17Co 103/2023

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci nezletilých: M. S. H., narozená dne xxx bytem xxx, xxxl, Německo D. W. H., narozený dne xxx bytem xxx, Praha oba zastoupeni opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí sídlem xxx, xxx dětí rodičů: M. H., narozená dne xxx bytem xxx, Praha zastoupená advokátkou M. H., narozený dne xxx bytem xxx, xxx, Německo zastoupený advokátkou o změnu úpravy poměrů k nezletilým, o změně úpravy styku k odvolání otce a matky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 12. 2022, č. j. 0 P 203/2022-744 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilé M. S. počínaje dnem 1. 9. 2022 částkou 190 EUR měsíčně, vždy do 15. dne v měsíci, na který se výživné hradí, k rukám otce. Dluh na výživném za období od 1. 9. 2022 do 30. 4. 2023 ve výši 680 EUR je matka povinna zaplatit k rukám otce do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

I.

II. Ve výroku IV. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že vyživovací povinnost otce k nezletilému D. W., naposledy stanovená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 9 P 36/2018-415 ze dne 30. 7. 2020, se počínaje dnem 1. 9. 2022 mění tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilého částkou 450 EUR měsíčně k rukám matky a částkou 300 EUR měsíčně na účet vedený na jméno nezletilého u xxx, pobočka xxx, SRN, č.ú. xxx, IBAN: xxx, xxx, to vše vždy do 15. dne v měsíci, na nějž se výživné hradí. Dluh na výživném pro nezletilého za období od 1. 9. 2022 do 30. 4. 2023 ve výši 3 035 EUR je otec povinen uhradit na shora uvedený účet nezletilého do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve výroku VII. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že úprava styku otce s nezletilým D. W., naposledy stanovená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 9 P 36/2018-415 ze dne 30. 7. 2020, se mění tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým o zimních prázdninách („Winter Holiday“) vždy od pátku bezprostředně předcházejícího prázdninám od 19 hodin do neděle, kterou prázdniny končí, do 15 hodin, každý rok první víkend v březnu od pátku 19 hodin do neděle 15 hodin, v každém lichém roce o Velikonocích („National Holiday“) a jarních prázdninách („Spring Holiday“) vždy od posledního dne předcházejícího velikonočním prázdninám od 19 hodin, do neděle, kterou končí jarní prázdniny, do 15 hodin, v každém sudém roce o jarních prázdninách („Spring Holiday“) vždy od pátku předcházejícího jarním prázdninám od 19 hodin do neděle, kterou prázdniny končí, do 15 hodin, každý rok druhý víkend v květnu od pátku 19 hodin do neděle 15 hodin, každý rok druhý víkend v červnu od pátku 19 hodin do neděle 15 hodin, o letních prázdninách vždy od 1. 7. od 10 hodin do 31. 7. do 15 hodin, každý rok druhý víkend v září od pátku 19 hodin do neděle 15 hodin, každý rok o podzimních prázdninách („Autumn Half-Term Holiday“) vždy od posledního dne předcházejícího prázdninám od 19 hodin do neděle, kterou prázdniny končí, do 15 hodin, každý rok druhý víkend v listopadu od pátku 19 hodin do neděle 15 hodin, o vánočních prázdninách („New Year Holiday“) každý sudý rok od posledního školního dne předcházejícího prázdninám od 19 hodin do 25. 12. do 15 hodin a každý lichý rok od 26. 12. od 10 hodin do posledního dne předcházejícímu prvnímu školnímu dni do 15 hodin. V případě prázdninového styku (o Velikonocích a o jarních, letních, podzimních, vánočních a zimních prázdninách) otec nezletilého ke styku vždy převezme v místě bydliště matky a po ukončení styku nezletilého matce předá v místě bydliště otce. V případě víkendového styku bude místem předání nezletilého vždy bydliště matky. Matka je povinna nezletilého ke styku řádně připravit.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že se nezletilá M. S. svěřuje do péče otce, tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 9 P 36/2018-293 ze dne 15.4.2019, pokud jím byla nezletilá pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřena do péče matky (výrok I.), že matka je povinna přispívat na výživu nezletilé S. částkou 4 500 Kč měsíčně k rukám otce, vždy do každého 15. dne v měsíci, na který se výživné hradí, počínaje zářím 2022. Dluh na výživném za období od září 2022 do listopadu 2022 ve výši 13 500 Kč je matka povinna uhradit k rukám otce formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč spolu s běžným výživným, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (výrok II.), že povinnost otce přispívat na výživu nezletilé M. S. k rukám matky i formou spoření částkou 1 300 EUR měsíčně, stanovená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 9 P 36/2018-415 ze dne 30. 7. 2020 se s účinností od 1. 9. 2022 zrušuje (výrok III.), že otec je povinen přispívat na výživu nezletilého D. W. částkou 450 EUR měsíčně k rukám matky, vždy do každého 15. dne v měsíci, na který se výživné hradí, počínaje zářím 2022, dluh na výživném za období od září 2022 do listopadu 2022 výši 450 EUR je otec povinen doplatit k rukám matky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 100 EUR spolu s běžným výživným, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 9 P 36/2018-415 ze dne 30. 7. 2020, pokud jím byla stanovena povinnost otce přispívat na výživu nezletilého D. k rukám matky (výrok IV.). Dále bylo rozhodnuto, že výrok I. rozsudku, výrok II. věta první rozsudku, výrok III. rozsudku a výrok IV. věta první rozsudku jsou předběžně vykonatelné (výrok V.), že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 9 P 36/2018-293 ze dne 15. 4. 2019 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 9 P 36/2018-415 ze dne 30. 7. 2020, pokud jimi byl upraven styk otce s nezletilou M. S., se zrušují a styk matky s nezletilou M. S. se neupravuje (výrok VI.), že otec je oprávněn se s nezletilým D. W. stýkat v každém posledním celém týdnu v kalendářním měsíci vždy od středy tohoto týdne od 17:00 hodin do neděle tohoto týdne do 19:00 hodin. Otec nezletilého vyzvedne a po ukončení styku předá matce v místě bydliště matky. Matka je povinna nezletilého ke styku řádně připravit. Dále je otec oprávněn se s nezletilým D. W. stýkat: o školních letních prázdninách vždy tři týdny, přičemž termíny tohoto styku matce oznámí vždy nejpozději do 31. 1. příslušného roku předem; v době podzimní školních prázdnin nezletilého v každém sudém kalendářním roce od posledního školního dne před těmito prázdninami od 17:00 hodin do posledního volného dne předcházejícího prvnímu školnímu dni po těchto prázdninách do 17:00 hodin; v době školních vánočních prázdnin v každém sudém roce od 23. 12. od 9:00 hodin do 27. 12. do 18:00 hodin a v každém lichém roce od 27. 12. od 9:00 hodin do posledního volného dne předcházejícího prvnímu školnímu dni po těchto prázdninách do 17:00 hodin; v době tzv. zimních prázdnin, tzv. winter holiday v xxx, v každém sudém roce vždy od posledního školního dne před těmito prázdninami od 17:00 hodin do posledního volného dne předcházejícího prvnímu školnímu dni po těchto prázdninách do 17:00 hodin; v době tzv. školních jarních prázdnin a Velikonočních svátků, tzv. National Holiday a Spring Holiday v xxx, v každém lichém roce vždy od posledního školního dne před těmito prázdninami od 17:00 hodin do posledního volného dne předcházejícího prvnímu školnímu dni po těchto prázdninách do 17:00 hodin. Otec nezletilého ke styku převezme a po ukončení styku matce předá v místě bydliště matky. Matka je povinna nezletilého ke styku řádně připravit. Úprava styku během prázdnin a svátků má přednost před běžnou úpravu styku. Tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 9 P 36/2018-415 ze dne 30.7.2020, pokud jimi byl upraven styk otce s nezletilým D. W. (výrok VII.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.). 1.

2. Soud tak rozhodl o návrhu otce podaném k soudu dne 13. 6. 2022, na snížení výživného pro nezletilé a na změnu úpravy styku s nimi, a dále o návrhu otce doručeném soudu dne 26. 7. 2022 na změnu úpravy péče o nezletilou M. S.

3. Jedná se o věc s cizím prvkem (otec je státním příslušníkem Německa a žije v Německu, matka a děti jsou státními příslušníky České republiky, matka a nezletilý D. mají obvyklé bydliště v České republice, do září 2022 zde žila i nezletilá M., která od září 2022 žije s otcem v Německu). Soud I. stupně shledal svou mezinárodní příslušnost v dané věci na základě čl. 8 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (nařízení Brusel II bis) pro řízení o rodičovské odpovědnosti a na základě čl. 3 Nařízení Rady ES č. 4/2009 pro řízení o výživném, s ohledem na obvyklé bydliště nezletilých k datu podání návrhu v České republice. Za rozhodné právo považoval právo české, na základě čl. 17 Haagské úmluvy vyhlášené pod č. 141/2001 Sb. m.s. a na základě čl. 15 nařízení Rady ES č. 4/2009 a čl. 3 Haagského protokolu z roku 2007 (2009/941/ES). 1.

2. Soud I. stupně vzal za prokázané, že poměry dětí byly poprvé upraveny rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 9 P 36/2018-293 ze dne 15. 4. 2019, kdy byly děti svěřeny do péče matky, otec byl zavázán platit na ně výživné, byl upraven styk otce s nezletilými. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 9 P 36/2018-415 ze dne 20. 8. 2020 byla schválena dohoda rodičů o změně výživného a změně úpravy styku otce s dětmi, otec se zavázal přispívat na výživu nezletilé M. S. částkou 1 300 EUR měsíčně, z toho 1 200 EUR k rukám matky a 100 EUR formou spoření na účet u banky v Německu, na výživu nezletilého D. W. částkou 1 300 EUR měsíčně, z toho 1 200 EUR k rukám matky a 100 EUR formou spoření na účet u banky v Německu. Dále byl upraven styk otce s nezletilými. Místem předání dětí bylo místo bydliště matky, případně plavecký bazén v xxx, pouze o podzimních prázdninách matka měla dovézt děti otci do xxx a otec děti matce zpět do xxx. Školné obou dětí v xxx bylo hrazeno zaměstnavatelem otce, rodiče se zavázali pro případ změny poměrů u zaměstnavatele placení školného znovu projednat. Otec se obecně zavázal k povinnosti hradit polovinu nákladů dětí na stravné ve škole a zdravotní pojištění dětí. Otec byl tehdy zdráv, až na bolesti ramene, byl zaměstnán u xxx s čistým měsíčním příjmem 6 000 EUR, dále měl spolu s matkou příjmy z pronájmu bytu ve xxx (po odečtení nákladů šlo o částku 100 EUR čistého měsíčně, poukazovanou na společný účet rodičů). Otec byl vlastníkem domu v Německu, kde bydlela jeho matka, sám bydlel v pronajatém bytě. Matka byla zdráva, bez příjmů, bydlela v pronajatém bytě. Rodiče prodali společný dům a vyrovnali se, matka měla z tohoto prodeje na účtu 11 000 000 Kč, ze kterých hradila své náklady včetně bydlení. Každý z nezletilých měl našetřeno asi 31 000 EUR. Nyní matka s nezletilým D. svým přítelem P. G. bydlí v rodinném domě (který zakoupila z prostředků z vypořádání SJM za cca 16 000 000 Kč), za bydlení vydají 14 -15 tisíc Kč měsíčně, matka hradí tři čtvrtiny těchto nákladů, její přítel čtvrtinu. Matka má úspory cca 60 000 EUR v německé bance, cca 1 700 000 Kč na dalším účtu, a dále pohledávku z půjčky 2 000 000 Kč za svým přítelem. Matka uvedla, že má povinnost doplatit na daních v Německu 39 000 EUR. Přítel matky je zdráv, nemá žádnou vyživovací povinnost, živí se jako realitní makléř. Matka je zdráva, má středoškolské vzdělání v oboru zahraniční ekonomie, tímto oborem se nikdy neživila, v minulosti dle dohody s otcem pečovala o děti a pracovala jen příležitostně, nyní si přivydělává výukou němčiny jednou týdně cca 4 000 Kč měsíčně. Např. pro obory recepční, telefonní operátor, lektor německého jazyka atd. je nabízena řada pozic s výdělkem kolem 30 000-40 000 Kč hrubého měsíčně, matka nepochybně může dosahovat příjmu nejméně 25 000 Kč čistého měsíčně, má i další možnosti, jak využít své jazykové znalosti, může absolvovat rekvalifikační kurzy. Otec se současnou manželkou N. I. Z. a od 3. 9. 2022 také s nezletilou M. bydlí v otcově rodinném domě v Německu, ve druhé jednotce v domě bydlí matka otce. Náklady na provoz domu činí 500 - 600 EUR měsíčně, otec a babička hradí každý polovinu. Manželka otce nepracuje, je závislá na otci, má dvě vyživovací povinnosti k čtrnáctiletým dcerám, které žijí v M. Otec žije v Německu od dubna 2022. Otec hradí zdravotní pojištění za sebe, manželku, M. i D. celkem 386 EUR měsíčně, telefony pro M., manželku a sebe 100 EUR měsíčně. Otec trpí artrózou a tinitem, jinak je zdráv. Otec je stavební inženýr, cca 25 let pracoval na různých místech v zahraničí, kam ho matka s dětmi následovala, dosahoval nadstandardních příjmů, naposledy do dubna 2022 příjmu 6 100 EUR čistého měsíčně, krom toho zaměstnavatel otci hradil školné obou dětí v xxx, náklady bydlení na Slovensku, osobní automobil a pohonné hmoty i pro soukromé účely. V říjnu 2021 otec zakoupil z prostředků z vypořádání SJM s matkou bytový dům se šesti jednotkami, které pronajímá s čistým výnosem cca 1 700 EUR měsíčně. Otec užívá automobil xxx, má úspory cca 15 000 EUR. Otec vysvětlil a odůvodnil, proč po 25 letech náročné práce na vrcholových manažerských postech již nemůže a nechce takto pokračovat, potřebuje si odpočinout. Naspořené finanční prostředky si s matkou po rozvodu řádně rozdělili (matka obdržela 830 000 EUR, otec 730 000 EUR, každému z dětí bylo naspořeno dalších nejméně 30 000 EUR na jejich účty u xxx). Nezletilý D. je zdráv, navštěvuje základní školu xxx, školné stojí 8 900 EUR ročně, od dalšího školního roku bude dle dohody rodičů hrazeno z úspor na účtu nezletilého. Ostatní náklady nezletilého hradí matka (školní výlet 12 000 Kč, příměstský tábor 5 900 Kč, příspěvky fotbal 3 000 Kč na pololetí, dres 3 500 Kč, kopačky, míče atd., parkur 3 500 Kč na pololetí, němčina 3 500 Kč na pololetí). Nezletilá M. je zdráva, pouze nosí brýle. Ve školním roce 2021/2022 studovala rovněž xxx, od září 2022 studuje soukromou střední školu v K., školné stojí 4 300 EUR ročně a bude dle dohody rodičů hrazeno z úspor na účtu nezletilé, zápisné stálo 668 EUR. Veškeré ostatní náklady nezletilé nyní hradí otec (31 EUR měsíčně lítačka, návštěvy fitcentra 22 EUR měsíčně, kapesné 100 EUR měsíčně, dalších 100 EUR měsíčně platí otcovská babička). S otcem má M. vztah dobrý, s matkou má konflikty asi 5 let, přeje si žít s otcem a studovat v Německu. Nezletilý D. má dobrý vztah k oběma rodičům, s otcem si přeje se vídat alespoň jednou za dva týdny. Otec přispíval na výživu nezletilých k rukám matky částkou 1 200 EUR pro M. a 1 200 EUR pro D. do června 2022, od července 2022 částkou 350 EUR pro M. a 300 EUR pro D., od září 2022 již jen 300 EUR pro D. Otec i nadále oběma dětem spoří 100 EUR měsíčně na bankovní účty. 1.

2. Soud dospěl k závěru, že od posledního rozhodnutí došlo k významné změně poměrů jak nezletilé M., tak otce, a jsou splněny podmínky § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) pro změnu stávající úpravy péče o M. i výživného pro obě nezletilé děti, jakož i stávající úpravy styku. Soud dále odkázal na § 891 odst. 1 o.z., § 906 o.z., a § 907 odst. 1 o.z. (péče o dítě), § 913 odst. 1 a 2 o.z. (výživné) a § 888 o.z. (styk dítěte s rodiči). Nezletilá M. od 3.9.2022 dle svého rozhodnutí a přání žije v Německu s otcem a jeho manželkou, kde pokračuje ve studiu střední školy. S výjimkou školného, které bude dle dohody rodičů hrazeno z úspor nezletilé, jsou její náklady běžné a hradí je otec. Soud proto změnil dosavadní úpravu a svěřil nezletilou M. do péče otce. Matka je povinna přispívat na výživu nezletilé k rukám otce, když ani svou osobní péčí o ni svou vyživovací povinnost neplní. Soud nevyhověl návrhu matky, aby jí výživné stanoveno nebylo, když matka o své vůli žije z úspor a pravidelně nepracuje, ač pobývá v České republice již od roku 2017. Proto soud vycházel z potenciality jejích výdělků 25 000 Kč čistého měsíčně. Soud neuvěřil matce, že nemůže najít vhodné zaměstnání, když je zdráva, dobře vypadá, komunikuje a hovoří nejméně dvěma cizími jazyky. S přihlédnutím k nákladům nezletilé je přiměřené výživné 4 500 Kč měsíčně a matka je povinna je hradit k rukám otce od září 2022. Dlužné výživné od září 2022 do listopadu 2022 ve výši 13 500 Kč je matka povinna uhradit v měsíčních splátkách po 2 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Soud výslovně zrušil dosavadní celou úpravu vyživovací povinnosti otce k nezletilé M. Otec z pochopitelných důvodů ukončil dosavadní náročné působení na pracovních pozicích manažera a své poměry a nové výdělkové možnosti řádně uzpůsobil tak, aby zajistil dostatečně slušnou životní úroveň sobě, své manželce i oběma nezletilým dětem. Otec je nadále povinen přispívat na výživu nezletilého D., jehož náklady jsou také běžné, až na školné, které bude dle dohody rodičů hrazeno z úspor nezletilého. Soud přihlédl i k životní úrovni otce, který bydlí se svou rodinou v rodinném domě s obvyklými náklady, a uzavřel, že přiměřená výše výživného pro D. činí 450 EUR měsíčně, dlužné výživné za období od září 2022 do listopadu 2022 ve výši 450 EUR je otec povinen doplatit k rukám matky v měsíčních splátkách po 100 EUR pod ztrátou výhody splátek. Soud zachoval otci povinnost spořit nezletilému D. 100 EUR měsíčně na účet u xxx, i s ohledem na neodpovědné hospodaření matky s úsporami (nezajištěná půjčka příteli 2 000 000 Kč) a její přístup k dosahování vlastního výdělku. Vzhledem k neshodám matky a nezletilé M. a k věku nezletilé soud jejich styk neupravoval. Styk otce s nezletilým D. by měl být častější, než navrhoval otec, a soud upravil běžný styk otce s nezletilým nejméně jednou měsíčně od středy do neděle, s tím, že bude na uvážení otce, zda čas stráví se synem v České republice nebo jej odveze do Německa. Soud nevyhověl návrhu otce, aby se rodiče při cestách pro nezletilého střídali, když otec má dostatek finančních prostředků včetně úspor, aby mohl jednou měsíčně pro syna dojet a zase jej matce odvézt, časem bude D. schopen cestovat např. vlakem sám. Současně soud upravil styk otce s nezletilým během prázdnin a svátků, co nejvíce dle shodného přání rodičů. Výrok o nákladech řízení vychází z § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“).1.

2. Proti rozsudku podali včasné odvolání otec i matka.

3. Matka napadla odvoláním výroky II. a IV. (o výživném pro nezletilou M. a nezletilého D.). Namítla, že soud nesprávně posoudil možnosti výdělku otce i matky. Soud neprovedl velké množství důkazů navržených k prokázání majetkové situace otce a tuto situaci nesprávně zhodnotil. Sice do jisté míry přihlédl k dosavadním výdělkům otce, ale nebral je v potaz při stanovení výživného. Důkazy o výši příjmu otce u společnosti xxx nesouhlasí s částkami vyplácenými na účet otce, otec pravděpodobně dostával od xxx ještě jiný příjem, např. formou spoření či investování. Pro účely výživného je nutné vycházet z příjmů dle ročního zúčtování. Matka navrhuje, ať soud vyžádá od finančního úřadu na Slovensku a v Německu daňová přiznání podaná otcem či zaměstnavatelem otce. Životní výdaje otce byly za posledních 5 let téměř nulové, veškeré náklady mu platil zaměstnavatel a otec pravděpodobně využil svých příjmů k tvorbě úspor. Otec by měl předložit výpisy pohybů na svých účtech v Německu a na Slovensku. K doložení příjmů z bytového domu otec předložil jen tabulku s vyčíslením nájemného, nepodloženou nájemními smlouvami, měl by předložit všechny listiny souvisejících s pronájmem bytů. Otec navíc příjem z pronájmu pobírá nejméně od října 2021. Okamžikem přestěhování nezletilé k otci navíc začal otec pobírat na nezletilou příspěvek (tzv. Kindergeld) 250 EUR měsíčně, který by též měl být zohledněn. Soud ignoroval důkazy o otcem vlastněné xxx společnosti xxx se sídlem v S. Tabulka příjmů otce od 1. 5. 2022 (předložená otcem) je neúplná a nepodložená. Otec nepředložil lékařské potvrzení o svých zdravotních potížích, neprokázal potřebu ukončit pracovní činnost, možná též pobírá sociální a nemocenské dávky. Pokud soud u matky vycházel z možností průměrného výdělku, měl u otce vycházet z možných průměrných výdělků otce v Německu. Otec má vysokoškolské vzdělání i více než 20letou praxi, např. na pozici konzultanta má v Německu možnost výdělku 5 000 EUR měsíčně. Průměrná mzda v Německu v r. 2021 dosahovala 4 938 EUR měsíčně, pro rok 2023 bude ještě vyšší, k tomu měl soud přičíst příjmy z pronájmu nemovitosti a příspěvek na dítě. Výživné na D. 450 EUR měsíčně je nepřiměřeně nízké. Matka s otcem se před lety dohodli, že otec bude budovat kariéru rodinu finančně zabezpečí, matka se bude věnovat dětem a domácnosti. Od roku 1999 tak matka nemohla načerpat pracovní zkušenosti, po návratu do ČR v r. 2017 musela primárně zabezpečit bytovou potřebu rodiny. Jako uchazeč o zaměstnání je matka odmítána pro nedostatek pracovních zkušeností i z důvodu věku, nadto nehovoří plynně anglicky, ale jen německy. Příjem 25 000 Kč je pro matku nereálný, reálně může dosahovat příjmu max. 18 000 Kč měsíčně. Matka se snaží obstarat si alespoň nějaké zaměstnání, uzavřela dohodu o provedení práce na doučování 6 hodin týdně, její průměrný příjem činí přibližně 7 000 Kč měsíčně. Ohledně zápůjčky příteli se matka přeřekla, zápůjčka činí jen 200 000 Kč. Před soudem I. stupně účastníci neměli dostatečný prostor seznámit se s předkládanými důkazy. V odůvodněnírozsudku se uvádí, že soud zachoval otci povinnost spořit nezletilému D. 100 EUR měsíčně na účet u xxx, ve výroku rozsudku však taková povinnost chybí. Otec od července 2022 na spoření nezletilých nepřispívá ničeho. Při stanovení dlužného výživného soud opomíjí výživné za červenec a srpen 2022, kdy otec hradil výživné 350 EUR pro M. a 300 EUR pro D. Při stanovení výše výživného pro D. nebylo přihlédnuto k vyčíslení jeho potřeb. Matka dále žádá o úhradu dlužného výživného jednou souhrnnou částkou, to bude v zájmu nezletilých. Rozsudkem vzniká nepoměr finančního zajištění nezletilé M. a nezletilého D. Se svěřením M. do péče otce, s úpravou styku nezletilé s matkou, i s úpravou styku nezletilého s otcem matka souhlasí. Matka proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilé M. k rukám otce částkou 2 000 Kč měsíčně počínaje zářím 2022, otec je povinen přispívat na výživu nezletilého D. částkou 1 300 EUR měsíčně, z toho 1 200 EUR k rukám matky a 100 EUR formou spoření na účet u banky. 1.

2. Otec podal odvolání proti výrokům II., IV. a VII. rozsudku. Namítl, že z rozsudku není zřejmé, proč soud snížil otci výživné až od září 2022, když otec přestal pracovat u xxx ke konci dubna 2022 a žádal o snížení výživného od července 2022. Z rozsudku dále není zřejmé, proč má otec hradit na nezletilého D. vyšší výživné než matka na nezletilou M. Oba rodiče disponovali po rozvodu cca stejným majetkem, oba mají stejnou potencialitu příjmů. Skutečnost, že matka si zakoupila nemovitost za 16 000 000 Kč a další peníze půjčila příteli, zatímco otec investoval do koupě nájemního domu, který mu generuje příjem, nemůže jít k tíži otce. Možnosti, schopnosti a majetkové poměry rodičů jsou stejné. Nezl. M. má s ohledem na věk stejné či vyšší potřeby než D., žije navíc v Německu. Matka se s M. vůbec nestýká, nekupuje jí /vyjma drobného dárku o Vánocích/ věci nad rámec výživného, nepodílí se vůbec na péči o ni. Otec je naproti tomu s D. v pravidelném kontaktu, navštěvuje ho (což znamená pro otce nemalé náklady), kupuje mu dárky, elektroniku, oblečení, přispívá na jeho volnočasové aktivity. Od září 2022 do ledna 2023 matka nepřispěla na výživu nezletilé ani korunu, výživné začala hradit až od ledna 2023, odmítla dceři předat její osobní věci. V prosinci 2022 otec zaslal na výživu nezl. D. částku sníženou o výživné, které měl obdržet na M. Otec opakovaně vyzýval matku, aby výživné zasílala ze svého německého účtu, matka to ignoruje, při převodu z českého účtu však přijde částka snížená o bankovní poplatky (cca 30 EUR), soud by měl proto stanovit výživné, které má otec obdržet, nikoli jaké má být odesláno. Otec uhradil na D. v měsících červenec 2022 až listopad 2022 vždy 300 EUR, v prosinci (kdy je hrazeno výživné na leden) ve výši 265 EUR, v lednu 450 EUR. Soud dostatečně nevysvětlil, proč ponechal otci povinnost hradit nezletilému D. výživné 100 EUR na spořící účet. Špatné hospodaření matky nemůže jít k tíži otce. Pokud jde o styk otce s nezletilým, otec navrhoval, aby se rodiče v dopravě nezletilého střídali, cesty matky do Německa mohly být i příležitostí, aby se viděla s M. Dokud měl otec služební vozidlo s náklady hrazenými zaměstnavatelem, nadstandardní příjmy a bydlel v B., byl schopen nést časovou i finanční náročnost všech cest. Nyní to po něm již nelze žádat, jedna cesta trvá 5 hodin (vlakem 8 hodin) a je extrémně časově i finančně náročné tuto cestu za měsíc 2x až 4x absolvovat. Dle původního rozsudku měla matka povinnost dopravit nezletilé 1x ročně za otcem do B., přesto tak nečinila. Otec není schopen rozsudek soudu I. stupně při vší dobré vůli respektovat, se stykem jsou spojeny vysoké náklady (na cestovné i ubytování otce s nezletilým v P., za jeden prodloužený víkend je to více než 16 000 Kč), a je nereálné, aby otec přijel pro nezletilého do Prahy, odjel s ním na prodloužený víkend do Německa a zase ho odvezl do P. Úprava styku otce s nezletilým je v rozporu s principem spravedlnosti a přiměřenosti a ohrožuje jeho vztah s nezletilým. Dle Ústavního soudu větší vzdálenost mezi bydlišti rodičů dítěte nemůže jít k tíži pouze jednomu z nich, což soud I. stupně nerespektoval. I pokud bude nezletilý v budoucnu moci cestovat sám, na úhradě jízdenek by se měli podílet oba rodiče. Otec proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil ve výrocích II., IV. a VI. a aby rozhodl, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilé částkou 250 EUR měsíčně k rukám otce počínaje zářím 2022, vzniklý dluh na výživném matka uhradí v měsíčních splátkách po 80 EUR spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek. Otec bude platit počínaje dnem 1. 7. 2022 na výživu nezletilého částku 250 EUR měsíčně k rukám matky, a s účinností od 1. 4. 2023 částku 150 EUR měsíčně k rukám matky a částku 100 EUR na spořící účet nezletilého. Otec je oprávněn stýkat se s nezletilým každý rok o zimních prázdninách, každý lichý rok o Velikonocích a navazujících jarních prázdninách, každý sudý rok o jarních prázdninách, o letních prázdninách vždy od 1. 7. od 10 hodin do 31. 7. do 19 hodin, každý rok o podzimních prázdninách a o vánočních prázdninách v sudém roce od posledního školního dne od 19 hodin do 25. 12. do 19 hodin a v lichém roce od 26. 12. od 10 hodin do posledního dne prázdnin do 19 hodin, kdy vždy matka dopraví nezletilého do místa bydliště otce a otec předá nezletilého zpět v místě bydliště matky, dále každý rok první víkend v březnu, kdy k předání a převzetí nezletilého dojde v místě bydliště matky, každý rok v květnu 4 po sobě jdoucí dny včetně víkendu s tím, že otec termín oznámí matce 30 dnů předem, k předání a převzetí nezletilého dojde v místě bydliště otce, každý rok druhý víkend v červnu, kdy k předání nezletilého dojde v místě bydliště matky, každý rok třetí či čtvrtý víkend v září s tím, že otec termín oznámí matce 30 dnů předem, pokud by na daný víkend připadl den/dny volna, kontakt se prodlužuje o tyto volné dny, k předání a převzetí dojde v místě bydliště otce, a každý rok druhý víkend v listopadu, kdy k předání nezletilého dojde v místě bydliště matky. Při jednání odvolacího soudu otec pozměnil svůj návrh na úpravu styku tak, aby čas vracení nezletilého matce v neděli byl stanoven na 15 hodin, protože později se již otec nestihne vrátit do Německa. 1.

2. Matka k odvolání otce uvedla, že jakékoli úpravy výživného je správné provádět až od září 2022, do té doby měla matka obě děti ve své péči. O letních prázdninách měl otec děti v péči jen 3 týdny. Otce nikdo nenutí pracovat ve vysokém managementu, ale je na něj třeba pohlížet stejně jako na matku, tedy dle potenciálních možností výdělku (viz Stanovisko Nejv. soudu Cpjn 204/2012 ze dne 19. 10. 2016). Nadstandardní životní situace otce plyne mj. z jeho úspor a vysokých příjmů v minulosti, které měl soud lépe prošetřit. Otec neprokázal koupi investiční nemovitosti a příjmy z ní. Od uzavření původní dohody o poměrech k nezletilým se možnost výdělku a mzdové poměry otce nezměnily. Stanovení povinnosti otce spořit nezletilému je klíčové pro zajištění jeho školní docházky. Školné na nadcházející rok bude činit 287 375 Kč a finanční prostředky na účtu nezletilého nestačí na školné až do maturity, k vyčerpání konta dojde za dva roky. Mezi rodiči nebylo dohodnuto, jak bude školné hrazeno potom, matka navrhuje, aby se na něm podíleli rodiče každý jednou polovinou. Výlučně matka hradí stravné nezletilého ve školní jídelně (12 900 Kč za první pololetí, 13 200 Kč za druhé pololetí šk. roku 2023/24) a 3 000 Kč za závěrečnou ročníkovou zkoušku. Otec by se měl podílet i na těchto nákladech, dále na nákladech na fotbal a kroužky a tábory v anglickém jazyce. Výživné 450 EUR je nedostačující a nepřiměřené majetkovým poměrům otce a jeho možnostem výdělku. Matka zopakovala svou argumentaci o svých majetkových poměrech a absenci pracovních příležitostí. S hrazením výživného matka vyčkávala na doručení rozsudku, od té doby hradí výživné řádně a včas. Otec naopak nerespektuje zákaz započtení proti pohledávkám výživného pro nezletilého. Matka platí výživné v měně stanovené rozsudkem, na účet otce, který jí otec sdělil. Pokud chce otec eliminovat poplatky vzniklé převodem měny, nechť si zřídí účet v českých korunách. Matka v souvislosti s každým převodem výživného platí bance poplatek 250 Kč. Matka uhradila část dlužného výživného pro nezletilou M. za září 2022, otec na dlužném výživném pro D. neuhradil ničeho. Pokud jde o úpravu styku nezletilého s otcem, matka souhlasí s napadeným rozsudkem, otec má dostatek finančních prostředků, aby veškeré náklady spojené se stykem nesl sám, nezletilý si přeje uskutečňovat styk s otcem jednou měsíčně v Praze, takový rozsah styku doporučil i kolizní opatrovník. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá i nutnost zohlednit zavinění na stěhování na straně jednoho rodiče, a byl to otec, kdo dosáhl v minulosti zákazu vycestování dětí z ČR a docílil tak usazení matky s dětmi v ČR, nyní zvýšil vzdálenost svým pobytem v Německu. Námitky otce, že nemůže časově zvládnout styk s nezletilým kvůli péči o dceru a o nemovitost jsou nedůvodné, dcera je již samostatná a nemovitost je pronajatá dlouhodobým nájemcům. Poslední styk otce se synem se uskutečnil k 27. 12. 2022, otec se chce podílet na výchově nezletilého co nejméně a jde mu jen o co nejnižší výživné.

3. Kolizní opatrovník uvedl, že předal dětem informace o napadeném rozhodnutí, dle nezletilého D. je rozsah kontaktu s otcem, nastavený soudem, OK. Dle opatrovníka je v zájmu D. častý kontakt s otcem, zároveň by rodiče měli zajistit kontakt i mezi sourozenci navzájem. Otcem navrhovaný rozsah kontaktu by znamenal, že se nezletilý s otcem uvidí jednou měsíčně, což odpovídá zájmům nezletilého. Vzhledem ke zjištěnému postoji nezletilého a zájmu na tom, aby poměry dětí byly postaveny najisto bez zbytečného odkladu, navrhuje opatrovník rozsah kontaktu nezletilého s otcem nastavený soudem I. stupně potvrdit, matka by se však mohla alespoň částečně podílet na nákladech spojených s předáváním syna. Pokud jde o výživné, došlo ke změně poměrů a po otci nelze nadále spravedlivě požadovat, aby sám nesl většinu nákladů na péči o děti. Dle opatrovníka nic nebrání matce, aby si našla zaměstnání a zajistila si i jiné finanční zdroje, než jen z vypořádání SJM. Ohledně možnosti výdělečné činnosti matky se opatrovník ztotožňuje se soudem I. stupně, za vhodnější by však považoval stanovení vyživovací povinnosti matky v eurech. Stanovená vyživovací povinnost otce odpovídá jeho schopnostem i možnostem a není v rozporu se zájmy nezletilého, otec rozumně odůvodnil, proč nadále nechce pracovat ve vrcholných manažerských postech. Opatrovník proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, případně změnil jen tak, že vyživovací povinnost matky stanoví v eurech. 1.

2. Otec k odvolání matky uvedl, že pro něj je prioritní úprava styku s nezletilým D. tak, aby styk byl realizovatelný. Oba rodiče získali značnou finanční částku z vypořádání SJM, oba vlastní automobil, oba mají stejnou možnost cestovat z xxx do xxx a zpět. Otec nemůže zanedbávat péči o nezletilou M. kvůli styku s D., nemůže na styk ani vynakládat polovinu všech svých příjmů. Rodiče by se měli v dopravě nezletilého střídat, tak to odpovídá nálezům Ústavního soudu i návrhu kolizního opatrovníka, nezletilý D. tak bude moci udržovat vztah se sestrou, babičkou i nevlastní matkou. Pokud by se rodiče v dopravě nemohli střídat, musí to být zohledněno při nastavení termínů kontaktu i ve výši výživného. Životní potřeby nezletilé v Německu zajišťuje otec, matka až do prosince na výživu nezletilé ničeho nepřispěla. Výživné na nezletilé ve výši hrazené otcem až do června 2022 nemohla matka spotřebovat ve prospěch nezletilých, musí z něj mít naspořeno dostatek financí, nezletilí mají dále díky otci úspory na účtech k úhradě vzdělání na soukromých školách. Otec nyní spravuje nájemní dům, tedy práci má, na rozdíl od matky, která pracovat nehodlá, má ale stejné možnosti uplatnit se na trhu práce jako otec a její rozhodnutí nepracovat by nemělo jít k tíži otce. Matka svá tvrzení o majetkové situaci otce neúspěšně uplatňovala již v původním řízení o úpravě poměrů i v rámci vypořádání SJM a rozvodu. Otec od května 2022 nemá jiný příjem, než z pronájmu, k tomu předkládá potvrzení daňového poradce, soud má již k dispozici nájemní smlouvy, otec dále předkládá potvrzení společnosti xxx, že od této společnosti neměl nikdy žádný příjem. Příspěvek na nezletilou M. („Kindergeld“) otec obdržel teprve v březnu 2023. Otec užívá pouze účet u xxx, úspory má jen 15 000 EUR, za zbytek si pořídil nemovitost a automobil. Otec nefiguruje ve společnosti xxx, jde o shodu jmen. Soud si veškeré informace může ověřit u příslušných institucí. Potřeby nezletilé M. jsou vyšší než potřeby D., není jediný důvod, proč by měl otec přispívat D. na spoření, zatímco matka na spoření nezletilé M. přispívat nemá. Oba nezletilí již mají naspořeno dostatek financí. Výživné by mělo být oběma rodičům stanoveno v eurech, neboť jinak otci fakticky přijde od matky nižší částka.

3. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II., IV. a VII. a v akcesorickém výroku o nákladech řízení VIII., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a po částečném zopakování a doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání matky i otce jsou zčásti důvodná.

4. Ročním zúčtováním za rok 2021 (na č.l. 642) bylo prokázáno, že otec u zaměstnavatele xxx v tomto roce dosáhl zdanitelného příjmu (tzn. příjmu po odečtení příspěvků na sociální a zdravotní pojištění) 151 970,89 EUR, z toho uhradil daň 35 713,81 EUR. Jeho čistý příjem po zdanění tedy činil 116 257,08 EUR, což je průměrně 9 688,09 EUR měsíčně.

5. Potvrzením o zdanitelných příjmech za rok 2022 (na č.l. 642) bylo prokázáno, že otec od zaměstnavatele xxx v tomto roce pobíral příjem za první čtyři měsíce, celkem tak dosáhl zdanitelného příjmu 109 345,23 EUR, z toho odvedl daň 26 565,24 EUR. Jeho čistý příjem po zdanění tedy za uvedené období činil 82 779,89 EUR. 1.

2. Potvrzením o příjmu ze dne 12. 8. 2022 (na č.l. 643) bylo prokázáno, že čistá mzda, která byla otci vyplacena, činila za každý z měsíců listopad 2021 až březen 2022 částku 6 057 EUR, za měsíc duben 2022 potom byla otci vyplacena částka 49 552,35 EUR. Otec k této vysoké částce vysvětlil, že se jedná o bonus, který mu byl vyplacen při ukončení zaměstnání.

3. Výpisem plateb z účtu otce (na č.l. 898) bylo prokázáno, že otec v měsících září 2022 - listopad 2022 přispěl na výživu nezletilého D. částkou 3 x 300 EUR, v měsíci prosinci 2022 přispěl na výživu nezletilého částkou 265 EUR a v měsících leden 2023 až duben 2023 přispěl na výživu nezletilého částkou 4 x 450 EUR. Celkem v období září 2022 až duben 2023 přispěl na výživu nezletilého částkou 2 965 EUR.

4. Výpisem plateb z účtu otce (na č.l. 900) bylo prokázáno, že matka v měsíci lednu 2023 přispěla na výživu nezletilé M. částkou 6 500 Kč (z toho 2 000 Kč bylo určeno na úhradu dlužného výživného), v měsících únoru 2023 až dubnu 2023 částkou 3 x 4 500 Kč. Částka poukázaná na účet otce byla vždy převedena na eura dle aktuálního kurzu banky (výsledkem převodu částky 4 500 Kč byla částka v eurech v rozmezí 185 - 190 EUR) a z každé platby byla následně sražena provize 7,50 EUR.

5. Sdělením školy xxx ze dne 13. 1. 2023 bylo prokázáno, že školné pro školní rok 2023/2024 bude pro nezletilého D. (jakožto stávajícího žáka školy a při jednorázovém zaplacení školného) činit 287 375 Kč.

6. Dohodou o provedení práce ze dne 1. 11. 2022 bylo prokázáno, že matka uzavřela se zaměstnavatelem xxx s.r.o. dohodu, dle níž bude od 1. 11. 2022 provádět práci spočívající v přípravě výukových materiálů v odhadovaném rozsahu práce 6 hodin týdně za sjednanou pracovní odměnu 300 Kč za hodinu.

7. Nabídkou z internetové pracovní burzy (na č.l. 791) byl prokázáno, že na této pracovní burze je nabízeno 4 294 volných pracovních míst v Německu na pozici konzultant, s průměrným platem 5 584 EUR (nástupním platem 4 593 EUR).

8. Přehledem průměrných platů ze stránek www.euro.cz (na č.l. 796) bylo prokázáno, že průměrný plat v Německu v roce 2021 činil 4 398 EUR (108 518 Kč) měsíčně.

9. Pokud šlo o tvrzení matky o příjmy otce z xxx společnosti xxx, z komunikace matky s N. z webu xxx (na č.l. 805) má odvolací soud za prokázané, že matka tato svá tvrzení opírala o zprostředkovanou informaci, že vlastníkem uvedené společnosti byla osoba stejného jména jako otec. Z komunikace však zároveň vyplývá, že uvedená společnost byla zlikvidována 10. 3. 2022, tedy pro toto řízení, týkající se změny poměrů po konci dubna 2022, bylo bezpředmětné se uvedenou společností dále zabývat.

10. Potvrzením společnosti xxx z 8. 11. 2018 (na č.l. 902) bylo prokázáno, že otec nepobíral žádnou mzdu od této společnosti, byl k této společnosti (do funkce ředitele) vyslán svým zaměstnavatelem Porr s.r.o., od nějž pobíral mzdu.

11. Dokladem o platbě z 9. 9. 2022 (na č.l. 806) bylo prokázáno, že matka půjčila svému příteli P. G. dne 9. 9. 2022 částku 200 000 Kč. Z potvrzení nelze zjistit, zda matka půjčila příteli i další částky. Dle odvolacího soudu však lze mít za prokázané, že matka se ani v září 2022 nenacházela ve finanční tísni, když byla schopna půjčit příteli shora uvedenou částku.1.

2. Potvrzením daňového poradce M. E. z 14. 3. 2023 bylo prokázáno, že otec měl v roce 2021 příjem z nájmu a prodeje nemovitosti ve xxx , který si napůl rozdělil s matkou nezletilých, kromě toho měl v roce 2021 příjmy z pronájmu bytů na adrese xxx, xxx, v roce 2021 činil součet přijatého holého nájemného („Kaltmiete“) celkem 5 010 EUR. Daňové přiznání za rok 2022 bude vyhotoveno až v roce 2024.

3. Výpisy z účtu otce na č.l. 897 a 914 - 919 bylo prokázáno, že v souvislosti s pronájmem bytů na adrese xxx, xxx, je na účet otce placeno nájemné a platby za služby („Warmmiete“) od následujících nájemců: Y. B. - 490 EUR měsíčně, B. E. - 750 EUR měsíčně do září 2022, T. F. - 873 EUR měsíčně od října 2022, H. F. - 560 EUR měsíčně do března 2023 a 570 EUR v dubnu 2023, N. M. - 605 EUR měsíčně, H. I. S. 495 EUR měsíčně a M. S. 650 EUR měsíčně. Odvolací soud konstatuje, že jména nájemců dle výpisů z účtu odpovídají údajům v již dříve otcem předložené tabulce příjmů z nájemného, z níž vycházel soud I. stupně (pouze v tabulce uvedeného nájemce E. nahradil od října 2022 nájemce F.). Rozdíl mezi výší měsíčního nájemného uvedeného v tabulce a částkami od nájemců zasílanými na účet otce je dán tím, že v částkách zasílaných na účet jsou zahrnuty i poplatky za služby.

4. Další účastníky navržené důkazy odvolací soud neprováděl, neboť je pro své rozhodnutí považoval za nadbytečné, rozhodné skutečnosti byly prokázány důkazy ostatními. To platí i pro dokazování jednotlivými nájemními smlouvami předloženými otcem v německém jazyce (otec již nebyl vyzýván k předložení jejich českého překladu).

5. Pokud jde o právní posouzení, ohledně vyživovací povinnosti vycházel odvolací soud především z § 913 odst. 1 o.z. dle nějž jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného, a dále z § 915 odst. 1 o.z., dle nějž má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

6. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že výdělkové možnosti matky jsou minimálně 25 000 Kč čistého měsíčně. Není žádný relevantní důvod, aby matka omezovala svou výdělečnou činnost na 6 hodin týdně (jak odpovídá její aktuální Dohodě o provedení práce). Poukazovala-li matka na to, že nemůže získat zaměstnání z důvodu nedostatku praxe, zapříčiněného tím, že se v manželství s otcem nezletilých starala o děti a o domácnost, k tomu je třeba uvést, že na nedostatek praxe poukazuje matka již několik let, namísto aby se praxi a lepší kvalifikaci (např. základy administrativní práce s počítačem) snažila, třeba i postupně, získat. Kroky k získání pracovních zkušeností začala matka činit až v poslední době, přitom v ČR s dětmi pobývá od roku 2017, děti již v té době nevyžadovaly její celodenní péči a prakticky od počátku svého pobytu v ČR navštěvovaly školské zařízení xxx (nezletilá M. základní školu, nezletilý D. mateřskou školu).

7. Pokud jde o příjmové možnosti otce, po doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení má odvolací soud za potvrzené, že otec v současné době nemá jiné příjmy než ty, jež mu plynou z pronájmu bytů v Německu, a jejichž čistá výše činí cca 1 700 EUR měsíčně (námitky matky o tom, že otec pobírá příjmy od společnosti xxx s.r.o., případně od offshorové společnosti xxx., byly vyvráceny; listiny předložené otcem týkající se příjmů z nájemného si navzájem odpovídaly). Pokud šlo o příjmy otce v minulosti, tak příjmové a majetkové poměry otce v r. 2020 jsou popsány v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 9 P 36/2018-415 ze dne 20. 8. 2020, z nich vycházela předchozí úprava výživného pro nezletilé. Soud v tomto řízení neměl důvod znovu zkoumat příjmy otce ve vzdálenější minulosti; výše příjmů otce před ukončením posledního zaměstnání byla potom spolehlivě prokázána důkazy uvedenými výše v odstavcích 13., 14. a 15.: otec pobíral od zaměstnavatele čistou mzdu cca 6 000 EUR měsíčně, kromě toho mu ale zaměstnavatel poskytoval další plnění, přičemž v součtu činila hodnota všech plnění od zaměstnavatele cca 9 000 EUR měsíčně. Od října 2021 začal mít otec i příjmy z pronájmu bytů v zakoupené nemovitosti (v roce 2021 celkem 5 010 EUR). 1.

2. Při posouzení významu změny majetkových poměrů otce, založené ukončením jeho zaměstnání u xxx s.r.o., pro účely stanovení výše jeho vyživovací povinnosti, odvolací soud přihlížel k závěrům nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. III. ÚS 2324/17-1, dle nějž by ve výkonu práva na svobodnou volbu povolání dle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod neměl být povinný omezován jen proto, aby si oprávnění zachovali značně nadstandardní životní úroveň, které dosahovali v minulosti díky jeho dřívějším příjmům.

3. V daném případě přitom lze výši výživného poskytovanou otcem v minulosti nezletilému (1 200 EUR měsíčně k rukám matky a 100 EUR na účet nezletilého, to vše za situace, kdy vysoké školné nezletilého bylo hrazeno zaměstnavatelem otce) považovat za značně nadstandardní, umožňující nadstandardní životní úroveň.

4. Odvolací soud souhlasí s tím, že po otci nelze požadovat, aby za účelem maximalizace výdělku zůstával na extrémně náročné pracovní pozici, která dlouhodobě vyčerpává jeho psychické a fyzické síly, a v níž jeho pracovní vytížení narušovalo jeho rodinný život. Ukončení předchozího zaměstnání otce nebylo nedůvodné. Otci nelze klást k tíži, že své pracovní tempo zvolnil a vrátil se do Německa, kde má širší rodinné zázemí; od září 2022 je navíc v péči otce nezletilá dcera a otec musí své pracovní uplatnění přizpůsobit péči o ni. Na druhé straně, otec ve svém předchozím zaměstnání dosahoval příjmu, který je několikanásobný oproti příjmu současnému, jenž neodpovídá ani výši průměrné mzdy v Německu obecně, ani průměrné mzdě, které by otec v Německu mohl dosahovat na pozici konzultanta. Se svou kvalifikací (vysokoškolským vzděláním a mnohaletou praxí v manažerských funkcích ve stavebnictví) by přitom otec jistě mohl nalézt v Německu pracovní uplatnění, jež sice bude oproti jeho předchozímu zaměstnání méně časově i jinak náročné a méně placené, ale pořád s výrazně vyšším výdělkem, než činí jeho současný příjem (v úvahu připadá i doplnění příjmů z pronájmu přivýdělkem z činnosti na částečný úvazek). Odvolací soud tedy shledává, že příjem 1 700 EUR měsíčně neodpovídá plně skutečným výdělkovým možnostem otce, které jsou vyšší, a lze je (na základě údajů o průměrném příjmu v Německu i porovnáním s příjmem otce na předchozí pracovní pozici) odhadnout na minimálně 3 000 EUR měsíčně.

5. Namítal-li otec, že jeho současný příjem je zcela dostačující pro něj i jeho rodinu, potom přehlíží, že musí nadále plnit i vyživovací povinnost k nezletilému D., který je v péči matky. Otcovo rozhodnutí změnit nejen zaměstnání, ale v podstatě celý životní styl, nemůže jít k tíži nezletilého. Rozhodně také nelze souhlasit s tím, že výdělkové možnosti otce a matky jsou shodné - to je zřejmé již z toho, že matka narozdíl od otce nemá ani vysokoškolské vzdělání, ani mnohaletou praxi v manažerských pozicích po celém světě.

6. Při stanovení výše vyživovací povinnosti matky k nezletilé dceři a otce k nezletilému synovi proto odvolací soud vycházel ze shora uvedených příjmových možností (25 000 Kč měsíčně u matky, 3 000 EUR měsíčně u otce).

7. Pokud šlo o potřeby nezletilých, nezletilá M. S. má běžné potřeby dítěte svého věku, její školné na škole v Německu bylo dle dohody rodičů hrazeno z úspor na jejím účtu, které by byly dostatečné až do dokončení středoškolského vzdělání (školné se proto nemuselo nijak promítat do výživného vyměřeného matce; oba rodiče navíc v rámci odvolacího řízení uvedli, že nezletilá nyní již navštěvuje běžnou státní školu v Německu). 1.

2. U výživného matky pro nezletilou proto odpovídá všem rozhodným skutečnostem, včetně toho, že matka se s nezletilou vůbec nestýká a nad rámec výživného jí prakticky ničím nepřispívá, výše výživného stanovená soudem I. stupně (4 500 Kč měsíčně). To platí i s přihlédnutím k tomu, že otec na nezletilou pobírá (jak uvedl při odvolacím jednání) tzv. „Kindergeld“, neboť částka 4 500 Kč měsíčně nepochybně nemůže pokrýt veškeré náklady nezletilé žijící v Německu. Protože nezletilá žije v Německu, a zároveň matka má zřízen účet v eurech, je vhodnější, aby matce byla stanovena povinnost platit výživné na nezletilou přímo v eurech, čímž se předejde zbytečnému snižování částky, jež zůstane k dispozici pro uspokojení potřeb nezletilé, o bankovní poplatky. Odvolací soud proto výši vyživovací povinnosti matky k nezletilé stanovil ekvivalentní částkou 190 EUR měsíčně.

3. Nezletilý D. je oproti sestře mladší, z důvodu věku jsou tedy jeho potřeby přiměřeně nižší. S námitkou matky, že náklady na volnočasové aktivity D. jsou vyšší, protože musejí probíhat v angličtině, odvolací soud nesouhlasí, neboť je-li mateřskou řečí nezletilého čeština a nezletilý žije 6 let v České republice, nepochybně by zvládl volnočasovou, např. sportovní aktivitu, s česky hovořícími dětmi. Potřeby nezletilého jsou nicméně v současné době výrazně zvýšené z důvodu finanční náročnosti jeho školní docházky. Je-li prokázaná výše školného na xxx v Praze na příští školní rok 287 375 Kč (dle aktuálního kurzu ČNB odpovídá tato částka 12 250 EUR) a pohybuje-li se výše úspor na účtu nezletilého kolem 22 000 - 25 000 EUR, je zřejmé, že finanční prostředky na účtu nezletilého nepostačují ani k dokončení základní školní docházky nezletilého (ještě 3 roky) na nyní navštěvované škole. Za situace, kdy nezletilý z rozhodnutí (po dohodě) obou rodičů již několikátý rok tuto školu navštěvuje, patří přitom i úhrada školného k jeho oprávněným potřebám. Docházka do stávající školy s sebou nese kromě školného i další zvýšené náklady (stravné, závěrečná ročníková zkouška).

4. Uvedl-li otec při jednání odvolacího soudu, že nezletilý by mohl navštěvovat „běžnou“ českou školu, k tomu odvolací soud podotýká, že přestup na jinou školu (případně pokračování ve středoškolském vzdělání na jiné škole) byl měl být výsledkem řádného uvážení, přípravy, a zohlednění přání a schopností nezletilého. Neměl by být vynucen tím, že dojde k úplnému vyčerpání finančních prostředků na účtu nezletilého (např. ještě před dokončením základní školní docházky, případně dokonce v pololetí školního roku). Otec by se proto měl v rámci své vyživovací povinnosti k nezletilému podílet i na doplňování finančních prostředků na účtu nezletilého, tak, aby nezletilý nebyl zbaven možnosti dokončit alespoň základní vzdělání na současné škole, a případně aby mu zůstala i určitá finanční rezerva pro další studium.

5. S ohledem na vše výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že všem relevantním skutečnostem odpovídá, aby otec na výživu nezletilého přispíval částkou 450 EUR měsíčně k rukám matky, a nadto ještě částkou 300 EUR měsíčně hrazenou na účet nezletilého, k zabezpečení nákladů na vzdělávání nezletilého.

6. S námitkou otce, že ke snížení jeho vyživovací povinnosti k nezletilým mělo dojít již od července 2022, odvolací soud nesouhlasí, neboť bylo prokázáno, že v souvislosti s ukončením jeho pracovního poměru mu byla jednorázově vyplacena vysoká částka (cca 49 500 EUR, tedy přibližně 8násobek jeho běžné měsíční mzdy), která mu umožňovala hradit předchozí výši výživného ještě několik dalších měsíců. Důvodné proto bylo snížit výživné až od září 2022, tedy od doby, kdy zároveň nastala další významná změna v poměrech účastníků, a to přesun nezletilé do faktické péče otce.1.

2. Nedoplatek matky na výživném pro nezletilou M. za období od 1. 9. 2022 do 30. 4. 2023 (8 měsíců) činí 680 EUR (celkové výživné za toto období činí 1 520 EUR, z toho matka uhradila 840 EUR, když uhradila běžné výživné za měsíce leden - duben 2023, a část nedoplatku na výživném za předchozí období ve výši 80 EUR) a odvolací soud jej matce uložil uhradit k rukám otce do 3 měsíců od právní moci rozsudku, tak, aby výživné v přiměřené době mohlo být použito ve prospěch nezletilé.

3. Nedoplatek otce na výživném pro nezletilého D. (a to jak na výživném, jež mělo být hrazeno k rukám matky, tak na výživném, jež mělo být hrazeno na účet nezletilého) za období od 1. 9. 2022 do 30. 4. 2023 činí 3 035 EUR (celkové výživné za toto období činí 6 000 EUR, z toho otec uhradil 2 965 EUR) a odvolací soud celou tuto částku uložil otci uhradit na účet nezletilého, neboť k zabezpečení základních životních potřeb nezletilého by mělo stačit běžné výživné, a celý nedoplatek tak může být použit pro zvýšení finanční rezervy na úhradu školného nezletilého.

4. Protože ke změně úpravy výživného pro obě nezletilé děti došlo až počínaje měsícem září 2022, nepříslušelo soudu v tomto řízení vyčíslovat případný nedoplatek na výživném za období předchozí.

5. Pokud jde o styk otce s nezletilým, podle § 888 o.z. dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat. Dle § 891 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se rodiče, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud styk rodiče s dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo styku rodiče s dítětem.

6. Obecně lze souhlasit s tím, že styk toho rodiče, který nemá nezletilé dítě v péči, s tímto nezletilým dítětem, by měl být co nejširší a nejčastější. Nelze ovšem přehlédnout, že při velké vzdálenosti mezi bydlišti rodičů (tak jako v tomto případě) jsou s uskutečněním styku nepečujícího rodiče s nezletilým dítěte spojeny i významné finanční náklady a časová náročnost. Není potom smysluplné upravovat styk rodiče s nezletilým dítětem v takovém rozsahu a frekvenci, které rodič v praxi nebude schopen realizovat.

7. Realizace styku otce s nezletilým dle úpravy v napadeném rozsudku by pro otce byla extrémně finančně i časově náročná. Pro otce by znamenala nejen zatížení veškerými cestovními náklady, ale též náklady na ubytování v P. (kde otec nemá zázemí) po dobu každoměsíčních „prodloužených víkendů“ od středy do neděle. Pro tato krátká časová období se jeví jako nereálná (finančně i časově) varianta nastíněná soudem I. stupně, že by otec mohl ve středu přicestovat z Německa do P., odvézt nezletilého do Německa, ještě v neděli se s ním vrátit zpět do P., a opět ihned odcestovat do Německa. Dalším nedořešeným aspektem této úpravy je, že styk má probíhat i ve čtvrtek a v pátek, kdy má nezletilý školní docházku, a tedy kdyby otec v těchto dnech pobýval v P., buď by značnou část tohoto času stejně nemohl strávit s nezletilým, nebo by nezletilý zameškal školní docházku.

8. Za účelem snížení nákladů spojených s uskutečňováním styku otce s nezletilým proto odvolací soud přistoupil (s několika výjimkami) k řešení navrženému otcem, tedy upravit jeho styk s nezletilým v menším množství časových úseků, a ve větší míře ke styku využít období prázdnin nezletilého (tzn. o letních prázdninách celý jeden měsíc, každoročně podzimní, zimní i jarní prázdniny), a v měsících, kdy žádné prázdniny nejsou, stanovit ještě styk po dobu jednoho víkendu (mimo dny školní docházky). 1.

2. K této úpravě přistoupil odvolací soud i s přihlédnutím k tomu, že (jak vyplývá z obsahu spisu) nezletilý s otcem průběžně komunikuje telefonicky a prostřednictvím xxx, a tedy jejich vzájemný kontakt je alespoň tímto způsobem zajištěn i v době, kdy se osobně nesetkávají.

3. Vzhledem k omezené schopnosti matky a otce vzájemně komunikovat a spolupracovat na realizaci styku otce s nezletilým odvolací soud považuje za vhodnější, aby veškerá období styku otce s nezletilým byla předem jednoznačně stanovena přímo soudním rozhodnutím, a to přesto, že takto nebude „víkendový“ styk např. v květnu a v září napojen na dny státních svátků. Časový harmonogram styků takto bude oběma rodičům znám s dostatečným časovým předstihem k tomu, aby mu přizpůsobili své aktivity (i plány týkající se aktivit nezletilého).

4. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (zejména nález ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4156/19) potom odvolací soud stanovil místo předávání nezletilého tak, aby se na finančních nákladech a času stráveném na cestě v souvislosti s uskutečněním styku podílela (byť ne v takové míře jako otec, neboť nemá totožné příjmové možnosti, a navíc ke zvětšení vzdálenosti mezi jejím bydlištěm a bydlištěm otce došlo bez jejího přičinění) též matka.

5. U styků v období prázdnin proto bylo břemeno cestování rozloženo rovnoměrně mezi otce a matku. Jako vhodnější se přitom jeví, aby při započetí styku bylo místem předání nezletilého bydliště matky, tedy aby bylo na otci vyvinout aktivitu k tomu, aby se styk uskutečnil, s tím, že pro delší časové období může otec s nezletilým odcestovat do svého bydliště (případně na jiné místo, kde s nezletilým bude trávit čas). Předejde se tak situacím, že se styk neuskuteční z důvodů nezajištění dopravy nezletilého do místa bydliště otce matkou. Při ukončení styku potom matka převezme nezletilého v místě bydliště otce, což pro matku může být příležitostí setkat se s nezletilou M. (pokud bude na straně matky i na straně nezletilé o takové setkání zájem).

6. U styků pouze po dobu víkendu (5x ročně) potom odvolací soud stanovil jako místo převzetí i zpětného předání nezletilého místo bydliště matky, když shledává, že pro tato krátká období je vhodnější nezletilého nezatěžovat cestováním do bydliště otce, styk může proběhnout v Praze (resp. v České republice), kde se otec může s nezletilým účastnit i jeho běžných víkendových aktivit, a též ubytovací náklady na dvě noci v České republice pětkrát ročně by neměly být mimo finanční možnosti otce.

7. A konečně, jako čas vrácení nezletilého při ukončení styku stanovil odvolací soud 15 hodin, ať už k předání nezletilého zpět matce dojde v místě bydliště otce nebo matky. Je to proto, aby měl nezletilý (s matkou), případně otec, časový prostor odcestovat ještě týž den do místa svého bydliště. V případě cestování prostředky hromadné dopravy nemusí být tento čas vždy zcela vyhovující vzhledem k aktuálnímu jízdnímu řádu, rodiče by si však alespoň v tomto bodě (který se týká jich obou) mohli v případě potřeby vyjít vstříc.

8. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve výrocích II., IV. a VII., a to tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

9. Výroky I., III., V. a VI. rozsudku soudu I. stupně nebyly odvoláním napadeny a nabyly samostatně právní moci.

1. S ohledem na změnu napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 23 z.ř.s. o nákladech řízení před soudem I. stupně, když neshledal takové okolnosti případu, jež by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů některému z účastníků.

2. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 23 z.ř.s., když opět neshledal důvod přiznat jejich náhradu některému z účastníků.

3. Závěrem odvolací soud poukazuje na to, že z ustanovení § 18 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (tedy z práva účastníka jednat před soudem ve své mateřštině) nelze dovozovat povinnost soudu zajistit překlad jím vydaného rozhodnutí do jazyka, jemuž rozumí účastník řízení, který neovládá český jazyk. Zmíněné ustanovení směřuje především k situaci, kdy je nařízeno jednání, a účastník neznalý jednacího jazyka by nemohl bezprostředně reagovat na jeho průběh (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 19 Co 218/2013, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 67/2018). Pokud soud I. stupně nechával přeložit napadený rozsudek do němčiny, činil tak nad rámec svých zákonných povinností.

Poučení