemá důkaz. Žalobce pravdivost tohoto tvrzení popřel. V období po 23. 12. 2021 nemovitost neužíval, byl na místě pouze jednou v souvislosti s vyšetřováním krádeže jeho věcí za přítomnosti [stát. instituce]. Má tam stále umístěny některé své věci, je na něho nadále psán elektroměr. V řízení mu tudíž nejde o to, aby někdo nemovitost vyklidil. Chce, aby mu byly předány klíče od nemovitosti a tím mu bylo umožněno užívat ji. Krajský soud při přezkumu odvoláním napadeného usnesení předně shledal, že řízení před okresním soudem nebylo postiženo žádnou zmatečnostní ani jinou procesní vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Okresní soud rovněž na základě předložených listinných důkazů učinil správná skutková zjištění, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci. Z předložené kopie protokolu o předání nemovitosti ze dne 17. 12. 2022 nepochybně plyne, že u podpisu žalobce je připojeno vyjádření jeho nesouhlasu (srov. č. l. 35 spisu). Uvedená listina tedy nemůže sloužit jako spolehlivý podklad pro tvrzení žalované 1), že se s žalobcem dohodla na ukončení užívání předmětné nemovitosti. Pro žalobce přitom nemůže být závazné to, že s ukončením jeho užívacích práv projevily souhlas původní vlastnice [jméno příjmení] a zástupce nynější vlastnice, žalované 1). Nelze navíc přehlédnout, že tuto listinu předložila v soudním řízení právě žalovaná 1) v situaci, kdy žalobce tvrdil, že mu nebyla vydána. Obranu žalované 1), že žalobce listinu podepsal bez informace, že s jejím obsahem nesouhlasí, lze proto pokládat za značně nepřesvědčivou, stejně jako úvahy žalované 1) o žalobcově nepoctivosti. Pominout nelze ani okolnost dovolávanou žalovanou 1) a spočívající v asistenci hlídky [stát. instituce] při uzavírání dohody. Předně je třeba uvést, že není příliš obvyklé, aby se [stát. instituce] při plnění svých úkolů nějak podílela na uzavírání občanskoprávních jednání jiných osob. Naopak obecná zkušenost je taková, že uzavření smlouvy se bez pomoci policejní hlídky zpravidla obejde. Asistence [stát. instituce] spíše může vyvolávat otázky, zda bylo jednání některé z dotčených osob dobrovolné a do jaké míry bylo právě onou asistencí ovlivněno. Okresní soud tedy dospěl ke správnému závěru, že žalobci bylo další užívání nemovitosti znemožněno. Procesní úprava řízení o ochranu rušené držby má svůj základ v ustanovení § 176 a násl. o. s. ř. Pro toto řízení je charakteristické, že žalobce v něm musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby (§ 177 odst. 1 o. s. ř.). Soud se v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (§ 178 o. s. ř.). Tato procesní úprava navazuje na hmotné právo, a to zejména ustanovení § 1003 a násl. o. z. Podle ustanovení § 1003 o. z. platí, že držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit; kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Podle ustanovení § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Podle ustanovení § 1007 odst. 2 o. z. vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání. Výklad uvedených zákonných ustanovení podal Ústavní soud ČR v nálezu z 21. 5. 2019 sp. zn. IV. ÚS 4306/18. V něm uvádí mimo jiné toto: Přestože předmětné řízení je součástí právního řádu teprve od 1. 1. 2014, lze při jeho uchopení zčásti vycházet z rozhodovací praxe vztahující se k dnes již neúčinné ochraně pokojného stavu podle § 5 občanského zákoníku z roku 1964. Platný je tak například závěr Nejvyššího soudu, vyjádřený v rozsudku ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4115/2011: "Ochrana pokojného stavu, upravená v § 5 obč. zák. (1964), je modifikovaným způsobem ochrany držby (posesorní ochrany), kterou znal již obecný občanský zákoník z roku 1811 a ke které se vrací i nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Jejím předmětem není ochrana práva, ale pokojného stavu. Předpokladem pro poskytnutí ochrany je, že návrh je podán... v době, kdy jde o aktuální zásah do pokojného stavu; pokud se nový stav, vyvolaný zásahem, stal pokojným, ochranu nelze poskytnout.... Nárok na ochranu pokojného stavu má jiný skutkový základ a ostatně i jiný účel než ochrana práva; nelze dovodit, že by ten, kdo žádá ochranu pokojného stavu, musel současně žádat i o ochranu práva. Z uvedeného mimo jiné plyne, že žaloba z rušené držby (též "posesorní žaloba") poskytuje prozatímní ochranu posledního faktického stavu, nikoli stavu právního (tedy nikoli subjektivního práva) (bod 13 odůvodnění nálezu) … Obecný soud nezkoumá v řízení o žalobě z rušené držby předběžné hmotněprávní otázky (§ 135 odst. 2 o. s. ř.), zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3074/17 ze dne 20. 12. 2017). Uvedené řeší soud případně až v následném petitorním řízení (o určení vlastnického práva, vydání neprávem zadržované věci, její součásti, vyklizení prostor atp.), vyvolaném žalovaným na ochranu jeho vlastnického práva. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 o. z. ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou však v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní (bod 17 odůvodnění nálezu). Okresní soud se v řízení správně zaměřil na zjištění posledního pokojného stavu držby a dospěl k přiléhavému závěru, že držba svědčila žalobci, který nemovitost užíval s tím, že vykonával právo nájemní. Správně také dovodil, že žalobce byl z držby žalovanou 1) vypuzen, když mu bylo zabráněno ve výkonu práva nájmu, tedy v užívání nemovité věci (§ 1007 odst. 2 o. z.). Žalobce se tedy skutečně důvodně domáhá ochrany držby proti svémocnému vypuzení z držby. Žalobce i okresní soud však při formulaci žalobního žádání a výroku soudního rozhodnutí pominuli tu okolnost, že občanský zákoník rozlišuje v rámci úpravy ochrany rušené držby dvě různé skutkové podstaty, a to 1) ochranu před zásahy do dosud fakticky trvající držby (§ 1003 o. z.) a 2) ochranu před vypuzením z držby (§ 1007 o. z.) Tyto dvě skutkové podstaty ovšem nelze zaměňovat, neboť jimi poskytovaná ochrana míří vždy na jinou skutkovou situaci. Žalobce se nicméně v řízení domáhal ochrany své držby v obou podobách. Jeho žaloba v části, v níž žádal, aby byla žalovaným uložena povinnost zdržet se zásahů do držby (výrok I usnesení okresního soudu), však již neměla být úspěšná. Byla totiž uplatněna v situaci, kdy držba fakticky skončila, protože byl žalobce ještě před zahájením soudního řízení z držby vypuzen. Navíc nelze přehlédnout ani to, že žalobcovo žádání nebylo v této části dostatečně určité, protože neobsahovalo žádné konkrétní rušení, kterého se měly žalované zdržet. Krajský soud proto postupoval dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a usnesení okresního soudu v této části změnil tak, že žalobu v části, v níž se žalobce domáhal, aby se žalobci zdrželi zásahů do jeho držby, zamítl. Naproti tomu shledal krajský soud důvod pro potvrzení usnesení okresního soudu v té části, v níž bylo výrokem II uloženo žalované 1), aby uvedla držbu nemovité věci do předešlého stavu tak, že nemovitou věc předá spolu s klíči od ní žalobci. Žalobce se tu důvodně domáhá ochrany před vypuzením z držby (§ 1007 odst. 1 o. z.). Podstatou uvedeného je právě obnovení stavu, kdy bude moci nemovitou věc užívat a vykonávat nájemní právo. Znovu je třeba zdůraznit, že v tomto řízení se odvolací soud nemohl zabývat samotnou existencí nájemního práva. Poslední pokojný stav držby však nepochybně svědčí žalobci, a proto mu náleží posesorní ochrana. Má-li žalovaná 1) za to, že žalobce nájemcem její nemovité věci není, nic jí nebrání v tom, aby se případně domáhala ochrany svého vlastnického práva v petitorním řízení. Výsledek řízení v projednávané věci nebude mít pro posouzení existence nájemního práva žalobce žádný význam. Jelikož odvolací soud neshledal podstatné pochybení okresního soudu ani v rozhodnutí o žalobcově poplatkové povinnosti, potvrdil jako věcně správné výroky usnesení okresního soudu pod body II a IV (§ 219 o. s. ř.). Při rozhodování o nákladech řízení (§ 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.) hodnotil odvolací soud v souladu s ustanovením § 142 o. s. ř. míru procesního úspěchu a neúspěchu účastníků řízení. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) žalobce uspěl v samotném základu věci, tedy v otázce, zda žalovaná 1) zasáhla do jeho držby, a v návaznosti na to též s požadavkem na ochranu před vypuzením z držby. Oproti tomu byla žalovaná 1) úspěšná v tom, že v části žalobního žádání byla žaloba zamítnuta. Za tohoto stavu věci dospěl krajský soud k závěru, že úspěch žalované v řízení je jen nepatrný, neboť v samotném základu byla žaloba podána důvodně, a tudíž lze žalobci přičítat plný procesní úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Proto je namístě, aby žalovaná 1) žalobci nahradila náklady řízení prvostupňového i odvolacího. V řízení před okresním soudem dosáhly žalobcovy náklady celkové výše 11 776 Kč. Sestávají ze soudního poplatku 5 000 Kč, z odměny za zastupování ve výši 5 000 Kč za dva úkony právní služby po 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba; § 9 odst. 3 písm. e/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty v částce 1 176 Kč). V odvolacím řízení představují náklady celkovou částku 3 388 Kč a jsou součtem odměny za zastupování za jeden úkon právní služby ve výši 2 500 Kč (účast při jednání odvolacího soudu), náhrady hotových výdajů 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty 588 Kč. Žalované 1) bylo uloženo zaplatit tyto náklady k rukám žalobcovy zástupkyně (149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o náklady řízení mezi žalobcem a žalovanou 2), byla formálně vzato plně úspěšná žalovaná 2), protože ve vztahu k ní byla žaloba zamítnuta v plném rozsahu. Nicméně zde shledal odvolací soud důvod pro užití moderačního práva dle ustanovení § 150 o. s. ř. a výjimečně žalované 2) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jak před okresním, tak před krajským soudem. Důvody zvláštního zřetele hodné představují okolnosti projednávané věci. V řízení totiž vyšlo najevo, že žalovaná 2) se prostřednictvím svého jednatele aktivně podílela na vypuzení žalobce z držby. Okresní soud v napadeném usnesení správně a přesvědčivě vyložil, proč lze jednání jednatele přičítat žalované 2). Na podporu svého závěru snesl více argumentů, které se žalované 2) nepodařilo zpochybnit. Bylo by tak vůči žalobci nespravedlivé, aby musel žalované 2) náklady řízení nahradit. Krajský soud proto rozhodl tak, že žalobce a žalovaná 2) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů

Poučení