18 A 19/2025 – 109

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci navrhovatelky: M. P. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Kosařem sídlem Francouzská 299/98, 101 00 Praha 10 proti odpůrci: Úřad městské části Praha 17 sídlem Žalanského 291/12b, 163 02 Praha 6 zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Vlčkem sídlem Elišky Krásnohorské 123/10, 110 00 Praha 1 za účasti: 1) JUDr. Ing. D. L. 2) JUDr. Ing. J. L., CSc. 3) D. L. 4) Ing. M. L. všichni bytem X o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, vydaného odpůrcem dne 3. 4. 2025, č. j. ÚMČP17 016619/2025/ŽDP/Šupo takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy, vydané odpůrcem dne 3. 4. 2025, č. j. ÚMČP17 016619/2025/ŽDP/Šupo, se ruší dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení v celkové výši 20 210 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce navrhovatelky, Mgr. Pavla Kosaře, advokáta.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Navrhovatelka se u soudu domáhá zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy (rovněž jen OOP), kterým odpůrce stanovil přechodnou úpravu provozu dle § 77 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 124 odst. 6 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Úprava na pozemní komunikaci Z. (Praha – Ř.) spočívala ve vyznačení vodorovného dopravního značení V12b („žluté zkřížené čáry“) dle přiložené situace (výkresu), a to na přechodnou dobu od účinnosti OOP do 30. 6. 2026.

2. Z odůvodnění OOP vyplývá, že odpůrce se věcí zabýval na základě žádosti z 9. 12. 2024 o úpravu dopravního značení v ul. Z. s tím, že žadateli je parkujícími vozidly znemožněno užívání garáže, nacházející se v přízemí jeho nemovitosti č. p. XA (žádost podal Ing. L. jménem ostatních osob zúčastněných na řízení; pozn. soudu; dále též jen OZNŘ). Návrh OOP byl vyvěšen na úřední desce odpůrce, jedním ze sousedních vlastníků (navrhovatelkou) byla proti němu podána námitka, zdůrazňující nezohlednění práv ostatních vlastníků. Podle odpůrce úprava značení neomezuje vlastníky okolních nemovitostí ani účastníky silničního provozu; k věci se vyjádřil i příslušný orgán Policie ČR a úprava je únosná i z pohledu veřejného zájmu (vzhledem k nestandardnosti značení byla dle odpůrce úprava stanovena přechodně na zkušební dobu).

II. Obsah návrhu

3. Navrhovatelka nejdříve zrekapitulovala skutkový stav věci, zdůraznila, že je vlastníkem pozemku parc. č. XB, k. ú. Ř., jehož součástí je stavba č. p. XC (adresa Z. XD); současně je spoluvlastníkem pozemku parc. č. XE, na němž se nachází pozemní komunikace. Navrhovatelka užívá 2 parkovací místa před vchodem do jejího domu, která zde byla vytvořena již při výstavbě domu v r. 1999 a řádně zkolaudována (jsou barevně zvýrazněna a vyplývají i z projektové dokumentace). V důsledku OOP dojde ke zrušení jednoho z těchto míst, neboť vodorovné značení bude vyznačeno i na tomto místě. Svým vyznačením má dle navrhovatelky zasahovat do obou výše zmíněných pozemků.

4. Pokud jde o vlastní argumentaci, odpůrce dle navrhovatelky její námitku nevypořádal dostatečně, jeho závěry jsou nepřezkoumatelné. V písemné námitce z 31. 1. 2025 přitom navrhovatelka upozornila na dopad do svých práv, zrušení parkovacího místa a rozpor se zásadou proporcionality a ochrany práv nabytých v dobré víře. Odpůrce nadto účelově upřednostnil zájem jednoho vlastníka(ů) před zájmech jiných (nehledě na to, že žádost byla dle všeho podána Ing. L., který není vlastníkem sousedního pozemku a domu; vlastníky jsou ostatní OZNŘ). Opatření obecné povahy by mělo být řádně odůvodněno (§ 173 odst. 1 správního řádu) a mělo by být o to pečlivější v případě podání námitek.

5. Navrhovatelka dále namítá, že OOP je nepřezkoumatelné i z důvodu vnitřní rozpornosti a nesrozumitelnosti, není rovněž zřejmé, které podklady vzal odpůrce v potaz a jak je hodnotil. Umístění dopravních značek musí být stanoveno jen z legitimních důvodů, jimiž je zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu, takový cíl ovšem OOP nevymezuje. Osoby zúčastněné na řízení běžně užívají garáž domu č. p. XF, ve vjezdu jim není bráněno, chybí tak důvod pro stanovení úpravy provozu. Podle navrhovatelky postupoval odpůrce vůči ní šikanózně a stranil OZNŘ, resp. žadateli Ing. L. (to dle ní vyplývá i z toho, že k vyznačení situace užil výkres objednaný právě touto osobou). Sám odpůrce pak vyjádřil nejistotu ohledně možnosti vydání OOP, pokud požádal o stanovisko nadřízený orgán, načež OOP vydal i bez něj. Dopravní značení odpůrce rovněž označil za nestandardní, proto úpravu provozu stanovil jako dočasnou; nicméně ani to neodůvodnil. Rozpornost OOP spatřovala navrhovatelka konečně i v chybné kvalifikaci komunikace na ulici Z. – ve výroku je označena za místní komunikaci, v odůvodnění však za veřejně přístupnou účelovou komunikaci (kterou též správně je).

6. Za chybný navrhovatelka označila i procesní postup odpůrce, který podle všeho zahájil řízení o žádosti, vydání opatření obecné povahy je však postupem ex offo. Ten, kdo podal podnět, nemá právní nárok na realizaci svého návrhu. OOP tudíž nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem.

7. Navrhovatelka žádá, aby soud OOP dnem právní moci rozsudku zrušil. Společně s tím navrhla i nařízení předběžného opatření pro hrozící závažnou újmu, po nařízení jednání ve věci soudu ovšem sdělila, že na návrhu netrvá; soud proto o něm již nerozhodoval.

III. Vyjádření odpůrce

8. Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že při vydání OOP byl dodržen zákonný proces, vydáním nedošlo k zásahu do práv navrhovatelky. OOP má rovněž veškeré formální náležitosti vyžadované zákonem. Vypořádání se s námitkami navrhovatelky v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje za dostatečné. Vyplývá z něj, že odpůrce námitky navrhovatelky posoudil jako nedůvodné, a to v celém jejich rozsahu. Na vypořádání námitek nelze klást příliš vysoké požadavky. Odpůrce dále připomněl, že OOP bylo vydáno po předchozím vyjádření Policie ČR, z něhož vyplývá, že stanovená přechodná úprava dopravní situace je z hlediska veřejného zájmu únosná. Dle odpůrce nedošlo ke zvýhodnění zájmu jednoho vlastníka před zájmy ostatních, neboť stanovení přechodné dopravní úpravy v místě, kde je dlouhodobě nepřehledná a komplikovaná dopravní situace, je více než žádoucí.

9. Z odůvodnění OOP je dále zřejmé, z jakých skutkových okolností a podkladů odpůrce vycházel, že upozornil na nestandardní dopravní situaci v místě a že navrhované dopravní značení zajistí možnost užívání garáže přilehlého domu. Samotnému vydání OOP předcházelo několik žádostí o provedení úpravy nepřehledné situace, bylo provedeno i místní šetření, k vydání OOP odpůrce přistoupil až po pečlivém zhodnocení skutkových okolností i veškerých podkladů. Ohledně povahy dotčené pozemní komunikace pak odpůrce uvedl, že ve výroku OOP došlo k písařské chybě, správně mělo jít o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, což je dále patrné z odůvodnění. Pochybení je natolik zjevné, že nečiní OOP rozporným.

10. Odpůrce navrhl zamítnutí návrhu.

IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

11. Jako OZNŘ se k řízení přihlásili spoluvlastníci sousedního pozemku a domu (č.p. XF), později i Ing. L. s tím, že v domě též bydlí a dopravní situace se jej dotýká. Podle OZNŘ došlo k vydání OOP v důsledku živelné situace na ul. Z. a tomto ohledu bylo OOP též dostatečně odůvodněno. Podnět podali vlastníci domu č. p. XG, Ing. L. byl jimi k podání toliko zmocněn. Navrhovatelka, resp. její syn parkováním svých vozidel záměrně bránili OZNŘ v přístupu ke garáži tudíž omezovali řádné užívání majetku. Kromě toho svévolně instalovali či měnili dopravní značení mající za cíl legalizovat parkování. Dopravní situaci dokládali připojením fotodokumentace místa. OZNŘ též zdůraznily, že tvrzení navrhovatelky o kolaudaci dvou parkovacích míst není správné. Z žádného podkladu kolaudace nevyplývá, odkazovaná projektová dokumentace – řešení dopravy v klidu, je pouhým náčrtkem, který nebyl úřady schválen.

12. Odpůrce se v reakci z 19. 5. 2025 ztotožnil s argumentací OZNŘ. Z přiložené dokumentace dle něj vyplývá potřeba provést úpravu dopravního značení, situace byla nepřehledná a dlouhodobě neudržitelná.

13. V podání z 22. 5. 2025 pak Ing. L. dále doplnil, že v souladu s přístavbou domu navrhovatelky (vytvoření bytové jednotky nad garáží měla být jako náhrada za vyhrazené parkovací místo vytvořeno parkování před domem (namísto původní zeleně); dosud není řádně označeno a řádně užíváno. Současně není pravdou, že by stanovené značení zasahovalo přímo i do pozemku parc. č. XE, což není pravdou. Odmítl též tvrzení o dvou parkovacích místech před garáží navrhovatelky, jež mají vyplývat z jí předloženého nákresu z projektové dokumentace a jež v místě jednoduše prostorově nevychází (parkovací místo koliduje i s vypočítanými vlečnými křivkami výjezdu z garáže OZNŘ). Dále Ing. L. popisoval a fotografiemi dokládal případy nevhodného parkování navrhovatelky (jejího syna).

V. Průběh jednání ve věci

14. Na ústním jednání dne 26. 5. 2025 soud shrnul průběh řízení a podání stran. Ty setrvaly na předestřených stanoviscích. Pokud jde o dokazování, soud připomněl, že má k dispozici spisový materiál, z jehož obsahu bude vycházet; upozornil též, že původně nedopatřením předložený neúplný spis byl odpůrcem doplněn. Nad rámec obsahu spisu strany žádné důkazní návrhy nevznesly, resp. na původních netrvaly.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

15. Soud předesílá, že návrh byl podán včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o návrh přípustný, splňující nezbytné formální náležitosti na něj kladené. Podle § 101a odst. 1 s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Při zkoumání aktivní legitimace navrhovatelky je nutno rozlišovat mezi aktivní procesní legitimací k podání návrhu na zrušení OOP a aktivní věcnou legitimací, která se pojí s otázkou důvodnosti podaného návrhu (rozsudek NSS z 27. 3. 2024, č. j. 5 As 318/2022 – 39, bod 25 a tam cit. judikatura). Vzhledem k tomu, že aktivní procesní legitimace navrhovatelky nebyla v řízení výslovně zpochybněna, soud jen pro pořádek podotýká, že jí tvrzené dotčení právní sféry považuje za srozumitelné, a nikoli prima facie nemyslitelné [obecně viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) z 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, č. 1910/2009 Sb. NSS]. Navrhovatelka tvrdí, že dopravní značení bylo stanoveno zčásti na pozemku v jejím vlastnictví a ve zbytku na pozemku (komunikaci), jehož je spoluvlastníkem. Značení se dle ní dotýká jednoho ze dvou dle navrhovatelky vyznačených a zkolaudovaných parkovacích stání. V tomto ohledu proto zjevně existuje vztah mezi její právní sférou a stanovenou úpravou provozu prostřednictvím napadeného OOP.

16. Splněna je také podmínka pasivní procesní legitimace, jelikož dle § 77 odst. 1 písm. c) a § 124 odst. 6 zákona o silničním provozu místní a přechodnou úpravu provozu na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a na veřejně přístupné účelové komunikaci stanoví obecní úřad obce s rozšířenou působností; na území hl. m. Prahy rozuměj úřady příslušných městských částí (§ 32 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze a § 4 a příloha č. 4 obecně závazné vyhlášky č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hl. m. Prahy).

17. Procesní podmínky pro přezkum OOP jsou tudíž splněny.

18. Soud OOP přezkoumal v mezích uplatněných návrhových bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání tohoto opatření, a dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Napadené OOP je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (chybí náležité zdůvodnění smyslu a potřebnosti zvolené úpravy zvláště s ohledem na námitky navrhovatelky). To znamená, že soud věcně nepřezkoumával OOP v té rovině, v níž mu v tom zmíněná nepřezkoumatelnost bránila. Ostatními námitkami se však soud zabýval a ty vyhodnotil jako nedůvodné.

19. Pokud jde o strukturu dalšího odůvodnění, již v rozsudku ze 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, č. 740/2006 Sb. NSS, stanovil NSS pětikrokový algoritmus, tj. souslednost logických kroků přezkumu opatření obecné povahy, a sice přezkum pravomoci správního orgánu, který je vydal (krok č. 1), toho, za správní orgán při jeho vydání nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires; krok č. 2), zda bylo opatření obecné povahy vydáno zákonem stanoveným postupem (krok č. 3), přezkum obsahu opatření z hlediska jeho rozporu (nebo jeho části) se zákonem (materiální kritérium; krok č. 4) a přezkum jeho obsahu z hlediska jeho proporcionality (krok č. 5). Význam tohoto algoritmu byl sice omezen v důsledku novely s. ř. s. (zákon č. 303/2011 Sb.), správní soudy již nemusí postupovat přesně dle uvedeného algoritmu, řídí se hledisky návrhových bodů (usnesení rozšířeného senátu NSS z 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021 – 57, č. 4562/2024 Sb. NSS). Pětikrokový algoritmus nicméně zůstává použitelný jako pomůcka, kterou správní soudy mohou využívat při strukturování své argumentace (např. rozsudek NSS z 5. 3. 2025, č. j. 2 As 299/2023 – 69).

20. Navrhovatelka netvrdila, že by odpůrce nebyl vůbec nadán pravomocí k vydání napadeného OOP, ani že by překročil meze zákonem vymezené působnosti ve smyslu prvního a druhého kroku zmíněného algoritmu. V obecné rovině přitom soud nemá důvod i s ohledem na výše uvedené pravomoc a působnost odpůrce ke stanovení úpravy provozu na místní i veřejně přístupné účelové komunikaci a skutečnost, že se tak děje formou opatření obecné povahy (§ 77 odst. 5 zákona o silničním provozu), zpochybňovat; jinou otázkou je, zda pro to byly dány zákonné podmínky.

21. Již na tomto místě ovšem soud považuje za vhodné se vyjádřit ke srozumitelnosti, určitosti a (ne)rozpornosti OOP a jeho předmětu, tedy k tomu, co jím vlastně bylo stanoveno. Předně platí, že výrok OOP je zcela srozumitelný, je z něj zřejmé, jaká úprava provozu se stanoví, na jaké komunikaci a jsou stanoveny které další podmínky; ohledně přesného vymezení značení pak výrok odkazuje na přiloženou situaci, tj. výkres, který je nedílnou součástí OOP. Nemůže být taky sporu o tom, že byla stanovena nikoli místní (trvalá), ale „jen“ přechodná úprava provozu. Tomu odpovídá jak výrok (označení druhu úpravy provozu a doby trvání), tak i odůvodnění OOP. Ač mohlo být poněkud matoucí, že odpůrce postupoval formálně vzato nad rámec svých povinností, resp. jako by šlo o (trvalou) místní úpravu, kterou zjevně vydat původně zamýšlel, skutečnost, že zpracoval návrh OOP, zveřejnil ho a umožnil podání připomínek a námitek (srov. § 77 odst. 5 in fine zákona o silničním provozu), zvýšila možnosti obrany potenciálně dotčených osob, vč. navrhovatelky. S ohledem na dobu přechodné úpravy v délce takřka 1,5 roku to lze ostatně považovat za žádoucí. Jakkoli zákon o silničním provozu omezuje dobu trvání přechodné úpravy v zásadě jen v případě jejího stanovení z důvodu nebezpečí z prodlení (srov. jeho § 77 odst. 4 či rozsudek zdejšího soudu z 3. 7. 2024, č. j. 6 A 33/2024 – 54), je otázkou, zda lze stále hovořit o dočasnosti (přechodná úprava by neměla znamenat fakticky trvalou změnu značení, s kterou se zde do budoucna zjevně počítá; srov. rozsudek zdejšího soudu z 24. 5. 2022, č. j. 3 A 44/2022 – 31).

22. Pokud jde o specifikaci komunikace, na níž má být značení stanoveno, odpůrce ve výroku OOP správně vymezil, že jde o ulici Z.. Pochybil jen v tom, že ji označil za místní komunikaci. Podle soudu ovšem nemůže být pochyb, že se jednalo o zjevný omyl. Odpůrce zmíněnou ulici jako místní komunikaci ve skutečnosti nekvalifikoval, o povaze této ulice jako veřejně přístupné účelové komunikace nepanuje mezi stranami žádný spor. Uvedené pochybení tak samo o sobě nemůže založit nesrozumitelnost a vnitřní rozpornost OOP. Odpůrce jak v odůvodnění OOP, tak po celou dobu vyřizování předmětné záležitosti (což je zřejmé z podkladů ve správním spise) k ulici přistupoval jako k veřejně přístupné účelové komunikaci, šlo tak skutečně o svého druhu písařskou chybu, která je odstranitelná výkladem, s přihlédnutím k odůvodnění OOP, spisovému materiálu i postoji odpůrce (srov. rozsudek NSS z 23. 8. 2006, č. j. 1 Afs 38/2006 – 72). Záměna místní a veřejně přístupné účelové komunikace ostatně nemá žádný vliv na pravomoc a příslušnost odpůrce ke stanovení přechodné úpravy provozu či na postup vydání OOP.

23. Dále se soud zaměřil na to, zda odpůrce při vydání napadeného OOP dodržel zákonem předpokládaný postup. V tomto směru navrhovatelka napadala, že odpůrce rozhodoval v řízení o žádosti, kterou právní úprava nepředpokládá. Tato námitka, ač co do východisek přiléhává, není důvodná a sama o sobě by ke zrušení napadeného OOP vést nemohla.

24. Obecná úprava opatření obecné povahy a jejich vydávání je obsažena v části šesté správního řádu, která o podávání žádostí nehovoří a vedení řízení o žádosti v souvislosti s opatřením obecné povahy nepředpokládá. Ač dle § 174 odst. 1 správního řádu pro řízení podle této části platí obdobně ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé tohoto zákona, obsahující obecnou úpravu správního řízení, řízení o návrhu opatření obecné povahy není správním řízením ve smyslu § 9 správního řádu. Přiměřené použití ustanovení o správním řízení tak u opatření obecné povahy bude připadat v úvahu jen tam, kde to odpovídá povaze tohoto správního aktu. Vzhledem k tomu nelze v této souvislosti v nynější věci dovozovat vedení řízení o žádosti – řízení o vydání opatření obecné povahy ostatně nemá své účastníky, daný akt dopadá na blíže neurčený okruh dotčených osob, které mohou podle svého procesního postavení uplatňovat připomínky nebo námitky (mutatis mutandis usnesení zdejšího soudu z 12. 5. 2021, č. j. 18 A 79/2020 – 34, č. 4245/2021 Sb. NSS).

25. Správní orgán tudíž nevede řízení o žádosti o vydání opatření obecné povahy, ale sám zpracovává návrh na jeho vydání, který zveřejnění. Potud lze navrhovatelce přisvědčit. To ovšem neznamená, že dotčené osoby nemohou podávat podněty, návrhy apod. (bez ohledu na označení), s poukazem na to, že by v určité záležitosti (např. i místní či přechodné úpravy provozu) mělo být vydáno opatření obecné povahy. Takovým podáním se správní orgán v souladu se zásadou, že veřejná správa je službou veřejnosti, zabývá (a zvláštní zákony mohou v tomto ohledu případně stanovit zvláštní úpravu vyřízení takového podání).

26. Právě to byl dle soudu i případ nynější věci, kdy odpůrce nezahajoval řízení o žádosti OZNŘ, ale jejich podání vzal jako podnět, jenž jej vedl k vypracování návrhu a následně vydání OOP. OZNŘ i odpůrce mohli být zřejmě do určité míry ovlivněni zvláštní úpravou, konkrétně § 77 odst. 6 zákona o silničním provozu, dle něhož se na veřejně přístupné účelové komunikaci stanoví místní či přechodná úprava provozu jen na návrh nebo se souhlasem jejího vlastníka. Podle věty za středníkem to ovšem neplatí, jde–li o stanovení místní nebo přechodné úpravy opatřením obecné povahy. Ani zvláštní úprava tak nepředpokládá podání žádosti (návrhu) k vydání opatření obecné povahy, může však jistě do určité míry vysvětlovat, proč tak bylo podání OZNŘ označeno. V každém případě ovšem odpůrce vypracoval návrh OOP sám (byť vyšel z podkladů OZNŘ), ten zveřejnil a umožnil podat dotčeným osobám připomínky či námitky. Pouze ze skutečnosti, že hovořil o žádosti a žadateli, nelze dovozovat jeho procesní pochybení, nadto pak takové, které by mělo za následek nezákonnost napadeného OOP. Stejně tak z uvedeného bez dalšího nevyplývá, že by odpůrce OZNŘ stranil. V této souvislosti soud dodává, že odpůrce nepochybil ani tím, pokud použil jimi předložený náčrt situace jako přílohu OOP. Jestliže se s náhledem OZNŘ na podobu značení v návrhu a následně i v OOP ztotožnil, nelze mu vytýkat, že nákres nezpracovával za takové situace sám. Námitka není důvodná.

27. Soud tak přistoupil k posouzení dalších námitek, jež, ač byly vznášeny primárně v rovině nepřezkoumatelnosti, již souvisejí se 4. a zejména 5. krokem zmíněného algoritmu. Vlastní odůvodnění OOP obsahuje, jinou otázkou nicméně je, zda skutečně umožňuje věcně přezkoumat soulad OOP se zákonem a také jeho přiměřenost. Při hodnocení souladu opatření obecné povahy s hmotným právem a zásadou proporcionality je především třeba posuzovat, zda jsou v přezkoumávaném opatření přesvědčivě vysvětleny důvody jeho přijetí a také nezbytnost rozsahu a způsobu užití dopravního značení, jak explicitně požaduje § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu, dle kterého platí, že dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem. (k tomu viz též rozsudek NSS z 26. 5. 2016, č. j. 7 As 39/2016 – 47). NSS ve své judikatuře vyslovil, že smysl umístění dopravních značek nemůže být samoúčelný nebo šikanózní, ale naopak musí být racionální a opodstatněný některým z uvedených legitimních důvodů. Pokud takový důvod neexistuje, jedná se o dopravní značku umístěnou v rozporu se zákonem (rozsudek z 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008 – 100, č. 1794/2009 Sb. NSS).

28. Ač požadavky na odůvodnění OOP z dále vyložených důvodů nesplňuje, soud nemohl vejít na námitku, že by snad zdůvodnění vydání OOP zcela scházelo. Soud ve shodě s navrhovatelkou zdůrazňuje, a vyplývá to i z judikatury NSS, že i v odůvodnění opatření obecné povahy je nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (§ 68 odst. 3 a § 174 odst. 1 správního řádu). Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. „Je–li vydání opatření obecné povahy vázáno na splnění zákonných podmínek, mělo by být obsahem jeho odůvodnění též posouzení, zda byly tyto podmínky splněny“ (viz rozsudek NSS z 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 – 136).

29. Přestože je odůvodnění OOP velmi stručné, lze z něj seznat, že důvodem jeho vydání byla nestandardní situace v ulici Z. a snaha o zajištění přístupu ke garáži vlastníkům sousední nemovitosti. Stejně tak jsou zřejmé i podklady, z nichž odpůrce vycházel, tj. vlastní žádost (k té viz výše), námitka a stanovisko Policie ČR; tyto podklady byly též odpůrcem reflektovány a jsou založeny ve správním spise.

30. Odpůrce rovněž nepochybil zmínkou o žádosti o stanovisko nadřízeného orgánu, jehož se nedočkal. Podle názoru soudu nutně nejde o vyjádření nejistoty, jak to označila navrhovatelka, zvlášť když o stanovisko požádal nadřízený orgán dříve, než obdržel vlastní žádost o vydání OOP; dotaz se tak zjevně vztahoval k řešení celé situace ve světle opakovaných dotazů, stížností a vyjádření OZNŘ a jistě nemůže sám o sobě zpochybnit zákonnost stanovení úpravy provozu cestou OOP. Navíc to, zda a jaký způsob řešení zvolit, může být zvláště v případě skutkově či právně složitých případů skutečně sporné. Snaha o metodickou pomoc (nejen nasměrování, ale třeba i jen ujištění o správnosti postupu) je tak zcela pochopitelná. Taková iniciativa není v žádném případě způsobilá vyústit v nezákonnost, potažmo nepřezkoumatelnost OOP. Nepřezkoumatelnost soud nezjistil ani ve vztahu ke zdůvodnění přechodné úpravy provozu. Ač by si dovedl představit konkrétnější zdůvodnění takového postupu, dle soudu je zřejmé, že odpůrce považoval vlastní zvolené značení za nestandardní, přičemž přechodnou úpravu stanovil s cílem umožnění zkušební doby, kdy teprve poté by případně přistoupil k vydání (trvalé) místní úpravy provozu. Soudu není zřejmé, jak se tento postup, oproti tomu, kdyby odpůrce rovnou přistoupil k místní úpravě provozu, dotýká práv navrhovatelky. Pokud odpůrce fakticky dodržel postup pro vydání místní úpravy provozu (vč. umožnění podání námitek), ve vztahu k ní se jedná o řešení méně zasahující (byť sama doba účinnosti OOP budí o dočasné povaze značení pochybnosti, viz výše). Takto je nutné přistupovat k posouzení nároků na podrobnost zdůvodnění této dílčí otázky.

31. Navrhovatelce však soud musel přisvědčit co do podstaty jejího návrhu. Z odůvodnění OOP je sice v nejobecnější rovině zřejmý důvod stanovení dopravního značení (užívání garáže OZNŘ), není však blíže a přesvědčivě vysvětlena potřeba takové úpravy (její podoby a rozsahu) a zejména nejsou vypořádány námitky navrhovatelky postavené jednak na tom, že užívání garáže nijak znemožněno nebylo, a především, že zvolené značení zasahuje do jejích práv.

32. Odůvodnění OOP de facto jen přebírá obsah žádosti OZNŘ, neobsahuje však vlastní a konkrétní zhodnocení splněny zákonných podmínek a možných kolidujících zájmů. Tuto absenci odůvodnění napadeného OOP přitom není možné napravit v průběhu řízení před správními soudy (viz rozsudky NSS z 31. 1. 2024, č. j. 4 As 308/2022 – 40, nebo z 11. 4. 2024, č. j. 9 As 190/2022 – 55). Pokud jde o vypořádání námitek, soud dále vychází z toho, že jejich podání sám odpůrce umožnil, byť nakonec vydal přechodnou úpravu provozu. Pokud mu byly námitky známy, musel je náležitě reflektovat (rozsudek Krajského soudu v Praze z 12. 8. 2021, č. j. 55 A 38/2021 – 64).

33. Navrhovatelka ve svých námitkách z 31. 1. 2025 konkrétně tvrdila totéž, co v nynějším návrhu, tedy že se před jejím domem nacházejí dvě parkovací místa, která byla vytvořena již při výstavbě v roce 1999 a byla řádně zkolaudována. Obě tato parkovací místa jsou v prostoru barevně vymezena a jejich existence je doložena projektovou dokumentací – řešení dopravy v klidu. Tvrdila rovněž, že tato místa před vstupem do domu již více než 25 let využívá, nebyly proti nim vzneseny žádné odůvodněné námitky a není tak důvod je zpochybňovat. OOP výrazně zasahuje do jejích práv tím, že má fakticky jedno z parkovacích míst úplně zrušit. Návrh podle ní neproporcionálně zvýhodňuje žadatele (resp. všechny OZNŘ) na úrok ostatních. Navrhovatelka přitom zpochybnila i to, že je vjezd a výjezd z garáže znemožněn, když tuto garáž OZNŘ standardně a pravidelně používají. Není proto důvod, aby zde byla stanovena úprava provozu.

34. Na uvedenou argumentaci reagoval odpůrce v odůvodnění OOP v podstatě jen tak, že úprava dopravního značení, tak jak je navržena, neomezuje vlastníky nemovitostí ani účastníky silničního provozu, kterými jsou i vlastníci nemovitostí. Odpůrce se žádným způsobem nevypořádal s tím, z čeho (mimo žádosti OZNŘ) dovozuje znemožnění či omezení užívání sousední garáže a zejména se nevypořádal s tvrzenou existencí dvou vyznačených parkovacích míst na pozemku navrhovatelky, do nichž má stanovené dopravní značení dle jejího tvrzení nepřípustně zasahovat. Pokud má snad reakce odpůrce znamenat, že dopravní značení užívání pozemku, resp. tvrzených parkovacích míst ze své podstaty nebrání (nejde o zákaz či příkaz), postrádalo by smyslu jej vydávat jako OOP (srov. § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu); potom by značení mělo jen informativní význam, muselo by však být vydáno se souhlasem vlastníka, resp. vlastníků komunikace.

35. Těmito otázkami se tak nemůže jako první zabývat až zdejší soud a zkoumat, jaká je přesně dopravní situace v místě, zda dochází k blokování vjezdu do garáže OZNŘ a především, jak je to s parkovacími místy před domem navrhovatelky. Soud samozřejmě nepřehlíží obsah správního spisu a vnímá, že celá záležitost (de facto letitý sousedský spor) má mnohem delší historii. Vnímá, že odpůrce již dříve řešil jak opakované dotazy či stížnosti Ing. L. na parkování navrhovatelky či jejího syna, že komunikoval s městskou i státní policií, svým nadřízeným orgánem či veřejným ochráncem práv a že se zabýval i existencí parkovacích míst, jejich vyznačením a kolaudací; k tomu shromažďoval i podklady. Nic z toho ovšem neučinil součástí odůvodnění OOP, soudu tak není jasné, zda a k jakým z těchto podkladů při vydání OOP přihlížel a jaké úvahy z nich učinil (především ohledně parkovacích míst před domem navrhovatelky). Zcela vágní tvrzení, že stanovením předmětného dopravního značení neomezuje vlastníky nemovitostí, tak nemůže obstát. Odpůrce měl naopak námitky navrhovatelky adresně vypořádat a ohledně existence parkovacího stání, popřípadě možnosti na jeho místě vyznačit stanovenou vodorovnou dopravní značku, zaujmout jasné stanovisko, jež by soud mohl přezkoumat. Teprve poté se může soud definitivně vyjádřit k naplnění zákonných podmínek, potažmo proporcionalitě stanovené úpravy.

VII. Závěr a náklady řízení

36. Vzhledem k tomu, že soud shledal návrh důvodným, v souladu s § 101d odst. 2 věta první s. ř. s. napadené OOP výrokem I zrušil, a to dnem právní moci rozsudku.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelka byla ve věci úspěšná, má proto vůči odpůrci právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Ta spočívá jednak v náhradě soudního poplatku (5 000 Kč) a dále odměně za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání návrhu a účast na jednání soudu) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění od 1. 1. 2025 (advokátní tarif), v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 13 860 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 advokátního tarifu], a náhradě hotových výdajů za 3 úkony v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 1350 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce navrhovatelky není plátce DPH, odměna se tak nezvyšuje o částku příslušné sazby. S náhradou soudního poplatku se jedná celkem o 20 210 Kč, tuto částku je odpůrce povinen uhradit k rukám zástupce navrhovatelky.

38. Soud neuložil OZNŘ žádnou povinnost a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jim mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto výrokem III v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. rozhodl, že nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah návrhu III. Vyjádření odpůrce IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení V. Průběh jednání ve věci VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze VII. Závěr a náklady řízení