17 Co 72/2021-377

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] se sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. 11. 2020, č. j. 7 C 76/2017-330, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, II, III, IV, V, VI, VIII a IX potvrzuje.

II. Ve výroku VII se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 18. 11. 2020, č. j. 7 C 76/2017-330, že žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy spočívající v úhradě bolestného částku ve výši 1.157.898 Kč, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy spočívající v úhradě ztížení společenského uplatnění částku ve výši 3.595.099 Kč. Výrokem III byla zamítnuta žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobci za účelně vynaložené náklady na vypracování znaleckých posudků částku ve výši 1.800 Kč. Výrokem IV byla zamítnuta žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti žalobce a na náhradě za ztrátu na výdělku za dobu invalidity žalobce odbytné celkem ve výši 13.432.010 Kč valorizovanou s účinností od 1. 1. 2015 o 5 % p. a. Výrokem V byla zamítnuta žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobci za účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví žalobce částku celkem ve výši 54.242 Kč sestávající z účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví žalobce od 1. 4. 2015 do 31. 12. 2016 ve výši 4.242 Kč a zálohy na náklady spojené s péčí o zdraví žalobce ve výši 50.000 Kč. Výrokem VI byla zamítnuta žaloba, podle níž žalovaný byl povinen zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy spočívající v úhradě přiměřeného zadostiučinění částku ve výši 300.000 Kč. Výrokem VII byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 567.485 Kč. Výrokem VIII bylo rozhodnuto, že České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Konečně výrokem IX bylo rozhodnuto, že soud vrací žalovanému zaplacenou zálohu ve výši 30.000 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, které směřovalo proti všem výrokům, jimiž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce po obsáhlé rekapitulaci skutkových okolností projednávané věci a po shrnutí dokazování provedeného v průběhu řízení před soudem prvního stupně poukázal na odlišné názory na stanovení příčinné souvislosti mezi poskytnutím pooperační péče žalobci a způsobenou újmou na zdraví žalobce soudního znalce [příjmení] et JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a znaleckého ústavu - Všeobecné fakultní nemocnice v [obec], kdy zpracovatelé revizního ústavního znaleckého posudku uvedli, že neshledávají příčinnou souvislost mezi postupem žalovaného a následkem v podobě újmy na zdraví žalobce a nemohou hodnotit míru šancí na zamezení vzniklé újmy. Pokud se v literatuře uvádí, že pooperační krvácení zvyšuje riziko netěsnosti chirurgické sutury až o 35 %, pak lze konstatovat, že pokud by k němu nedošlo, nebo by se na něj reagovalo adekvátně tak, aby dále nepokračovalo, pak by se riziko vzniku následného leaku snížilo o 65 %. Pokud by žalovaný postupoval adekvátně aktuálnímu zdravotnímu stavu žalobce, sice by úplně nezaniklo riziko dalších projevů krvácení a rozvoje netěsnosti chirurgické sutury, ale podstatně by se se zvýšily šance na zhojení bez dalších komplikací, a to minimálně o 65 %. Dále žalobce namítá, že nikdy nepodepsal negativní reverz, ošetřující lékaři žalovaného v den propuštění žalobce jej neměli k dispozici a neměli tudíž žalobce propustit do domácí léčby. Za absence negativního reverzu, kdy pacient není řádně poučen o možných následcích, se bez dalšího přičítá odpovědnost zdravotnickému zařízení. Žalobce trvá na tom, že došlo ke škodě na jeho zdraví v příčinné souvislosti s pochybením při poskytování zdravotnické péče ze strany žalovaného při roboticky asistované sleeve gastrektomii a v pooperační péči. Žalobce odkázal na závěry znaleckého posudku zpracovaného znalcem [příjmení] et JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., že pooperační průběh probíhal bezchybně až do zjištění výrazného poklesu hemoglobinu v krevním obraze žalobce a opomenutí dalších nutných opatření k vyloučení pooperačních komplikací žalovaným je chybné. Pokud by bylo krvácení potvrzeno na ultrazvukovém nebo CT vyšetření nemuselo dojít ke zbytečnému propuštění žalobce. Za vybočení ze standardů péče zdravotního systému žalobce považuje jeho odmítnutí ze strany žalovaného večer v den jeho propuštění. Ze strany žalovaného před propuštěním žalobce mělo být provedeno minimálně ultrazvukové vyšetření dutiny břišní, pokud se večer v den propuštění objevily u žalobce kruté bolesti břicha, žalovaný pochybil, pokud jej odmítl znovu přijmout. Žalobce rovněž namítl nedostatečně vedenou zdravotnickou dokumentaci žalovaným a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a doplnění dokazování revizním ústavním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví a výslechem soudního znalce [příjmení] et JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. nebo aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil a odvolací soud rovněž pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise s tím, že všechny námitky žalobce uvedené v podaném odvolání odmítá jako nedůvodné, ať již ve vztahu ke zjištění skutkového stavu, neboť soudem prvního stupně bylo vedeno mimořádně obsáhlé dokazování a věc byla posouzena správně i po právní stránce, kdy argumentace žalobce je odtržena od jeho vlastních skutkových tvrzení i od výsledků provedeného dokazování. Žalobce nekritický trvá na skutkovém popisu událostí a pochybení ze strany žalovaného dle znaleckého posudku MUDr. et JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který konstatuje, že se žalovaný měl dopustit několika pochybení a neposkytl zdravotní péči lege artis. Dále žalovaný uvedl, že hospitalizace žalobce byla ukončena na základě jeho žádosti, žalobce byl propuštěn ve standardní době, nikoliv předčasně, kdy u tohoto druhu operací trvá hospitalizace 4 – 5 dnů. V okamžiku propuštění se nevyskytovaly u žalobce žádné projevy krvácení v dutině břišní nebo netěsnosti resekční linie a soud prvního stupně správně uzavřel, že otázka absence negativního reverzu není v dané věci relevantní, žalobce byl o rizicích informován, byl zaléčen antibiotiky a léky potlačující krvácení, a i přes poučení trval na svém propuštění do domácí péče. Údajným odmítnutím žalobce a jeho nepřijetím žalovaným ve večerních hodinách zpět po jeho propuštění do domácí péče nemohla žalobci žádná újma vzniknout, když za stejných časových a kvalitativních okolností byl rychlou záchrannou službou dopraven do Fakultní nemocnice u sv. [jméno] v [obec], i s ohledem na lepší dostupnost z místa jeho bydliště. Žalovaný se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že neprovedení neinvazivních diagnostických vyšetření žalobce před jeho propuštěním ani pochybení při vedení zdravotnické dokumentace neměly vliv na další vývoj zdravotního stavu žalobce a jsou bez prokazatelné příčinné souvislosti s tvrzenou újmou na zdraví žalobce. Soud prvního stupně dle názoru žalovaného správně uzavřel, že absentuje prokázání příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného a škodlivým následkem na zdraví žalobce, kdy v pojetí českého právního řádu nelze doktrinou„ ztráty šance“ nahrazovat chybějící příčinnou souvislost mezi postupem non lege artis poskytovatele zdravotní péče a újmou na zdraví pacienta, a navrhl potvrzení napadeného rozsudku v celém jeho rozsahu.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 27. 2. 2017 se žalobce domáhal po žalovaném náhrady nemajetkové újmy na zdraví a související škody v celkové výši 18.550.049 Kč, představující náhradu bolestného ve výši 1.157.898 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 3.595.099 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a za dobu invalidity žalobce ve výši 13.432.010 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví žalobce ve výši 54.242 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů na vypracování znaleckých posudků ve výši 10.800 Kč a náhradu přiměřeného zadostiučinění ve výši 300.000 Kč. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že v době od 24. 9. 2014 do 29. 9. 2014 byl hospitalizován v žalované nemocnici, kde mu dne 25. 9. 2014 byla provedena roboticky asistovaná sleeve gastrektomie - redukci, resekci žaludku z důvodu jeho morbidní obezity. U žalobce došlo následně k závažným pooperačním komplikacím spočívajícím zejména v netěsnosti resekční linie, která způsobila únik agresivní žaludeční šťávy s doprovodným krvácením do dutiny břišní žalobce. Žalobce tvrdí, že v průběhu pooperační péče došlo k porušení povinností ošetřujících lékařů žalovaného spočívajících v předčasném propuštění žalobce do domácí péče dne 29. 9. 2014 a odmítnutí znovupřijetí žalobce k hospitalizaci téhož dne večer pro ukrutné bolesti břicha žalobce. Žalobce večer dne 29. 9. 2014 přivolal rychlou záchrannou službu a byl převezen do Fakultní nemocnice u svaté [jméno] v [obec], kde byl přijat na urgentním příjmu a podrobil se reoperačnímu zákroku. Následně došlo u žalobce ke zhoršení jeho zdravotního stavu, musel podstoupit celkem osm reoperačních zákroků, situace vyústila až v odebrání žaludku žalobci, trvale poškozené zdraví a invaliditu. Postup žalovaného při poskytování pooperační péče považuje žalobce za non lege artis, což doložil znaleckým posudkem vypracovaným znalcem [příjmení] et JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, který uvedl, že lékaři žalované nemocnice nejpozději dne 27. 9. 2014 věděli o výrazném poklesu hemoglobinu v krvi žalobce, z toho důvodu měli minimálně provést ultrazvukové vyšetření dutiny břišní. Pochybením bylo, že toto vyšetření neprovedli a předčasně žalobce propustili do domácí péče. Žalobce tvrdí, že pokud by žalovaný postupoval lege artis, pak by sice úplně nezaniklo riziko dalších projevů krvácení a rozvoje netěsnosti chirurgické sutury a následného leaku, ale podstatně by se zvýšily šance na zhojení bez dalších komplikací, a to přinejmenším o 65 %.

7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě trval na jejím zamítnutí, neuznal nároky žalobce, neboť při poskytování zdravotní péče nijak nepochybil. Průběh samotné operace, které se žalobce dne 25. 9. 2014 podrobil (indikovaná roboticky asistovaná sleeve gastrektomie), považuje žalovaný za standardní, bez akutních problémů či komplikací, operace byla provedena v souladu s posledními poznatky lékařské vědy, což vyplývá i ze žalobcem předloženého znaleckého posudku. Pooperační krvácení je běžnou - méně závažnou - pooperační komplikací, na kterou byl žalobce před operačním výkonem upozorněn. Pokles hladiny hemoglobinu u žalobce nebyl nijak zásadní, kdy již druhý pooperační den byl zastaven. Při propuštění do domácí péče dne 29. 9. 2014 byl žalobce zaléčen antibiotiky, léky na podporu srážlivosti krve, jeho zdravotní stav byl standardní a stabilizovaný a nejedná se o předčasné propuštění žalobce, když standardní délka hospitalizace u tohoto typu operací nepřekračuje 4 - 5 dnů. Provedení ultrazvukového či CT vyšetření dutiny břišní před propuštěním žalobce není nutný a nezbytný úkon a nebyly k němu dány důvody. Žalobce se cítil natolik dobře, že čtvrtý den po operaci sám požádal o propuštění do domácí léčby, přestože byl ošetřujícími lékaři při ranní vizitě informován o možných komplikacích i nutnosti přísného dodržování režimu, včetně způsobu stravování. Žalovaný poukázal na to, že je specializovaným pracovištěm – největším centrem této operativy v České republice s více než desetiletými zkušenostmi na poli bariatrických operací. Žalovaný důrazně rozporoval odmítnutí znovupřijetí žalobce do péče, kdy bez operačního zásahu by byl řešen jeho zhoršený zdravotní stav odsátím zvýšeného krevního odpadu. Žalovaný zdůraznil, že nároky žalobce na náhradu újmy jsou opírány o netěsnost žaludku a následný únik žaludečních šťáv do břišní dutiny, k němuž došlo po provedení první operační revize, tedy po zákroku provedeném mimo sféru vlivu žalovaného.

8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování skutkově uzavřel, že žalobce se dne 25. 9. 2014 podrobil v žalované nemocnici sleeve gastrektomii, která proběhla zcela v pořádku. Na následné běžné pooperační komplikace v podobě nitrobřišního krvácení spojené s poklesem hemoglobinu v krvi žalobce bylo ze strany žalovaného reagováno konzervativním, neinvazivním způsobem, který měl být v ideálním případě doplněn diagnostickým vyšetřením dutiny břišní žalobce (CT, ultrazvuk). Toto vyšetření provedeno nebylo, nebylo žalovaným vyhodnoceno jako nutné, jelikož zdravotní stav žalobce byl stabilizovaný, bez projevu akutního krvácení či žaludeční netěsnosti. Žalobce byl čtvrtý den po operaci (29. 9. 2014) na vlastní žádost propuštěn do domácí péče, byl poučen o nutnosti dodržování léčebného režimu, byl zaléčen antibiotiky a léky na srážení krve. Tentýž den večer byl žalobce po nezdařené komunikaci mezi jeho partnerkou [jméno] [příjmení] a zdravotní záchrannou službou přijat k hospitalizaci ve Fakultní nemocnici u svaté [jméno] v [obec] nejprve na pozorování a následně zde byla provedena operační revize dutiny břišní žalobce. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že závažný zdravotní stav žalobce je důsledkem pooperačních komplikací, kdy vlivem prosakování žaludečních šťáv skrze defektní staplerovou linii došlo k vnitřnímu poranění žalobce, které vyústilo v nekrózu tkáně a nutnost odebrání žaludku. Při operaci ani v době hospitalizace žalobce u žalovaného ani při přijetí žalobce ve Fakultní nemocnici u svaté [jméno] v [obec] nebylo prokázáno pochybení žalovaného, které mělo vliv na pozdější žaludeční netěsnost, když poprvé bylo prosakování ze žaludku zaznamenáno až po první reoperaci provedené dne 30. 9. 2014 ve Fakultní nemocnici u svaté [jméno] v [obec].

9. Žalobce namítal chybný pooperační postup žalovaného, poněvadž byl předčasně propuštěn do domácí péče, aniž bylo ze strany žalovaného reagováno na varovné signály upozorňující na vzniklé pooperační komplikace, kdy žalobci nebylo provedeno ultrazvukové vyšetření dutiny břišní v návaznosti na pokles hemoglobinu v jeho krevním obraze, a dále byl ze strany žalovaného odmítnut ke znovupřijetí k hospitalizaci, což mohlo negativně ovlivnit vývoj jeho zdravotního stavu, který vyústil v několik reoperací a finálně v úplné odstranění žaludku v důsledku nekrózy tkáně. Provedení sleeve gastrektomie a současný trvale špatný zdravotní stav žalobce (invalidita) byly dle jeho názoru jednoznačně prokázány.

10. Rozhodné hmotné právo se podává z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), neboť k tvrzené újmě mělo dojít po 1. 1. 2014, tj. za účinnosti nového občanského zákoníku.

11. Podle ustanovení § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil, jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

12. Podle ustanovení § 2958 o. z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

13. Ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně má odvolací soud ve shodě s prvoinstančním soudem za prokázáno, že v projednávané věci nebyly naplněny zákonem stanovené předpoklady vzniku obecné odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví žalobce, kterými jsou protiprávní úkon, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), existence újmy, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy a zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti. Porušením právních povinností je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody či příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a újmou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin. Mezi protiprávním úkonem a újmou musí existovat vztah příčiny a následku. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže újma je podle obecné povahy, obvyklého chodu věci a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu. Současně se musí prokázat, že újma by nenastala bez této příčiny.

14. U újmy na zdraví jde o zjištění, zda protiprávní úkon byl vyvolávajícím činitelem poškození zdraví. Příčinná souvislost mezi léčebným postupem, který nebyl lege artis (v souladu s dostupnými poznatky vědy), a újmou na zdraví pacienta – jako jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnosti zdravotnického zařízení za újmu – musí být najisto postavena. Na straně žalující je tedy důkazní břemeno o tvrzené příčinné souvislosti, tudíž v případě jeho neunesení stíhají žalující stranu nepříznivé následky spočívající v tom, že žalobě nemůže být vyhověno.

15. I když je pro tzv. medicínské spory obvyklé, že vztah příčiny a následku nelze vždy postavit zcela najisto, tj. na 100 % (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 1919/08, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, [číslo]), soudní praxe důvodně vyžaduje splnění této podmínky prokázané alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti či stupněm hraničícím s jistotou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013, Soubor C [číslo]). Nelze totiž škůdci ukládat povinnost k náhradě, jestliže podmínky vzniku odpovědnosti nejsou dány.

16. Jinými slovy řečeno, zavázat poskytovatele zdravotní péče k povinnosti hradit újmu na zdraví pacienta pouze na základě tzv. teorie ztráty šance, tj. bez dostatečně zřejmé příčinné souvislosti mezi jeho jednáním či opomenutím a škodlivým následkem, je v rozporu s ústavním pravidlem, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1014/2020).

17. Lze tedy uzavřít, že na zavázání poskytovatele zdravotní péče k náhradě újmy bez dostatečně zřejmé příčinné souvislosti jeho jednání se škodlivým následkem coby jedné z podmínek obecné odpovědnosti ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení by bylo možno pohlížet jako na ukládání povinnosti bez náležitého zákonného podkladu, vymykající se systémové koncepci institutu náhrady újmy a přesouvající jej bez náležitého opodstatnění do roviny zcela hypotetické a spekulativní. Pokud by ztráta šance měla být v zájmu jednotného výkladu dotčených norem vztažena ke všem typům újmy, pak by byla stěžejní reparační funkce náhrady újmy v podstatě potlačena na úkor satisfakční a spory z civilních deliktů by se přesunuly do hypotetické a spekulativní roviny potenciálních újem v podobě ztráty šance, což by ve svém důsledku vedlo k narušení principu právní jistoty a obtížné předvídatelnosti práva (viz rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021).

18. Poněvadž pro učinění závěru, zda byly naplněny předpoklady vzniku obecné odpovědnosti žalovaného za tvrzenou újmu na zdraví žalobce, je zapotřebí odborného posouzení, soud prvního stupně správně ustanovil znalecký ústav – Všeobecnou fakultní nemocnici v [obec] k podání znaleckého posudku, z jehož závěrů vyplynulo, že z laboratorních vyšetření i celkového klinického stavu žalobce po operaci dne 25. 9. 2014 lze usuzovat, že v době propuštění žalobce do domácí léčby dne 29. 9. 2014 jeho klinický stav nejevil známky netěsnosti žaludku, pooperační klinický stav žalobce nejevil známky takového defektu a netěsnost sutury nebyla zjištěna ani při přijetí žalobce dne 29. 9. 2014 večer ve Fakultní nemocnici u svaté [jméno] v [obec] ani při první reoperaci. Znalecký ústav rovněž uvedl, že i při provedení CT či ultrazvukového vyšetření břicha žalobce na diagnostiku krvácení či hematomu v dutině břišní v pooperační době by stejně k perforaci žaludku došlo, neboť hematom sám o sobě nemůže vést ke vzniku žaludeční netěsnosti a v případě žalobce nelze hovořit o infikovaném hematomu.

19. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že žalovaný se nedopustil žádného pochybení (postupu non lege artis) při propuštění žalobce do domácí péče dne 29. 9. 2014, kdy standardní délka hospitalizace u typu operace provedené žalobci (sleeve gastrektomie) nepřesahuje 4 - 5 dnů. Žalobce se již třetí den po operaci cítil subjektivně dobře, sám si domlouval zajištění odvozu, na vlastní žádost byl dne 29. 9. 2014 ráno propuštěn, kdy ošetřující lékaři shledali jeho klinický stav k tomuto dostatečně stabilizovaný. Žalobce byl vybaven a zaléčen antibiotiky i léky na podporu srážení krve, naměřené laboratorní hodnoty krevního obrazu ani jiné ukazatele nenasvědčovaly akutnímu krvácení do dutiny břišní či netěsnosti žaludku.

20. Skutečnost, že žalobce před propuštěním nepodepsal tzv. negativní reverz, soud prvního stupně správně nepovažoval za postup non lege artis. Negativní reverz je ve smyslu § 34 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, vyžadován v situaci, kdy pacient odmítá poskytování zdravotních služeb, resp. souhlas s jeho poskytováním odvolává. Propuštění žalobce ve stabilizovaném stavu, zaléčeného nutnými medikamenty, za současného poučení o nutnosti přísného dodržování klidového léčebného režimu i poskytnutí instrukcí, co dělat v případě zhoršení jeho stavu, nelze i dle názoru odvolacího soudu označit za postup non lege artis.

21. Nedostatky ve vedení zdravotnické dokumentace žalovaným, kdy denní záznamy o průběhu hospitalizace žalobce byly místy příliš stručné a nečitelné, jakkoliv byly hodnoceny jako non lege artis, však nedosahovaly takové intenzity, aby bylo na místě obrátit důkazní povinnost dle žalobcem citované judikatury.

22. Ze závěrů revizního ústavního znaleckého posudku vyplývá i skutečnost, že velký vliv na nepřijetí žalobce do žalované nemocnice v den jeho propuštění měla chyba v komunikaci mezi jeho přítelkyní, žalovanou nemocnicí a rychlou záchrannou službou, neboť rozhodnutí o tom, do kterého zdravotnického zařízení bude pacient akutně převezen, je otázkou komunikace mezi rychlou záchrannou službou a poskytovatelem akutní lůžkové péče. Z revizního ústavního znaleckého zkoumání je navíc zřejmé, že přijetím žalobce dne 29. 9. 2014 do Fakultní nemocnice u svaté [jméno] v [obec] nedošlo k významnému časovému prodlení a nepřijetí žalobce v den jeho propuštění zpět do žalované nemocnice nemělo žádný vliv na jeho celkový zdravotní stav a následný vývoj zdravotní péče.

23. Vycházeje ze shora uvedených skutečností a citovaných zákonných ustanovení dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a které jsou zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dokazování provedené v řízení před prvoinstančním soudem považuje odvolací soud za dostatečné a procesní postup soudu prvního stupně za správný, pokud k návrhu žalobce nedoplnil dokazování zadáním revizního ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví a opětovným výslechem znalce [příjmení] et JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

24. Provedeným dokazováním (zejména znaleckým zkoumáním) nebylo shledáno žádné profesní pochybení ze strany žalovaného a její postup při pooperační léčbě žalobce po provedené sleeve gastrektomii dne 25. 9. 2014 byl postupem lege artis. Je tedy nutno uzavřít, že základ nároku žalobce na náhradu újmy na zdraví je vůči žalovanému nedůvodný a neoprávněný, kdy v podrobnostech odkazuje odvolací soud na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž nemá nic zásadního na doplnění.

25. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, III, IV, V, VI, jimiž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejícího výroku VIII o náhradě nákladů řízení státu a výroku IX o vrácení zaplacené zálohy na znalečné žalovanému.

26. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně přistoupil odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. ve výroku VII, jímž byla neúspěšnému žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 567.485 Kč. Uložení povinnosti žalobci nahradit náklady řízení žalovanému se odvolacímu soudu v daném případě jeví nepřiměřenou tvrdostí s ohledem na majetkové a sociální poměry žalobce, který je invalidním důchodcem, a především s ohledem na okolnosti projednávaného případu a charakter sporu. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

27. Stejnými úvahami byl odvolací soud veden i při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky s ohledem na výsledek odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř. za použití s § 150 o. s. ř.), když rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení