175 Ad 2/2024–55

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: L. J. Š., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Janem Chmelíkem sídlem Mírové náměstí 103/27, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2023, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2023, č. j. X, jímž bylo změněno rozhodnutí žalované ze dne 14. 9. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni dle § 38 písm. a), § 39 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) přiznán od 27. 3. 2023 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně a stanovena výše invalidního důchodu včetně jeho navýšení od června 2023, neboť dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín (dále jen „OSSZ“) ze dne 17. 4. 2023 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 60 %. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že dle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění byl žalobkyni od 8. 1. 2024 invalidní důchod odňat, neboť dle posudku ze dne 20. 11. 2023 vypracovaného pro řízení o námitkách poklesla míra pracovní schopnosti žalobkyně od 20. 11. 2023 toliko o 30 %.

2. Současně žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalované povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 3. V žalobě žalobkyně uvedla, že v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí brojila pouze proti datu vzniku invalidity. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni invalidní důchod přiznán ode dne 27. 3. 2023 (datum vypracování lékařské zprávy ošetřující lékařkou žalobkyně), přičemž dle žalobkyně jí měl být přiznán ode dne 13. 10. 2021 (den doručení rozhodnutí její školy – Evropská obchodní akademie, IČ 47274611, Komenského náměstí 2, Děčín – o přerušení jejího studia právě z důvodu zdravotního stavu žalobkyně). Přestože žalobkyně v námitkách brojila pouze proti stanovení data vzniku invalidity, byl u žalobkyně opětovně posouzen její zdravotní stav, ačkoliv přezkoumání svého zdravotního stavu žalobkyně nenavrhovala, a to posudkem ze dne 20. 11. 2023. Podle uvedeného posudku z námitkového řízení byla žalobkyně invalidní toliko od 27. 3. 2023 do 19. 11. 2023.

4. Žalobkyně namítala, že posudek o invaliditě ze dne 20. 11. 2023 je nesprávný. Nejsou z něho patrny důvody, pro které posudková lékařka dospěla k odlišným závěrům než posudkový lékař v posudku ze dne 17. 4. 2023, který byl podkladem pro vydání prvostupňového rozhodnutí.

5. Dále žalobkyně nesouhlasila s tím, že nebyla osobně vyšetřena posudkovou lékařkou při posuzování jejího zdravotního stav v rámci řízení o námitkách, pročež nemohla posudkovou lékařku informovat o svých zdravotních obtížích.

6. Žalobkyně konstatovala, že kvůli svému zdravotnímu stavu je sociálně izolována ve svém bydlišti a je schopna jej opustit jednou za týden, a to výhradně za doprovodu další osoby. I výkonu běžných domácích aktivit je schopna toliko se značnými obtížemi. Uvedla, že přes doporučení psychiatra nepodstoupila hospitalizaci, neboť dle jiné lékařky by stres z neznámého prostředí zhoršil její zdravotní stav. Dle psychiatra je žalobkyně nezaměstnatelná, ale MUDr. W. předpověděla slibný vývoj diagnózy žalobkyně – zpráva ze dne 15. 3. 2023. Uvedenou pozitivní prognózu ve zprávě ze dne 15. 3. 2023 dezinterpretovala posudková lékařka v řízení o námitkách, když ji považovala za již dosažený příznivý zdravotní stav.

7. Závěrem žalobkyně konstatovala, že její zdravotní stav odpovídá druhému stupni invalidity a uvedla, že její zdravotní obtíže neodpovídají obtížím popsaným v kapitole V, položce 5d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla od 20. 11. 2023 invalidní. Sdělila, že posudkem ze dne 20. 11. 2023 deklarované předchozí posudkové nadhodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně je relevantním důvodem pro změnu či zánik dříve uznané invalidity, k čemuž poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2003, č. j. 4 Ads 19/2003–48. Podle žalované posudek ze dne 20. 11. 2023 srozumitelně ozřejmil odlišné hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně oproti předchozímu posudku. Dále žalovaná podotkla, že úkolem posudkových lékařů není zjišťování primárních klinických poznatků, ale stanovování míry poklesu pracovní schopnosti s ohledem na již zjištěná onemocnění. Žalovaná uvedla, že s ohledem na § 88 odst. 4 in fine zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“) obligatorně přezkoumává rozhodnutí napadená opravným prostředkem v plném rozsahu, tedy nejen v mezích podaných námitek, přičemž dodala, že § 88 odst. 8 téhož zákona vylučuje použití § 90 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů – zákaz reformationis in peius. Ústní jednání soudu 9. Při jednání soudu dne 9. 12. 2024 zástupce žalobkyně odkázal na písemné vyhotovení žaloby.

10. Pověřená pracovnice žalované při jednání soudu odkázala na obsah vyjádření k žalobě a po provedeném dokazování uvedla, že posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „komise“) shledává úplným, objektivním a přesvědčivým. S ohledem na tento posudek pak navrhla zamítnutí žaloby, přičemž náhradu nákladů řízení nežádala.

11. Soud provedl dle § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dokazování posudkem a protokolem z jednání komise ze dne 22. 7. 2024. Posouzení věci soudem 12. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

13. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedeném ústním jednání, při kterém se provádělo dokazování zdravotním posudkem komise ze dne 22. 7. 2024, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku ze dne 17. 4. 2023 posudkového lékaře OSSZ MUDr. P. O., CSc., jenž konstatoval, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla smíšená úzkostně depresivní porucha, při vstupní diagnostice těžká depresivní fáze. Zdravotní postižení bylo podřazeno pod onemocnění uvedené v kapitole V, položce 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na 60 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a § 4 citované vyhlášky nezměnila. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno na den 27. 3. 2023.

15. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně námitky, v nichž rozporovala datum vzniku invalidity. V řízení o námitkách nechala žalovaná zpracovat posudek o poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ze dne 20. 11. 2023 posudkovou lékařkou Lékařské posudkové služby pro Prahu a Střední Čechy (dále jen „LPS“), v němž posudková lékařka LPS MUDr. M. M. konstatovala, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo od 27. 3. 2023 do 19. 11. 2023 zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na 60 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a § 4 citované vyhlášky nezměnila. Od 20. 11. 2023 rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a § 4 citované vyhlášky nezměnila. Posudková lékařka LPS konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla smíšená úzkostně depresivní porucha. Posudková lékařka LPS ozřejmila, že s ohledem na další choroby, pracovní zaměření a vážnost onemocnění stanovila pokles pracovní schopnosti žalobkyně uprostřed zákonného rozmezí (25–35 %). Hodnocení v období od 27. 3. 2023 do 19. 11. 2023 ponechala posudková lékařka LPS z čistě pragmatických důvodů, neboť invalidní důchod za toto období byl již žalobkyni vyplacen. Předcházející posudek ze dne 17. 4. 2023 označila za nadhodnocený pro použití nevhodné klasifikace.

16. Podle ustanovení § 39 odst. 1 až 5 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

17. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

18. Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

19. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

20. Způsob posouzení a procentní míry poklesu pracovní schopnosti, co se rozumí zcela mimořádnými podmínkami, způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti podle § 39 odst. 4 písm. e) zákona o důchodovém pojištění, pak stanovuje prováděcí předpis, konkrétně vyhláška č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity.

21. Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce, která dosahuje alespoň zákonem stanovené hranice (srov. § 38 a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Bylo proto třeba zjistit, zda žalobkyně splňovala ke dni 5. 12. 2023, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity alespoň I. stupně, tj. zda nastal pokles její pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

22. Soud se nespokojil se závěry posudku ze dne 20. 11. 2023, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení v intencích § 52 odst. 1 v návaznosti na § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobkyně, dále také posoudila pokles její pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobkyně.

23. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 22. 7. 2024. Žalobkyně jednání komise byla přítomna. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc, spisové dokumentace OSSZ, spisové dokumentace námitkového řízení a vlastního přešetření žalobkyně při jednání komise pak komise dospěla k závěru, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je smíšená úzkostně depresivní porucha v terénu osobnosti se znaky vyhýbavého chování. Zdravotní postižení bylo podřazeno pod onemocnění uvedené v kapitole V, položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na 30 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a § 4 citované vyhlášky nezměnila.

24. Komise rovněž uvedla, že zdravotní postižení bylo do uvedené kapitoly zařazeno na základě diagnózy, která byla provedena a pod kterou byla žalobkyně vedena v psychiatrické ambulanci u MUDr. H. W. Jedná se o středně těžké funkční postižení, při kterém je značně snížená úroveň sociálního fungování a výkon některých aktivit je značně omezen. Komise stanovila střední stupeň míry poklesu pracovní schopnosti, neboť žalobkyně byla v doprovodu matky schopna běžných sociálních kontaktů, na jednání komise komunikovala samostatně, adekvátně, bez projevů významné tenze a anxiety. Komise rovněž sdělila, že žalobkyně je schopna řešit své studium a zdravotní postižení má zlepšující se tendenci, ačkoli schopnost samostatných sociálních kontaktů je nadále významně narušena. Komise se ztotožnila se závěrem posudku vypracovaného pro námitkové řízení, v němž bylo zdravotní postižení žalobkyně zařazeno od 20. 11. 2023 rovněž pod kapitolu V, položku 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 30 %.

25. Komise dále vysvětlila, že nezařadila zdravotní postižení do kapitoly V, položky 5d, neboť se nejednalo o těžké postižení s neschopností kontaktu mimo své sociální prostředí s nutností hospitalizace, nejednalo se o těžké narušení společenských funkcí a výkonu většiny denních aktivit. Komise nezařadila zdravotní postižení ani do kapitoly V, položky 4d, jak bylo zařazeno lékařem OSSZ a potvrzeno posudkem v námitkovém řízení v období od 27. 3. 2023 do 19.11.2023, protože pod diagnózou těžká depresivní fáze byla žalobkyně vedena v době dekompenzace stavu v Centru pro duševní zdraví a po převzetí do péče psychiatrické ambulance, jednalo se tedy o akutní stav na úrovni dočasné pracovní neschopnosti. Po nastavení medikamentózní léčby, zahájení psychoterapie a na základě průběhu onemocnění byla stanovena diagnóza smíšené úzkostně depresivní poruchy, která byla zařazena mezi poruchy neurotické v položce 4 nikoli afektivní v položce 5. Komise dále sdělila, že žalobkyně je schopna ve specifickém režimu dokončit vzdělávací proces (on–line forma výuky, individuální studijní plán) a následně práce za podmínek, které budou stanoveny s ohledem na aktuální zdravotní stav. Komise dodala, že v současné době míra postižení žalobkyně odpovídá statusu osoby zdravotně znevýhodněné.

26. Žalovaná k posudku ze dne 22. 7. 2024 uvedla, že jeho závěry potvrdily závěry posudkové lékařky LPS o odejmutí invalidního důchodu žalobkyni, přičemž komise náležitě zdůvodnila, proč nepřikročila k závažnější kvalifikaci rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně.

27. Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že posudková komise jednala v řádném složení, že její posudek, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, je úplný, objektivní a přesvědčivý, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobkyně byla přítomna při jednání komise.

28. Lékaři komise přitom dospěli ke stejné kvalifikaci postižení žalobkyně jako posudková lékařka žalované v námitkovém řízení. Výsledným posouzením tedy bylo zjištěno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně dosahuje 30 %, z čehož je patrné, že žalobkyně nesplnila podmínku invalidity ani prvního stupně dle zákona o důchodovém pojištění, a to minimálně 35 % míru poklesu pracovní schopnosti.

29. Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise a za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byl doplňován výše citovaný posudek posudkové komise či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobkyně. Požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesly ani žalovaná ani samotná žalobkyně poté, co byly seznámeny s posudkovým závěrem. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, koresponduje s ustálenou judikaturou správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003–50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003–48, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008–92).

30. Žalobkyně též namítala, že lékařský posudek v námitkovém řízení byl vypracován v její nepřítomnosti. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že ve správním řízení byl její zdravotní stav hodnocen posudkovými lékaři, aniž by ji osobně vyšetřili. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu však platí, že „úkolem posudkových komisí MPSV je pouze hodnotit zdravotní stav žadatelů podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře stěžovatele a lékařů odborných, u nichž se léčí. Ti se pak podílejí na kompletizaci zdravotní dokumentace. Přítomnost stěžovatele na jednání posudkové komise by tak byla nezbytná pouze v případě, pokud by zdravotní dokumentace o jeho zdravotním stavu byla neúplná, některé nálezy nejednoznačné či dokonce rozporné, případně pokud by bylo třeba došetřit některé skutečnosti v rámci vyšetření za hospitalizace a komise k tomu od něj potřebovala podrobnější informace (…) Výše uvedenému pak odpovídá skutečnost, že žádné ustanovení zákona povinnou přítomnost posuzovaného na jednání posudkové komise ani nepředepisuje“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 91/2012–19). Obdobně je pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. 3 Ads 214/2014–25, týkajícího se nároku na příspěvek na péči, vždy na zvážení konkrétních okolností případu, zda může být objektivizace zjištění zdravotního stavu posuzovaného provedena i bez toho, aby byl posuzovaný osobně přešetřen v komisi. Osobní vyšetření má přitom zvláštní význam tehdy, existují–li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály. V projednávané věci posudkoví lékaři, kteří posuzovali zdravotní stav žalobkyně ve správním řízení, neshledali důvody k osobnímu vyšetření žalobkyně, neboť z jejich pohledu neexistovaly rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály. V tomto ohledu tedy nebylo správní řízení stiženo žádnou vadou. Soud dále podotýká, že žalobkyně byla přítomna při jednání posudkové komise dne 22. 7. 2024, během něhož byla žalobkyně vyšetřena příslušnou odbornou lékařkou z oboru psychiatrie. Soud proto vyhodnotil námitku žalobkyně jako nedůvodnou.

31. Žalobkyně namítala, že v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí brojila toliko proti datu vzniku invalidity a nerozporovala zjištěnou míru poklesu pracovní schopnosti. K této námitce soud sděluje, že námitka proti nesprávně stanovenému datu vzniku invalidity je námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Pokud tedy žalovaná v rámci námitkového řízení přezkoumávala zjištěný skutkový stav stran data vzniku invalidity, nepochybila, pokud přezkoumávala rovněž skutkový stav stran samotné míry poklesu pracovní schopnosti, který je s otázkou stanovení dne vzniku invalidity neoddělitelně spjat. Nutno dodat, jak správně upozornila žalovaná ve svém vyjádření k žalobě, že v řízení o námitkách se dle § 88 odst. 8 zákona o důchodovém pojištění nepoužije zásada zákazu reformationis in peius dle § 90 odst. 3 správního řádu, tedy že v řízení o námitkách nemůže správní orgán napadené rozhodnutí změnit v neprospěch osoby, která námitky podala. Žalovaná tedy postupovala v souladu se zákonem, jestliže v řízení o námitkách změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobkyni invalidní důchod od 8. 1. 2024 odňala.

32. Pro úplnost soud směrem k žalobkyni poznamenává, že důvodem pro přiznání nároku na invalidní důchod, nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti k výkonu většiny zaměstnání pro špatný zdravotní stav. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále by měla žalobkyně vzít v potaz fakt, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na § 75 odst. 1 s. ř. s., toliko ze zdravotního stavu, jaký měla v době rozhodování žalované, tj. ke dni 5. 12. 2023. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží, popř. vznik nových zdravotních obtíží po tomto datu nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s., které je pro správní soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobkyně tak má možnost případně poukazovat na své zhoršující se zdravotní obtíže, popř. nově vzniklé zdravotní obtíže, které nastaly po datu vydání rozhodnutí žalované v případném novém řízení o přiznání invalidního důchodu, které může žalobkyně iniciovat.

33. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. Současně soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení

Žaloba Vyjádření žalované k žalobě Ústní jednání soudu Posouzení věci soudem