17 Co 72/2023 - 159

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Hendrychové a soudců JUDr. Jitky Válkové a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], Ph.D. sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] s ídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] o 243 544,95 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mostě č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Mostě č. j. [spisová značka] ze dne [datum] se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], a to k rukám advokátky [tituly před jménem] [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení škody za neoprávněný odběr elektřiny ve výši [částka] a nákladů na zjištění neoprávněného odběru ve výši [částka], když dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný provádí na adrese [adresa], [právnická osoba], neoprávněný odběr z elektrizační soustavy. Ke způsobu výpočtu požadované škody žalobkyně uvedla, že postupovala podle § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny (dále jen „vyhláška“), vynásobila množství odebrané elektřiny a cenu odchylky a ostatních regulovaných služeb, stanovenou pro případ zjištění neoprávněného odběru ve výši podle cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, takto: (35 326 kWh – 0 kWh) x 6,[adresa] Kč/kWh = [částka]. Žalobkyně dále doplnila, že výše škody byla stanovena od data předposledního periodického odečtu dne [datum] do dne zjištění neoprávněného odběru dne [datum], a to na základě rozdílu mezi hodnotami, které naměřil nově osazený elektroměr a původní elektroměr, do kterého bylo protiprávně zasahováno. Vysvětlila, že nově osazený elektroměr zaznamenával průměrnou denní spotřebu ve výši 116,3 kWh, přičemž původní elektroměr pouze 52,5 kWh, a tedy výše škody (neměřené spotřeby) při přepočtu na jeden den činila 63,8 kWh, kterou vynásobila počtem dní trvání neoprávněného odběru.

3. Žalovaný namítl, že k neoprávněnému odběru nedošlo, a pokud by k němu bývalo došlo, měla být škoda vypočtena od posledního reálného odečtu, k němuž došlo [datum], nikoli od [datum], jak učinila žalobkyně. Uvedl, že si je vědom odpovědnosti vlastníka objektu, ta však nemůže být absolutní. Žalobkyní požadovaná částka odpovídá téměř trojnásobku průměrného odběru v minulých letech, přitom žalovaný po celou dobu smluvního vztahu řádně platil všechny zálohy i vyúčtování. Žalobkyně měla možnost zjistit poškození elektroměru nejpozději [datum], kdy pracovník žalobkyně prováděl fyzickou kontrolu elektroměru. Poškození elektroměru podle žalovaného také mohl způsobit pracovník žalobkyně. Namítal, že žalobkyně škodu vyčíslila v maximální výši, neodpovídající realitě.

4. Soud prvního stupně měl v posuzované věci za prokázáno, že ve shora označeném odběrném místě, které je komerčním objektem – místem podnikání žalovaného, došlo k neoprávněnému odběru elektřiny. Protokolem o kontrole odběrného místa ze dne [datum], videozáznamem kontroly a výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO] bylo prokázáno, že došlo k zásahu do měřicího zařízení – elektroměru výrobního č. [hodnota], v jehož důsledku nebyla měřena elektřina ve dvou ze tří fází. Příčinou byly odsunuté derivační klemy, rozpojené derivační propojky ve fázích [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Elektroměr v těchto fázích nezaznamenával spotřebu elektřiny, v důsledku čehož byla skutečná spotřeba zkreslena ve prospěch žalovaného. Zásah do měřicího zařízení byl spolehlivě prokázán též znaleckým posudkem č. 10/2020.

5. Soud prvního stupně vycházeje z právní úpravy neoprávněného odběru elektřiny obsažené v § 51 odst. 1 písm. e) bodu 3, odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb. (energetický zákon), uvedl, že odpovědnost odběratele za neoprávněný odběr je konstruována jako objektivní, k jejímu zjištění tedy postačuje, že k neoprávněnému odběru došlo. Je zásadně nerozhodné, kdo ho zavinil. Jestliže byl neoprávněný odběr prokázán, nese odpovědnost odběratel, který se své odpovědnosti nemůže zprostit poukazem na to, že si nebyl vědom zásahu do měřicího zařízení. Dovodil, že žalovaný jako odběratel nese odpovědnost za neoprávněný odběr, k němuž prokazatelně došlo, a to bez ohledu na to, zda si zásahu do měřicího zařízení byl vědom či nikoliv.

6. Pokud jde o náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem a její výši, uvedl soud prvního stupně, že má vždy přednost náhrada skutečné škody. Alternativním způsobem, který přichází na řadu v případě, že skutečně vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů určit nelze, je stanovení náhrady podle § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení vyhláška). S ohledem na výsledky dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že zjištění celkové spotřeby elektřiny a vyčíslení škody na základě změřených nebo jinak prokazatelně zjištěných údajů nebylo možné, a proto byl pro určení náhrady použit výpočet uvedený ve vyhlášce.

7. Soud prvního stupně konstatoval, že právní úprava výpočtu náhrady škody neoprávněným odběrem elektřiny je mimo jiné založena na tom, že domněnka, že neoprávněný odběr trval od předposledního pravidelného odečtu, se uplatní, když provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy nezjistí dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny (§ 9 odst. 6 vyhlášky). Odběrateli je dána možnost, aby prokázal, že neoprávněný odběr trval po kratší dobu. Protože žalovaný namítal, že nejpozději při pravidelném odečtu dne [datum] měl a mohl být neoprávněný odběr zjištěn, a že tedy by se měl neoprávněný odběr počítat až od [datum], byl žalovaný poučen o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k tomu, že neoprávněný odběr trval po kratší dobu, než ze které vycházela žalobkyně při aplikaci vyhlášky. Žalovaný na výzvu soudu reagoval vyjádřením, že pokud zaměstnanec, který pojal podezření na neoprávněný odběr dne [datum], nepojal při optické kontrole elektroměru dne [datum] podezření žádné, je třeba považovat za nezpochybnitelný fakt, že v danou dobu byl elektroměr nepoškozený a řádně fungující. Tento fakt žalovaný považuje za prokázaný výpovědí svědka [jméno FO] a videozáznamem, na němž jsou problikávající fáze [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zřetelné. Podle jeho názoru by neoprávněný odběr neměl být vyčíslen za 558 dnů, ale jen za 189 dnů.

8. Soud prvního stupně se s tímto názorem žalovaného neztotožnil. Uvedl, že pravidelné odečty elektroměrů provádějí osoby (odečítači), které nejsou odborníky – elektrotechniky, které by byly schopny odborně posoudit, zda došlo k zásahu do elektroměru, ale toliko pohledem zjišťují spotřebu. Nejsou schopny odborně posoudit význam problikávajících diodek. To, že do elektroměru skutečně zasaženo bylo, se v dané věci potvrdilo až přezkoušením jednotlivých fází a následným odborným posouzením.

9. Soud prvního stupně dále uvedl, že Energetickými regulačními věstníky obsahujícími Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (č. 5/2018 a č. 10/2018) a interním dokumentem žalobkyně „Výpočet náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny“ bylo prokázáno, že žalobkyně při výpočtu postupovala podle § 9 vyhlášky. Jako počátek neoprávněného odběru stanovila den předposledního pravidelného odečtu [datum] a jako konec den zjištění neoprávněného odběru [datum]. Výpočet byl tedy proveden za 553 dnů. Kromě ceny za neoprávněně odebranou elektřinu (za použití ceny elektřiny stanovené ERÚ při neoprávněném odběru pro rok 2019 v částce 6,[adresa] Kč/kWh) ve výši [částka] byly do vyúčtování zahrnuty náklady vynaložené na zjištění neoprávněného odběru [částka]. Náklady vynaložené na zjištění neoprávněného odběru podle § 9 odst. 12 vyhl. č. 82/2011 Sb. zahrnovaly podle zjištění soudu prvního stupně z oznámení žalobkyně doručeného žalovanému dne [právnická osoba]. [Anonymizováno] náklady na znalecký posudek [částka], náklady na přerušení (zamezení neoprávněnému odběru) [částka] a náklady na přezkoušení elektroměru [částka], tedy náklady ve výši [částka] (bez DPH), resp. [částka] (včetně DPH).

10. V případě, že by žalobkyně při výpočtu škody způsobené neoprávněným odběrem postupovala druhým v úvahu přicházejícím způsobem, totiž podle § 51 odst. 3 energetického zákona ve spojení s § 9 odst. 4 vyhlášky, kdy na odběrném místě byl osazen hlavní jistič s proudovou hodnotou [hodnota] x 40 A, s přihlédnutím k tomu, že byly rozpojené (dvě) derivační propojky na fázích [Anonymizováno] a [Anonymizováno], přičemž první fáze měřila spotřebu, takže by pro výpočet byla použita hodnota [hodnota] x 40 A, dospěl soud prvního stupně (s použitím hodnoty technicky dosažitelné spotřeby stanovené dle vyhlášky) k výši škody [částka].

11. Při srovnání obou shora uvedených způsobů výpočtu škody za neoprávněný odběr, soud prvního stupně tedy uzavřel, že výpočet použitý žalobkyní (tedy odpovídající výši rozdílu průměrné denní spotřeby zaznamenané elektroměrem, do něhož bylo zasaženo, a průměrné denní spotřeby zaznamenané novým elektroměrem) je pro žalovaného výhodnější a lépe vystihuje kompenzační odběru skutečně došlo a že za něj odpovídá žalovaný, tak co do výše, když bylo prokázáno, že skutečnou škodu nebylo možné objektivně zjistit, a proto byla vypočtena v souladu s vyhláškou.

12. Soud prvního stupně shledal nedůvodnou námitku žalovaného, že výše škody byla stanovena v nereálně vysoké výši, když vyčíslená částka odpovídá téměř trojnásobku průměrného odběru v minulých letech, byť tendence spotřeby (odběru) elektřiny byla v průběhu času konstantní. Upozornil, že účtovaným obdobím je 553 dnů, nikoli jeden rok, jak bylo pravidlem v běžných, periodických vyúčtováních. Při neoprávněném odběru byla spotřeba vypočtena na 35 326 kWh, při přepočtu na jeden den tedy průměrná spotřeba činila 63,8 KWh. Při srovnání průměrné denní spotřeby v předcházejících obdobích, kterou soud prvního stupně zjistil, dospěl k závěru, že spotřeba při neoprávněném odběru byla stanovena v úrovni odpovídající spotřebě pravidelně vykazované do [datum]. Oproti tomu soud prvního stupně zjistil, že spotřeba elektřiny po výměně elektroměru prudce narostla, a to nad 100 kWh denně, což podle soudu prvního stupně prokazuje, že v odběrném místě docházelo k neoprávněnému odběru.

13. Rovněž soud prvního stupně odmítl námitku žalovaného, že byl při kontrole zjištěn porušený zámek skříně elektroměru. Uvedl, že samotný zámek skříně nijak nesouvisí s funkčností elektroměru, elektroměr byl podroben odbornému přezkoušení a byl shledán funkční. Důvodem, proč byla zkreslena spotřeba elektřiny, nebyl ulomený zámek, nýbrž odsunuté derivační propojky nacházející se pod krytem svorkovnice.

14. Dále soud prvního stupně uvedl, že na shora uvedených závěrech nic nemění ani prokázané tvrzení žalovaného, že po celou dobu platil zálohy a vyúčtování spotřebované elektřiny, neboť vyčíslená náhrada škody je platbou za „skutečný odběr“, nelze-li jeho výši pro protiprávní zásah do měřicího zařízení reálně určit. Jestliže takto stanovená škoda, na jejíž náhradu má nárok toliko provozovatel distribuční soustavy, v sobě zahrnuje též platby za skutečný odběr, který ovšem nelze z důvodu zásahu do měřicího zařízení objektivně změřit, nezbývá než dovodit, že zatímco provozovatel distribuční soustavy má na plnění ve výši vypočtené podle vyhlášky vůči neoprávněnému odběrateli nárok, platba poskytnutá za totéž období obchodníkovi s elektřinou na základě měření provedeného zařízením, do něhož bylo neoprávněně zasaženo, představuje plnění bez právního důvodu. Soud prvního stupně v tomto ohledu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], a také na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

15. Soud prvního stupně uvedl, že žalovaný v době neoprávněného odběru za legálně odebranou elektřinu platil zálohy dodavateli [právnická osoba]. Vzhledem k tomu, že se jako správný uplatnil způsob výpočtu použitý žalobkyní, která při výpočtu množství neoprávněně odebrané elektřiny vycházela z rozdílu průměrné denní spotřeby zaznamenané elektroměrem, do něhož bylo zasaženo, a průměrné denní spotřeby naměřené novým elektroměrem, tj. de facto se domáhala náhrady škody jen za neměřenou spotřebu, je možné žalovaným zaplacené zálohy zohlednit jen v tom rozsahu, v jakém nebyly spotřebovány na úhradu měřené spotřeby elektřiny dodavateli.

16. Dále soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný je v prodlení se zaplacením neoprávněného odběru od [datum], tedy ode dne následujícího po splatnosti faktury, jíž byl neoprávněný odběr vyúčtován. Z toho důvodu je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši vyplývající z § 2 nař. vlády 351/2013 Sb. Právo žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud prvního stupně neshledal důvodu pro aplikaci § 150 o. s. ř.

18. Žalovaný rozsudek napadl včasným odvoláním. Namítl nesprávnost skutkových zjištění, zejména má za to, že vylomení zámku a zpřístupnění elektroměru třetím osobám způsobil pracovník žalobkyně a nelze vyloučit, že tento mohl poškodit i samotný elektroměr. Upozornil, že z výslechu Z výslechu svědků [jméno FO] (především) a [jméno FO] vyplynulo, že byli na místo vysláni z podnětu pracovníka žalobkyně, který prováděl odečet a při tomto pojal podezření na poškození elektroměru. Jméno či pracovní zařazení tohoto pracovníka zcela účelově sama žalobkyně nesdělila a nebylo tedy možné zjistit, zda se na daném odběrném místě nejednalo vždy o jednu a tutéž osobu. Žalovaný má za to, že to byli stejní pracovníci žalobkyně, kteří na místo [datum] přivolali kontrolu, jako ti pracovníci, kteří chodili na běžné odečty. Z provedeného důkazu videozáznamem práce svědků [jméno FO] a [jméno FO] pak bylo nepochybně zjištěno, že zámek na elektroměru byl relativně profesionálně vylomen a pohozen uvnitř elektrické skříně spolu s elektroměrem. Podle žalovaného řádně zabezpečený a nepoškozený elektroměr otevřel právě pracovník žalobkyně, neboť tento neměl od skříně elektroměru klíč, avšak přesto jej fyzicky kontroloval. To, že došlo k vylomení zámku elektroměru, pak žalobkyně žalovanému nijak neoznámila a elektroměr ponechala několik týdnů bez zabezpečení a dozoru bez vědomí žalovaného. Zásah této osoby přitom není nijak písemně ani audiovizuálně zaznamenán, a to na rozdíl od následného zásahu třetího subjektu, který již na místo vyrazil na konkrétní udání žalobkyně. Nález údajně poškozeného elektroměru tedy nebyl výsledkem běžné kontroly.

19. Dále žalovaný namítl, že žalobkyně po celou dobu netvrdila ani neprokázala, jakého druhu neoprávněného odběru podle § 51 zákona č. 458/2000 Sb. se měl žalovaný dopustit. Žalovaný žalobkyni vytkl, že od samého počátku požaduje maximální zákonem stanovenou sazbu náhrady, když se o přesný výpočet údajného odběru nepokusila a rovněž se nepokusila o žádné konkrétní určení skutečné doby údajného neoprávněného odběru a až v průběhu řízení specifikovala, že škoda není požadována jako maximální, ale jako škoda vypočtená rozdílem spotřeb. Toto tvrzení však podle žalovaného početně nesouhlasí. Žalovaný poukázal na svou opakovanou snahu dohodnout se s žalobkyní a uhradit skutečně vzniklé škody.

20. Žalovaný upozornil, že z provedeného důkazu videozáznamem a výslechem svědka [jméno FO] bylo nepochybně zjištěno, že takové poškození elektroměru, které bylo zjištěno dne [datum], by při prokázání minimální nutné pozornosti odhalil i poučený laik, neboť svědek [jméno FO] se jednoznačně vyjádřil v tom smyslu, že blikající kontrolky fází L2 a L3 jsou viditelné na první pohled při prvním pohledu na displej elektroměru. Žalovaný uvedl, že poslední kontrola elektroměru pracovníkem žalobkyně proběhla dne [datum] a žádné tvrzené poškození nebylo zjištěno. Je tedy podle žalovaného nepochybné, že i kdyby k neoprávněnému odběru došlo, mohl by se tento počítat nejdříve od [datum]. Poukázal v této souvislosti především na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka], ohledně obecné prevenční povinnosti žalobkyně jako provozovatele distribuční soustavy podle § 415 obč. zák.

21. Žalovaný se dále domnívá, že právní posouzení věci je nesprávné, když má za to, že jím hrazené zálohy a vyúčtování za rozhodné období se prostřednictvím distributora dostaly do majetku žalobkyně. Ta tedy již z podstaty náhrady škody neměla právní důvod požadovat náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny v tom rozsahu, který byl žalovaným prokazatelně řádně a včas uhrazen; uhrazené platby však nezohlednila. Pokud je zde platba za odebranou elektřinu, nemůže být za odebrání téže energie soudem přiznána náhrada škody. Tutu skutečnost žalovaný namítal již před soudem prvního stupně.

22. Žalovaný dále považoval za nesprávné posouzení nároku na plnou náhradu nákladů řízení. Má za to, že provedené dokazování neposkytuje oporu pro závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně „s žalovaným vedla vyjednávání v předžalobní fázi sporu i v průběhu řízení, projevila snahu o smírné řešení, kterého se nepodařilo dosáhnout pro postoj žalovaného“. Byl to naopak žalovaný, který navrhoval rozličné způsoby možného řešení věci, zatímco žalobkyně setrvává pouze na plné úhradě na počátku požadovaných částek i přes to, že skutkové okolnosti tyto nároky prokazující se diametrálně změnily.

23. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, případně nárok přizná jen v minimální výši. Žalovanému měl být stanoven rozsah náhrady škody pouze 24. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že její pracovník vylomil zámek na krytu elektroměru či poškodil elektroměr. Poukázala na závěr soudu prvního stupně, že vylomení zámku na krytu elektroměru nemá žádný vliv na jeho funkci a že funkčnost elektroměru byla podrobena odbornému přezkoušení. Důvodem zkreslení spotřeby byly odsunuté derivační klemy pod krytem elektroměru.

25. K namítaným nedostatečným žalobním tvrzením žalobkyně uvedla, že druh neoprávněného odběru byl v rámci dokazovaní před soudem prvního stupně jasně specifikován, tedy že se jedná o neoprávněný odběr elektřiny podle § 51 odst. 1 písm. e) energetického zákona.

26. Žalobkyně uvedla, že již při podání žaloby v předmětné věci předložila výpočet náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny ze dne [datum], kde bylo zcela jasně uvedeno, že se jedná o výpočet z rozdílu spotřeb dle následné spotřeby na novém měřidle. Zdůraznila, že se jedná o druh neoprávněného odběru elektřiny, u kterého nelze žádným technickým prostředkem změřit jeho výši, kdy na takové případy je pamatováno platnou právní úpravou, konkrétně § 51 odst. 3 energetického zákona ve spojení s § 9 odst. 4 vyhlášky č. 82/2011 Sb. Pokud by žalobkyně požadovala maximální zákonem stanovenou možnou náhradu škody způsobenou neoprávněným odběrem, postupovala by při výpočtu dle výše uvedených ustanovení energetického zákona a prováděcí vyhlášky a při užití tohoto postupu při výpočtu by mohla požadovat částku [částka]. Přesto stanovila škodu na základě alternativního výpočtu, a to z rozdílu průměrné spotřeby zaznamenané elektroměrem, do něhož bylo zasaženo a průměrné denní spotřeby naměřené novým elektroměrem.

27. K optickému zjištění poškození žalobkyně sdělila, že pracovníci, kteří mají na starosti pravidelný odečet elektroměru, nemají elektrotechnickou kvalifikaci a místo kontrolují pouze vizuálně. Rozpojené derivační klemy nebylo možné pouze vizuální kontrolou zjistit. Pokud jde o zaplacené zálohy za rozhodné období, žalobkyně uvedla, že stanovená výše škody je pouze dopočtem mezi reálnou spotřebou a spotřebou, kterou stanovil původní elektroměr. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit.

28. Odvolací soud věc projednal podle § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nelze vyhovět.

29. Podle § 51 odst. 1 písm. e) bodu 3. zák. č. 458/2000 Sb. (energetický zákon), neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je (také) odběr měřený měřicím zařízením, které prokazatelně vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka a na kterém bylo buď porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení.

30. Podle § 51 odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb., při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.

31. Podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny.

32. Podle § 9 odst. 2 vyhl. č. 82/2011 Sb., v případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odstavce 1, stanoví provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady škody výpočtem podle odstavců 3 až 8.

33. Podle § 9 odst. 3 vyhl. č. 82/2011 Sb., u neoprávněného odběru elektřiny ze sítě zvlášť vysokého napětí, velmi vysokého napětí nebo vysokého napětí se pro stanovení elektrického příkonu použije hodnota rezervovaného příkonu 34. Podle § 9 odst. 4 vyhl. č. 82/2011 Sb., u neoprávněného odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí se pro stanovení technicky dosažitelného elektrického příkonu hodnota jmenovitého napětí [právnická osoba] vynásobí počtem fází, z nichž se neoprávněný odběr elektřiny uskutečnil, a takto vypočítaná hodnota se vynásobí a) jmenovitým proudem hlavního jističe před elektroměrem, nebo b) jmenovitým proudem jištění umístěného v hlavní domovní pojistkové skříni nebo v hlavní domovní kabelové skříni sníženým o jednu úroveň typové řady jmenovitých proudových hodnot v případě neoprávněného připojení před hlavním jističem, nebo c) jmenovitým proudem odpovídajícím průřezu vodiče v místě napojení na neměřenou část, umožňujícího neoprávněný odběr elektřiny, a to pouze v případě, že není možné stanovit hodnotu elektrického příkonu podle písmene a) nebo b).

35. Podle § 9 odst. 5 vyhl. č. 82/2011 Sb., výše technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za den při neoprávněném odběru elektřiny se vypočítá tak, že se výše elektrického příkonu vypočítaná podle odstavce 3 nebo 4 vynásobí dobou využití 24 hodin a použije se hodnota účiníku rovna jedné.

36. Podle § 9 odst. 6 vyhl. č. 82/2011 Sb., hodnota technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru se stanoví tak, že výše technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za den, vypočítaná podle odstavce 5, se vynásobí počtem dnů, po které neoprávněný odběr elektřiny trval. Pokud provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy nezjistí dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny, má se za to, že neoprávněný odběr elektřiny trval a) u odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí 1. od předposledního pravidelného odečtu provedeného za účelem ročního zúčtování spotřeby elektřiny, maximálně však 24 měsíců; samoodečet spotřeby elektřiny není v takovém případě považován za pravidelný odečet, 2. nejvýše 24 měsíců v případech, kdy se odečty za účelem zúčtování spotřeby u odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí provádějí častěji než jedenkrát ročně, b) 24 měsíců u odběru elektřiny ze sítí zvlášť vysokého napětí, velmi vysokého napětí nebo vysokého napětí.

37. Podle § 9 odst. 7 vyhl. č. 82/2011 Sb., v případě, že došlo k neoprávněnému zásahu do elektroměru, se od spotřeby elektřiny vypočítané podle odstavce 6 odečte spotřeba elektřiny naměřená provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy.

38. Podle § 9 odst. 8 vyhl. č. 82/2011 Sb., množství neoprávněně odebrané elektřiny pro účely výpočtu náhrady škody za neoprávněný odběr se vypočte jako rozdíl mezi hodnotou technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny stanovenou podle odstavce 6 a hodnotou zjištěnou podle odstavce 7 v případě neoprávněného zásahu do elektroměru vynásobený a) součinitelem 0,2 pro odběry elektřiny ze sítí nízkého napětí, b) součinitelem 0,5 pro odběry elektřiny ze sítí zvlášť vysokého napětí, velmi vysokého napětí nebo vysokého napětí.

39. Ve smyslu § 9 odst. 9 vyhl. č. 82/2011 Sb. se výše náhrady škody stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné podle odstavce 1 nebo vypočtené podle odst. 8 cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny.

40. Podle § 9 odst. 12 vyhl. č. 82/2011 Sb., součástí náhrady škody vzniklé provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy je i právo na úhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, neoprávněné dodávky elektřiny, neoprávněného přenosu elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny.

41. Jak již odvolací soud uvedl v předchozím rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka], právní úprava výpočtu náhrady škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny je mimo jiné nezjistí dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny (§ 9 odst. 6 vyhl. č. 82/2011 Sb.). Odběrateli je tedy dána možnost, aby prokázal, že neoprávněný odběr trval po kratší dobu, než od předposledního pravidelného odečtu. Žalovaný tvrdil, že nejpozději při pravidelném odečtu elektroměru dne [datum] by měl a mohl zjistit zásah do elektroměru pracovník žalobkyně, pokud stejný pracovník žalobkyně pojal podezření na neoprávněný odběr dne [datum]. Žalovaný z uvedeného tvrzení dovozuje, že neoprávněný odběr by se mohl tudíž počítat nejdříve od [datum]. Soud prvního stupně následně žalovaného poučil, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že neoprávněný odběr trval kratší dobu, než uvádí žalobkyně. K tomu žalovaný uvedl, že k neoprávněnému odběru mohlo docházet až od [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy byl proveden poslední periodický odečet před zjištěním neoprávněného odběru, což odpovídá 189 dnům. Uvedl, že má za prokázané z videozáznamů, fotografií a výpovědí svědků, že porucha elektroměru byla zjistitelná v květnu 2019, a pokud tato porucha nebyla nahlášena, žádná v tu chvíli nebyla. Dále žalovaný navrhl zohlednit předchozí vyúčtování z období [Anonymizováno] – [Anonymizováno], kterými byl již proveden důkaz.

42. Pokud žalovaný tvrdil, že to byli stejní pracovníci žalobkyně, kteří na místo [datum] přivolali kontrolu, jako ti pracovníci, kteří chodili na běžné odečty, tzn. že stejný pracovník žalobkyně, který provedl pravidelný odečet elektroměru dne [datum], měl a mohl zjistit zásah do elektroměru, pokud pojal podezření na neoprávněný odběr dne [datum], k tomuto tvrzení žalovaný nenabídl žádný důkaz. Soud prvního stupně nadto uzavřel, že pravidelné odečty elektroměrů provádějí osoby, které nejsou schopny odborně posoudit, zda došlo k zásahu do elektroměru, ale toliko pohledem zjišťují spotřebu a nejsou schopny posoudit význam problikávajících diodek. Proto odvolací soud neshledal tuto námitku důvodnou.

43. Odvolací soud shledal, že žalovaný po poskytnutém procesním poučení ve vztahu k době trvání neoprávněného odběru elektřiny v zásadě odkázal na již soudem prvního stupně provedené a zhodnocené důkazy, přičemž zpochybnil jejich hodnocení soudem prvního stupně. Odvolací soud má za to, že v posuzované věci soud prvního stupně dostál požadavkům na hodnocení důkazů uvedeným v § 132 o. s. ř. v jejich vzájemné souvislosti. Odvolací soud dospěl k závěru, že hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně se jeví vnitřně logické a konzistentní, nevybočující z mezí uvážení soudu prvního stupně jako soudu nalézacího. Přisvědčil tudíž skutkovému závěru soudu prvního stupně, který uzavřel, že neoprávněný odběr elektřiny žalovaným trval od [datum] do [datum].

44. Ve vztahu k použití prováděcí vyhlášky upozornil Ústavní soud v usnesení pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 29/13, že soudce je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy při rozhodování vázán zákonem a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem, proto nesmí vyhlášku aplikovat mechanicky, nýbrž musí vždy zohledňovat specifické okolnosti případu tak, aby se zjištěná škoda blížila co nejvíce škodě skutečné, byť ji často lze v této oblasti zjistit jen velice obtížně. V případě výpočtu náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny soud v odůvodněných případech nemusí nutně paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě vyhlášky o způsobu stanovení náhrady škody. Dospěje-li k závěru, že v daném případě by byl takový postup v rozporu se zákonem, a to například z důvodu, že by takový výpočet náhrady škody nezajišťoval pouze naplnění kompenzačního principu, nýbrž by jím mělo dojít, v rozporu se zákonným zmocněním, k jakési nad-kompenzaci poškozeného, či k určité formě sankce neoprávněného odběratele (neoprávněný odběr elektrické energie je již postihován trestním právem, neboť v konkrétním případě může naplnit skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku), je obecný soud povinen v daném případě prováděcí právní předpis neaplikovat nebo jej aplikovat jen zčásti a ve zbytku postupovat podle obecné občanskoprávní úpravy, případně obsah prováděcího právního předpisu, za účelem určení skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny podle kritérií obecné občanskoprávní úpravy náležitě modifikovat. Dospěl-li tedy obecný soud na základě uvedených okolností k závěru, že za účelem zjištění skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny aplikuje vyhlášku o způsobu stanovení náhrady škody, resp. v ní obsažený způsob výpočtu výše škody, jen zčásti nebo dokonce vůbec, může pro svůj závěr o výši elektřiny, pokud je tato k dispozici, nebo i výši škody, která byla určena prostřednictvím znaleckých posudků a provést výpočet pro spotřebitele spravedlivým způsobem, případně opatřit a provést takové důkazní prostředky, jimiž lze v konkrétním případě výši skutečné škody prokázat nebo se jí v maximální míře přiblížit. Na tento nález navázal Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 668/15. K uvedeným závěrům se přihlásil i Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

45. Odvolací soud má na základě výše uvedeného za to, že pokud žalobkyně při výpočtu množství neoprávněně odebrané elektřiny vycházela z rozdílu průměrné denní spotřeby zaznamenané elektroměrem, do něhož bylo zasaženo, a průměrné denní spotřeby naměřené novým elektroměrem, není takovýto postup v rozporu se shora citovanou judikaturou, která stojí na principu, že se zjištěná škoda má blížit co nejvíce škodě skutečné. Je však třeba současně zvážit, zda zdůrazněný kompenzační princip náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem lépe nenaplňuje výpočet v souladu s § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb. Za tímto účelem soud prvního stupně výsledky obou způsobů výpočtu porovnal. Při postupu podle § 9 odst. 4 a následujících vyhlášky, vycházeje z toho, že na odběrném místě byl osazen hlavní jistič s proudovou hodnotou [hodnota] x 40 A, a že pouze první fáze měřila spotřebu, pro výpočet použil hodnotu 2 x 40 A (tj. neměřené fáze), dospěl soud prvního stupně (s použitím hodnoty technicky dosažitelné spotřeby stanovené dle vyhlášky) k výši škody [částka]. Uzavřel tedy, že pro žalovaného je výhodnější a odpovídající kompenzačnímu principu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny výpočet náhrady škody, který použila žalobkyně, která vycházela z rozdílu průměrné denní spotřeby naměřené nově osazeným elektroměrem ve výši 116,3 kWh, a průměrné denní spotřeby naměřené původním elektroměrem, do kterého bylo zasaženo, pouze ve výši 52,5 kWh, a při výpočtu výše škody tedy použila pouze neměřenou předpokládanou průměrnou denní spotřebu 63,8 kWh. Takto dospěla k částce náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny ve výši [částka].

46. Odvolací soud nicméně dospěl k závěru, že § 51 odst. 1 písm. e) bod 3. energetického zákona, jakož i na něj navazující vyhláška č. 82/2011 Sb. vycházejí z toho, že výši škody vzniklé neoprávněným odběrem je třeba zjišťovat z celkového odběru elektřiny, pokud je měřený měřicím zařízením, do něhož bylo neoprávněně zasaženo (srov. níže citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Až následně se podle § 9 odst. 7 vyhlášky odečte spotřeba elektřiny naměřená provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy. Proto odvolací soud provedl výpočet náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, v němž vyšel z průměrné denní spotřeby naměřené nově osazeným elektroměrem ve výši 116,3 kWh, vynásobil jej počtem dnů neoprávněného odběru (553 dní) a cenou stanovenou cenovým rozhodnutím ERÚ pro neoprávněný odběr elektřiny (pro rok [Anonymizováno] v částce [Anonymizováno],[adresa] Kč/kWh) a dospěl tak k částce [částka]. Naproti tomu při výpočtu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny s použitím § 9 odst. 4 a následujících vyhlášky, vycházeje z toho, že na odběrném místě byl osazen hlavní jistič s proudovou hodnotou [hodnota] x 40 A, pro výpočet použil hodnotu 3 x 40 A, dospěl odvolací soud prvního stupně (s použitím hodnoty technicky dosažitelné spotřeby stanovené dle vyhlášky) k výši škody [částka]. I při odečtení měřené spotřeby elektřiny je tedy zjevné, že alternativní způsob výpočtu zvolený žalobkyní je pro žalovaného výhodnější a lépe odpovídající kompenzačnímu principu náhrady škody.

47. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. provedl důkaz periodickou fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny č. [hodnota] vystavenou [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., ze které zjistil, že fakturační období [datum] – [datum] skončilo pro žalovaného přeplatkem ve výši [částka] a na příští období mu byly stanoveny měsíční zálohy ve výši [částka] splatné od [datum] do [datum] (viz příloha faktury). Provedl rovněž důkaz periodickou fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny č. [hodnota] vystavenou ČEZ prodejem, a. s., ze které zjistil, že fakturační období [datum] – [datum] skončilo pro žalovaného přeplatkem ve výši [částka] a na příští období mu byly stanoveny měsíční zálohy ve výši [částka] splatné od [datum] do [datum] (viz příloha faktury). Dále z vyúčtovaní za elektřinu (řádného) č. [hodnota] za období od [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] Kč, současně bylo potvrzeno přijetí 12 záloh v měsíční výši [částka] za toto období, celkem [částka].

48. Pokud jde o žalovaným zaplacené zálohy v době neoprávněného odběru elektřiny, je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], z jehož odůvodnění se podává, že: Soudní praxe se ustálila v závěru, že jak v případě neoprávněného odběru elektřiny připojením s dysfunkčním měřícím zařízením, tak při neoprávněném odběru elektřiny, který měřící zařízení zcela obchází, platí, že náhradu škody takovým odběrem způsobené je nutno pojímat jako platbu za celkovou spotřebu elektřiny uskutečněnou v daném období. Úhrada vypočtená podle § 9 vyhlášky v sobě zahrnuje plnění nejen za elektřinu odebranou v odběrném místě neoprávněně, nýbrž i za měřenou elektřinu odebíranou v daném objektu po právu. Částky žalovaným poskytované coby úplaty za měřenou elektřinu odebíranou v tomtéž období je třeba po nahrazení takto vyčíslené škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny považovat za plnění bez právního důvodu ve smyslu § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jinak řečeno, jestliže odběratel elektrické energie poskytl dodavateli platby za účelem úhrady (byť chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období, je nutné tyto platby odečíst od vyčíslené náhrady škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]); v opačném případě by byl neoprávněně zvýhodněn ten odběratel, který by dodavateli žádnou částku za měřenou elektřinu neuhradil.

49. V posuzované věci, jak zjistil odvolací soud doplněním dokazování, žalovaný v době neoprávněného odběru za legálně odebranou elektřinu platil zálohy dodavateli [právnická osoba]. Jak vyplývá z citované judikatury, k těmto platbám je třeba při stanovení výsledné škody přihlédnout, neboť jinak by došlo k bezdůvodnému obohacení žalobkyně. Dodavatel použil zaplacené zálohy na zaplacení legální (měřené spotřeby) elektřiny žalovaného, přičemž vycházel z nižší celkové ceny za spotřebu elektřiny, než jaká odpovídá ceně stanovené příslušným cenovým rozhodnutím ERÚ, a tedy těmito zálohami (výhodněji pro žalovaného) pokryl větší množství spotřebované elektřiny, než by tomu bylo za použití ceny stanovené příslušným cenovým rozhodnutím ERÚ. Za období [Anonymizováno] [Anonymizováno] až [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]žalovaný zaplatil dodavateli na zálohách [částka] a podle detailů vyúčtování č. [hodnota] jeho spotřebě v tomto období odpovídala částka celkem [částka]. Jeho zaplacené zálohy tedy ke konci období neoprávněného odběru nepokrývaly ani aktuální spotřebu. Jak již konstatoval odvolací soud i soud prvního stupně, žalovaným zaplacené zálohy by bylo možno zohlednit jen v tom rozsahu, v jakém nebyly spotřebovány na úhradu měřené spotřeby elektřiny dodavateli. Takováto situace však v posuzované věci nenastala, proto námitku žalovaného ohledně zohlednění jím uhrazených záloh nelze považovat za důvodnou.

50. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně odpovídajícího výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

51. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně. Náklady řízení ve výši [částka] jsou tvořeny náhradou za dva úkony právní služby po [částka] (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.) za vyjádření k odvolání a za účast při jednání odvolacího soudu, dvěma náhradami hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradou za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným osobním vozidlem za prahy do [adresa] a zpět v částce [částka] (délka cesty 180 km, při spotřebě benzínu 5,4 l/100 km a ceně [částka]/l + náhrada za 1 km ve výši [částka]) a dále podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. částkou [částka], odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna odvést.

52. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit advokátce, která zastupovala žalobkyni.

Poučení