17Co 216/2022

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Václava Nekoly a JUDr. Evy Kratzerové ve věci oprávněné: [osobní údaje oprávněné] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti povinné: [osobní údaje povinné] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o návrhu povinné na zastavení exekuce o odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 2. 2022, č. j. 207 EXE 5966/2020-259 takto:

Výrok

I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 12 959,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 11. 2. 2022, č. j. 207 EXE 5966/2020-259, rozhodl Okresní soud Praha-západ (dále jen„ soud I. stupně“), že se exekuce v plném rozsahu zastavuje (výrok I.), oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradu nákladů částku 122 991 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení, k rukám právního zástupce povinné (výrok II.), o povinnosti oprávněné k náhradě nákladů exekuce rozhodne soud v samostatném usnesení (výrok III.) a oprávněná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha-západ na náhradě nákladů 674,37 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení (výrok IV.).

2. Své rozhodnutí soud I. stupně odůvodnil tím, že oprávněná zahájila exekuční řízení na podkladě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, který se přezkoumá v řízení o zastavení exekuce, jestliže povinný podá návrh, v němž vykonatelnost zápisu zpochybní. Přezkum se netýká pouze formální stránky, ale i vlastní platnosti zavazovacího důvodu, tj. hmotněprávních skutečností, na nichž se měla dohoda a uznání účastníků zakládat. Soud I. stupně byl nucen nad rámec namítaného zkoumat platnost úvěrové smlouvy, za jejíž splnění se povinná zaručila, a to z důvodu objektivní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost úvěrového dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK, C -679/18). Z provedeného dokazování se podává, že úvěrový věřitel nedostál zákonné povinnosti, protože si neověřil skutečnou výši mzdy [jméno] [příjmení] výpisem z jejího účtu, neboť jinak by musel zjistit, že je oproti potvrzení o mzdě téměř třikrát nižší. Z listinných důkazů, zejm. z úvěrového návrhu, vyplývá, že i se mzdou podle potvrzení (přes 32 000 Kč měsíčně čistého) nebylo pro [jméno] [příjmení] snadné úvěr získat, natož aby jej mohla získat se svou skutečnou mzdou, jež odpovídala polovičnímu pracovnímu úvazku. I z toho důvodu (a vypověděli tak někteří svědci) se žádalo zajištění závazků ručením a zástavou. I kdyby byla výpověď [anonymizována dvě slova]. [příjmení] pravdivá v tom směru, že u nich ve firmě brala asistentka s polovičním úvazkem mzdu 32 000 Kč měsíčně čistého, v případě [jméno] [příjmení] to pravda nebyla. Samotná povinná by na úvěr nedosáhla, což se podává ze samotného textu úvěrového případu, tedy z listiny vytvořené právním předchůdcem oprávněné. Je tedy zřejmé, že nejen úvěrový dlužník, ale i ručitel neměli dostatek prostředků na splácení nastaveného úvěru a že největší bonitou byla zástava. Povinnost zkoumat úvěruschopnost je objektivního rázu, nevázaná na žádné podmínky, ani na výčet konkrétních kroků. Jejím smyslem je zamezit poskytnutí úvěru těm dlužníkům, kteří nemají dostatečné majetkové poměry na splácení úvěru. Základním kritériem je výše mzdy, pobírala-li [jméno] [příjmení] mzdu necelých 13 000 Kč měsíčně čistého, nemohl by úvěrář, ani pracovník oddělení risku, ani úvěrová komise ponechat rozpor s potvrzením o mzdě bez povšimnutí, leda by si nevyžádali výpis z účtu klienta. Pokud tak ovšem neučinili, nemohli splnit to, co lze bez obtíží označit za základní povinnost při zkoumání poměrů klienta, tj. ověřit skutečnou výši jeho příjmu. Protože byla smlouva o úvěru neplatná, nemohlo vzniknout platně ani ručení povinné, neboť zaručit se lze jen za platně sjednaný závazek.

3. Dále soud I. stupně doplnil, že oprávněná řádně doložila aktivní věcnou legitimaci osvědčením o existenci [anonymizována dvě slova], plnou mocí od [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]., dílčí postupní smlouvou z [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na oprávněnou a dále osvědčením o existenci [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Pokud jde o substituční plnou moc [anonymizováno] [jméno] [příjmení], neshledal na ní soud I. stupně nic neurčitého nebo zakázaného (zastupovat účastníka před notářem může jakýkoli smluvní zmocněnec, takže i zaměstnanec advokáta). U zdravotního stavu povinné a způsobilosti uzavírat smlouvy, dospěl soud I. stupně k závěru, že hodnotil-li exekuční titul jako nevykonatelný z důvodů popsaných shora, bylo by procesně neekonomické ustanovovat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, případně provádět další odborné dokazování ke zdravotní otázce povinné. Soud I. stupně dospěl k závěru, že je třeba exekuci zastavit z důvodu, že je exekuční titul nevykonatelný podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), protože se povinná nemohla zaručit za neplatný závazek.

4. Takový důvod zastavení exekuce přitěžuje z hlediska procesního zavinění oprávněnému, proto soud I. stupně rozhodl podle § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen„ exekuční řád“), o základu jeho povinnosti k náhradě nákladů jak mezi účastníky, tak i o náhradě nákladů exekuce. Výrokem II. uložil soud I. stupně oprávněné povinnost nahradit povinné náklady, a to podle § 151 odst. 1, 2 a 5 o.s.ř. Výše odměny zástupce činí podle § 11 odst. 2 písm. e) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) 7 830 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce povinné učinil 12 úkonů právní služby, jež hodnotil soud I. stupně jako účelné a způsobilé k nahrazení, naopak nepřiznal zástupci povinné náhradu za žádosti o zaslání listin ze dne 10. 8. 2020 a 31. 3. 2021, když se jednalo o čistě procesní podání. Dvě porady s povinnou pak právní zástupce nijak nedoložil. Dále soud I. stupně přiznal zástupci povinné paušální náhradu hotových výdajů za 12 úkonů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu. Cestovné za jízdu k pěti soudním jednáním ve dnech 9. 2., 11. 5., 20. 8., 26. 11. 2021 a 11. 2. 2022 bylo přiznáno v celkové částce 2 085 Kč, dále náhrada za promeškaný čas cestou za 5 x 4 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení povinné tak činí celkem 122 991 Kč včetně DPH. Výrokem III. rozhodl soud I. stupně pouze o základu povinnosti oprávněné nahradit soudnímu exekutoru náklady exekuce s tím, že si podle §155 odst. 1 o.s.ř. vyhradil určení výše na samostatné usnesení. Výrok IV doplnil soud I. stupně podle § 166 o.s.ř., když jej opomněl vyhlásit při vydání konečného rozhodnutí. Stát platil svědečné 674,37 Kč, oprávněná byla v řízení neúspěšná, odpovídá proto podle § 148 o.s.ř. za náhradu nákladů státu.

5. Proti usnesení soudu I. stupně podala oprávněná včasné odvolání, ve kterém namítala, že nesprávnost napadeného rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. a v nesprávném skutkovém zjištění soudu z provedeného dokazování podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. Dle oprávněné není úvěrová smlouva absolutně ani relativně neplatná, když tento závěr soudu I. stupně nemá oporu v provedeném dokazování. U původního věřitele byla tzv. úvěruschopnost zkoumána dostatečným způsobem. Ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost dlužnice [jméno] [příjmení] na základě dokumentace dodané z její strany, ale i vlastním šetřením, jak předpokládal tehdy platný zákon. Dlužnice předložila původnímu věřiteli vyplněnou žádost o úvěr se sdělením životních nákladů, svých příjmů a výdajů, dále pak potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu na formuláři věřitele i bankovního domu [právnická osoba] Původní věřitel pak náhledem do bankovních i nebankovních systému BRKI a NRKI ověřil nezávislé údaje vypovídající o bonitě a důvěryhodnosti dlužnice. Nad rámec obvyklé obezřetnosti byl také telefonicky kontaktován zaměstnavatel k ověření validity předloženého potvrzení o příjmu dlužnice. Soud I. stupně převzal z výpisu z účtu dlužnice informaci o její čisté mzdě ve výši 12 627 Kč, což bylo v přímém rozporu s výpovědí svědka [jméno] [příjmení], který několikrát uvedl, že mzda dlužnice, resp. na její pracovní pozici, se pohybovala kolem 35 000 Kč čistého. Současně uvedl, že si nevybavuje, zda byla mzda vyplácena na účet či u účetní v hotovosti. Soud I. stupně se však nezabýval rozporem mezi důkazem předloženým povinnou v podobě soukromoprávní listiny a svědeckou výpovědí bývalého zaměstnavatele [jméno] [příjmení]. Úvaha a příjmu dlužnice a tedy o nedostatečné bonitě pro úvěr dle úvěrové smlouvy není podložena žádným důkazem. Zde byly konkrétně v rámci úvěrového návrhu zkoumány a) vazby osoby úvěrované a osoby ručitele, b) rizika v souvislosti s ekonomicky spjatými skupinami osob, c) stávající úvěry a jiné finanční závazky, d) úvěrové registry, e) příjmy ze zaměstnání, f) propočet disponibilních zdrojů, g) zajištění nemovitostí a případný dopad zpeněžení na příjmy dlužnice a vlastníka nemovitosti (povinné) atd. Informace získané v průběhu vyhodnocování úvěru byly následně posuzovány několika osobami či specializovanými pracovišti, přičemž výsledkem byla kladná stanoviska. Závěr soudu I. stupně je pak v přímém rozporu se skutečností, že dlužnice úvěr z úvěrové smlouvy po určitou dobu řádně a bez zjevných problémů splácela, a to až do doby postoupení úvěru. Soudem I. stupně citované ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), bylo bez výjimky naplněno, když kromě sdělení dlužnice v žádosti byly zkoumány i BRKI a NRKI registry a kontaktován zaměstnavatel dlužnice. Pokud byly dle závěru soudu I. stupně údaje poskytnuté dlužnicí nepravdivé a listiny zfalšované s cílem získat finanční prostředky od původního věřitele, nemůže tento postup požívat právní ochrany. Zmíněný postup a závěr v podobě neplatnosti smlouvy je na první pohled v rozporu s dobrými mravy. Aplikace dnešního pohledu na zkoumání úvěruschopnosti a zejména aplikace důsledků tvrzeného nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti v podobě absolutní neplatnosti smluvního závazku naplňuje dle oprávněné znaky pravé retroaktivity. S ohledem na výše uvedené oprávněná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání, in eventuum aby návrh povinné na zastavení exekuce zamítla a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

6. Povinná se k odvolání vyjádřila tak, že navrhuje potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení, neboť předmětný soud zjistil jednotlivé otázky týkající se posouzení schopnosti splácet úvěr na straně povinné správně. Předchůdkyně oprávněné se zajímala zejména o zástavu a o možnost maximalizovat své zisky. Na vlastním úvěru se podílelo hned několik osob (tzv. náhončích), které se v tomto směru chtěly určitým způsobem obohatit. Na dlužnické straně vystupovaly dvě ženy, jedna se závažným onemocněním, a podle toho se také celá situace vyvíjela. Původní splácení úvěru běžící nějakou dobu bylo výsledkem určité„ rekuperace“ peněz, avšak vlastní navýšení úvěru uvedlo povinnou do velmi špatné ekonomické situace.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 212, § 212a odst. 5 o.s.ř. a po proběhlém ústním jednání dospěl k níže uvedeným závěrům.

8. Z obsahu soudního spisu sp. zn. 207 EXE 5966/2020 a spisu soudního exekutora sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 5024/20 se podává, že Okresního soud Praha-západ dne 2. 7. 2020 pod č. j. 207 EXE 5966/2020-76 pověřil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] [anonymizováno], sídlem [adresa], vedením exekuce k vymáhání pohledávky podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 16. 9. 2013, č. j. NZ 4078/2013, N 4108/2013.

9. Odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval dokazování listinnými důkazy, konkrétně notářským zápisem sepsaným dne 16. 9. 2013 jménem [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], notářky se sídlem v [obec], pod sp. zn. NZ 4078 2013, N 4108/2013, notářskou kandidátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], za přítomnosti věřitele [příjmení], spořitelní a úvěrové družstvo, [IČO], se sídlem [adresa], zastoupeného [anonymizováno] [údaje o zástupci] prostředky ve výši 1 900 000 Kč s příslušenstvím a smluvními sankcemi, přičemž dlužnice je povinna splatit věřiteli úvěr ve výši 1 900 000 Kč spolu s úrokem z úvěru první splátkou ve výši 7 441,67 Kč se splatností do 30. 9. 2019 zahrnující úrok z úvěru, druhou až třistašedesátou pravidelnou měsíční splátkou ve výši 15 838 Kč se splatností vždy k poslednímu kalendářnímu dni každého měsíce počínaje dnem 31. 10. 2013 a konče dne 31. 8. 2043, poslední splátkou úvěru ve výši 15 419,60 Kč se splatností 30. 9. 2043, na jistinu a úrok z úvěru. Dlužnice je povinna hradit věřiteli z dlužné jistiny úrok ve výši 9,47 % p.a. od 16. 9. 2013 do zaplacení jistiny, splatný měsíčně vždy se splátkou jistiny dle splátkového kalendáře, který tvoří nedílnou součást daného zápisu. Prodlením dlužníka s úhradou kterékoliv splátky delší jak 14 dnů se stávají splatnými celá jistina a úrok, a to třicátým dnem ode dne splatnosti splátky, s jejíž úhradou je dlužnice v prodlení. Pro případ prodlení s úhradou splátky jistiny je dlužnice povinna platit úrok z prodlení v zákonné výši (definována) od prvního dne prodlení až do zaplacení dlužné splátky jistiny nebo zesplatněné jistiny, se splatností denně počínaje prvním dnem prodlení. Dále je při prodlení se splátkou jistiny nebo zesplatněné jistiny povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení od prvního dne prodlení až do úplného splacení dlužné splátky jistiny nebo zesplatněné jistiny se splatností denní. Obdobně byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení s úhradou dlužné splátky úroku. V případě povinné jako ručitelky bylo vymezeno, že prodlením dlužnice s úhradou kterékoli výše vymezené splátky jistiny a úroku delším 14 dnů se stávají celá jistina a úrok splatné, ručitelka je povinna uhradit celou jistinu, dlužný úrok, dlužný úrok z prodlení a dlužnou smluvní pokutu vymezenou výše třicátým prvním dnem ode dne splatnosti splátky jistiny a úroku („ nová konečná splatnost pro ručitele“) Při prodlení ručitele s úhradou celé dlužné jistiny, dlužného úroku, dlužného úroku z prodlení a smluvní pokuty je ručitelka povinna hradit věřiteli vedle těchto dlužných peněžitých částek ke dni nové konečné splatnosti též z dlužné jistiny úrok 9,4 % p.a. ode dne následujícího po nové splatnosti do úplného splacení jistiny se splatností denně, úroky z prodlení v zákonné výši ode dne nové konečné splatnosti do zaplacení, s denní splatností, a smluvní pokutu ve výši 0,1 za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni nové konečné splatnosti až do úplného splacení dlužné jistiny. Dlužnice a ručitelka svolily ve smyslu § 274 písm. e) o.s.ř., aby byl tento notářský zápis titulem pro výkon rozhodnutí nebo vedení exekuce ohledně budoucí splatné pohledávky věřitele jako osoby oprávněné, pokud věřitelka nebo ručitelka nesplní svou povinnost řádně a včas.

10. Dle přiložené plné moci ze dne 10. 11. 2009 zmocnila [příjmení], spořitelní a úvěrové družstvo, [IČO], advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno], se sídlem [adresa], ke všem úkonům souvisejícím s uzavíráním dohod o uznání dluhu s dlužníky zmocnitele, a to i ve formě notářských zápisů a dohod o svolení k vykonatelnosti dotčených zápisů. Zmocněný advokát je mimo jiné oprávněn k jednotlivým úkonům a činnostem jiného advokáta, svého koncipienta nebo pracovníka. V rámci substituční plné moci pak advokát [anonymizováno] [jméno] [jméno] jako zmocněnec [příjmení], spořitelního družstva z plné moci ze dne 10. 11. 2009, udělil zmocnění [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], zaměstnankyni jeho advokátní kanceláře, ke všem právním úkonům souvisejícím s uzavíráním dohod o uznání dluhu s dlužníky zmocnitele, a to i ve formě notářských zápisů a dohod o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, v celém rozsahu citované plné moci.

11. Dle dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 4. 2018, uzavřené mezi [anonymizována tři slova], [IČO], jako postupitelem a oprávněnou jako postupníkem (podpisy osob jednajících za právnické osoby úředně ověřeny) byla postoupena pohledávka za [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru [číslo] 2013 ze dne 5. 9. 2013 specifikovaná včetně příslušenství v odst. 5 (zde výslovně v tabulce pouze jistina 1 836 136,44 Kč) a dále práva vůči dlužnici ze smlouvy o úvěru, z všeobecných úvěrových podmínek a sazebníku, s příslušenstvím a smluvními pokutami, dále pak budoucí pohledávky a práva z tam citovaných smluv.

12. Dle smlouvy o úvěru [číslo] [rok] uzavřené dne 5. 9. 2013 mezi [příjmení], spořitelní a úvěrové družstvo, [IČO], jako věřitelem a [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem, [ulice a číslo], [obec], jako dlužnicí, se věřitel zavázal poskytnout dlužnici na základě její žádosti ze dne 14. 6. 2013 ve výši 1 900 000 Kč jako neúčelový úvěr (úhrada pohledávky exmanžela z titulu vypořádání jejich zaniklého SJM) a úhrada nákladů spojených s poskytnutím úvěru, při úrokové sazbě 9,4 % p.a. a měsíčních splátkách jistiny a úroku. Poplatek za posouzení žádosti byl sjednán ve výši 5 000 Kč, za zpracování úvěrové dokumentace 10 000 Kč, za čerpání úvěru 24 000 Kč Podmínkou čerpání úvěru bylo mimo jiné zřízení zástavy na nemovitých věcech povinné zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], uzavření smlouvy o ručení ze strany povinné a smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám z vkladů mezi věřitelem, dlužnicí a povinnou. Dále také mimo jiné se dlužnice zavázala uzavřít s věřitelem a povinnou shora zmiňovaný notářský zápis. Smlouvou o převzetí ručení č. R234/2013 ze dne 5. 9. 2013 se povinná zavázala uspokojit věřitele [příjmení], spořitelní a úvěrové družstvo v rozsahu pohledávek věřitele za dlužnicí [jméno] [příjmení], pokud nesplní řádně a včas své peněžité závazky vůči věřiteli ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok].

13. Na formuláři původního věřitele potvrdila společnost [právnická osoba] (prostřednictvím účetní [jméno] [příjmení]) dne 5. 8. 2013, že [jméno] [příjmení] je od 1. 12. 2011 zaměstnána u této společnosti jako asistentka ekonoma s průměrným čistým měsíčním příjmem 32 381 Kč, při fixní části hrubého měsíčního příjmu ve výši 40 000 Kč. Stejné údaje vyplynuly i z potvrzení o příjmu stejného zaměstnavatele ze dne 29. 5. 2013 na formuláři [právnická osoba] Dle výpisu z běžného účtu [jméno] [příjmení], č. ú. [bankovní účet] obdržela [jméno] [příjmení] dne 16. 9. 2013 mzdu za srpen 2013 od citovaného zaměstnavatele ve výši 12 627 Kč a téhož dne i platbu od věřitele ve výši 1 811 000 Kč, z níž dne 18. 9. 2013 odeslala 1 751 000 Kč. Z účtu povinné u [banka]. č. ú. [bankovní účet] bylo na účet původního věřitele v období od 25. 3. 2014 do 29. 8. 2018 realizováno celkem 44 plateb v celkové výši 704 882 Kč (dle výpisu z účtu).

14. Dle úvěrového návrhu [číslo] [rok] byla žádost o úvěr podána dne 14. 6. 2013 s tím, že mělo jít o neúčelový úvěr na vyplacení exmanžela v souvislosti s rozdělením SJM a na úhradu nákladů spojených s úvěrem. V popisu případu bylo mimo jiné uvedeno, že o úvěr žádá paní [příjmení], dcera povinné, která prostředky použije na vyrovnání matky s otcem po rozvodu (na vyplacení odstupného z restaurace cca 1,8 mil Kč). Povinná je vedena na úřadu práce a nemá bonitu pro poskytnutí úvěru. U povinné v rámci rizik byla zjištěna exekuce ze dne 18. 8. 2011 vedená [anonymizováno] [jméno] [příjmení] po č. j. 6 EXE 9591/2011-10, pro částku 3 392 Kč s příslušenstvím. Z úvěrových registrů byla zjištěna nízká zadluženost klienta a jeho špatná platební morálka, nesplacené závazky ve výši 10 658 Kč. V propočtu měsíčních disponibilních zdrojů vycházel věřitel z čistých příjmů [jméno] [příjmení] v částce 32 381 Kč, odhadu životních nákladů domácnosti (1 dospělý, 2 děti, RD - venkov, menší města) 15 000 Kč, splátky úvěru u věřitele 16 534 Kč, disponibilních zdrojů 847 Kč, LTI 0,95. Oddělení [anonymizována dvě slova] mimo jiné doporučilo vedle zástavy na domě v pořadí na 1. místě doložení úhrady vymáhané částky v citované exekuci, udržovat na účtu dlužníka vedeného u věřitele zůstatek ve výši součtu dvou měsíčních splátek úvěru, nenavyšovat jakékoliv další finanční závazky dlužnice bez souhlasu věřitele, předkládat na žádost výpisy z bankovních a nebankovních registrů, směřovat výplatu mzdy dlužnice na účet vedený u věřitele. Právní oddělení doporučilo prověření, zda zástava nespadá do zaniklého SJM a předložení aktuálního vyčíslení dluhu vůči exmanželovi.

15. Odvolací soud dále ve smyslu § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil dokazování ve vztahu k otázce reálně vyplácené mzdy [jméno] [příjmení] a jejích nákladů na život, když soudem povedené dokazování v tomto směru nebylo dostatečné. Z výpisů z běžného účtu [jméno] [příjmení], č. ú. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] za období od 9. 4. 2013 do 8. 9. 2013 vyplynulo, že tato obdržela od zmiňovaného zaměstnavatele mzdu ve výši 12 520 Kč dne 15. 4. 2013, ve výši 12 615 Kč dne 15. 5. 2013, ve výši 12 590 Kč dne 14. 6. 2013, ve výši 12 517 Kč dne 15. 7. 2013 a ve výši 12 706 Kč dne 15. 8. 2013. Dle popisu plateb hradila ve dnech 18. 4. 2013 a 20. 5. 2013 částky po 8 575 Kč jako splátky úvěru, dne 20. 8. 2013 pak nájem ve výši 8 500 Kč. Dle evidenčního listu důchodového pojištění a zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 11. 2022 měla [jméno] [příjmení] evidován pracovní poměr u [právnická osoba] v období od 1. 12. 2011 do 14. 3. 2014, kdy v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 činil její vyměřovací základ 141 475 Kč (tj. v průměru 11 789 Kč měsíčně). Povinná v uvedeném období nemá evidován žádný pojistný vztah, nebyla vedena jako osoba samostatně výdělečně činná.

16. Soud I. stupně správně zjistil z výpovědi finančního poradce [jméno] [příjmení], že působil v rozhodné době spolu s [příjmení] [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]) jako zprostředkovatel proto [právnická osoba], při zařizování úvěru a pojištění pro povinnou. Popřel, že by s [jméno] [příjmení] jako hlavní dlužnicí z úvěru by u jejího zaměstnavatel, že by jí dal potvrzení o příjmu, když to řešil [příjmení], stejně jako i to, že by mu bylo známo, že by dlužnice dostávala na mzdě podstatně méně, než bylo v potvrzení. Nevěděl, že by v době převzetí úvěru měla povinná psychiatrickou diagnózu nebo že by byla medikována. Měl za to, že je zdráva, byl mnohokrát v jejím bydlišti i na [příjmení] za účelem vyplacení úvěru. Dostali za zprostředkování odměnu od původního věřitele, obvykle ve výši 1 % z úvěru, od povinné také za komplexní služby v řádech desetitisíců, a od pojišťovny za zprostředkování pojištění. Popřel vědomost o tom, proč si povinná brala úvěr ve výši 1 900 000 Kč, případný nátlak na [jméno] [příjmení] při převzetí úvěr. Svědek ing. [jméno] [příjmení] ztotožnil své podpisy na potvrzeních zaměstnavatele, které byly vystaveny [jméno] [příjmení]. Asistentka v jeho společnosti měla dle jeho vyjádření obecně něco přes 35 000 Kč čistého, domnívá se, že takový příjem měla i [jméno] [příjmení] za práci na poloviční úvazek v létě 2013, lze to zjistit z odvodů u správy sociálního zabezpečení. Zaměstnanci mohli mít zasílánu část mzdy bezhotovostně a část dostávali hotově.

17. Svědkyně [jméno] [příjmení] před soudem I. stupně potvrdila, že původní záměr převzetí úvěru na vypořádání zaniklého SJM povinné odpadl a zprostředkovatel [jméno] [příjmení] se chtěl peníze z úvěru od nich půjčit. Nechtěla úvěr převzít, ale udělala to pro ochranu své matky. Musela předložit potvrzení o příjmu, které jí do zaměstnání přinesl [příjmení] a spolupracující [anonymizováno] (je si vědoma toho na formuláři věřitele), dále výplatní pásky. [příjmení] měl od ní generální plnou moc. Výpis z účtu ani výdaje na děti a životní potřeby po ní nikdo nežádal. Pracovala v té době na poloviční úvazek za 12,5 tisíce měsíčně čistého u [právnická osoba] [anonymizováno], měla ještě práci„ na černo“ za 4 000 měsíčně, výživné 3 000 Kč měsíčně a příspěvek na děti 1 200 Kč měsíčně, celkem okolo 20 000 Kč měsíčně. Návrhy smluv dopředu nedostala, nebyla poučena o významu notářského zápisu, s notářem se nesetkala. Úvěr jí byl vyplacen na její účet v částce 1 811 000 Kč dne 16. 9. 2013, z něj se vyplatilo 30 000 Kč tomu [anonymizováno], matce obratem odeslal 1 751 000 Kč. Povinná peníze rozpůjčovala, snažila se vést cukrárnu, měla na to vliv její mánie. Psychická nemoc povinné je náročná, celý rok 2013 na tom nebyla dobře, před létem byla hospitalizována Duševní porucha povinné dle svědkyně hrála roli při vzetí úvěru, z důvodu strachu o zajištění dětí, neměla náhled ohledně vypořádání SJM.

18. V doplňující výpovědi před odvolacím soudem svědkyně uvedla, že žádné prohlášení o svých výdajích a majetkových poměrech pro posouzení úvěruschopnosti nevyplňovala. V rozhodném období bydlela u matky v [obec], následně se na období července a srpna 2013 přestěhovala ke své kamarádce, protože nechtěla snášet tlak ze strany pana [příjmení]. Kamarádce přispívala na vodu apod., následně se od září 2013 vrátila k matce. S matkou dávaly všechny své peníze dohromady, odevzdávala jí celou mzdu, pouze pracovala nebo se starala o děti. Její peníze šly hlavně na jídlo a složenky, matka si platila své záležitosti, ale musela platit například i náklady na provoz automobilu, který užívala. Žádné splátky úvěru si nepamatuje, byť jsou uvedeny ve výpisu z účtu, neví, jestli něco neposílala matce. V posuzovaném období měla vyživovací povinnost na dvě děti, stáří 9 a 7 let, navštěvující základní školu. Na ně pobírala výživné 3 000 Kč měsíčně, za uklízení u jiné firmy než uváděného zaměstnavatele měla okolo 4 000 Kč měsíčně. Zvýšené náklady v souvislosti se zdravotním stavem neměly, v souvislosti s dojížděním do práce platila 18 Kč denně za autobus a dále náklady na tramvajenku. V souvislosti se společným bydlením hradily za elektřinu mezi 4 500 - 5 000 Kč měsíčně, dvakrát ročně 11 000 - 13 000 Kč za vodu. Povinná v té době dostávala ještě asi výživné na syna Sama v částce 10 000 Kč měsíčně a dále od bývalého manžela z nevypořádané restaurace asi okolo 30 000 Kč měsíčně. Matka hodně peněz z úvěru rozpůjčovala, více k tomu neví.

19. Svědek [jméno] [příjmení], posuzující úvěrové návrhy u věřitele ([příjmení], [anonymizována čtyři slova]) do roku 2016, obecně potvrdil, že u věřitele byl v rámci prověřování vyžadován od klienta originál potvrzení o mzdě (ověřovaný následně u zaměstnavatele z hlediska pravosti a správnosti), od klientů dostávali např. doklad SIPO, ale nebylo to pravidlem, nahlíželi do bankovních a nebankovních registrů. V případě, že LTI mělo kladný výsledek, bylo možno úvěr poskytnout. Věřitel působil jako ozdravovna klientů se špatnou platební morálkou, neboť nabízela úvěry oproti zajištění na dobu 20 až 25 let. Poskytnutí úvěru schvalovala úvěrová komise, které úvěrář prezentoval úvěrový případ spolu s analytikem. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který pracoval u věřitele naposledy na pozici obchodního věřitele, potvrdil, že se zkoumala bonita žadatele a zajištění. Pokud jde o zajištění, zde ručení povinné, se zkoumala i bonita ručitele. Výpis z účtu se někdy žádal, v případě dobré bonity z potvrzení o příjmu nikoliv. Nájemní smlouva a daňové přiznání byly vyžadovány, pokud nebyl příjem jednoznačný. Byla-li žádána k ručení za úvěr povinná, pak s hlavní klientkou asi nebylo vše v pořádku. Pokud byly zjištěny závazky, žádaly se úvěrové smlouvy, potvrzení o zůstatku nebo výpisy z elektronického bankovnictví. Pokud jde o životní náklady, uváděly se v žádosti o úvěr a šlo-li o vyšší částky, byly žádány doklady. Notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti věřitel běžně užíval, pokud se nejednalo o jednoznačně bezpečný úvěr. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [funkce], v rámci úvěrové komise v roce 2013 posuzoval asi 90 % úvěrů. Výdaje žadatele se dle něj výpisem z účtu spíše nezkoumaly, vycházelo se z toho, co uvedl v žádosti. V úvěrovém návrhu uvedený údaj o nákladech domácnosti ve výši 15 000 Kč musel někdo u věřitele spočítat podle metodiky. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na pozici úvěrového analytika ověřoval u věřitele bonitu klienta a s největší pravděpodobností zjišťoval cenu zajištění, nastavoval úvěr. Výdaje dle tohoto svědka byly dokládány výpisem z účtu, z něhož bylo patrno, jak splácí a utrácí, zda si bere SMS půjčky. Výdaje žadatele nepodložené výpisem se propočetly v tabulce [anonymizováno], s přihlédnutím k počtu členů domácnosti, dětí apod., LTI v tabulce představuje poměr příjmů k veškerým výdajům vč. dluhové služby. Validitu potvrzení o příjmu si pracovník ověřil telefonicky dotazem na zaměstnavatele, zda jej vystavil a zda tam osoba pracuje. Případně zjištěný rozpor musel klient vysvětlit.

20. Podáním doručeným soudnímu exekutorovi dne 27. 7. 2020 povinná navrhla zastavení a odklad exekuce s tím, že jí nebylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce ani jiná písemnost. Je osobou dlouhodobě se léčící z psychických problémů, je vůbec otázka, zda je exekuční titul proti povinné platný a vykonatelní. Podáními ze dne 27. 8. 2020 a 5. 11. 2020 doplnila, že v exekučním návrhu na je jako oprávněná označena [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se sídlem [anonymizována dvě slova], veškeré předkládané listiny jsou však na shora uvedenou oprávněnou, což způsobuje procesní nedostatek v podobě absence totožnosti subjektu na straně oprávněné. Povinná namítla též neplatnost notářského zápisu pro neurčitost, neboť není postavena na jisto uznávaná částka dluhu a je uznáván dluh, který má v budoucnu potencionálně vzniknout. Takové ujednání je pro neurčitost neplatné. Substituční plnou moc ze dne 12. 11. 2010 pro [jméno] [příjmení] jakožto zaměstnankyni dále blíže neuvedené advokátní kanceláře považuje povinná za nedostatečnou a neplatnou. Takto obecnou plnou moc lze udělit jen advokátovi a tento pak může pověřit výkonem některého ze svých kolegů nebo zaměstnanců. K danému typu právního úkonu musí být plná moc více konkrétní. Uvedený notářský zápis je tak neplatný pro nedostatek vůle a formy na straně oprávněné. Povinná není s ohledem na svůj zdravotní stav ([anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]) schopna objektivně vnímat transakce většího rozsahu, ani po delší dobu vést jakékoliv jednání ohledně složitějších instrumentů. Povinná nebylo rozhodně v daném psychickém a volním stavu schopna rozpoznat a uzavírat jakékoliv smlouvy či přebírat za někoho závazky takového rozsahu. Navrhla znalecké zkoumání zdravotního stavu za pomoci znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie. V tomto případě byla zjevně duševně nezpůsobilá osoba zavázána ručitelským prohlášením k úhradě částky převyšující milion korun. Zde je i otázka zprostředkovatele dohody, který zjevně využil duševního rozrušení a nedostatku rozumové schopnosti k nátlaku i ovlivnění povinné a jejímu uvedení v omyl.

21. V podání ze dne 2. 10. 2020 reagovala oprávněná na předmětný návrh povinné tak, že s návrhem na zastavení nesouhlasí. V exekučním návrhu ze dne 11. 5. 2020 byla oprávněná nesprávně označena, tato chyba byla však k výzvě soudního exekutora odstraněna, faktický stav plyne i z připojených listin. Substituční plná moc ze dne 12. 11. 2010 obsahuje jasné označení zmocněnkyně, její pracovní zařazení a je udělena ke konkrétním úkonům. Dle oprávněné byly v této substituční plné moci naplněny zákonné požadavky pro zmocnění, nezakládá tvrzené nedostatky vůle a formy v předmětném zápisu. Oprávněná nezaznamenala mezi listinami od povinné, že by tato měla v důsledku psychických obtíží omezenou svéprávnost k některým právním úkonům. Povinná vykonává funkci pěstouna, přičemž jí jsou svěřeny do péče děti. S popisovanými psychickými problémy by nesplňovala přísně podmínky pro svěření nezletilých do pěstounské péče. Lékařské zprávy předložené povinnou nejsou dostatečným důkazem k vyloučení způsobilosti povinné uzavřít platně ručitelské prohlášení nebo být účastníkem notářského zápisu.

22. Podle § 55 odst. 1 exekučního řádu návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci.

23. Podle § 55 odst. 3 exekučního řádu podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu.

24. Podle § 25 odst. 1 o.s.ř. advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem nebo, s výjimkou případů, v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem.

25. Podle § 268 odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným; h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

26. Podle § 71b zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „notářský řád“), notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.

27. Podstatou rozhodnutí je pak otázka, zda je exekuční soud oprávněn a povinen přezkoumat, zda závazek, který je popsán a uznán v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, lze vykonat v případě, že předmětný závazek neexistuje (tedy v projednávané věci v případě, že je smlouva o půjčce, z níž byl v předmětném notářském zápisu povinnou uznán dluh, neplatná). Odvolací soud tedy správně dovodil, že smlouva o půjčce je neplatná, proto je dán důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., když oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2222/2019).

28. V daném případě je vedena exekuce na majetek povinné na základě exekučního titulu - notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti podle § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu. Vymáhán je dluh vzniklý ze závazkového vztahu založeného mezi právní předchůdkyní oprávněné jako věřitelem a [jméno] [příjmení] jako dlužnicí ze smlouvy o úvěru, u něhož se povinná (spotřebitelka) jako ručitelka zavázala k plnění pro případ, že nebude dlužnicí řádně a včas splněn. K tomu, aby předmětný notářský zápis se svolením k vykonatelnosti mohl být řádným podkladem pro vymáhání, musí splňovat obecné náležitosti § 62 a násl. notářského řádu a dále speciální náležitosti stanovené v § 71a nebo 71b notářského řádu. Nejde o samostatné zavazovací právní jednání (hmotněprávní), byť v něm může být obsaženo, ale o procesněprávní úkon, který musí splňovat vymezené formální náležitosti. Je-li v exekuci prokázáno, že oprávněný nemá na vymáhané plnění hmotněprávní nárok, je dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Povinná se původním návrhem domáhala zastavení exekuce s tím, že: a) absentuje aktivní legitimace na straně oprávněné (postupnice) k vedení dané exekuce, b) dotčený notářský zápis není formálně a materiálně vykonatelný a c) chybí hmotněprávní důvod pro vedení exekuce.

29. Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou aktivní legitimace oprávněné k zahájení exekuce proti povinné. Oprávněná opravila nepřesnosti v exekučním návrhu týkající se vymezení účastníků a doložila převod vymáhaného práva na peněžní plnění z původního věřitele na ni po vzniku exekučního titulu ve smyslu § 36 odst. 4 exekučního řádu, a to postupní smlouvou s úředně ověřenými podpisy. Proto nelze shledat předmětnou námitku, ve shodě se soudem I. stupně, důvodnou. Odvolací soud se dále zabýval náležitostmi užitého exekučního titulu jak obecnými, tak i podle § 71b notářského řádu, tj. formální vykonatelností zápisu. Předmětný notářský zápis obstojí z hlediska obsahových náležitostí zmiňované úpravě notářského řádu, a to i z hlediska připojené plné moci pro zmocněnkyni [jméno] [příjmení], která jednala při sjednání zápisu jménem a na účet původního věřitele. Podle listin připojených k notářskému zápisu udělil věřitel plnou moc advokátu [anonymizováno] [jméno] [jméno] ke všem právním úkonům souvisejícím s uzavíráním dohod o uznání dluhu s dlužníky zmocnitele, a to i ve formě notářských zápisů a dohod o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, tj. speciální plnou moc k hmotněprávním i procesněprávním jednáním za zmocnitele. Na základě substituční plné moci ze dne 12. 11. 2010 se pak předmětní zmocněnec - advokát nechal zastoupit svou zaměstnankyní jako substitutem v rozsahu citované plné moci. Zmocnění a substituční zmocnění obsahuje mimo jiné výslovné zmocnění k jednání v oblasti procesní, kterým uzavření dohody se svolením k vykonatelnosti ve formě notářského zápisu je. Odvolací soud nepovažuje dotčené přenesení práva jednat za zmocnitele ze strany advokáta na jeho zaměstnankyni ve vymezeném rozsahu (v oblasti konkrétních úkonů) za nepřiměřené nebo se příčící pravidlům pro výkon advokacie, když s touto substitucí zmocnitel i výslovně souhlasil ve vlastní plné moci.

30. V notářském zápisu je proto nutné vyjádřit povinnost povinného (ručitele) splnit dluh takovým způsobem, aby toto odpovídalo akcesorickému vztahu dlužníka a ručitele, stejně jako vztahu těchto dvou osob vůči věřiteli (oprávněné osobě), tzn. například formulací, že„ plněním jednoho zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého“ (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 1974, sp. zn. Cpjf 62, uveřejněné pod číslem 2/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo odůvodněníusnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSCR 63/2011, uveřejněné pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Exekuční titul není materiálně vykonatelný, jestliže neobsahuje při vymezení ručitelského závazku, v jakém rozsahu zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu ručiteli při splnění (i částečném) dluhu dlužníkem (a naopak); z uvedeného důvodu nelze na majetek povinného podle notářského zápisu nařídit exekuci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 494/2014).

31. Odvolací soud se současně zabýval (i z moci úřední) určitostí, a tím i materiální vykonatelností notářského zápisu, ve vztahu k jednotlivým vymáhaným nárokům. Dotčený zápis jednoznačně a srozumitelně stanoví závazek dlužnice [jméno] [příjmení] k úhradě vymezených peněžních částek a lhůty, do kdy má být dluh dobrovolně splněn. Povinná však vystupuje v pozici ručitelky a dle shora uvedené rozhodovací praxe musí být v exekučním titulu jasně a srozumitelně vymezeno, v jakém rozsahu zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu ručitelce při splnění (i částečném) dluhu dlužníkem (a naopak). Takovéto vymezení však v notářském zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 16. 9. 2013 zcela absentuje, a proto jej nelze ve vztahu k ručitelce považovat za materiálně vykonatelný. Dále je třeba poukázat na skutečnost, že ve vztahu k ručitelce je obsažena v zápisu povinnost k plnění úroku ve výši 9,4 % p.a. z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni „nové konečné splatnosti“, ačkoliv tato povinnost není dána vlastní dlužnici, nevyplývá z hmotněprávního podkladu (úvěrové smlouvy a dohody o převzetí ručení), ani není výslovně ujednána stranami v rámci exekučního titulu, tj. není výsledkem případné hmotněprávní dohody stran v dotčeném zápisu. S ohledem na danou skutečnost pak daný exekuční titul není řádným podkladem pro vedení exekuce vůči povinné jako ručitelce a je dán důvod pro zastavení exekuce jako celku (tak jak shledal i soud I. stupně, byť z jiných důvodů) podle § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

32. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

33. Naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila - řečeno slovy judikatury Soudního dvora - úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

34. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

35. Pokud jde o námitku povinné o absenci hmotněprávního nároku na vymáhané plnění, pak povinná vystavěla svůj návrh na dvou základních tvrzeních, a to že nedošlo k vyplacení peněz z úvěru hlavní dlužnici a dále že v době přebírání ručení a sjednávání notářského zápisu trpěla duševní chorobou, která ji činila ve smyslu § 38 odst. 2 obč. zák. nezpůsobilou k těmto právním úkonům. Soud I. stupně pak přednostně z moci úřední přistoupil k rozsáhlému zkoumání, zda původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit schopnost dlužnice [jméno] [příjmení] úvěr splácet. Svůj závěr pro zastavení exekuce jako celku pak vystavěl na skutečnosti, že zajištěný závazek nebyl od počátku platný (v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i neplatnosti ručení povinné) a tudíž i nevykonatelnosti notářského zápisu. Z provedeného dokazování je prvotně patrně, že dlužnici byla vyplacena dne 16. 9. 2013 pouze částka 1 811 000 Kč oproti v notářském zápisu uvedené jistině 1 900 000 Kč, přičemž podle úvěrové smlouvy vznikl původnímu věřiteli nárok k okamžiku čerpání na poplatky ve výši celkem 39 000 Kč (za posouzení žádosti, za zpracování úvěru a za čerpání). Je tak patrné, že byla vyplacena minimálně v částce o 50 000 Kč nižší, což nebylo zohledněno ve splátkovém kalendáři, který činí nedílnou součást jak smlouvy, tak i notářského zápisu. V rámci dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 4. 2018 byla pak postoupena pohledávka za dlužnicí včetně zajištění s přesným vymezením dle odst. 5 smlouvy, kde je uvedena pouze jistina ve výši 1 836 136,44 Kč a nulovými hodnotami smluvní pokuty a běžný úrok po splatnosti, ačkoliv dle dalšího textu postupované pohledávky mají být obecně postupována práva a nároky vůči dlužnici vyplývající ze zmiňované smlouvy o úvěru, všeobecných úvěrových podmínek a sazebníku, smluvními pokutami, budoucí pohledávky a práva ze smlouvy o zřízení zástavního práva apod. Je tak patrné, že smlouva o postoupení pohledávky trpí značnou neurčitostí z hlediska rozsahu postupované pohledávky (ve vztahu ke smluvní pokutě jako samostatnému nároku a příslušenství - smluvnímu úroku a úroku z prodlení), kdy oprávněná vymáhá v exekuci vedle jistiny a kapitalizovanou smluvní pokutu i příslušenství.

36. Soud I. stupně se v této oblasti dominantně zaměřil (z moci úřední) na zkoumání, zda původní věřitel přistoupil s odbornou péčí ke zkoumání schopnosti dlužnice [jméno] [příjmení] úvěr splácet a tím i na případnou neplatnost úvěrové smlouvy, ze které vymáhaný dluh vzešel. Lze přisvědčit závěru soudu I. stupně, že existence platného závazku a z něj plynoucího dluhu, na který je vázáno zajištění v podobě ručení, je podstatnou podmínkou pro vedení exekuce na základě notářského zápisu se svolení k přímé vykonatelnosti, který oproti soudnímu rozhodnutí není nadán vlastnostmi právní moci a bezprostřední závaznosti. Nelze přisvědčit námitce oprávněné o jakési retroaktivní aplikaci novější právní úpravy či na ni navazující judikatury na daný případ (byť soud I. stupně nepřiléhavě odkazoval na rozsudek ESD ze dne 5. 3. 2020, C -679/18 týkající se výkladu zákona č. 257/2016 Sb.), když povinnost ke zkoumání úvěruschopnosti dlužníka a absolutní neplatnost jako sankci za porušení povinnosti stanovoval již ZSÚ v době uzavření dotčené úvěrové smlouvy. Z provedeného rozsáhlého dokazování, doplněného v tomto směru i v odvolacím řízení, sice vyplynulo, že původní věřitel obecně přistupoval ke zkoumání schopnosti klientů - budoucích dlužníků - splácet poskytované úvěry na základě podkladů poskytnutých jak klienty, tak i z podkladů dostupných z jednotlivých databází, a činil tak i v daném konkrétním případě dlužnice [jméno] [příjmení] a povinné, avšak s ohledem na okolnosti daného případu nelze považovat toto posouzení jako provedené s „ odbornou péčí“. Věřitel si prokazatelně vyžádal od dlužnice potvrzení o výši příjmů, dále jsou v úvěrovém spisu zaznamenány zjištění o platební morálce dlužnice a ručitelky zjistitelné z dostupných registrů. Již samo hodnocení dostupných vstupních údajů (mzdy přes 32 000 Kč měsíčně, kalkulovaných výdajů na domácnost dlužnice 15 000 Kč) a nastavované splátky 15 838 Kč při úvěru ve výši 1 900 000 Kč, kde zbývající disponibilní zdroje měly u dlužnice činit pouhých 847 Kč na měsíc, nesvědčí o obezřetném přístupu věřitele, když jakýkoliv nárazový výdaj v dosti nízké částce mohl u dlužnice vést k jejích neschopnosti dostát jejího závazku řádného a včasného splácení úvěru. V tomto úvěrovém případu nebylo nijak hodnoceno její soužití s matkou - povinnou, společné hospodaření atd. Toho, že daný případ je„ hraniční“ a problematický, si zjevně byl vědom i věřitel od počátku, resp. jeho zaměstnanci, kteří se podíleli na jeho posouzení a soustřední podkladů, viz záznamy v úvěrovém návrhu, konkrétně např. že povinná nemá bonitu pro poskytnutí úvěru, je na ni vedena exekuce pro relativně malou částku, dlužnice má nízkou zadluženost dle registrů (uvedeno 10 358 Kč) a špatnou platební morálku. Dále o tom svědčí i podmínky, které pro poskytnutí byly jednotlivými posuzujícími osobami požadovány (např. posílání výplaty dlužnice na účet u věřitele, udržování stavu peněžních prostředků ve výši dvou splátek na účtu) a které se ale ve smlouvě o úvěru neodrazily. Dlužnice pak popřela, že by se jí konkrétně na její životní náklady někdo od věřitele dotazoval a požadoval jejich doložení, stejně popřela i kalkulovanou výši příjmu v částce 32 000 Kč měsíčně, když tato měla reálně být i se sociálními dávkami a výživným na děti v řádu 20 000 Kč měsíčně. Věřitel pak bez bližšího odůvodněníi u takto hraničního případu, byť zajištěného ručením třetí osoby (dle záznamu věřitele však„ nebonitní“) a zástavou na nemovitosti, nepřistoupil k podrobnějšímu zkoumání příjmové a výdajové stránky dlužnice, potažmo ručitelky, kterou měl podle svých interních pravidel též spoluposuzovat (viz výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Lze přisvědčit oprávněné, že nemůže bez dalšího nést následky případně nepravdivého potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu dlužnice. I z pouhého nahlédnutí do výpisů z účtu dlužnice, které měly být u věřitele také v některých případech vyžadovány (viz výpověď svědka [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení]), by však vyplynul zejména nesoulad mezi vyplácenou částkou mzdy (v podstatně nižší než kalkulované výši) a potvrzenou částkou od zaměstnavatele, dále pak stav hospodaření dlužnice s finančními prostředky. Tento nesoulad v základním parametru - výši příjmu dlužnice - by pak měl být pro zachování odpovídající obezřetnosti vyřešen před rozhodnutím o poskytnutí nebo neposkytnutí úvěru. Pokud pak soud I. stupně neuvěřil výpovědi tehdejšího zaměstnavatele dlužnice - [jméno] [příjmení], že obecně příjem na pozici zastávané dlužnicí byl v rozhodné době 30 000 - 35 000 Kč měsíčně bez ohledu na rozsah zkráceného pracovního úvazku (3/4 jako 1/2), pak nepochybil. I z oficiálních výstupů zaměstnavatele (evidenčního listu pro účely důchodového pojištění) vyplynulo, že zaměstnavatel ve vztahu k veřejným institucím vykazoval příjem dlužnice okolo 12 000 Kč měsíčně, tj. ve výši korespondující výpovědi dlužnice, i částce pravidelně připisované na její bankovní účet. Na tom nic nemění vyjádření uvedeného svědka, že část mzdy mohla být zaměstnancům (obecně) vyplácena v hotovosti, když toto se ve vztahu k důchodovému pojištění neodrazilo a muselo by jít o příjem„ na černo“, což však neuváděl. S ohledem na výše uvedené tak lze uzavřít, že původní věřitel nepostupoval při posouzení schopnosti dlužnice úvěr splácet s odbornou péčí, když v daném případě s ohledem na jeho parametry, příjmovou a výdajovou stránku osoby primárně zavázané ke splácení neměl být úvěr poskytnut, a tudíž vlastní smlouvu o úvěru a na ni navazující závazku o převzetí ručení za dluhy na straně povinné stíhá absolutní neplatnost. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že není dán platný hmotněprávní základ vymáhaného dluhu z oprávněnou užitého notářského zápisu, který ve vztahu k dlužnici vychází ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 9. 2013, č. 234/2014 a ve vztahu k ručitelce - povinné ze smlouvy o převzetí ručení ze dne 5. 9. 2013, č. R 234/2013 Vedle shora konstatovaného důvodu pro zastavení exekuce jako celku z důvodu dle § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. by tak byl dán i důvod podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Za daného stavu pak shledal odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně nadbytečným zabývat se případnou nezpůsobilostí povinné k uzavření smlouvy o převzetí ručení a k uzavření notářského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti, vyvolanou duševní poruchou ovlivňující její rozpoznávací a ovládací schopnosti.

37. O nákladech mezi účastníky (výrok II.) a nákladech exekuce (výrok III.) soud I. stupně rozhodl v souladu s pravidly stanovenými v § 89 exekučního řádu, když to byla oprávněná, kdo nese zavinění na zastavení exekuce, neboť ji vyvolala na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Oprávněné tak vznikla povinnost nést jak náklady povinné vzniklé z dané exekuce, tak i náklady exekuce, které vznikly soudnímu exekutorovi. V případě nákladů účastníků provedl soud I. stupně oproti vyúčtování právního zástupce povinné redukci jak z hlediska účtovaných úkonů právní služby, tak i ve vztahu k částce odměny za úkon právní služby. Povinná se proti takto stanoveným nákladům nebránila, proto odvolací soud neměl důvod do jejich stanovení a vyčíslení zasahovat (v neprospěch oprávněné, která odvolací řízení vyvolala svým odvoláním do věci samé) a nezbývá mu než odkázat na podrobné vymezení těchto nákladů v rozhodnutí soudu I. stupně. Ve vztahu k nákladům exekuce pak soud I. stupně rozhodnutí o nich odkázal do samostatného usnesení, které následně dne 8. 3. 2022 pod č. j. 207 EXE 5966/2020-266 vydal a toto nabylo samostatně právní moci. Správně rozhodl soud I. stupně v rámci doplnění vyhlášeného rozhodnutí i o nákladech státu (výrok IV.).

38. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu I. stupně ve smyslu § 219 o.s.ř. jako celek potvrdil.

39. O nákladech za odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy jejich náhrada náleží též úspěšné povinné. Činí celkem 12 959,10 Kč a tvoří ji odměna advokáta podle advokátního tarifu ve výši 10 410 Kč (ze správné tarifní hodnoty jistina 1 836 136,44 Kč a smluvní pokuta 1 285 786,51 Kč) za účast při odvolacím jednání podle § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu a částka paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, navýšeno o DPH ve výši 21 %.

Poučení