176 ICm 4289/2020

Rubrum

Pohledávka na odbytném (místo výživného) dle § 761 odst. 1 o. z. je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona.

Výrok

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a Mgr. Martina Řezníčka v právní věci žalobkyně: S. V., narozená xx bytem K. H. zastoupena advokátem Mgr. Ing. Martinem Kopeckým sídlem Plynárenská 671, 280 02 Kolín IV proti žalované: Mgr. M. C., IČO xx sídlem P. insolvenční správkyně dlužníka Ing. T. V. za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Ing. T. V., narozený x bytem S. zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Kindlem sídlem Blatenské č. 3218/83, Chomutov o určení pořadí pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 176 ICm 4289/2020-40 ze dne 21. června 2021, takto:

Odůvodnění

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 176 ICm 4289/2020-40 ze dne 21. června 2021 se mění tak, že se určuje, že pohledávka žalobkyně přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 76 INS 490/2020 do výše 1 300 000 Kč, snížené o dlužníkem již uhrazenou část výživného 229 767 Kč, tedy ve výši 1 070 233 Kč, je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. II. Žalobkyně a žalovaná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. III. Vedlejší účastník na straně žalované je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 23 456 Kč.

Poučení

1. V rámci insolvenčního řízení dlužníka Ing. T. V. Městský soud v Praze usnesením č. j. MSPH 76 INS 490/2020-A-9 ze dne 17. 1. 2020 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Usnesením č. j. MSPH 76 INS 490/2020-B-7 ze dne 8. 10. 2020 schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením č. j. MSPH 76 INS 490/2020-B-67 ze dne 14. 10. 2021 zrušil oddlužení dlužníka a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

2. S. V. (bývalá manželka dlužníka) uplatnila u insolvenční správkyně dne 3. 11. 2020 pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, a to pohledávku na výživném v celkové výši 3 541 943,40 Kč pozůstávající z jistiny 3 540 000 Kč a úroku z prodlení 1 943,40 Kč za období od června do října 2020. Jako důvod vzniku uvedla dodatek č. 1 k dohodě ze dne 30. 3. 2017 o vypořádání majetkových poměrů po dobu před a po rozvodu a poskytnutí odbytného rozvedené manželce.

3. Insolvenční správkyně v insolvenčním řízení v podání ze dne 4. 12. 2020 na č. d. B-9 informovala insolvenční soud o uplatnění této pohledávky s tím, že není jisté pořadí pohledávky, tj. zda se jedná o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Z dokladů, které věřitelka S. V. (dále též Věřitelka) doložila, není možné jednoznačně pohledávku posoudit (zejm. z předložené dohody o vypořádání SJM, kde je řešeno jak vypořádání společného jmění manželů, tak odbytné, není možno bez dalšího dospět k závěru o charakteru této pohledávky). Dlužník k výzvě insolvenční správkyně sdělil, že neuznává pořadí této pohledávky, tj. má za to, že se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou, nebo pohledávku na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou. Insolvenční správkyně navrhla insolvenčnímu soudu, aby v souladu s § 203a odst. 1 insolvenčního zákona uložil Věřitelce podat do 30 dnů žalobu o určení pořadí pohledávky.

4. Věřitelka podala dne 21. 12. 2020 žalobu proti insolvenční správkyni o určení, že její pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 490/2020 je do výše 1 300 000 Kč z celkové výše pohledávky, snížené o dlužníkem již uhrazenou část výživného ve výši 229 767 Kč, tedy ve výši 1 070 233 Kč, pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka je ve výši 1 300 000 Kč výživného, resp. 1 070 233 Kč, pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona. Pohledávka vyplývá z Dodatku č. 1 Dohody o vypořádání majetkových poměrů po dobu před a po rozvodu a poskytnutí odbytného rozvedené manželce uzavřené dne 2. 2. 2017, jímž bylo sjednáno, že vedlejší účastník (dále též dlužník) poskytne žalobkyni místo výživného a jako vyrovnání společného jmění manželů jako odbytné podle § 761 občanského zákoníku jednorázové vyrovnání ve výši 4 300 000 Kč. Přes částečnou neurčitost tohoto dodatku spočívající v tom, že nelze bez dalšího rozdělit částku odbytného na částku představující výživné a částku představující vyrovnání společného jmění manželů, je nepochybné, že část sumy 4 300 000 Kč výživné představuje, konkrétně částka 1 300 000 Kč. Dlužník dle výše uvedené dohody žalobkyni hradil 20 000 Kč měsíčně do května 2020, přičemž každá splátka představovala v částce 6 047 Kč výživné a v částce 13 953 Kč majetkové vyrovnání; zaplatil celkem 760 000 Kč a na výživném mu zbývá uhradit 1 070 233 Kč.

5. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Z předložených listin nelze jednoznačně určit charakter uplatněné pohledávky, zda se jedná o pohledávku na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou, případně v jakém rozsahu. V článku 4.1 Dohody ze dne 2. 2. 2017 o vypořádání majetkových poměrů po dobu před a po rozvodu ve znění Dodatku č. 1 ze dne 30. 3. 2017 se uvádí, že dlužník poskytuje žalobkyni místo výživného rozvedené manželce a jako vyrovnání společného jmění manželů (SJM) odbytné podle § 761 občanského zákoníku ve výši 4 300 000 Kč. Není zřejmé, jaká část je pohledávkou na výživném (tj. pohledávkou s přednostním pořadím) a jaká zbývající část je pohledávkou z dosud nevypořádaného SJM (tj. pohledávkou s nepřednostním pořadím).

6. Dlužník vstoupil do řízení dle § 93 o. s. ř. jako vedlejší účastník na straně žalované a navrhl žalobu zamítnout. Obě dohody měly zajistit, že žalobkyni zůstane nemovitost na LV č. 921 v k. ú. K. H. a dlužník za ni uhradí úvěr na její pořízení. Ujednání o odbytném je neurčité, protože z textu Dohody ze dne 2. 2. 2017 ve znění jejích dodatků není zřejmé, jaká část odbytného představuje částku na vypořádání SJM a jaká výživné rozvedené manželky.

7. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 6. 2021 v bodu I. výroku zamítl žalobu na určení, že pohledávka přihlášená žalobkyní do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 490/2020 je do výše 1 300 000 Kč z celkové výše pohledávky, snížené o dlužníkem již uhrazenou část výživného ve výši 229 767 Kč, tedy ve výši 1 070 233 Kč, pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. V bodu II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. V odůvodněnírozsudku soud zejména uvedl své skutkové zjištění, že Dohodou o vypořádání majetkových poměrů po dobu před a po rozvodu a poskytnutí odbytného rozvedené manželce z 2. 2. 2017 (dále jen Dohoda), čl. 4.1, se dlužník zavázal poskytnout žalobkyni místo výživného a jako vyrovnání společného jmění manželů odbytné podle § 761 občanského zákoníku, a to jednorázové vyrovnání ve výši 4 200 000 Kč, přičemž 4 000 000 Kč měly být poskytnuty v 200 pravidelných měsíčních splátkách po 20 000 Kč a zbylých 200 000 Kč mělo být poskytnuto ve třech splátkách po 100 000 Kč, resp. 50 000 Kč. Účastníci dohody pak v čl. 4.2, sjednali, že nároky na výživné manželky a vypořádání SJM budou plnou úhradou plnění dle přechozího článku zcela uspokojeny a manželka výživné na sebe nebude požadovat.

9. Z Dodatku č. 1 ze dne 30. 3. 2017 (dále jen Dodatek) soud zjistil, že článek 4.1 dohody byl nahrazen bodem I. odst. 3. dodatku, v němž strany smlouvy sjednaly, že manžel (dlužník) poskytuje manželce (žalobkyni) místo výživného rozvedené manželce a jako vyrovnání SJM ve smyslu této dohody jako odbytné podle § 761 občanského zákoníku jednorázové vyrovnání ve výši 4 300 000 Kč, z čehož 2 400 000 Kč bude uhrazeno ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 20 000 Kč, 1 100 000 Kč představuje mimořádnou splátku splatnou po uhrazení předchozích 120 pravidelných splátek a zbylých 800 000 Kč bude uhrazeno ve 40 měsíčních splátkách po 20 000 Kč po úhradě mimořádné splátky.

10. Soud prvního stupně učinil závěr, že v případě žaloby podle § 203a insolvenčního zákona soud nezkoumá pravost a existenci uplatněné pohledávky, ale toliko její pořadí. Uspokojení pohledávek dle § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona je možné pouze tehdy, je-li konkretizováno v rozhodnutí obecného (nikoli insolvenčního) soudu, přičemž pod shora uvedené ustanovení nelze podřadit smluvně stanovené nároky. Soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 VSPH 638/2011-B-17 ze dne 15. 9. 2011, č. j. 3 VSPH 636/2017-B-17 ze dne 21. 4. 2017, č. j. 2 VSPH 195/2012-B-55 ze dne 14. 5. 2012, dále na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 VSOL 84/2017-A-11 ze dne 16. 2. 2017, ze kterého vyplynulo, že byla-li soudem určena výše výživného, jež má dlužník ve prospěch vyživované osoby měsíčně platit, tedy má-li tato osoba vůči němu takto určenou peněžitou pohledávku, pak jde vždy o přednostní nárok dle § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona.

11. Pohledávka žalobkyně, která je toliko smluvně zakotvena a není přiznána soudním rozhodnutím, nemůže být pohledávkou podle § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona ani žádnou jinou pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Proto soud žalobu zamítl, aniž by se musel blíže věnovat otázce určitosti Dodatku (jakkoli částečnou neurčitost přiznala i sama žalobkyně). Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podala proti dlužníkovi žalobu u Okresního soudu v Příbrami, jak plyne z protokolu z jednání ze dne 17. 6. 2021 v insolvenčním řízení, č. d. B-50, věc je vedena pod sp. zn. 8 C 63/2020. Dosáhne-li pak žalobkyně vydání pravomocného rozsudku, jímž jí bude přiznán nárok na výživné coby rozvedené manželce, půjde o pohledávku podléhající § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona.

12. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšná žalovaná a vedlejší účastník se této náhrady vzdali.

13. Žalobkyně napadla rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhla rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět. V odůvodněníodvolání odkázala na § 760 odst. 1 a § 761 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) s tím, že pro přiznání pohledávky na výživném ze zákona není potřeba soudní rozhodnutí. Závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 VSPH 638/2011-B-17 nelze aplikovat v této věci, neboť v usnesení bylo řešeno zákonné výživné na nezletilé děti, přičemž takové výživné je vždy schvalováno soudem. Ustanovení § 761 odst. 1 o. z. nevyžaduje u dohody rozvedených manželů na výživném, aby taková dohoda byla schválena soudem. Bylo by v rozporu s účelem institutu odbytného, kdyby na odbytné bylo pohlíženo jinak než na výživné. Proto je pohledávka na odbytné pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za podstatou.

14. Vedlejší účastník na straně žalované ve vyjádření k odvolání uvedl, že Dodatek je neurčitý, žalobkyně neprokázala existenci konkrétního nároku na výživné rozvedené manželky.

15. V předmětné věci bylo odvolání žalobkyně podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Odvolací soud se proto v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. dotázal obou účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít odvolací soud dle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se vyjádřila kladně, žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalované nereagovali. Odvolací soud proto rozhodl bez nařízení jednání.

16. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon) přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

17. Podle § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona Pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou pohledávky věřitelů na výživném ze zákona.

18. Podle § 203 odst. 1 insolvenčního zákona Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Podle odst. 4 Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila.

19. Podle § 203a odst. 1 insolvenčního zákona V pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno. Podle odst. 2 Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně.

20. Podle § 760 odst. 1 o. z. Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Podle odst. 2 Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Podle odst. 3 Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

21. Podle § 761 odst. 1 o. z. Rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů; ujednají-li si, že se výživné nahradí odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného. Podle odst. 2 Nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud.

22. V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že incidenční žaloba o určení pořadí pohledávky byla podána včas - žaloba byla soudu doručena dne 21. 12. 2020, tedy před během 30denní lhůty, stanovené v § 203a odst. 1 insolvenčního zákona, běžící od doručení výzvy soudu Věřitelce, aby v této lhůtě podala proti insolvenčnímu správci žalobu o určení pořadí uplatněné pohledávky z titulu neuhrazeného výživného. Než soud prvního stupně stihl tuto výzvu zaslat Věřitelce na základě podnětu insolvenční správkyně ze 4. 12. 2020, Věřitelka podala žalobu.

23. Odvolací soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 48/2020 ze dne 30. 4. 2020, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.109/2020, přičemž v právní větě bylo mj. uvedeno: V incidenčním sporu o určení, zda pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení způsobem uvedeným v § 203 insolvenčního zákona, je co do svého pořadí pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 insolvenčního zákona, se insolvenční soud zabývá pouze okolnostmi rozhodnými pro posouzení správnosti uplatněného pořadí pohledávky, bez zřetele k tomu, zda spornou je i existence nebo výše této pohledávky. Skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodu vzniku pohledávky, nebo důvodu jejího možného zániku, anebo důvodu, pro který se stala soudně nevymahatelnou, případně pro posouzení (určení) správné výše pohledávky jsou vyhrazeny sporu o splnění povinnosti (o zaplacení peněžité pohledávky) vedenému u obecného soudu.

24. Uvedený právní závěr Nejvyšší soud zdůraznil i poukazem na § 196 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona, podle které Popření pořadí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky. V případě pohledávek, které se přihlášují do insolvenčního řízení, jsou vedle sporů o pořadí i spory o pravost či výši pohledávky spory incidenčními [§ 159 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona]. Tak tomu ale není u uplatněných pohledávek za majetkovou podstatou nebo pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, u kterých spory o pravost a výši řeší obecný (neinsolvenční soud), nejedná se o incidenční spory. Viz dále odstavce 57 až 59 odůvodněníuvedeného rozsudku:

57. U pohledávky za majetkovou podstatou nebo u pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou [tedy u pohledávky se zvláštním právem přednosti (srov. a § 168 odst. 3 a § 169 odst. 2 insolvenčního zákona)], která se v insolvenčním řízení uplatňuje jiným způsobem (než přihláškou) [§ 203 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona], se případný spor o to, zda taková pohledávka v právu vůbec existuje, případně v jaké výši, vede na základě žaloby o (s)plnění podané věřitelem, který ji uplatňuje (žalobcem), proti osobě s dispozičními oprávněními jako žalovaným u obecného soudu (nejde o incidenční spor) [§ 203 odst. 4 věta první insolvenčního zákona)]. Jinak řečeno, u takové pohledávky není posouzení její pravosti nebo výše vyhrazen zvláštní (incidenční) spor o příslušné určení (o určení pravosti nebo výše pohledávky), nýbrž obecný spor o splnění povinnosti (u peněžité pohledávky spor o její zaplacení). Posouzení, zda jde o pohledávku s takovým právem přednosti (zda pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou, nebo zda pohledávka je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou), tedy posouzení (přednostního) pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, však stále (výlučně) zůstává v rukou insolvenčního soudu (srov. § 203a odst. 1 insolvenčního zákona); i v takovém případě jde o incidenční spor dle § 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (srov. § 203a odst. 2 insolvenčního zákona), vedený na základě žaloby, kterou věřitel vždy podává proti insolvenčnímu správci (srov. § 203a odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona).

58. Přitom je zjevné, že ve sporu o zaplacení peněžité pohledávky za majetkovou podstatou obecný soud zkoumá (má zkoumat) ty otázky, jež by u incidenčního sporu byly vyhrazeny sporu o určení pravosti nebo výše pohledávky, konkrétně to, zda pohledávka vznikla, případně, zda již nezanikla nebo zda se zcela nepromlčela (srov. § 193 insolvenčního zákona), nebo to, zda dluh není nižší než žalobou uplatněná částka (srov. § 194 insolvenčního zákona). Určit pořadí pohledávky, jejíž splnění věřitel vymáhá, obecný soud naopak nesmí (spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka mu nepřísluší řešit).

59. V případech, kdy je mezi věřitelem a osobou s dispozičními oprávněními veden jak spor o existenci (důvodnost, respektive „pravost“), případně výši pohledávky za majetkovou podstatou (na základě žaloby o splnění povinnosti podané u obecného soudu), tak spor o pořadí takové pohledávky (spor o to, zda jde o některou z pohledávek taxativně vypočtených v § 168 insolvenčního zákona) [na základě incidenční žaloby podané u insolvenčního soudu], přitom nelze vyloučit, že projednání incidenčního sporu bude mít přednost před sporem o splnění povinnosti, neboť výsledek sporu o splnění povinnosti (o zaplacení pohledávky) může být v některých případech závislý na výsledku sporu o určení pořadí pohledávky. Vyzní-li totiž výsledek incidenčního sporu o pořadí pohledávky tak, že jde o přihlášenou pohledávku (§ 203a odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona), bude okolnost, že věřitel se žalobou podanou u obecného soudu po rozhodnutí o úpadku dlužníka domáhal splnění (zaplacení) přihlášené pohledávky, důvodem k zastavení řízení o takové žalobě (srov. § 140c insolvenčního zákona, ve spojení s § 141a insolvenčního zákona a výklad podaný k těmto ustanovením v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, uveřejněném pod číslem 128/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

25. Odvolací soud s ohledem na tyto právní závěry se výlučně zabýval správností uplatněného pořadí pohledávky, tj. tím, zda je správný názor žalobkyně, že pohledávku na odbytné dle o. z. je namístě považovat za pohledávku na výživném, která je dle § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Jak plyne z odůvodněnínapadeného rozsudku, soud prvního stupně opřel svůj zamítavý rozsudek o právní názor, že chybí konkretizace výživného v rozhodnutí obecného soudu, bez kterého podle jeho názoru nemůže být požadovaný nárok pohledávkou podle § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona a mj. odkázal i na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 VSPH 638/2011-B-17 ze dne 15. 9. 2011. Odvolací soud se s tímto právním názorem neztotožnil z níže uvedených důvodů.

26. Jak je zřejmé i z data vydání uvedeného usnesení č. j. 3 VSPH 638/2011-B-17, Vrchní soud v Praze rozhodl podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tj. právní úpravy předcházející občanskému zákoníku účinnému ode dne 1. 1. 2014. Jednalo se o právní úpravu obsaženou v zákoně o rodině č. 94/1963 Sb. Vrchní soud v Praze v uvedeném usnesení řešil otázku výživného k nezletilým dětem. Jak plynulo z § 86 odst. 1 a 2 uvedeného zákona, soud za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 musel vždy schválit dohodu rodičů nezletilého dítěte o výši výživného, případně nebyla-li taková dohoda uzavřena, soud sám upravil rozsah jejich vyživovací povinnosti. Jinými slovy vždy bylo nutné rozhodnutí soudu (ať již o schválení dohody o výživném či v případě „nedohody“ přímo stanovující rozsah výživného). Jak ale plyne z právní úpravy výživného rozvedeného manžela, účinné ode dne 1. 1. 2014 (tedy vztahující se na Dohodu ve znění Dodatku) - viz § 760 a § 761 o. z., co do důvodu vzniká nárok rozvedeného manžela na výživné ze zákona a rozsah (výše) tohoto výživného se stanoví dohodou manželů, aniž by tato dohoda musela být schválena soudem (podtrhl odvolací soud). Rozhodnutí soudu je potřebné tehdy, pokud manželé neuzavřou dohodu (viz § 761 odst. 2 o. z.), což však není případ této věci, ve které žalobkyně uzavřela s dlužníkem Dohodu ve znění Dodatku.

27. Okolnost, že se žalobkyně s dlužníkem v souladu s § 761 odst. 1 o. z. dohodli na náhradě výživného odbytným (tj. na jednorázové částce odstupného, která může být placena i ve splátkách) neznamená podle názoru odvolacího soudu, že by se ustanovení § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona nevztahovalo i na pohledávku Věřitelky na odbytném. Je správný právní názor odvolatelky, že není dán žádný systematický důvod a ani účel zákona nevyžaduje (ať již insolvenčního zákona nebo občanského zákoníku), aby pohledávka na odbytném nebyla na rozdíl od pohledávky na výživném považována za přednostní pohledávku, tj. za pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

28. Odvolací soud uzavírá - pohledávka na odbytném dle § 761 odst. 1 o. z. je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona.

29. Jak již výše odvolací soud uvedl, v řízení o určení pořadí pohledávky se soud nemůže zabývat pravostí pohledávky (ani její výší), z toho důvodu odvolací soud neposuzoval námitku žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované směřující proti pravosti pohledávky, že Dohoda ve znění Dodatku jsou neurčité ohledně specifikace části odbytného, jež nahradilo výživné. Pravost a výši pohledávky bude řešit obecný soud (Okresní soud v Příbrami) ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 63/2020.

30. Odvolací soud z uvedených důvodů v souladu s § 7 insolvenčního zákona a § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek a vyhověl žalobě o určení, že pohledávka 1 300 000 Kč snížená o již zaplacenou částku 229 767 Kč je ve výši 1 070 233 Kč pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

31. Náklady žalobkyně v řízení u soudu prvního stupně spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení, žaloba a účast při 1 jednání u soudu), v hotových výdajích v rozsahu 3 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 3 úkonům právní služby podle § 2 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byl nákladem žalobkyně zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč. Celková náhrada nákladů včetně DPH v tomto stupni činí 17 342 Kč.

32. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby 3 100 Kč (odvolání) a v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k 1 úkonu právní služby, podle § 2 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byl nákladem žalobkyně též zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč za odvolání. Celková náhrada včetně DPH v odvolacím řízení činí 6 114 Kč.

33. S ohledem na § 202 odst. 1 první věty, § 163 insolvenčního zákona a § 224 odst. 1 o. s. ř. nelze přiznat žalobkyni jako úspěšnému účastníkovi náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů proti insolvenční správkyni dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl, že žalobkyně a žalovaná nemají vůči sobě právo na náhradu těchto nákladů.

34. V souladu § 224 odst. 1 a 2, § 137 odst. 1 a 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř., § 163 insolvenčního zákona rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve prospěch žalobkyně vůči neúspěšnému vedlejšímu účastníkovi na straně žalované (tato náhrada činí celkem 23 456 Kč, viz výše odstavce 31. a 32.). Tímto vedlejším účastníkem je dlužník a v souladu s § 202 odst. 1 druhé věty insolvenčního zákona se tato náhrada pokládá za přihlášenou podle insolvenčního zákona a uspokojí se ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Rubrum