17A 38/2021-47

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: V. Č., narozený X, bytem X, X, zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 – Dejvice, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČO: 70890366, Odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Škroupova 18, 304 13 Plzeň, v řízení o žalobě ze dne 21. 3. 2021 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2021, č. j. PK- DSH/5417/20, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Rozhodnutím Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 26. 3. 2020, č. j. MMP/084521/20 (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně) byl žalobce uznán vinným z porušení ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen zákon o silničním provozu) a z naplnění skutkové podstaty přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 téhož zákona, spáchaného přinejmenším formou nedbalosti nevědomé, neboť dne 26. 8. 2019 v době okolo 07:50 hodin v Plzni na vozovce pozemní komunikace ulice Studentská ve směru jízdy k ulici Plaská řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Chevrolet RZ: X, přičemž v úseku mezi křižovatkou s ulicemi Komenského x Kaznějovská a křižovatkou s ulicemi Plaská x U Velkého rybníka, kde je nejvyšší dovolená rychlost jízdy 50 km/h, mu byla ze strany Policie ČR, silničním laserovým rychloměrem LaserCam4, výr. č. LE0489, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ± 3 km/h, naměřena rychlost jízdy 89 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 39 km/h (dále jen předmětný přestupek). Za předmětný přestupek byla žalobci uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 4 500 Kč společně s náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce včasné odvolání, v němž zejména namítal poškození úřední značky na rychloměru; poškození rychloměru (nezobrazení GPS souřadnic); slip effect a nesprávný způsob výpočtu uložené pokuty. Žalovaný však žádnou z odvolacích námitek žalobce neshledal důvodnou a žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 11. 1. 2021, č. j. PK-DSH/5417/20, dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, odvolání žalobce zamítl.

II. Žaloba

3. Žalobce v podané žalobě předně namítal porušení zásady zákazu dvojího přičítání, k němuž mělo dojít při úvaze o závažnosti přestupku a při úvaze o přitěžujících okolnostech. V případě hodnocení závažnosti přestupku měl správní orgán hodnotit tzv. typovou závažnost přestupku ve vztahu k delší brzdné dráze, ta však byla dána již skutkovou podstatou, a s ohledem na typovou závažnost přestupku tak bylo zákonodárcem stanoveno sankční rozmezí. Nebylo tedy možné typovou závažnost zohledňovat znovu při provádění úvah o konkrétní sankci v rámci tohoto sankčního rozmezí. V případě hodnocení naměřené rychlosti jízdy jako přitěžující okolnosti měl žalobce za to, že se jednalo o porušení zásady zákazu dvojího přičítání, neboť naměřená rychlost jízdy již byla jednou vzata v potaz, a to při subsumpci pod určitou skutkovou podstatu přestupku. Nemohla tak být zvažována opětovně jako okolnost přitěžující (rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2019, č. j. 3 As 281/2017 – 47). Z výše uvedených důvodů považoval žalobce uloženou pokutu za nepřiměřenou, neboť mu byli kladeny k tíži okolnosti, jež být kladeny nesměly. Dále žalobce stran nezákonnosti úvahy o sankci namítal, že správní orgány nezákonně posoudily v jeho neprospěch, že provoz byl na stupni č. 2, ačkoliv ten je téměř nejméně závažný, vyjadřuje plynulou jízdu, odbavování na křižovatkách bez problémů, značí provoz pouze malých skupinek vozidel. Uvedené měla dokládat i fotografie z rychloměru, kde mělo být viditelné, že vozidlo žalobce nejelo ve skupince vozidel. Žalobce byl proto toho názoru, že stupeň hustoty dopravy č. 2 měl být hodnocen jako polehčující okolnost. Dále žalobce nesouhlasil ani s označením provozu na stupni č. 2 jako „střední“, když takovému by spíše odpovídal provoz na stupni č. 3 (stupnice od 1 do 5). Správní orgán I. stupně hodnotil stupeň provozu jako okolnost přitěžující a na základě této úvahy uložil sankci při samé horní hranici zákonného rozmezí. Měl-li žalovaný za to, že taková úvaha správního orgánu I. stupně byla nesprávná a korigoval-li ji, měl sankci snížit. Žalobci nebylo ani zřejmé, kterak šla dohromady tvrzení, že jde o místo s nezanedbatelnou frekvencí účastníků silničního provozu; provoz byl střední a provoz byl na stupni č. 2, což značí mírný provoz. Závěry žalovaného označil žalobce za absurdní, neboť měl tvrdit, že vysoká frekvence účastníků silničního provozu byla zhodnocena k tíži žalobce, avšak sám žalovaný frekvenci účastníků silničního provozu objektivizoval tvrzením, že doprava byla na stupni č. 2, tedy provoz byl velmi mírný, zároveň však stupeň dopravy č. 2 interpretoval jako provoz „střední“, ač jde ve skutečnosti o provoz mírný. Dále žalobce argumentoval vadou řízení spočívající v existenci pochybností o řádném ověření rychloměru, v důsledku čehož mělo dojít k důvodným pochybnostem o zjištěném stavu věci. Žalobce zejména rozporoval to, zda byly na rychloměru úřední značky. Ačkoliv jeden z policistů tak měl tvrdit, druhý policista naopak tvrdil, že na měřidle měl objevit pouze jeden štítek (dle ověřovacího listu měly být úřední značky čtyři), nadto že se jednalo o štítek s „datem platnosti kalibrace“, přičemž provádí-li se kalibrace, neprovádí se ověření, neboť ověřují se stanovená měřidla, kalibrují se pracovní měřidla (§ 9 odst. 1, 5 zákona o metrologii). Pokud tedy policista viděl na rychloměru štítek s datem platnosti kalibrace, znamenalo by to dle žalobce, že rychloměr nebyl ověřen; zároveň odpověděl-li policista na otázku, v jakém stavu byly úřední značky na radaru, tím, že na radaru byl toliko kalibrační štítek, znamená to, že na něm nebyly úřední značky (které se umisťují po ověření), neboť o nich policista nehovořil, ač na ně byl výslovně tázán. Dále z výpovědí policistů učinil žalobce závěr, že rychloměr byl neautorizovaně rozebrán, neboť policista H. měl výslovně uvést, že policista Ch. rychloměr sestavoval. Dle Návodu k obsluze, však obsluha rychloměr nijak nesestavuje. Z tvrzení žalobce, policisty H., policisty Ch. a údaje podávajícího se ze Záznamu o přestupku měl žalobce za to, že rychloměr pozbyl ověření. Ve věci tak dle žalobce vznikla pochybnost o tom, zda byl rychloměr ověřen a zda na něm byly umístěny úřední značky. Žalobce měl za to, že tomu tak nebylo, když policista hovořil toliko o umístění kalibračního štítku, a druhý policista hovořil o tom, že prvý policista rychloměr sestavoval svépomocí. Zároveň považoval žalobce za procesní vadu, když za této situace správní orgán neprovedl žalobcem navržený důkaz ohledáním rychloměru. V momentě, kdy žalobce tento důkaz navrhl, ještě neuplynula doba ověření, nedošlo tedy k novému ověření, a proto navrženým dokazováním mohlo být vskutku prokázáno odstranění úředních značek. Současně s tím žalobce namítl nefunkčnost rychloměru z důvodu nezobrazení souřadnic GPS. Žalobce a jeho advokát se v žalobě dále obsáhle zabývali nesouhlasem s vyvěšením jejich osobních údajů a zveřejněním neanonymizovaného rozhodnutí krajského soudu ve věci na internetu NSS na webu NSS. Z výše uvedených důvodů poté žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Ve vyjádření k žalobě dne 14. 4. 2021 žalovaný označil námitky žalobce za nedůvodné. Žalovaný považoval způsob vypořádání s těmito námitkami v rámci odvolacího řízení za dostatečný a vyčerpávající, kde také poukázal na to, že na podkladě provedeného dokazování byl skutkový stav beze vší pochybností zjištěn a výši pokuty považoval za přiměřenou. Žalovaný i nadále setrval na závěrech učiněných v napadeném rozhodnutí a v podrobnostech na něj odkázal, stejně jako na rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Posouzení věci soudem

5. O věci samé bylo rozhodnuto podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), neboť oba účastníci řízení s takovým postupem soudu vyslovili souhlas a soud jeho nařízení neshledal nezbytným.

6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

V. Rozhodnutí soudu

7. Žaloba je nedůvodná.

8. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti: Z úředního záznamu Policie ČR a z Oznámení (předání) přestupku Policií ČR Magistrátu města Plzně, odboru správních činností ze dne 7. 9. 2019 vyplývá, že je žalobce podezřelý z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu v souvislosti s porušením povinnosti dle § 18 odst. 4 téhož zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne 26. 8. 2019 v době okolo 07:50 hodin v Plzni na vozovce pozemní komunikace ulice Studentská ve směru jízdy k ulici Plaská řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Chevrolet RZ: X, přičemž v úseku mezi křižovatkou s ulicemi Komenského x Kaznějovská a křižovatkou s ulicemi Plaská x U Velkého rybníka, kde je nejvyšší dovolená rychlost jízdy 50 km/h, mu byla ze strany Policie ČR, silničním laserovým rychloměrem LaserCam4, výr. č. LE0489, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ± 3 km/h, naměřena rychlost jízdy 89 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 39 km/h. Žalobce se při oznámení (předání) přestupku odmítl vyjádřit i podepsat. Vozidlo bylo hlídkou zastaveno v ulici náměstí Odboje. Po celou dobu měla hlídka vozidlo na dohled a je vyloučeno, že by vozidlo někde po cestě zastavilo, popřípadě někdo vystoupil či nastoupil.

9. První okruh žalobních námitek se týkal tvrzené nezákonnosti výroku o vině z důvodu porušení zákazu dvojího přičítání.

10. Za porušení zákazu dvojího přičítání téže skutečnosti nepovažoval soud okolnost, kdy žalobci správní orgán I. stupně k tíži kladl překročení rychlosti o 39 km/h, respektive míru překročující základní znak skutkové podstaty (o 20 a více km/h) tj. o 19 km/h, neboť se jedná o výrazné překročení dovolené rychlosti a míru překročení je možné při ukládání sankce zohlednit, stejně jako okolnost, že při velkém překročení rychlosti se také významně prodlužuje brzdná dráha.

11. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2012, č. j. 4 Ads 114/2011-105 „Zásadu zákazu dvojího přičítání nelze aplikovat na skutkové podstaty správních deliktů, u nichž pojmově nelze rozlišovat určitou minimální (základní, typovou) intenzitu, nezbytnou pro naplnění zákonných znaků dané skutkové podstaty, a zbývající (vyšší, kvalifikovanou) intenzitu, kterou by bylo možno zohlednit jako okolnost přitěžující či polehčující při určení konkrétní výše pokuty.“ 12. Soud dále odkazuje na rozsudek NSS ze dne 4. 3. 2020 č. j. 9 As 332/2019 – 34, kde byla rovněž vypořádána argumentace žalobce jím citovaného rozsudku NSS, kdy se jednalo téměř o obdobnou problematiku „

24. Rovněž není pravdou, že by došlo k dvojímu přičítání, když správní orgán I. stupně hodnotil jako přitěžující okolnost skutečnost, že byla výrazně překročena nejvyšší povolená rychlost. V rozsudku č. j. 3 As 281/2017 - 47, na nějž stěžovatel odkazuje, totiž šlo o situaci, kdy byla podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu překročena rychlost o více než 50 km/hod., přičemž skutečné překročení rychlosti činilo 53 km/hod. Vyšší překročení rychlosti tak nebylo možné hodnotit znovu, resp. překročení rychlosti o 3 km/hod. oproti zákonnému předpokladu nebylo možné přičítat řidiči k tíži. V nyní projednávané věci se však podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu přestupku dopouští ten, kdo překročí nejvyšší povolenou rychlost mimo obec o více než 30 km/hod. Stěžovatel nejvyšší povolenou rychlost přestoupil o 44 km/hod., tudíž správní orgán I. stupně mohl hodnotit jako přitěžující okolnost, že tuto rychlost předvídanou v § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 překročil ještě o dalších 14 km/hod.“ či ze dne ze dne 29. 9. 2020, č. j. 10 As 149/2019 – 43 [11].

13. S ohledem na výše uvedené shledal soud námitku žalobce nedůvodnou, neboť jak vyplývá z výše uvedené argumentace, v případě žalobce nedošlo k porušení zásady zákazu dvojího přičítání, a to ani v jednom ze dvou žalobcem tvrzených případů.

14. Dále žalobce namítal nesprávné posouzení stupně provozu č. 2 v jeho neprospěch. V úředním záznamu policie ČR označila provoz na stupni č.

2. Správní orgán I. stupně poté považoval stupeň č. 2 za nezanedbatelný. Žalovaný poté označil provoz v inkriminované době za střední stupeň, kdy ten považoval za okolnost neutrální, nicméně v daném případě považoval za obecně přitěžující okolnost to, že se jednalo o místo s nezanedbatelnou frekvencí účastníků silničního provozu.

15. Stupeň 2: provoz malých skupinek vozidel, jízda je plynulá, odbavování na křižovatkách bez problémů.

16. Žalovaný ve svém rozhodnutí k této záležitosti uvedl – „Z provedeného dokazování vyplývá, že provoz byl v době spáchání přestupku odvolatelem na středním stupni, neboť policista vypověděl, že byl na stupni č.

2. Okolnost, že v době spáchání přestupku byl střední provoz, je okolností neutrální, nicméně v daném případě bylo jako obecně přitěžující okolnost vzato, že se jedná o místo s nezanedbatelnou frekvencí účastníků silničního provozu.“ 17. Z uvedené citace argumentace žalovaného vyplývá, že stupeň č. 2 provozu v inkriminované době považoval za střední, s čímž lze souhlasit, neboť se nejednalo o provoz téměř žádný až žádný, ale také ne o provoz nijak rušný. S ohledem na to nebylo možné provoz vykládat ani jako polehčující okolnost. To, že žalovaný označil provoz za střední, nebyla z aktuálního pohledu nejšťastnější volba slov, avšak nezpůsobuje v kontextu dále uvedeného žádné pochyby o tom, jak byl provoz ze strany žalovaného hodnocen – neutrálně, nikoliv jako stupeň č. 3, přičemž žalovaný zároveň srozumitelně uvedl, co konkrétně považoval za obecně přitěžující okolnost. Za obecně přitěžující okolnost považoval žalovaný zejména to, že se jednalo o místo s nezanedbatelnou frekvencí účastníků silničního provozu (nikoliv ve spojitosti se stupněm dopravy). S přihlédnutí k času a místu spáchání předmětného přestupku (část dne vyznačující se nástupem do práce a tudíž zvýšeným výskytem účastníků provozu a také tím, že se jednalo o komunikaci blízko centru města, kde je provoz na přechodech i na komunikaci zvýšený stejně jako výskyt okolních chodců). Ačkoliv žalobce namítá, že na snímku pořízeném při měření se žádná skupina vozidel nenachází (ani v celém měřeném úseku měřícím 142 m), je nutné poznamenat, že pořízený snímek zachycuje pouze úzkou výseč zorného pole, které neposkytuje možnost určit, zda se žalobce pohyboval ve skupině vozidel, či ne. Nicméně na pořízeném snímku je pozorovatelná osoba v pozadí, jež dokládá, že v blízkosti vozidla žalobce se nacházely eventuálně další ohrožené osoby. Rovněž je na místě připomenout, že žalobce se v době měření rychlosti pohyboval v zastavěné oblasti, což zpravidla bývá vykládáno právě způsobem, jakým tak učinil žalovaný.

18. Soud považuje argumentaci žalovaného za přezkoumatelnou a srozumitelnou, kdy jím učiněné závěry nacházejí oporu ve zjištěném stavu věci.

19. Další skupina žalobních námitek žalobce se týkala technické funkčnosti rychloměru a tvrzeného pozbytí jeho ověření.

20. V první řadě se soud vypořádá s otázkou technického stavu rychloměru, který nezobrazoval GPS souřadnice. K této části námitky soud odkazuje na str. 51 Návodu k obsluze rychloměru (konkrétně pak kapitola 3.4.2), kde, jak již předtím avizoval žalovaný, se skutečně nachází vysvětlení této situace. Zejména je zde uvedeno následující: „Nachází se nahoře vlevo nabídky 1 z 2, toto tlačítko otevírá obrazovku, která umožňuje vybrat tři (3) možnosti displeje pro text překrývající Obrazovka přestupku. Výběr zahrnuje: GPS, VYP, nebo kód místa. Upozorňujeme, že GPS nejsou přijímána, pokud je VYP vybráno a tak nedochází k automatické aktualizaci času ani GPS místa v záznamu.“ Uvedené odpovídá záznamu o přestupku, kde se v horní části snímku udává buďto umístění v podobě GPS souřadnic nebo jako v tomto případě lokalita – Studentská, Plzeň. Soud tudíž žalobcem tvrzený technický problém rychloměru neshledal důvodným.

21. Technickou nezpůsobilost rychloměru provádět měření žalobce dovozuje jednak z výše uvedeného „problému“ se zobrazováním GPS souřadnic a jednak z výpovědi policisty H., který měl uvést, že policista Ch. rychloměr sestavoval. V daném případě považuje soud žalobcova tvrzení o rozebrání rychloměru policisty za účelem opravy jako čirou fabulaci pro podporu svých vykonstruovaných tvrzení. Žalobce vytrhl z kontextu výpovědi policisty H. tvrzení o sestavení rychloměru, ač napříč všemi výpověďmi všech zúčastněných policistů je zřejmé, že tímto obratem bylo myšleno sestavení rychloměru toliko jako sestavení rychloměru a trojnožky dohromady za účelem kvalitněji a přesněji prováděného měření. Soud tedy i s ohledem na výše uvedené nenabyl dojmu o poškození rychloměru či jiného neoprávněného zásahu do jeho hardwaru. Ostatně tyto závěry soudu nacházejí oporu i v provedených důkazech svědeckými výpověďmi policistů, kteří o technickém stavu rychloměru shodně vypověděli, že byl před zahájením měření zkontrolován a byl v pořádku. Soud neměl důvod tyto výpovědi jakkoliv zpochybňovat.

22. Co se týče tvrzeného pozbytí ověření rychloměru, zde soud odkazuje na závěry učiněné žalovaným v napadeném rozhodnutí (str. 7-9), kde se s touto námitkou žalovaný vypořádal velmi zevrubně a bez ponechání jakýchkoliv pochybností o zjištěném stavu věci.

23. Žalobce zejména dovozoval pozbytí ověření rychloměru z tvrzeného spatření poškozené ověřovací známky na rychloměru a údajného zásahu policistů při snaze rychloměr opravit (k tomu viz výše bod 21). Policista Č. při výpovědi negoval jakékoliv poškození rychloměru, a to včetně úředních značek. Totožný závěr poté vyplynul i z výpovědi policisty H. Policista Ch. při výpovědi uvedl, že „na měřidle je štítek, který tam po kalibraci umístí Český metrologický ústav s datem platnosti kalibrace a k tomu přiloží kalibrační list …“. Nutno říci, že uvedená odpověď policisty Ch. nijak neodpovídá na otázku, v jakém stavu byly úřední značky umístěné na rychloměru. Tuto výpověď tudíž soud nepovažuje za přínosnou pro ověření toho, zda byly úřední značky umístěné na rychloměru v pořádku, či ne. Jistě ji však nelze vyložit způsobem, jakým tomu činí žalobce, který se svým výkladem pokouší zpochybnit výpověď policisty Ch. a vyložit ji ve svůj prospěch. Za podstatné naopak považuje soud z výpovědi policisty Ch. to, že bylo vyloučeno poškození rychloměru. Na tomto místě soud tedy hodnotí výpovědi policistů Č. a H. jako věrohodné a dostatečné k prokázání nepozbytí ověření rychloměru poškozením úředních značek, jak tvrdil žalobce.

24. Soud dále konstatuje, že jednání žalobce, potažmo jeho právního zástupce, nese znaky tendenčního jednání. Účelovost argumentace žalobce spatřuje soud hned v několika ohledech. Jedním z nich je samotné tvrzení žalobce o poškození úřední známky na rychloměru, které se poprvé objevilo až ve vyjádření žalobce dne 9. 1. 2020, tedy téměř po 5 měsících od spáchání přestupku, kdy žalobce nevyužil opakované možnosti tuto námitku vznést již dříve, aby mohlo skutečně dojít k ohledání rychloměru za účelem prokázání tvrzení žalobce (srovnej rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2017, č. j. 6 As 297/2017 – 34). V době uplatnění této námitky však již nebylo objektivně možné zjistit, zda rychloměr v inkriminované době měl úřední známky v pořádku, či ne. Jak je známo, zástupce žalobce volí obdobný procesní postup opakovaně s cílem znemožnit ověření jím tvrzených skutečností a jejich následné napadení v rámci dalších fází řízení. Žalobce dále uvedl, že si při prohlídce rychloměru povšimnul „nějakých samolepek“, kdy jedna měla být poškozena. Až následně mělo být žalobci ze strany zástupce sděleno, že se jednalo o úřední značky. Na tomto místě soud nepovažuje tvrzení žalobce za způsobilé zpochybnit tvrzení policistů, neboť z takto vágní výpovědi nelze vyvodit žádné závěry. Zástupce žalobce, aniž by nějak ověřil, co žalobce skutečně viděl, přišel s tvrzením, že to musely být právě úřední značky; rovněž neuvedl, jak poškozená měla jedna ze samolepek být. Takto vágně formulovaná tvrzení bez konkrétních údajů nelze brát jako směrodatná, ba naopak, svojí nekonkrétností spíše připomínají snahu vykonstruovat pochybení ze strany Policie ČR. Nelze ani opomenout, jak správně poukázal žalovaný, na z úřední činnosti mu známé typizované námitky zástupce žalobce, jimiž se opakovaně pokouší vyvodit různá pochybení na straně policie či následně rozhodujících správních orgánů (srovnej rozsudek NSS ze dne 26. 7. 2017, č. j. 2 As 323/2016 – 45). Za tímto účelem žalovaný odkázal na některá z jemu známých případů. S ohledem na výše uvedené, nemá soud za zpochybněné, zda byl rychloměr v inkriminované době ověřený a technicky způsobilý k měření, neboť z výpovědí policistů a ověřovacího listu č. 8012-OL-70131-19 s platností do 7. 4. 2020 má za prokázané, že provedené měření ani samotný rychloměr netrpěly žádnými žalobcem vytýkanými nedostatky. K uvedenému se dále přidává z úřední činnosti správním orgánům i soudu známá skutečnost v podobě žalobcem hojně užívaných typizovaných námitek bez faktického důvodu pro jejich uplatnění.

25. Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s.ř.s., neboť ji shledal nedůvodnou (výrok I. rozsudku).

26. Nesouhlas žalobce se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce na stránkách NSS se zdejšího soudu netýká, a proto se soud touto žalobní námitkou nezabýval.

VI. Náklady řízení

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jež měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána (výrok II. rozsudku).