17 Co 97/2024 - 283

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [právnická osoba] sídlem [Adresa žalované A] vedlejší účastník na straně žalované: [právnická osoba]: [Adresa žalované B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta] o náhradu majetkové újmy a odčinění nemajetkové újmy na zdraví o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 13. března 2024, č.j. 7 C 108/2023-230, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 308 500 Kč s příslušenstvím z titulu odčinění nemajetkové újmy na zdraví poskytnutím zadostiučinění ve výši 300 000 Kč (z toho za následky pozdního provedení operačního zákroku v částce 75 000 Kč, za vytrpěné bolesti v částce 75 000 Kč a za duševní útrapy v částce 150 000 Kč) v souvislosti s hospitalizací žalobce na interním lůžkovém oddělení u žalované ve dnech 25.3. až 26.3.2020, při níž nebyla žalobci žalovanou provedena včas všechna vyšetření odpovídající jeho zdravotnímu stavu a byla též neadekvátně tlumena bolest žalobce v době hospitalizace, a dále zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 8 500 Kč za úhradu za zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví interna ke stanovení výše zadostiučinění z titulu žalovanou způsobené nemajetkové újmy.

2. Soud prvního stupně rozhodl o podané žalobě shora označeným rozsudkem, jímž žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v plné výši částkou 3 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a rozhodl, že základ nároku na náhradu nákladů řízení České republiky – Okresního soudu Brno – venkov je dán vůči žalobci ve výši 100 % a že výše částky bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku (výrok IV.). Po provedeném řízení dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je nedůvodná v celém rozsahu, když žalobce při podání žaloby vycházel ze zcela nedostatečně a chybně vypracovaného znaleckého posudku, který neodpovídá zdravotní dokumentaci a že neunesl důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení ohledně zaviněného porušení povinnosti žalované – postupu v rozporu s lege artis. Na základě rozsáhlého dokazování dovodil, že žalovaná poskytla žalobci odbornou a náležitou zdravotní péči ve formě lůžkové péče v souladu s § 5 a § 9 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. Operační zákrok, jeho průběh a rekonvalescence žalobce nebyly ovlivněny postupem non lege artis žalované. Žalobce také neprokázal, že by jím tvrzené vytrpěné bolesti a duševní útrapy byly v příčinné souvislosti s jím tvrzeným postupem žalované v rozporu se zákonem. Podle zjištění soudu prvního stupně byly bolesti žalobce v průběhu hospitalizace u žalované adekvátně tlumeny. Ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví interna, [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem], zadaného soudem, ve spojení s výslechem tohoto znalce před soudem, bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná postupnými vyšetřeními i s přiměřeným časovým odstupem vyhodnocovala zdravotní stav žalobce a jeho možné diagnózy a že se nejednalo o zanedbání povinností žalované. Uvedeným znaleckým posudkem byly vyvráceny závěry znalce internisty [tituly před jménem] [jméno FO], který žalobce předložil soudu s podanou žalobou na podporu svých žalobních tvrzení. Ačkoliv žalobce jím tvrzené duševní útrapy spojené obecně s hospitalizací za jeho nepříznivého zdravotního stavu vnímal úporně, tyto útrapy nevznikly v příčinné souvislosti s jednáním či opomenutím žalované, které by bylo v rozporu s postupem lege artis.

3. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Podle žalobce je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro absentující řádného odůvodnění ve smyslu požadavků § 157 odst. 2 o. s. ř., čímž bylo zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces. V odůvodnění rozsudku jsou uvedeny právní a skutkové závěry, aniž by bylo zřejmé, jaké skutečnosti vyplynuly z jakých důkazů, jak soud jednotlivé důkazy hodnotil a jakými úvahami se při tom řídí. Soud fakticky přebírá a cituje závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem], a tyto výslovně přebírá jako své závěry. S výjimkou odmítnutí závěrů posudku [tituly před jménem] [jméno FO] předloženého žalobcem soud prvního stupně naproti tomu další v řízení provedené důkazy neshrnuje a nehodnotí. Ačkoliv na straně 7 odůvodnění rozsudku uvádí, že ve světle písemného posudku soudem ustanoveného znalce jsou i výpovědi svědků, ošetřujících lékařů žalované a zdravotní dokumentace žalobce a výslech lékařky rychlé záchranné pomoci, z rozsudku vůbec nevyplývá, co z těchto důkazů měl soud prvního stupně za prokázané a jaké učinil skutkové závěry. Taktéž se nedostatečně vypořádal s argumentací žalobce ohledně otázky, s jakými obtížemi byl žalobce hospitalizován u žalované. Soud opětovně shodně se znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] uvádí, že vedoucím příznakem žalobce bylo zvracení, nikoliv bolest na hrudi, přitom se vůbec nevypořádal s argumentací žalobce, že byl předán žalované s diagnózou „R 074 - Bolest na hrudi NS“. Dle záznamů rychlé záchranné služby přitom žalobce zjevně netrpěl gastrointestinálními potížemi a z tohoto důvodu taktéž tato služba podala žalobci na tlumení jeho algické bolesti opiáty. Uvedenou diagnózu potvrzuje i skutečnost, že žalobce uváděl, že má vysoký tlak a bere léky na vysoký tlak. Podle žalobce z uvedeného vyplývá, že byl u žalované hospitalizován s příznaky svědčícími o srdečních obtížích a na základě tohoto stavu při příjmu měla být provedena relevantní vyšetření, zejména CT angiografické vyšetření ještě v noci [datum], čímž mohla být snadno odhalena disekce aorty. Závěry soudu opírající se výlučně o znalecký posudek[Anonymizováno][tituly před jménem]. [jméno FO] jsou v rozporu s dalšími provedenými důkazy, zejména záznamem o výjezdu rychlé záchranné pomoci (dále jen RZP) z 25.3.2020, audiozáznamy telefonátů mezi žalobcem a RZP z 25.3.2020 a s propouštěcí zprávou [právnická osoba] z [datum]. O absenci gastrointestinálních potíží žalobce svědčilo i podání heparinu, které by v případě těchto potíží mohlo způsobit krvácení. Ani s touto skutečností se soud prvního stupně nevypořádal. Soud se nevypořádal ani s argumentací žalobce, že měl zvýšené hodnoty troponinu a D-dimerů poukazující na poškození srdce a s odkazem žalobce na odbornou literaturu, podle níž hodnoty troponinu nad 5 ng/l svědčí o poškození myokardu. Ačkoliv dle odběrů provedených 26.3.2020 v 6:00 hodin měl žalobce hladinu troponinu 102 ng/l, což mnohonásobně překračuje normu a jednoznačně svědčí o závažném poškození srdce, bylo žalobci CT vyšetření srdce provedeno s několikahodinovým odstupem až cca v 10 hodin dopoledne 26.3.2020. Žalobce taktéž polemizuje se závěry znalce [tituly před jménem]. [jméno FO] uvedenými u jednání dne 7.2.2024 ohledně nárůstu hladiny troponinu mezi měřením v 19:12 hodin a 23:05 hodin, který znalec hodnotil tak, že došlo k nárůstu „jen“ o 6 ng/l, kdy tento závěr považuje žalobce za nelogický a nesprávný. Rychlý nárůst troponinu svědčí o poškození srdce, což mělo indikovat okamžité provedení CT vyšetření. Bolesti žalobce nebyly oproti přesvědčení znalce [tituly před jménem]. [jméno FO] adekvátně tlumeny. Soud prvního stupně taktéž nesprávně hodnotil znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], kdy tento měl k dispozici zdravotní dokumentaci žalobce, kterou žalovaná poskytla žalobci na jeho písemnou žádost. Na dokumentaci je v posudku [tituly před jménem] [jméno FO] odkazováno. Měl-li soud pochybnosti o posudku [tituly před jménem] [jméno FO], měl tohoto znalce požádat o vysvětlení, což neučinil. Žalobce namítá, že ze strany žalované mu nebyla poskytnuta kompletní zdravotní dokumentace, když v ní oproti dokumentaci poskytnuté v řízení před soudem chyběly výsledky laboratorních testů, které jsou podstatnou skutečností pro zjištění, jakým způsobem reagovali ošetřující lékaři na zjištěné hodnoty troponinu a D-dimerů. Není tedy pravdou, že by [tituly před jménem] [jméno FO] zpracoval posudek bez zdravotní dokumentace, pouze některá její část tomuto znalci chyběla, což však bylo proto, že ji žalovaná žalobci i přes jeho žádost neposkytla. Soud prvního stupně také učinil nesprávný obecný závěr, že nelze určit, jaký by měl být rozdíl mezi případnou dřívější hospitalizací žalobce v [název], kde byl žalobce operován, když ze zprávy vyžádané soudem od uvedeného centra tento závěr nevyplývá. Jen v ní bylo uvedeno, že se centrum nemůže vyjadřovat k průběhu hospitalizace u žalované a případně tak činit nějaké závěry k osobě žalobce. Pokud jde o posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], žalobce poukazuje na své dříve uplatněné výhrady k posudku ve vyjádření z 4.1.2024, v němž namítal překročení odborné kompetence znalce a nesprávné závěry, vyjadřoval-li se znalec k otázce nemateriální újmy žalobce a hodnocení jeho psychického rozpoložení. Odůvodnění bodu 5. rozsudku soudu prvního stupně týkající se námitek žalobce k posudku považuje žalobce za nedostatečné, kdy se soud s jeho námitkami nevypořádal. Návrh žalobce na zpracování revizního znaleckého posudku soud prvního stupně zamítl bez relevantního odůvodnění, které vyžaduje žalobcem označená judikatura. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že žalobce neunesl břemeno důkazní a tvrzení ve vztahu k tvrzeným dušením útrapám v průběhu hospitalizace u žalované, žalobce učinil k této otázce skutková tvrzení a označil důkazy. Soudem byla provedena účastnická výpověď žalobce k tvrzené újmě. Dále žalobce navrhoval provést k důkazu SMS komunikaci s partnerkou a i její čestné prohlášení a svědeckou výpověď, z čehož byla provedena pouze SMS komunikace a čestné prohlášení. Soud prvního stupně důkazy, které provedl nijak nehodnotil, z odůvodnění rozsudku nevyplývá, jaké závěry z uvedených důkazů soud učinil. Závěr soudu o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního žalobcem je tak zcela nepřezkoumatelný. Na základě uvedeného tedy žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V rámci odvolacího jednání žalobce doplnil, že soud prvního stupně pochybil, jestliže v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů státu se nezabýval podmínkami pro aplikaci § 150 o. s. ř. na straně žalobce.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání namítla, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, k nimž dospěl po podrobném dokazování a řádném zjištění skutkového stavu věci. Právní závěry soudu prvního stupně mají oporu v zákoně. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu.

5. Vedlejší účastník na straně žalované se ve vyjádření k odvolání v rámci odvolacího jednání ztotožnil s napadeným rozhodnutím, které považuje za zcela správné. Veškeré odvolací námitky žalobce označil za nedůvodné. K námitce o převzetí závěrů soudem ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soudem prvního stupně uvedl, že není úkolem soudu přezkoumávat odborné závěry učiněné znalcem. Naproti tomu posudek [tituly před jménem] [jméno FO] předložený žalobcem neměl náležitosti znaleckého posudku, nevycházel z kompletní lékařské dokumentace. Výslech tohoto znalce by měl význam jedině za situace, kdy by jeho posudek vykazoval dílčí nejasnosti. V daném případě však posudek vykazoval takové vady, které nebyly výslechem napravitelné. Proto byl správný postup soudu prvního stupně, přikročil-li přímo k zadání zpracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který vycházel z kompletní zdravotní dokumentace. Podle vedlejšího účastníka jsou závěry posledně uvedeného znalce přesvědčivé a soud prvního stupně postupoval správně, jestliže z nich při posouzení nároku žalobce vycházel. Postup ošetřujících lékařů žalované při hospitalizaci žalobce byl lege artis, jestliže si stanovili pracovní diagnózu a postupně vylučovali příčiny obtíží žalobce od více rizikových po méně rizikové. Soud prvního stupně se též v odůvodnění rozsudku vypořádal se všemi námitkami žalobce a důkazními návrhy. Navrhoval-li žalobce zpracování revizního znaleckého posudku, tento by byl namístě jen tehdy, jestliže by měl posudek [tituly před jménem] [jméno FO] nedostatky, které nebyly odstraněny ani při výslechu tohoto znalce před soudem, což nebyl posuzovaný případ. S ohledem na uvedené vedlejší účastník shodně se žalovanou navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

6. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

7. V posuzované věci se soud prvního stupně primárně zabýval nárokem žalobce na odčinění nemajetkové újmy na zdraví poskytnutím zadostiučinění za následky pozdního provedení operačního zákroku, za vytrpěné bolesti a za duševní útrapy ve smyslu § 2956, § 2958, § 2910 o. z. a ve smyslu § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v souvislosti s hospitalizací žalobce na interním lůžkovém oddělení u žalované ve dnech 25.3. až 26.3.2020, při níž žalobci neměla být žalovanou provedena včas všechna vyšetření odpovídající jeho zdravotnímu stavu a neměla být též adekvátně tlumena bolest žalobce v době hospitalizace.

8. Soud prvního stupně dospěl na základě jím zadaného znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem], ke zcela správnému věcnému závěru, že postup žalované při shora popsané hospitalizaci žalobce nebyl v rozporu s postupem lege artis a že žalobcem tvrzené újmy nejsou v příčinné souvislosti se zdravotnickou péčí poskytovanou žalobci žalovanou. Bolesti a psychické útrapy, jimiž během hospitalizace u žalované žalobce trpěl, nelze přičítat léčebným postupům žalované, nýbrž vážným zdravotním potížím souvisejícím s disekcí aorty žalobce, s nimiž se v rozhodném období potýkal. Odvolací soud neshledal rozsudek soudu prvního stupně nesprávným a jeho odůvodnění nepřezkoumatelným, přestože odůvodnění rozsudku lze vytknout dílčí nedostatky spočívající v obtížnější přehlednosti struktury odůvodnění, které v některých pasážích postrádá členění na kratší odstavce, zejména v bodech 8. a 9. odůvodnění, což poněkud znesnadňuje orientaci ve skutkových a právních závěrech soudu prvního stupně, jakož i zjevné chyby v psaní (např. zjevně nesprávný výraz „uvádí“ namísto „neuvádí“ ve větě na straně 7. rozsudku „Guidelines pro daný případ onemocnění uvádí zvracení“, či „korpidní“ zvracení, namísto správného termínu „torpidní“ zvracení na téže straně odůvodnění rozsudku). Přesto závěry soudu prvního stupně obstojí jako věcně správné, neboť byly učiněny na podkladě znaleckého posudku, který se ve své nálezové části podrobně vypořádal se všemi v řízení provedenými důkazy obsaženými ve spise a zejména pak vycházel z kompletní zdravotní dokumentace žalobce a přijal i přiměřené a logicky správné závěry k posouzení řádnosti postupu žalované při hospitalizaci žalobce, z nichž bylo možno dovodit, že žalovaná postupnými vyšetřeními s přiměřeným časovým odstupem vyhodnocovala zdravotní stav žalobce a možné diagnózy.

9. Závěry posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], včetně písemného doplňku, doplněné dále ještě výslechem znalce u jednání před soudem prvního stupně dne 7.2.2024, lze považovat za zcela přesvědčivé, nevyžadující oproti názoru žalobce zpracování revizního znaleckého posudku. Znalec zpracoval posudek se všemi zákonem předepsanými náležitostmi (§ 28 zákona o znalcích č. 254/2019 Sb.), s odpovídající vysokou odbornou erudicí a zejména za využití kompletní zdravotnické dokumentace, kdy kromě zprávy o přijetí k hospitalizaci žalobce žalovanou a propouštěcí zprávy měl k dispozici i laboratorní zprávy o výsledcích provedených testů. Znalec se též podrobně a vyčerpávajícím způsobem vyjádřil a vyvrátil všechny námitky žalobce k tvrzenému nesprávnému postupu ošetřujícího lékařského personálu žalované při hospitalizaci žalobce a přesvědčivě vyložil, proč jejich postup při stanovení pracovní diagnózy onemocnění žalobce, při níž uvažovali i o jiných příčinách (gastrointestinálního charakteru – prasklý žaludeční vřed) s ohledem na reflux žalobce, než toliko kardiovaskulárních, není možné z pohledu ex ante hodnotit jako rozporný s předepsanými lékařskými postupy (non lege artis), tj. nikoliv, jak konstatoval uvedený znalec ve svém posudku na straně 26, s ohledem na výsledek jako ten nejlepší, nýbrž v dané situaci jako odborně možný. Podrobně a přesvědčivě znalec též vysvětlil obtíže lékařského personálu při správném stanovení diagnózy disekce aorty, které se v praxi objevuje spíše vzácně a je provázeno příznaky, které mohou indikovat zcela jiný druh onemocnění. Potíže se zvracením, které při přijetí uváděl žalobce a které u něj probíhaly i v průběhu hospitalizace taktéž sehrály významnou roli při stanovení pracovní diagnózy, přičemž v případě disekce aorty, která byla nakonec skutečnou příčinou zdravotních obtíží žalobce, se dle znalce [jméno FO] jednalo o příznak, který nebývá v rámci obvyklých příznaků uváděn. Je zřejmé, že tento příznak lékařskému personálu žalované značně znesnadňoval přijetí správné diagnózy v krátkém čase po přijetí žalobce od RZP, který byl po telefonických konzultacích RZP s Centrem kardiovaskulární a transplantační chirurgie ve [název] (CKTCH) během převozu žalobce dopraven k nemocničnímu ošetření a vyšetření do nejbližší běžné spádové nemocnice, tj. nemocnice žalované, jež není na rozdíl od uvedeného specializovaného pracoviště na srdeční onemocnění (zvláště jednalo-li se o shora popsané onemocnění výjimečného druhu) zjevně zaměřena. Znalec [tituly před jménem] [adresa] v doplňku posudku též připustil (bod 14), že léčivo Sufentamyl, které bylo podáváno žalobci při převozu RZP má u některých pacientů jako vedlejší účinek nevolnost a zvracení, byť účinek tohoto léčiva je jen po dobu 1 – 2 hodin, tj. do 20. – 24. hodiny dne 25.3.2020. Z uvedeného vyplývá, že nevolnost a zvracení žalobce při přijetí u žalované mohly být u žalobce způsobeny i podáváním uvedeného analgetika ze strany RZP.

10. Znalec [tituly před jménem] [adresa] [tituly za jménem], se též ve svém posudku podrobně a přesvědčivě vypořádal se závěry posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který vytknul žalované nesprávné stanovení pracovní diagnózy akutního onemocnění žalobce, jakož i nedostatky při aplikaci analgetik pro zmírnění bolesti žalobce, když podle něj měly být aplikovány opiáty, přičemž tyto závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO] označil za nesprávné a podrobně rozvedl i přesvědčivé důvody, proč byl postup při použití analgetik žalovanou při opakovaném dominantním příznaku v podobě zvracení žalobce vhodnější, než použití opiátů. Znalec [tituly před jménem] [adresa] též v posudku vyvrátil tvrzení žalobce v doplňku žaloby z 22.8.2023 ohledně zjištěných hodnot troponinu v nočních hodinách, kdy hodnota 16 ng/l ještě byla dle znalce v normě a nárůst o 5 ng/l nebyl jednoznačnou indikací k provedení akutního angio CT v nočních hodinách. Pokud bylo provedeno angio CT až v dopoledních hodinách po ranním vyšetření krve v 6:00 hodin, při němž byly zjištění výrazně vyšší hodnoty troponinu, znalec logicky vysvětlil, že prodleva mezi tímto vyšetřením a angio CT je dána potřebou zpracování odebraných a vyhodnocení odebraných vzorků, které může běžně trvat až 1-3 hodiny od odběru (str. 14 bod 5 doplňku posudku).

11. Pokud žalobce namítal pochybení soudu, jestliže neprovedl výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] k odstranění rozporu v jeho posudku, odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že s ohledem na zjevně zásadní nesrovnalosti v uvedeném posudku v rozporu se zdravotnickou dokumentací, která byla ostatně patrna již z vyjádření žalované k žalobě, jež poukázala na zjevnou nepřesnost ve zjištěních znalce ohledně doby podávání analgetik (po dobu 20 hodin namísto počátku jejich podávání ve 20:00 hodin), které zcela vylučovaly věrohodnost závěrů tohoto znalce ohledně nesprávnosti pracovních diagnóz a aplikaci analgetik, by nebylo účelné výslech tohoto znalce provést. Znalecký posudek uvedeného znalce, přestože obsahuje znaleckou doložku ve smyslu § 127a o. s. ř., navíc zjevně nesplňuje základní zákonná kritéria náležitostí znaleckého posudku ve smyslu § 28 zákona o znalcích č. 254/2019 Sb., jestliže neuvádí, z jakých konkrétních podkladů znalec při formulaci svých závěrů vycházel, uvádí-li toliko na straně druhé posudku, že vycházel z „dokumentace“, aniž by ji v nálezové části posudku označené jako „Průběh“ blíže specifikoval. Nelze též pominout ani fakt, že uvedený posudek je s ohledem na dosti komplexní medicínskou problematiku z oblasti interního lékařství - diagnostiky a lůžkové péče, kterou řeší, nezvykle stručný (celkový rozsah 2 a půl strany). Je též s podivem, že žalobcem oslovený znalec se spokojil s takto torzálními podklady pro zpracování znaleckého posudku – dle obsahu důkazů předložených žalobcem k žalobě šlo zřejmě jen o propouštěcí zprávu ze dne 26.3.2020 na č. l. 11 a o příjímací protokol ze dne 25.3.2020 na č. l 13 a nepožadoval pro účely zpracování posudku podrobnější lékařskou dokumentaci (např. výsledky laboratorních testů), jejíž existenci by jako znalec z oboru měl předpokládat. Za těchto okolností se tudíž v případě posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] jedná i podle názoru odvolacího soudu o zjevně nevěrohodný podklad, jehož nepřezkoumatelné závěry z pohledu nejasnosti ohledně použitých podkladů jsou v příkrém rozporu s obsahem zdravotní dokumentace. S ohledem na uvedené je zřejmé, že vytčené nedostatky v nepřesných zjištěních by nemohly být odstraněny ani doplňujícím výslechem tohoto znalce. Byl tudíž procesně správný postup soudu prvního stupně, jestliže za těchto okolností, aniž znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechl, přikročil k ustanovení jiného znalce, k čemuž ostatně došlo na návrh samotného žalobce (v písemném doplnění žaloby ze dne 22.8.2023 v čl. III.), byť tento později vznášel výhrady proti tomu, aby posudek zpracovával soudem zvolený znalec [tituly před jménem] [adresa] z důvodu jeho profesní činnosti lékaře v rámci téhož kraje, kde působí i žalovaná. S námitkami žalobce proti ustanovení znalce se soud prvního stupně přiléhavě vypořádal v usnesení ze dne 6.10.2023, č. j. 7 C 108/2023-106.

12. S ohledem na uvedené lze tedy souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci se nepodařilo v řízení prokázat jím vytčené pochybení žalované při hospitalizaci žalobce v příčinné souvislosti se žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmou, která nebyla vyvolána léčebnými postupy žalované, nýbrž závažností a vzácností onemocnění, jímž v rozhodné době žalobce trpěl. Při diagnostických možnostech a platných předepsaných lékařských postupech (guidelines), jaké měla žalovaná k dispozici, nelze hodnotit postup žalované jako protiprávní ve smyslu shora citovaného § 28 odst. 2 zákona o zdravotních službách, podle něhož pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. Není-li splněn tento základní kumulativní předpoklad odpovědnosti za tvrzenou újmu žalobce spočívající v porušení právní povinnosti ve smyslu § 2910 o. z., postrádalo smyslu se zabývat dalšími zákonnými předpoklady odpovědnosti za tvrzenou nemajetkovou újmu žalobce, a proto nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout včetně požadavku na náhradu účelných nákladů spojených s uplatněním nároku žalobce (úhrada za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]).

13. Pokud žalobce namítal, že soud prvního stupně mechanicky převzal závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], aniž by je podrobil vlastnímu kritickému zhodnocení, ani s touto námitkou se odvolací soud neztotožnil. Nutno v této souvislosti na jednu stranu odkázat na ustálenou judikaturou mnohokrát vyslovený závěr, že soud odborné závěry znalců nepřezkoumává, současně nutno přisvědčit žalobci, že i znalecký posudek soud podrobuje hodnocení důkazů, jež spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou vnitřně rozporné či v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ – pod C 7776). Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4713/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4930/2009).

14. V daném případě nastala situace, kdy soud musel reagovat na vyjádření žalobce k zadání znaleckého posudku a námitky žalobce k posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a proto znalci uložil k dotazům a námitkách žalobce zpracovat doplněk znaleckého posudku, k čemuž došlo doplňkem č. 1 ze dne 15.1.2024. Taktéž byl proveden výslech znalce při jednání dne 7.2.2024, kde měl žalobce prostor nad rámec předchozích uplatněných námitek a dotazů uplatnit další tvrzení a námitky. Jelikož soud prvního stupně po takto provedeném dokazování znaleckým posudkem včetně jeho doplnění zjevně neshledal mezi zjištěními a závěry znalce žádné nedostatky, které by měly vést k pochybnostem o věcné správnosti znaleckého posudku, je zřejmé, že uvedenou judikaturou předvídaný procesní postup nebyl porušen a soudu prvního stupně nelze vytknout nesprávný postup při hodnocení tohoto důkazu, který učinil skutkovým základem pro jeho následné právní závěry ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku.

15. Jak již bylo konstatováno shora znalec [tituly před jménem] [adresa] se ve svém posudku věcně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal se svým znaleckým úkolem a veškerým předloženým důkazním materiálem. Taktéž přiléhavě, přesvědčivě a logicky správně vyvrátil veškeré námitky žalobce a na vysoce odborné úrovni zodpověděl veškeré doplňující dotazy žalobce ohledně průběhu hospitalizace žalobce a volby správného diagnostického postupu při zjištěných hodnotách v krevním obrazu žalobce v průběhu jeho hospitalizace u žalované (zejména hodnoty troponinu a D-dimerů), schválil jako správnou volbu neopiátových analgetik ke zmírnění bolesti kvůli riziku embolie, zhodnocení neprovedení CT vyšetření ještě v nočních hodinách, které mohlo indikovat raritní diagnózu disekce aorty jako skutečnou příčinu zdravotních potíží žalobce, přesvědčivým způsobem se vyjádřil i k závěrům žalobcem označené odborné literatury k diagnostice akutní disekce hrudní aorty – ADHA (článek založený na č. l. 162), vyvrátil námitky žalobce v souvislosti s diagnózou stanovenou RZP pod kódem R074-Bolest na hrudi NS a s v rámci hospitalizace řešeným problémem žalobce spočívajícím ve zvracení, který není typickým příznakem pro disekci aorty, když dovodil ze zprávy RZP, že i při transportu touto službou byla podávána žalobci antiemetika (Ondasetron) indikující potíže se zvracením a že tyto potíže při transportu (byť nejsou uvedeny výslovně též ve zprávě RZP) jsou uvedeny i v přijímací zprávě žalované. Znalec též přesvědčivě vyvrátil v doplňku posudku jako nesprávnou námitku žalobce, že termín „algický“ uvedený v propouštěcí zprávě v souvislosti s přijetím k hospitalizaci u žalované je užíván toliko v souvislosti s nesnesitelnými bolestmi u ischemické choroby srdeční a vyjádřil se k též k nedefinitivní povaze uvedené prvotní diagnózy RZP. Namítá-li žalobce, že z důvodu algické bolesti mu byly pracovníky RZP podávány na tlumení bolesti opiáty a že byl u žalované hospitalizován pro příznaky svědčíci o srdečních obtížích a na základě toho měla být provedena relevantní vyšetření včetně CT angio, nelze pominout, že žalobci bylo dle zjištění znalce z lékařské dokumentace provedeno po příjmu vyšetření EKG a laboratorní výsledky vyšetření nebyly natolik přesvědčivé a alarmující, aby urgentní angio CT ve nočních hodinách prvního dne přijetí 25.3.2020 vyžadovaly (str. 22 posudku).

16. Za takto popsané důkazní situace nelze soudu prvního stupně ničeho vytknout, jestliže se s vyčerpávajícími závěry znalce po provedených doplněních zcela ztotožnil, neshledal v nich žádné rozpory a přejal je jako skutkový podklad pro právní posouzení nároku žalobce jako nedůvodného pro neprokázání postupu žalované non lege artis. Lze se též v této souvislosti ztotožnit i s poznámkou soudu prvního stupně v bodě 5. odůvodnění, že zejména v průběhu výslechu soudního znalce se projevilo nepochopení odborné problematiky žalobcem, prostřednictvím jeho právní zástupkyně. Na tuto skutečnost upozornil i znalec v cit. doplňku znaleckého posudku k zaslaným otázkám žalobce na straně 16 doplňku dole, kdy uvedl, že z dotazů a námitek žalobce proti posudku je zřejmé, že žalobce jako laik neodlišuje onemocnění cévní (DAA) a onemocnění srdeční a že interpretace jednotlivých medicínských postupů a nálezů žalobcem je laická a neodpovídá odborným postupům a tomu, co jím citované důkazy vlastně znamenají.

17. Uvedené námitky, s nimiž se znalec zcela beze zbytku vypořádal ve shora uvedených jím zpracovaných podkladech a které nesprávně nerozlišují onemocnění cévní (aorta) a onemocnění srdeční (myokard) pak žalobce opětovně zopakoval v podaném odvolání (viz polemika o hodnotách indikujících poškození srdce namísto aorty). Pokud žalobce rozporuje závěry [tituly před jménem] ohledně jeho vyhodnocení rozdílu v nárůstu hodnot troponinu, jedná se opět o vlastní laické hodnocení žalobce, odvolací soud v odvolatelem napadených závěrech znalce o nárůstu hodnot troponinu v čase podle zjištěných údajů ve dvou časových okamžicích neshledává žalobcem tvrzený logický rozpor. Pokud jde o hodnocení odchylek ve výpovědi ošetřující lékařky [tituly před jménem] [jméno FO] oproti lékařské dokumentaci (zejména uvádění obtíží spočívajících v pálení v epigastriu, které zdravotní dokumentace žalobce nezmiňuje), i k těmto soud prvního stupně zaujal logicky přiměřené stanovisko, jestliže v bodě 4. na straně 5 rozsudku uvedl, že drobné odchylky ve výpovědi této svědkyně a písemné zdravotní dokumentace jsou pochopitelné s ohledem na odstup času a množství pacientů, které má lékařka ve zdravotní péči. Odvolací soud na základě této dílčí odchylky nemá za to, že by í byla výpověď uvedené svědkyně rozhodujícím způsobem znevěrohodněna. Výpověď uvedené svědkyně ostatně nebyla pro skutkové a právní závěry soudu prvního stupně stěžejní, když tento vycházel ze znaleckého posudku, jenž se při svých zjištěních opíral v rozhodující míře o písemnou zdravotní dokumentaci žalobce.

18. Pokud jde o hodnocení účastnické výpovědi žalobce o jeho subjektivních pocitech při hospitalizaci a provedené SMS komunikace mezi žalobcem a jeho přítelkyní, jakož i obsahu čestného prohlášení přítelkyně, z těchto důkazů lze dovozovat toliko bolestivé a úzkostné stavy žalobce při hospitalizaci, které se projevovaly zvracením, což zmiňuje i v SMS konverzaci s přítelkyní. Časové souvislosti této konverzace a její obsah zahrnul znalec [tituly před jménem] [adresa] i do nálezové části svého znaleckého posudku pro porovnání s průběhem poznatků o hospitalizaci dle zdravotní dokumentace, kdy hodnotí zejména fázi v nočních hodinách, kdy konverzace mezi žalobcem a přítelkyní neprobíhala, v čemž nelze spatřovat překročení znaleckého úkolu. Ačkoliv žalobce uvádí v SMS konverzaci metaforickými prostředky své subjektivní potíže a bolesti při zvracení (v 19:41:„strašná bolest bliju jako daněk“, 20:13 „já se ubliju k smrti“) a sděluje přítelkyni, „že se už domů nevrátí“, což v čestném potvrzení potvrzuje i partnerka žalobce [jméno FO], za situace, kdy nebylo prokázáno, že by žalovaná při hospitalizaci žalobce postupovala non lege artis, tj. neporušila žádnou právní povinnost ani opomenutím, nelze existenci žalobcem tvrzených nemajetkových újem - duševních útrap (strach o život, odloučení od blízkých osob, úzkost po dobu léčení, strach z komplikací, úzkostný stav v průběhu hospitalizace a pocit nejistoty) a vytrpěné bolesti v průběhu hospitalizace spojených s projevy bolesti žalobce shledat v příčinné souvislosti s odborně správnými léčebnými postupy žalované, kterými byly podle názoru znalce [tituly před jménem]. [jméno FO] bolesti adekvátně tlumeny neopiátovými prostředky v maximálních zjištěných dávkách z pohledu ex ante, kdy ještě nebyla vyloučena souběžně indikovaná náhlá příhoda břišní, ale toliko v souvislosti s objektivně probíhajícím závažným onemocněním aorty žalobce, nikoliv přístupem lékařů. Nelze tudíž ani ničeho vytknout postupu soudu prvního stupně, jestliže uvedené důkazy k prokázání intenzity duševních útrap žalobce v napadeném rozsudku dále nehodnotil a nedoplňoval dokazování též v uvedeném smyslu o výslech partnerky žalobce, který žalobce navrhoval provést.

19. Konečně se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že se v řízení nepodařilo určit, jaký by měl být rozdíl mezi případnou dřívější hospitalizací pacienta v [název] (dále jen CKTCH) ještě ve večerních hodinách dne 25.3.2020. Ačkoliv lze přisvědčit odvolací námitce žalobce, že tento závěr soudu prvního stupně nebylo možné učinit s ohledem na obsah zprávy uvedeného centra ze dne 12.6.2023, kterou si soud vyžádal a v níž se toliko uvádí, že se centrum nemůže vyjadřovat k průběhu hospitalizace u žalované, z čehož nelze dovodit závěr soudu, jaký by měl být rozdíl mezi případnou dřívější hospitalizací pacienta v centu ve večerních hodinách dne 25.3.2020, odvolací soud nicméně v této souvislosti poukazuje na logicky přesvědčivé závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který se i k této otázce přiléhavě vyjadřuje ve svém posudku na straně 27 ve smyslu, že i v případě zpožděného provedení operace v CKTCH o 12 hodin by nedošlo k tvrzeným závažnějším následkům spočívajícím v brnění levé horní končetiny žalobce a jeho nižší fyzické výkonnosti, jelikož brnění je způsobeno podvázáním velké tepny, což bylo nutné při operaci, ať by byla provedena kdykoliv a snížená výkonnost pak je přímým důsledkem onemocnění žalobce. Rovněž tak podle znalce pozdější operace nevedla k rizikovějšímu a náročnějšímu průběhu operace. Současně nelze pominout skutečnost, že následná akutní operace u CKTCH dne 26.3.2020 na základě akutního nálezu u žalované na CT z uvedeného dne dopoledne a klinického stavu žalobce proběhla bez jakýchkoliv pochybností. V souhrnu uvedených skutečností tudíž nelze rozumně předpokládat, že by dříve provedená operace u CKTHC u žalobce ve večerních hodinách dne 25.3.2020 vyloučila jím popsané nepříznivé následky operačního výkonu a je tak třeba jako obecně správný akceptovat (byť na základě jiných zjištěných skutkových okolností) závěr soudu prvního stupně, že nelze určit, jaký by měl být rozdíl mezi případnou dřívější hospitalizací pacienta v [název] ještě dne 25.3.2020, to však z důvodu, že takový rozdíl není dán.

20. Na základě uvedených úvah a všech shora uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen ve výroku I. ve věci samé, jakož i v závislých nákladových výrocích II., III. a IV. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi účastníky a o nákladech státu. Pokud jde o náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení včetně vedlejšího účastníka na straně žalované, odvolací soud se zcela ztotožnil s přiléhavou argumentací soudu prvního stupně v bodě 10. odůvodnění jeho rozhodnutí, jestliže při stanovení výše náhrady vycházel z náhrady nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu nařízení vlády č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za úkon spočívající v jím podrobně vymezených 10 úkonech v rámci řízení před soudem prvního stupně, zvlášť u každého z uvedených účastníků řízení (výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně).

21. V případě náhrady nákladů státu, o níž ještě nebylo pravomocně rozhodnuto ohledně celkové výše znalečného, pak soud prvního stupně správně rozhodl výrokem IV. rozsudku mezitímním rozhodnutím o opodstatněnosti základu nároku vůči žalobci v rozsahu 100 % s avízem vydání samostatného písemného usnesení po pravomocném skončení části řízení o přiznání znalečného. Pokud žalobce navrhoval aplikaci § 150 o. s. ř. v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů státu, odvolací soud okolnosti svědčící pro aplikaci tohoto ustanovení na straně žalobce neshledal, kdy má za to, že žalobcem doložené osobní a výdělkové poměry nesvědčí pro jeho osvobození od úhrady náhrady nákladů státu, které by umožňovaly aplikaci výše uvedeného zákonného ustanovení, k němuž by mělo být přikročeno toliko při zjištění okolností zvláštního zřetele hodných. Žalobce dle sdělení jeho zástupkyně má aktuálně trvalý pracovní poměr jako ostraha objektu s výší mzdy 20 000 Kč čistého měsíčně, pobírá invalidní důchod ve výši 11 000 Kč měsíčně při přiznané invaliditě druhého stupně, nemá již vyživovací povinnost k dětem, insolvence žalobce byla dle insolvenčního rejstříku ukončena již v červenci 2022. Přestože žalobce nevlastní hodnotnější majetek za výše uvedených okolností příjmů na straně žalobce nelze podle názoru odvolacího soudu shledat podmínky pro, byť i jen částečné, snížení povinnosti k náhradě nemalých nákladů vynaložených státem v souvislosti s vedením tohoto řízení, které žalobce, jemuž je již ze zákona poskytnuto dobrodiní v podobě osvobození od soudního poplatku, nedůvodně vyvolal.

22. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, odvolací soud úspěšné žalované obdobně jako soud prvního stupně přiznal ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za náklady účastníka, který v řízení nebyl zastoupen, za dva úkony á 300 Kč, a to podle nařízení vlády č. 254/2015 Sb. – za sepis a podání vyjádření k odvolání žalobce a za účast u odvolacího jednání dne 27.5.2025, tj. celkem náhradu nákladů v částce 600 Kč (výrok II.).

23. Obdobný postup zvolil odvolací soud i ve výroku III. rozsudku v případě náhrady nákladů odvolacího řízení vedlejšího účastníka na straně žalované, který si pro zastupování v odvolacím řízení zmocnil zástupcem advokáta, kdy s tímto zastoupením spojené náklady nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložený náklad odvolacího řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., jedná-li se o vedlejšího účastníka, který je pojišťovnou ve smyslu zákona č. 272/2009 Sb. o pojišťovnictví, předmětem jehož činnosti je v rámci činností souvisejících s pojišťovací činností mimo jiné i likvidace nároků z titulu náhrady nemajetkové újmy na zdraví. U tohoto subjektu lze důvodně předpokládat vybavení příslušným odborně erudovaným právnickým zaměstnaneckým kmenovým aparátem, který by měl být schopen zastoupení vedlejšího účastníka v řízení v dostatečně kvalifikované míře zajistit bez nutnosti zastoupení externím advokátem a která navíc z titulu svého procesního postavení vedlejšího účastníka, který nevstoupil do řízení z iniciativy žalobce, toliko podporoval žalovanou v řízení, která ostatně ani sama zastoupení externím advokátem pro řízení nevyužila. K přípustnosti uvedeného postupu při určení výše náhrady nákladů se v obdobné věci ve své aktuální judikatuře nedávno kladně vyjádřil i Ústavní soud v jeho rozhodnutí ze dne 30.4.2025, sp. zn. I. ÚS 740/25. S ohledem na uvedené odvolací soud vedlejšímu účastníku přiznal náhradu nákladů řízení ve smyslu citovaného nařízení vlády jako nezastoupenému účastníku za účast u odvolacího jednání dne 27.5.2025 toliko v částce 300 Kč.

Poučení