17Co 135/2023
Citované zákony (26)
- o trestním řízení soudním (trestní řád), 141/1961 Sb. — § 79a odst. 1 § 80 odst. 1
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 29 odst. 3 § 140 odst. 2 § 142 odst. 1 § 148 odst. 1 § 149 odst. 2 § 212 § 212a § 220 odst. 1 písm. a § 224 odst. 1 § 224 odst. 2 § 237 § 320
- České národní rady o soudních poplatcích, 549/1991 Sb. — § 2 odst. 3 § 2 odst. 4 § 2 odst. 5
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 7 § 13 odst. 4
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 932 § 1099 § 2662 § 2664
- o zvláštních řízeních soudních, 292/2013 Sb. — § 298 odst. 1 § 299 odst. 1 § 300
Rubrum
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci žalobce: R. B., narozený dne xxx bytem H., H. zastoupený advokátem J. M. sídlem K., Praha proti žalovanému: N. T., narozený dne xxx bytem naposled S., B., Chorvatsko zastoupený opatrovníkem T. Z., advokátem sídlem D., Praha o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 10. 2022, č. j. 25 C 131/2021-88 takto:
Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním úschovy - částky 1 067 000 Kč - vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 Sd 21/2018 žalobci zamítá.
II. Opatrovníkovi žalovaného, advokátu T. Z., se za zastupování žalovaného v odvolacím řízení přiznává částka 31 169,60 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro Prahu 8 po právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů žalovaného za řízení před soudem I. stupně 4 719 Kč a za odvolací řízení 31 169,60 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 8.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně nahradil souhlas žalovaného s vydáním úschovy - částky 1 067 000 Kč - vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 Sd 21/2018 žalobci (výrok I.), rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 712 Kč k rukám právního zástupce žalobce J. M., advokáta se sídlem K., Praha do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), rozhodl, že odměna opatrovníka žalovaného T. Z., advokáta se sídlem D., Praha včetně hotových výdajů se určuje částkou 4 719 Kč (výrok III.) a že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 4 719 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy. Žalovanému byl v průběhu řízení ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
3. Žalovaný je státním příslušníkem Chorvatska, soud I. stupně shledal svou mezinárodní příslušnost (pravomoc) v této věci analogicky podle čl. 8 odst. 2 či 3 nařízení Rady ES č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“), neboť u soudu I. stupně již probíhá příslušné řízení o úschově. Výlučná místní příslušnost soudu je dána na základě § 88 písm. d) o.s.ř.
4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že pravomocným Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III ze dne 9.5.2018 č. j. xxx, bylo rozhodnuto, že se podle § 80 odst. 1 trestního řádu ukládají do úschovy Obvodnímu soudu pro Prahu 8 peněžní prostředky ve výši 1 067 000 Kč včetně jejich příslušenství na účtu číslo xxx vedeném na jméno žalovaného, neboť na ně uplatňuje právo jiná osoba a existují pochybnosti o tom, kdo má na uvedenou věc vlastnické právo. Úschova je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 Sd 21/2018. Žalovaný (prostřednictvím advokáta F. Č.) požádal o vydání předmětu úschovy, pro nesouhlas žalobce s vydáním předmětu úschovy byla žádost žalovaného zamítnuta. Též žalobce požádal o vydání předmětu úschovy, jeho žádost byla zamítnuta pro nesouhlas žalovaného. Žalobce zakoupil u firmy L. v N. v Německu vozidlo xxx, číslo xxx (dále jen „Předmětné vozidlo“) za částku 36 000 EUR, z toho 3 000 EUR zaplatil v hotovosti dne 16.3.2017, a dále uhradil na účet xxx, kód xxx částku 33 000 EUR (částka byla připsána na účet 21.3.2017). L. vystavila dne 17.3.2017 potvrzení, že žalobce u ní Předmětné vozidlo zakoupil. Žalobce si Předmětné vozidlo vyhledal na internetu, dne 16.3.2017 si vozidlo v Německu osobně prohlédl a s prodejcem se domluvil, že po opravě předního skla mu bude vozidlo doručeno do ČR, vozidlo mu ale dodáno nebylo, prodejce přestal být kontaktní a autobazar se na místě později již nenacházel. Proto žalobce podal v Německu trestní oznámení (policejní šetření v Německu pokračuje, byla zahájena další 4 řízení pro obdobné skutky proti stejným obviněným, bylo zjištěno, že firma L. má telefonní čísla založená na padělané doklady, osobu prodávajícího F. G. se ztotožnit nepodařilo). Předmětné vozidlo nabyl dne 25. 11. 2016 pan G. M., dne 7.3.2017 je prodal společnosti A. ze Z. (za niž vystupoval pan P. L.) za 47 000 EUR. Společnost A. dne 13.3.2017 zmocnila žalovaného k veškerým právním úkonům v souvislosti s prodejem vozidla, včetně přijetí peněz v hotovosti i na bankovní účet. Dne 15. 3. 2017 byla uzavřena kupní smlouva na Předmětné vozidlo mezi prodávajícím A. a kupujícím T., s.r.o. za kupní cenu 950 000 Kč, splatnou do dvou měsíců. Jediný jednatel a společník T., s.r.o. pan E. I. dne 22.3.2017 zmocnil žalovaného k používání Předmětného vozidla a zároveň ke zprostředkování prodeje třetí osobě, dle výpovědi E. I. si žalovaný též ponechal klíče od vozidla. Dne 12. 5. 2017 koupila Předmětné vozidlo od společnosti T., s.r.o. společnost A., a.s. za kupní cenu 1 070 000 Kč, z toho částka 1 067 001 Kč byla dle kupní smlouvy splatná na účet číslo xxx, na nějž byla připsána dne 15. 5. 2017 (účet byl přitom založen dne 12. 5. 2017). E. I. uvedl, že dal žalovanému souhlas k přijetí kupní ceny (od A., a.s.) za Předmětné vozidlo a že s ním byl domluven, že mu po obdržení peněz vyplatí rozdíl mezi nákupní cenou (950 000 Kč) a prodejní cenou (tzn. T., s.r.o. kupní cenu automobilu 950 000 Kč společnosti A. neuhradila). Společnost A., a.s. následně Předmětné vozidlo kupní smlouvou z 22.5.2017 prodala panu W. W. za částku 1 316 992 Kč. Předmětné vozidlo bylo později zkontrolováno a bylo zjištěno, že u něj nejsou žádné zásahy do identifikátorů. Dne 29. května 2017 byla částka 1 067 000 Kč poukázaná na účet č. xxx společností A., a.s. na tomto účtu zajištěná Policií ČR podle § 79a odst. 1 trestního řádu. F. Č. jménem žalovaného žádal o zrušení zajištění peněžních prostředků, žádost byla státním zastupitelstvím zamítnuta. Přestože Č. opakovaně sdělil, že žalovanému je možné doručovat písemnosti na jeho adresu v Chorvatsku (S., B.), žalovaný nemá v Chorvatsku přihlášený pobyt a z uvedené adresy se odhlásil 28.6.2016. Společnost A. se z adresy svého sídla T., Z., odstěhovala. 29.května 2017 byly zahájeny úkony trestního řízení proti E. I. pro přečin podílnictví, kterého se mohl dopustit tím, že jako jednatel T., s.r.o. prodal Předmětné vozidlo společnosti A., a.s. za částku 1 067 000 Kč, kdy si peníze nechal zaslat na účet číslo xxx založený žalovaným, ačkoliv věděl, že vozidlo bylo užito k trestné činnosti, kdy dne 16.3.2017 bylo v Německu prodáno zástupcem společnosti L. panem F. G. žalobci za částku 36 000 EUR, avšak nebylo mu dodáno. Usnesením ze dne 9.5.2018 č.j. xxx byla trestní věc podezření ze spáchání zločinu podílnictví odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti, opravňující zahájit trestní stíhání. Společnost T., s.r.o. k dnešnímu dni již neexistuje (byla zrušena s likvidací a zanikla).
5. Soud dospěl k závěru, že ze všech důkazů, zejména z trestního spisu Policie ČR bezpečně vyplývá, že Předmětné vozidlo bylo zneužito k podvodnému vylákání finančních prostředků pomocí jeho opakovaného prodeje, a to jednak žalobci v březnu 2017, a následně v květnu 2017 společnosti A., a.s. Peníze nacházející se v soudní úschově byly zajištěny na účtu vedeném na jméno žalovaného, kam je zaslala společnost A., a.s. jako kupní cenu za předmětné vozidlo, které měla získat na základě kupní smlouvy uzavřené se společností T., s.r.o., jež však nikdy předmětné vozidlo nevedla ve svém majetku. Žalobce právě za toto vozidlo zaplatil kupní cenu 36 000 EUR. Soud dovodil, že žalobce nabyl k Předmětnému vozidlu vlastnické právo, peníze v úschově soudu představují kupní cenu za toto vozidlo, a proto se jeví jako logické, aby kupní cena za vozidlo ve vlastnictví žalobce připadla žalobci, když z provedených důkazů nevyplývá žádný věrohodný právní titul, na jehož základě by bylo možné přiznat nárok na tyto peníze žalovanému. Soud proto na základě § 299 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních (dále jen „z.ř.s.) nahradil souhlas žalovaného s vydáním úschovy žalobci.
6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na základě procesního úspěchu žalobce, jemuž přiznal náhradu nákladů za soudní poplatek z návrhu a za čtyři úkony právní služby (odměnu, režijní paušály, 21% DPH). O odměně opatrovníka žalovaného rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o.s.ř. a přiznal mu odměnu, režijní paušály a 21% DPH za 3 úkony právní služby. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř., a uložil procesně neúspěšnému žalovanému, aby nahradil státu náklady svého zastoupení opatrovníkem.
7. Proti výrokům I. a II. rozsudku podal žalovaný (prostřednictvím svého opatrovníka) včasné odvolání. Namítl, že soud I. stupně nesprávně zjistil skutkový stav a nesprávně jej právně hodnotil. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci náleželo jakékoliv právo k finančním prostředkům na účtu žalovaného, přijatým do soudní úschovy. Žalobce uhradil finanční prostředky za automobil na účet společnosti L. a nebyla prokázána spojitost těchto prostředků s prostředky na účtu úschovy. Nebylo ani prokázáno, že by částka uhrazená žalobcem a částka složená na účtu úschovy byly totožné, jednalo se o částky v různých měnách. Nebyla prokázána přímá linie, ze které by vyplývalo, že prostředky žalobce doputovaly bez právního důvodu z účtu L. až na účet žalovaného. Soud se rovněž nevypořádal s argumentem, že pokud by finanční prostředky v soudní úschově měly být finančními prostředky žalobce, byly by na účet žalovaného poukázány skrze více finančních transakcí, a v takovém případě by se vždy smísily s finančními prostředky na bankovních účtech, na něž byly připsány, a nebylo by možné dovodit, že se jedná o stále tytéž finanční prostředky. Finanční prostředky byly zajištěny a do soudní úschovy uloženy z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného, proto má právě žalovaný na tyto finanční prostředky nárok. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
8. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že žalobce předložil řadu tvrzení a důkazů, proč mají být prostředky v soudní úschově vydány právě jemu. Naopak žalovaný neuvedl žádná tvrzení ani důkazy ve svůj prospěch. Netvrdil ani neprokazoval, že by předmětné prostředky byly jeho vlastnictvím, přitom jde o řízení iudicium duplex a obě strany mají povinnost tvrdit skutečnosti, které dosvědčují právo na vydání peněz z úschovy. K pochybnostem o totožnosti žalobcem uhrazené částky 36 000 EUR a částky v soudní úschově žalobce uvedl, že výše částek odpovídá směnnému kurzu částek platnému v době převodu, jde tedy o totožnou částku, pouze došlo k její konverzi. Žalovaný rovněž nijak neprokazuje, že by peníze zabavené Policií ČR byly na předmětném účtu smíseny s jinými finančními prostředky. Dle argumentace žalovaného by bylo nemožné jakékoli vydání bezhotovostních finančních prostředků ze soudní úschovy. K důkazu postačuje, jedná-li se o částku ve stejné výši. Žalovaný rovněž neuvádí žádné konkrétní námitky ani vlastní tvrzení týkající se skutkového stavu věci. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek (v napadených výrocích I. a II. a akcesorickém výroku IV.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a aniž doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
10. Odvolací soud přisvědčuje závěru soudu I. stupně, že ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) na základě čl. 8 odst. 2 Nařízení Brusel I bis. Nařízení Brusel I bis je třeba použít, neboť se jedná o věc vyplývající z občanskoprávních vztahů, nejde o věc vyňatou z působnosti Nařízení ve smyslu jeho čl. 1 a žalovaný má poslední známé bydliště na území Chorvatska (tedy členského státu EU). Řízení o úschově lze potom považovat za “původní žalobu“ ve smyslu čl. 8 odst. 2 Nařízení, neboť tímto řízením a okruhem jeho účastníků je definován obsah žaloby i okruh účastníků v řízení o této věci.
11. Řízení o úschovách je upraveno v § 289 až § 302 z.ř.s. Podle § 300 z.ř.s. přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených jinými právními předpisy, řídí se ustanoveními příslušného právního předpisu, a není-li jich, ustanoveními § 289 až 302, a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu. Podle § 298 odst. 1 z.ř.s. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele. Podle § 299 odst. 1 z.ř.s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.
12. V daném případě došlo k zajištění finančních prostředků na Předmětném účtu podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, podle § 80 odst. 1 trestního řádu byly finanční prostředky následně složeny do soudní úschovy. Protože žalovaný odmítl dát souhlas s vydáním předmětu úschovy žalobci, žalobce se v souladu s § 80 odst. 1 trestního řádu a s § 299 odst. 1 z.ř.s. domáhá nahrazení souhlasu žalovaného v tomto občanskoprávním řízení (jiné osoby si v daném případě nárok na předmět úschovy nečiní). Podle Stanoviska Nejv. soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005 (zveřejněno pod č. 24/2007 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu.
13. Soud I. stupně učinil podrobná skutková zjištění týkající se okolností vedoucích k zajištěných finančních prostředků na účtu žalovaného a ke složení předmětné částky do soudní úschovy, i zjištění o průběhu a výsledcích policejního šetření vztahujícího se k nakládání s Předmětným vozidlem. Lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že Předmětné vozidlo bylo zneužito k podvodnému vylákání finančních prostředků pomocí jeho opakovaného prodeje. Žalobce též prokázal své tvrzení, že mu podvodným jednáním byla způsobena škoda ve výši kupní ceny vozidla.
14. Tyto prokázané skutečnosti však nezakládají právo žalobce na vydání předmětu úschovy, neboť nepředstavují právní titul pro výplatu finančních prostředků zajištěných na účtu žalovaného. Závěr soudu I. stupně, že „žalobce nabyl k Předmětnému vozidlu vlastnické právo, peníze v úschově soudu představují kupní cenu za toto vozidlo, a proto se jeví jako logické, aby kupní cena za vozidlo ve vlastnictví žalobce připadla právě žalobci, když z provedených důkazů nevyplývá žádný věrohodný právní titul, na základě kterého by bylo možné přiznat nárok na tyto peníze žalovanému“ není podložen žádným právním hodnocením a neobstojí hned z několika důvodů.
15. Odvolací soud pro přehlednost rekapituluje, že původním vlastníkem Předmětného vozidla byl G. M., který je prodal dne 7.3.2017 společnosti A. Tato společnost vozidlo dne 15. 3. 2017 prodala společnosti T., s.r.o., která vozidlo dne 12. 5. 2017 prodala společnosti A., a.s. (kupní cena zaplacená na základě této kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2017 byla zajištěna na účtu žalovaného a složena do soudní úschovy). A., a.s. vozidlo dne 22. 5. 2017 dále prodala panu W. Paralelně s tím došlo ve dnech 16. 3. 2017 až 22. 3. 2017 k prodeji Předmětného vozidla žalobci a úhradě jeho kupní ceny žalobcem, kdy prodávající vystupoval pod označením „L.“ (byť je v napadeném rozsudku i na několika místech policejního spisu uvedeno, že se jedná o společnost, nejde o právnickou osobu, ale zřejmě o označení podnikající fyzické osoby; žalobce o prodeji jednal s fyzickou osobou vystupující pod jménem F. G., jež však nebyla policií ztotožněna). Žalobce své finanční prostředky odpovídající kupní ceně automobilu uhradil částečně (3 000 EUR) v hotovosti této neztotožněné fyzické osobě, a dále (v částce 33 000 EUR) na účet xxx, kód xxx (dle spisu Policie ČR se jedná o účet firmy L.). Finanční prostředky zajištěné na účtu žalovaného (předmět úschovy) byly tedy na tento účet poukázány nikoli žalobcem, ale společností A., a.s., na základě kupní smlouvy uzavřené se třetí osobou (společností T., s.r.o.). A., a.s. na základě této kupní smlouvy získala předmět koupě do svého držení a podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) též do vlastnictví, a následně převedla vlastnické právo k vozidlu na další osobu (lze vysledovat řetězec vlastníků vozidla G. M. - A. - T., s.r.o. - A., a.s. - pan W.). Nebylo prokázáno ani tvrzeno (a není žádný důvod předpokládat), že by společnost A., a.s. uhradila kupní cenu Předmětného vozidla z finančních prostředků předtím uhrazených žalobcem na účet firmy L. v Německu.
16. Pokud ovšem žalobce nebyl stranou kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2017, nemůže mu náležet kupní cena na základě této kupní smlouvy uhrazená.
17. Smlouva o koupi vozidla, uzavřená žalobcem dne 16. 3. 2017 v Německu (kterou uzavřel jako podnikatel při své podnikatelské činnosti) se podle čl. 4 odst. 1. písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Nařízení Řím I“) řídí na základě obvyklého bydliště prodávajícího německým právem a podle § 929 německého občanského zákoníku (dále jen „BGB“) je jednou z podmínek převodu vlastnictví k movité věci její předání nabyvateli, což platí i při nabytí věci v dobré víře od neoprávněné osoby ve smyslu § 932 o.z. Žalobci Předmětné vozidlo nikdy předáno nebylo, proto se (i přes uhrazení kupní ceny) nemohl stát jeho vlastníkem. Svých nároků z kupní smlouvy uzavřené dne 16. 3. 2017 a z jejího porušení se žalobce může domáhat toliko proti druhé smluvní straně.
18. Odvolací soud nepřehlédl, že k podvodnému prodeji Předmětného vozidla žalobci došlo v období, kdy měl dle výpovědi E. I. mít klíče od vozidla žalovaný, a byl to žalovaný, kdo byl v daném období společností A. a následně i společností T., s.r.o. zmocněn nakládat s vozidlem. I pokud by to však byl žalovaný, kdo svým jednáním a dispozicí s Předmětným vozidlem způsobil žalobci škodu (pozn. policejní orgány pachatele podvodného jednání v Německu ovšem neztotožnily), nezakládala by jeho odpovědnost za škodu právo žalobce na nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy (srov. např. rozsudek Nejv. soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3697/2018, podle kterého i v případě, že má věřitel vykonatelnou pohledávku proti příjemci nebo přihlašovateli, kteří požádali o vydání předmětu úschovy, avšak předmět úschovy jim dosud nebyl vydán, nemůže se domáhat uspokojení z předmětu úschovy žalobou o nahrazení nesouhlasu s vydáním úschovy žadateli podle ustanovení § 299 odst. 1 z. ř. s., ale jen návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením majetkových práv příjemce nebo přihlašovatele podle ustanovení § 320 o.s.ř.).
19. Právní titul, z nějž vyplývá nárok žalovaného na částku složenou v úschově, je dán tím, že uvedené finanční prostředky byly zajištěny na jeho účtu. Tento účet byl zřízen na základě smlouvy o účtu uzavřené v r. 2017 mezi žalovaným (majitelem účtu) a Č., a.s. Podle čl. 4 odst. 1. písm. b) Nařízení Řím I se tato smlouva řídí českým právem, když poskytovatel služby (banka) má bydliště (ve smyslu čl. 19 Nařízení Řím I) na území České republiky. Podle § 2662 o.z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2664 o.z. s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. V souladu s konstantní judikaturou (např. rozsudek Nejv. soudu 21 Cdo 1774/99 z 14. 4. 2000, Rc 4/2001, rozsudek Nejv. soudu ČR 29 Cdo 2155/2008 ze dne 20. 5. 2010) majitel účtu ani jiná osoba, jejíž peněžní prostředky případně byly vloženy či poukázány na účet, není vlastníkem peněžních prostředků uložených na účtu (ty jsou v majetku banky), přičemž oprávnění (nároky) majitele účtu spočívající v tom, aby podle jeho příkazu nebo příkazu jiných k tomu oprávněných osob byly z peněžních prostředků na účtu uskutečněny výplaty nebo platby, představuje pouze „pohledávku z účtu u peněžního ústavu“. V daném případě je na základě smluvního vztahu s Č., a.s. majitelem předmětného účtu žalovaný, je to tedy žalovaný, kdo má pohledávku na výplatu prostředků z předmětného účtu. Tím je zároveň dán jeho titul pro vydání předmětu úschovy, když nároky žalobce na tuto finanční částku nebyly shledány důvodnými a žádná další osoba nárok na vydání předmětu úschovy neuplatnila. Námitky žalobce zpochybňující totožnost majitele účtu č. xxx nebyly důvodné, neboť z provedených důkazů (včetně usnesení Policie ČR o uložení peněžních prostředků do soudní úschovy) je nepochybné, že majitelem účtu je žalovaný. Jak bude ověřena totožnost žalovaného při případné výplatě finančních prostředků ze soudní úschovy, není předmětem tohoto řízení.
20. Na základě shora uvedeného odvolacímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé změnit podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že se žaloba o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním úschovy (částky 1 067 000 Kč) vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 Sd 21/2018 žalobci zamítá.
21. Výrok III. (o přiznání odměny, hotových výdajů a DPH opatrovníkovi žalovaného za řízení před soudem I. stupně) nebyl odvoláním napaden a nejedná se ani o výrok akcesorický, proto tento výrok nebyl podroben odvolacímu přezkumu a nabyl samostatně právní moci.
22. Odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 140 odst. 2 o.s.ř. o přiznání odměny a hotových výdajů opatrovníka za zastupování žalovaného v odvolacím řízení. Opatrovník žalovaného v odvolacím řízení učinil dva úkony právní služby (sepis odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), náleží mu proto mimosmluvní odměna advokáta podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty 1 067 000 Kč ve výši 2 x 12 580 Kč, 2 x náhrada hotových výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 4 a.t. a 21% DPH z nákladů právního zastoupení 5 409,60 Kč, celkem tedy částka 31 169,60 Kč.
23. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 2 o.s.ř., o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 2 o.s.ř. V řízení před soudem I. stupně i před odvolacím soudem byl procesně úspěšný žalovaný, avšak jediné náklady řízení, které žalovanému vznikly, jsou náklady právního zastoupení ustanoveným opatrovníkem, které podle § 140 odst. 2 o.s.ř. vyplatí opatrovníkovi stát. Proto je podle § 149 odst. 2 o.s.ř. a ustálené judikatury (např. rozsudek Nejv. soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1377/2021) žalobce povinen zaplatit náhradu těchto nákladů ve prospěch státu (který se poté může domáhat jejich zaplacení i cestou výkonu rozhodnutí). Výše nákladů právního zastoupení žalovaného za řízení před soudem I. stupně činí 4 719 Kč a za řízení odvolací 31 169,60 Kč.
24. O povinnosti žalobce k zaplacení soudního poplatku z odvolání rozhodl odvolací soud podle § 2 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, když poplatková povinnost žalovaného, jenž byl zastoupen opatrovníkem z důvodu neznámého pobytu, přešla na žalobce v důsledku jeho procesního neúspěchu. Výše soudního poplatku z odvolání činí podle Položky 22 bod 1. písm. b) ve spojení s Položkou 4 bod 1. písm. c) Sazebníků soudních poplatků 2 000 Kč.
Poučení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.